IV.ÚS 3635/10
V PLATNOSTI- VS Praha 14 Cmo 369/2010-298
- ÚS IV.ÚS 3635/10
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože podání neobsahovalo náležitosti stanovené zákonem, včetně povinného zastoupení advokátem. Stěžovatelka již dříve byla opakovaně poučena o této povinnosti a její opakované podání bez zastoupení svědčí o nepečlivém zájmu o ochranu základních práv. Soud se výsledkem nevyjádřil novým právním názorem, ale opakoval již dříve vyslovený názor, že opakované poučení není nevyhnutelné, pokud bylo stěžovatelce dříve zřejmě předáno. Rozhodnutí bylo vydáno bez ústního jednání a bez přítomnosti účastníků.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2011 ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010 čj. 21 Cm 184/2004-286 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 čj. 14 Cmo 369/2010-298 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 20. 12. 2010 se Mgr. D. K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (jejichž kopie k návrhu nepřiložila). Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatelka již dříve podala značné množství ústavních stížností, aniž by byla jako účastnice řízení od počátku zastoupena advokátem; proto byla vyzývána k odstranění vad podání a opakovaně poučována o této své zákonné povinnosti s upozorněním, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta. Postup stěžovatelky, fakticky směřující k prodlužování řízení vyčkáváním na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky na ochraně svých základních práv. Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nynější ústavní stížnost trpí stejným formálním deficitem, který stěžovatelce v souvislosti s jinými jejími ústavními stížnostmi vytýkal již dříve, naposledy v usnesení ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1365/10, jímž návrh stěžovatelky odmítl. To je významné potud, že se závěry obsažené v citovaném rozhodnutí uplatní i v projednávané věci; není totiž důvodu se od nich jakkoliv odchýlit, neboť odpovídají standardní a dostupné judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 2009 I. ÚS 3033/08, usnesení ze dne 18. 2. 2010 IV. ÚS 428/10; dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz; dále též stěžovatelce doručené sdělení ze dne 13. 5. 2010 ve věci I. ÚS 1366/10). Proto stejně jako v citovaném rozhodnutí ze dne 19. 5. 2010 jakož i v dřívějším rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. I. ÚS 784/10 i nyní Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 4. ledna 2011 Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.