Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 248/96

Sbírka: U 31/6 SbNU 601

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1996-11-26 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:1996:4.US.248.96

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí šedesátidenní lhůty stanovené zákonem. Lhůta začala dnem nabytí právní moci usnesení vrchního soudu, které nebylo omezeno žádným dalším opravným prostředkem. Soud se opřel o § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, podle něhož není možné lhůtu prominout ani prodloužit. Rozhodnutí bylo vydáno mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti O. L., zastoupeného advokátem JUDr. J. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1994, sp.zn. 7 To 54/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1994, sp. zn. 29 T 2/94, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 10. 9. 1996 doručeno podání stěžovatele, doplněné podáním označeným jako ústavní stížnost a doručeným dne 19. 11. 1996, které směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím. Citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel jako obžalovaný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 a 3 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků se zařazením do věznice s ostrahou. Odvolání podané obžalovaným odvolací soud podle § 256 trestního řádu zamítl jako nedůvodné. Stěžovatel je přesvědčen o tom, jak uvádí v ústavní stížnosti, že soudy obou stupňů při rozhodování ve věci nevyvrátily jeho obhajobu, neboť své jednání hodnotí jako nutnou obranu, a dále pak vycházely i z nesprávného skutkového zjištění. Podle jeho názoru nebyla věnována dostatečná pozornost návrhu na pořízení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a znovu vyslechnuti navržení svědci. Stěžovatel proto namítá, že byl nespravedlivě odsouzen, navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí s tvrzením, že byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody podle čl. 6 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst.1 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Podle usnesení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona). Vzhledem k ustanovení § 140 odst. 1 písm. a) trestního řádu nabylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 1994, sp. zn. 7 To 54/94, právní moci dne 18. 5. 1994, tj. dnem vyhlášení, neboť se jedná o rozhodnutí, proti němuž zákon nepřipouští další řádný opravný prostředek. Z hlediska uvedeného ustanovení je proto nerozhodné, kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku doručeno. Byla-li tedy ústavní stížnost podána až dne 9. 9. 1996 (podle razítka podací pošty), stalo se tak po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Ústavní soud k tomu připomíná, že kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neumožňuje prominutí ani prodloužení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 26. 11. 1996

Dotčená ustanovení

Trestní zákon 140/1961 Sb.

§ 222

Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) 141/1961 Sb.

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.