I.ÚS 594/01
V PLATNOSTI- ÚS IV.ÚS 219/96
- OS Opava 3 T 183/2000
- KS Ostrava 4 To 22/2001
- ÚS I.ÚS 594/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, protože stěžovatel nepodal žalobu proti rozhodnutí krajského soudu, které je posledním procesním prostředkem. Soud upozornil, že ústavní stížnost musí být podána proti rozhodnutí posledního soudu, nikoli pouze proti rozsudku okresního soudu. Základem rozhodnutí byla zásada právní jistoty a účelnost právní ochrany. Ústavní soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti B. P., proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 T 183/2000, t a k t o:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Opavě "z důvodu nedodržení práv dle čl. 6 Evropského soudu". Žádá Ústavní soud o posouzení napadeného rozhodnutí, protože se domnívá, že v jeho věci nebylo zachováno právo na spravedlivý proces. Údajně mu soud neumožnil dokázat, že se trestného činu, za který byl napadeným rozsudkem odsouzen, nemohl dopustit. Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Opavě zjistil, že se stěžovatel proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě odvolal a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, jeho odvolání jako nedůvodné zamítl. Ústavní soud s ohledem na svoji ustálenou rozhodovací praxi konstatuje, že : "Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]; k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje." (usnesení sp. zn. IV.ÚS 219/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C.H. Beck, 1997, str. 563). Ústavní soud opakovaně upozorňuje na skutečnost, že právě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je nepochybně tím rozhodnutím, jež musí být v prvé řadě - ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn a doplnění - ústavní stížností napadeno. Rozhodnutí o ústavní stížnosti směřující jen proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty (srovnej viz. právě citované usnesení Ústavního soudu). Je tedy věcí stěžovatele, aby - jakmile mu bude usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 4 To 22/2001, doručeno, což se podle sdělení Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 10. 2001 dosud nestalo - podal ústavní stížnost nejen proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Opavě, nýbrž i proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě. Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 31. října 2001 JUDr. Vojen Güttler předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.