II.ÚS 423/05
V PLATNOSTI- OS Děčín . P 61/2004-52
- KS Ústí 30 Co 458/2004-71
- ÚS II.ÚS 423/05
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána po uplynutí 60denní lhůty určené zákonem. Stížnost byla podána více než půl roku po doručení posledního rozhodnutí, což způsobilo její formální neúčelnost. Soud se nezabýval věcnou stránkou stížnosti, protože zákon o lhůtě je kogentní a nemůže být prominuta. Rozhodnutí bylo vydáno bez účasti účastníků řízení a bez ústního jednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. J., advokátem nezastoupeného, podané proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 6. 2004 č. j. P 61/2004-52, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 15. 11. 2004, č. j. 30 Co 458/2004-71, za účasti Okresního soudu v Děčíně a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel napadl podáním ze dne 12. 7. 2005 v záhlaví označená rozhodnutí, vydaná ve věci péče o jeho nezletilou dceru M. J. Okresní soud v Děčíně prvým z nich vyměřil stěžovateli výživné na jeho dceru v částce 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 4. 2002, stanovil nedoplatek na výživném a k jeho zaplacení stanovil stěžovateli splátkový kalendář, a rozhodl rovněž o nákladech řízení. K odvolání stěžovatele byl tento rozsudek krajským soudem v celém rozsahu potvrzen. Stěžovatel se závěry nesouhlasí, obě rozhodnutí navrhl zrušit a pro obecné soudy požaduje vyvodit "patřičné důsledky". V textu stížnosti uvedl, že se označenými rozsudky cítí diskriminován. Sociální dávky, které čerpá, dosahují pouze úrovně životního minima a pokrývají pouze nezbytné náklady na domácnost, vyživovací povinnosti ve stanovené výši proto není schopen dostát. Naproti tomu čistý měsíční příjem matky nezletilé vzrostl v mezidobí z částky 12.685 Kč na 13.500 Kč. Dále stěžovatel uvedl, že není ani biologickým otcem nezletilé. K těmto skutečnostem obecné soudy nepřihlédly, stěžovatel je proto nucen obrátil se na Ústavní soud. Ústavní soud zkoumal návrh nejprve po stránce formální a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky proto, aby se vůbec mohl stížností zabývat meritorně. Takovou formální náležitostí ústavní stížnosti je i zachování lhůty pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Přitom ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 248/96). Z doručenky, kterou od Okresního soudu v Děčíně vyžádal, soudce zpravodaj zjistil, že napadený rozsudek krajského soudu ze dne 15. 11. 2004 byl stěžovateli doručen dne 10. 12. 2004; převzetí zásilky stěžovatel potvrdil svým podpisem. Lhůta pro podání stížnosti tak stěžovateli uplynula dne 9. února 2005. Stížnost však stěžovatel podal dne 12. 7. 2005, navíc u Okresního soudu v Teplicích. Teplický soud stížnost postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, a ten ji dále postoupil Ústavnímu soudu. Ústavní soud stížnost stěžovatele převzal až dne 22. 7. 2005. Stížnostní lhůta tak zcela evidentně uplynula marně. S ohledem na zmeškání stížnostní lhůty již soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, nevyzýval stěžovatele, aby doložil zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a odstranil další formální vady svého podání. Ani případné zhojení těchto nedostatků by totiž nemohlo na způsobu vyřízení věci ničeho změnit, a soudce zpravodaj proto rozhodl bez prodlení. Vzhledem k uvedenému soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh opožděně podaný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. srpna 2005 Jiří Nykodým soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.