IV.ÚS 2620/18
V PLATNOSTI- NS 25 Cdo 1957/2018
- ÚS IV.ÚS 2620/18
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, což je povinnost uvedená v zákoně o Ústavním soudu. Soud se opřel o § 30 a § 31 tohoto zákona, které stanoví povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem. I přes opakované poučení o této povinnosti nebyla formální podmínka splněna. Na základě ustálené judikatury bylo rozhodnuto, že opakované poučení není nutné, pokud je informace o povinném zastoupení již objektivně dostupná.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2018 č. j. 25 Cdo 1957/2018-108, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení výše označeného soudního rozhodnutí, přičemž se dovolával svého práva na ochranu majetku a spravedlivé projednání věci.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyla formálně ani materiálně naplněna podmínka obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatel byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu [např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, II. ÚS 292/16 a III. ÚS 3759/15 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; takto se již Ústavní soud ostatně opakovaně vyjádřil např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 2418/17, II. ÚS 2419/17, II. ÚS 2423/17, II. ÚS 513/18, II. ÚS 1876/18.
4. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení z tohoto důvodu odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. srpna 2018 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.