9 C 154/2020-673

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do nároku žalobce na nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu nemovitých věcí se žalobcem, a to pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], obec Karlovy Vary, pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], pozemků parc. [údaje o zástupci] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované], spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc.č. 2004 v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] a -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary. 2) Žalobce, [celé jméno žalobce], [datum narození], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne 14. 3. 2002, Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha PÚ [číslo] ze dne 21. 1. 2004, PÚ [číslo] ze dne 21. 4. 2005, PÚ [číslo] ze dne 26. 7. 2005, PÚ [rok] ze dne 16. 8. 2005, PÚ [číslo] ze dne 10. 8. 2007, PÚ [číslo] ze dne 25. 9. 2007, Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl.m.Prahu SPU [číslo] 2018 ze dne 3. 8. 2018, SPU [číslo] 2019 ze dne 22. 1. 2019, SPU [číslo] 2018 ze dne 4. 3. 2019, SPU [číslo] 2019 ze dne 21. 3. 2019 nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci tyto pozemky: -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek]; -pozemek parc.č. 2004 v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] a -pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, a žalobce tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení projevu vůle žalované, jímž by žalovaná souhlasila s uzavřením smlouvy o převodu pozemků se žalobcem ve znění obdobném smlouvě o převodu pozemků uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá co do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 196.465,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 5. 2020 domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku. Žalobce je na základě rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, Pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 14. 3. 2002, dále na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2004, [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2005, [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2005, [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2005, [číslo jednací] ze dne 10. 8. 2007, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2007, dále na základě rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2018, [číslo jednací] ze dne 22. 1. 2019, [číslo jednací] ze dne 4. 3. 2019 a [číslo jednací] ze dne 21. 3. 2019, oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“). Ke dni podání žaloby nebylo ze strany státu rozhodnuto o všech pozemcích, které byly rodině žalobce odňaty, přestože právní předchůdkyně žalobce – jeho matka [příjmení] [jméno] [příjmení] – uplatnila svůj restituční nárok v zákonné lhůtě. Žalovaná současně nesprávně stanovila charakter pozemků, o kterých v minulosti rozhodla, že se matce žalobce nebo žalobci nevydávají. Tím došlo k nesprávnému ocenění těchto pozemků, v důsledku čehož eviduje žalovaná restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Žalovaná opakovaně adekvátně nereagovala na výzvy žalobce k řádnému ocenění jeho nároku, přestože jí byla nejméně od roku 2008 známa dobová územně plánovací dokumentace odůvodňující přecenění žalobcova nároku. Žalobce se v prosinci 2018, v dubnu 2019 a červenci 2019 hlásil do veřejných nabídek, aby uspokojil svůj nárok formou náhradních pozemků, avšak jeho přihlášky byly žalovanou zamítnuty jako neplatné kvůli tvrzené nedostatečné výši restitučního nároku. Žalovaná ignoruje skutečnost, že pozemky odňaté rodině žalobce byly sice evidované jako zemědělské, nicméně byly určeny pro výstavbu a je třeba je jako takové oceňovat. Žalovaná ke dni 12. 6. 2019 evidovala restituční nárok žalobce ve výši 132.358,35 Kč (pozemky určené k zastavění byly oceňovány dle dobové územně plánovací dokumentace pouze jako„ role“), zatímco podle znaleckého posudku, který si žalobce nechal na své náklady vypracovat, činí jeho restituční nárok částku 2.939.511 Kč (odňaté pozemky v k.ú. [část obce] byly oceněny jako stavební, jelikož k jejich vyvlastnění došlo za účelem zastavění továrními objekty národního podniku [příjmení] [jméno], a odňaté pozemky v k.ú. [část obce] určené dle příslušného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] [anonymizováno] k zastavění byly oceněny jako stavební a ostatní jako nestavební). Žalovaná svévolně přenáší na žalobce břemeno správného ocenění jeho nároku a brání žalobci v možnosti domoci se vydání náhradních pozemků ve veřejné nabídce. Další přihlášky žalobce do veřejné nabídky jsou z důvodu nesprávného ocenění nároku předem odsouzeny k nezdaru a další aktivita žalobce ve veřejných nabídkách je zbytečná. Už tím, že do dnešního dne nebyla žalovaná schopna ani rozhodnout o samotném základu žalobcova restitučního nároku, je dána liknavost žalované. Žalobce se současně cítí být dlouhým rozhodováním žalované o odňatých pozemcích diskriminován oproti ostatním restituentům, kteří měli o celém svém nároku již dávno rozhodnuto. Až na základě aktivity žalobce vydala žalovaná v období od srpna 2018 do března 2019 čtyři rozhodnutí, jimiž stanovila, že se žalobci a jeho rodině nevydávají části odňatých pozemků o výměře přibližně 75 % z celkové výměry odňatých pozemků, do srpna 2018 tudíž žalobce disponoval rozhodnutími pouze ohledně čtvrtiny svého nároku, není tak pravdou tvrzení žalované, že v posledních letech rozhodovala pouze o několika málo metrech čtverečních. K postupnému přeceňování svého nároku žalovanou v průběhu tohoto řízení žalobce poukázal na skutečnost, že nebýt podané žaloby, nikdy by se ani částečného přecenění nároku nedočkal. Žalobcem vybrané náhradní pozemky v hodnotě celkem 1.740.015 Kč jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal, že by ani po marném úsilí nemohl uspokojit restituční nárok, protože se o to ani nesnažil, stejně tak neprokázal, že se žalovaná vůči němu chovala diskriminačně. Žalobce opomíjí, že o řadě jeho nároků bylo rozhodnuto, a to již před řadou let. Rozhodnutími vydanými v posledních letech tak byly řešeny již zbytkové výměry pozemků, které vznikly, resp. zbyly v průběhu let různým oddělováním pozemků, pozemkovými úpravami, či digitalizací. V 11 rozhodnutích vydaných žalovanou nebo jejím právním předchůdcem je uvedena celá řada pozemků, za které žalobci náhrada přiznána byla, a tyto pozemky byly oceněny na základě znaleckých posudků, které byly objednány žalovanou. Žalobce nijak nezdůvodnil, proč se neúčastnil veřejných nabídek dříve, ani proč neuplatnil nesouhlas s oceněním nároku dříve. Z žádného ustanovení zákona neplyne, že by měla či musela oprávněná osoba čekat, až budou vydána všechna rozhodnutí o nárocích. Důvodem, proč bylo o některých nárocích žalobce rozhodnuto až v letech 2018 a 2019, byla nutnost vyčkat na skončení dědického řízení po oprávněné osobě, předchůdkyni žalobce. Žalobce se veřejných nabídek účastnit může a mohl, a to do nesporné výše nároku. Žalovaná trvá na tom, že restituční nárok je majetkové právo, restituční nárok se nepromlčuje, ale nárok na jeho přecenění, se kterým byla oprávněná osoba seznámena před řadou let, ano. Žalovaná v průběhu soudního řízení postupně přecenila restituční nárok žalobce a nově vychází z jeho hodnoty ve výši 1.967.049,19 Kč. Žalovaná rovněž zpochybňuje převoditelnost všech 26 náhradních pozemků. Podáními doručenými soudu ve dnech 19. 11. 2021 a 15. 6. 2022 a následně rovněž při jednání dne 10. 8. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [údaje o zástupci] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [anonymizováno]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v dané věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Soud učinil provedeným dokazováním následující skutková zjištění: Žalobce je právním nástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], a současně oprávněnou osobou podle ustanovení § 4 zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, Pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 14. 3. 2002, dále na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2004, [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2005, [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2005, [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2005, [číslo jednací] ze dne 10. 8. 2007, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2007, dále na základě rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2018, [číslo jednací] ze dne 22. 1. 2019, [číslo jednací] ze dne 4. 3. 2019 a [číslo jednací] ze dne 21. 3. 2019 (shodná tvrzení účastníků). Ke dni 12. 6. 2019 činil restituční nárok žalobce dle ocenění žalované 132.358,35 Kč (viz přehled nároků oprávněné osoby). Ke dni zahájení řízení evidovala žalovaná u žalobce restituční nárok v celkové výši 1.967.049,19 Kč (viz ocenění nároku žalobce za nevydané pozemky). Žalobce si nechal u znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], zpracovat znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne 28. 6. 2019, jímž byla stanovena administrativní cena žalobcových podílů na pozemcích parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizována tři slova], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] + [anonymizováno] a [anonymizováno] v k.ú. [část obce] a [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce], na celkovou částku 2.939.511 Kč v souladu s ustanovením § 28a zákona o půdě dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Znalkyně ocenila částkou 250 Kč za 1 m2 PK parcely, které podle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] [anonymizována dvě slova], [část obce] a [anonymizována dvě slova] spadaly do funkčních ploch určených pro zástavbu a rovněž PK parcely v k.ú. [část obce], jejichž stavební charakter vyvodila z právních titulů převodu či přechodu pozemků na stát. PK parcely nebo jejich části, které nebyly podle regulačního plánu určeny k zastavění vůbec, ocenila znalkyně jako zemědělskou ornou půdu podle průměrné ceny pozemků orné půdy pro k.ú. [část obce] ve výši 3 Kčs/m2 (viz znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [rok]). Přílohou shora uvedeného znaleckého posudku byla následující rozhodnutí, která shodně založila do spisu i žalovaná: - rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto dědička paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na id. [číslo] parcely dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vlastníkem této nemovité věci, jelikož uvedený pozemek nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto dědička paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je vlastnicí části tohoto pozemku (742 m2) a není vlastnicí zbývající části nemovité věci (66 + 1440 + 731 + 145 m2, jelikož uvedený pozemek nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto dědička paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na id. [číslo] parcely dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad po zrušení původního rozhodnutí ze dne 14. 3. 2002 v nařízené obnově řízení rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vlastníkem této nemovité věci, jelikož uvedený pozemek nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jakožto dědička původní vlastnice paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na parcelu dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vlastnicí této nemovité věci, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto dědička paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na parcely dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad po zrušení původního rozhodnutí ze dne [datum] v nařízené obnově řízení rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vlastnicí této nemovité věci, jelikož uvedený pozemek nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jakožto dědička paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], uplatnila řádně a včas svůj restituční nárok na id. [číslo] parcely dle PK část parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je vlastnicí části tohoto pozemku (1041 + 164 m2) a není vlastnicí zbývající části nemovité věci (445 m2), jelikož uvedený pozemek nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého [anonymizováno] [jméno] [příjmení], dcera a dědička původní vlastnice paní [jméno] [příjmení], jakožto oprávněná osoba uplatnila již v roce 1992 řádně a včas svůj restituční nárok na parcelu dle PK část parc. [číslo] (pastvina o výměře 1377 m2) a dle PK část parc. [číslo] (role o výměře 590 m2) v k.ú. [část obce] a pozemkový úřad rozhodl, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vlastnicí těchto nemovitých věcí, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží jí příslušná náhrada; - rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého žalobce jakožto dědic oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dědičky původních vlastnic paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) na základě řádně a včas uplatněného restitučního nároku na parcelu dle PK parc. [číslo] v k.ú. [část obce] není vlastníkem této nemovité věci, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží mu příslušná náhrada; - rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého žalobce jakožto dědic oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dědičky původních vlastnic paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) na základě řádně a včas uplatněného restitučního nároku na parcelu dle PK část 145, [anonymizováno], část [číslo], část [anonymizováno], část [číslo], část [anonymizováno], část [anonymizováno], část [anonymizováno], část [anonymizována dvě slova], část [anonymizováno] a [anonymizováno] a část [anonymizováno] v k.ú. [část obce] není vlastníkem těchto nemovitých věcí, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží mu příslušná náhrada; - rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého žalobce jakožto dědic oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dědičky původních vlastnic paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) na základě řádně a včas uplatněného restitučního nároku na parcelu dle PK část [číslo] a část [anonymizováno] v k.ú. [část obce] není vlastníkem těchto nemovitých věcí, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží mu příslušná náhrada a - rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého žalobce jakožto dědic oprávněné osoby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dědičky původních vlastnic paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) na základě řádně a včas uplatněného restitučního nároku na parcelu dle PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] není vlastníkem těchto nemovitých věcí, jelikož uvedené pozemky nelze vydat a náleží mu příslušná náhrada (viz přílohy znaleckého posudku). Žádostí ze dne 5. 12. 2018 uplatnil žalobce svůj nárok z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], na převod pozemku v obci [obec] za 241.586 Kč (viz žádost žalobce o převod zemědělského pozemku), žalovaná však dodatečně tento pozemek vyřadila z nabídky (viz sdělení žalované k žádosti ze dne 11. 12. 2018). Žádostí ze dne 8. 4. 2019 uplatnil žalobce svůj nárok z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], PÚ [rok] a PÚ [číslo], na převod pozemku v obci [obec] u [obec] za 1.389.643,20 Kč (viz žádost žalobce o převod zemědělského pozemku), žalovaná k podané žádosti nepřihlížela, jelikož žalobcem uplatněný restituční nárok převyšuje evidovaný zůstatek jeho restitučního nároku (viz sdělení žalované k žádosti ze dne [datum]). Žádostí ze dne 3. 7. 2019 uplatnil žalobce svůj nárok z rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací], PÚ [číslo], PÚ [rok] a PÚ [číslo] a rozhodnutí žalované [příjmení] [číslo], SPU [číslo] a SPU [číslo] [rok] na převod pozemku v obci [obec] za 2.921.416 Kč (viz žádost žalobce o převod zemědělského pozemku), přihláška se však stala neplatnou pro nižší výši restitučního nároku než je vyhlášená cena pozemku (viz sdělení žalované k žádosti ze dne 12. 7. 2019). Žalovaná zamítla žádost žalobce o převod zemědělských pozemků v k.ú. [obec], jelikož žalobce nedisponuje uplatněným nárokem ve výši 1.593.519 Kč (viz sdělení žalované k žádosti ze dne 22. 10. 2019). Žalovaná neeviduje žádnou účast právní předchůdkyně žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ve veřejné nabídce pozemků (viz údaj o neúčasti předchůdkyně žalobce v nabídce pozemků). Účast žalobce ve veřejné nabídce eviduje žalovaná dvakrát, v obou případech byla jeho žádost vyhodnocena jako neplatná pro nedostatečný nárok (viz evidence žádostí žalobce ve veřejné nabídce). Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou dopisem ze dne 12. 10. 2018 k řádnému ocenění restitučního nároku s ohledem na skutečnost, že část odňatých pozemků byla v době přechodu na stát určena k zastavění (viz opakovaná výzva k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne 12. 10. 2018). Žalovaná na žádost reagovala sdělením, že si věc vyžádá vzhledem ke složitosti a obsáhlosti delší časové období (viz odpověď žalované ze dne 9. 11. 2018). Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu, aby byl jeho restituční nárok zaevidován ve správné výši, a to bez zbytečného odkladu (viz předžalobní výzva ze dne 2. 7. 2019). Z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 8 C 232/2019-378 ze dne 18. 6. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 199/2020-427 ze dne 2. 12. 2020 bylo zjištěno, že soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu celkem šesti pozemků v k.ú. [obec]. Dovolání žalované odmítl Nejvyšší soud ČR usnesením č.j. 28 Cdo 979/2021-465 ze dne 28. 4. 2021. Dovolací soud aproboval právní závěry nalézacího a odvolacího soudu ohledně dostatečné aktivity žalobce při snaze o uspokojení jeho nároku a ohledně liknavosti a svévole žalované při uspokojování nároku žalobce. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byl uspokojen nárok žalobce co do částky 235.313 Kč (viz předmětné rozsudky a usnesení). Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č.j. 10 C 107/2019-535 ze dne 22. 10. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č.j. 22 Co 55/2021-588 ze dne 27. 4. 2021 bylo zjištěno, že soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu celkem tří pozemků v k.ú. [obec], k.ú. [obec] a k.ú. [obec]. Náhledem do aplikace infosoud.justice.cz zdejší soud zjistil, že dovolání žalované odmítl Nejvyšší soud ČR usnesením pod sp. zn. 28 Cdo 2784/2021 ze dne 2. 2. 2022. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích byl uspokojen nárok žalobce co do částky 372.726 Kč (viz předmětné rozsudky a náhled do aplikace). Mezi účastníky řízení je nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 18 C 198/2019-216 ze dne 26. 1. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 118/2021-327 ze dne 3. 2. 2022 tento soud nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu v rozsudku specifikovaných pozemků, přičemž tímto pravomocným rozsudkem byl uspokojen nárok žalobce co do částky 548.641,50 Kč. Žalobce si zvolil celkem 26 náhradních pozemků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku, jejichž celkovou hodnotu odhadl na částku 1.740.015 Kč (viz přehled požadovaných náhradních pozemků vypracovaný žalobcem), v návaznosti na znalecké posudky na ocenění náhradních pozemků předložených žalovanou snížil svůj odhad na částku 1.663.465,64 Kč (viz vyjádření žalobce na č.l. 486 spisu). Znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vypracovali pro žalovanou znalecké posudky [číslo] [rok], kterými stanovili cenu žalobcem požadovaných náhradních pozemků na celkovou částku 2.469.876,88 Kč (viz znalecké posudky). K důkazu bylo rovněž provedeno množství listin předložených účastníky za účelem posouzení převoditelnosti náhradních pozemků, jako např. výřezy z územních plánů obcí, výňatky z veřejných nabídek pozemků, ortofotomapy pozemků, vyjádření příslušných orgánů, zápisy z místních šetření včetně fotodokumentace, výpisy z katastru nemovitostí, výpisy ze systému LPIS a žádosti [územní celek] a Statutárního města Karlovy Vary o bezúplatné převody pozemků. Tyto důkazy soud na tomto místě z důvodu jejich obsáhlosti blíže nepopisuje, pokud byl některý z nich relevantní pro posouzení věci, takto bude uvedeno níže v části odůvodnění zabývající se převoditelností jednotlivých náhradních pozemků. Podle § 11a odst. 1, 14 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, v platném znění (dále jen„ zákon SPÚ“), nelze podle tohoto zákona nebo zákona o půdě anebo horního zákona převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 4. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 495/02 vyslovil právní názor, že z ústavně konformního výkladu § 11 odst. 2 zákona o půdě (ve znění účinném do 13. 4. 2006, dle kterého, nelze-li pozemky vydat, pozemkový fond převede oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle § 8 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí) vyplývá zákonná povinnost žalované převádět náhradní pozemky, přičemž struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Je proto třeba zabývat se i tím, zda veřejné nabídky fakticky zajišťují uspokojení nároků oprávněných osob. Žalovaná se své zákonné povinnosti nabízet dostatečné množství vhodných pozemků nemůže zbavit. Zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch, před převody bezúplatnými. Pokud nárok podle zákona o půdě není dlouhodobě uspokojen, musí se zkoumat, zda nejde ze strany žalované o libovůli či dokonce o svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti svévoli žalované. Na zákonné povinnosti žalované nemůže nic měnit ani později přijatá právní úprava, a to s přihlédnutím k principům ochrany legitimních očekávání a právní jistoty. Tyto závěry převzal také Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 3767/2009 Nejvyšší soud vyslovil, že důvodnost žaloby na uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona o půdě není třeba při liknavém postupu fondu vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uvádí, že nelze tolerovat takový postup žalované, jímž směřuje k převodu pozemků na jiné subjekty a oprávněné osoby tak nutí k přijetí finančního plnění namísto vydání náhradních pozemků. Finanční náhrada je v pořadí až druhým subsidiárním nárokem osob oprávněných, které se v prvním případě mohou domáhat vydání náhradních pozemků. Přitom jediný způsob, jak se mohou osoby oprávněné domoci splnění svého nároku, je podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu nemovitostí. Osoby oprávněné nicméně takto vynakládají značné úsilí spojené nejen s vedením náročného sporu, ale i s vyhledáváním adekvátních pozemků, které jsou způsobilé k převodu. Toho by při řádném jednání žalované byly ušetřeny. Nejvyšší soud tak nepovažuje ve vztahu k ostatním osobám oprávněným za diskriminující takové rozhodnutí soudu, v němž bude žalované uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly ve veřejné nabídce uveřejněny. Naopak takové rozhodnutí bude vyhovovat zásadě ovládací soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva. Osoba, která neváhá brát se o svá zákonem a rozhodnutím státního orgánu uznaná práva cestou soudního řízení, nejenže naplňuje zásadu shora uvedenou, a nelze jí proto upřít určité výhodnější postavení oproti jiným osobám, ale tímto jednáním též uvádí v život základní principy materiálního právního státu, za nějž se ČR ve svém čl. 1 odst. 1 Ústavy prohlašuje. Dané řízení se týkalo oprávněné osoby, která se nikdy do žádné veřejné nabídky žalované nepřihlásila, a od uplatnění jejího restitučního nároku uplynulo v době soudního řízení 15 let. Soud uvádí právní závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu pouze pro přehlednost, aby byl zřejmý právní rámec, v němž se tato žaloba pohybuje. Jak již shora uvedeno, postup žalované při uspokojování nároku žalobce byl Okresním soudem v Mladé Boleslavi, Okresním soudem v Pardubicích, Okresním soudem v Kolíně, Krajským soudem v Praze (2x) a Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pravomocně charakterizován jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž tyto závěry nalézacího a odvolacího soudu ve dvou případech potvrdil vždy i soud dovolací. Soud na tato rozhodnutí odkazuje, jejich odůvodnění činí součástí odůvodnění tohoto rozsudku a pokládá proto za nadbytečné se dále podrobně touto otázkou zabývat, což platí i otázce dostatečné aktivity, kterou žalobce, případně jeho právní předchůdkyně, vyvinuli při uspokojování jejich restitučního nároku. Přiléhavým je v této souvislosti poukaz žalobce na ustanovení § 13 občanského zákoníku. Co se týče ocenění pozemků odňatých státem právním předchůdcům žalobce, tak účastníci řízení učinili nesporným ocenění 10 z nich, a to částkou 1.878.005 Kč (viz protokol o jednání ze dne 26. 8. 2020). Co se týče ocenění ostatních odňatých pozemků v k.ú. [část obce], tak zdejší soud cituje z odůvodnění shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, který uvedl, že„ žalobce svůj závěr o výši svého restitučního nároku opírá o znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a především o tyto dokumenty: Výměr ÚNV hl. m. [obec], zemědělský referát ze dne [datum rozhodnutí] zn. [číslo] [spisová značka], Kupní smlouva ze dne [datum], Rozhodnutí Odboru výstavby obvodního národního výboru v [obec a číslo] č.j. V – [číslo] ze dne 26. 8. 1967, Rozhodnutí Odboru výstavby obvodního národního výboru v [obec a číslo] č.j. V – [číslo] ze dne [datum], Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] [anonymizována dvě slova], [část obce] a Klikovic) včetně zákresu odňatých pozemků na podklad regulačního plánu do ortografických map (období mezi lety [rok] a [rok] a lety [rok] a [rok]), Legenda k přehledným regulačním a zastavovacím plánům hl. m. [obec] z [anonymizováno] [rok]. Soud má těmito listinami (vzájemně korespondujícími) za prokázané, že pro daná území existovala platná územně plánovací dokumentace, která pozemky odňaté na základě výměru [datum] předurčovala ke stavebnímu využití, a po právní stránce tuto skutečnost považuje za dostačující pro závěr o správnosti postupu znalkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], která odňaté pozemky ocenila jako stavební, a to v cenách ke dni 24. 6. 1991 (§ 11 odst. 2 zákona o půdě). Rozhodující je totiž to, zda v době odnětí pozemků existovala okolnost, která zvyšovala hodnotu pozemků na hodnotu pozemků stavebních. V souladu s konstantní judikaturou soud zastává názor, že v případě oprávněného restituenta nelze kategoricky setrvávat na požadavku, aby tento předložil více než 60 let starou dokumentaci a v podstatě suploval činnost žalované. Existenci a platnost dobové územně plánovací dokumentace lze doložit jakýmikoliv písemnostmi, které uvedené skutečnosti prokazují (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Co 3689/2015). Přitom při doložení takovýchto písemností závěr o existenci územně plánovací dokumentace v době odnětí pozemků zcela postačuje pro závěr o jejich stavebním charakteru. Na závěru o určení zabraných pozemků ke stavebnímu využití nemění ničeho ani účel výkupu uvedený ve výměru, když skutečně rozhodujícím kritériem je existence územně plánovací dokumentace (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1227/2015, 28 Cdo 3689/2015, 28 Cdo 4120/2016). Za této situace soud vycházel z toho, že pozemky odňaté právnímu předchůdci žalobce byly správně (a v souladu s listinnými důkazy) oceněny znalkyní [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], která se také podrobně zabývala tím, které části odňatých pozemků byly skutečně určeny k zástavbě a které nikoli (tyto části poté ve znaleckém posudku ocenila jako nestavební pozemky).“ S tímto závěrem Okresního soudu v Pardubicích, který byl potvrzen i Krajským soudem v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a aprobován Nejvyšším soudem, se zdejší soud ztotožňuje. Proto také soud zamítl důkazní návrh žalované na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem k ocenění pozemků odňatých státem právním předchůdcům žalobce, neboť o tomto ocenění nemá na základě provedených důkazů žádné pochybnosti. Žalobci tak nezbývalo nic jiného, než vyhledat vhodné náhradní pozemky a uplatnit svůj nárok cestou žaloby na nahrazení projevu vůle žalované. Ne/převod těchto náhradních pozemků bude věnována následující část odůvodnění tohoto rozsudku. Co se týče žalobcem vyhledaných vhodných náhradních pozemků, v řízení bylo prokázáno, že tyto pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, všechny jsou zapsány na [list vlastnictví] (viz výpisy z katastru nemovitostí). Pozemky převoditelné na žalobce Soud pokládá za převoditelné na žalobce pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek], parc.č. [rok] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]. Pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] Žalovaná tvrdí, že tyto pozemky (zahrady) nejsou na žalobce převoditelné, neboť se na nich nacházejí drobné stavby tvořící funkční celek s obytnými domy, čímž je dána judikatorně dovozená překážka převoditelnosti (viz judikatura citovaná v bodě 77. vyjádření žalované ze dne 8. 8. 2022 na č.l. 661 spisu). I kdyby soud pro účely argumentace vycházel z existence těchto staveb, tak se jedná o stavby nepovolené, neohlášené, či nezkolaudované, kdy opak žalovaná ani netvrdila, a současně se jedná o stavby jednoduché či drobné, které nejsou zákonnou překážkou pro vydání těchto pozemků (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 47/98 ze dne 13. 10. 1998). Žalovaná dále uvádí, že tyto pozemky jsou z převodu vyloučeny podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ, neboť se jedná o pozemky již zastavěné, případně územně plánovací dokumentací k zastavení určené. Podle tohoto zákonného ustanovení nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování. Zcela klíčovým zákonným ustanovením je část poslední věty za středníkem předchozího odstavce a také ustanovení § 6 odst. 2 zákona SPÚ, které stanoví, že na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje. Zákon tedy předpokládá mechanismus, kdy příslušný správní úřad vydá na žádost Státního pozemkového úřadu vyjádření, zda jsou pozemky, které jsou oprávněnými osobami požadovány, z převodu vyloučeny. Právě takové vyjádření si žalovaná vyžádala i v této věci, a to od místně příslušného stavebního úřadu magistrátu Statutárního města Karlovy Vary, který dne 3. 7. 2020 sdělil žalované, že tyto pozemky nejsou vyloučeny z převodu podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ (viz sdělení na č.l. 104 – 105 spisu). Toto sdělení je pro účely tohoto řízení jednoznačným důkazem o tom, že tyto pozemky jsou pro účely ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona převoditelné. Stavební úřad, který disponuje veškerou platnou územně-plánovací dokumentací pro dané území a disponuje rovněž příslušnou odborností, je schopen nejlépe posoudit, zda některý z pozemků je z převodu vyloučen. Žádný z účastníků sdělení stavebního úřadu nezpochybňuje. Pouze na okraj lze dodat, že vyloučeny z převodu jsou pouze pozemky zastavěné nebo určené k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury. Pokud jsou zastavěny či určené k zastavení stavbami jinými (možno říci„ soukromými“), takto překážku převoditelnosti podle citovaného zákonného ustanovení nezakládá. Lze proto uzavřít, že tyto pozemky nejsou vyloučeny z převodu na žalobce podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ. Poslední námitku nepřevoditelnosti zakládá žalovaná na žádosti Statutárního města Karlovy Vary o převod těchto pozemků ze dne 8. 6. 2016. Nad touto argumentací však není nutno příliš prodlévat, neboť sama žalovaná na dotaz žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, sdělila, že ohledně těchto dvou pozemků nebude moci být žádosti Statutárního města Karlovy Vary vyhověno (viz sdělení ze dne 14. 12. 2021 na č.l. 569 spisu). Žádost Statutárního města Karlovy Vary tedy převodu těchto pozemků na žalobce nebrání, stejně jako žádná jiná okolnost a pozemky jsou na žalobce převoditelné. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek] I u tohoto pozemku žalovaná poukazuje na judikatorně dovozenou překážku převoditelnosti v podobě funkčního spojení pozemku (evidovaného jako ostatní plocha a sloužícího jako manipulační plocha) se skládkou, kdy současně je tímto dána zemědělská neobhospodařovatelnost pozemku. Co se týče funkčního spojení pozemku se skládkou, tak judikatorní podmínkou nepřevoditelnosti je, že by„ hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1758/2013 ze dne 9. 10. 2013). Takovou funkční souvislost předmětného pozemku se skládkou žalovaná ani netvrdí, tím méně prokazuje. Ohledně zemědělské obhospodařovatelnosti pozemku nutno uvést, že ani zařazení pozemku do evidence jako„ ostatní plocha, neplodná půda či manipulační plocha“ neznamená samo o sobě, že se nejedná o zemědělský půdní fond. Ten tvoří i půda, která má být zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 170/2019 ze dne 26. 2. 2019). Žalovaná opět ani netvrdí, tím méně prokazuje, že by tento pozemek nebyl součástí zemědělského půdního fondu. Pro dokreslení nedůvodnosti námitky žalované lze uvést, že sama žalovaná do svých veřejných nabídek pozemků v nemalém množství zařazuje pozemky formálně nezemědělského charakteru (ostatní plocha, manipulační plocha, neplodná půda, apod.). To je zřejmé z veřejných nabídek pozemků a tabulky vypracované žalobcem na č.l. 277 – 280 spisu. Závěrem lze poznamenat, že právním předchůdcům žalobce byly odňaty nejen pozemky zemědělské, ale i pozemky stavební, judikatorní podmínka ekvivalence odňatých a náhradních pozemků bude tedy splněna i tom případě, pokud žalobce získá pozemek formálně nezemědělské povahy. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek] U tohoto pozemku žalovaná argumentuje obdobně jako u pozemku předešlého, tedy jeho funkčním spojením se skládkou, když na části pozemku se nachází příjezdová komunikace ke skládce. Ze stejných důvodů uvedených u předešlého pozemku také tato argumentace nemůže být úspěšná. Nad rámec toho lze uvést, že předmětný pozemek je dotčen příjezdovou komunikací pouze minimálně v jeho rohové části a jedná se o vyježděnou, nezpevněnou cestu (viz ortofotomapa pozemku na č.l. 221 spisu). Jak správně podotýká žalobce, žalovaná ani netvrdila, tím méně prokázala, že by měl kdokoliv k předmětnému pozemku užívací právo za účelem přístupu na skládku. Pokud žalovaná nechala třetí osoby vyjezdit bez právního titulu cestu po svém pozemku, svědčí to pouze o jejím laxním přístupu k ochraně svého vlastnického práva, rozhodně to však nemůže být překážkou převoditelnosti tohoto pozemku na žalobce. I tento pozemek je tedy na žalobce převoditelný. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek] Zde žalovaná pokládá pozemek za nepřevoditelný podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ, neboť je dotčen koridorem pro dopravní stavbu – přeložka komunikace D45 a je součástí územní rezervy R1-DS pro dopravní stavbu. Ze sdělení stavebního úřadu magistrátu Statutárního města Karlovy Vary je však zřejmé, že se na pozemku nenachází plánovaná přeložka komunikace D45 (viz sdělení na č.l. 325 spisu). Co se týče územní rezervy pro dopravní stavbu, tak zde soud za účelem odstranění rozporů mezi vyjádřeními stavebního úřadu magistrátu Statutárního města Karlovy Vary (srovnej vyjádření na č.l. 316 spisu s vyjádřením na č.l. 576 spisu) vyzval tento správní orgán k vyjádření podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona SPÚ, a to i s přihlédnutím ke změně č. 2b územního plánu pro k.ú. [obec] o [anonymizována dvě slova]. Správní orgán soudu sdělil, že pozemek není součástí veřejně prospěšné stavby, územní plán tento pozemek nevede v soupisu pozemků, na které je možné uplatnit předkupní právo nebo možnost vyvlastnění (viz sdělení na č.l. 590 spisu). Samotný fakt, že pozemek je v územním plánu součástí rozvojové plochy pro výrobu a skladování, nebrání převodu pozemku, neboť se jedná o pozemek evidovaný jako trvalý travní porost, tedy pozemek vhodný pro zemědělské obhospodařování, a soud se neztotožňuje s názorem žalované, že vydání tohoto pozemku by popřelo smysl restitucí. Neexistuje zde tedy žádná zákonná překážka pro převod tohoto pozemku na žalobce. Pozemek parc.č. 2004 v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] U tohoto pozemku žalovaná v neprospěch jeho převoditelnosti argumentuje judikatorně dovozenou překážkou funkčního spojení, kdy pozemek je součástí pole jednotně obhospodařovaného [právnická osoba] statek [právnická osoba] Není tedy vhodné, aby byl převodem pozemku na žalobce rozmnožen počet vlastníků jednotlivých částí tohoto celku, což by vedlo k problémům s efektivním obhospodařováním celku. Jak však správně poukazuje žalobce, bylo by poměrně absurdní vázat převoditelnost zemědělsky obhospodařovaných pozemků na skutečnost, že jediná parcela musí vždy tvořit jedno pole. Takových pozemků v ČR v důsledku historického vývoje příliš není. Změnou v osobě vlastníka pozemku se nic zásadního nezmění ani pro Horský statek [právnická osoba], změnou vlastníka samozřejmě nezaniká smluvní vztah (pacht, nájem), který má uzavřený se žalovanou. Dále žalovaná uvádí, že podle územního plánu obce Abertamy je pozemek určen pro výstavbu sjezdovky a lyžařských vleků, což v budoucnu vyloučí jeho zemědělské obhospodařování žalobcem. Pomine-li soud nejistotu, zda vůbec někdy sjezdovka a lyžařské vleky na pozemku vzniknou, tak je třeba uvést, že sjezdovka není stavbou, ale pouze sezónním způsobem využití pozemku, který nebrání jeho zemědělskému využití (např. jako louka a pastvina) mimo lyžařskou sezónu. Dle přesvědčení soudu k tomu není nutná identita mezi provozovatelem sjezdovky a vlastníkem (nájemcem) pozemku, jak se domnívá žalovaná, která v tomto směru nepoukázala na žádnou judikaturu. V každém případě však již byl Nejvyšším soudem ČR aprobován převod pozemku užívaného v sezóně jako sjezdovka, a to usnesením sp. zn. 28 Cdo 2687/2018 ze dne 25. 9. 2018. Skutečnost, že pozemek je předmětem ochrany jako pozemek v památkové zóně, nebrání jeho převodu na žalobce, neboť památková ochrana není zákonnou, ani judikatorně dovozenou překážkou převoditelnosti, ostatně ani žalovaná na žádné zákonné ustanovení či judikát nepoukazuje. Konečně fakt, že pozemek je požadován jako pozemek náhradní i jinými žalobci v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 162/2018 a sp. zn. 9 C 334/2019, nebrání jeho převodu na žalobce, protože první řízení bylo pravomocně skončeno jeho zastavením z důvodu zpětvzetí žaloby v plném rozsahu a druhé řízení nebylo dosud pravomocně skončeno (zatím nebylo ve věci rozhodnuto ani zdejším soudem). Překážkou převodu pozemku může být pouze pravomocné soudní rozhodnutí, kterým byl nahrazen projev vůle žalované k převodu daného pozemku na jiného žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] Rozsudkem č.j. 9 C 126/2019-578 ze dne 12. 6. 2020 rozhodl zdejší soud mj. o nepřevoditelnosti tohoto pozemku na žalobce v daném řízení, přičemž toto rozhodnutí bylo v relevantní části potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 13 Co 231/2020-727 ze dne 9. 9. 2021. Překážkou převoditelnosti soudy shledaly žádost [územní celek] o převod tohoto pozemku ze dne 3. 8. 2017, na níž město trvalo, a žalovaná uvedla, že jí bude možné vyhovět. Toto pravomocné rozhodnutí by při nezměněné skutkové situaci představovalo překážku věci rozhodnuté. Jak však žalobce prokázal, skutkové okolnosti se po rozhodnutí Krajského soudu v Plzni změnily, když žalovaná na dotaz žalobce podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, sdělila, že ohledně tohoto pozemku nebude moci být žádosti [územní celek] vyhověno (viz sdělení ze dne 14. 12. 2021 na č.l. 573 spisu). Žádost [územní celek] tedy již převodu tohoto pozemku na žalobce nebrání a překážka věci rozhodnuté odpadla. Žalovaná však namítá nepřevoditelnost pozemku i z toho důvodu, že je součástí„ Econetu – území se zvýšenou péčí o krajinu“,„ národního geoparku Egeria“,„ nadregionálního biokoridoru – ÚSES“,„ Přírodního parku Zlatý kopec“ a„ evropsky významné lokality Krušnohorské plató soustavy Natura 2000“, příp. je dotčen ochrannými pásmy těchto území, lesa, či vodních zdrojů. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ uvádí, že nepřevoditelné jsou zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu. Území se zvýšenou péčí o krajinu, národní geopark, nadregionální biokoridor, přírodní park, evropsky významná lokalita a jejich ochranná pásma, ani ochranná pásma lesa či vodních zdrojů, nejsou národní přírodní památkou, národní přírodní rezervací, národním parkem, příp. přírodní rezervací nebo přírodní památkou. Žádná z těchto skutečností tedy nepředstavuje zákonný důvod pro nepřevoditelnost pozemku podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona SPÚ (ani podle jiného ustanovení § 6 odst. 1 zákona SPÚ), neboť výčet v něm uvedených chráněných území je taxativní. K převoditelnosti pozemku, který je součástí územní soustavy Natura 2000, se rovněž kladně vyjádřil Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 28 Cdo 4533/2018 ze dne 26. 2. 2019, stejně jako k převoditelnosti pozemku, na němž se nachází nadregionální biokoridor. Soud snad nemusí příliš zdůrazňovat, že i žalobce (stejně jako nyní žalovaná) bude povinen respektovat veškerá omezení jeho vlastnického práva, která jsou spojena se všemi požadavky ochrany daného pozemku a živočichů a rostlin na něm se nacházejících. Ani fakt, že pozemek obklopuje pozemek parc. [číslo] jiného vlastníka, nebrání převodu pozemku na žalobce, neboť předpisy práva občanského poskytují tomuto vlastníkovi prostředky ochrany jeho vlastnického práva (právo nezbytné cesty, aj.), které se nemění v závislosti na tom, kdo je vlastníkem okolního pozemku. Překážkou převodu pozemku podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ není vedení vodovodu a vedení linky vysokého napětí na pozemku, neboť se jedná o zatížení technickou infrastrukturou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. k) bodu 2. zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, v platném znění, které je výslovně vyjmuto z překážky převoditelnosti (§ 6 odst. 1 písm. b) bod 4. zákona SPÚ). Skutečnost, že pozemek je předmětem ochrany jako pozemek v památkové zóně, nebrání jeho převodu na žalobce, neboť památková ochrana není zákonnou, ani judikatorně dovozenou překážkou převoditelnosti, ostatně ani žalovaná na žádné zákonné ustanovení či judikát nepoukazuje. I tento pozemek tedy lze převést na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] U tohoto pozemku lze, co se týče argumentace žalované, která je stejná, jako u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] (přírodní ochrana, památková ochrana, dotčení technickou infrastrukturou), odkázat na vyvrácení těchto námitek podrobně uvedené shora, které soud nepovažuje za přínosné na tomto místě opakovat. Z žádosti [územní celek] ze dne [datum] (viz č.l. 151 – 160 p.v. spisu, zejména příloha [číslo] na straně 156 p.v. spisu) soud zjistil, že město požádalo žalovanou o bezúplatný převod mj. pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona SPÚ, mělo se tedy jednat o pozemek v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určený územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využitý. [územní celek] však u tohoto pozemku výslovně uvedlo, že se nenachází v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše. Podle poučení uvedeného na formuláři žádosti je zřejmé, že byť byla žádost vyplněna v srpnu 2017, tak formulář žádosti reflektoval znění ustanovení § 7 odst. 1 písm. e) zákona SPÚ účinného do 31. 7. 2016. To však nic nemění na tom, že pokud [územní celek], jako osoba nejlépe znalá poměrů ve svém územním obvodu a jako původce územního nebo regulačního plánu, který definuje zastavěné území nebo zastavitelnou plochu, v žádosti u zmíněného pozemku uvedl, že se v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše nenachází, tak soud bere tuto charakteristiku pozemku jako„ bernou minci“. Lze tedy uzavřít, že tento pozemek nemůže být bezúplatně žalovanou převeden na [územní celek], neboť se nejedná o pozemek v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše. Převodu pozemku na žalobce proto nebrání překážka žádosti [územní celek] o jeho převod. Poukaz žalované na ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ je zcela nekonkrétní, žalovaná nebyla v průběhu řízení schopna tvrdit, v čem konkrétně spočívá tato námitka nepřevoditelnosti, soud se jí proto dále nezabývá (viz vyjádření na č.l. 138 spisu s odkazem na č.l. 137 spisu a zcela totožná holá věta ve vyjádření na č.l. 659 spisu). Konečně co se týče nesouhlasu [právnická osoba] statek [právnická osoba] s převodem pozemku z vlastnictví žalované, tak opět lze konstatovat, že změnou vlastníka pozemku nezaniká smluvní vztah (pacht, nájem), který má tato společnost uzavřený se žalovanou. Nájemce nebo pachtýř zcela jistě nemůže určovat, kdo má být vlastníkem pronajatého nebo propachtovaného pozemku. Ocenění náhradních pozemků převoditelných na žalobce Co se týče ocenění náhradních pozemků převoditelných na žalobce, zjištěného znaleckými posudky znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak kromě pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] nejsou hodnoty pozemků mezi účastníky řízení sporné. Tyto nesporné hodnoty činí u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] částku 146.250 Kč, u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] částku 184.200 Kč, u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] částku 192.850,64 Kč, u pozemku parc.č. 2004 v k.ú. [anonymizováno] částku 2.046 Kč, u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] částku 113.371,74 Kč a u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] částku 24.541,09 Kč. Co se týče hodnot pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] určené znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] na částku 155.111,60 Kč a parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova] určené stejným znaleckým posudkem na částku 511.475 Kč, tak s tímto oceněním nesouhlasil žalobce. Při uplatnění srážek podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., pokládá žalobce za správnou hodnotu prvního pozemku částku 97.272 Kč a druhého pozemku částku 452.709 Kč. Soud znalci poskytl příležitost, aby se k námitkám žalobce písemně vyjádřil a znalec tak učinil (viz č.l. 596 – 598 spisu). Dle přesvědčení soudu znalec námitky žalobce vyvrátil, i když ani s vyjádřením znalce není žalobce spokojen (viz č.l. 631 – 632 spisu). Je zřejmé, že ocenění pozemků je vysoce odbornou záležitostí, a soud takovými odbornými znalostmi nedisponuje. Nedisponuje jimi ani žalobce, jehož námitky jsou založeny na jeho vlastních výpočtech hodnoty pozemků, které nemohou být vnímány ani jako odborné vyjádření, tím méně znalecký posudek. Jinými slovy řečeno, soud je přesvědčen, že je možno v tomto vycházet ze závěrů znaleckého posudku, které znalec přes námitky žalobce obhájil. Proto soud nepovažoval za nutné znalce k tomuto ještě vyslechnout a vychází z hodnot těchto dvou pozemků zjištěných znalcem. Celková hodnota pozemků převoditelných na žalobce činí 1.329.846,07 Kč. Obava žalované z přečerpání restitučního nároku žalobce je lichá, neboť součet hodnot pozemků převedených na žalobce ve třech shora uvedených soudních řízeních činí 1.156.680,50 Kč, což v součtu s částkou 1.329.846,07 Kč činí 2.486.526,57 Kč. Z celkového restitučního nároku žalobce ve výši 2.939.511 Kč tedy ještě zbývá uspokojit 452.984,43 Kč. Pozemky nepřevoditelné na žalobce Soud pokládá za nepřevoditelné na žalobce pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalovaná ve prospěch nepřevoditelnosti těchto pozemků argumentuje ustanovením § 7 odst. 1 písm. b) zákona SPÚ ve spojení s ustanovením § 11a odst. 13 zákona o půdě. Ustanovení § 7 odst. 1 zákona SPÚ normuje, že Státní pozemkový úřad bezúplatně převede zemědělské pozemky, s nimiž je příslušný hospodařit, na základě písemné žádosti obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí, do jejího vlastnictví za předpokladu, že tomu nebrání práva třetích osob, a to jde-li o pozemky a) v zastavěném území, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, b) v zastavitelné ploše, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, jsou-li určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi ve vlastnictví obce, e) v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše určené územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně nebo k realizaci veřejně prospěšných opatření anebo již k těmto účelům využité, f) nacházejí-li se ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona na území třetích zón národních parků a jsou-li v zastavěném území nebo zastavitelné ploše; písemnou žádost týkající se bezúplatného převodu těchto typů pozemků lze podat nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě uvádí, že smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů, mj. podle ustanovení § 7 zákona SPÚ. Žalovaná uvádí, že o převod těchto pozemků požádalo Statutární město Karlovy Vary. Je skutečností, že se tak opravdu stalo, a to dne 8. 6. 2016 (viz žádost na č.l. 190 – 192 spisu a její příloha č. 19 na č.l. 196 spisu, veškeré další přílohy žádosti ve vztahu k těmto pozemkům se nacházejí na č.l. 601 – 618 p.v. spisu). Byť by se z textace ustanovení § 11a odst. 13 zákona o půdě zdálo, že uplatnění práva obcí na bezúplatný převod zemědělského pozemku bez dalšího vylučuje možnost jeho převodu na jiného žadatele – restituenta (zde žalobce), Nejvyšší soud ČR toto zákonné ustanovení takto striktně nevyložil. V rozsudcích sp. zn. 28 Cdo 3307/2019 ze dne 11. 12. 2019 a sp. zn. 28 Cdo 72/2020 ze dne 11. 3. 2020 uvedl, že v případě žádosti obce o bezúplatný převod pozemku nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (a to i se zřetelem k eventuálnímu poukázání žalobců na uplynutí promlčecí lhůty). Soud se tedy dotázal Statutárního města Karlovy Vary, zda a z jakého důvodu na své žádosti o bezúplatný převod pozemků trvá. Statutární město Karlovy Vary soudu sdělilo, že na žádosti trvá, důvodem je zařazení pozemků dle územního plánu do zastavěné plochy polyfunkčního území venkovského bydlení (viz vyjádření na č.l. 312 spisu). Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že lze žádost Statutárního města Karlovy Vary považovat za formálně správnou a vyhovující zákonným požadavkům ustanovení § 7 odst. 1 zákona SPÚ, lze tedy konstatovat, že žádost splňuje zákonné náležitosti pro to, aby jí v budoucnu mohlo být vyhověno, kdy podrobné projednání žádosti se předpokládá během roku 2021 (viz vyjádření na č.l. 327 – 328 spisu). Při jednání dne 3. 8. 2022 sdělila zástupkyně žalované, že by zhruba do jednoho měsíce mělo dojít k podpisu smlouvy se Statutárním městem Karlovy Vary o převodu těchto čtyř pozemků. Statutární město Karlovy Vary na žádosti o bezúplatný převod těchto pozemků trvá. Současně soud nemá důvod pochybovat o tvrzení žalované, že žádost splňuje ohledně těchto pozemků zákonné náležitosti pro to, aby jí v budoucnu mohlo být vyhověno, což se snad i poměrně rychle stane. Pokud žádost obce kritéria pro vyhovění nesplňovala, žalovaná to vždy žalobci, potažmo soudu, otevřeně sdělila. Soudu je z úřední činnosti známo, že proces posouzení žádostí obcí o bezúplatné převody pozemků trvá z různých důvodů u žalované mnoho let. Soud je rovněž přesvědčen, že při vážení soukromého zájmu žalobce na odčinění křivd způsobených jeho právním předchůdcům v době nesvobody a veřejného zájmu Statutárního města Karlovy Vary – jednotky územní samosprávy na rozvoji jeho území, je nutno upřednostnit zájem veřejný. Jinými slovy řečeno, zásadu ex favore restitutionis, byť jakkoliv bohulibou, nelze uplatnit vždy a v každé skutkové situaci. Žalobce s tímto právním názorem soudu nesouhlasí a předně se domnívá, že nárok Statutárního města Karlovy Vary na bezúplatný převod pozemků je promlčen. Žalobce však není účastníkem řízení o žádosti Statutárního města Karlovy Vary o převod pozemků, těmi jsou Statutární město Karlovy Vary a žalovaná, a žalobci proto nesvědčí právo námitku promlčení vznést, jak uvedla žalovaná s odkazem např. na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 152/2019-482 ze dne 25. 7. 2019. Soud i účastníci jsou ve shodě, že k této právní otázce se dosud nevyjádřil Nejvyšší soud ČR (v závěrečném návrhu žalovanou zmíněný rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1360/2022 nebyl žalovanou předložen a není dostupný ani v právním informačním systému ASPI), tím méně soud Ústavní. Dokud tak neučiní, jsou pro soud instruktivní i rozhodnutí odvolacích soudů v jiných soudních krajích, zvláště když se s jejich právní analýzou ztotožňuje. K námitce žalobce, že žádost Statutárního města Karlovy Vary je neúplná, neboť k ní nebyly přiloženy přílohy, které sama žalovaná vyžaduje, lze uvést, že k výzvě soudu žalovaná tyto přílohy předložila (viz č.l. 601 – 618 p.v. spisu) a soud je pokládá za dostačující. Pokud např. neobsahují doklad o přidělení identifikačního čísla obci, tak trvat na nezpůsobilosti žádosti z tohoto důvodu by bylo ryzím a přepjatým formalismem, když skutečnost, že obec má identifikační číslo, lze ověřit několika kliknutími na internetu. Žalovaná neshledala žádost Statutárního města Karlovy Vary o převod pozemků ze dne 8. 6. 2016 neplatnou en bloc, jak tvrdí žalobce (viz č.l. 547 spisu). Žalovaná shledala neplatnost žádosti co se týče pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (který není předmětem tohoto řízení) a ostatně i co se týče jiných pozemků v k.ú. [část obce], které jsou předmětem tohoto řízení. Z toho nelze vyvodit, že by žádost měla být neplatná i co se týče předmětných čtyř pozemků v k.ú. [část obce], zvláště když žalovaná soudu výslovně sdělila, že ohledně nich je žádost platná. Soud poukazuje i na svůj rozsudek č.j. 9 C 126/2019-578 ze dne 12. 6. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č.j. 13 Co 231/2020-727 ze dne 9. 9. 2021, kterým shledal obdobnou žádost [územní celek] o převod pozemků v k.ú. [anonymizováno] za platnou, nepromlčenou a zakládající překážku převoditelnosti některých pozemků na žalobce v dané věci. Tyto právní závěry co do jejich základu plně akceptoval i odvolací soud. I s přihlédnutím k ustanovení § 13 občanského zákoníku nemá soud důvod, proč posoudit žádost Statutárního města Karlovy Vary o převod pozemků odlišně. Lze shrnout, že pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce] nejsou převoditelné na žalobce, když tomuto převodu brání žádost obce – Statutárního města Karlovy Vary o jejich bezúplatný převod. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [anonymizována dvě slova], [územní celek], parc.č. 2004 v k.ú. [anonymizováno], [územní celek] a parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], to vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary (výrok II. rozsudku). Tyto pozemky mají souhrnnou hodnotu podle nesporných tvrzení účastníků a podle ocenění znalci [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] ve výši 1.329.846,07 Kč. Co se týče pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], obec Karlovy Vary, zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, tak soud žalobu zamítl (výrok III. rozsudku). Výrok IV. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl v řízení plný úspěch co do základu svého nároku, neboť se mu podařilo prokázat dostatečnou aktivitu při uspokojování svého restitučního nároku a současně i liknavý a svévolný postup žalované při jeho uspokojování. V takovém případě je již pro posouzení procesního úspěchu v řízení nerozhodné, ohledně kolika z žalobcem původně požadovaných náhradních pozemků soud projev vůle žalované k uzavření převodní smlouvy nahradil. I kdyby se tak stalo pouze u jednoho náhradního pozemku, přesto by žalobci náležela plná náhrada nákladů řízení, protože dispozice žalobce s částí řízení (jeho zpětvzetí) a rozhodnutí soudu o částečném zamítnutí žaloby jsou založeny na skutečnostech, které vzešly najevo až po zahájení řízení, a které žalobce nemohl před podáním žaloby ani při vynaložení veškeré péče předvídat. Co se týče určení tarifní hodnoty předmětu řízení, tak by soud vycházel z hodnoty všech náhradních pozemků žalobcem původně požadovaných. Soud vychází z právního názoru Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 ze dne 7. 5. 2018, kde je uvedeno, že„ Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi rovněž již zabýval dovolatelkou předkládanou otázkou rozhodné tarifní hodnoty v nyní posuzované kauze obdobných věcech. Zdůraznil přitom, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je (na rozdíl od jiných případů) penězi ocenitelný (viz mezi účastníky nesporná cena žalobou dotčených pozemků), nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat dovolatelkou preferované ustanovení § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků (srov. kupříkladu shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4488/2017).“ Analogicky k tomu, co je uvedeno v předchozím odstavci tohoto odůvodnění, by se obecně nejevilo spravedlivým, pokud by se za tarifní hodnotu brala pouze hodnota náhradních pozemků skutečně na žalobce v té které věci převáděných, neboť, dovedeno ad absurdum, pokud by žalobce (zcela bez svého zavinění) takto uspěl pouze co do jednoho pozemku s nízkou hodnotou (např. 2.046 Kč, jak je tomu u jednoho pozemku v této věci), tak by odměna zástupce žalobce za jeden úkon právní služby zcela zjevně neodpovídala typové náročnosti a komplexnosti tohoto řízení. Nutno tedy vycházet z relace mezi výší restitučního nároku žalobce, který žalovaná chybně ocenila, a hodnotou všech původně žalobcem požadovaných náhradních pozemků, která měla dostačovat pro alespoň částečné uspokojení celkového restitučního nároku žalobce po jeho správném ocenění. Nicméně soud respektuje, že žalobce vychází při výpočtu náhrady nákladů řízení z hodnoty pozemků skutečně na žalobce převoditelných, která je poměrně vysoká. Byť soud shora zjistil hodnotu těchto pozemků částkou 1.329.846,07 Kč, žalobce počítá odměnu svého zástupce z částky 1.329.516 Kč, což soud rovněž respektuje. Žalobci tedy přísluší plná náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 156.630 Kč (odměna z tarifní hodnoty 1.329.516 Kč za 11 úkonů právní služby v plné výši – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast zástupce žalobce na jednání zdejšího soudu dne 26. 8. 2020, vyjádření ze dne 4. 12. 2020, vyjádření ze dne 30. 7. 2021, účast zástupce žalobce na jednání zdejšího soudu dne 24. 11. 2021, vyjádření ze dne 23. 12. 2021, vyjádření ze dne 7. 3. 2022, vyjádření ze dne 15. 6. 2022, vyjádření ze dne 18. 7. 2022 a účast zástupce žalobce na jednání zdejšího soudu dne 10. 8. 2022, odměna z tarifní hodnoty 1.329.516 Kč za 1 úkon právní služby v poloviční výši – jednoduchá předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů advokáta za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce na jednání zdejšího soudu ve výši 1x 1.533 Kč, 1x 1.454 Kč a 1x 1.807 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, vyhlášky č. 358/2019 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2020, vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021 a vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. (jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 260 km osobním motorovým vozidlem BMW X1, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,3 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč, tj. jízda dne 26. 8. 2020, jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 256 km osobním motorovým vozidlem BMW 320d xDrive, [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 4,7 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 27,20 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč, tj. jízda dne 24. 11. 2021 a jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 256 km osobním motorovým vozidlem BMW X1, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 5,3 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 44,50 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč, tj. jízda dne 10. 8. 2020) a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem by náhrada nákladů řízení žalobce představovala částku ve výši 198.672,30 Kč. Jelikož však žalobce požaduje přiznání nižší náhrady nákladů řízení, byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 196.465,20 Kč splatná žalovanou dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení