IV.ÚS 532/11

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. M. K.-U., zastoupené JUDr. Alešem Uhlířem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Frýdku-Místku, K Hájku 122, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Ncd 37/2010-108 ze dne 30. listopadu 2010 takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 20 C 64/2009 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že v řízení o rozvod manželství stěžovatelky a Mgr. R. K. (dále jen "žalovaný") podala stěžovatelka návrh na přikázání věci jinému soudu, a to konkrétně Městskému soudu v Brně (dále jen "návrh na delegaci"), neboť podle jejího názoru ve sporu se žalovaným, který je místopředsedou Krajského soudu v Ostravě, je její postavení jako strany značně nevýhodné, a je tak porušena zásada rovnosti stran. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 64/2009 se k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně nepřikazuje. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v předmětném řízení budou soudem zjišťovány příčiny rozvratu manželství, přičemž trvá na tom, že příčiny rozvratu manželství jsou na straně žalovaného, který si koncem roku 2008 vytvořil citový vztah k Mgr. H. K., pracující tehdy jako asistentka na Krajském soudě v Ostravě. Podle stěžovatelky je v daném případě nutno předpokládat, že soudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku a soudci Krajského soudu v Ostravě jsou z projednávání a rozhodnutí věci vyloučeni a věc měla být přikázána jinému soudu, když účastníkem řízení je místopředseda Krajského soudu v Ostravě, ve spise je jeho korespondence s tehdejší asistentkou Krajského soudu v Ostravě Mgr. H. K., v současné době působící jako čekatelka u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, a v řízení je navrhována svědecká výpověď jmenované a také svědecká výpověď soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku Mgr. K. Z. Navíc jedna ze soudkyň Okresního soudu ve Frýdku-Místku se cítila pro přátelský vztah k potencionální svědkyni z projednání a rozhodování věci vyloučena, k projednání a rozhodnutí věci tak byla určena jiná soudkyně, která ačkoli rovněž přiznává přátelský vztah k potencionální svědkyni, vyloučena z projednávání a rozhodovávání se necítí. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že přes uvedené závažné skutečnosti nepřikázal Vrchní soud v Olomouci věc jinému soudu. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. K ust. § 12 odst. 2 občanského soudního řádu již Ústavní soud v minulosti judikoval, že toto ustanovení představuje výjimku z příslušnosti obecného soudu účastníků řízení. Přitom úprava místní a věcné příslušnosti soudu je jednou z realizací ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Ústavní soud již rovněž konstatoval, že předpokladem postupu podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu jsou okolnosti umožňující hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než podle zákona příslušným, soudem. Ústavní soud pak v minulosti nepovažoval za důvod, jež by ospravedlňoval použití tohoto ustanovení, dokonce skutečnost, že účastník řízení je soudcem příslušného soudu. Ústavní soud k tomu uvedl, že v takovém případě by mohlo přicházet v úvahu přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 občanského soudního řádu, tedy z důvodu vyloučení soudce, který takovou věc projednává (viz nález sp. zn.

IV. ÚS 222/96 ze dne

7. října 1996). Ústavní soud ze spisu zjistil, že před návrhem na delegaci stěžovatelka vznesla námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu ve Frýdku-Místku, přičemž uváděla v podstatě tytéž důvody, jako v pozdějším návrhu na delegaci. O této námitce podjatosti bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Nc 13/2010-95 ze dne 12. října 2010 rozhodnuto tak, že soudkyně JUDr. L. A. a JUDr. H. V. z projednávání a rozhodnutí předmětné věci vyloučeny nejsou, přičemž toto rozhodnutí bylo podrobně a řádně odůvodněno. Ačkoli v záhlaví citované rozhodnutí neobsahuje (v souladu s ust. § 169 odst. 2 občanského soudního řádu odůvodnění) odůvodnění, lze důvody uvedené v usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 16 Nc 13/2010-95 ze dne 12. října 2010 vztáhnout též na rozhodnutí o návrhu na delegaci. Za této situace, a též ve světle své výše popsané judikatury, Ústavní soud v projednávané věci žádné porušení Listinou a Úmluvou zaručených práv stěžovatelky neshledal. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. května 2011 Michaela Židlická v.r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu