III.ÚS 1490/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Priorit energo, s. r. o., se sídlem Strážovice 56, Pačejov, zastoupené Mgr. Petrou Fialkovou, advokátkou, se sídlem V Jámě 699/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2026, č. j. 33 Cdo 1689/2025-913, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2025, č. j. 64 Co 574/2024-850, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. prosince 2023, č. j. 6 C 68/2017-657, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech jako účastníků řízení a Josefa Roška, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Vedlejší účastník se zavázal vyčistit stěžovatelčin fermentor bioplynové stanice. Po zahájení prací se však ukázalo, že se tam nachází několikametrová soudržná krusta. Vyčištění fermentoru tak bylo náročnější, než strany předpokládaly. Vedlejší účastník dílo dokončil, ale stěžovatelka mu odmítla uhradit odměnu v plné výši. Vedlejší účastník proto vůči ní podal žalobu na zaplacení zbytku ceny díla ve výši 902 900 Kč s příslušenstvím.

2. Okresní soud žalobě plně vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 902 900 Kč s příslušenstvím. Zhutnělé a těžko rozebíratelné pláty usazenin představovaly pro vedlejšího účastníka mimořádnou nepředvídatelnou okolnost, která podstatně ztížila dokončení díla. Na základě revizního znaleckého posudku soud rozhodl, že fakturovaná částka odpovídá ceně v místě a čase obvyklé za odvedenou práci.

3. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu co do částky 811 255 Kč. Krajský soud potvrdil nárok na zaplacení hodin práce sacího bagru a obsluhy, které byly prokázány stavebním deníkem a znaleckým zkoumáním. Příplatky za poškozené hadice nebo například práci ve výškách naopak soud zamítl, protože neměly oporu ve smlouvě.

4. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné. Námitky stěžovatelky proti výpočtu hodin, technologii postupu vedlejšího účastníka a obsahu smluvních ujednání jsou otázkami skutkovými, a proto nepodléhají dovolacímu přezkumu. Závěry nižších soudů o oprávněnosti fakturovaných hodin jsou za daných podmínek v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

II. Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti všem třem rozhodnutím. Tato rozhodnutí podle ní porušují její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení a princip vázanosti státní moci zákonem (čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

6. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů: a) Napadená rozhodnutí řádně neodůvodňují přiznanou částku, protože neuvádí, za jaké konkrétní úkony, v jakých sazbách a za kolik hodin práce byla přiznána. Výpočet krajského soudu neodpovídá přiznané částce a není přezkoumatelný. b) Soudy ignorovaly extrémní nepoměr mezi původně předpokládanou cenou (zhruba 200 000 Kč) a výslednou fakturovanou částkou (1 152 900,10 Kč). c) Soudy řádně neodůvodnily, proč upřednostnily posudek Výzkumného ústavu zemědělské techniky před ostatními posudky a vyjádřeními. Soudy označily znalecký posudek znalce M. S. a odborné vyjádření České bioplynové stanice za vadné, a přesto z nich využívaly vytržené pasáže k podpoře svých zjištění. d) Soudy nezohlednily, že vedlejší účastník jako odborník musel po zhlédnutí usazenin předvídat změnu podmínek a nedodržení termínu, a přesto stěžovatelku včas neinformoval. e) Namísto přezkumu každé hodiny trvání díla se soudy spokojily s obecným a neodůvodněným tvrzením, že prodloužení termínu ze 4 na 21 dnů bylo "úměrné". Soudy pominuly námitku, že vedlejší účastník téměř polovinu celkového času (291,5 hodiny z 576 hodin) nevykonával žádnou práci. Okresní soud paušálně uvedl, že se během zhotovení díla vyskytly problémy, ale soudy tuto skutečnost nezohlednily. f) Soudy se kvůli komplikovanosti sporu a množství důkazů nevěnovaly podstatě sporu a uchýlily se k příliš obecnému posouzení. Jednání vedlejšího účastníka odporovalo zákonu, dobrým mravům i zásadám poctivého obchodního styku. Krajský soud se řádně nevypořádal s námitkami účastníků. Soudy vybraly z četných důkazů, vyjádření a posudků pasáže svědčící ve prospěch vedlejšího účastníka, zatímco důkazy o jeho vadném technologickém postupu a nedostatečném vybavení ignorovaly.

III. Posouzení ústavní stížnosti

7. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy ústavně souladně rozhodly, že je stěžovatelka povinna doplatit cenu díla ve výši 811 255 Kč s příslušenstvím.

8. Posouzení toho, zda má zhotovitel nárok na doplacení ceny díla v určité konkrétní výši, závisí především na hodnocení skutkových okolností a výkladu podústavního práva. Tento úkol náleží především obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelčina ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

9. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva a svobody nebyly porušeny.

10. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně vysvětlily, z jakých skutkových okolností vycházely, jakými právními východisky se při posuzování případu řídily a proč stěžovatelce nevyhověly. Ústavní soud se proto vyjádří k jejím námitkám jen stručně a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí.

11. Námitka neodůvodněnosti a nepřezkoumatelnosti přiznané částky je zjevně neopodstatněná [námitka a)]. Krajský soud provedl detailní a přezkoumatelný výpočet přisouzené částky a konkrétně uvedl veškeré položky, ze kterých se tato částka skládá. Výsledná částka tedy není obecným odhadem, ale součtem konkrétních úkonů vynásobených sazbami, které si účastníci řízení sjednali. Hodnota těchto položek přitom po připočtení DPH a odečtení zálohy přesně odpovídá přiznané částce 811 255 Kč (body 2 a 14 rozhodnutí krajského soudu).

12. Námitka o nepoměru mezi předpokládanou a výslednou cenou je zjevně neopodstatněná [námitka b)]. Tento rozdíl byl způsoben nepřesnými informacemi ze strany stěžovatelky. Původní odhad ceny vycházel výhradně z objednávky stěžovatelky, která deklarovala běžné podmínky, materiál v podobě vody, jílu a kamení a jeho objem ve výši zhruba 780 m3. Realitou však bylo, že fermentor nebyl 6 let čištěn a míchán, což vedlo k vytvoření několikametrové krusty. Smlouva o dílo nebyla uzavřena na fixní částku, ale na jednotkové ceny, a výslovně umožňovala zvýšení ceny při větším rozsahu prací. Stěžovatelka přitom o nárůstu objemu v průběhu prací věděla a nic proti němu nenamítala (souhrnně strany 3 až 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Podle znaleckého ústavu byla cena za dílo účtovaná vedlejším účastníkem spíše nižší než obvyklá cena (bod 46 rozhodnutí okresního soudu).

13. Okresní soud řádně odůvodnil, proč upřednostnil revizní posudek Výzkumného ústavu zemědělské techniky namísto posudku znalce M. S. a vyjádření České bioplynové stanice [námitka c)]. Okresní soud přesvědčivě vysvětlil, proč v plném rozsahu nevycházel z těchto podkladů (body 62 až 63 a bod 65 rozhodnutí). Soudy z těchto podkladů převzaly pouze ty skutečnosti, které byly nesporné nebo se shodovaly napříč posudky a vyjádřeními. Soudy řádně oddělily tyto skutečnosti od spekulativních nebo tendenčních závěrů, které byly revizním posudkem zpochybněny. Revizní posudek byl podle okresního soudu komplexní, nikoliv tendenční, vycházel z podstatně více podkladů a jeho autoři reagovali na velké množství námitek (souhrnně bod 64 jeho rozhodnutí). Okresní soud tyto závěry ústavně souladným způsobem odůvodnil a Ústavní soud je nepovažuje za svévolné či jinak protiústavní.

14. Námitka, že vedlejší účastník měl předvídat ztížené podmínky a že stěžovatelku včas neinformoval, je zjevně neopodstatněná [námitka d)]. Soudy dospěly na základě znaleckého posudku k závěru, že do uzavřeného fermentoru nebylo zvenčí vidět (s výjimkou průhledítek, pomocí nichž však nelze odhalit tloušťku krusty) (bod 46 rozhodnutí okresního soudu). V tomto případě navíc šlo o zcela unikátní stav šest let nečištěného fermentoru s extrémně houževnatou krustou. Tento stav přitom vedlejší účastník nemohl na základě stěžovatelčiny objednávky předvídat (body 68 a 71 rozhodnutí okresního soudu). Vedlejší účastník stěžovatelku o přizpůsobení předpokládaného postupu prací a navýšení objemu usazenin v průběhu provádění díla informoval. Stěžovatelka vůči tomu podle provedených důkazů nic nenamítala (bod 68 rozhodnutí okresního soudu a strana 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu).

15. Soudy se otázkou délky trvání prací a údajné nečinnosti zhotovitele dostatečně zabývaly [námitka e)]. Soudy rozhodly, že prodloužení termínu z původně odhadovaných 3 až 4 dnů na 21 dnů bylo úměrné stavu znečištění fermentoru. Hlavním důvodem prodloužení doby provádění díla byla neočekávaná nutnost ručně rozrušit, odkopat a vysát vzniklou krustu. Skutečný objem vytěženého materiálu (zhruba až 1 998 m3) několikanásobně převýšil původní předpoklad (zhruba 780 m3). Soudy rovněž zohlednily prostoje zaviněné stěžovatelkou, přítomnost cizích těles v substrátu a další skutečnosti. Smlouva o dílo s úměrným prodloužením termínu při větším objemu prací výslovně počítala. Stěžovatelkou zpochybněné práce byly podle záznamů provedeny v rozsahu požadovaném žalobou a stěžovatelka se proti němu neohradila ani při provádění díla, ani při jeho převzetí (zejména strana 5 rozhodnutí Nejvyššího soudu, bod 14 rozhodnutí krajského soudu a bod 9, body 56 až 58 a body 68 až 70 rozhodnutí okresního soudu). Ústavnímu soudu nepřísluší "přepočítávat" jednotlivé hodiny práce, pokud obecné soudy své závěry zdůvodnily a stěžovatelka je podloženým způsobem nezpochybnila.

16. Ústavní soud na závěr uvádí, že obecné soudy se řádně zabývaly podstatou sporu, jeho skutkovými okolnostmi i odborným postupem vedlejšího účastníka [námitka f)]. Ústavní soud nedospěl na základě odůvodnění jejich rozhodnutí ani ústavní stížnosti k závěru, že by soudy hodnotily případ jednostranně. Především okresní soud a Nejvyšší soud se naopak věcí podrobně zabývaly, s námitkami účastníků se řádně vypořádaly a jejich právní závěry neodporují provedeným důkazům. Jak je výše uvedeno, Ústavní soud je oprávněn zrušit rozhodnutí obecného soudu jen tehdy, pokud porušuje stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V této věci však nic takového neshledal.

IV. Závěr

17. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva a svobody. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. června 2026 Jan Svatoň v. r. předseda senátu