Ústavní soud · Usnesení

III.ÚS 57/01

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-10-17 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2001:3.US.57.01

  1. ÚS III.ÚS 425/2000
  2. ÚS III.ÚS 57/01
  3. ÚS II.ÚS 721/01
Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože byla podána proti vykonatelnému rozhodnutí, které není předmětem nového přezkumu. Soud uvedl, že proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu není ústavní stížnost přípustná. Stížnost byla považována za opakovanou a zjevně neopodstatněnou. Rozhodnutí se opřelo o § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Rubrum

III. ÚS 57/01 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 14. listopadu 2000, sp. zn. III. ÚS 425/2000, mimo ústní jednání dne 17. října 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 14. listopadu 2000 rozhodl Ústavní soud o stěžovatelem uplatněné námitce podjatosti soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka tak, že jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí stěžovatelovy věci vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 425/2000; označené usnesení bylo stěžovateli doručeno a stalo se vykonatelným dnem 1. 12. 2000. Podáním ze dne 27. ledna 2001 projevil stěžovatel s dříve zmíněným rozhodnutím Ústavního soudu nesouhlas a proti němu podal (novou) ústavní stížnost, ačkoli mu z dříve vydaných rozhodnutí Ústavního soudu v jeho věcech (IV. ÚS 303/2000, I. ÚS 419/2000, III. ÚS 270/2000 a dalších) nemůže být neznámo, že proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu (čl. 89 odst. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb., § 60 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) nejsou ani ústavní stížnost ani odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). Za tohoto stavu věci, kdy stěžovatel opakovaně proti vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu různou formou podává ústavní stížnosti nebo jiné opravné prostředky, a tak odmítá akceptovat právní názor vyjádřený Ústavním soudem a bez zákonného podkladu se dožaduje jeho změny, zcela postačí odkázat jej na rozhodnutí v jeho předchozích věcech (viz vpředu), aniž by se jevila potřeba k dříve vyloženým rozhodovacím důvodům cokoli dodávat. Opakovaná ústavní stížnost stěžovatele byla proto posouzena jako nepřípustná a o ní jako o takové bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 17. října 2001

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.