II.ÚS 904/07
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože stěžovatelka nepodala stížnost proti rozhodnutím soudního orgánu, které byly výsledkem posledního procesního prostředku. Soud se opřel o princip iudex non est ultra petita partium, podle něhož nemůže přezkum přesáhnout rámec petitu. Zároveň bylo zřejmé, že zrušení napadených rozhodnutí by vedlo ke sporu mezi pravomocnými rozhodnutími, což by narušilo právní jistotu. Ústavní soud proto rozhodnutí odmítl jako nepřípustné v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti R. K., zastoupené JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Praha 10, Volyňská 1190/3a, proti rozhodnutí policejního komisaře Policie ČR, Obvodní ředitelství Praha I, služba kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, pracoviště Benediktská 1 ze dne 22. 1. 2007 a ze dne 30. 3. 2007, ve věci sp. zn. ČTS OR I - 35/600K - 1-2005- Še, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka svým návrhem napadá shora uvedená rozhodnutí policejního orgánu, neboť jimi měl být porušen čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rubrikovanými rozhodnutími byly stěžovatelce uloženy pořádkové pokuty ve výši 5.000,- a 20.000,- Kč za nevyhovění výzvě k poskytnutí srovnávacího materiálu (hlasu) ve smyslu § 114 odst. 2, 3 a 5 trestního řádu. Stěžovatelka se domnívá, že ukládáním pořádkové pokuty je nucena k poskytování důkazu proti sobě, čímž je porušeno její ústavou zaručené právo nebýt nucena svědčit sama proti sobě. Proti oběma rozhodnutím policejního orgánu podala stěžovatelka stížnosti, o kterých rozhodl soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 usneseními ze dne 13. 2. 2007 ve věci sp. zn. 43 Nt 4003/2007 a ze dne 12. 4. 2007 ve věci sp. zn. 43 Nt 4010/2007. Tato usnesení však stěžovatelka, ani po výzvě Ústavního soudu k upřesnění petitu svého podání, nenapadla. Ústavní soud je vázán petitem, jímž stěžovatelka určila okruh ústavní stížností napadených rozhodnutí; nad vymezený rámec je ústavněprávní přezkum dle zásady iudex ne eat ultra petita partium vyloučen. Ústavní soud proto k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí nemohl přikročit. Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod; k této nápravě však nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí policejního orgánu zrušil, existovala by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocná usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 58/95, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, usnesení č. 2, str. 331 a násl.). Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení musel Ústavní soud taktéž z výše uvedených důvodů odmítnout, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti, jež není věcného projednání schopna. S ohledem na shora uvedené skutečnosti nemohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, a proto mu nezbylo než ji ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. srpna 2007 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.