Ústavní soud · Nález

IV.ÚS 222/96

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 1996-10-07 · vyhověno · ECLI:CZ:US:1996:4.US.222.96

  1. ÚS 8 Nc 574/96-18
  2. ÚS IV.ÚS 222/96

Citované zákony (1)

Rubrum

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. října 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1996, čj. 8 Nc 574/96-18, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, t a k t o :

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1996, čj. 8 Nc 574/96-18, se z r u š u j e .

Odůvodnění

: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž věc byla přikázána Okresnímu soudu v Táboře z důvodu vhodnosti, stěžovatel v podstatě uvádí, že tímto rozhodnutím byl odňat svému zákonnému soudci, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje proto z uvedených důvodů zrušení napadeného usnesení. Krajský soud v Českých Budějovicích ve vyjádření předsedy senátu JUDr. B. P. ze dne 28. 8. 1996 uvedl, že o delegaci vhodné bylo rozhodnuto podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., tedy na základě zákonné úpravy. Z uvedených důvodů považuje proto ústavní stížnost za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí. Vedlejší účastnice JUDr. I. D. se k podané ústavní stížnosti nevyjádřila. Z obsahu spisu 6 C 23/96 Okresního soudu v Českém Krumlově Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu na náhradu škody ve výši Kč 2 592,20 proti své bývalé manželce JUDr. I. D., a to u Okresního soudu v Českém Krumlově, jako soudu místně příslušného ve smyslu ustanovení § 87 písm. a) o. s. ř., neboť vedlejší účastnice má v obvodu tohoto soudu své stálé pracoviště. Krajský soud v Českých Budějovicích, navzdory negativnímu stanovisku stěžovatele, přikázal věc (v napadeném usnesení je nesprávně uvedeno "věc se postupuje") Okresnímu soudu v Táboře z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., a to s poukazem na určitá specifika jihočeských okresních soudů s převážně malými kolektivy pracovníků. Navíc Okresní soud v Táboře, jak dále uvádí krajský soud, je stěžovateli z obvodu krajského soudu v Českých Budějovicích nejblíže, čímž je vyhověno i potřebám procesní ekonomie. Předpokladem postupu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., jak konstatoval již Vrchní soud v Praze v jiném sporu mezi týmiž účastníky, vedeném pod sp. zn. 5 C 401/95 Okresního soudu v Českém Krumlově, jsou okolnosti, umožňující hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednávání věci jiným, než podle zákona příslušným, soudem. Skutečnost, že účastník řízení je soudcem příslušného soudu, důvodem takového postupu není. V úvahu by mohlo tedy přicházet přikázání věci jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř., podle kterého příslušný soud o věci nemůže jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14 o. s. ř.). O posléze uvedený případ však v projednávané věci nejde, když kupříkladu sám předseda Okresního soudu v Českém Krumlově se vyjádřil tak, že se necítí být podjat. Ústavní soud sdílí proto stěžovatelův názor, že pro postup podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny podmínky, zejména když stěžovatel trval na projednání věci Okresním soudem v Českém Krumlově a moment hospodárnosti je zde vskutku zcela zanedbatelný. Tím, že přikázal podle ustanovení § 12 odst. 2 věc Okresnímu soudu v Táboře, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, porušil tedy Krajský soud v Českých Budějovicích stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 1 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 7. října 1996

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (36)