II.ÚS 3725/17

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2017 č. j. 30 Cdo 4644/2017-30, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 29. listopadu 2017 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2017 č. j. 30 Cdo 4644/2017-30, jímž bylo zastaveno dovolací řízení ve věci jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 55 C 241/2016. V tomto řízení se stěžovatel domáhá žalobou proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení odškodnění ve výši 2 613 000 Kč. Důvodem zastavení dovolacího řízení byla skutečnost, že stěžovatel nesplnil podmínku povinného zastoupení advokátem. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že tento návrh trpí vadami; stěžovatel především není právně zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka mu přitom je známa. Jak totiž Ústavní soud zjistil ze své rozhodovací činnosti, stěžovatel byl o ní opakovaně poučen v mnoha řízeních, která byla v minulosti zahájena na jeho návrh (srov. usnesení ze dne 10. března 2016 sp. zn. III. ÚS 3759/15, usnesení ze dne 11. dubna 2016 sp. zn. II. ÚS 292/16, usnesení ze dne 20. dubna 2016 sp. zn.

II. ÚS 293/16, usnesení ze dne

19. července 2016 sp. zn.

I. ÚS 1778/16, usnesení ze dne

25. července 2016 sp. zn. II. ÚS 1616/16 nebo usnesení ze dne 13. září 2016 sp. zn. II. ÚS 1779/16; všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (obdobně jako např. v usnesení ze dne 12. července 2016 sp. zn. IV. ÚS 2127/16, usnesení ze dne 22. listopadu 2016 sp. zn.

II. ÚS 3787/16, usnesení ze dne

3. února 2017 sp. zn. III. ÚS 304/17 nebo usnesení ze dne 3. dubna 2017 sp. zn. I. ÚS 712/17) a ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. prosince 2017 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj