IV.ÚS 443/20

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Miroslava Vlasáka a 2. Kristýny Vlasákové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2019 č. j. 25 Cdo 2038/2019-160, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 10. 2. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovateli podaná "ústavní stížnost proti trestným činům žalovaných soudců, které odmítají řešit žalovaní soudci NS Brno a kteří se sami na tomto stavu podíleli, když pracovali (přesněji páchali trestnou činnost) u soudců nižších stupňů ke stejnému případu".

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že návrh stěžovatelů (na zahájení řízení o ústavní stížnosti) tyto požadavky nesplňuje, jelikož nebyl (mj.) formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu).

3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby činil opatření k odstranění vad návrhu, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

4. V nyní posuzovaném případě však Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení (zejména o povinnosti zastoupení advokátem) se stěžovatelům dostalo opakovaně v řízeních, která byla před Ústavním soudem v minulosti zahájena na jejich návrh [naposledy byli takto stěžovatelé poučeni v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2186/19, které bylo ukončeno usnesením odmítajícím návrh pro neodstranění vytčených vad ze dne 10. 9. 2019 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

5. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (z poslední doby viz např. usnesení ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 1545/19, ze dne 27. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 1696/19, ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3671/19).

6. Ústavní soud proto v posuzované věci rovněž shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. února 2020 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj