Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 219/96

Sbírka: U 18/6 SbNU 563

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1996-08-19 · odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a) · ECLI:CZ:US:1996:4.US.219.96

  1. ÚS IV.ÚS 219/96
  2. ÚS I.ÚS 594/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stížnost byla podána proti rozhodnutí správního orgánu, zatímco rozhodnutí soudu prvního stupně bylo již pravomocné. Soud upozornil, že ústavní stížnost musí být směřována proti poslednímu právnímu prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Zrušení pouze rozhodnutí správního orgánu by narušilo princip právní jistoty. Ústavní soud se opřel o § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.

Rubrum

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. srpna 1996 ve věci ústavní stížnosti společnosti S., zastoupené advokátem JUDr. P. H., proti rozhodnutí F.ř. pro hl. m. Prahu ze dne 12. 4. 1995, čj. FŘ 4894/4/94, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel shora uvedené rozhodnutí správního orgánu a navrhuje zrušení pouze tohoto rozhodnutí, ačkoli na základě žaloby na přezkoumání rozhodnutí zmíněného správního orgánu rozhodoval ve věci, a to pod sp. zn. 28 Ca 239/95, Městský soud v Praze, jenž žalobu zamítl. Právě toto rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je totiž náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, poskytovaném zákonem k ochraně práva. Rozhodnutí o ústavní stížnosti, směřující jen proti rozhodnutí správního orgánu, by totiž v projednávané věci vedlo k tomu, že rozhodnutím Ústavního soudu by rozhodnutí Městského soudu v Praze zůstalo nedotčeno, což by bylo nepochybně v rozporu s principem právní jistoty. Všechny uvedené skutečnosti, byť procesní povahy, jsou, podle názoru Ústavního soudu, natolik evidentní a pro rozhodnutí o ústavní stížnosti relevantní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 19. srpna 1996

Dotčená ustanovení

Ústava České republiky 1/1993 Sb.
Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (21)