III.ÚS 494/06
V PLATNOSTI- MS Praha 53 Cm 95/2005
- VS Praha 5 Cmo 104/2006-83
- ÚS III.ÚS 494/06
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, která se týkala zrušení předběžného opatření zakazujícího konání náhradní valné hromady akciové společnosti. Soud uvedl, že předběžné opatření má zatímní povahu a není rozhodnutím ve věci samé. Proto není proti němu možné podat ústavní stížnost, neboť zákon vyžaduje vyčerpání všech procesních prostředků. Ústavní stížnost je proto nepřípustná, pokud není podána proti pravomocnému rozhodnutí posledního procesního prostředku.
Rubrum
III. ÚS 494/06 Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., se sídlem v Klatovech, Za Tratí 602, zastoupené JUDr. Josefem Skácelem, advokátem v Praze 2, Londýnská 55, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2006, čj. 5 Cmo 104/2006-83, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2005, čj. 53 Cm 95/2005-44, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se domáhá zrušení předběžného opatření, které nařídil v záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze, když toto usnesení bylo v záhlaví rovněž označeným usnesením Vrchního soudu v Praze potvrzeno. Předběžným opatřením bylo zakázáno stěžovatelce konat náhradní valnou hromadu akciové společnosti. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení obou napadených usnesení. Ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované ústavní stížnosti jde zejména o otázku povahy předběžného opatření (§ 74 násl. o. s. ř.), které může vydat před zahájením řízení předseda senátu tehdy, jestliže to vyžaduje povaha věci nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Je tedy nepochybné, že nejde o rozhodnutí ve věci samé, ale že se jedná o rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno, a proto se nejedná o rozhodnutí podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy o rozhodnutí, proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí. Proto také rozhodnutí o předběžném opatření nemůže být pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná. Posuzovanou ústavní stížností tedy v podstatě brojí stěžovatelka proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (shodně viz usnesení III. ÚS 119/98, Sb.n.u.ÚS, sv. 12, str. 489). O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. září 2006
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.