III.ÚS 425/2000
V PLATNOSTI- ÚS III.ÚS 270/2000
- ÚS III.ÚS 425/2000
- ÚS III.ÚS 57/01
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podání bylo zjevně neopodstatněné. Stěžovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo výsledkem jednostupňového řízení. Soud upozornil, že proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustný žádný opravný prostředek, včetně ústavní stížnosti. Výrok byl založen na § 43 odst. 1 písm. e) zákona, podle něhož je ústavní stížnost neopodstatněná, pokud se jedná o opakované napadání rozhodnutí.
Rubrum
III. ÚS 425/2000 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. III. ÚS 270/2000, mimo ústní jednání dne 20. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 17. července 2000, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel vykonatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (III. ÚS 270/2000), a tvrdil - stručně shrnuto - že tímto usnesením, jímž Ústavní soud odmítl jeho návrh stran zrušení ustanovení § 30 a § 43 zákona o Ústavním soudu (č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) "bez opravy v zákoně a se zpětnými účinky uplatnil své pozdější usnesení o odmítnutí jeho ústavní stížnosti" popírající jeho "zákonné právo k podání návrhu dle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona", a proto se posuzovanou ústavní stížností "domáhá spravedlivého a veřejného projednání své záležitosti Ústavním soudem, zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (III. ÚS 270/2000) a vydání nálezu, jímž bude rozhodnuto o jeho ústavní stížnosti z 28. dubna 2000 a o jeho návrhu z téhož dne, jenž byl usnesením Ústavního soudu ze dne 17. května 2000 (III. ÚS 270/2000) odmítnut. Spolu s tímto podáním vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, kterou odůvodnil tím, že oba jmenovaní soudci byli účastni na rozhodnutí, proti němuž posuzovaným podáním brojí. O takto vznesené námitce stěžovatele bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 14. listopadu 2000 (III. ÚS 425/2000-6), a to tak, že JUDr. Pavel Holländer a JUDr. Vlastimil Ševčík nejsou vyloučení z projednávání a rozhodování věci sp. zn. III. ÚS 425/2000. Z odůvodnění stěžovatelova podání je zřejmé, že stěžovatel (opakovaně) brojí proti vykonatelnému rozhodnutí Ústavního soudu a že tak odmítá vzít na vědomí, že řízení před Ústavním soudem je jednostupňové a proti rozhodnutí Ústavního soudu jsou v zásadě jakékoli opravné prostředky ze zákona nepřípustné (§ 43 odst. 3, § 54 odst. 2 zákona); povahou věci a zásadami ústavního soudnictví je dáno, že tuto zásadu je třeba vztáhnout i k ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ústavního soudu, neboť v daných procesních souvislostech takto podaná ústavní stížnost má očividně charakter opravného prostředku, který z důvodu již vyloženého je ze zákona nepřípustný. O nepřípustné ústavní stížnosti, byť ona sama je postižena formální vadou (§ 30 odst. 1 zákona), bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], aniž by se jevilo účelné stěžovateli tuto formální vadu zvlášť vytýkat, neboť o zákonem předepsaných náležitostech návrhu (ústavní stížnosti) byl stěžovatel opakovaně poučován v souvislosti s jeho předcházejícími návrhy.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 20. prosince 2000
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.