III.ÚS 1324/07
V PLATNOSTI- KS Ústí 32 Cm 444/99-152
- VS Praha 6 Cmo 168/2002-212
- ÚS III.ÚS 1324/07
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl v době jejího podání aktivně legitimován k jejímu podání. Přechod práv k majetku podstaty na správce konkursní podstaty vyloučil stěžovatele z účastnictví v řízení jako aktivního účastníka. Soud se opřel o § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, podle něhož je návrh odmítnut, jde-li o návrh podaný zjevně neoprávněným. Výsledkem bylo odmítnutí stížnosti bez věcného projednání.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. E., zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Husova 102, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2005, č.j. 6 Cmo 168/2002-212, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 9. 2001, č.j. 32 Cm 444/99-152, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti, podané osobně dne 24. 5. 2007, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákonem o Ústavním soudu"). Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Po zahájení řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 Cm 444/99, z něhož vzešly ústavní stížností napadené rozsudky, byl na majetek stěžovatele (žalobce) usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 28. 3. 2003, č.j. 57 K 13/2002-111, prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty ustaven Ing. Vladimír Komeda. Správce konkursní podstaty pak podáním došlým odvolacímu soudu dne 10. 11. 2004 učinil návrh na pokračování v tomto řízení týkajícím se majetku patřícího do konkursní podstaty [§ 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání")], čímž se stal namísto původně žalujícího stěžovatele jeho účastníkem se všemi procesními právy a povinnostmi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2854/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 17/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 92/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/2003 a v časopise Soudní judikatura pod č. 150/2002, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 30 Cdo 2283/2002, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy roč. 2004, č. 5, str. 174-175). V průběhu dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. 32 Odo 1284/2005 došlo ke změně správce konkursní podstaty a Nejvyšší soud v souladu se standardními závěry soudní praxe pokračoval v řízení s novým správcem Ing. Ondřejem Komedou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 782/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 182/2003, usnesení ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 634/2007, usnesení ze dne 24. 5. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1859/2007, nebo usnesení ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Cdo 2139/2007). Správci konkursní podstaty Ing. Ondřeji Komedovi se rovněž otevřel procesní prostor pro zahájení řízení nových (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1998, bod XXIII). Skutečnost, že účastníkem těchto řízení na straně žalobce nebo žalovaného je namísto úpadce pouze správce konkursní podstaty, je důsledkem přechodu oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání. Tato okolnost (tj. přechod oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce) má logicky i odpovídající (a stěžovateli nepříznivý) průmět do otázky vymezení jeho aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti (srov. kupř. sp. zn. IV. ÚS 294/04, II. ÚS 344/05, II. ÚS 345/05, III. ÚS 550/05, III. ÚS 1926/07). Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost za trvání konkursu, učinil tak coby subjekt nelegitimovaný, resp. zjevně neoprávněný, v důsledku čehož nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) ústavní stížnost podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Praktický význam proto postrádá řešení otázky včasnosti ústavní stížnosti, byť stěžovatel - zjevně nesprávně - počátek běhu lhůty pro její podání spojuje se dnem, kdy byl správcem konkursní podstaty vyrozuměn o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, č.j. 32 Odo 1284/2005-233, kterým bylo odmítnuto dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku vrchního soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2008 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (7)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.