III.ÚS 1759/22

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Jana Filipa ve věcech ústavních stížností stěžovatelů 1) Josefa Bendy, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2022 č. j. 35 Co 118/2022-96 vedené pod sp. zn. III. ÚS 1759/22; 2) Milana Duháně, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2022 č. j. 28 Co 136/2022-91 vedené pod sp. zn. III. ÚS 1869/22; 3) Zdeňka Hlaváče, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2022 č. j. 14 Co 107/2022-101 vedené pod sp. zn. III. ÚS 1906/22; 4) Pavla Kryštůfka, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2022 č. j. 53 Co 128/2022-155 vedené pod sp. zn. III. ÚS 1908/22; 5) Ivety Tejmlové, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2022 č. j. 14 Co 102/2022-101 vedené pod sp. zn. III. ÚS 1918/22; 6) Pavly Skrutkové, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2022 č. j. 68 Co 112/2022-103 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2092/22; 7) Xenie Begerl, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. června 2022 č. j. 23 Co 132/2022-104 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2126/2022; 8) Jarmily Nádvorníkové, 9) Markéty Pavlíčkové, 10) Radka Kněžínka, 11) Martina Vávry, 12) Josefa Srba, 13) Josefa Dejmka, 14) Emila Smolky, 15) Marie Homolkové, 16) Tomáše Martínka a 17) PhDr. Davida Štěpánka, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2022 č. j. 22 Co 64/2022-129 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2128/22; 18) Tomáše Prouzy, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2022 č. j. 28 Co 153/2022-106 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2141/22; 19) Aleny Králíčkové, směřující pro rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2022 č. j. 16 Co 128/2022-120 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2300/22; 20) Aleše Bosáka, 21) Ivany Růžičkové, 22) Marka Halody a 23) Vladimíra-Bohuslava Kuchynky, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2022 č. j. 20 Co 173/2022-121 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2386/22; 24) Ing. Jany Šťastné, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2022 č. j. 29 Co 117/2022-124 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2616/22; 25) Ivany Ašenbrenerové, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2022 č. j. 35 Co 159/2022-101 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2686/22; 26) Jiřího Zajíčka, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 151/2022-115 vedené pod sp. zn. III. ÚS 2746/22; 27) Kateřiny Jandové, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2022 č. j. 13 Co 108/2022-83 vedené pod sp. zn. III. ÚS 3110/22; všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn.

III. ÚS 1759/22,

III. ÚS 1869/22,

III. ÚS 1906/22,

III. ÚS 1908/22,

III. ÚS 1918/22,

III. ÚS 2092/22,

III. ÚS 2126/22,

III. ÚS 2128/22,

III. ÚS 2141/22,

III. ÚS 2300/22,

III. ÚS 2386/22,

III. ÚS 2616/22,

III. ÚS 2686/22,

III. ÚS 2746/22,

III. ÚS 3110/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn.

III. ÚS 1759/22.

II. Ústavní stížnosti se odmítají.

Odůvodnění

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozsudků Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") v části, kterou byly rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") zamítnuty jejich žaloby, jimiž se domáhali uložení povinnosti poskytnout jim zadostiučinění Českou republikou - Ministerstvem spravedlnosti. Předmětná satisfakce měla být stěžovatelům poskytnuta za porušení jejich práva na ochranu soukromí, zaručeného čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ke kterému mělo dojít plošným a veřejně přístupným zveřejněním jejich majetkových oznámení podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o střetu zájmů"). Napadené rozsudky podle stěžovatelů porušily jejich základní právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny, právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly včas podány oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavních stížnostech, a Ústavní soud je k jejich projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnosti jsou přípustné, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

3. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadený zásah orgánu veřejné moci je konformní se závěry, jež Ústavní soud ve vztahu k němu již dříve vyslovil.

4. Tak tomu bylo i v nyní posuzované věci, kdy Ústavní soud již měl o nastíněné problematice možnost rozhodovat. Nejprve vydal dne 18. 10. 2022 senátní vyhovující nález sp. zn. IV. ÚS 579/22, ten byl však dne 29. 11. 2022 překonán postupem podle § 23 zákona o Ústavním soudu, tj. přijetím stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, které je pro Ústavní soud i ostatní orgány veřejné moci závazný.

5. Závěry tohoto stanoviska lze ve stručnosti rekapitulovat tak, že nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17, od něhož stěžovatelé své nároky odvozují, neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném zrušeným ustanovením. Samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 uvedeným způsobem, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá podle citovaného stanoviska právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny [a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)]. V podrobnostech postačí odkázat na odůvodnění stanoviska (dostupného stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

6. V souladu se závazným právním názorem pléna Ústavního soudu vyjádřeným ve stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 dospěl III. senát v nyní posuzované věci k závěru, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnul podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. ledna 2023 Jiří Zemánek v. r. předseda senátu