IV.ÚS 4131/19
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 3455/2019
- ÚS IV.ÚS 4131/19
Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatelka neprojevila formální splnění podmínky povinného zastoupení advokátem před Ústavním soudem. Soud konstatoval, že stěžovatelce bylo opakovaně předchozími rozhodnutími vysvětleno, že ústavní stížnost musí být podána v zastoupení advokátem. Bylo uznáno, že opakované poučení o této povinnosti zaručuje dostatečnou informovanost stěžovatelky. Na základě toho bylo rozhodnuto o odmítnutí ústavní stížnosti bez ústního jednání na základě § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o stavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2019 č. j. 20 Cdo 3455/2019-164, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelka napadá shora označené soudní rozhodnutí s tím, že jím byla porušena její práva podle Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelčin návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož nebyl formálně ani materiálně naplněn (mj.) požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení (zejména o povinnosti zastoupení advokátem) se stěžovatelce dostalo opakovaně v řízeních, která byla před Ústavním soudem v minulosti zahájena na její návrh [viz např. usnesení ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 539/07, ze dne 28. 11. 2007 sp. zn. III. ÚS 2805/07, ze dne 25. 9. 2008 sp. zn. III. ÚS 25/08, ze dne 11. 6. 2010 sp. zn. III. ÚS 817/10, ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. IV. ÚS 905/10, ze dne 29. 6. 2015 sp. zn. I. ÚS 1511/15 (uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
5. Ústavní soud je přitom přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. ledna 2020 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.