IV.ÚS 563/25

Rubrum

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti obchodní společnosti STONE GROUP, spol. s r. o., sídlem Vančurova 1946/3, Tábor, zastoupené Mgr. Petrem Florianem, advokátem, sídlem Kolínova 379/2, Praha 17 - Řepy, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2024 č. j. 26 K 29/2003-1602, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Miroslavy Šafránkové, MBA, MSc., sídlem Bellušova 1846/8, Praha 5 - Stodůlky, správkyně konkursní podstaty úpadkyně KAVEX - GRANIT HOLDING a. s., sídlem Lobezská 107/41, Plzeň, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") výrokem I napadeného usnesení udělil v rámci dohlédací činnosti ve smyslu § 12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"), souhlas vedlejší účastnici řízení (správkyni konkursní podstaty úpadkyně) ke zpeněžení majetku úpadkyně náležejícího do konkursní podstaty mimo dražbu podle § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání za podmínek uvedených v rozhodnutí. Krajský soud přihlédl k souhlasnému stanovisku věřitelského výboru úpadkyně ze dne 22. 10. 2024 s uvedeným postupem. Výrokem II vzal na vědomí postup úhrad nákladů za majetkovou podstatou.

3. Stěžovatelka namítá, že krajský soud při rozhodování o udělení souhlasu s prodejem mimo dražbu přihlédl k vyjádření věřitelského výboru, který ale nebyl řádně ustaven. Z toho dovozuje nezákonnost samotného usnesení o udělení souhlasu a porušení § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. K pochybení mělo dojít při ustavení věřitelského výboru na schůzi věřitelů v roce 2004 tím, že nebyli platně zvoleni jeho členové. Krajský soud následně v rozporu s § 11 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání volbu členů věřitelského výboru nepotvrdil, když v evidenci úpadců není dohledatelný žádný dokument potvrzující volbu členů výboru. Stěžovatelka se dále domnívá, že majetek úpadkyně lze zpeněžit výhodněji než zvoleným způsobem, tj. prodejem mimo dražbu. Stěžovatelka požádala o přednostní projednání ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.

6. Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o udělení souhlasu s prodejem mimo dražbu podle § 27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je rozhodnutím soudu při výkonu dohlédací činnosti (§ 12 zákona o konkursu a vyrovnání). Soud formou svých rozhodnutí a jiných opatření především směřuje konkursní řízení k naplnění jeho účelu (§ 1 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) a cíle (§ 2 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání). Ústavní soud již v usnesení ze dne 28. 3. 2002 sp. zn. III. ÚS 47/02, na které odkázal i v usnesení ze dne 9. 4. 2008 sp. zn. I. ÚS 638/05, konstatoval (obdobně jako Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 9. 2004 sp. zn. 29 Odo 875/2004), že usnesení, jímž dal soud správci konkursní podstaty souhlas k úkonům nezbytným ke zpeněžení majetku úpadce a stanovil postup v takovém řízení, není rozhodnutím ve věci samé. Samotná procesní povaha rozhodování v rámci dohlédací činnosti tak odůvodňuje nejen omezení přípustnosti odvolání proti rozhodnutím vydaným při dohlédací činnosti, ale je i zároveň důvodem pro minimalizaci zásahu Ústavního soudu, který se projeví v závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

7. Pouze nad rámec uvedeného a bez vlivu na nepřípustnost ústavní stížnosti poukazuje Ústavní soud na to, že stěžovatelka sice napadá usnesení, jímž byl udělen souhlas s prodejem mimo dražbu, ale její námitka se týká ustavení věřitelského výboru, k němuž mělo dojít již v roce 2004. Ratio legis konkursního řízení nespočívá v povinnosti minuciózně zkoumat právní čistotu veškerých úkonů, proběhlých jako v dané věci třeba před mnoha lety, ale v co nejrychlejším a spravedlivém uspokojení věřitelů.

8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. O žádosti stěžovatelky na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2025 Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka