IV.ÚS 1805/26

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Roháče, zastoupeného Mgr. Markem Špačkem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, Děčín, proti výroku I písm. b) a výroku II rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. května 2026 č. j. 84 Co 12/2026-456, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a 1. Ing. Vlasty Chrstošové, 2. Jiřího Fleišera, 3. Libuše Šiplové, 4. Vladimíra Roháče a 5. Ireny Hauptvogelové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 8. 2025 č. j. 36 C 152/2023-391 zamítl žalobu první vedlejší účastnice, jíž se domáhala určení, že jsou společně s pátou vedlejší účastnicí závětními dědičkami zůstavitele Jaroslava Pišvejce z jeho závěti datované dnem 15. 9. 2020 (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil povinnost všem účastníkům zaplatit České republice náklady řízení ve výši 6 566,33 Kč (výrok III). První vedlejší účastnice (jakožto žalobkyně) podala ve věci odvolání. Stejně tak učinili i ostatní účastníci řízení (včetně stěžovatele), nicméně pouze do výroků o nákladech řízení.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek okresního soudu tak, že určil náhradu nákladů řízení pro stěžovatele a vedlejší účastníky 2. až 4. ve výši 75 584,15 Kč [výrok I písm. b) rozsudku krajského soudu] a ve výši 27 920 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku krajského soudu). Změnil také výrok III rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu. Jinak rozsudek potvrdil [výrok I písm. a) a b) rozsudku krajského soudu] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II a III rozsudku krajského soudu). Rozhodnutí o nákladech odůvodnil krajský soud tak, že stěžovateli a vedlejším účastníkům 2. až 4. náleží plná náhradu nákladů řízení. Nepoužití § 8 odst. 7 advokátního tarifu odůvodnil tak, že podle tohoto ustanovení se odměna advokáta stanoví v nesporném pozůstalostním řízení, nikoli v řízení sporném.

II. Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud náklady řízení určil na základě ústavně nekonformní, formalistické a nedostatečně odůvodněné volby tarifní hodnoty. Soud totiž užil § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, namísto stěžovatelem prosazovaného § 8 odst. 7 advokátního tarifu. Ten za tarifní hodnotu v dědických věcech považuje obvyklou cenu zůstavitelova majetku odpovídající výši dědického podílu klienta. Namítá, že odůvodnění soudu je kategorické a nepřezkoumatelné, což je důsledkem formalistického přístupu.

4. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se vztahu mezi § 8 a 9 advokátního tarifu. Zároveň si je vědom judikatury Ústavního soudu, která se vztahuje k užití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu v obdobných věcech, ale tvrdí, že by v jeho věci mělo dojít k odlišnému posouzení, neboť byla známa obvyklá cena zůstavitelova majetku. Restriktivní výklad § 8 odst. 7 advokátního tarifu nepovažuje za správný.

III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. K problematice náhrady nákladů řízení se dlouhodobě staví Ústavní soud zdrženlivě a soudní rozhodnutí o nákladech řízení podrobuje pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. nález ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 2/25). Ačkoli i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o nákladech řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody (srov. např. nález ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 2216/23, bod 16). Rozhodnutí o nákladech řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi až v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. K tomu dochází kupříkladu v důsledku svévolné interpretace nebo aplikace příslušných ustanoveních zákona či extrémního rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nález ze dne 13. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 411/15, bod 18).

6. Určení výše tarifní hodnoty se odvíjí od výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží především obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody (čl. 83 Ústavy České republiky).

7. Ústavní soud se již dříve zabýval určením tarifní hodnoty v případě řízení o určení, zda je někdo dědicem, čehož si je ostatně stěžovatel vědom. Ústavní soud označil za ústavně souladný postup soudů, které v těchto případech - stejně jako nyní krajský soud - vycházely z § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (např. nález ze dne 14. 9. 2021 sp. zn. III. ÚS 1052/21, bod 28, ze dne 11. 4. 2023 sp. zn. IV. ÚS 105/23, bod 29, usnesení ze dne 20. 3. 2024 sp. zn. I. ÚS 683/24, bod 10 nebo ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 46/25, bod 14). Předmětem řízení o určení, že je někdo dědicem, totiž není "dědická věc", jak uvádí stěžovatel (§ 8 odst. 7 advokátního tarifu). Předmětem řízení ani není výše peněžitého plnění nebo cena věci či práva (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Předmětem řízení je určení právního vztahu, který není penězi ocenitelný. Neobstojí tedy námitky o tom, že obvyklou cenu zůstavitelova majetku bylo možno určit. Ústavní soud takto rozhodl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto ohledu jednotná. Ačkoliv lze stěžovateli přisvědčit, že odůvodnění soudu týkající se použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu není vyčerpávající či rozsáhlé, má jeho postup oporu v rozhodovací praxí Ústavního soudu.

8. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2026 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu