III.ÚS 715/10
V PLATNOSTI- OS Chrudim 29 Nc 1021/2009-37
- ÚS III.ÚS 715/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože její podnět byl zjevně neopodstatněný. Stížnost se týkala nařízení exekuce, které bylo podle stěžovatele porušením jeho základních práv. Soud se opřel o § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a neshledal v rozhodnutích nižších soudů svévole nebo extrémní excesy. Interpretace právního rámce v oblasti exekuce byla považována za v souladu s právní praxí a doktrínou.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele F. P., zastoupeného Mgr. Kateřinou Beranovou, nám. Přemysla Otakara II. č. 186/I, 566 01 Vysoké Mýto, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. června 2009 č. j. 29 Nc 1021/2009-37, ve znění usnesení ze dne 5. srpna 2009 č. j. 29 Nc 1021/2009-53, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 29. října 2009 č. j. 18 Co 436/2009-96, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 10, čl. 11, čl. 12 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Na podporu tohoto závěru uvedl, že Okresní soud v Chrudimi nařídil exekuci, ačkoliv měl již před jejím nařízením prokázáno, že pohledávka, pro kterou měla být exekuce nařízena, neexistuje. Vycházel toliko z toho, že pro nařízení exekuce je rozhodné splnění zákonných podmínek, což je věcná legitimace a vykonatelný exekuční titul. Nezkoumá při nařízení exekuce, zda povinný již splnil svou povinnost a nezabývá se jeho tvrzením o zániku vymáhané pohledávky, neboť jde o přísně formální řízení. V tomto ohledu byl stěžovatel odkázán na řízení o zastavení exekuce, kde může své námitky uplatnit. Jeho tvrzení o porušení základních lidských práv potom odvolací soud označil za extrémní. Stěžovatel uvedl, že je však omezen v dispozici s majetkem, nařízením exekuce vzniklo exekutorovi oprávnění vstupovat do bytu, sídla a jiných místností stěžovatele a v důsledku napadených rozhodnutí byl poškozen rovněž na svém dobrém jménu, osobní cti a dobré pověsti, jakož i v soukromém a rodinném životě. Proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil. Za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 29 Nc 1021/2009. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový projev výkonu soudní moci Ústavní soud neshledal. Interpretace relevantního právního rámce (§ 36 - § 44 zákona č. 120/2001, ve znění pro posouzení věci rozhodném) provedená obecnými soudy není výrazem svévole, je interpretací nestojící v rozporu s obsahem jak právní praxí, tak i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), přičemž ani není v daném případě projevem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06). V důsledku toho byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2010 Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.