Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 122/94

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1994-11-09 · odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b) · ECLI:CZ:US:1994:3.US.122.94

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl návrh na zahájení řízení, protože byl podán po uplynutí 60denní lhůty stanovené pro podání ústavní stížnosti. Soud se opřel o § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož lhůta začíná dnem nabytí právní moci posledního rozhodnutí. Věc se týkala návrhu na vrácení daru, který byl předmětem rozhodnutí nižších soudů. Soud uvedl, že výsledky předchozího rozhodnutí Ústavního soudu v případě III. úS 40/93 jsou významné pro rozhodnutí o právní moci posledního prostředku.

Rubrum

Sp. zn. III. ÚS 122/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů L. a T.P., zastoupených advokátkou JUDr. E.B., t a k t o :

Výrok

Návrh se o d m í t á .

Odůvodnění

: Navrhovatelé dne 18.8.1994 podali návrh v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 6 C 253/91, ze dne 3.2.1993, dále v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně, sp. zn. 19 Co 135/93, ze dne 30.6.1993 a konečně v souvislosti s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cdo 69/93, ze dne 30.12.1993. Nutno uvést, že zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 9.8.1993 a zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 9.3.1994. Návrh podali navrhovatelé jak již řečeno dne 18.8.1994, tento návrh byl upřesněn advokátem dne 10.10.1994 a označen jako návrh na zahájení řízení, o vrácení daru. Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 cit. zákona). Právní moci rozhodnutí, vůči kterým směřuje uvedená stížnost, potom nastaly jak uvedeno výše. Ohledně rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jak shora zmíněno, je v daných souvislostech nutno upozornit na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. úS 40/93 ze dne 3.2.1994, který se uvedenou problematikou rovněž zabývá a řeší také otázku, kdy jest dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva, a který stěžovatel před podáním ústavní stížnosti musí vyčerpat. Nutno dodat, že v daném případě projednávaná věc je totožná s případem, který byl v uvedeném nálezu řešen. Přesto je na místě dodat, že lhůta 60 dnů uplynula marně i s ohledem na zmíněné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ústavnímu soudu ČR potom s ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo, než podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., návrh odmítnout jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 9. listopadu 1994 JUDr. Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.