IV.ÚS 1365/10
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podatel nebyl zastoupen advokátem, což je podle zákona o Ústavním soudu povinnost. Soud konstatoval, že stěžovatelka opakovaně podávala stížnosti bez zastoupení a byla již dříve poučena o této povinnosti. Vzhledem k tomu, že byla výslovně informována o požadavku zastoupení i v předchozích případech, nebylo nutné ji znovu poučit. Ústavní soud se opřel o svou dosavadní judikaturu, podle níž opakované poučení není vyhnutelnou podmínkou pro přijetí stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2010 Ncp 209/2010-111, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 10. 5. 2010, se Mgr. D. K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí (jehož kopii k návrhu nepřiložila). Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatelka již dříve podala značné množství ústavních stížností, aniž by byla jako účastnice řízení od počátku zastoupena advokátem; proto byla vyzývána k odstranění vad podání a opakovaně poučována o této své zákonné povinnosti s upozorněním, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta. Postup stěžovatelky, fakticky směřující k prodlužování řízení vyčkáváním na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky na ochraně svých základních práv. Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nynější ústavní stížnost trpí stejným formálním deficitem, který stěžovatelce v souvislosti s jinými jejími ústavními stížnostmi vytýkal již dříve, naposledy v usnesení ze dne 31. 3. 2010 I. ÚS 784/10, jímž návrh stěžovatelky odmítl. To je významné potud, že se závěry obsažené v citovaném rozhodnutí uplatní i v projednávané věci; není totiž důvodu se od nich jakkoliv odchýlit, neboť odpovídají standardní a dostupné judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 2009 I. ÚS 3033/08, usnesení ze dne 18. 2. 2010 IV. ÚS 428/10; dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz; dále též stěžovatelce doručené sdělení ze dne 13. 5. 2010 ve věci I. ÚS 1366/10). Proto stejně jako v citovaném rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010 i nyní Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2010 JUDr. Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.