IV.ÚS 697/05
V PLATNOSTIÚstavní soud odmítl ústavní stížnost, protože stěžovatel požadoval pouze konstatování porušení práv bez možnosti zrušení nebo změny rozhodnutí. Soud upozornil, že nemá pravomoc vydávat pouze konstatovací nálezy, jeho rozhodnutí musí být kasační nebo zakazovací. Požadavek znovu nařídit jednání byl považován za nepřípustné odvolání proti usnesení, které není podle zákona možné. Ústavní soud proto rozhodl o odmítnutí stížnosti na základě § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu.
Rubrum
IV. ÚS 697/05 Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2005 o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem, Advokátní kancelář v Brně, Starobrněnská 19/21, proti České republice a postupu Ústavního soudu, JUDr. B. H., Nejvyššího soudu ČR, Krajského soudu v Brně, Okresního soudu ve Ždáru nad Sázavou, Ministra vnitra Mgr. Františka Bublana, Inspekce Ministerstva vnitra, Policie ČR - správa Jihomoravského kraje, Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Krajského státního zastupitelství v Brně, Krajského úřadu Jihlava, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27.10.2005 se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vydal tento nález: "1) stát je povinen nahradit škody vzniklé v důsledku zmařeného jednání pod sp. zn.: III. ÚS 340/05 a to nejméně částkou 10 000,- Kč jako odškodné a účelně vynaložené prostředky v této nové cause. 2) ÚS znovu nařídí jednání ve věci mého podání ze dne 30.6.2005 výše zm. č.j. III. ÚS 340/05 3) činné orgány na všech stupních vyjmenované na titulní straně pod č. 1 až 3 a v podání III. ÚS 340/05 pod č. 1 až 9 postupovali protiprávně v rozporu se zákony, ústavou a úmluvou o zákl. lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů a proto za 4) stát je povinnen nahradit škody tímto jednáním způsobené a to ve výši nejméně 1.161 000 Kč." Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 22.11.2005 upravil stěžovatel stížnostní petit v bodě 3) takto : "Všechny osoby a instituce uvedené a vyjmenované na titulních stranách mých podání ze dne 27.10.2005 pod č.j. IV. ÚS 697/05 a ze dne 30.6.2005 pod č.j. III. ÚS 340/05 postupovali protiprávně, v rozporu s platnými zákony, ústavou ČR a úmluvou o lidských právech a to buď z neznalosti, nekompetentnosti, nebo z jiných důvodů, kteréžto důvody označí Ústavní soud po prostudování všech přiložených kopií v obou podáních." Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná. Ústavní soud připojil stěžovatelem uvedený spis Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 340/05 a po zhodnocení stěžovatelových námitek došel k závěru, že ústavní stížnost je třeba zčásti odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti jako návrh nepřípustný. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem o Ústavním soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Zásahem orgánu veřejné moci je z obecného pohledu takové jednání, kterým se konkrétní subjektivní ústavně zaručená práva (právo) někoho proti jeho vůli určitým způsobem omezují. Musí jít o individuální akt, zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, směřující vůči konkrétní osobě, která návrh podává, tedy o zásah individualizovaný a konkretizovaný (viz např. usnesení sp.zn. I.ÚS 41/2000, www.judikatura.cz). Ústavní stížnosti nelze vyhovět už proto, že je návrhem, jehož petit výslovně nenavrhuje zrušení těch rozhodnutí, jejichž nesprávnost je vytýkána. Ústavní soud je při svém rozhodování vázán petitem ústavní stížnosti a nemůže ho změnit. Stěžovatel požaduje, aby mu Ústavní soud poskytl peněžní satisfakci a bez zrušení (kasace) rozhodnutí orgánů výkonné a soudní moci akademickým výrokem vyslovil porušení stěžovatelových práv. Takovýto postup však Ústava a zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Ústavní soud může napadené rozhodnutí pouze zrušit anebo, jde-li o takové zásahy, jež žádnými rozhodnutími nebyly završeny, zmíněným orgánům veřejné moci zakázat v dalším porušováním základních práv a svobod pokračovat, případně jim přikázat, aby, pokud je to možné, obnovily stav před porušením (viz ust. § 82 zákona o Ústavním soudu). Platí tedy, že Ústavní soud může vyslovit nález kasační nebo nález zakazovací (event. i přikazovací), nikoli však nález toliko konstatační. Ústavní soud není oprávněn ani k tomu, aby poskytoval stěžovateli satisfakci, a tudíž vzhledem k obsahu stížnostního petitu nemůže Ústavní soud než vyslovit nedostatek své pravomoci o podaném návrhu rozhodnout. Jiná situace ovšem je v případě bodu 2) stěžovatelova petitu, kterým požaduje znovu nařízení jednání o jeho podání ze dne 30.6.2005 vedeném pod sp. zn. III. ÚS 340/05. Ústavní soud tento návrh považuje za odvolání vůči usnesení Ústavního soudu ze dne 10.10.2005, sp. zn. III ÚS 340/05, o odmítnutí stěžovatelova návrhu pro neodstranění vad dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Snaze stěžovatele o změnu rozhodnutí Ústavního soudu však nemůže být vyhověno. Z ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že odvolání proti usnesení o odmítnutí návrhu není přípustné. Z tohoto důvodu je tato část návrhu stěžovatele nepřípustná. Na základě výše uvedeného tedy Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 30. listopadu 2005 Miloslav Výborný soudce zpravodaj