III.ÚS 378/03
V PLATNOSTI- MS Praha 17 Co 623/2001
- NS 25 Cdo 1910/2002
- ÚS III.ÚS 378/03
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla shledána zjevně neopodstatněnou. Stížnost se týkala nároku na náhradu škody, který byl podle soudů I. stupně až Nejvyššího soudu promlčen. Soudy správně posoudily běh promlčecí doby podle § 106 odst. 1 občanského zákona a § 22 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. Návrh nevykazoval porušení základních práv, protože stížené rozhodnutí byly v souladu s právním řádem.
Rubrum
III. ÚS 378/03 Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného JUDr. O. H., Ph.D., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. května 2003 sp. zn. 25 Cdo 1910/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001 sp. zn. 17 Co 623/2001 a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. června 2001 sp. zn. 4 C 339/2000, t a k t o :
Výrok
Návrh se o d m í t á .
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 11, čl. 12 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za kterých mu vznikla škoda, jak ji uplatnil žalobou proti České republice - Ministerstvu vnitra ČR, na postup soudů, které neprovedly navrhované důkazy, svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, jakož i na usnesení Nejvyššího soudu ČR, který podané dovolání odmítl, aniž je pak blíže odůvodnil. Navrhl, aby k tvrzeným pochybením soudů byly vyžádány příslušné spisy v návrhu označené. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li shledán zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu a v podání učiněném advokátem dne 8. srpna 2003 domáhá, zjištěn nebyl. Usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2001 sp. zn. 17 Co 623/2001 opodstatněně odmítnuto, když nebylo přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu, a pokud jde o odůvodnění tohoto rozhodnutí, pak postup soudu byl v souladu s § 243c odst. 2 věta první obč. soudního řádu. Městský soud v Praze v řízení o odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, který žalobu stěžovatele zamítl pro promlčení tvrzeného nároku, přezkoumal napadený rozsudek i řízení, jež mu předcházelo a důvodně konstatoval, že k zamítnutí žaloby pro vznesení námitky promlčení došlo pro správné posouzení běhu promlčecí doby, a to jak dle § 106 odst. 1 obč. zákona, tak za případné aplikace § 22 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. Je třeba uvést, že navrhovatel v ústavní stížnosti nebrojí proti závěrům ze skutkových zjištění, z nichž byl odvozen počátek a konec promlčecí lhůty - vzhledem k tomu, že žalobou uplatněný nárok byl shledán promlčeným, pak poukaz na rozsah dokazování o způsobu vzniku škody a její výši je bezpředmětný a ústavní stížnost tak neopodstatněná. Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 30. října 2003
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.