Ústavní soud · Nález

IV.ÚS 162/99

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1999-08-03 · vyhověno · ECLI:CZ:US:1999:4.US.162.99

Citované zákony (2)

České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 1 § 4

Rubrum

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 1999 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) J. F., 2) H. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30 Co 514/98-244, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 7. 1998, čj. 1 C 43/93-238, za účasti 1) Krajského soudu v Praze, 2) Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a vedlejšího účastníka B. S., za souhlasu účastníků bez ústního jednání, takto:

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1998, čj. 30 Co 514/98-244, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 21. 7. 1998, čj. 1 C 43/93-238, se zrušují.

Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž byla stěžovatelům uložena povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 55.649,--, stěžovatelé poukazují na tu skutečnost, že již uhradili soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 12 482,--, v jehož důsledku došlo ke zrušení napadeného rozsudku, a že tedy jde o případ uvedený v bodu 2 poznámky sazebníku soudních poplatků, kdy poplatek z odvolání proti novému rozhodnutí soudu prvého stupně se již neplatí. Napadenými rozhodnutími byla tedy porušena celá řada ústavně zaručených práv, zejména práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, a stěžovatelé se proto domáhají zrušení obou napadených usnesení. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 6. 5. 1999 připustil, že vzhledem k odst. 2 poznámky k sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) stěžovatelům poplatková povinnost v zásadě nevznikla, nicméně v souvislosti s aktuální, tedy vyšší, cenou nemovitostí bylo na místě doměření soudního poplatku. Okresní soud v Rakovníku se plně ztotožnil se závěry Krajského soudu v Praze uvedenými v jeho usnesení. Vedlejší účastník B. S. se v určené lhůtě k ústavní stížnosti nevyjádřil. Z obsahu spisu 1 C 43/93 Okresního soudu v Rakovníku Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník B. S. podal u tohoto soudu dne 9. 4. 1993 návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem s tím, aby byl určen výlučným vlastníkem těchto nemovitostí a uložena mu povinnost uhradit hodnotu spoluvlastnických podílů každému ze stěžovatelů. Proti návrhu vyhovujícímu rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 2. 1994, čj. 1 C 43/93-47, podali stěžovatelé odvolání, a byli proto usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 4. 1994 vyzváni k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši Kč 12 482,--, kterýžto poplatek dne 11. 5. 1994 zaplatili. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 1995, čj. 15 Co 639/94-87, byl napadený rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení došlo posléze mezi účastníky řízení, to po dalším odvolání podaném stěžovateli, k uzavření smíru schváleného usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 1997, čj. 28 Co 540/97-227. V důvodech tohoto usnesení je současně konstatováno, že o povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání bude rozhodnuto soudem prvého stupně, jak se také stalo napadeným usnesením, ukládajícím stěžovatelům povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši Kč 55 649,--. O odvolání stěžovatelů, v němž poukazovali na skutečnost, že z prvního odvolání byl soudní poplatek již uhrazen a že tomuto odvolání bylo vyhověno, rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že námitka poukazující na zaplacení soudního poplatku z odvolání podaného proti prvnímu rozsudku okresního soudu je zcela irelevantní, neboť v daném případě jsou stěžovatelé povinni soudní poplatek zaplatit za odvolání podané proti dalšímu rozsudku okresního soudu. Z uvedeného tedy plyne, že obecné soudy, rozhodující o povinnosti stěžovatelů zaplatit soudní poplatek z odvolání, ponechaly zcela stranou kogentní poznámku k sazebníku soudních poplatků uvedenou pod bodem 2 přílohy k zákonu ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V této poznámce je totiž uvedeno, že došlo-li ke zrušení rozsudku v důsledku odvolání, dovolání nebo povolení obnovy řízení, neplatí poplatek z odvolání nebo dovolání proti novému rozhodnutí soudu prvého stupně poplatník, který již jednou poplatek z odvolání nebo dovolání zaplatil, jde-li o položky 1, 6, 8, 9 a 18 sazebníku, jak je tomu i v projednávané věci. Úprava poplatkové povinnosti či osvobození od ní, provedená citovaným zákonem, představuje jeden ze základních momentů podmiňujících právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Stanovil-li totiž zákon i v tomto směru pevná pravidla umožňující přístup k soudu také splněním v něm obsažených podmínek, potom tyto podmínky musí respektovat nejen ten, kdo se dovolává práva na soudní ochranu, ale také stát prostřednictvím orgánu soudní moci. Jinými slovy, je-li účastníku v rozporu s citovaným zákonem ukládána poplatková povinnost tam, kde ji nemá, představuje takový zásah ze strany státu zpravidla současně i odepření práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem. Není přitom v daném případě v principu věcí Ústavního soudu, aby zkoumal, zda poplatková povinnost stěžovatelů případně doznala změn v důsledku zvýšení ceny předmětu řízení, zejména považuje-li Krajský soud v Praze v napadeném usnesení fakt již zaplaceného soudního poplatku z odvolání, vedoucího ke zrušení napadeného rozsudku, za zcela irelevantní. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení již uvedených ústavně zaručených práv podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení

Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 3. srpna 1999

Dotčená ustanovení

Zákon České národní rady o soudních poplatcích 549/1991 Sb.

§ 1
§ 4

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (60)

Zobrazeno prvních 50 podle data.