IV.ÚS 2589/08
V PLATNOSTI- VS Praha 1 Ko 109/2008-245
- ÚS IV.ÚS 2589/08
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel podal dovolání, jehož rozhodnutí ještě nebylo vyřízeno. Soud uvedl, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud není vyčerpána všechna procesní prostředky, které zákon poskytuje. Zásada subsidiarity vyžaduje, aby byly všechny jiné prostředky využity před podáním ústavní stížnosti. Protože stěžovatel nevyčerpal všechny možnosti ochrany práv, soud rozhodl o nepřípustnosti stížnosti.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Marka Neustupného, správce konkurzní podstaty úpadce G BAU, spol. s r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Ko 109/2008-245 ze dne 17. června 2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatel u Ústavního soudu domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost má všechny formální náležitosti a zda jsou splněny i ostatní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž zjistil, že stěžovatel není právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že se jedná o nepřípustný návrh (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a dotazem u Krajského soudu v Plzni zjistil, podal stěžovatel proti v záhlaví citovanému rozhodnutí v zákonné lhůtě souběžně dovolání, o němž doposud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z uvedeného ustanovení je patrné, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak totiž konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 19, nález č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanizmus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel podal dovolání, o němž nebylo dosud Nejvyšším soudem rozhodnuto. Jestliže pak podal ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany i svých ústavně zaručených práv a svobod, je ústavní stížnost nepřípustná. Za této situace, kdy ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, nepřistoupil Ústavní soud k odstraňování vady, jíž podaná ústavní stížnost trpí, když stěžovatel není zastoupen advokátem. Odstraněním této vady by se nemohlo na nutnosti návrh z výše specifikovaného důvodu odmítnout nic změnit. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než postupovat podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2008 Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka