III.ÚS 473/03
V PLATNOSTI- OS Přerov 3 T 14/2001
- ÚS III.ÚS 473/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel napadl pouze rozhodnutí nižšího soudu, zatímco příslušným prostředkem bylo rozhodnutí krajského soudu, které bylo již pravomocné. Soud upozornil, že ústavní stížnost nemůže být přípustná, pokud není proti pravomocnému rozhodnutí, které je výsledkem úplného procesního řízení. Procesní skutečnosti, včetně zamítnutí stížnosti krajským soudem, jsou pro rozhodnutí o ústavní stížnosti zásadní. Na základě § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu byla stížnost odmítnuta i s ohledem na neopodstatněnost návrhu na odložení vykonatelnosti.
Rubrum
III. ÚS 473/03 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. června 2003, sp. zn. 3 T 14/2001, spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadl stěžovatel usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. června 2003 (3 T 14/2001-86), jímž mu byl podle § 45a odst. 4 tr. zák. přeměněn trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, který byl stěžovateli uložen trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. ledna 2001 (3 T 14/2001-40), v nepodmíněný test odnětí svobody v trvání 75 dnů. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že trest obecně prospěšných prací vykonal a domníval se, že napadeným rozhodnutím Okresního soudu v Přerově byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 7, čl. 8, čl. 10 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel proto navrhl zrušit usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. června 2003 (3 T 14/2001-86) a dále navrhl odklad jeho vykonatelnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná. Proti napadenému usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. června 2003 (3 T 14/2001-86) byla přípustná stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě. Z připojených příloh je zřejmé, že stěžovatel stížnost podal. Tato byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. srpna 2003 (2 To 617/2003-81) zamítnuta. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 219/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., usn. č. 18, Praha 1997) je smyslem a funkcí ústavní stížnosti náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústava ČR, § 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právo rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ve své ústavní stížnosti napadá stěžovatel pouze usnesení Okresního soudu v Přerově, jak je vpředu označeno, a navrhuje zrušení pouze tohoto rozhodnutí, ačkoli na základě stížnosti proti rozhodnutí soudu I. stupně, které bylo napadeno ústavní stížností, rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, jenž stížnost zamítl. Právě toto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, jak je vpředu označeno, je nepochybně tím pravomocným rozhodnutím, jež ústavní stížností musí být v prvé řadě napadeno [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona]. Všechny tyto skutečnosti, byť procesní povahy, jsou podle zákona pro rozhodnutí o ústavní stížnosti natolik relevantní, že Ústavní soud byl nucen ústavní stížnost odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona]. Odmítavý výrok [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona] současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro stěžovatelem navržený odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jehož se toto usnesení Ústavního soudu dotýká.
Poučení
Proti usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 20. února 2004
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.