Ústavní soud · Usnesení

IV.ÚS 613/03

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2004-01-07 · odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e) · ECLI:CZ:US:2004:4.US.613.03

Strojový souhrn generováno LLM

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel nevyčerpal dostupné právní prostředky. Soud konstatoval, že podání správní žaloby bylo formálně správné, avšak obsahovalo pouze obecné nesouhlasné vyjádření bez konkrétních bodů. Ústavní soud upozornil, že právo na pobyt na území ČR není základním lidským právem, nýbrž suverénním právem státu. Závěrem uvedl, že vyhoštění cizince je řízením pod soudní kontrolou, což vylučuje porušení základních práv.

Rubrum

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, kterou podal C. A., zastoupený JUDr. F. G., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10.2003, čj. 2 Azs 9/2003-40, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.5.2003, čj. 59 Az 479/2003-15 a proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 14.10.2002, čj. OAM-10918/VL-16-C10-2001, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 2.12.2003 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost dožadující se zrušení rozhodnutí orgánů veřejné moci uvedených v návětí tohoto rozhodnutí, s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na život, zaručené čl. 6 Listiny základních práv a svobod. Současně požádal o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť jinak by byl na jejich základě nucen opustit ČR. S ohledem na povahu věci rozhodl Ústavní soud o přednostním projednání věci (§ 71d odst. l zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, - dále jen"zákon"). Ústavní soud je povinen především zkoumat, zda ústavní stížnost byla podána včas a zda je přípustná. Pokud jde o otázku prvou, konstatuje, že podání bylo učiněno v předepsané lhůtě. Pokud však jde o přípustnost stížnosti, je nucen konstatovat, že přípustná není, neboť stěžovatel evidentně nevyčerpal dostupné právní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona). Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není v případě procesních prostředků, které jsou ovládány zásadnou dispoziční a nikoli zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele (viz např. nález č. 111, svazek 19 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Stěžovatel sice formálně podal správní žalobu (označenou nesprávně jako odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky), avšak podání bylo zcela nekvalifikované, neobsahovalo žádné konkrétní stížnostní body a pouze zcela obecně v něm stěžovatel uvedl, že "s prvním rozhodnutím nesouhlasí". Za této situace nemohl Krajský soud v Plzni rozhodnout jinak, než rozhodl - tedy žalobu odmítnout. Nedbání o ochranu vlastních práv v soudním řízení správním pak vyústilo ve verdikt Nejvyššího správního soudu, který, za daného stavu věci, rovněž těžko mohl rozhodnout jinak, než rozhodl. Nad rámec důvodů, které vedou k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti, považuje Ústavní soud za potřebné uvést následující: Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pro povolení pobytu cizince na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytů cizinců na území republiky, tak jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. V neposlední řadě pak je třeba připomenout, že je svrchovaným právem každého suverénního státu rozhodovat o povolení vstupu a pobytu cizích státních příslušníků na své území. Právo pobývat na území cizího státu v žádném případě není možno kvalifikovat jako základní lidské právo každého člověka - nepatří tedy do kategorie základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Pokud jde o event. vyhoštění z území ČR, připomíná Ústavní soud, že vyhošťovací řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., je řízením samostatným a je pod soudní kontrolou (§ 171 cit. zákona - a contrario). Z výše uvedených důvodů posoudil soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustnou a jako takovou ji dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona, odmítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7. ledna 2004 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Dotčená ustanovení

Zákon o Ústavním soudu 182/1993 Sb.

§ 71d

Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky 2/1993 Sb.

čl. 6

Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 326/1999 Sb.

§ 171

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.