II.ÚS 1220/09
V PLATNOSTI- NSS 3 Ads 57/2004-209
- ÚS II.ÚS 1220/09
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty stanovené zákonem. Stížnost byla podána po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které bylo doručeno více než tři roky před podáním stížnosti. Soud se opřel o § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není možné lhůtu prodloužit. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Ing. M. M., zastoupeného JUDr. Evou Zajíčkovou, advokátkou v Českém Krumlově, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2005 č. j. 3 Ads 57/2004-209 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2004 č. j. 2 Ca 302/2001-172, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud původně s podáním označeným jako "Dovolání" a žádal jím o "...nápravu a výplatu škody, která byla způsobena na jeho těle Českou správou sociálního zabezpečení, českými soudy a tím pádem i Českou republikou". V podání uvedl, že je chorvatským státním příslušníkem a ještě před trvalým přesídlením do České republiky utrpěl pracovní úraz, v důsledku kterého dle závěrů příslušných institucí Chorvatské republiky poklesla jeho výdělečná schopnost o 50 %, byla mu stanovena pracovní omezení a již tehdy přiznán nárok na invalidní důchod. Po přesídlení sice nastoupil do zaměstnání, ovšem jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil, zažádal proto o invalidní důchod i v České republice. V podání pak stěžovatel velmi obšírně a podrobně popsal svou anamnézu a vypočítal administrativní a soudní řízení, která v souvislosti se svými zdravotními obtížemi inicioval a absolvoval. K podání přiložil obsáhlý svazek příloh. Protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, jak to v případě navrhovatele - fyzické osoby bezpodmínečně vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a protože z návrhu nebylo patrno, jaké konkrétní věci se týká (tedy jaké konkrétní rozhodnutí či zásah je napadán) a čeho se vlastně domáhá (zda po Ústavním soudu žádá zrušení nějakého aktu či vyslovení zákazu pokračovat v porušování práva či svobody včetně obnovení stavu před tímto porušením), vyzval jej soudce zpravodaj k odstranění těchto nedostatků. V běhu stanovené lhůty stěžovatel svůj návrh prostřednictvím zvolené advokátky, jejíž zmocnění doložil, řádně doplnil. Především pak formuloval svůj stížnostní návrh, a to tak, že napadá rozsudky správních soudů specifikované v záhlaví. Uvedl, že se postupem vedoucím k jejich vydání cítí zkrácen v právu na spravedlivý proces chráněném Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudce zpravodaj, tak jako i v jiných případech, nejprve zkoumal, zda návrh po stránce formálních náležitostí a předpokladů pro přezkum jeho obsahu odpovídá zákonu o Ústavním soudu. Dospěl k závěru negativnímu. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 248/96). Dotazem v příslušné kanceláři Krajského soudu v Českých Budějovicích soudce zpravodaj zjistil, že napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu byl stěžovateli (jeho advokátce) doručen dne 13. 9. 2005. Podal-li tedy ústavní stížnost proti němu k poštovní přepravě dne 11. 5. 2009, stížnostní lhůta evidentně dávno marně uplynula. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako podaný po lhůtě zákonem k tomu stanovené.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 1. září 2009 Jiří Nykodým soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.