I.ÚS 349/98
V PLATNOSTI- OS Pardubice 2 T 185/97-135
- ÚS I.ÚS 349/98
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stížnost byla podána proti nesprávnému rozhodnutí. Stěžovatel měl napadnout rozhodnutí krajského soudu, které bylo posledním procesním krokem. Soud zdůraznil, že ústavní stížnost musí být podána proti rozhodnutí orgánu veřejné moci v posledním stupni řízení. Základní právo na spravedlivou odměnu za práci nebylo porušeno, protože rozhodnutí o odměně bylo v souladu s právním předpisem.
Rubrum
I. ÚS 349/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula o ústavní stížnosti JUDr. J. N., zastoupeným Mgr. H. D., advokátkou, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění
Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-135, kterým mu byla jako obhájci v trestní věci ods. ml. P. S. stanovena podle ust. § 151 odst. 2, 3 trestního řádu odměna ve výši 9.000,- Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 675,- Kč, celkem 9.675,- Kč. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98-142, zamítnuta. Napadeným usnesením Okresního soudu v Pardubicích bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho základní právo zaručené v článku 28 Ústavy ČR, podle něhož má zaměstnanec právo mimo jiné na spravedlivou odměnu za práci. Tento článek lze analogicky aplikovat i na odměnu advokáta za realizované úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a na vztah soudu jako státní instituce pověřující ex offo advokáta k výkonu obhajoby určité osoby. V tomto konkrétním případu nedošlo k přiznání vyúčtování úkonů obhajoby s ohledem na judikát uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí stanovisek č. 9/97, č. 46, podle něhož je jedním úkonem právní služby, za který náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, i více vyšetřovacích úkonů přípravného řízení, učiněných v jednom souvislém časovém úseku nepřekračujícím dvě hodiny. S tímto názorem však stěžovatel nesouhlasí, nebot' citované ustanovení advokátního tarifu rozhodně nemínilo určit, aby několik vyšetřovacích úkonů bylo placeno jako jeden úkon právní služby. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá pouze usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 3. 1998, č.j. 2 T 185/97-136, ačkoli na základě jeho stížnosti rozhodoval ve věci Krajský soud v Hradci Králové citovaným usnesením ze dne 23. 6. 1998, č.j. 13 To 251/98142, které stěžovatel předložil. Právě toto rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být ústavní stížností v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. K této nápravě však nemůže dojít tak, že by zřízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyloučeno právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud by Ústavní soud rozhodoval pouze o napadeném usnesení Okresního soudu v Pardubicích, pak by usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zůstalo nedotčeno, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty. Tyto skutečnosti, byt' procesní povahy, jsou pro rozhodnutí o ústavní stížnosti natolik relevantní, že senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Ostatně tak postupoval Ústavní soud i ve věci, sp. zn. IV. ÚS 58/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 7, vydání 1, Praha, C. H. Beck 1997 - usnesení č. 2, v níž konstatoval, že předmětem ústavní stížnosti musí být i rozhodnutí orgánu veřejné moci, který rozhodoval v posledním stupni. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 27. října 1998 JUDr. Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu