10 Co 303/2022-993

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobce: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [země] [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o vydání náhradních pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 8. 2022, č. j. 9 C 154/2020-673, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tedy ve výroku II., potvrzuje s výjimkou pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], [územní celek], a ohledně tohoto pozemku se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba v této části zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 225 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 9 C 154/2020-673, řízení zastavil co do nároku žalobce na nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu nemovitých věcí se žalobcem, a to pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k. ú. [část obce], [územní celek], pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k. ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] (výrok I.), dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], [územní celek], parc. č. [rok] v k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce], kdy znění předmětné smlouvy je součástí tohoto výroku rozsudku soudu prvního stupně (výrok II.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu pozemků se žalobcem ve znění obdobném smlouvě o převodu pozemků uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, co do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k. ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, [stát. instituce] (výrok III.), a žalované uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 196 465,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.).

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti jeho výrokům II. a IV., podala si žalovaná včasné odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř., které svým podáním ze dne 3. 10. 2022 podrobně odůvodnila, kdy svoji argumentaci podpořila citací z řady rozhodnutí soudů týkajících se dané problematiky.

3. Žalovaná předně nesouhlasila s tím, že byly naplněny judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění této žaloby ze strany žalobce, neboť dle ní závěry soudu prvního stupně o liknavosti žalované relevantní judikaturu nerespektují. Dle žalované se totiž žalobce sám ani jeho právní předchůdkyně veřejné nabídky náhradních pozemků do roku 2018 neúčastnili a žalobce se prostřednictvím podané žaloby pokouší obejít celý systém a koncept veřejné nabídky vhodných a převoditelných náhradních pozemků podle zákona o půdě, aniž by žalobce či jeho právní předchůdkyně dříve sporovali ocenění restitučního nároku a pokoušeli se svůj restituční nárok uspokojit alespoň v té části, která byla mezi stranami v dané chvíli nesporná. V té souvislosti poukázala žalovaná na to, že výši restitučního nároku žalobce přecenila až do výše 1 967 040,19 Kč, a to již ke dni zahájení tohoto řízení, a tudíž v tomto rozsahu se žalobce mohl a může účastnit veřejných nabídek a domoci se svých práv postupem předvídaným zákonem. Za nedostatečné dále žalovaná považuje to, že soud prvního stupně k otázce liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce odkázal na závěry rozhodnutí v jiných věcech téhož žalobce, jelikož otázku liknavosti, popřípadě svévole žalované by si měl soud posoudit v jednotlivých případech individuálně. To je dle žalované rovněž na újmu přesvědčivosti a přezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Dle svého přesvědčení tedy žalovaná nijak nebránila žalobci v uspokojení jeho restitučního nároku zákonem předvídaným způsobem, naopak žalobce byl v souvislosti s uspokojením svého restitučního nároku nečinný, a to přesto, že disponoval restitučním nárokem v hodnotě necelých 2 000 000 Kč, se kterým se mohl veřejných nabídek účastnit. Jelikož se však žalobce veřejných nabídek neúčastnil, nemohla žalovaná jeho nárok ani uspokojit, a byl to tedy žalobce, který neposkytl žalované patřičnou součinnost k uspokojení nároku. Podmínka aktivního zájmu a přístupu žalobce nemůže být dle žalované bez dalšího překonána ani odkazem na spornost ocenění restitučního nároku žalobce, kdy jeho aktivitu předcházející podání žaloby v období necelého roku označila za formální, mající za účel otevřít žalobci cestu k požadování náhradních pozemků mimo systém veřejných nabídek soudní cestou. Rozhodně nešlo dle žalované o dlouhodobou aktivní a marnou snahu žalobce o uspokojení restitučního nároku, a tedy o případ, kdy aktivní snaha oprávněných osob byla soudy shledána jako dostatečná. Dle žalované dále není pro posouzení věci sama o sobě významná ani délka restitučního řízení, nýbrž je vždy třeba zkoumat konkrétní okolnosti, které by mohly vést k závěru, že ze strany žalované šlo ve vztahu k vypořádání nároku žalobce o libovůli (liknavost) či dokonce svévoli. Bylo přitom na žalobci, aby tvrzenou liknavost a svévoli žalované tvrdil a prokázal, což se však v poměrech posuzované věci nestalo, a tudíž není dle žalované dána aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, a žaloba tak měla být ze strany soudu prvního stupně zamítnuta.

4. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, jakým způsobem soud prvního stupně ocenil restituční nárok žalobce, neboť ten vyšel ze znaleckého posudku předloženého žalobcem zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], [číslo] [rok], ze dne 28. 6. 2019, ačkoli žalovaná předložila oponentní znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] s odlišným závěrem, kdy soud prvního stupně nevyhověl ani návrhu žalované na vypracování revizního znaleckého posudku. Judikatura dovolacího soudu přitom dle žalované umožnila ocenit pozemky odlišně od jejich evidovaného charakteru pouze na základě jednoznačných zjištění ohledně jejich charakteru skutečného, v příslušné době neevidovaného, kdy ohledně této skutečnosti jednoznačně nese důkazní břemeno žalobce, jelikož ten z jejich existence vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Dle žalované přitom musela být v dané věci, aby mohly být zemědělské pozemky oceněny jako pozemky stavební, prokázána existence příslušné územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby a bezprostřední realizace stavby, to vše kumulativně. Žalobce ovšem v řízení neprokázal existenci příslušné územně plánovací dokumentace a kumulativní splnění všech výše uvedených podmínek.

5. Žalovaná dále nesouhlasila ani s tím, že ty pozemky, které byly žalobci soudem prvního stupně jako náhradní vydány, jsou k vydání vhodné, neboť dle ní soud prvního stupně rozhodl o převodu pozemků, které zjevně nejsou určeny k zemědělské činnosti či jejichž převod výrazně vybočuje ze smyslu restitučního zákonodárství.

6. Jde-li o pozemky v k. ú. [část obce], které jsou evidovány v druhu kultury zahrada, pak žalovaná namítla, že žalobce žádný ze sousedních pozemků nevlastní, na pozemcích jsou umístěny drobné stavby a dům, jakož i další příslušenství, a tyto pozemky tak s domy tvoří funkční spojení ve smyslu příslušné judikatury Nejvyššího soudu. Právě pro své funkční spojení s domem jsou tyto pozemky nevhodné k vydání, kdy převodem pozemků do vlastnictví žalobce by také došlo k nepřípustnému zásahu do práv třetích osob, které by byly z užívání těchto pozemků vyloučeny. Nadto si nelze dle žalované představit způsob, jakým by žalobce mohl pozemky v jejich zastavěné části zemědělským (hospodářským) způsobem využívat. Dále jsou tyto pozemky dle žalované vyloučeny z převodu na žalobce i pro překážku v podobě zastavěnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o Státním pozemkovém úřadu, kdy jde o pozemky evidované v územním plánu v ploše Sv – smíšené území venkovské, které jsou tak určeny k zastavění rodinnými domy a mají sloužit dalšímu rozvoji obce a nikoli zemědělské činnosti. Rovněž byla ze strany obce – [územní celek] podána žádost o bezúplatný převod těchto pozemků dle ust. § 7 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu, a tudíž i z toho důvodu jsou tyto pozemky z převodu vyloučeny, neboť [územní celek] na bezúplatném převodu i nadále trvá.

7. Pokud jde o pozemky v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], pak pozemek č. parc. [číslo] je evidován v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, manipulační plocha, fakticky rovněž o manipulační plochu jde, která je součástí skládky, se kterou tvoří funkční spojení, a pozemek je tak z převodu na žalobce vyloučen. S ohledem na charakter tohoto pozemku je také vyloučeno zemědělské využití tohoto pozemku, a nejde tedy o pozemek zemědělsky obhospodařovatelný. Pokud bylo soudem prvního stupně namítáno, že žalovaná zařazuje do veřejných nabídek pozemky formálně nezemědělského charakteru, pak je zapotřebí vhodnost pozemku hodnotit s ohledem na jeho faktický stav, přičemž skutečnost, že žalovaná tento pozemek do veřejných nabídek nezařadila, vypovídá o tom, že se jedná o pozemek k převodu nevhodný. Jde také o pozemek, který je dle platného a účinného územního plánu zařazen do plochy výroby a skladování významné pro další rozvoj obce. V případě pozemku parc. [číslo] je i tento pozemek součástí tělesa skládky, s níž s ohledem na příjezdovou komunikaci tvoří funkční spojení, přičemž pozemek je zemědělsky obhospodařován a obhospodařovatelný pouze ve své marginální části, opět jde dle platného a účinného územního o pozemek v ploše výroby a skladování významné pro další rozvoj obce, přičemž příjezdová cesta na něm umístěná je jedinou příjezdovou cestou ke skládce. Vydáním takového pozemku by tak došlo k znemožnění přístupu ke skládce, a tím i k nepřiměřenému zásahu do práv třetích osob. Závěry soudu prvního stupně ohledně charakteru této cesty jsou dle názoru žalované jen spekulativní a neodpovídají předloženým důkazům. V případě pozemku parc. [číslo] je dle žalované tento pozemek dotčen koridorem pro dopravní stavbu – přeložku komunikace a jako takový je k převodu na žalobce nevhodný, přičemž v převážné většině je tento pozemek dle územního plánu součástí rozvojové plochy pro výrobu a skladování, kdy jde o urbanisticky významnou plochu s možností variantního řešení zástavby, a tudíž i z toho důvodu nejde dle žalované o vhodný náhradní pozemek. Žalobce přitom dle žalované volí záměrně lukrativní pozemky, jejichž účel a využívání dalece přesahují zemědělské obhospodařování.

8. V případě pozemku parc. č. [rok] v k. ú. [část obce] jde o pozemek, který je evidován jako jiná plocha, ostatní plocha, žalobce žádný ze sousedních pozemků nevlastní a ani se vydání žádného takového pozemku nedomáhá, pozemek je předmětem ochrany jako památková zóna – budova, pozemek v památkové zóně. Tento pozemek je rovněž předmětem dříve zahájeného a dosud neskončeného řízení. Současně jde dle názoru žalované o pozemek tvořící součást funkčního celku – jednotným způsobem obdělávaného pole s tím, že vyšší počet různých vlastníků pozemků tvořících společně obdělávané pole vede ke složitější situaci při jeho efektivním obhospodařování. Dále je tento pozemek evidován dle územního plánu [územní celek] v ploše smíšené nezastavěného území sportovního pro sportovně-rekreační plochu s lyžařskými vleky a sjezdovými svahy severně nad [anonymizováno], z čehož plyne, že pozemek je plánován pro rozšíření lyžařského areálu, plánována je výstavba lyžařského vleku/vleků a případné stavební úpravy pozemku za účelem jeho využívání jako sjezdařské trati. Pokud je tedy pozemek plánován jako součást lyžařského areálu, je dle žalované zjevné, že jej nelze, případně jen značně omezeným způsobem, hospodářsky využívat. Soud prvního stupně tento pozemek zvažoval jen jako potencionální sjezdovku, ovšem neuvážil při svém právním posuzování stavby, např. stožáry, které s lyžařským areálem souvisí a které představují překážku převoditelnosti. V souvislosti s požadavkem na vydání tohoto pozemku jiným restituentem v dříve zahájeném řízení, také dle názoru žalované soud prvního stupně nezkoumal, kterému z restituentů svědčí tzv. silnější právo.

9. Jde-li o pozemky v k. ú. [část obce], pak žalovaná opětovně poukázala na to, že pozemek č. parc. [číslo] byl předmětem souběžně vedených řízení, dále bylo zjištěno, že pozemek se nachází na území [anonymizováno] – území se zvýšenou péčí o krajinu, národního geoparku [anonymizováno] a nadregionálního biokoridoru – [anonymizováno], na území [anonymizována čtyři slova], v evropsky významné lokalitě„ [anonymizována čtyři slova] [rok], v krajinné památkové zóně [ulice] [anonymizováno] [obec] [obec] [obec], připravované nové ptačí oblasti [ulice] [anonymizována dvě slova], který je součástí světového dědictví UNESCO, a jde tak o pozemek z hlediska ochrany přírody a krajiny mimořádně cenný, což platí rovněž ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo]. Ve vztahu k oběma pozemkům také o jejich převod požádalo [územní celek], kdy tato žádost brání možnosti převodu těchto pozemků na žalobce, kdy v jiném případě bylo stejným soudem ve věci sp. zn. 9 C 126/2019 rozhodnuto, že pozemky nejsou vhodné k převodu právě s ohledem na žádost [územní celek] o jejich převod. Oba pozemky jsou dále dle žalované určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, což zakládá překážku převodu dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o SPÚ, jsou součástí ochranného pásma nadregionálního biokoridoru, jsou dotčeny ochranným pásmem lesa, ochranným pásmem vodních zdrojů a ochrannými pásmy dopravní a technické infrastruktury, pozemky jsou také dotčeny veřejně prospěšnými stavbami vymezenými v § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., tedy plochami pro vedení vodovodu a pro vedení linky vysokého napětí. Pozemek č. parc. [číslo] je dále dotčen umístěním pásu vysoké zeleně a je umístěn zčásti v zastavěném a zčásti v nezastavěném území, pozemek č. parc. [číslo] jen v nezastavěném území. Pozemek č. parc. [číslo] dále také obklopuje pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví třetí osoby, má velmi specifický tvar, který jeho efektivní využití zcela vylučuje, v případě pozemku [číslo] by jeho vydáním došlo k nedůvodnému a neoprávněnému zásahu do práv třetích osob, neboť pozemek je dlouhodobě využíván [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]

10. Dle žalované tedy ani jeden z náhradních pozemků, který byl soudem prvního stupně žalobci vydán, k vydání vhodný není.

11. Žalovaná dále nesouhlasila ani s rozhodnutím soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, neboť dle ní soud prvního stupně nesprávně nevzal v potaz procesní zavinění žalobce na zastavení řízení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy dle žalované v případě částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobce leží procesní zavinění na zastavení řízení na něm, a toto mělo být reflektováno při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení s tím, že dle jejího názoru nelze dojít k tomu závěru, že by žalobce byl v řízení úspěšnější než žalovaná a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení. Samotné posouzení základu nároku nemůže mít dle žalované v rozhodování soudu místo, neboť se jedná o posouzení pouze předběžné otázky, která se tím méně může projevovat při posouzení úspěchu účastníků čistě z procesního hlediska. Pokud tedy žalobce původně požadoval vydání 26 náhradních pozemků a uspěl v případě osmi z nich, pak byl jeho neúspěch v dané věci převažující a právo na náhradu nákladů řízení mělo být přiznáno žalované. Měl by to být přitom žalobce, který by měl nést alespoň elementární odpovědnost za výběr náhradních pozemků, a to alespoň v podobě rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, a to tím spíše, pokud je zastoupen advokátem a žádá též náhradu nákladů řízení za právní zastoupení. Žalované by tudíž mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, případně rozhodnuto alespoň tak, že jí právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na charakter sporu přiznáno nebude, přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobci však dle žalované oporu v judikatuře a v právních předpisech nemá a ani neodpovídá požadavku na spravedlivé uspořádání právních poměrů mezi účastníky.

12. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalobci uloží povinnost žalované zaplatit náklady řízení, včetně nákladů řízení odvolacího, případně aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že je přesvědčen, že jeho aktivita směřující k řádnému uspokojení jeho restitučního nároku byla dostatečná, neboť se již v říjnu roku 2018 obrátil na žalovanou, aby jeho restituční nárok zaevidovala ve správné výši, přičemž odkázal i na konkrétní územně plánovací dokumentaci platnou k datu přechodu vlastnického práva k pozemkům odňatým jeho rodině na stát, jakož i na účel vyvlastnění některých odňatých pozemků, které byly výslovně vyvlastněny za účelem výstavby, ovšem žalovaná na opakované výzvy žalobce k řádnému ocenění adekvátně nereagovala. Žalobce si proto nechal zpracovat na vlastní náklady znalecký posudek znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], který doručil žalované s opětovnou výzvou ke správnému ocenění restitučního nároku. Současně se také od roku 2018 aktivně hlásil do veřejných nabídek, aby uspokojil svůj nárok formou náhradních pozemků, žalovaná ovšem jeho přihlášky zamítla jako neplatné, a to kvůli žalovanou tvrzené nedostatečné výši restitučního nároku. Dostatečně aktivním přístupem žalobce s ohledem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu byla tedy jeho žádost o správné ocenění restitučního nároku, předžalobní výzva a několikanásobná účast ve veřejných nabídkách. V důsledku odmítnutí správného ocenění restitučního nároku ze strany žalované byly další přihlášky do veřejných nabídek nadbytečné. Není tudíž pravdou, že by se žalobce mohl plně účastnit veřejných nabídek a domoci se svých práv postupem předvídaným zákonem. Na tom dle žalobce nemění nic ani ta skutečnost, že žalovaná restituční nárok žalobce částečně přecenila, neboť i nadále eviduje nárok žalobce v nedostatečné výši, kdy ve zbývající části i nadále neuznává správnou výši jeho nároku, a žalobce by se tak stejně musel obrátit na soud. Ani skutečnost, že žalovaná své předchozí nesprávné ocenění zčásti uznala a přisvědčila částečně ocenění žalobce, možnosti vymáhání jeho práv cestou této žaloby nebrání, čemuž odpovídají rovněž závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 282/2020, neboť s ohledem na přístup žalované nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se dále veřejných nabídek účastnil. I přes částečné uznání restitučního nároku žalobce tedy svévolné a liknavé jednání žalované i nadále trvá, pokud nárok žalobce nebyl správně oceněn v celém rozsahu. Dále žalobce poukázal na to, že jednání žalované bylo již několikrát označeno za liknavé a svévolné v jiných řízeních, která žalobce s žalovanou vede, která zde citoval, kdy rovněž Nejvyšší soud ve věci žalobce označil jednání žalované vůči němu za přinejmenším liknavé, ba až svévolné, a to ve svém usnesení ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2784/2021. Žalobce tedy shrnul, že žalovaná nesprávným oceněním restitučního nároku bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku žalobce předpokládaným způsobem a v důsledku takového liknavého postupu žalované nebylo možné po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, protože ta nemohla zjevně vést k uspokojení jeho restitučního nároku. Ovšem dle žalobce již ta skutečnost, že o samotném základu restitučního nároku žalobce bylo rozhodováno žalovanou až do roku 2019, zakládá liknavost žalované, což bylo opětovně potvrzeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015. Nelze tak souhlasit se žalovanou, že by dokladem liknavosti a svévole žalované nebyla délka restitučního řízení, neboť rovněž délka restitučního řízení je pro posuzování věci významným faktorem. Žalovaná tedy dle žalobce postupovala při uspokojování jeho restitučního nároku liknavě a svévolně a jedinou možností, jak se žalobce mohl domoci uspokojení svého restitučního nároku, bylo podání žaloby v této věci.

14. Pokud jde o nesprávné ocenění restitučního nároku, pak na rozdíl od názoru žalované je s odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu dle žalobce možné určit charakter odňatého pozemku jako stavebního jednak na základě územně plánovací dokumentace, která byla účinná ke dni přechodu odňatých pozemků na stát, což se týká pozemků v k. ú. [část obce], jednak i na základě jiných skutečností, což se týká pozemků v k. ú. [část obce], jelikož tyto pozemky byly již před přechodem vlastnického práva na stát určeny k zastavění továrními objekty [anonymizováno] [příjmení] [jméno], přičemž k přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům na stát došlo právě a výslovně za účelem výstavby továrních objektů. S ohledem na to dle žalobce není nutné dále zkoumat jejich začlenění do příslušné územně plánovací dokumentace, což opětovně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, na kterou poukázal. Závěr soudu prvního stupně o charakteru odňatých pozemků je tedy dle žalobce správný s tím, že naopak zcela nesprávné je tvrzení žalované, že by k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků musela být splněna všechna jí vyjmenovaná kritéria kumulativně, což jednoznačně vyplývá ze závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 Lichá je dle žalobce rovněž námitka žalované o tom, že soud prvního stupně nesprávně nenechal vyhotovit revizní znalecký posudek, jelikož soud prvního stupně správně vyhodnotil provedené důkazy a správně přisvědčil správnosti znaleckého posudku, který byl předložen žalobcem.

15. Pokud jde o náhradní pozemky, pak žalobce nesouhlasil s tím, že by šlo o pozemky k vydání nevhodné, neboť dle něj námitky žalované, které jsou jí uplatňovány, ve skutečnosti důvody, které by bránily možnosti požadované náhradní pozemky vydat, nepředstavují. K tomuto svému závěru žalobce podrobně argumentoval ve vztahu ke každému z jednotlivých pozemků, jehož vydání žádal, a které mu byly ze strany soudu prvního stupně vydány.

16. Žalobce nesouhlasil ani s argumentací žalované, která se týkala náhrady nákladů řízení, a to s poukazem na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 27 Co 294/2019, s tím, že řízení o žalobách na nahrazení projevu vůle převodem náhradních pozemků jsou značně specifická a oprávněné osoby nejsou zpravidla při podání žaloby schopné zjistit všechny překážky či nevhodnost vydání vybraných náhradních pozemků s tím, že výběr náhradních pozemků je značně omezen, kdy řadu zákonných překážek či nevhodnost takových pozemků k vydání nemohou oprávněné osoby znát, a nelze jim tak k tíži dávat zamítnutí žalob, popřípadě jejich částečné zpětvzetí. Za relevantní je tak třeba dle žalobce považovat zejména tu skutečnost, zda byla žaloba úspěšná co do svého základu, tedy zda byla podána oprávněně, a žalovaná vůči žalobci postupovala svévolně a liknavě, neboť právě v důsledku takového postupu žalované byl žalobce nucen žalobu podat a vynaložit náklady na její vedení.

17. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

18. Na podkladě včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tedy ve výrocích II. a IV., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalované a vyjádření žalobce k němu, a poté, co věci konal jednání, při kterých poskytl žalované poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. a dokazování také doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalované je jen zčásti důvodné.

19. V posuzované věci domáhal se žalobce žalobou ze dne 13. 5. 2020 vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalované – její souhlas s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku žalobce podle zákona č. 229/1991 Sb. v rozhodném znění (dále jen zákon o půdě), a to pozemků v k. ú. [část obce], [část obce], [obec], [část obce] a [obec] [anonymizována tři slova]. Dle žalobce byly přitom splněny veškeré judikaturní předpoklady pro to, aby takovou žalobu mohl podat a učinit výběr konkrétních pozemků k uspokojení svého restitučního nároku s tím, že dle něj jím vybrané náhradní pozemky jsou k vydání vhodné. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť měla za to, že nejsou splněny judikaturní předpoklady pro možnost, aby se žalobce mohl cestou soudní žaloby domáhat uspokojení svého restitučního nároku převodem jím vybraných náhradních pozemků, nesouhlasila s tím, v jaké výši žalobce svůj restituční nárok oceňuje, a nepovažovala ani za vhodné k vydání ty pozemky, které žalobce k uspokojení svého restitučního nároku vydat žádal. Soud prvního stupně ve věci konal tři jednání, při kterých provedl dokazování účastníky předloženými znaleckými posudky a rovněž listinnými důkazy, seznámil účastníky se svým předběžným názorem ohledně řešených otázek v dané věci a ve věci rozhodl napadeným rozsudkem, kterým jednak řízení zčásti zastavil v tom rozsahu, v jakém žalobce vzal svoji žalobu ohledně některých požadovaných náhradních pozemků zpět, žalobě zčásti vyhověl co do osmi požadovaných náhradních pozemků v k. ú. [část obce], [část obce], [obec] [anonymizována tři slova] a [část obce] a ve zbývajícím rozsahu požadovaných náhradních pozemků v k. ú. [část obce] žalobu zamítl.

20. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobce je dědicem původní oprávněné osoby, který je tak oprávněn ve smyslu ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě domáhat se uspokojení restitučního nároku převodem náhradních pozemků. Pokud jde o ocenění restitučního nároku žalobce, pak soud prvního stupně uzavřel, že pozemky odňaté právním předchůdcům žalobce byly správně oceněny znalkyní [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], v jejím znaleckém posudku ze dne 28. 6. 2019, [číslo] [rok], na částku 2 939 511 Kč (právě z této výše restitučního nároku žalobce tedy ve svých úvahách vycházel). S ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalobce ze strany žalované a rovněž s přihlédnutím k těm závěrům, které byly přijaty soudy rozhodujícími ve věcech téhož žalobce proti téže žalované ohledně uspokojení jeho restitučního nároku, dále uzavřel, že postup žalované ve vztahu k žalobci je možno charakterizovat jako liknavý, svévolný či diskriminující, čímž byly splněny judikaturní předpoklady pro možnost, aby žalobce žalobu na vydání konkrétních náhradních pozemků vůči žalované mohl uplatnit. Ty pozemky, o jejichž vydání žalobci rozhodl, dále shledal za k vydání vhodné, neboť námitky žalované, které se k nepřevoditelnosti těchto pozemků vztahovaly, za důvodné neshledal.

21. S ohledem na to, že námitky žalované uplatněné v jejím odvolání, směřovaly ke všem mezi účastníky sporným otázkám, tedy k otázkám aktivní legitimace žalobce k uplatnění žaloby v této věci (možnosti jejího uplatnění žalobcem), správnosti ocenění jeho restitučního nároku i vhodnosti jednotlivých náhradních pozemků k vydání, vyjádří se odvolací soud postupně ke všem těmto okruhům námitek uplatněných ze strany žalované.

22. Předně jde o naplnění judikaturních předpokladů pro možnost podání žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků žalobcem v této věci, tedy ohledně aktivní legitimace žalobce k uplatnění této žaloby, která úzce souvisí rovněž s otázkou správného ocenění odňatých a nevydaných pozemků, jelikož nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků a potažmo tak restitučního nároku žalobce dle tvrzení žalobce znemožňovalo mu dosíci uspokojení jeho nároku zákonem zásadně předvídanou cestou, tedy účastí ve veřejných nabídkách žalované, resp. Státního pozemkového úřadu.

23. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu Státního pozemkového úřadu (resp. jeho předchůdce – Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba, za předpokladu svého aktivního přístupu k uspokojení nároku, uplatnit nárok na vydání náhradního pozemku u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 337/2019, a tam citovaná rozhodnutí).

24. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyslovil také závěr, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017); za této situace nelze po oprávněné osobě další účast ve veřejných nabídkách spravedlivě požadovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3773/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018).

25. Jde-li o posouzení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, potažmo na ni navazující otázku určení výše restitučního nároku žalobce, je nutné dále poukázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (jíž korespondují i rozhodnutí soudů nižších stupňů), kterou byl formulován a odůvodněn závěr, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014).

26. Namítá-li žalovaná, že závěr o stavebním charakteru původních pozemků lze opřít toliko o platnou územně plánovací dokumentaci spolu s kumulativně naplněnými dalšími předpoklady (vykoupení za účelem výstavby a bezprostřední realizace výstavby), nelze než poukázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, dle níž při hodnocení povahy odňatých pozemků soudy zohledňují rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3689/2015, a také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1992/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018, na která odkazuje sama žalovaná, ale činí z nich nesprávné závěry). Závěr, že by odňaté pozemky bylo možno ocenit jako pozemky stavební jedině na základě platné územně plánovací dokumentace, se ostatně nepodává ani z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1754/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016).

27. Jde-li o ocenění odňatých a nevydaných pozemků právním předchůdcům žalobce, pak zásadní nesoulad mezi žalobcem a žalovanou panuje ohledně ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce], u kterých žalovaná eviduje nárok žalobce ve výši 23 284,10 Kč, zatímco dle žalobce měl by být jeho nárok správně oceněn na částku 1 003 625 Kč. V případě odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] se sice ocenění pozemků mezi žalobcem a žalovanou rovněž liší, ovšem celkově jen nevýznamně, neboť žalobce tyto odňaté a nevydané pozemky oceňuje podle znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], na částku 1 935 886 Kč, zatímco žalovaná dle přehledu nároků žalobce ze dne 3. 1. 2020 a ze dne 6. 1. 2020 na částku 1 943 284,83 Kč (a dle vyjádření žalované k žalobě ze dne 2. 6. 2020 na částku 1 943 765,09 Kč), kdy vychází z ocenění provedeného znaleckým posudkem ze dne 19. 12. 2019, [číslo] [rok], znalce [příjmení] [jméno] [příjmení].

28. S ohledem na to, že ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce], které bylo provedeno žalovanou na částku 1 943 284,83 (resp. 1 943 765,09 Kč), je vyšší než tvrzené žalobcem, nepovažuje odvolací soud za potřebné podrobněji hodnotit závěry znaleckých posudků předložených žalobcem a žalovanou ohledně jejich ocenění. Jen pro úplnost k tomuto ocenění tedy odvolací soud dodává, že je třeba dle jeho názoru přistoupit k ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] jako celku, a nelze tedy přistoupit na tu úvahu žalobce, že by bylo možné kombinovat ocenění provedené oběma znalci tím způsobem, že by bylo vycházeno vždy z hodnoty pro žalobce výhodnější. Dle odvolacího soudu je totiž třeba respektovat, že ocenění provedené znalci ve vztahu ke všem oceňovaným pozemkům v daném katastrálním území, vycházelo vždy u každého z nich z určitého metodologického přístupu (rozlišení jednotlivých pozemků, jejich umístění a funkční určení dle územně plánovací dokumentace v době jejich přechodu na stát), který vedl k určení hodnoty jednotlivých oceňovaných pozemků. Dle odvolacího soudu nelze tak přistoupit na úvahu žalobce, že lze vyjít jako z nesporné ceny mezi účastníky z ceny deseti pozemků odňatých a nevydaných v k. ú. [část obce], a to jednak těch (dvou), kde se ocenění provedené znalci shoduje (zde samozřejmě problém nevidí ani odvolací soud), a jednak těch (osmi), kde se sice ocenění znalci neshoduje, ale žalobce učinil nesporným jejich ocenění znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], resp. žalovanou, jelikož je jimi uváděna vyšší hodnota takových pozemků, a je to tedy pro žalobce výhodnější, a ve zbývajícím rozsahu vyjít z ocenění provedeného znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], jelikož je to opět pro žalobce výhodnější, neboť takový postup by dle přesvědčení odvolacího soudu zpochybňoval i správnost závěrů znaleckého posudku znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], na jejichž správnosti ovšem žalobce v průběhu řízení setrval a z nichž také soud prvního stupně nakonec, pokud uvažoval s celkovou výší restitučního nároku žalobce, vycházel. Jinak řečeno, pokud by z nesporných tvrzení účastníků vyplývalo, že znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], ocenila část odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] nesprávně, jelikož správně měly být oceněny vyšší částkou, jak to uvádí žalovaná, zpochybnilo by to rovněž správnost jejích závěrů ohledně ocenění těch pozemků v k. ú. [část obce], které ocenila naopak vyšší částkou, než jak to učinil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], resp. žalovaná. Jelikož ale odvolací soud souhlasí s tím závěrem soudu prvního stupně, že znalecký posudek znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], je třeba považovat za přesvědčivě zdůvodněný, a tedy právě z něj je třeba při určení hodnoty restitučního nároku žalobce odvislého od hodnoty odňatých a nevydaných pozemků vycházet, považuje pro účely tohoto řízení za nutné vycházet právě z ocenění provedeného touto znalkyní (ostatně rozdíl mezi celkovým oceněním provedeným žalobcem a žalovanou v případě odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] je skutečně minimální a pro rozhodnutí odvolacího soudu v této věci tedy prakticky bez významu).

29. S ohledem na výše uvedené nebylo tudíž třeba v případě ocenění restitučního nároku žalobce vztahujícího se k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [část obce] provádět ani žádné další dokazování, a to ani revizním znaleckým posudkem, jak bylo žalovanou navrhováno, jelikož takový postup by byl zcela nehospodárný a na výsledek řízení by vliv neměl. Poznamenat je k tomu třeba i to, že soudy v této věci řeší otázku správného ocenění restitučního nároku žalobce pouze jako otázku předběžnou, a pokud nakonec vychází podle tvrzení žalobce a jím předloženého znaleckého posudku z hodnoty jeho restitučního nároku vztahujícího se k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [část obce] nižší než vyčíslené žalovanou, není vyřešení této předběžné otázky nijak na újmu žalované.

30. Pokud jde o ocenění odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. [část obce], zde odvolací soud opět souhlasí se soudem prvního stupně, že je možné vycházet z ocenění provedeného znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a naopak není možné vycházet z ocenění provedeného žalovanou, jelikož se dle přesvědčení odvolacího soudu žalovaná mýlí v tom, že by nebylo možné charakter odňatých pozemků v k. ú. [část obce] v době jejich přechodu (převodu) na stát jako pozemků určených pro stavbu určit na základě toho, že byly odnímány pro účely výstavby (továrních objektů [anonymizováno] [příjmení] [jméno]), jak to bylo uvedeno ve vyvlastňovacích výměrech odboru výstavby Obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne 26. 8. 1967, [číslo jednací] [číslo], a ze dne 4. 9. 1967, [číslo jednací] [číslo], a rovněž v kupní smlouvě uzavřené dne 30. 5. 1967, a také zastavěny byly (v kupní smlouvě bylo výslovně uvedeno, že na základě žádosti ze dne 27. 4. 1966 oznámil [anonymizována tři slova] [územní celek] dopisem z 5. 5. 1966, že bylo dohodnuto při projednávání koncepce rozvoje závodů slaboproudé elektrotechniky, že pro soustředěnou výstavbu některých provozů bude počítáno s pozemky v malešicko-hostivařské oblasti a že pro naléhavý požadavek [příjmení] [jméno], [anonymizováno], je možno užíti toto území pro výběr staveniště s tím, že do areálu pozemků náleží i pozemky patřící právní předchůdkyni žalobce, přičemž [příjmení] [jméno] [anonymizováno] je pro výstavbu titulárních zařízení nutně potřebuje, kdy v této kupní smlouvě bylo dále navíc uvedeno, že pozemky byly již v roce 1935 určeny regulačním a zastavovacím plánem pro výstavbu průmyslových závodů; rovněž v obou vyvlastňovacích výměrech bylo výslovně uvedeno, že o vyvlastnění bylo požádáno Československým státem zastoupeným [anonymizováno] [příjmení] [jméno], z důvodu, že je vyvlastňovaných pozemků nezbytně třeba k uskutečnění výstavby továrních objektů, tudíž pro splnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství, a za tím účelem také k jejich vyvlastnění došlo).

31. Dle názoru odvolacího soudu i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, která byla výše citována a je citována rovněž žalobcem v jeho vyjádření k odvolání žalované (zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, kde je výslovně uvedeno, že poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby nejsou taxativně určena hlediska, jež musí být naplněna současně, aby byl posuzovaný pozemek pokládán za stavební, nýbrž jsou takto jen příkladmo vyjmenovány konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést) je právě takové určení vyvlastněných a prodaných pozemků k zástavbě továrními objekty a jejich zastavění těmito objekty po přechodu na stát (což vyplývá z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, [anonymizována čtyři slova] [územní celek] [anonymizováno] [územní celek], ze dne 21. 3. 2019, [číslo jednací], ohledně jejich nevydání žalobci, kde je výslovně uvedeno, že výstavba byla na těchto pozemcích skutečně zrealizována a pozemky se staly součástí průmyslového areálu [příjmení] [jméno]) pro posouzení charakteru odňatých pozemků v době jejich odnětí jako pozemků stavebních postačující, a není tak důvod trvat na tom, aby byla předkládána ještě územně plánovací dokumentace, která by určení těchto pozemků jako pozemků určených k zastavění potvrzovala. Správně tedy dle názoru odvolacího soudu měly být pozemky odňaté a nevydané v k. ú. [část obce] oceněny jako pozemky stavební (určené k výstavbě), jak to učinila znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], ve svém znaleckém posudku [číslo] [rok]. Ve shodě se soudem prvního stupně má tak odvolací soud za to, že jako ze správného ocenění restitučního nároku žalobce ve vztahu k pozemkům odňatým a nevydaným v k. ú. [část obce] je nutno vycházet z částky 1 003 625 Kč a nikoli žalovanou uvažované a evidované částky 23 284,10 Kč. Dle názoru odvolacího soudu přitom nebylo třeba provádět výslech znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], a ani zadat vypracování revizního znaleckého posudku, neboť zásadní námitku žalované spočívající v tom, že pozemky nelze ocenit jako pozemky stavební, bylo možné posoudit soudem na podkladě provedených důkazů vyvlastňovacími výměry a kupní smlouvou ohledně jejich přechodu a převodu na stát a rozhodnutím ohledně jejich nevydání žalobci. Pokud byly pozemky odnímány za účelem výstavy továrních objektů pro areál [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno], lze také ve shodě se znalkyní předpokládat, že zde nebyl dán důvod ani ke srážkám z ceny pozemků dle oceňovací vyhlášky. Nadto s ohledem na hodnotu nakonec v tomto řízení žalobci vydaných náhradních pozemků by ani případné provedení srážek z ceny těchto pozemků rozhodnutí odvolacího soudu nebylo způsobilé ovlivnit, neboť zůstatek neuspokojeného restitučního nároku žalobce by byl i tak dostačující; zpracování dalšího znaleckého posudku by tedy bylo v každém případě nadbytečné.

32. Vezme-li tedy odvolací soud v úvahu, že v případě restitučního nároku žalobce je namístě vycházet z ocenění provedeného znalkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], ve výši celkem 2 939 511 Kč, je evidentní, že i po přecenění restitučního nároku žalobce, které žalovaná provedla až na podkladě výzev žalobce a jím podaných žalob na částku 1 966 568,93 Kč (resp. 1 967 049,19 Kč), i nadále žalovaná neeviduje nárok žalobce ve správné výši, nýbrž ve výši podstatně (o cca 1 milion Kč) nižší, než kolik správně činí.

33. Tomuto závěru odvolacího soudu ostatně odpovídají i závěry, které byly přijaty v jiných věcech žalobce vedených u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 107/2019 a Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 18 C 198/2019 při posuzování výše restitučního nároku žalobce (byť nakonec nebyly pro rozhodnutí v těchto věcech určující s ohledem na to, že převodem náhradních pozemků nebyl uspokojován restituční nárok žalobce nad jeho nespornou výši – resp. výši evidovanou žalovanou), kdy lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom směru, že ve věcech žalobce by ve smyslu ust. § 13 o. z. mělo být rozhodováno zásadně shodně, přičemž pro odchýlení se od předchozího rozhodování soudů v obdobných věcech žalobce zde dán důvod není.

34. Jestliže tedy žalovaná dosud správně neocenila celý restituční nárok náležející žalobci, lze souhlasit se žalobcem, že mu tímto způsobem brání v tom, aby se mohl účastnit veřejných nabídek a učinit výběr náhradních pozemků z nabídky žalované v kvalitě odpovídající výši jeho dosud neuspokojeného restitučního nároku. Ačkoli tedy žalovaná v době podání žaloby v této věci již restituční nárok uplatněný žalobcem zčásti přecenila, neučinila tak v plném rozsahu, a tedy tento její postup stále brání žalobci v tom, aby mohl dosíci uspokojení celého svého restitučního nároku účastí ve veřejných nabídkách žalované. Samo o sobě jen částečné přecenění restitučního nároku žalobce tak neznamená, že by byl žalobce zbaven možnosti žalobu uplatněnou v této věci podat, resp. že by judikaturní předpoklady pro možnost jejího uplatnění nebyly naplněny.

35. Přitom je třeba dle názoru odvolacího soudu přihlédnout i k tomu, po jakou dobu bylo rozhodováno o restitučním nároku žalobce (jeho právních předchůdců), jakož i k tomu, že i k částečnému přecenění restitučního nároku žalobce přistoupila žalovaná až na základě opakovaných výzev žalobce a zřejmě i pod tlakem žalob, které jím byly v roce 2019 podány. Pro závěr o liknavosti a svévoli žalované je tedy významná nejen délka restitučního řízení, ale i okolnost, že se žalobce od roku 2018 domáhal přecenění svého restitučního nároku, který dosud žalovanou plně správně oceněn není (a tedy odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2772/2015, není případný). Dle názoru odvolacího soudu lze tak ve shodě s žalobcem považovat za dostatečně aktivní přístup žalobce k uspokojení jeho nároku, pokud podal žádost o správné ocenění restitučního nároku, několikrát se veřejných nabídek účastnil a učinil vůči žalované rovněž předžalobní výzvu. S ohledem na postoj žalované, která ani do současné doby restituční nárok žalobce v celém jeho rozsahu správně neocenila, nelze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Námitku žalované v tom ohledu, že se žalobce mohl a měl účastnit veřejných nabídek alespoň v rozsahu výše svého restitučního nároku, který byl již žalovanou přeceněn, nelze tedy považovat za důvodnou. Lze tak v posuzované věci skutečně uzavřít, že svévolné a liknavé jednání žalované i nadále trvá, a to přes částečné uznání původně nesprávného ocenění restitučního nároku žalobce, a tudíž soud prvního stupně nepochybil, pokud judikaturní předpoklady pro možnost vyhovění žalobě podané žalobcem v této věci shledal za splněné.

36. Tomu ostatně odpovídá rovněž to, že v jiných věcech žalobce týkajících se uspokojení stejného restitučního nároku bylo již několikrát jednání žalované v souvislosti s uspokojováním tohoto nároku označeno za liknavé a svévolné, přičemž rovněž Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích takovým způsobem jednání žalované vůči žalobci hodnotil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. sp. zn. 28 Cdo 979/2021, a ze dne 2. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2784/2021 – podle kterých žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku žalobce zásadně předpokládaným způsobem nesprávným ohodnocením jeho nároku, tedy nesprávným určením ceny odňatých a nevydaných pozemků). I zde pak platí, že soud prvního stupně ani soud odvolací nemají důvod odchylovat se od shodných závěrů, které v totožných věcech byly již ve vztahu k postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce přijaty jinými soudy.

37. Pokud odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků ze strany žalobce jsou v dané věci splněny, a tedy že žalobci svědčí aktivní věcná legitimace k podání žaloby, kdy jinak postavení žalobce jako osoby oprávněné k uspokojení jeho restitučního nároku ve smyslu ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě převodem náhradních pozemků (jde o syna a dědice původní oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) nebylo žalovanou zpochybněno, a pokud dále uzavřel, že výše restitučního nároku žalobce při jeho správném ocenění představuje částku 2 939 511 Kč, který byl dosud podle nesporných tvrzení účastníků uspokojen převody náhradních pozemků na podkladě rozhodnutí [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka], [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] ve věci sp. zn. [spisová značka] v částce 1 156 680,50 Kč, pak tedy dosud neuspokojený restituční nárok žalobce představuje částku 1 782 830,50 Kč, kdy více jak polovina takto dosud neuspokojeného restitučního nároku, konkrétně částka 980 340,90 Kč, přestavuje žalovanou nepřeceněnou část restitučního nároku žalobce vztahujícího se k odňatým a nevydaným pozemkům v k. ú. [část obce].

38. Odvolací soud se tedy dále zabýval tím, zda ty pozemky, které byly žalobci soudem prvního stupně vydány, jsou pozemky skutečně k vydání vhodné s ohledem na to, že žalovaná ve vztahu ke všem těmto pozemkům vznáší námitky, které dle jejího názoru vhodnost těchto pozemků jako pozemků náhradních vylučují, ať již přímo z důvodu zákonných překážek či z judikaturou dovozených důvodů nevhodnosti pro jejich vydání.

39. Nejvyšší soud přitom ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval, že jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování„ vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).

40. Odvolací soud ve vztahu k otázce vhodnosti náhradních pozemků k vydání poskytl žalované při jednání odvolací soudu poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., jelikož odpovídajícího poučení se žalované nedostalo ze strany soudu prvního stupně, a to k doplnění jejích tvrzení o důvodech bránících jejich vydání a k označení důkazů k jejich prokázání ve vztahu k pozemkům č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], č. parc. [číslo] a č. parc. [anonymizováno] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] a č. parc. [rok] v k. ú. [část obce] s tím, že ve vztahu k ostatním náhradním pozemkům dospěl odvolací soud k závěru, že již důkazy provedené před soudem prvního stupně, případně doplněné odvolacím soudem ohledně pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], jsou pro posouzení námitek žalované dostačující.

41. Žalovaná na výzvu odvolacího soudu reagovala, svá tvrzení týkající se překážek pro vydání výše vypočtených náhradních pozemků požadovaných žalobcem ve svém podání ze dne 26. 1. 2023 a 6. 2. 2023 doplnila, k prokázání svých tvrzení označila řadu listinných důkazů, které také odvolacímu soudu předložila, s tím, že v případě pozemků v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] navrhla ještě výslech svědka [jméno] [jméno] a v případě pozemků v k. ú. [část obce] a v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] také provedení místního šetření. K tomuto doplnění tvrzení a označení důkazů vyjádřil se žalobce svým podáním ze dne 7. 3. 2023, kterým námitky žalované stran nevhodnosti vydání předmětných pozemků odmítl s podrobnou argumentací.

42. Odvolací soud se tedy dále vyjádří k jednotlivým náhradním pozemkům, které byly soudem prvního stupně žalobci vydány.

43. Jde-li o pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], pak ve shodě se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že zde nejsou dány žádné zákonné a ani jiné judikaturou dovozené překážky, pro které by nebylo možné žalobci tyto pozemky jako náhradní vydat.

44. K odvolacím námitkám žalované odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně řádně odůvodnil odklon od závěru, který byl přijat v rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 9 C 126/2019, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 13 Co 231/2020, ohledně nemožnosti vydání pozemku č. parc. [číslo] jako pozemku náhradního z důvodu žádosti [územní celek] ze dne 3. 8. 2017 o bezúplatný převod tohoto pozemku dle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., pokud sám Státní pozemkový úřad prostřednictvím Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] sdělil dne 14. 12. 2021, že nebude moci být žádosti [územní celek] ohledně bezúplatného převodu tohoto pozemku pro nesplnění podmínek bezúplatného převodu dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. vyhověno, jelikož v takovém případě i dle odvolacího soudu žádost [územní celek] o bezúplatný převod daného pozemku překážku pro jeho vydání žalobci nepředstavuje. Platí totiž, že pro posouzení překážky převoditelnosti náhradního pozemku v podobě žádosti obce dle ust. § 7 zákona č. 503/2012 Sb. v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu je třeba vycházet nejen z toho, že taková žádost byla příslušnou obcí podána, nýbrž je třeba zjistit i to, zda obec na takové své žádosti i nadále trvá, a rovněž posoudit, zda jde o žádost, které bude moci být vyhověno (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019). Stanovisku Státního pozemkového úřadu, že zákonné předpoklady dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 8. 2016 pro bezúplatný převod pozemku splněny nejsou, přitom odpovídají i další důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, neboť předmětný pozemek se jen z malé části nachází v zastavěném území obce a v té části, ve které se nachází v zastavěném území obce není určen regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně (na části pozemku mimo zastavěné území je navržena realizace vysoké solitérní zeleně, ovšem nikoli jako zeleně veřejné) nebo realizaci veřejně prospěšných opatření a je určen jen ke zřízení technické infrastruktury – vedení vodovodu a vzdušného vedení vysokého napětí. Ohledně využití tohoto pozemku pro rozšíření komunikace (jak na to poukazovalo [územní celek] ve svém vyjádření ze dne 3. 3. 2023 předloženém odvolacímu soudu) není v regulačním plánu nic uvedeno a kromě technické infrastruktury, která je výslovně vyjmuta z překážky převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 503/2012 Sb., není určen ani k zastavění jinou veřejně prospěšnou stavbou vymezenou v územně plánovací dokumentaci (viz také územně plánovací informace [stát. instituce] ze dne 29. 9. 2020).

45. Rovněž v případě pozemku č. parc. [číslo] soud prvního stupně správně uzavřel, že žádost [územní celek] ze dne 3. 8. 2017 o převod tohoto pozemku vydání tohoto pozemku jako pozemku náhradního nebrání, neboť správně na podkladě těch skutečností, které z důkazů týkajících se regulačního plánu a umístnění tohoto pozemku zjistil, uzavřel, že tento pozemek se nachází mimo zastavěné i zastavitelné území obce (to odpovídá i samotné žádosti [územní celek] o jeho bezúplatný převod), a tudíž zákonné předpoklady pro vyhovění žádosti [územní celek] o bezúplatný převod tohoto pozemku naplněny být již jen z toho důvodu nemohou (viz § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 8. 2016). Kromě technické infrastruktury, která je výslovně vyjmuta z překážky převoditelnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 503/2012 Sb., není tento pozemek opět určen ani k zastavění jinou veřejně prospěšnou stavbou či stavbou dopravní infrastruktury vymezenou v územně plánovací dokumentaci (viz také územně plánovací informace [stát. instituce] ze dne 29. 9. 2020).

46. Skutečnost, že pozemek č. parc. [číslo] obklopuje jiný pozemek třetí osoby, vydání tohoto pozemku jako pozemku náhradního rovněž nebrání, neboť lze přisvědčit žalobci v tom směru, že není v tomto ohledu zásadní rozdíl, zda je vlastníkem pozemku žalovaná anebo žalobce, kdy případný přístup k tomuto pozemku bude muset být řešen ze strany jeho vlastníků vždy s vlastníkem obklopujícího pozemku, a to případně i za pomoci těch institutů, které jim právní řád poskytuje. Námitka týkající se specifického tvaru tohoto pozemku je rovněž nepodstatná, kdy i v tomto případě lze souhlasit se žalobcem, že jde o pozemek o velikosti více jak 4 ha, který tvoří převážně celistvou plochu a který je užíván k zemědělským účelům, jak o tom vypovídá rovněž vyjádření [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2021 ohledně jeho užívání k zemědělským účelům. V té souvislosti je třeba připomenout, že převod tohoto pozemku jako pozemku náhradního žalobci k uspokojení jeho restitučního nároku povede pouze k tomu, že žalobce vstoupí do právního vztahu, který byl ohledně užívání pozemku navázán již žalovanou, tedy nelze uvažovat tak, že by převod tohoto pozemku, a stejně tak i pozemku č. parc. [číslo], u něhož jsou v tomto směru namítány stejné skutečnosti, byl na újmu práv či zájmů jejich současného uživatele.

47. Ani skutečnost, že oba pozemky leží na území [anonymizováno] – území se zvýšenou péčí o krajinu, národního geoparku [anonymizováno], nadregionálního biokoridoru, na území [anonymizována čtyři slova] a na území evropsky významné lokality [anonymizována čtyři slova] [rok], ještě převodu pozemků jako pozemků náhradních na žalobce nebrání, neboť se nejedná o taková zvláště chráněná území, ve kterých by vydání pozemků bylo podmíněno souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny, resp. kde by jejich vydání bylo k uspokojení restitučního nároku žalobce vyloučeno zákonem. To samé platí rovněž ve vztahu k námitce, že se oba pozemky nacházejí v památkové zóně, jsou dotčeny ochrannými pásmy vodních zdrojů druhého a třetího stupně a ochranným pásmem lesa a dopravní a technické infrastruktury. Všechny tyto skutečnosti budou muset být ostatně respektovány rovněž žalobcem.

48. Ve shodě se soudem prvního stupně tedy odvolací soud shrnuje, že oba pozemky v k. ú. [část obce], které jsou podle svého druhu kultury (trvalý travní porost) i způsobu užívání součástí zemědělského půdního fondu (viz § 1 zákona č. 334/1992 Sb.) a jsou zemědělsky obhospodařovány (viz sdělení [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2021), považuje za vhodné k vydání žalobci, neboť u nich žádné zákonné překážky a ani jiné judikaturou dovozené důvody pro to, že by je nebylo možné vydat, přítomny nejsou s tím, že nesporným je mezi účastníky hodnota těchto pozemků ve výši 113 371,74 Kč v případě pozemku č. parc. [číslo] a ve výši 24 541,09 Kč v případě pozemku č. parc. [číslo], celkem tedy částka 137 912,83 Kč.

49. Pokud jde o pozemek č. parc. [rok] v k. ú. [část obce], ani zde dle názoru odvolacího soudu žádné důvody, pro které by nebylo možné tento pozemek žalobci k uspokojení jeho restituční nároku vydat, přítomny nejsou. Zejména nelze souhlasit se žalovanou, že by tento pozemek nebyl vhodný k převodu na žalobce s ohledem na to, že je součástí většího společně obhospodařovaného celku (pole) a že je obklopen jiným pozemkem. Ačkoli jde podle výpisu z katastru nemovitostí o pozemek jiné plochy – ostatní plochy, je podle vlastních tvrzení žalované zemědělsky obhospodařován, byť jako součást většího celku, což vyplývá i ze žalovanou před soudem prvního stupně předloženého výpisu z veřejného registru půdy, to ale možnosti jeho vydání žalobci jako pozemku náhradního nebrání, jelikož je zcela běžné, že jsou pozemky různých vlastníků obhospodařovány v jednom větším celku. Důvodem, pro který by tento pozemek byl vyloučen z převodu, není ani to, že je tento pozemek územním plánem do budoucna určen jako součást nezastavěného území smíšeného pro sport, jelikož lze souhlasit s žalobcem, že aktuálně tento pozemek takovému účelu neslouží, není součástí žádného lyžařského areálu, a není vůbec jisté, zda takový areál zbudován bude či nikoli a zda a v jakém rozsahu bude tento pozemek případně využit. Aktuálně se tedy na tomto pozemku nenachází ani sjezdová trať ani žádná stavba, která by představovala překážku pro možnost jeho vydání žalobci. Ani skutečnost, že pozemek je předmětem ochrany jako pozemek v památkové zóně (žádná budova na něm nestojí), převodu tohoto pozemku na žalobce nebrání.

50. Současně nelze za důvodnou považovat ani námitku žalované týkající se přednosti jiného restituenta k vydání tohoto pozemku, a to z toho důvodu, že jedinými restituenty, kteří podle zjištění odvolacího soudu o tento pozemek aktuálně usilují, jsou žalobci ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 334/2019, kteří se však svým prohlášením ze dne 8. 3. 2023 učiněným vůči odvolacímu soudu lepšího práva vzdali ve prospěch žalobce a souhlasili s vydáním tohoto pozemku právě žalobci s tím, že pro případ jeho vydání vezmou žalobu týkající se tohoto pozemku zpět. S ohledem na to, ačkoli se soud prvního stupně skutečně otázkou tzv.„ lepšího práva“ jiných restituentů dostatečně nezabýval, není potřeba, aby se touto otázkou zabýval odvolací soud, pokud sami restituenti, kterým by mohlo lepší právo k vydání tohoto pozemku svědčit, se tohoto práva vzdali ve prospěch žalobce. Odvolací soud tudíž nebude ani podrobněji popisovat skutečnosti, které se řízení vedeného těmito restituenty týkalo, a hodnotit, zda jim lepší právo než žalobci na vydání předmětného pozemku skutečně svědčilo.

51. Odvolací soud tedy shrnuje, že rovněž v případě pozemku č. parc. [rok] v k. ú. [část obce] neshledal zde ve shodě se soudem prvního stupně žádný důvod, pro který by nebylo možné tento pozemek žalobci vydat jako pozemek náhradní k uspokojení jeho restitučního nároku. Hodnota tohoto pozemku byla mezi účastníky nesporná ve výši 2 046 Kč.

52. Pokud jde o pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pak ani v případě těchto pozemků neshledal odvolací soud odvolací námitky žalované ohledně jejich nezpůsobilosti k vydání žalobci za důvodné. Předně je třeba uvést, že oba pozemky jsou v katastru nemovitostí evidovány v druhu kultury zahrada, tedy jako součást zemědělského půdního fondu (viz § 1 zákona č. 334/1992 Sb.), a takto jsou také i podle vlastních tvrzení žalované užívány. Jako takové nejsou z převodu na žalobce vyloučeny, neboť zemědělské využití, byť formou využití jako zahrady, umožňují. Možnosti vydání těchto pozemků jako náhradních dále nebrání ani to, že jsou tyto pozemky dle platného územního plánu vedeny jako součást plochy území smíšeného venkovského v zastavěném území obce s možností realizace výstavby na těchto pozemcích, jelikož žádné stavby trvalého charakteru na těchto pozemcích aktuálně umístěny nejsou, jak bude ještě níže podrobněji rozebráno, a pouhá možnost jejich zastavění ještě vydání těchto pozemků jako pozemků náhradních nebrání. Nelze dále v poměrech posuzované věci dospět k tomu, že by zařazení těchto pozemků dle územního plánu do plochy smíšeného území venkovského představovalo judikaturou dovozený důvod pro nevydání pozemků žalobci z důvodu nesouladu hodnotového ekvivalentu odňatých a náhradních pozemků, jelikož značná část pozemků odňatých a nevydaných právním předchůdcům žalobce byla také pozemky určenými k zastavění.

53. Odvolací soud podrobněji než soud prvního stupně zkoumal námitku žalované týkající se užívání těchto pozemků a případného zásahu do práv třetích osob a rovněž otázku jejich zastavěnosti či přináležitosti ke stavbě jako součásti přídomovní zahrady. Důkazy předloženými žalovanou ovšem její tvrzení, že by se na těchto pozemcích nacházely stavby trvalého charakteru či že by tyto pozemky tvořily součást funkčního celku užívaného s jakýmkoli domem, prokázána nebyla. Naopak je možné na podkladě provedených důkazů, aniž by bylo třeba konat místní šetření navrhované žalovanou, jednoznačně uzavřít, že předmětné zahrady jsou užívány jako zahrady samostatné nikoli tedy jako součást funkčního celku s jakýmkoli jiným stavebním objektem, zejména rodinným domem, neboť tomu odpovídají nájemní a pachtovní smlouvy, které byly ze strany žalované k prokázání užívání těchto pozemků předloženy (nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2003, 1. 6. 2004 a ze dne 20. 1. 2021, pachtovní smlouvy ze dne 4. 5. 2015 a 21. 1. 2021), jakož i fotografie zachycující stav těchto zahrad v současné době, stejně jako fotografie překládané již před soudem prvního stupně, snímky map a zápis z místního šetření provedeného [jméno] [příjmení] dne 7. 7. 2020. Současně bylo předloženými důkazy ze strany žalované – žádostmi uživatelů ze dne 11. 10. 2006, 21. 5. 2007, reakcí na tyto žádosti ze dne 18. 10. 2006 a ze dne 3. 6. 2015, předávacím protokolem ze dne 20. 1. 2021 a příslušnými smlouvami nájemními a pachtovními prokázáno, že se na těchto pozemcích nacházejí pouze jednoduché a drobné a zejména jen dočasné stavby a jejich současný uživatel musí být připraven, že je bude muset odstranit, pokud bude užívací vztah s ním ukončen, a tedy nejde o stavby, které by představovaly zákonnou překážku bránící vydání těchto pozemků žalobci jako pozemků náhradních (viz § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě). Dále platí to, co bylo uvedeno již ve vztahu k pozemkům v k. ú. [část obce] v tom ohledu, že žalobce vstoupí do právního postavení propachtovatele (pronajímatele) předmětných pozemků poté, co mu budou oba pozemky převedeny, a bude tak muset v rámci pachtovního (nájemního) vztahu se současným pachtýřem (nájemcem) jednat v souladu se zákonem a pachtovní (nájemní) smlouvou, dojde tedy pouze ke změně v osobě propachtovatele (pronajímatele), což však nelze považovat za újmu současnému pachtýři (nájemci), která by bránila tomu, aby předmětné pozemky byly žalobci vydány; ostatně na možnost převodu pozemku byl pachtýř (nájemce) výslovně v uzavřených smlouvách se žalovanou upozorněn.

54. Pokud jde o namítanou žádost [územní celek] ze dne 8 6. 2016 ohledně bezúplatného převodu těchto pozemků, pak ve shodě se soudem prvního stupně vychází odvolací soud z toho, že opětovně Státní pozemkový úřad prostřednictvím Krajského pozemkového úřadu pro Karlovarský kraj dne 14. 12. 2021 sdělil, že ani jeden z těchto pozemků nebude moci být bezúplatně městu [obec] převeden, byť na jejich převodu [územní celek] trvá (viz sdělení [územní celek] ze dne 5. 1. 2021), jelikož zákonné podmínky dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. v rozhodném znění pro vyhovění takové žádosti splněny nejsou. Pokud byla Státním pozemkovým úřadem taková informaci podána, nelze důvodně soudu prvního stupně vytýkat, že se dále již otázkou možnosti vyhovění žádosti [územní celek] podrobněji nezabýval a z tohoto sdělení vyšel. S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu v takovém případě (nemožnosti jí vyhovět) ani žádost podaná [územní celek] o bezúplatný převod těchto pozemků, byť na ní [územní celek] trvá, vydání těchto pozemků jako pozemků náhradních žalobci nebrání.

55. Rovněž v případě pozemků v k. ú. [část obce] tedy dospěl odvolací soud k tomu závěru, že zde není naplněna žádná zákonná překážka (ani dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, ani dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., ani žádost obce dle § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. o bezúplatný převod pozemku) a nejsou přítomny ani žádné jiné judikaturou dovozené důvody, které by vydání těchto pozemků jako pozemků náhradních žalobci bránily. V případě obou těchto pozemků panovala opět shoda na jejich ocenění ve výši 146 250 Kč (parc. [číslo]) a 184 200 Kč (parc. [číslo]), celkem tedy 330 450 Kč.

56. Zbývalo tak posoudit odvolací námitky žalované, které se týkají pozemků v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova].

57. Pokud jde o pozemek č. parc. [číslo], pak v případě tohoto pozemku bylo zejména namítáno, že jde o pozemek, který je dotčen stavbou dopravní infrastruktury, a je tak naplněna zákonná překážka pro jeho vydání ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Je pravdou, že v řízení před soudem prvního stupně bylo nejprve příslušným orgánem územního plánování sděleno, že tento pozemek je koridorem stavby dopravní infrastruktury - přeložky silnice dotčen (vyjádření [stát. instituce] ze dne 26. 6. 2020 a ze dne 13. 1. 2021), ovšem již v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo toto sdělení příslušného orgánu územního plánování nahrazeno sdělením novým (sdělení [stát. instituce] ze dne 27. 1. 2021 a zejména ze dne 22. 12. 2021 a ze dne 15. 2. 2022), podle kterého již tento pozemek koridorem dopravní infrastruktury dotčen není. Tato skutečnost přitom vyplývá z toho, že byly přijaty změny č. 2b a č. 3 územního plánu [obec] s účinností od 27. 2. 2021 a od 14. 7. 2022, kde byl koridor dopravní infrastruktury upřesněn tím způsobem, že se skutečně na pozemku č. parc. [číslo] nenachází, jak to odvolací soud ověřil z platného a účinného územního plánu [územní celek], včetně příslušných výkresů, které se ke koridoru dopravní infrastruktury vztahují (příslušné části územního plánu a výkresů k důkazu provedl).

58. Jinak jde v případě tohoto pozemku dle zápisu v katastru nemovitostí o pozemek v druhu kultury trvalý travní porost, který je také zemědělsky obhospodařován, a tudíž jde o součást zemědělského půdního fondu (viz § 1 zákona č. 334/1992 Sb.).

59. Pokud bylo žalovanou namítáno, že podle územního plánu nachází se tento pozemek také v plochách pro výrobu a skladování, pak je to sice pravdou, ovšem ani tato skutečnost žádnou zákonnou překážku pro jeho vydání nepřestavuje, přičemž s ohledem na to, že právním předchůdcům žalobce byly odňaty a nevydány také pozemky určené k zastavění, nelze zde shledat ani hodnotový nepoměr mezi odňatými a náhradními pozemky, který by mohl představovat judikaturou dovozený důvod pro nevydání tohoto náhradního pozemku žalobci. Ani označení dané lokality za významnou pro rozvoj obce překážku vydání nepředstavuje, neboť nevypovídá nic o tom, že by v daném místě nemohly být pozemky v rukách soukromých vlastníků, kteří případně budou muset respektovat příslušnou územně plánovací dokumentaci vztahující se k rozvoji obce.

60. Pokud jde o pozemek č. parc. [číslo] bylo žalovanou zejména namítáno, že pozemek není pozemkem zemědělského půdního fondu, a to jak formálně, tak materiálně, jelikož jde o ostatní plochu – manipulační plochu, je užíván ke skladování stavebního materiálu, případně je zčásti zalesněn (porostlý stromy), a tudíž aktuálně ani do budoucna využití jako zemědělská půda neumožňuje, přičemž i podle územního plánu jde zčásti o plochu pro výrobu a skladování a zčásti o plochu přírodní a smíšenou nezastavěného území, které k zemědělskému využití nejsou určeny. Žalovaná také skutečně doložila, že tento pozemek je veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha – manipulační plocha, že daný pozemek fakticky zemědělskému využití neslouží a ani v budoucnu sloužit nemá, neboť je v jedné své části od 15. 2. 2006 pronajat za účelem nezemědělského užívání jako manipulační skladový prostor (nájemní smlouva ze dne 15. 2. 2006), a ve druhé své části je skutečně zarostlý stromovím takovým způsobem, které zemědělské využití pozemku znemožňuje (letecké snímky map, fotografie), přičemž ani podle územního plánu není k zemědělskému využití ani zčásti určen. Současně bylo v rámci odvolacího řízení prokázáno, že jde zde zájemce o převod daného pozemku směnou za zemědělské pozemky, který takovou žádost již uplatnil (žádost o realizaci směny nemovitostí ze dne 1. 7. 2020), a rovněž to, že současný nájemce pozemku provedl na něm řadu terénních úprav, kácení náletových dřevin (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 16. 3. 2006, vyjádření Povodí [anonymizováno], státní podnik, ze dne 13. 3. 2006, sdělení k záměru terénních úprav [stát. instituce] ze dne 24. 3. 2006, vyjádření [územní celek] ze dne 20. 9. 2010) a že je využíván jako součást celého areálu určeného pro skladování stavebního materiálu (letecké snímky, fotografie).

61. V případě tohoto pozemku má tedy odvolací soud za to, že o pozemek vhodný k vydání žalobci nejde, a to zejména z toho důvodu, že nejde formálně ani materiálně o pozemek zemědělského půdního fondu (viz § 1 zákona č. 334/1992 Sb.), který by mohl být jako náhradní pozemek žalobci vydán, že není zemědělsky obhospodařován a ani obhospodařovatelný, a tudíž nemá parametry pozemku vhodného k vydání žalobci dle zákona o půdě. Na tomto závěru odvolacího soudu přitom nic nemění ani to, že pozemky obdobného druhu kultury jsou zařazovány do veřejných nabídek žalované, jelikož je třeba vždy posoudit individuálně okolnosti každého jednotlivého pozemku a zejména jeho materiální přináležitost k zemědělskému půdnímu fondu, která zde dána není. V případě tohoto pozemku tedy odvolací soud ze závěry soudu prvního stupně nesouhlasí.

62. Jde-li o pozemek č. parc. [anonymizováno], pak zde bylo žalovanou namítáno, že ačkoli jde formálně o pozemek zemědělského půdního fondu, neboť je evidován v druhu kultury trvalý travní porost, je za účelem zemědělského obhospodařování užíván jen z malé zčásti, neboť jinak tvoří součást areálu pro skladování stavebního materiálu a je na něm umístěna přístupová komunikace k tomuto areálu, která vydání tohoto pozemku žalobci rovněž brání.

63. Odvolací soud přihlédl k těmto námitkám žalované, ovšem dospěl k závěru, že pozemek č. parc. [anonymizováno] formálně součástí zemědělského půdního fondu je, neboť je veden v druhu kultury trvalý travní porost, a sama o sobě skutečnost, že tento pozemek je aktuálně zemědělsky obhospodařován jen z malé části, ještě překážku pro možnost jeho vydání žalobci nepředstavuje, neboť to ještě neznamená, že by zemědělsky po příslušných úpravách užíván být nemohl (viz opět § 1 zákona č. 334/1992 Sb.). Ačkoli je tedy pozemek podle předložených důkazů zejména leteckými snímky, fotografiemi a rovněž podle znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 22. 7. 2020 zčásti (převážně) zarostlý náletovými dřevinami, ještě to neznamená, že takové náletové dřeviny nemohou být odstraněny a pozemek využit tím způsobem, jak je v katastru nemovitostí evidován, tedy jako součást zemědělského půdního fondu.

64. Předloženými důkazy dále nebylo prokázáno, že by tento pozemek tvořil součást plochy pro skladování stavebního materiálu, kdy v e-mailu [jméno] [jméno] ze dne 3. 2. 2023 adresovaném žalované je uvedeno, že tento pozemek a na něm provozovaná komunikace s pozemkem č. parc. [číslo] nesouvisí, byť komunikace na tomto pozemku je funkční. Rovněž z dalších důkazů v podobě leteckých snímků, fotografií, které byly pro takové posouzení zcela dostatečné a nebylo tak třeba provádět místní šetření, vyplývá, že tento pozemek netvoří součást prostoru manipulační plochy a deponie výrobních prostředků a materiálu stavební společnosti, pouze se na malé (291 m2 dle znalce) okrajové části tohoto pozemku nachází komunikace, využívaná k přístupu do tohoto areálu, ovšem nikoli jako přístupová cesta jediná, neboť z provedených důkazů (fotografie, letecké snímky) jednoznačně plyne, že přístup do areálu vede rovněž přes pozemek č. parc. [číslo]. Rozhodně dále nelze uzavřít, že by v případě komunikace na pozemku č. parc. [anonymizováno] šlo o stavbu dopravní infrastruktury, která by vydání tohoto pozemku jako náhradního bránila dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jelikož přes poučení odvolacího soudu žalovaná žádné relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že jde skutečně o stavbu dopravní infrastruktury, neoznačila. Za takový důkaz přitom nelze považovat ani navrženou svědeckou výpověď [jméno] [jméno] a ani místní šetření, které odvolací soud jako nadbytečné neprovedl, jelikož taková skutečnost by musela být prokázána jinými důkazními prostředky, tedy např. příslušným rozhodnutím o umístění stavby dopravní infrastruktury, stavebním povolením, kolaudačním rozhodnutím, výpisem z evidence komunikací, které však žalovaná neoznačila a ani nepředložila. Vedle toho z předložených důkazů (letecké snímky, fotografie) a také znaleckého posudku k ocenění tohoto pozemku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 22. 7. 2020 vyplývá, že jde jen o venkovní úpravu v podobě lehké vozovky ve smyslu přílohy č. 6 vyhlášky č. 182/1988 Sb., jejíž přítomnost vydání tohoto pozemku žalobci nebrání. Ostatně v případě, že by šlo o účelovou komunikaci, musela by být i ze strany nového vlastníka (žalobce) tato skutečnost respektována, tudíž vydáním tohoto pozemku žalobci nedojde ani k takovému zásahu do práv třetích osob, pro který by jeho vydání žalobci bylo vyloučeno.

65. Ohledně umístění tohoto pozemku dle územního plánu také v ploše pro výrobu a skladování a ohledně významu dané lokality pro rozvoj obce platí to, co bylo uvedeno již ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo] Ani v případě tohoto pozemku tedy odvolací soud neshledal za splněnou žádnou ze zákonných překážek či judikaturou dovozených jiných důvodů, pro které by žalobci neměl být jako náhradní pozemek vydán, včetně případného hodnotového nepoměru mezi odňatými a náhradními pozemky.

66. Pokud jde o hodnotu pozemků, které dle názoru odvolacího soudu (ve shodě se soudem prvního stupně) mohou být žalobci v tomto katastrálním území vydány, tedy pozemků č. parc. [číslo] a č. parc. [anonymizováno], pak žalobce sice s oceněním provedeným žalovanou nesouhlasil, ovšem v rámci odvolacího řízení již další námitky proti závěru soudu prvního stupně ohledně jejich hodnoty nevznášel, přičemž odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že je namístě vyjít v případě ocenění těchto pozemků z jejich ocenění znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 22. 7. 2020 (s provedenou opravou), kdy znalec na námitky žalobce uplatněné v řízení před soudem prvního stupně reagoval svým vyjádřením ze dne 8. 3. 2022, ve kterém svůj postup a závěr řádně vysvětlil a určité nedostatky v ocenění napravil, a tudíž je třeba uvažovat s hodnotou pozemku č. parc. [číslo] nejméně ve výši 511 475 Kč (v případě tohoto pozemku by dokonce mohlo být uvažováno i s hodnotou vyšší, než kterou uvedla žalovaná, s ohledem na vysvětlení znalce k určení hodnoty pozemku v části, kde je i nadále územním plánem určen jako plocha zemědělská, s tím, že v takovém případě by hodnota pozemku byla o 1 208,25 Kč vyšší) a pozemku č. parc. [anonymizováno] ve výši 155 111,60 Kč.

67. Odvolací soud tak shrnuje, že důvodnými lze shledat námitky žalované stran nevhodnosti náhradních pozemků k vydání žalobci pouze ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], zatímco zbývajících sedm pozemků vydaných žalobci jako náhradních soudem prvního stupně je třeba i dle názoru odvolacího soudu považovat za k vydání vhodné. S ohledem na dosud neuspokojenou výši restitučního nároku žalobce a hodnotu nyní vydávaných náhradních pozemků ve výši 1 136 995,43 Kč, je dosud neuspokojený restituční nárok žalobce ve výši 1 782 830,50 Kč pro vydání těchto náhradních pozemků dostatečný, a tudíž nic nebránilo tomu, aby tyto pozemky žalobci vydány byly.

68. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II., pokud jde o pozemky č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce], č. parc. [anonymizováno] a [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova], č. parc. [rok] v k. ú. [část obce] a č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jej změnil pouze ve vztahu k pozemku č. parc [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] tak, že ohledně tohoto pozemku žalobu žalobce zamítl.

69. Pro úplnost odvolací soud ještě dodává, že nevyzýval žalobce k tomu, aby označil další vhodné pozemky k vydání, pokud veškeré jím požadované náhradní pozemky jako vhodné k vydání shledány nebyly a prostřednictvím těch, které mu vydány byly, nebyl jeho restituční nárok plně uspokojen, a to s přihlédnutím k tomu, že žalobce uplatnil již na podzim roku 2022 další žalobu u [název soudu], ve které se domáhá vydání náhradních pozemků v takové hodnotě (žalobce je ocenil na částku 1 193 669 Kč), která by k uspokojení jeho restitučního nároku, pokud by žalobě bylo vyhověno, postačovala, tudíž žalobce již jiném řízení výběr dalších náhradních pozemků provedl.

70. S ohledem na to, že odvolací soud přistoupil k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně tím způsobem, že žalobu ohledně vydání pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] zamítl, pak v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodoval v souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení.

71. Pokud jde o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, je si odvolací soud vědom toho, že žalobce jednak vzal v řízení před soudem prvního stupně svoji žalobu zčásti zpět a jednak zčásti se svojí žalobou neuspěl, neboť některé z jím požadovaných náhradních pozemků nebyly shledány jako k vydání vhodné. Dle názoru odvolacího soudu však přesto v poměrech posuzované věci není namístě tento neúspěch žalobce spočívající v částečném zpětvzetí žaloby a zamítnutí žaloby přičítat k tíži žalobce tím způsobem, že by bylo při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení postupováno striktně dle ust. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož by to dle názoru odvolacího soudu neodpovídalo specifickému charakteru sporu o vydání náhradních pozemků, jak na to poukázal již soud prvního stupně. Dle přesvědčení odvolacího soudu je totiž třeba zhodnotit to, že jde o řízení značně specifické, ve kterém musí žalobce provést výběr náhradních pozemků, které by měly být k vydání skutečně vhodné, k čemuž ale nemusí mít v době podání žaloby dostatek informací. Není tak spravedlivé, aby mu za této situace bylo kladeno k tíži, pokud následně přistoupí ke zpětvzetí žaloby či zčásti jím podaná žaloba bude zamítnuta z důvodu, že jím vybrané náhradní pozemky ve skutečnosti k vydání vhodnými nejsou. Ačkoli si je tedy odvolací soud vědom toho, že ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. na posuzovanou věc přímo nedopadá, jde ale při jeho analogické aplikaci dle odvolacího soudu právě o takové ustanovení, které umožňuje spravedlivě o náhradě nákladů řízení účastníků rozhodnout. Dle názoru odvolacího soudu lze totiž připodobnit situaci v případě zamítnutí žaloby pro nevhodnost některých pozemků k vydání či v případě zpětvzetí žaloby ohledně takových pozemků situaci neúspěchu jen ve výši požadovaného plnění závislé na úvaze soudu či znaleckém posudku. Žaloba totiž bude v takovém případě zamítnuta i tehdy, ačkoli je zjištěno, že restituční nárok žalobci přísluší, nebyl dosud uspokojen a žalobce byl s ohledem na liknavý, svévolný či diskriminující přístup žalované při uspokojování jeho restitučního nároku oprávněn žalobu na vydání konkrétních náhradních pozemků dle svého výběru podat, jelikož konkrétní vybrané pozemky nejsou vhodné k vydání, kdy takový závěr ovšem mnohdy závisí na skutečnostech, které nebyly (a ani nemusely) být žalobci při podání žaloby známy nebo které dokonce nastaly až v průběhu řízení. Dle názoru odvolacího soudu je tak skutečně namístě rozlišit situaci, kdy žaloba byla podána nedůvodně, jelikož žalobci tvrzený restituční nárok, jehož uspokojení se může domáhat převodem náhradních pozemků, nesvědčí či postup žalované při jeho uspokojování nelze označit za liknavý, svévolný či diskriminující, a tedy nejsou vůbec splněny předpoklady pro uplatnění žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků, od situace, kdy výše uvedené předpoklady splněny jsou, ale žalobcem vybrané náhradní pozemky se ukážou jako pozemky, které k vydání vhodné nejsou. V prvním případě není důvod nepostupovat při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. či dle procesního zavinění na zastavení řízení v případě zpětvzetí žaloby (§ 146 odst. 2 o. s. ř.), v druhém případě by však takový postup již nemusel představovat spravedlivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. V druhém případě, pokud žalobce v řízení vůbec neuspěje, není tak dle názoru odvolacího soudu namístě ukládat mu povinnost k náhradě nákladů řízení formálně úspěšné žalované, a při jeho částečném úspěchu je namístě přiznat mu právo na plnou náhradu nákladů řízení, ovšem jen ve vztahu k tomu předmětu řízení, ve kterém uspěl, tedy v tom rozsahu, v jakém převodem náhradních pozemků došlo k uspokojení jeho restitučního nároku.

72. V poměrech posuzované věci přitom žalobce existenci svého dostatečného dosud neuspokojeného restitučního nároku, který lze uspokojit převodem náhradních pozemků, prokázal, stejně jako splnění judikaturních předpokladů pro možnost uplatnění žaloby na vydání konkrétních náhradních pozemků, a tudíž by mu zásadně mělo také náležet právo na náhradu nákladů řízení bez ohledu na to, že žaloba byla zčásti zamítnuta a žalobcem zčásti vzata zpět ohledně některých původně vybraných náhradních pozemků, neboť žalobci není možné k jeho tíži přičítat„ chybný“ výběr náhradních pozemků. Posouzení vhodnosti vybraných náhradních pozemků k vydání totiž předpokládá zjištění řady skutečností, které nemusel (a v řadě případů ani nemohl) žalobce v době podání žaloby znát, které byly zjištěny až v průběhu řízení provedeným dokazováním, nadto některé žalobcem vybrané náhradní pozemky byly až v průběhu řízení převedeny jiným oprávněným osobám, což žalobce nemohl předvídat.

73. Dle názoru odvolacího soudu je tak možné žalobci, byť mu nakonec bylo vydáno jen sedm z původně 26 požadovaných náhradních pozemků, přiznat právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalované před soudy obou stupňů, ovšem při určení její výše vycházet jen z hodnoty těch náhradních pozemků, které žalobci vydány byly, tedy z částky 1 136 995,43 Kč.

74. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím přitom představují náklady jeho zastoupení advokátem, které byly odvolacímu soudu vyúčtovány podáním žalobce ze dne 13. 3. 2023.

75. Odvolací soud pak považuje v řízení před soudem prvního stupně za účelně vynaložené úkony právní služby, za které přísluší odměna zástupci žalobce v plné výši mimosmluvní odměny ve smyslu ust. § 11 odst. 1 AT, úkony právní služby v podobě přípravy a převzetí zastoupení žalobce, sepisu žaloby ze dne 13. 5. 2020, účasti na jednáních soudu prvního stupně dne 26. 8. 2020, 24. 11. 2021 a 10. 8. 2022, vyjádření žalobce ze dne 4. 12. 2020 a ze dne 30. 7. 2021. Dále jen za jeden honorovaný úkon právní služby považuje odvolací soud společně vyjádření žalobce ze dne 23. 12. 2021 a ze dne 7. 3. 2022, neboť v druhém vyjádření byla argumentace žalobce uvedená v prvním vyjádření v podstatě jen rozvíjena, a rovněž pouze za jeden honorovaný úkon právní služby považuje odvolací soud vyjádření žalobce ze dne 15. 6. 2022 a ze dne 18. 7. 2022, neboť k vyjádření žalobce ohledně ocenění požadovaných náhradních pozemků je třeba uvést i to, že jeho účelnost je třeba posoudit i z toho pohledu, že námitky žalobce vztahující se k ocenění pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována tři slova] nebyly shledány soudy obou stupňů důvodnými, a tudíž není ani důvod, aby žalované byla povinnost k náhradě nákladů za takové vyjádření ukládána. Dále za účelně vynaložený považuje odvolací soud i úkon právní služby, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny dle ust. § 11 odst. 2 AT, v podobě jednoduché výzvy k plnění ze dne 2. 7. 2019.

76. Za řízení před odvolacím soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené úkony právní služby, za které ve smyslu ust. § 11 odst. 1 AT náleží mimosmluvní odměny v plné výši, úkony v podobě vyjádření k odvolání žalované ze dne 27. 10. 2022, účasti na jednáních před odvolacím soudem dne 12. 1. 2023 a dne 9. 3. 2023 a vyjádření žalobce k vyjádření žalované ze dne 7. 3. 2023, zatímco předložení dokumentů na výzvu soudu s jednoduchým podáním v tom ohledu, že požadované dokumenty jsou předkládány, nepovažuje odvolací soud s ohledem na povahu tohoto úkonu za úkon, který by měl být ve smyslu ust. § 11 AT honorován.

77. Celkem tak za řízení před soudy obou stupňů bylo ze strany zástupce žalobce účelně poskytnuto 13 úkonů právní služby, za které mu náleží odměna v plné výši mimosmluvní odměny, a jeden úkon právní služby, za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny. Výše mimosmluvní odměny v plné výši činí dle ust. § 8 odst. 1 za použití § 7 AT částku 12 860 Kč a její jedna polovina částku 6 430 Kč, celkem tedy odměna zástupce žalobce za řízení před soudy obou stupňů činí 173 610 Kč.

78. K odvolacím soudem uvažovaným 14 úkonům právní služby náleží rovněž paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalobce ve smyslu ust. § 13 odst. 4 AT ve výši 14 x 300 Kč, celkem tedy 4 200 Kč. Dále zástupci žalobce náleží rovněž náhrada za ztrátu času cestami k jednáním Okresního soudu v Karlových Varech i Krajského soudu v Plzni ve výši dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT celkem ve výši 2 000 Kč, jak bylo zástupcem žalobce považováno za dvacet půlhodin strávených na celkem pěti cestách k jednáním soudu prvního stupně a soudu odvolacího. Dále ve smyslu ust. § 13 odst. 1, 5 AT za použití ust. § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a vyhlášek č. 358/2019 Sb., 589/2020 Sb., 511/2021 Sb. a 467/2023 Sb. náleží zástupci žalobce náhrada cestovních výdajů, která mu byla přiznána v požadované výši 6 917 Kč, jelikož takto vyčíslená náhrada cestovních výdajů výše citovaným ustanovením právních předpisů neodporuje. S připočtením náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak představuje celková výše nákladů zastoupení žalobce před soudy obou stupňů částku 225 940 Kč.

79. Odvolací soud tedy žalované uložil právě částku 225 940 Kč žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zaplatit, a to v běžné lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení