27 Co 118/2021- 327

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupené advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle žalované o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 1. 2021, č. j. 18 C 198/2019-216, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 18 C 198/2019-296 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu převodu pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; parc. č. 1934 v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [příjmení], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] vymezených geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; mění tak, že se žaloba zamítá; jinak se ve zbytku výrok I. potvrzuje s tím, že součástí tohoto rozsudku je geometrický plán [číslo] 2020 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek].

III. Rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. mění tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, Česká republika – [anonymizováno] pozemkový úřad, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Vyžlovka. 2) Žalobce, Bc. [jméno] [příjmení], [datum narození], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [anonymizováno] úřadu PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ 2068 ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro [územní celek] a hl. m. [anonymizováno] SPU [číslo] 2018 ze dne [datum], SPU [číslo] 2019 ze dne [datum], SPU [číslo] 2018 ze dne [datum], SPU [číslo] 2019 ze dne [datum] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], zapsaný u [stát. instituce], [stát. instituce] a žalobce tento pozemek do svého výlučného vlastnictví přijímá; jinak se v napadené části výroku II. a ve výroku V. potvrzuje.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 195 343,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu ČR – Okresnímu soudu v Kolíně částku 2 829 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 65 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 1. 2021, č. j. 18 C 198/2019-216, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 9. 2021, č. j. 18 C 198/2019-296 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná Česká republika – [anonymizováno] pozemkový úřad, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: parc [číslo] v k.ú. [obec], obec Kolín; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; parc. č. 1934 v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [příjmení], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [obec], [územní celek] lesy; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Vyžlovka; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] 2) Žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce má na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, [anonymizováno] úřadu PÚ [číslo], k.ú. [část obce], ze dne [datum], Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ 2068 ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum], [anonymizováno] pozemkového úřadu, Krajského [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] a hl. m. [anonymizováno] SPU [číslo] 2018 ze dne [datum], SPU [číslo] 2019 ze dne [datum], SPU [číslo] 2018 ze dne [datum], SPU [číslo] 2019 ze dne [datum] nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci pozemky: parc [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; parc. č. 1934 v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [příjmení], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] vymezených geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Kolín; parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek] lesy; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec] vymezený geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, [číslo] 2020 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek], to vše zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] a žalobce tyto pozemky do svého výlučného vlastnictví přijímá (výrok I.). Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, pokud jde o pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec] vymezeným geometrickým plánem, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] (výrok II.). Státu se náklady řízení nepřiznávají (výrok III.). Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 264 821,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok IV.). Doplňujícím usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 1. 2021, č.j. 18 C 198/2019- 216, se doplňuje o výrok V., který zní:„ Řízení se částečně zastavuje, a to ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] vymezeného geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Kolín, parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec] vymezeného geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Krakovany. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení.

2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě. Svědčí mu nárok na vydání náhradních pozemků podle § 11 zákona o půdě, neboť k uspokojení jeho restitučního nároku mu nebylo možné podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě vydat popsané pozemky v katastrálním územní [část obce] a v [katastrální uzemí] a za tyto odňaté pozemky mu dosud nebyla poskytnuta plná náhrada. Restituční nároky plynoucí z výše citovaných rozhodnutí [anonymizováno] úřadu, kterými bylo rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem odňatých pozemků, byly oceněny znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení], Ph.D., znalkyně v oboru ekonomika – stavebnictví, ceny a odhady nemovitostí, na celkovou částku 2 939 511 Kč. Žalovaná evidovala ohledně žalobce restituční nárok, a to ke dni [datum] ve výši 132 358,35 Kč, následně ke dni [datum] ve výši 146 269,44 Kč a dále ke dni [datum] ve výši 1 966 568,93 Kč. Odůvodnil, že předpoklady pro úspěšnost žaloby musí být naplněny až ve fázi po rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků, tj. ve fázi, kdy byla žalovaná (její právní předchůdkyně) v pozici povinné osoby k vydání náhradního pozemku dle §11a zákona o půdě ve vztahu ke konkrétní oprávněné osobě. Zároveň musí být vždy níže uvedené předpoklady pro právo domáhat se náhradních pozemků žalobou shledány přímo v konkrétním případě dané oprávněné osoby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4190/2015 a sp. zn. 28 Cdo 2673/2012). Pouze v těch individuálních případech, kde žalovaná nebo její právní předchůdkyně ve fázi vydávání náhradního pozemku jednala liknavě, účelově a proti smyslu právního předpisu přímo ve vztahu k oprávněné osobě, se lze cestou autoritativního rozhodnutí soudem domoci nahrazení souhlasu žalované s dohodou o vydání konkrétních náhradních pozemků. Soud prvního stupně v projednávané věci shledal naplnění předpokladů pro to, aby se žalobce mohl domáhat žalobou vydání zvolených vhodných náhradních pozemků, spočívajících v průtazích, které lze přičítat povinné osobě (žalované), spočívajících v jejím liknavém či svévolném postup vůči oprávněnému. Uvedl, že projevem svévolného jednání žalované je podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, skutečnost, že žalovaná odmítá přecenit výši zjištěného restitučního nároku oprávněné osoby. V takové situaci pokládá Nejvyšší soud účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách a její vyžadování pro možnost podání žaloby za neúčelné. Shodně judikoval Nejvyšší soud např. i v usnesení ze dne 24. 1.2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017 a usnesení ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2597/2015. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobce se v průběhu roku 2018 a 2019 domáhal různými prostředky, aby žalovaná jeho restituční nárok přecenila, dokonce se i hlásil do veřejné nabídky, ačkoliv žalovaná k přecenění nepřistoupila. Při ocenění odňatých pozemků vyšel ze znaleckého posudku znalkyně doc. Ing. [příjmení] [příjmení], Ph.D., ve kterém byly odňaté pozemky posouzeny a oceněny jako zastavitelné, neboť při určení jejich charakteru respektovala judikaturu, podle které bylo pro určení charakteru pozemků rozhodujícím kritériem jejich začlenění do funkční plochy v územně plánovací dokumentaci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, sp. zn, 28 Cdo 1013/2016). Námitku promlčení nároku žalobců na přecenění jejich restitučního nároku, vznesenou žalovanou, neshledal důvodnou. Zdůraznil, že požadavek na zjištění hodnoty restitučního nároku, který nebyl oprávněné osobě pro překážky stanovené zákonem o půdě vydán, nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení (§ 611 o. z., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017). Navíc konstantní judikatura zdůrazňuje, že při posuzování nároků vyplývajících ze zákona o půdě je třeba mít na zřeteli i nejasnosti, které provázely jejich uplatňování. To platí i pro nárok na převod pozemků podle § 11a zákona o půdě, kdy jsou oprávněné osoby zásadně odkázány na veřejné nabídky pozemků realizované pozemkovým úřadem. Dále zdůraznil, že ocenit řádně výši restitučního nároku tak, aby odpovídala všem zákonným a tedy i judikaturním požadavkům, je především povinností povinné osoby, tedy žalované, což vyplývá z logiky restituční legislativy, s přihlédnutím k jejímu účelu. Je tedy věcí žalované, nikoliv žalobce, aby restituční nárok žalobců včas a řádně ocenila. Z tohoto důvodu nemůže být postup žalobce v rozporu s dobrými mravy, jak uvádí žalovaná. Žalobce souhlasil s oceněním všech vybraných náhradních pozemků podle znaleckých posudků, které předložila žalovaná, kromě pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který měl být jinak oceněn, avšak vzhledem k tomu, že tento pozemek nebyl převodu vhodný, nebyl tento rozpor řešen. Cena pozemků, které byly tímto rozsudkem žalobci převedeny, podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a podle stavu, v němž se vydávají, činil k okamžiku rozhodnutí v této věci celkem 1 535 300 Kč. Hodnota restitučního nároku žalobce podle posudku doc. Ing. [příjmení] [příjmení] činil celkem 2 939 511 Kč. Soud prvního stupně nepostupoval podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3804/19, který lze charakterizovat jako excesivní (vybočující z nastolené judikaturní linie) a přiklonil se k odlišnému stanovisku soudce [jméno] [příjmení]. Náhradní pozemky uvedené ve výroku I. soud prvního stupně hodnotil jako za převoduschopné, a proto v této části žalobě vyhověl. Žalobu zamítl ohledně pozemků citovaných ve výroku II., které převoduschopným shledány nebyly. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 151 odst. 1 a § 149 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). Výsledek řízení posoudil jako plný úspěch žalobce ve věci. Vyšel z toho, že za daných okolností se nejeví jako spravedlivé, aby žalobce byl z hlediska náhrady nákladů řízení posuzován jako částečně neúspěšný ve věci, resp. aby na něj bylo nahlíženo tak, že zavinil zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. Zejména je tomu tak v části, ve které bylo řízení již dříve zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, neboť k částečnému zpětvzetí došlo proto, že žalovaná již převedla právo k některým požadovaným pozemkům jiné osobě v rámci konkurenčního řízení - což žalobce nemohl v době zahájení řízení vědět. Ani v části, ve které byla žaloba zamítnuta, není spravedlivé posuzovat žalobce jako neúspěšného, když až na posledním jednání ve věci bylo provedenými důkazy najisto prokázáno, že existují zákonné překážky vydání některých pozemků žalobci – což žalobci v době zahájení řízení a ani v průběhu řízení nemohlo být známo. Při určení odměny advokáta vyšel z tarifní hodnoty věci 1 535 300 Kč, což byla hodnota požadovaných náhradních pozemků podle oceňovací vyhlášky, ohledně nichž žalobě vyhověl. V tomto ohledu soud postupoval podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 Celkem přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 264 821,70 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve standardní třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve výroku III. soud rozhodl, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť jednalo o vyplacené znalečné znalkyni. [jméno] žalovaná je správní úřad České republiky podřízený Ministerstvu zemědělství, je organizační složkou státu a účetní jednotkou, a plnění z uložené povinnosti by se tak pouze přesouvalo z jedné části státního rozpočtu do části jiné. Doplňujícím usnesením bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, neboť rozsudkem nebylo rozhodnuto o částečném zpětvzetí žaloby na ze dne [datum] a ze dne [datum]. Žalovaný podáním ze dne [datum] nesouhlasil s tímto částečným zpětvzetím žaloby s odůvodněním, že soudy nejsou v restitučních řízeních oprávněny náhradovým rozsudkem restituentům převést část pozemku vymezenou geometrickým plánem v souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 3804/19. Soud neposoudil důvody žalovaného pro nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby za vážné důvody ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř. Proto bylo řízení podle § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř. částečně zastaveno. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žádnému z účastníků v souvislosti s vydáním doplňujícího usnesení náklady nevznikly.

3. Proti rozsudku i doplňujícímu usnesení podala žalovaná včasné odvolání, které směřovalo proti výrokům I., III., IV. a V. napadeného rozhodnutí. Žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl jí navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, ve smyslu § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř. a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Poukázala na to, že judikatura podmiňuje uspokojení nároku oprávněné osoby převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky též jejím aktivním přístupem a uplatňováním práv účastí ve veřejných nabídkách. V projednávaném případě se žalobce ani jeho právní předchůdkyně veřejných nabídek do roku 2018 nezúčastnili a přesto se domáhá převodu pozemků určovací žalobou u příslušného soudu, čímž obchází celý systém a koncept veřejné nabídky vhodných a převoditelných pozemků podle zákona o půdě. Žalobce ani jeho právní předchůdkyně ocenění restitučního nároku do té doby nesporovali a ani se nepokoušeli svůj restituční nárok uspokojit alespoň v části, jež byla mezi stranami v dané chvíli nesporná. Žalovaná výši restitučního nároku přecenila až do výše 1 967 049,19 Kč a v rozsahu tohoto nároku se žalobce mohl a může plně účastnit veřejných nabídek a domoci se svých práv postupem předvídaným zákonem. Žalovaná nijak nebránila žalobci v uspokojení jeho restitučního nároku zákonem předvídaným postupem. Nelze v žádném případě hovořit o její liknavosti, když to byl právě žalobce, kdo neposkytl patřičnou součinnost k uspokojení svého nároku. Rozsudek soudu prvního stupně vychází z nesprávného právního posouzení věci a nesprávného závěru soudu o aktivní legitimaci žalobce, včetně podmínek řízení předpokládaných judikaturou dovolacího a ústavního soudu, kterou obsáhle citovala. Namítla nesprávné ocenění restitučního nároku žalobce znaleckým posudkem jako stavební pozemky. Žalobce v řízení neprokázal existenci příslušné územně plánovací dokumentace. K ocenění pozemků podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., znalce neopravňuje ani druh pozemku (tj. role, resp. závodiště), ani územně plánovací dokumentace platná v době přechodu pozemku na stát, ani skutečné využití pozemků v době jejich přechodu na stát. Žalobce ostatně neprokázal ani kumulativní splnění výše uvedených podmínek, mj. i podmínky bezprostřední realizace výstavby. Nevydané pozemky v k.ú. [část obce] k zastavění nebyly určeny vůbec. Ohledně náhradních pozemků soud prvního stupně nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem namítaným žalovanou. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obec Oleška je z převodu vyloučen z důvodu jeho funkčního spojení s okolními pozemky, když je součástí většího funkčního celku – jednotným způsobem obdělávaného pole. Jednotným způsobem obdělávané pole nutně vyžaduje určitou kooperaci mezi vlastníky pozemků, které tento funkční celek tvoří. [obec] je vyšší počet různých vlastníků (spoluvlastníků) pozemků tvořících společně obdělávané pole (jakýkoliv funkční celek), tím složitější je potom zpravidla jeho efektivní obhospodařování (nakládání s ním). Tuto úvahou dle názoru žalované zohlednil dovolací soud v rozsudku ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, ve kterém konstatoval, že při posuzování„ vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě je třeba mj. zkoumat, zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku. Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Je-li aktuální situace taková, že obdělávané pole již rozdílné vlastníky má, pak je třeba ve smyslu shora citovaného rozhodnutí respektovat požadavek alespoň na další nenavyšování jejich počtu. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] se nachází v dobývacím prostoru lomu [část obce]. Přestože je pozemek formálně evidován jako orná půda, o ornou půdu se fakticky nejedná, neboť pozemek je součástí lomu [část obce], ve kterém je těžen pískovec. Pozemek je částečně zatopen. Formální evidence pozemku jako orná půda je v projednávané věci dle žalované irelevantní, neboť je třeba hodnotit vhodnost pozemku k převodu z hlediska jeho faktického stavu (k tomu podrobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Předmětný pozemek je jediný mimo vlastnictví [právnická osoba], a.s., když všechny okolní nemovitostí vlastní tato společnost a tvoří areál lomu. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018. Jelikož je pozemek součástí lomu a tvoří s tímto funkční spojení, nejedná se o pozemek vhodný k převodu. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. a [územní celek] je v katastru nemovitostí zapsán jako zahrada a fakticky souvisí se sousedními nemovitostmi, pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. č. st. 75, na kterém je rodinný dům [adresa]. Žalovaná předložila soudu prvního stupně k důkazu vyjádření vlastníka sousedních pozemků, paní [jméno] [příjmení], k povaze, užívání a účelu pozemku parc. [číslo]. Součástí vyjádření byly fotografie, které prokazují funkční souvislost předmětného náhradního pozemku s okolními nemovitostmi, zejména rodinným domem [adresa]. Na pozemku parc. [číslo] v k.ú. a [územní celek] se nacházejí drobné stavby přináležející k rodinným domům stojících na pozemcích parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalovaná má za to, že nejméně v tomto rozsahu je pozemek na žalobce nepřevoditelný, neboť tvoří funkční spojení s uvedenými rodinnými domy, když část pozemku je společně s těmito domy užívána. O převoditelnosti tohoto pozemku by bylo možné uvažovat, pokud by došlo k oddělení části, v níž je tento pozemek obyvateli rodinných domů užíván, příp. za situace, pokud by obyvatelé rodinných domů s převodem na žalobce souhlasili, jinak by převodem pozemku do vlastnictví žalobce došlo k nepřípustnému zásahu do práv třetích osob vlastnících (obývajících) tyto rodinné domy, kdy tito by byli z užívání pozemku vyloučení. Nadto si pak nelze představit způsob, jakým by žalobce mohl pozemek v jeho zastavěné části zemědělským (hospodářským) způsobem využívat. Pozemek je proto z převodu na žalobce vyloučen. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. a obec Kostelec nad Černými lesy, přestože se formálně jedná o ornou půdu, pozemky ornou půdou ve skutečnosti nejsou. Jedná se o louky prorostlé stromy a náletovými dřevinami. Pozemky se nachází v blízkosti zástavby rodinných domů. S ohledem na umístění pozemků a jejich povrch, jakož i s přihlédnutím k aktuálnímu stavu, kdy pozemky nejsou obhospodařovány, má žalovaná za to, že pozemky nejsou k obhospodařování vhodné a nemohou být proto ani náhradními pozemky. Pozemek parc. [číslo] je navíc platným a účinným územním plánem [územní celek] [anonymizováno] veden v ploše PP – plochy přírodní. Hlavním využitím této plochy je zajištění podmínek pro ochranu přírody a krajiny. Přípustným využitím je pak ochrana přírody a krajiny, podmíněným přípustným využitím jsou lesní plochy. Na pozemku tak není v žádném případě zamýšleno provozování zemědělské činnosti, což je smyslem převodu pozemku na žalobce. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obec Jestřábí Lhota je součástí zemědělského areálu. Pozemek zcela obklopuje stavby určené k provozování zemědělského areálu, které jsou ve vlastnictví spolku RPZ-48, z.s., který se zabývá údržbou a záchranou historické vojenské techniky a výstroje, sdružováním příznivců historických terénních vozidel a techniky. Předmětný pozemek parc. [číslo] je využíván především jako obslužný prostor pro okolní nemovitosti a pro chov drůbeže pro vlastní potřebu. V budoucnu plánuje spolek pořádat v areálu společenské akce, srazy a výstavy historické techniky. [příjmení] v minulosti již opakovaně žádal o odprodej pozemku či alespoň o jeho pronájem, z důvodu probíhajících soudních řízení nemohlo být ze strany žalované této žádosti vyhověno. [příjmení] pozemek trvale udržuje. Jelikož pozemek tvoří s těmito stavbami funkční spojení – existence samotných staveb bez obslužného pozemku by nedávala smysl a naopak, je pozemek na žalobce nepřevoditelný (ke stavbám by pak nebyl zajištěn ani přístup). Pouze pro úplnost žalovaná dodává, že pozemek není zemědělsky obhospodařovatelný, neboť je užíván jako manipulační plocha. V platném a účinném územním plánu [územní celek] je pozemek veden jako plocha nespecifikovaná výroba. Pozemek tak není ani územním plánem zamýšlen k zemědělské činnosti a není proto způsobilým náhradním pozemkem a jako takový by měl být z převodu vyloučen. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že napadený rozsudek je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19, ve kterém Ústavní soud jednoznačně konstatoval, že z procesu dělení pozemku není přípustné vynechat žalovanou ([anonymizována dvě slova] úřad) coby vlastníka pozemku ani stavební úřad coby státní orgán kompetentní k územnímu řízení o dělení pozemku. V této souvislosti žalovaná poukázala na nepřevoditelnost rozsudkem vydaného pozemk pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obec Český Brod, vymezený geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku, [číslo] 2020 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Český Brod. Tento pozemek je dle platného a účinného územního plánu města Český Brod evidován jako plocha BI – plochy bydlení – individuální, v rodinných domech. Určené využití pro tuto plochu je následující:„ bydlení v samostatných (izolovaných) rodinných domech pod jedním číslem popisným, skládajících se z případného podzemního podlaží, maximálně dvou nadzemních podlaží a využitelného podkroví; ohrazená zahrada s funkcí rekreační, okrasnou nebo užitkovou.“ V katastru nemovitostí je dále k tomuto pozemku zaneseno předkupní právo dle ustanovení § 101 zákona č. 503/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Dle žalované je pozemek na žalobce nepřevoditelný a jako takový by měl být z převodu vyloučen. Soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku převoditelnosti náhradních pozemků, když rozhodl o vydání pozemků, které jsou s ohledem na svoji polohu, účel užívání a funkční souvislost se sousedními nemovitostmi nevhodné k převodu. Žalovaná má za to, že účelem restitučního řízení není vydávání náhradních pozemků, jež slouží jako zahrady k bytovým domům, či pozemků, které objektivně nelze zemědělsky obhospodařovat, když to jejich druh či umístění zcela vylučuje. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadené části změnil tak, že žaloba se zamítá, a uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení včetně řízení odvolacího, případně aby odvolací soud odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná dále podala odvolání proti doplňujícímu usnesení, které odůvodnila tím, že soudy nejsou v restitučních řízeních oprávněny náhradovým rozsudkem restituentům převést část pozemku vymezenou geometrickým plánem. Jelikož soud prvního stupně nedisponoval pravomocí k rozdělení pozemku geometrickým plánem, není ani možné, aby takové řízení, co do odděleného pozemku zastavil. Vážné důvody pro pokračování v řízení spatřovala v návrhu na zamítnutí žaloby v části týkající se pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] jako celku. Soud prvního stupně zastavil řízení co do pozemku [parcelní číslo] k. ú. [obec] vymezeného geometrickým plánem [číslo] 2019, ale žalovaná má za to, že v podání žalobce ze dne [datum] není jasně vyjádřené částečné zpětvzetí žaloby. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud doplňující usnesení změnil ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. tak, že částečné zpětvzetí žaloby ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [obec] není účinné.

5. Proti části výroku II. rozsudku podal včasné odvolání i žalobce ve vztahu k zamítnutí žaloby ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] vymezeným geometrickým plánem vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku pare. [číslo] v k.ú. [obec]. Pokud se týká ostatních pozemků, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, žalobce tímto odvoláním proti rozsudku nebrojil. Žalobce poukázal na to, že žalovaná u pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a parc. [číslo] v k.ú. [obec] po celou dobu řízení nenamítala jakékoli překážky převodu, a dokonce převoditelnost těchto pozemků strany učinily nespornou na jednání konaném dne [datum]. Tvrzení ohledně nepřevoditelností předmětných pozemků pak žalovaná učinila až po více než roce od zahájení řízení. K pozemku pare. [číslo] v k.ú. [část obce] namítl, že pozemek bytový dům neobklopuje, ale pouze s ním sousedí. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp.zn. 28Cdo [číslo], klade důraz na to, že za funkční celek lze považovat pouze výjimečné případy, kdy by bez daného pozemku bvl hospodářský provoz celku v podstatě vyloučen, což není případ tohoto pozemku, neboť uvedené měřítko nebylo naplněno, jelikož stejnému vlastníkovi náleží i pozemek parč. [číslo] v k.ú. [část obce] - zahrada, o výměře 306 m2. [příjmení] sousední stavby tak disponuje dostatečně rozsáhlým pozemkem, který plní funkci zahrady a převodem požadovaného pozemku na žalobce, tak předmětná stavba neztratí svoji funkci. Požadovaný pozemek ani nepředstavuje příjezdovou cestu. Proto nemůže být jejich funkční souvislost dána. Funkční souvislost nemůže být dána ani s pozemkem parc. č. st. 87 v k.ú. [část obce] ve vlastnictví žalované o výměře 1021 m2 a zahrnuje jak bytový dům, tak rozsáhlou zahradu a od pozemku požadovaného žalobcem je oddělen plotem. Předmětný pozemek je proto vhodný k převodu na žalobce. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] nebyl předložen ani užívací titul, na základě které by mohl být pozemek užíván třetí osobou. Pokud je pozemek vůbec užíván, pak neoprávněně a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany. Z fotografií pozemku je zřejmé, že pozemek je neudržovaný. Jeho vydáním žalobci nedojde ke snížení hospodářské hodnoty sousedního areálu, když tento pozemek k jeho užití není již dnes potřebný. Žalovaná ani netvrdila a neprokázala, v jakém ohledu by byla vyloučena hospodářská využitelnost pozemku a staveb v okolí. Pozemek je od sousedních pozemků údajného areálu oddělen plotem a není integrální součástí tvrzeného areálu. Soud prvního stupně pochybil, když pozemek neposoudil jako vhodný k převodu na žalobce. K pozemku pare. [číslo] v k.ú. [obec] poukázal na to, že žalovaná nepředložila užívací titul, na základě kterého by mohl být pozemek užíván třetí osobou. Nebyla naplněna podmínka nezbytnosti předmětného pozemku pro sousední pozemky, a to s ohledem na rozdělení pozemku geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným geodetickou společností [právnická osoba] Rozdělením pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] došlo ke zhojení překážky funkční souvislosti se sousedním domem, když zůstane u domu pozemek o výměře 1268 m2. Nově vzniklý pozemek zahrnuje jak příjezdovou komunikaci, tak dostatečnou plochu pro využití jako zahrada. Nově vzniklý a žalobcem požadovaný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], tak představuje zcela funkčně nesouvislý pozemek, který lze zcela jednoznačně samostatně využít a je vhodný k převodu na žalobce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud v uvedeném rozsahu výroku II. rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že ve vztahu k výrokům I., III. a IV. považuje rozsudek za skutkově i právně správný a navrhuje jeho potvrzení. Soud prvního stupně správně zjistil, a v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR řádně posoudil restituční věc žalobce ve všech nezbytných ohledech. V rámci předchozích řízení byl potvrzen jeho restituční nárok i svévolné, liknavé a diskriminační jednání žalované vůči žalobci. Žalobce nesouhlasil s výtkami žalované, že se soud prvního stupně nevypořádal se všemi tvrzeními a důkazy žalované, naopak rozsudek je dostatečně kvalitně a podrobně odůvodněný. Důvodnou není ani námitka žalované ohledně nesplnění podmínek pro podání této žaloby na nahrazení projevu vůle, neboť byly splněny všechny podmínky pro vyhovění jeho žalobě. Žalovaná přitom splnění těchto podmínek uznala, když až na základě podané žaloby přistoupila k částečné opravě ocenění restitučního nároku žalobce a sama uznala použitelnost návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] XVI. Za svévolné či liknavé jednání žalované vůči žalobci lze mj. považovat i délku rozhodování o restitučním nároku žalobce, resp. o tom, které odňaté pozemky budou žalobci vydány, a které nikoli. Žalovaná až do poloviny roku 2019 nebyla schopna rozhodnout vůbec o téměř 75 % samotného základu restitučního nároku rodiny žalobce, přestože právní předchůdkyně žalobce uplatnila svůj restituční nárok u žalované již v roce 1992. Žalobce objektivně nemohl a nadále nemůže uspokojit svůj restituční nárok prostřednictvím veřejných nabídek, a to z důvodu nesprávné evidence výše jeho restitučního nároku žalovanou. Žalobce byl při snaze o uspokojení svého řádného restitučního nároku dostatečně aktivní, když se zúčastnil celkem čtyř veřejných nabídek o náhradní pozemky, přičemž ani v jednom případě nebyl úspěšný z důvodu údajně nedostatečné výše jeho restitučního nároku, který žalovaná prokazatelně nesprávně eviduje. Zároveň žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k řádnému ocenění jeho restitučního nároku, k čemuž však ani do dnešního dne nedošlo. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. a [územní celek] žalovaná tvrdí, že je využíván jako část většího pole. Tato argumentace žalované je zcela absurdní a žalobce se proti ní musí důrazně ohradit. Tento konkrétní pozemek je v katastru nemovitostí evidován v druhu orná půda, je využíván jako pole a je v celém svém rozsahu obděláván. Žalované jakožto správci zemědělských pozemků státu musí být zřejmé, že prakticky žádné„ pole“ na území České republiky není tvořeno jedinou parcelou z pohledu katastru nemovitostí. Je to dáno zejména historickými souvislostmi, kdy znárodněním majetku za komunistického režimu došlo ke scelení několika větších pozemkových celků do rozsáhlých polí bez toho, aniž by došlo ke sloučení jednotlivých parcel. Tento pozemek naopak představuje k převodu naprosto vhodný pozemek, jelikož se jedná o zemědělsky obhospodařovanou půdu. Pouhé sousedství pozemků funkční souvislost v žádném případě nezakládá. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Oleška uvedl, že žalovaná zařazuje pozemky nacházející se v dobývacích prostorech do veřejné nabídky pozemků. Předmětný pozemek se nachází v dobývacím prostoru, což ale není samo o sobě překážkou vydání takového pozemku oprávněným osobám. V ustanovení § 11a odst. 6 zákona o půdě se výslovně předvídá, že pozemky s dobývacím prostorem budou zařazovány do veřejných nabídek, nebrání tomu ani horní zákon, a proto takové pozemky mohou být převedeny. Žalovaná funkční souvislosti dovozuje pouhým prostorovým určením daného pozemku a netvrdí, jak by byl omezen či vyloučen provoz údajného areálu bez předmětného pozemku a ani nijak netvrdí jakou funkci má předmětný pozemek vůči celku. Žalobce se ztotožnil se soudem prvního stupně, že tento pozemek je převoditelný na žalobce. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obec Zalešany žalovaná nekonkretizuje, jakým způsobem je daný pozemek užíván, a jak by tedy bylo vyloučeno užívání pozemku sousedního, pokud by byl tento pozemek převeden na žalobce. Žalovaná nedoložila jakýkoli užívací titul k tomuto pozemku a dává přednost neoprávněnému využití tohoto pozemku ze strany třetího subjektu. Žalovaná nedoložila, jak by byly sousední pozemky nevyužitelné bez tohoto pozemku. [ulice] pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], který je druhem zahrada, obklopuje údajně funkčně spojenou stavbu stojící na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec]. Žalovanou předpokládaná funkční souvislost je vyloučena již jen tím, že sousední stavba disponuje vlastní zahradou o velikosti 702 m2. Pozemek je oplocen toliko chatrným pletivem nejspíše neoprávněně a soud by neměl dávat přednost ochraně protiprávního stavu před vypořádáním oprávněného restitučního nároku žalobce. Pozemek slouží jako skládka pro materiál ze sousedního pozemku. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obec Zalešany nebyla prokázána jeho funkční souvislost se sousedními nemovitostmi. Žalovaná nepředložila jakýkoliv užívací titul k pozemku ve prospěch vlastníků sousedních nemovitostí a je tak pravděpodobné, že pozemek je užíván neoprávněně. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Stejně tak ani samotná existence drobných staveb nemůže být překážkou převoditelnosti pozemku na žalobce. Žalobce se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, který považuje uvedené pozemky za převoditelné na žalobce. Ohledně pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. a obec Kostelec nad Černými lesy namítla, že skutečnost, že pozemky nejsou v současnosti zemědělsky užívány, nebrání jejich převodu. Pokud se žalovaná o své vlastní pozemky nedokáže postarat ve smyslu jejich určení k zemědělskému využití, takto nemůže jít v žádném případě k tíži žalobce. Jedná o zatravněné pozemky, které lze jednoznačně užívat k zemědělskému účelu. Žalovaná nad rámec shora uvedeného ohledně pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec] tvrdí, že převodu pozemku údajně brání jeho zařazení v územním plánu v ploše PP – plochy přírodní. Žalovaná opětovně nepředkládá jakékoli ustanovení zákona anebo relevantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která by uváděla, že se jedná o překážku převodu. Naopak z tohoto zařazení vyplývá, že se jedná i do budoucna o přírodní a zatravněný, zemědělský pozemek. Zároveň jeho zařazení v této ploše jakkoli nebrání zemědělskému využití, které může mít různorodou podobu. Judikatura pak nestanovuje, že zemědělskou činností se myslí pouze obdělávání polí. Může se jednat například o drobnou zemědělskou činnost, výsadbu ovocných stromů a jiné způsoby zemědělského využití. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o pozemky druhu orná půda, evidované v zemědělském půdním fondu. Zemědělské využití těchto pozemků tak rozhodně není vyloučeno. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. Jestřábí [obec], obec Jestřábí Lhota žalovaná označuje jako zemědělsky nevyužitelný a současně tvrdí, že je součástí zemědělského areálu, přitom netvrdí a neprokazuje skutečné užívání daného pozemku. Předmětný areál není ve skutečnosti využíván a je zemědělsky využitelný pozemek a na něj převoditelný. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Český Brod a z něj oddělený požadovaný pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], geometrickým plánem [číslo] 2020 je prost jakýchkoli překážek převodu. Na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], který po oddělení zůstane ve vlastnictví žalované, se nacházejí všechny žalovanou uváděné překážky převodu. Vydání pozemků oddělených geometrickým plánem nebrání závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek v rozsahu výroku I., III. a IV., a ve výroku II., aby rozsudek změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků pokud jde o pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Zásmuky; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Vyžlovka; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Býchory; parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec] vymezeným geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Krakovany, a parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Kolín, a uložil žalované nahradit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce, anebo aby potvrdil rozsudek v rozsahu výroku I., III. a IV., a ve výroku II., aby rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 1. 2021, č. j.: 18 C 198/2019-216, zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k odvolání žalované k doplňujícímu usnesení žalobce uvedl, že soud prvního stupně při vydání usnesení postupoval v souladu s ustanovením § 166 o. s. ř., když chybějící výrok doplnil. Soud prvního stupně usnesení vydal v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem ve vztahu k těm částem pozemků, které byly odděleny geometrickými plány. Žalobce navrhl, aby odvolací soud usnesení, kterým byl doplněn výrok V. rozsudku potvrdil.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že se ztotožňuje s výrokem II. napadeného rozsudku, když shodně se soudem prvního stupně má za to, že předmětné náhradní pozemky nesplňují zákonné, potažmo judikatorní podmínky vhodností a převoditelnosti náhradních pozemků v restitučním řízení. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce] obec Zásmuky je v katastru nemovitostí evidován jako zahrada a žalobce žádný ze sousedních nevlastní a ani se vydání žádného takového pozemku nedomáhá. Jedná se o zahradu přináležející k domům stojícím na pozemcích parc. č. st. 71 a parc. č. st. 87, s nimiž tvoří funkční spojení. Obyvatelé bytového domu ho na základě pachtovní smlouvy užívají jako zahradu k rekreaci, volnočasovému odpočinku, dopravní obsluze, parkování, pěstování ovoce a zeleniny a ke stravování a je z jejich strany pro tyto účely také pravidelně udržován. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obec Vyvžlovka je evidován v katastru nemovitostí jako zahrada, ale o zahradu se fakticky nejedná. Bylo prokázáno, že pozemek je součástí zemědělského areálu, jehož vlastníkem a provozovatelem je společnost 1. [právnická osoba] a s tímto areálem tvoří funkční spojení, když pozemek slouží jako manipulační a skladová plocha a ve zbývající části je zarostlý stromy. Žalobce žádný ze sousedních nevlastní a ani se vydání žádného takového pozemku nedomáhá. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] je v katastru nemovitostí evidován jako zahrada a obklopuje obytné domy stojící na pozemcích parc. č. st. 279 a parc. č. st. 256, se kterými tvoří funkční spojení. Tato skutečnost vyplývá jednak ze samotné povahy prostranství před obytnými domy, kdy takové pozemky jsou obyvateli těchto domů využívány k parkování, sušení prádla, zahradničení apod. V případě tohoto pozemku na něm jsou umístěny drobné stavby - garáže, plochy k parkování. Tyto stavby by postrádaly smyslu bez obytných domů a naopak užitná hodnota obytných domů by bez garáží a parkovacích ploch výrazně poklesla. Žalobce žádný ze sousedních nevlastní a ani se vydání žádného takového pozemku nedomáhá. Byla prokázána funkční souvislost pozemku parc. [číslo] s pozemkem parc. [číslo] když tento je užíván jako zahrada a jsou na něm umístěny inženýrské sítě, studny, altán, přístřešky pro auta, pískoviště, a další drobné stavby, všechny užívané obyvateli domu [adresa]. Ke třem stranám domu [adresa] není možný jiný přístup, provádění oprav a údržby než přes pozemek parc. [číslo] O tvrzené funkční souvislosti pak svědčí i to, že pozemek je oplocen. Pozemek je v platném a účinném územním plánu obce zařazen do plochy BH - plochy bydlení v bytových domech. [ulice] využití těchto ploch je dle územního plánu následující: bydlení v bytových domech s využitím pozemku parkovou úpravou (s případně malou sportovní plochou a plochou pro dětské hřiště) a hospodářským zázemím řešeným jednotně. Žalobce navrhl rozdělení pozemku geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba] Rozdělení pozemku překážku převoditelnosti nijak neřeší, když námitky žalované jsou přiléhavé vůči pozemku parc. [číslo] jako celku. Soud prvního stupně v části výroku II. napadaného rozsudku otázku převoditelnosti náhradních pozemků posoudil v souladu s právními předpisy a relevantní rozhodovací praxí zejm. dovolacího soudu, když žalobu žalobce v části pozemků uvedených ve výroku II. rozsudku zamítl a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaných odvolání a řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

10. Žalobce vzal před zahájením odvolacího jednání žalobu částečně zpět, a to ohledně pozemků parc. [číslo] v k.ú. a obec Kolín parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], parc. č. 1934 v k.ú. [obec], [územní celek], parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. a [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [příjmení], [územní celek], parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obci [obec] vymezených geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec], obec Kolín; parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek]. Zpětvzetí žaloby odůvodnil tím, že po zahájení tohoto řízení došlo k jejich převodu žalovanou na třetí osobu, ale nikoliv zaviněním žalobce. Žalovaná s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasila. Proto odvolací soud zrušil podle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu převodu uvedených pozemků a řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

11. Odvolací soud hodnotil skutkové i právní závěry soudu prvního stupně vztahující se k základu uplatněného restitučního nároku žalobce za správné a plně se s nimi ztotožnil. V podrobnostech se odkazuje na rozsáhlé a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku a na použitou přiléhavou judikaturu a pro zjednodušení na něj v souladu se závěry Nejvyššího soudu obsažené v usnesení ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, odkazuje. Soudu prvního stupně nutno pouze vytknout, že do hlavičky rozsudku a doplňujícího usnesení uvedl označení žalované bez toho, že Státní pozemkový úřad je organizační složkou České republiky. Přitom toto označení žalované vyplývá z obsahu spisu i z obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a jeho výroku. Dále soud prvního stupně ve výroku rozsudku uvedl, že jeho nedílnou součástí jsou tam citované geometrické plány. Tyto plány však faktickou součástí rozsudku neučinil a podle vyjádření účastníků jim byly geometrické plány zřejmě doručeny separátně. Potvrdili však, že s nimi byli seznámeni. Odvolací soud tato pochybení napravil, když upřesnil označení žalované v rozsudku jako Česká republika – Státní pozemkový úřad a geometrický plán [číslo] 2020 vyhotovený společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Český Brod, učinil součástí tohoto rozsudku. Nutno dále zdůraznit, že geometrický plán je třeba učinit součástí výroku rozsudku (viz stanovisko pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn [číslo] publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R V/1968, s 45 až 46). Rozsudek, součástí jehož rozsudečného výroku je geometrický plán, se pak stává písemností, jejíž povaha vylučuje doručení jeho elektronického vyhotovení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta. Důvodem je okolnost, že na rozdíl od rozsudku samotného nelze geometrický plán jako dokument v listinné podobě konvertovat do dokumentu obsaženého v datové zprávě tak, jak to předpokládá § 22 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. Geometrický plán je totiž listinou, jejíž jedinečnost nelze nahradit převedením dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě a následně převedením dokumentu obsaženého v datové zprávě do dokumentu v listinné podobě způsobem zajišťujícím shodu obsahu těchto dokumentů připojením doložky o provedení konverze, což je výslovně zakotveno v ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 300/2008 Sb. Geometrický plán je totiž jedinečným výsledkem zeměměřičských činností, který musí obsahovat náležitosti dané příslušnými ustanoveními vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále katastrální vyhláška), neboť jinak by nemohl obstát jako listina, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a/ zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona.

12. Rozhodovací praxe dovolacího soudu (jíž je reflektována i judikatura Ústavního soudu – srovnej zejména nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/02, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 495/05, publikovaný pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, či nález pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod [číslo] Sb.) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu státu (či jeho předchůdce – Pozemkového fondu ČR) při uspokojování nároku oprávněné osoby na převod náhradního pozemku může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo lze vázat na podmínku zahrnutí pozemku do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srovnej především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a přístupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu [webová adresa]).

13. Mezi účastníky bylo pro účely tohoto řízení nesporné, že s ohledem na rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 10. 2020, č. j. 10 C 107/2019-535, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2021, č.j. 22 Co 55/2021-588 a rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 18. 6. 2020, č. j. 8 C 232/2019 - 378, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č.j. 26 Co 199/2020, kterými byl uspokojen nárok žalobce ve výši 608 039 Kč, představuje nesporná výše restitučního nároku uznaná žalovanou částku 1 358 529,93 Kč. Vzhledem k tomu, že hodnota vhodných náhradních pozemků v tomto řízení (548 641,50 Kč) nepřevýšila nespornou výši dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce, odvolací soud se nezabýval důkazy směřujícími k prokázání, že tento restituční nárok může být ještě vyšší a tedy ani námitkami žalované ke spornému ocenění odňatých pozemků znaleckým posudkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018).

14. Odvolací soud v projednávané věci neshledal žádný důvod, aby se odchýlil od posouzení základu restitučního nároku žalobce, jak byl shledán ve výše citovaných soudních rozhodnutích. Hodnotí postup žalované za nehospodárný a neúčelný pokud vedle námitek směřujících vůči nevhodnosti žalobcem zvolených náhradních pozemků stále uplatňuje shodnou argumentaci směřující vůči základu restitučního nároku, přestože již její námitky byly vypořádány ve sporu týchž účastníků i dovolacím soudem, který usnesením ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 28 Cdo 979/2021-465, odmítl dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č.j. 26 Co 199/2020 a též Ústavním soudem, který rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1778/21, ústavní stížnost žalované zamítl. Z ustálené soudní praxe se podává, že jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). V tomto i v předchozích řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], zemřelá dne [datum], uplatnila jako oprávněná osoba podle § 4 zákona o půdě v zákonem stanovené lhůtě svůj restituční nárok vůči žalované. Právo na poskytnutí náhradních pozemků vzniklo právní předchůdkyni žalobce poprvé rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy – [anonymizována dvě slova], ze dne [datum] a postupně na základě dalších rozhodnutí tak, jak jsou popsána v rozsudku soudu prvního stupně. Přes žádost žalobce ze dne [datum] k řádnému ocenění restitučního nároku žalovaná evidovala restituční nárok žalobce ke dni [datum] ve výši 132 358,35 Kč, ke dni [datum] pak částkou 146 269,44 Kč a po zahájení předchozího řízení na částku 1 967 049,19 Kč. Pokud přes aktivní přístup žalobce, který se 3 x zúčastnil veřejných nabídek, žalovaná evidovala restituční nárok žalobce v nesprávné (nižší) výši a k jeho zásadnímu (více než desetinásobnému) přecenění došlo až v roce 2020, byla žalovaná v mnohaletém prodlení s uspokojením nároku žalobce. K důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku se vyjadřoval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016. Žalovaná nesprávným oceněním restitučního nároku tedy bez ospravedlnitelného důvodu stěžovala uspokojení žalobce předpokládaným způsobem a v důsledku liknavého postupu žalované nebylo možné po žalobci spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách, protože ta nemohla zjevně vést (vzhledem k podstatné disproporci mezi oceněním provedeným žalovanou a skutečnou výší restitučního nároku žalobce) k uspokojení restitučního nároku. Soud prvního stupně též správně neshledal důvodnou námitku promlčení nároku na přecenění restitučního nároku ani rozpor uplatněného nároku s dobrými mravy, když zdůraznil, že zjištění hodnoty restitučního nároku, který nebyl oprávněné osobě pro překážky stanovené zákonem o půdě vydán, nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení a jeho správné zjištění je především povinností povinné osoby (§ 611 o. z., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017). Právní posouzení věci soudem prvního stupně se nijak neodchyluje od ustálené judikatury Nejvyššího soudu Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobce na uplatnění jeho restitučního nároku cestou soudní žaloby je dán.

15. Při posuzování vhodnosti žalobcem zvolených pozemků jako pozemků náhradních, je nutno zejména hodnotit, zda jejich převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemky zatížené právy třetích osob (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jejich převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda je lze zemědělsky obhospodařovat (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým majetkem (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), příp. zda nejde o pozemky zastavěné či tvořící součást areálu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017). Tato hlediska je přitom třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Ani oprávněná osoba, vůči níž žalovaná postupovala liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu a zejména jí nelze převést pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1900/2020).

16. Odvolací soud se však zcela neztotožnil se závěry soudu prvního stupně o vhodnosti jednotlivých pozemků, a proto ve smyslu § 213 o. s. ř. provedl dokazování k posouzení existence překážek pro převod těchto pozemků jako náhradních k uspokojení restitučních nároků žalobce, zejména aktuální výpisy (informace) z katastru nemovitostí, ortofotomapy a katastrální mapy a některé listiny týkající se těchto pozemků provedené již soudem prvního stupně.

17. Převodu pozemků nebrání zákonné překážky (§ 6 zákona č. 503/2012 Sb.), pokud se jedná druhově o pozemky označené zejména jako orná půda, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, a tedy nejsou nevhodné převodu, nejde o pozemky zatížené právy třetích osob, lze je zemědělsky obhospodařovat, nebyly zjištěny jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, nebylo zjištěno, že by k pozemkům byl uplatněn církevní restituční nárok ani jiný restituční nárok podle zákona o půdě či jiného restitučního zákona, pozemky nejsou zastavěny žádnou veřejně prospěšnou stavbou, nejde o pozemky ve [anonymizováno] [obec], v národních památkách, národních přírodních rezervacích, netvoří rezervu státních pozemků vymezených jiným právním předpisem. Proto všechny zvolené pozemky (případně oddělená část) jsou vhodné k převodu jako pozemky náhradní.

18. Pokud jde o jednotlivé náhradní pozemky zvolené žalobcem, pak odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu - hospodaření žalované a jedná se o druh pozemku orná půda, součást zemědělského půdního fondu. Je nesporně využíván jako pole k zemědělským účelům. V katastru nemovitostí není žádný záznam o skutečnostech, které by bránily převodu, pozemek není zatížen právy třetích osob, které by znemožňovaly převod. Pozemek je možné zemědělsky obhospodařovat a je takto i podle žalované obhospodařován. Argumentace žalované o nevhodnosti pozemku z důvodu, že je součástí většího funkčního celku – jednotným způsobem obdělávaného pole, je neopodstatněná. Způsob obhospodařování zemědělských pozemků ve větších celcích (blocích) odpovídá zákonné úpravě (srov. např. zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů). Změna v osobě vlastníka takového pozemku nemá bez dalšího za následek vznik podstatných problémů při zemědělském hospodaření. V projednávané věci nebylo tvrzeno, že jde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, resp. funkčního celku s jinými pozemky, který by neměl mít – z hlediska právní jistoty i provozování samotného - rozdílné vlastníky, jak to zohlednil dovolací soud v rozsudku ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2729/2018, na který poukazovala žalovaná. Pouhou změnu, resp. navýšení počtu vlastníků pozemků nelze za takovou okolnost považovat. Proto je třeba tento pozemek v hodnotě 199 373,40 Kč považovat k převodu vhodný.

19. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu – hospodaření žalované a jedná se o druh pozemku zahrada – součást zemědělského půdního fondu. Dle sdělení Městského úřadu Kouřim pozemek není vyloučen z převodu a není určen k zastavění. Z vyjádření vlastnice sousedního pozemku se podává, že předmětný pozemek využívá spolu s přítelem a dětmi jako zahradu a starají se o něj. Podle vyjádření žalované nebyla uzavřena žádná smlouva ohledně užívání pozemku jinou osobou. Z katastrální mapy vyplývá, že k sousední stavbě [adresa] na pozemku parc. č. st. 75 náleží též pozemek parc. [číslo] – zahrada, který ho obklopuje a sousedí s předmětným pozemkem. Z fotografii je zjevné, že na předmětném pozemku se nachází přenosná fotbalová branka, trampolína, ohniště, dřevo a záhonky. Soud prvního stupně správně dovodil, že pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému využití nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou nebo jednoduchou nebo drobnou. Tedy pouze takovou stavbu, kterou nelze bez nežádoucích obtíží spočívající zejména v neúměrných nákladech, technické náročnosti přemístit z pozemku, na němž stojí, na jiné místo. Na předmětném pozemku jsou umístěny věci, které mohou být snadno přemístěny jinam. Předmětný pozemek netvoří se sousedními pozemky areál a je užíván bez smluvního vztahu se státem. Přitom vlastnice sousední stavby a pozemku má zajištěn přístup k domu i na zahradu o výměře 702 m2 a nebylo zjištěno, že sousední pozemek potřebuje, pouze si jeho užíváním zvyšovala komfort bydlení. Věci umístěné na předmětném pozemku může přenést na svůj pozemek. Nebyly tedy zjištěny důvody bránící vydání předmětného pozemku. Tento pozemek navíc navazuje na pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], který byl soudem prvního stupně též vydán žalobci a oba mohou být využity k zemědělským účelům. K tomuto pozemku bylo zjištěno, že je vlastnictví státu - hospodaření žalované, jedná se o druh pozemku orná půda – součást zemědělského půdního fondu. Dle sdělení Městského úřadu Kouřim pozemek není vyloučen z převodu a není určen k zastavění. Nebylo prokázáno, že by předmětný pozemek byl funkčně spojen se sousedními pozemky a byl nezbytný pro jejich užívání. Pozemek je využíván jako pole. Pro umístění drobných staveb na tomto pozemku nebyl doložen žádný právní důvod a platí pro něj ohledně drobných staveb shodné, jako pro pozemek sousední. V katastru nemovitostí není žádný záznam o skutečnostech, které by bránily převodu, pozemek není zatížen právy třetích osob, které by znemožňovaly převod. Pozemek je možné zemědělsky obhospodařovat a nebylo prokázáno, že by funkčně souvisel s jiným pozemkem. Uvedené pozemky v celkové hodnotě 47 068,30 Kč jsou proto k převodu vhodné.

20. K pozemkům parc. [číslo] v k.ú. [obec] nad [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že jsou ve vlastnictví státu - hospodaření žalované. Na pozemcích parc. [číslo] se nachází travní porost a vzrostlé stromy a na pozemku parc. [číslo] se nachází vzrostlé stromy. [stát. instituce] [anonymizováno] sdělil, že pozemky nejsou z převodu vyloučeny, nejsou určeny k zastavění stavbou a nejsou určeny k realizaci zeleně či veřejně prospěšných opatření. Státní pozemkový úřad – pobočka [obec] sděleními SPÚ ze dne [datum] a [datum] též potvrdil, že uvedené pozemky nejsou z převodu vyloučeny. K uvedeným pozemkům nejsou v katastru nemovitostí žádné záznamy o skutečnostech, které by bránily jejich převodu, pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob, které by znemožňovaly převod. Není rozhodné, že v současné době nejsou užívány fakticky jako orná půda. Zařazení pozemku územním plánem města plochy přírodní, která má sloužit k zajištění podmínek pro ochranu přírody a krajiny, není důvodem bránícím vydání pozemku, když zcela nevylučuje provozování zemědělské činnosti. Nebyly zjištěny skutečnosti, které by bránily tyto pozemky zemědělsky obhospodařovat, byť v podobě odpovídající současné podobě pozemků či po úpravě jejich povrchu. Proto jde o pozemky v celkové hodnotě 44 567,50 Kč k převodu vhodné.

21. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu - hospodaření žalované. Jedná se o druh pozemku ovocný sad – součást zemědělského půdního fondu. Příslušný stavební úřad se vyjádřil, že část pozemku je z převodu vyloučena a určena k zastavění stavbou, neboť se část pozemku nachází v zastavitelné ploše OH (obč. vybavenost – hřbitov) a je současně vedena jako VPS. Celý pozemek je dotčen předkupním právem. Část pozemku je v ZP (plochy veřejných prostranství – veřejná zeleň), která je vedena jako VPS/VPO pro předkupní právo. Část pozemku je v dopravní infrastruktuře – pozemní komunikace jako VPS/VPO pro vyvlastnění části pozemku v zastavitelné ploše BI, tj. bydlení individuální. Geometrickým plánem [číslo] 2020 vyhotoveným společností [právnická osoba], byl rozdělen pozemek parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek], tak, že byla oddělena část pozemku označená parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec], která nezasahuje do plochy rozšíření hřbitova. Nebyla prokázána funkční souvislost oddělené části pozemku se sousedními nemovitostmi. V katastru nemovitostí není žádný záznam o skutečnostech, které by bránily převodu, pozemek není zatížen právy třetích osob, které by znemožňovaly převod. Pozemek je možné zemědělsky obhospodařovat. Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], obci [obec] o výměře 3 096 m2 při nesporné ceně 70 Kč/m2 v hodnotě 216 720 Kč, je proto převodu vhodný.

22. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu – hospodaření žalované, a jedná se o druh pozemku zahrada – zemědělský půdní fond. Na předmětném pozemku se nachází stromy a nejsou na něm patrné žádné známky toho, že by byl nějakým způsobem fakticky využíván jako součást sousedního zemědělského areálu, jak tvrdila žalovaná. K předmětnému pozemku žalovaná nedoložila žádné konkrétní skutečnosti o jeho využívání jako součásti areálu, resp. že by funkčně souvisel s jinými nemovitostmi a byl v jejich prospěch konkrétním způsobem využíván. Pozemek je obklopen pozemky ve vlastnictví třetích osob. Z fotodokumentace a ortofotomap přitom vyplývá, že tento pozemek není zaplocen jako součást sousedního areálu, celý povrch pozemku je zarostlý vzrostlými stromy a prostor ke skladování materiálu se nachází na sousedních pozemcích parc. [číslo] jiných vlastníků. [ulice] pozemek parc. [číslo] další navazující pozemky jsou zemědělsky obhospodařovány. Za tohoto stavu bylo žalovanou navržené provedení místního šetření nadbytečné, když stav na místě samém je patrný z provedených důkazů. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by předmětný pozemek byl součástí areálu, se kterým by tvořil funkční spojení, a proto se jedná o pozemek v hodnotě 40 912,30 Kč, který je k vydání vhodný.

23. Naproti tomu v případě pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Oleška se odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně o vhodnosti vydání tohoto pozemku. Bylo sice prokázáno, že tento pozemek je nadále ve vlastnictví státu – hospodaření žalované, avšak je v katastru nemovitostí zapsán jako součást dobývacího prostoru lomu [část obce]. Předmětný pozemek byl určen k těžbě nerostů. Na převoditelnost pozemků nelze pohlížet toliko optikou faktu, že pozemek, který je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda (se zařazením do zemědělského půdního fondu), jenž je součástí vymezeného dobývacího prostoru určeného k těžbě vyhrazeného nerostu, může být ve vlastnictví osoby odlišné od státu. Významná je též otázka (ne) vhodnosti pozemku k zemědělskému obhospodařování, jež se s ohledem na jeho současné faktické využití nabízí a zda pozemek netvoří součást uceleného těžebního areálu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2893/2018). Tyto podmínky pro vydání uvedeného pozemku splněny nebyly, neboť předmětný pozemek je sice v katastru nemovitostí evidován jako druh pozemku orná půda, ale podle faktického stavu zjevného z ortofotomap, se jedná o součást lomu [část obce], na které byla fakticky realizována hornická činnost, která byla povolena již v 80. letech minulého století. Oba sousední pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce] jsou ve vlastnictví spol. [právnická osoba], se sídlem [část obce a číslo], [obec] a jsou též součástí uvedeného dobývacího prostoru, jako i další pozemky, které včetně předmětného pozemku tvoří ucelený těžební areál, který je zjevně nevhodný k zemědělskému obhospodařování. Předmětný pozemek je vzhledem ke svému umístění nezbytný k užívání a provozování lomu. Námitky žalobce, že [ulice] úřad [obec] nad [anonymizována dvě slova] se vyjádřil, že pozemek není vyloučen z převodu, neboť není určen k zastavění, že zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon, neobsahuje výslovné omezení převoditelnosti takového pozemku, či že zákon o půdě nebrání vydání takových pozemků a umožňuje jejich zařazení do veřejných nabídek a žalovaná některé pozemky zapsané jako součást dobývacího prostoru zařazovala do veřejných nabídek, však s ohledem na uvedenou judikaturu dovolacího soudu nelze považovat za důvodné. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3005/2019, též není případný, neboť v nyní posuzované věci bylo prokázáno, že předmětný pozemek není vhodný k zemědělskému obhospodařování. Předmětný pozemek je faktickou součástí lomu, se kterým tvoří funkční spojení (areál), a proto se nejedná o pozemek vhodný k převodu.

24. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu - hospodaření žalované, jedná se o druh pozemku trvalý travní porost – součást zemědělského půdního fondu. Z vyjádření Městského úřadu Kolín vyplývá, že z hlediska územního plánu obce Jestřabí Lhota jde o území„ výroba nespecifikovaná“. Tato území představují monofunkční plochy průmyslové výroby nebo skladů, nepřipouštějí kombinaci s bydlením a lze zde umisťovat provozy zemědělské výroby, které nevyžadují zvláštní ochranná pásma. Předpokládá se umístění spíše menších provozoven a kombinace s prodejem výrobků. Na pozemku není plánována žádná veřejně prospěšná stavba, pozemek není vyloučen z převodu a není určen k zastavění. Součástí pozemku jsou zemědělské stavby na pozemcích parc. č. st. 282, 285, 286 a 325 v k.ú. [obec] ve vlastnictví RPZ-48, z. s . Státní pozemkový úřad sdělil, že pozemek není vyloučen z převodu, nebude využit pro společná zařízení v rámci pozemkových úprav a není potřebný pro pozemkové úpravy. O úplatný převod pozemku parc. [číslo] požádala [právnická osoba], z. s ., jakožto vlastník zemědělské stavby bez č.p. na parc. [číslo] v k.ú. [anonymizováno] [obec]. [příjmení] se zabývá údržbou a záchranou historické vojenské techniky a za tímto účelem chtějí využívat také dotčený pozemek. Předmětný pozemek užívá jako obslužný prostor pro jejich budovy a pozemky a také pro chov drobné drůbeže. V budoucnu na pozemku chce spolek pořádat různé akce, např. dětské dny, srazy, výstavy historické techniky apod. Pozemek pravidelně udržuje, usiluje o jeho koupi nebo pronájem.

25. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8.2021, č.j. 38 C 52/2016-219, bylo ve sporu mezi žalobcem [příjmení] farností [obec] a žalovaným [příjmení] – Státním pozemkovým úřadem rozhodnuto o vydání žalobci zemědělskou nemovitost - pozemek KN parc. [číslo] – trvalý travní porost o výměře 1 646 m2 v katastrálním území a obci [obec], jenž vznikl oddělením provedeným geometrickým plánem vyhotoveným [právnická osoba], pod číslem plánu [číslo] 2020, jenž je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Tímto rozsudkem bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, [anonymizována tři slova] pro [územní celek] ze dne 17.12.2015, č.j. SPU 653830/2015/45/Václavů, sp. zn. SP [číslo], pokud jím bylo rozhodováno o této nemovitosti. Soud dospěl k závěru, že pozemek parc. [číslo] byl geometrickým plánem [číslo] 2020, vyhotoveným [právnická osoba], a.s., rozdělen tak, že nadále je nezbytně nutný k užívání staveb – bez čp./če. s parcelami st. [číslo] pouze nově vzniklý pozemek parc. [číslo] o výměře 9 265 m2, na kterém se nachází příjezdová cesta k výše uvedeným budovám. Oproti tomu nově vzniklý pozemek parc. [číslo] není nezbytně nutný k užívání těchto staveb, ani se na něm či okolí žádné stavby, které by představovaly překážku k vydání ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, nenachází, navíc tento pozemek bezprostředně sousedí s pozemkem parc. [číslo], který je ve vlastnictví žalobce a rovněž mu zajistí přístup na tento pozemek. Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o pozemek, na který byl uplatněn církevní restituční nárok, o kterém bylo dosud nepravomocně rozhodnuto, že část předmětného pozemku se vydává oprávněné osobě a ohledně zbývající části pozemku byla shledána překážka bránící jejímu vydání. To je důvodem, který brání vydání předmětného pozemku.

26. I v tomto řízení bylo prokázáno, že předmětný pozemek obklopuje pozemky, na kterých se nachází zemědělské budovy, patřící jinému vlastníku, který je užívá. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že předmětný pozemek je součástí areálu, se kterým je funkčně spjat, neboť jinak přes tento pozemek není zajištěn přístup k uvedeným stavbám. Nejedná se přitom o okrajové pozemky, ale předmětný pozemek uvedené čtyři pozemky se stavbami, které se nachází nikoliv v okrajových částech předmětného pozemku, obklopuje. Vydání předmětného pozemku by tedy vedlo ke zhoršení či znemožnění užívání ostatních pozemků, na kterých jsou uvedené stavby umístěné a došlo by k porušení funkcí, které areál plní. Podle ustálené judikatury překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být funkční souvislost pozemků se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem je nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je proto třeba u nárokovaného pozemku přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti i s ostatními pozemky a stavbami, které tvoří vzájemně povázaný soubor staveb (areál, jako funkční celek, např. i sídliště (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018 sp. zn. 28 Cdo 3824/2018). Ze všech uvedených důvodů předmětný pozemek není k převodu vhodný.

27. K pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] bylo zjištěno, že je ve vlastnictví státu – hospodaření žalované, jedná se o druh pozemku zahrada – zemědělský půdní fond. Bylo prokázáno, že předmětný pozemek je funkčně spojen hospodářským určením s bytovými jednotkami v domě [adresa] stojícím na pozemku parc. č. st. 87 v [obec] – [část obce] ve vlastnictví žalované. Pachtovní smlouvou [číslo] byl předmětný pozemek na dobu neurčitou od [datum] přenechán do užívání vlastníků bytových jednotek v domě [adresa] za účelem„ přídomovní zahrady“. Předmětný pozemek sousedí s pozemkem parc č. st. 87, na němž se nachází bytový dům se čtyřmi bytovými jednotkami ve vlastnictví třetích osob. Soud prvního stupně uzavřel, že užívání předmětného pozemku je nedílnou součástí života vlastníků bytového domu, slouží k parkování a dopravní obslužnosti domu, k rekreaci a volnočasovému odpočinku, pěstování ovoce a zeleniny apod. Judikatura Nejvyššího soudu pak již opakovaně aprobovala konkluze soudů nižšího stupně o nevhodnosti pozemků, majících charakter zahrad připlocených k obytným domům, k vydání oprávněným osobám, coby pozemkových náhrad (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020, či ze dne 11. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3266/2019). 28 Cdo 782/2021). Při rozhodování o existenci funkční souvislosti pak není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž stav vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými pozemky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2880/2012, ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2787/2013, či ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si mimořádně pečlivé zvážení konkrétních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo případně jeho část oddělit bez toho, aniž by byla dotčena funkční propojenost nemovitostí, a dále bez toho, aniž by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní (může jít o funkci dopravně-komunikační či odpočinkovou, srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015). Judikatura Nejvyššího soudu přitom aprobovala i závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady a rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012). Dospěla rovněž k závěru, že pro posouzení, zda stavba a pozemek tvoří jeden funkční celek, nemusí být rozhodující ani skutečnost, že každá z nemovitostí podléhá jinému vlastnickému režimu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3528/2011). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, konečně dovolací soud uzavírá, že za součást uceleného areálu lze označit rovněž pozemek sloužící jako odpočinková plocha sportovního hřiště (byť vydání tohoto pozemku oprávněné osobě nečinilo užívání ostatních nemovitostí v daném areálu nemožným, nýbrž toliko méně komfortním). V případě předmětného pozemku se jedná o oplocený pozemek užívaný coby„ přídomovní“ zahrada, tj. zahrada funkčně související se stavbou domu, se kterým sousedí, na základě pachtovní smlouvy pro čtyři rodiny, kdy je nutno zvažovat odpovídající výměru plochy užívané zahrady. Jiné než dosavadní využití pozemku, zejména pro zemědělské využití, není za tohoto stavu reálné. Vzhledem k funkcím, které tento pozemek, na základě smlouvy se žalovanou plní a jaký negativní vliv by na funkčnost souboru nemovitostí (dům se zahradou) mělo jeho rozdělení, je nutno dovodit jeho funkční provázanost se stavbou přilehlého domu a nelze ho považovat za vhodný náhradní pozemek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).

28. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] vymezeným geometrickým plánem [číslo] 2019 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je ve vlastnictví žalované, jedná se o druh pozemku zahrada. Na pozemku se nachází travní porost, vzrostlé stromy a drobná stavba. Pozemek je v těsné blízkosti pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na nichž stojí obytné domy, parkuje zde automobil. V územním plánu obce se pozemek nachází v ploše BH. Předmětný pozemek je spojen hospodářským určením s pozemkem parc. č. st. 255 a domem [adresa] v k.ú. [obec] ve vlastnictví družstva. Pozemek je využíván obyvateli domů č.p 231 a [adresa] jako zahrada. Ke třem stranám domu [adresa] není možný jiný přístup, provádění oprav a údržby než přes pozemek parc. [číslo]. V každém z uvedených domů se nachází šest bytových jednotek. Na předmětném pozemku jsou mimo jiné umístěny 3 studny pro výše uvedené domy, 2 sklady, altán, přístřešek na popelnice, 2 přístřešky pro auta, 2 přípojky ke kanalizaci pro uvedené domy, pískoviště, sklad, které se nacházejí i v části oddělené geometrickým plánem. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předmětný pozemek není vhodným náhradním pozemkem, neboť tvoří funkční celek s bytovými domy, které obklopuje, je oplocen jako celek a užíván jako zahrada obyvateli dvanácti bytových jednotek, což je nutno zohlednit ve vztahu k výměře plochy užívané zahrady, která činí 2147 m2 a tvaru pozemku, který stavby ze tří stran obklopuje Námitka žalobce, že po oddělení části pozemku zůstane dostatečně velká zahrada o výměře 1268 m2, neobstojí, neboť by zmenšený pozemek ztratil své současné funkční využití. Přitom jiné než dosavadní využití pozemku, zejména pro zemědělské obhospodařování, není reálné.

29. Žalovaná ustoupila z námitek směřujících vůči rozdělení pozemků geometrickým plánem s ohledem na změnu judikatury Ústavního soudu ohledně řešení otázky, zda je v řízení o vydání náhradního pozemku oprávněné osobě vedeném ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 zákona o půdě dána pravomoc obecného (civilního) soudu rozhodnout o dělení nárokovaného (náhradního) pozemku v situaci, kdy tento pozemek sice není vhodný k vydání v celé své výměře, ale jeho převoditelnost je dána k části oddělené geometrickým plánem, jež se stává nedílnou součástí rozsudku, jímž je nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu oddělené pozemkové části. Soud prvního stupně se při řešení této právní otázky od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neodchýlil. Odlišný právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3804/19, o nějž byla opřena odvolací argumentace žalované, byl překonán plenárním stanoviskem Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], ze kterého se podává, že dospělo k jinému právnímu názoru, než k tomu, který je vyjádřen v nálezu sp. zn. III. ÚS 3804/19, že by rozhodnutí soudu o dělení pozemku v řízení o nahrazení projevu vůle k převodu pozemku podle zákona o půdě porušovalo princip dělby moci dle čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy, zásadu zákonnosti při výkonu veřejné moci dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny a práva dosavadního vlastníka pozemků na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny a na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Naopak, výkladem zvoleným v citovaném nálezu by soudy nedostály své povinnosti poskytovat ochranu právům podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy a porušily práva oprávněných osob na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Rozhodnou-li obecné soudy v řízení o nahrazení projevu vůle povinné osoby k bezúplatnému převodu náhradního pozemku na oprávněnou osobu podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě) na základě k rozsudku přiloženého geometrického plánu, nepostupují ultra vires, nýbrž poskytují ochranu právu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K těmto závěrům se přihlásil i Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, kterým byly se zaměřením na výklad ustanovení § 82 odst. 3 stavebního zákona dále rozvinuty závěry přijaté dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu Odvolací soud se s touto změnou pohledu Ústavního soudu a přihlášení k dosavadní judikatuře zcela ztotožňuje.

30. Ze shora uvedených závěru vyplývá, že restituční nárok žalobce uznávaný žalovanou činí 1 358 529,93 Kč, dosud nebyl uspokojen a vydáním pozemků v tomto řízení v hodnotě 548 641,50 Kč nedojde k jeho překročení. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě u pozemků, které jsou k tomu vhodné. Pochybil však ve výše uvedených případech, když rozhodl o vydání pozemků, u kterých pro takový postup nebyly splněny podmínky.

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v rozsahu převodu pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], které jsou k vydání nevhodné, změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že se žaloba zamítá.

32. Ohledně zbývajících pozemků (nedotčených zpětvzetím žaloby či jejím zamítnutím) uvedených ve výroku I. bylo posouzení soudu prvního stupně správně, a proto odvolací soud ve zbytku výrok I. rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil s tím, že součástí tohoto rozsudku je geometrický plán [číslo] 2020 vyhotoveným společností [právnická osoba], pro rozdělení pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], [územní celek].

33. Rozsudek soudu prvního stupně byl dále v napadené zamítavé části výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) tak, že žalovaná k uspokojení nároku žalobce na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobci pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek], zapsaný u [stát. instituce], [stát. instituce] a žalobce tento pozemek do svého výlučného vlastnictví přijímá; jinak byl rozsudek v napadené části výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

34. Odvolací soud se též plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že důvody, kterými žalovaná odůvodňovala nesouhlas s částečným zpětvzetím žaloby, nejsou vážnými důvody ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. Žalovanou uplatněná námitka, že se jednalo o pozemky neoprávněně rozdělené geometrickým plánem, je s ohledem na výše citovanou změnu stanovisko Ústavního soudu nedůvodná a žalovaná ji dále ani neuplatňovala. Navíc v případě oddělených pozemků nedošlo ohledně jejich zbývající části k vyhovění žalobě, když pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce] u [obec] byly vydány jiné oprávněné osobě ([jméno] Novotné) a žaloba byla vzata vůči nim se souhlasem žalované zpět. Zbývající část pozemku (parc. [číslo] v k.ú. [obec]) nebyla shledána jako vhodný náhradní pozemek. Odvolací soud též neshledal žádné vážné důvody, pro to, aby částečné zpětvzetí žaloby nebylo účinné, a proto výrok V. rozsudku, obsažený v doplňujícím usnesení spolu s výrokem o nákladech řízení, který se týkal této části řízení, byl jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

35. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve smyslu § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Shodně jako soud prvního stupně žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Částečné zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby je nutno dát k tíži žalované, neboť pozemky požadované žalobcem byly žalovanou po zahájení tohoto řízení vydány jiné oprávněné osobě. Je tedy zjevné, že námitky žalované vůči vhodnosti těchto pozemků jako náhradních k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby byly liché. Nutno zdůraznit, že žalobce, jako všichni dosud neuspokojení restituenti, jsou v situaci, kdy je výběr náhradních pozemků omezen jejich počtem a existencí zákonných překážek nebo důvody nevhodnosti, které oprávněné osoby v době zahájení řízení nemohou znát. Nelze uzavřít, že žalobce byl ve vztahu k pozemkům, ohledně nichž bylo řízení zastaveno, neúspěšný, zejména pokud byly jako náhradní pozemky vydány jinému restituentovi dříve, než bylo rozhodnuto o nároku žalobce, nebo byla zjištěna jiná zákonná překážka bránicí jejich vydání. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že též v části, ve které byla žaloba zamítnuta, by nebylo spravedlivé posuzovat žalobce jako neúspěšného, když v základu byl jeho nárok důvodný a úspěch žaloby závisel pouze na posouzení otázky vhodnosti náhradních pozemků. Žalobce přitom neměl reálnou možnost si opatřit úplné podklady pro posouzení, zda jsou dány zákonné překážky pro vydání náhradních pozemků a výsledek sporu závisel na aktivitě žalované a posouzení podmínek pro vydání náhradních pozemků soudem. Byly proto shledány podmínky pro přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobci v rozsahu, ve kterém byl s uspokojením restitučního nároku úspěšný.

36. V situaci, kdy předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění, neboť je známa hodnota vydávaných náhradních pozemků a v této hodnotě je uspokojován restituční nárok žalobce, je třeba postupovat podle § 8 odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 809/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6064/2017). Tarifní hodnotou je proto cena vydaných pozemků ve výši 548 641,50 Kč. Žalobci byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů, sestávající se z odměny advokáta zastupujícího žalobce za 14,5 úkonů právní služby po 10 500 Kč za úkon ve výši 152 250 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jak jsou podrobně pospány v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (§ 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony po 300 Kč za úkon ve výši 4 500 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady cestovních výdajů za cesty k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět ve výši 5 676 Kč (§ 157 odst. 3, 4 zákoníku práce) a z náhrady 21% daně z přidané hodnoty z výše uvedených částek ve výši 32 917,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 195 343,50 Kč byla žalované uložena k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

37. Odvolací soud znovu rozhodl též o náhradě nákladů placených státem (znalečné) ve výši 2 829 Kč ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení jejich plnou náhradu uložil žalované. Neztotožnil se však s argumentací soudu prvního stupně, že by v případě nákladů řízení placených státem, jehož účastníkem byl stát, neměla být ukládána povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. V případě státu je nutno zohlednit jaká organizační složka za stát jedná. Žalovaná je organizační složkou státu, odlišnou od soudu, která disponuje vlastními rozpočtovými prostředky. Proto je na místě jí uložit povinnost k náhradě nákladů, které hradila ze svých rozpočtových prostředků jiná organizační složka státu.

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a podle shodných zásad jako uvedeno výše žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů v částce 65 340 Kč, sestávajících z odměny advokáta za pět úkonů právní služby po 10 500 Kč za úkon ve výši 52 500 Kč podle § 7 bod 6 advokátní tarifu z tarifní hodnoty 548 641,50 Kč podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (podání odvolání, vyjádření k odvolání žalované, vyjádření k odvolání žalované proti doplňujícímu usnesení a účast u jednání odvolacího soudu trvající více než dvě hodiny dne [datum]), z náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč za úkon ve výši 1 500 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a z náhrady 21% DPH ve výši 11 340 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení