II.ÚS 545/02
V PLATNOSTI- OS Rakovník 3 C 1041/99-97
- KS Praha 22 Co 220/2002-104
- ÚS II.ÚS 545/02
- ÚS IV.ÚS 303/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stížnost byla podána ve věci, která ještě nebyla pravomocně uzavřena. Soud uvedl, že nárok na spravedlivý proces nelze posoudit před skončením řízení. Základní práva lze chránit jen po pravomocném ukončení řízení, kdy lze posoudit celkové dodržení procesních pravidel. Ústavní stížnost proto byla nepřípustná, protože ochrana práv ještě nebyla vyloučena jinými způsoby.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. Š., právně zastoupeného advokátkou JUDr. J. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, č.j. 22 Co 220/2002-104, a proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 5. 2002, č.j. 3 C 1041/99-97, t a k t o:
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 9. 8. 2002 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí, kterými mu bylo v jeho civilní věci, v níž vystupuje jako žalobce, zakázáno pořizování zvukového záznamu jako přenosu průběhu jednání z jednací síně a tvrdil, že tímto rozhodnutím, které bylo vydáno na základě přílohy č. 12 Vnitřního kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, byl zkrácen ve svých právech zakotvených v ust. čl. 36 odst. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem. Mezi základní náležitosti ústavní stížnosti patří požadavek její subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona), tj. musí nastat situace, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vychází z názoru, že ústavní soudnictví je založeno především na zásadě přezkumu řízení pravomocně skončených, v nichž nelze protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Ústavní stížnost je nepřípustná. Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu [čl. 36 odst. 1 Listiny]. Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 2 Listiny]. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod [čl. 4 odst. 1 Listiny]. Stěžovatel podal stížnost proti usnesení, kterým byl upraven způsob vedení řízení, které v době podání ústavní stížnosti ještě neskončilo. Námitky obsažené v ústavní stížnosti blíže nespecifikují, jaká konkrétní újma v právu stěžovatele na spravedlivý proces, byla napadenými usneseními způsobena. Ústavní soud konstatuje, že odpověď na otázku, zda napadené usnesení vedlo k ústavně nepřípustnému zásahu do práv stěžovatele, lze v daném případě zodpovědět až po pravomocném skončení řízení, v jehož průběhu bylo usnesení vydáno. Teprve poté, v rámci přezkumu celého řízení, by bylo možno posoudit celé řízení a jeho jednotlivé části z hlediska dodržování pravidel spravedlivého procesu. Jinými slovy, za dané procesní situace a v rámci vymezeném argumentací ústavní stížností, nelze dojít k závěru, že nastala situace, kdy se ochrany práva nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl, jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona]. V Brně dne 3. června 2003 Vojtěch Cepl soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.