I.ÚS 3900/19
V PLATNOSTI- NS 26 Cdo 2167/2018
- ÚS I.ÚS 3900/19
Ústavní soud odmítl návrh na přezkum soudních rozhodnutí, protože byl podán bez právního zastoupení a neodpovídal požadavkům na ústavní stížnost. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, který umožňuje odmítnutí vadného návrhu. Bylo uvedeno, že navrhovatelka již byla dříve podrobně poučena o požadavcích na správné podání ústavní stížnosti, včetně možnosti právního zastoupení. Vzhledem k tomu, že na předchozí poučení nezareagovala, bylo považováno za zbytečné opakovat její poskytnutí.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu Mgr. Iriny Loukinovy, na přezkum usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2167/2018-929 ze dne 28. 8. 2019, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 388/2017-870 ze dne 17. 1. 2018 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 22 C 255/2007-803 ze dne 23. 1. 2017 takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 6. 12. 2019 došlo Ústavnímu soudu podání navrhovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví citovaným soudním rozhodnutím. Uvedený návrh však nesplňuje požadavky kladené na takovou ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Navrhovatelka zejména není právně zastoupena a ani zmíněné podání není sepsáno advokátem, nýbrž samotnou navrhovatelkou. Ústavní soud poukazuje na to, že navrhovatelce se již v souvislosti s rozhodováním o celé řadě jiných jejích dřívějších návrzích opakovaně dostalo podrobného poučení o bezvadné ústavní stížnosti, včetně informací o možnosti zajištění právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, konkrétně z poslední doby kupříkladu v řízeních ve věcech sp. zn. III. ÚS 571/19 a sp. zn. IV. ÚS 3232/18. V obou případech Ústavní soud poskytl navrhovatelce přiměřené lhůty k odstranění vytýkaných vad (v trvání 30 dnů). Navrhovatelka ovšem v posledním případě ponechala výzvu a poučení Ústavního soudu bez jakékoli odezvy, což následně vedlo k odmítnutí jejího návrhu jako vadného. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi vychází z toho, že není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. kupř. usnesení sp. zn. I. ÚS 3327/19 ze dne 21. 10. 2019, dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz). K témuž závěru Ústavní soud dospěl i v nynější věci, a to právě tím spíše, když navrhovatelka na dřívější poučení nereagovala a Ústavní soud o svých krocích směřujících k odstranění vad dále nezpravila. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud bez dalšího přikročil k odmítnutí návrhu jako vadného za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. prosince 2019 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.