11 C 161/2024 - 97

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna se žalobci písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem v tomto znění: „Vážený pane [Jméno žalobce], tímto se Vám omlouváme za nezákonné trestní stíhání zahájené Policií ČR, Útvarem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno], kdy tímto nezákonným zahájením trestního stíhání došlo k porušení Vašich práv nebýt trestně stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaných článkem 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“. a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částek 500 000 Kč od 9. 4. 2024 do 18. 6. 2024, 400 000 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 54 151 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta], zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou původně Městskému soudu v Brně dne 23. 5. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvy jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec u [Anonymizováno] (dále jen „[soud A]“) pod sp. zn. [Anonymizováno]

2. Žalobce uvedl, že byl na základě usnesení ze dne 30. 10. 2015 trestně stíhán v řízení vedeném Policií ČR pod sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém byl obviněn ze závažné hospodářské kriminality. Obžaloba byla vůči žalobci podána dne 13. 11. 2018. Trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem vydaným [soud A] dne 5. 10. 2020 pod sp. zn. [Anonymizováno] z důvodu dle § 226 písm. b) tr. ř. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Trestní stíhání žalobce nadále pokračuje, neboť v době od uplatnění nároku do podání této žaloby bylo ve věci podáno dovolání.

3. Nezákonným rozhodnutím byla zasažena práva žalobce a byla mu způsobena újma, kterou požaduje odškodnit. Žalobci hrozil vysoký trest v rozsahu 5-10 let. Žalobce, ačkoliv ničeho protiprávního nespáchal, musel snášet po dlouhou dobu psychické strádání spojené s nejistotou ohledně svého zjevně nezákonného trestního stíhání. Po dobu trvání trestního stíhání měl žalobce zajištěn veškerý svůj majetek, což mělo vliv na všechny jeho činnosti i jeho psychický stav. Žalobce byl zdravý člověk, v průběhu trestního řízení mu však byla diagnostikována [Anonymizováno] choroba. Žalobce má za to, že základem pro toto zdravotní postižení byl stres spojený s jeho trestním stíháním. Nejistota výsledku řízení měla vliv na jeho psychiku, zdraví a ovlivňovala jeho veškerý život, a to ve všech jeho aspektech, především avšak nikoliv jen v pracovní sféře, rodinné sféře a podepsala se i na zdraví žalobce.

4. Za takto vzniklou újmu žalobce požadoval poskytnout zadostiučinění jednak ve formě písemné omluvy, jednak v penězích částkou 500 000 Kč. Takto formulovaný požadavek žalobce uplatnil u žalované dne 18. 12. 2023, žalovaná však ve sdělení doručeném žalobci dne 8. 4. 2024 odškodnění odmítla.

5. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal poskytnutí omluvy ve znění uvedeném ve výroku II tohoto rozsudku a zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 4. 2024 do zaplacení, kdy není racionální důvod, aby neběžel úrok z prodlení již od tohoto data, kdy např. doručením stanoviska dne 8. 4. 2024 došlo k ukončení přerušení běhu promlčecí lhůty.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce dne 18. 12. 2023 uplatnil předmětný nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. K projednání žádosti žalobce došlo dne 8. 4. 2024, kdy žalovaná věc ukončila bez věcného projednání, neboť do dne projednání žádosti nedošlo ke změně skutkové situace, pro kterou byly předcházející žádosti zamítány. K věci samé pak žalovaná uvedla, že usnesením ze dne 30. 10. 2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dne 13. 11. 2018 byla podána obžaloba. Rozsudkem ze dne 5. 10. 2020 byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání, které bylo rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2022 zamítnuto. I v neprospěch žalobce podal státní zástupce dovolání proti zprošťujícímu rozsudku. Tato skutečnost je pak zcela zásadní pro další posuzování důvodnosti uplatněného nároku, neboť zprošťující rozsudek může být ještě stále zrušen a v takovém případě by žalobci žádná škoda nevznikla. Stanovisko žalované je tak neměnné, nárok žalobce i nadále s poukazem na uvedené neuznává. Vzhledem k tomu, že žalobce byl již opakovaně poučen [kromě uvedených rozhodnutí i v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu (správně u[Anonymizováno][Anonymizováno] – pozn. soudu) pod sp. zn. [Anonymizováno], kdy se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy], že ve věci není dosud vydán zprošťující rozsudek, který by činil jeho trestní stíhání nezákonným, považovala žalovaná podanou žalobu za šikanózní.

7. Žalobce v reakci na obranu žalované uvedl, že je pravomocně zproštěn obžaloby, což je skutečnost, která je podstatná pro vznik uplatněného nároku na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí. Podané dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemá na právní moc zprošťujícího rozsudku vliv, a formální stránka nároku je tedy naplněna. Pokud žalovaná odkazuje na formální existenci dovolání jako překážky vyhovění nároku, je tento názor žalované popřením principu presumpce nevinny, resp. popřením soudní mocí pravomocně deklarované nevinny. Již jen tato skutečnost ve spojení s § 154 odst. 1 o. s. ř. činí takovou obranu žalované naprosto vadnou. Navíc dovolání v předmětné věci není schopné jakkoliv změnit pravomocný výrok o zproštění žalobce obžaloby. Dovolání proti rozsudku [Anonymizováno] (dále jen „[soud B]“) bylo podáno z důvodu dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (chybějící výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce proti zproštění žalobce obžaloby). Dovoláním vytýkaná vada rozsudku odvolacího soudu byla přitom již odstraněna doplňujícím rozsudkem [soud B] ze dne 18. 12. 2023, který byl doručen žalobci a státnímu zástupci dne 17. 1. 2024. Proti tomuto doplňujícímu rozsudku nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal a jeho dovolání stále formalisticky směřuje do neexistence výroku ohledně odvolání státního zástupce v původním rozsudku [soud B]. Na tomto dovolání nejvyšší státní zástupce formalisticky setrval i po výzvě [soud A] adresované mu po vydání doplňujícího rozsudku [soud B]. Skutečnost, že chybějící výrok nebyl doplněn na základě pokynu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), ale z aktivity samotného odvolacího soudu, je dle žalobce zcela zjevně právní postup naplňující smysl ustanovení § 270 odst. 2 tr. ř., a trvání na podaném dovolání ze dne 24. 6. 2022 je tak jen naprosto nepochopitelným právním krokem, který nedůvodně udržuje existenci trestního řízení ve vztahu k žalobci, a za situace, kdy nebylo podáno dovolání proti doplňujícímu rozsudku, není schopno právní situaci žalobce jakkoliv změnit v jeho neprospěch. Následně žalobce předložil soudu rozhodnutí NS, kterým bylo dovolání nejvyššího státního zástupce odmítnuto.

8. Žalovaná následně doplnila, že ve výpovědích v řízeních vedených u [adresa] (dále jen „[soud C]“) pod sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] žalobce uváděl, že se za zproštěného obžaloby považoval již po prvním rozsudku [soud B] a že od té doby jej již předmětné trestní řízení nezatěžovalo. Pokud pak jde o tvrzený vznik [Anonymizováno] choroby, žalovaná popírala existenci příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním, a to jednak z časového hlediska, když žalobce v předchozích řízeních uváděl, že se u něho tato choroba projevila, až v době, kdy se již považoval za zproštěného obžaloby, jednak z hlediska věcného, když dle předloženého odborného článku není stres jako takový spouštěčem této choroby.

9. Žalobce pak k dopadům předmětného trestního stíhání a v reakci na doplněnou obranu žalované doplnil, že k prvotnímu zásahu do jeho práv došlo již provedením domovní prohlídky v jeho bytě. Tato domovní prohlídka v roce 2012 byla zásahem do intimity jeho obydlí a žalobce a jeho manželka ji vnímali jako zásah do své intimní sféry, se kterým se museli vyrovnávat. Trestní stíhání mělo podstatný vliv na život žalobce ve smyslu psychické pohody, kdy se cítil být ohrožen ve svém životě výsledkem trestního stíhání. Žalobce psychicky trpěl stresem vyvolaným trestním stíháním a nejistotou výsledku tohoto trestního stíhání, kdy mu hrozil vysoký trest 5-10 let. Spoluobvinění byli následně odsouzeni k vysokým trestům 9, 7 a 3 roky, přičemž státní zástupce navrhoval potrestání žalobce na úrovni 7 let nepodmíněného trestu odnětí svobody, tedy jednalo se o zcela reálnou hrozbu vysokého trestu. Na žalobci se projevoval stres zvýšenou nervozitou, která ovlivňovala jeho každodenní jednání, a to jak ve smyslu rozhodování, tak i ve smyslu sociálních kontaktů. Jeho stres se zvyšoval v době, kdy byl v kontaktu s orgány činnými v trestním řízení. Žalobce vnímal svou nervozitu také ve vztahu ke své manželce, kdy i tento vztah byl v průběhu trestního stíhání negativně narušen právě duševní nepohodou žalobce, která se projevila i ve sféře dušení pohody jeho manželky, a to včetně zasažení její pracovní sféry. Žalobce vnímal postup orgánů činných v trestním řízení vůči své osobě za křivdu, neboť od samého počátku (již v roce 2012) vypověděl, že s podnikáním společnosti [společnost A] [právnická osoba] neměl nic společného až na velmi krátkou dobu svého jednatelství, přičemž ve chvíli, kdy nabyl podezření, že věci nemusí být v pořádku, tak své jednatelství ukončil. Značný stres způsobilo žalobci zajištění veškerého majetku, a to jak úspor, tak i nemovitého majetku. Žalobce se dostal do finančního stresu, neboť on sám již byl v důchodovém věku a jeho manželka měla nízký příjem na úrovni cca 20 tis. Kč měsíčně. V případě potřeby nebylo možno sáhnout na úspory, které mají sloužit jako rezerva v případě nepředvídaných okolností. Žalobce i jeho manželka byli ve stresu založeném na tom, že mohou přijít o veškerý společný majetek, a to včetně bytu, který je základem jejich společného soužití. Stres z nejistoty z výsledku trestního stíhání a možnosti propadnutí veškerého majetku byl doprovázen i sníženou životní úrovní žalobce a jeho manželky. Žalobce od roku 2015 neměl finanční prostředky na to, aby si mohl se svou manželkou užívat života, naopak byl nucen přemýšlet o každém výdaji, zda si jej může dovolit. Stres a psychická nepohoda vyvolaná jeho trestním stíháním měla vliv na zdraví žalobce. Je notorietou, že stres je základem civilizačních chorob a působí negativně na zdraví. V tomto ohledu má žalobce za to, že dlouhodobý a všudypřítomný stres ovlivňující veškerou jeho mysl v průběhu celého trestního stíhání byl jedním z faktorů, které vedly k Parkinsonově nemoci, která u něj byla v průběhu trestního stíhání diagnostikována. Žalobce i jeho manželka též špatně vnímali vyjádření žalované v rámci odškodňování jeho nároků ve třech předchozích odškodňovacích řízeních z roku 2022 (shora uvedená dvě řízení u [soud C], která se týkala nemajetkových újem z titulu trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení, a u zdejšího soudu vedené pod sp. zn. [Anonymizováno], ve kterém byl uplatňován nárok na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby), kdy vyjádření žalované a civilních soudců v nich vyvolávalo obavu a nejistotu ohledně zproštění žalobce obžaloby. Z vyjádření těchto osob vyplývá, že tyto neustále považovaly žalobce za osobu potenciálně odpovědnou za trestný čin, což bylo v rozporu s tím, jak vnímal věc žalobce ve smyslu rozsudku [soud B] ze dne 11. 4. 2022, kdy prizmatem odůvodnění rozsudku měl za to, že je obžaloby zproštěn.

10. Pokud jde o výši požadovaného zadostiučinění, žalobce uvedl, že je-li základem zadostiučinění satisfakční funkce, pak satisfakce musí být na takové výši, aby vykompenzovala strádání žalobce v průběhu řízení. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že Ústavní soud ve své recentní judikatuře kritizoval bagatelizaci výše nároků vyplácených některým poškozeným. Srovnávací databáze rozhodnutí na stránkách Ministerstva spravedlnosti naprosto nereflektuje hodnotu peněz jako ekvivalentu majícího vyvažovat satisfakci. V této srovnávací judikatuře se mísí rozhodnutí z různé doby, tedy jiné úrovně české společnosti a nelze tuto srovnávací databázi využít. Databázi Ministerstva spravedlnosti nelze pro srovnání využít také s ohledem na specifičnost každé osoby/ vnímání každé osoby/ jedinečnost skutkových okolností atp. Žalobce pak pro srovnání svého případu s jinými případy odškodňování nemajetkových újem odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 379/23 (věc poškozené [jméno FO] vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 248/2018), na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2241/24 (věc vedená zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 89/2021) a na odškodnění pana [Anonymizováno]. Uvedené věci jsou o jakýchsi „nadlidech“, úvahy v odkazovaných rozhodnutích je však nutno použít i na zcela běžné lidi, jako je žalobce, a to s ohledem na čl. 3 Listiny obsahující zákaz diskriminace. Konečně pak žalobce odkázal též na rozsudek [soud A] č. j. 69 Co 530/2024-275, kterým bylo přiznáno zadostiučinění za necelé tři roky trvání trestního stíhání poškozené pro trestný čin „marginálního charakteru“ ve srovnání s obviněním žalobce. Byť tyto kauzy nejsou srovnatelné ze hlediska skutkových okolností a ani průběhu trestního stíhání, pak je možno z tohoto rozsudku vycházet jako retenčního rozhodnutí ve smyslu principu proporcionality.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

12. Dne 10. 1. 2012 byla v bytě užívaném žalobcem a jeho manželkou (byt v [Anonymizováno] domu na shora uvedené adrese žalobce) v době od [Anonymizováno] hod. (do bytu se policejní orgán dostavil v [Anonymizováno] hod.) do [Anonymizováno] hod. provedena domovní prohlídka. Cílem prohlídky bylo nalezení dokladů týkajících se dovozu pohonných hmot z [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zejména společností [společnost A] [právnická osoba] (dále jen „[společnost A]“), ve které byl žalobce jednatelem. Při příchodu policejního orgánu byla v bytě přítomna i manželka žalobce, vlastní prohlídce pak byl přítomen jen žalobce. Žalobce byl před započetím prohlídky vyslechnut, kdy uvedl, že někdy v lednu 2011, kdy sháněl práci, mu práci v [společnost A] nabídl jeho známý [adresa], kdy měl pracovat jako dispečer (logista). Žalobce z dřívějšího působení znal i účetní [společnost A] [jméno FO]. [Anonymizováno]. [adresa] žalobce přesvědčil, aby se na přechodnou dobu nechal zapsat jako jednatel [společnost A], čemuž žalobce vyhověl a jako jednatel pak podepsal za [společnost A] nějaké doklady (mj. daňové přiznání k DPH za leden 2011). Asi po měsíci či dvou žalobce na funkci jednatele rezignoval ze zdravotních důvodů. V rámci práce v logistice žalobce telefonicky komunikoval s přepravní společností, a to na základě pokynů, které dostával též telefonicky. V sídle [společnost A] byl žalobce jen párkrát, když měl jako jednatel něco podepsat, nikoho dalšího ze společnosti neznal, o její činnosti nic nevěděl. Za svou činnost nedostal nic zaplaceno, žádné doklady [společnost A] doma nemá a nikdy neměl. V rámci prohlídky nebyly nalezeny žádné věci důležité pro trestní řízení. Dne 18. 9. 2015 sdělila policejnímu orgánu [právnická osoba]. (dále jen „[banka]“), že zůstatek na účtu žalobce, ke kterému má dispoziční právo i jeho manželka, je zůstatek ve výši 523 343,54 Kč. Usnesením policejního orgánu ze dne 7. 10. 2015, doručeným žalobci dne 22. 10. 2015, bylo rozhodnuto o zajištění prostředků na různých bankovních účtech jako náhradních hodnot za výnos z trestné činnosti a byla zakázána jakákoliv dispozice s prostředky na účtu do výše zajištění. Prostředky na účtu žalobce u [banka] měly být zajištěny až do výše 285 268 152 Kč. Prostředky na účtu žalobce byly na podkladě uvedeného usnesení zablokovány ke dni 9. 10. 2015 s aktuálním zůstatkem 521 620,53 Kč. Dalším usnesením policejního orgánu ze dne 7. 10. 2015, doručeným žalobci též dne 22. 10. 2015, bylo rozhodnuto o zajištění shora uvedeného bytu žalobce jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti a byla zakázána jakákoliv dispozice s tímto bytem. Usnesení bylo dne 9. 10. 2015 doručeno katastrálnímu úřadu, dne 15. 10. 2015 byl o zajištění bytu vyrozuměn též Úřad [Anonymizováno] [adresa]. Dalším usnesením policejního orgánu ze dne 7. 10. 2015, doručeným žalobci též dne 22. 10. 2015, bylo rozhodnuto o zajištění dvou pozemků žalobce v k. ú. [adresa] jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti a byla zakázána jakákoliv dispozice s těmito pozemky. Usnesení bylo dne 9. 10. 2015 doručeno katastrálnímu úřadu, dne 20. 10. 2015 byl o zajištění pozemků vyrozuměn též [právnická osoba] [adresa]. Proti všem těmto usnesením podal žalobce dne 27. 10. 2015 stížnosti, ve kterých namítal, že se nedopustil žádného úmyslného jednání, do celé věci byl vmanipulován lží a nátlakem [Anonymizováno]. [jméno FO], jak již policejnímu orgánu uváděl, a je i v jeho zájmu zjistit, kdo celou věc zorganizoval a řídil. Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality [Anonymizováno] ze dne 30. 10. 2015, č. j. [Anonymizováno], které bylo žalobci doručeno dne 3. 11. 2015, bylo zahájeno trestní stíhání celkem 18 fyzických osob pro rozsáhlou daňovou trestnou činnost související s dovozem a prodejem pohonných hmot, do které byla zapojena i řada právnických osob (mj. [společnost A]), a související legalizaci výnosů z trestné činnosti. Žalobce byl obviněn ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, a to v souvislosti s dovozem pohonných hmot z [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a jejich následným prodejem společností [společnost A], kdy hlavními osobami, které se měly této trestné činnosti při činnosti [společnost A] dopouštět, byly [jméno FO] a [Anonymizováno]. [adresa]. Žalobce se konkrétně předmětné trestné činnosti měl dopustit jednak tím, že se podílel na zpracování a odesílání objednávek a koordinaci dovozů, a zejména pak tím, že jako jednatel [společnost A] podepsal nepravdivé přiznání [společnost A] k DPH za 4. čtvrtletí roku 2010, v důsledku čehož došlo ke zkrácení DPH o 285 268 152 Kč. Stížnosti žalobce proti usnesením o zajištění majetkových hodnot byly jako nedůvodné zamítnuty usneseními státního zástupce ze dne 18. 12. 2015. Dne 10. 6. 2016 byl žalobce vyslechnut jako obviněný. Ke své osobě uvedl, že je poslední tři roky v důchodu. K věci samé pak vypovídal obdobně jako při výslechu před provedením domovní prohlídky v roce 2012, kdy nad rámec tvrzení z roku 2012 doplnil, že práci v [společnost A] mu[Anonymizováno][Anonymizováno]. [adresa], kterého považoval za přítele, byl žalobci i svědkem na svatbě, nabídl v situaci, kdy žalobci zbývaly asi 2 roky do důchodu, byl na úřadu práce a nemohl najít zaměstnání. O jednatelství žalobce zájem neměl, ale za příslib zaměstnání [Anonymizováno]. [jméno FO] vyhověl. Předmětné přiznání k DPH mu přivezl [Anonymizováno]. [adresa] večer domů s tím, že je nutné je podepsat a druhý den podat na finanční úřad. Daňové přiznání měla sestavit [Anonymizováno]. [jméno FO], které žalobce též důvěřoval, a tak je podepsal, nijak je přitom nekontroloval a údaje v něm neověřoval, ani tomu nerozuměl. Podepsané daňové přiznání si [Anonymizováno]. [adresa] zase odvezl, žalobce je na finanční úřad nepodával. Na funkci jednatele žalobce rezignoval poté, když se setkal s dalším známým, který pracoval v jiné firmě [Anonymizováno]. [jméno FO] a který jej varoval před praktikami [Anonymizováno]. [jméno FO], pro které má směřovat do kriminálu, a radil mu, aby se od [Anonymizováno]. [jméno FO] odpoutal. Tehdy si žalobce uvědomil, že byla zneužita jeho důvěra, i když v té době neměl žádné informace o předmětu trestné činnosti a jejím rozsahu (to se dozvěděl až z usnesení o zahájení trestního stíhání), a zdravotně se z toho zhroutil a byl vyšetřován v [Anonymizováno]. K dotazu [banka] došlému dne 28. 2. 2017 na trvání zajištění prostředků na mj. účtu žalobce, sdělil policejní orgán dne 3. 3. 2017, že zajištění stále trvá, a požádal o sdělení aktuálních zůstatků na zajištěných účtech. Dle odpovědi [banka] ze dne 6. 3. 2017 bylo k tomu datu na účtu žalobce blokováno 544 830,56 Kč. K žádosti policejního orgánu ze dne 3. 7. 2017 odhadla společnost [právnická osoba]. dne 24. 7. 2017 aktuální tržní cenu zajištěných pozemků žalobce na částku 201 780 Kč. K žádosti policejního orgánu ze dne 4. 9. 2017 odhadla společnost [právnická osoba] [Anonymizováno]. dne 13. 9. 2017 aktuální tržní cenu zajištěného bytu žalobce na částku cca 3 mil. Kč. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 7. 11. 2017 měl žalobce jeden záznam, a to odsouzení ze dne 1. 6. 1971 pro trestný čin spekulace dle § 117 odst. 1 tr. zák. v tehdy platném znění k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Žalobce se ve zkušební době osvědčil. Ve dnech 27. 11.-1. 12. 2017 měli žalobce a jeho obhájce možnost prostudovat spis před skončením vyšetřování, ani jeden z nich se však k prostudování nedostavil. Vyšetřování bylo ukončeno dne 22. 12. 2017 s návrhem na podání obžaloby na všech 18 obviněných. V případě žalobce šlo o skutek popsaný a kvalifikovaný stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obžaloba na všech 18 obviněných (u žalobce opět stejně popsáno, ale kvalifikováno jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016) byla k [soud A] podána dne 13. 11. 2018. Pro případ odsouzení státní zástupce navrhoval mj. též rozhodnout o zabrání náhradních hodnot žalobce, tj. zajištěných prostředků na účtu u [banka], zajištěného bytu a zajištěných pozemků. Při hlavním líčení konaném dne 15. 4. 2019, kterého se žalobce osobně účastnil, bylo zahájeno projednání věci. Bylo konstatováno, že finanční úřady se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody buď nepřipojily vůbec, anebo se připojily vadně. Při hlavním líčení konaném dne 17. 4. 2019 byl žalobce vyslechnut jako obžalovaný. Věcně vypovídal opět obdobně jako v předchozích fázích trestního řízení. Ke své osobě uvedl, že je ve starobním důchodu, působí jako člen samosprávy v SVJ v jejich domě, jeho souhrnný měsíční příjem činí 16 tis. Kč. Dále žalobce uvedl, že má problémy se srdcem, vysokým tlakem, má poúrazové problémy, možná to souvisí s věkem. Dne 7. 5. 2020 žalobce požádal o zrušení zajištění prostředků na jeho účtu u [banka]. Argumentoval jednak tím, že do účasti na trestné činnosti byl vmanipulován [Anonymizováno]. [jméno FO], který jej obelhal a zneužil jeho důvěry, jednak tím, že zajištěné prostředky nijak nesouvisí s trestnou činností, ze které neměl žádný prospěch, ale představují jeho životní úspory pocházející z legálních zdrojů, a dále též dlouhodobostí zajištění prostředků porušující jeho právo na spravedlivý proces. Žádost byla usnesením [soud A] ze dne 18. 5. 2020 zamítnuta, když důvody, pro které byly prostředky zajištěny, nadále trvají. Rovněž dne 7. 5. 2020 žalobce podal návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, ve kterém argumentoval, že při zajištění prostředků na bankovním účtu je odkázán pouze na svůj starobní důchod nepřevyšující 15 tis. Kč měsíčně, přičemž jeho zdravotní stav významně limituje jeho výdělkové možnosti. Dále žalobce uvedl, že příjem jeho manželky z pracovního poměru dosahuje přibližně 18 tis. Kč měsíčně, přičemž v současné koronavirové krizi tato již druhý měsíc pobírá jen 60 % mzdy. Usnesením [soud A] ze dne 6. 8. 2020 nebyl žalobci nárok na bezplatnou obhajobu přiznán, když žalobce přes výzvu soudu nepředložil doklady potřebné k posouzení jeho žádosti. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 11. 9. 2020 neměl žalobce žádný další záznam. Osobně se pak žalobce účastnil až hlavních líčení konaných ve dnech 14., 15. a 18. 9. 2020, při kterých bylo projednání věci před soudem prvého stupně dokončováno. Při hlavním líčení konaném dne 15. 9. 2020 byla jako svědek vyslechnuta manželka žalobce, která v základních obrysech potvrdila verzi žalobce (přátelství s [Anonymizováno]. [jméno FO], nabídka práce a jednatelství žalobci od [Anonymizováno]. [jméno FO], ukončení jednatelství po upozornění dalšího známého, následná hospitalizace žalobce v [Anonymizováno]), podrobnosti ale neznala, žalobce jí takové informace nesděloval, řešil si to sám, aby ji nezatěžoval. Státní zástupce v závěrečné řeči navrhoval uznat žalobce vinným dle obžaloby a uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci a dále v zákazu podnikání oboru nákupu, prodeje a skladování pohonných hmot včetně jejich dovozu ve výměře u horní hranice zákonné trestní sazby a trest propadnutí náhradní hodnoty (zjištěných prostředků na účtu, bytu a pozemků). Obhájce žalobce v závěrečné řeči navrhoval zproštění žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., když skutek popsaný v obžalobě se v pro věc podstatné části stal (podpis daňového přiznání žalobcem), ale absentuje zde jakékoliv úmyslné zavinění na straně žalobce, který byl do věci pod příslibem zaměstnání vmanipulován[Anonymizováno][Anonymizováno]. [jméno FO], kterému důvěřoval, a v momentu, kdy stran praktik [Anonymizováno]. [jméno FO] nabyl podezření, z místa jednatele odstoupil, což oznámil i na finanční úřad. Stejně se v závěrečné řeči vyjádřil i žalobce. Při hlavním líčení konaném dne 5. 10. 2020, kterého se žalobce osobně neúčastnil, byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Někteří spoluobžalovaní byli předmětným rozsudkem uznáni vinnými a byly jim uloženy mnohaleté nepodmíněné tresty odnětí svobody. Soud takto rozhodl, když nevzal za prokázané, že by se žalobce podílel na zpracování a odesílání objednávek a koordinaci dovozů pohonných hmot, a v ostatním pak uzavřel, že žalobce nejednal zaviněně, když se do jednatelství v [společnost A] nechal zlákat [Anonymizováno]. [jméno FO] a za zhruba měsíční působení v této funkci nemohl rozpoznat, k jaké sofistikované trestné činnosti v této společnosti dochází. Podáním ze dne 18. 3. 2021, odůvodněným podáním ze dne 9. 4. 2021, podal státní zástupce odvolání mj. v neprospěch žalobce ve výroku o vině, kdy navrhoval, aby [soud B] ve vztahu k žalobci napadený rozsudek zrušil a věc vrátil [soud A] k dalšímu řízení. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 9. 3. 2022 neměl žalobce žádný další záznam. Ve věci podaná odvolání byla projednána ve veřejném zasedání konaném ve dnech 1. 4. a 11. 4. 2022, z nichž se žalobce osobně účastnil jen části veřejného zasedání konaného dne 1. 4. 2022. Dne 11. 4. 2022 [soud B] vyhlásil rozsudek, kterým byl mj. napadený rozsudek stran dvou obžalovaných ([Anonymizováno], [Anonymizováno]) zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena [soud A] k novému rozhodnutí, a ve kterém chyběl mj. výrok stran odvolání státního zástupce podaného v neprospěch žalobce. V písemném odůvodnění rozsudku (odstavec 33. odůvodnění) však [soud B] podrobně rozvedl, proč shledal odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce nedůvodným, a napadený rozsudek tak zůstal stran žalobce nezměněn. Písemné vyhotovení rozsudku [soud B] bylo doručeno obhájci žalobce dne 7. 6. 2022 a žalobci dne 8. 6. 2022. Podáním ze dne 24. 6. 2022 podal nejvyšší státní zástupce proti rozsudku [soud B] dovolání, a to mj. ve prospěch i neprospěch žalobce výhradně z důvodu, že v rozsudku [soud B] chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch žalobce, třebaže z odstavce 33. odůvodnění rozsudku lze dovodit, jakým způsobem odvolací soud zamýšlel ve věci rozhodnout. Dovolání bylo dne 8. 7. 2022 zasláno obhájci žalobce. Dne 8. 7. 2022 požádal žalobce o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu, bytu a pozemků, které i přes jeho pravomocné zproštění obžaloby nadále trvá. Usnesením [soud A] ze dne 14. 7. 2022, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2022, bylo zajištění všech majetkových hodnot žalobce zrušeno, když pravomocným zproštěním žalobce obžaloby rozsudkem [soud A] ze dne 5. 10. 2020 ve spojení s rozsudkem [soud B] ze dne 11. 4. 2022 zanikl důvod takového zajištění. Pravomocné usnesení o zrušení zajištění bylo dne 28. 7. 2022 zasláno [banka] a katastrálním úřadům k realizaci. [banka] vyrozuměla soud o zrušení zajištění prostředků na účtu žalobce ke dni 29. 7. 2022. Žalobce se v podání došlém soudu dne 17. 8. 2022 s dovoláním nejvyššího státního zástupce ztotožnil. Dne 10. 11. 2023 došla [soud A] stížnost žalobce na průtahy v řízení v souvislosti s předložením dovolání nejvyššího státního zástupce, od jehož podání již uplynulo téměř 1,5 roku, NS. Žalobce ve stížnosti poukazoval na svůj vysoký věk, stejně jako na skutečnost, že v průběhu trestního řízení onemocněl závažnou neurologickou chorobou a že dlouholetý a dosud přetrvávající stav nejistoty při neukončeném trestním řízení je skutečnosti evidentně mu neprospívající a škodlivou. [soud B] při veřejném zasedání konaném dne 18. 12. 2023, kterého se žalobce osobně účastnil, vyhlásil rozsudek, kterým doplnil svůj rozsudek ze dne 11. 4. 2022 o chybějící výrok, kterým se odvolání státního zástupce podané mj. v neprospěch žalobce zamítá. Doplňující rozsudek [soud B] vydal v situaci, kdy mu byl spis předložen s odvoláními proti novému rozsudku [soud A] ve věci obžalovaných [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [právnická osoba] kdy ze spisu zjistil vadu svého rozsudku ze dne 11. 4. 2022, pro kterou bylo ve věci podáno dovolání. Písemné vyhotovené doplňujícího rozsudku [soud B] bylo doručeno státnímu zástupci a obhájci žalobce dne 17. 1. 2024 a žalobci dne 22. 1. 2024. Nejvyšší státní zástupce označil ve vyjádření ze dne 5. 2. 2024 postup [soud B] při vydání doplňujícího rozsudku za rozporný s procesními přepisy (o všech odvoláních má být rozhodnuto jedním rozhodnutím, pochybnosti o oprávněnosti [soud B] rozhodovat o odvolání státního zástupce podaného mj. v neprospěch žalobce ve chvíli, kdy mu byl spis soudem prvého stupně předložen s odvoláními jiných odvolatelů proti jinému rozsudku, nemožnost odvolacího soudu doplnit chybějící výrok bez usnesení NS vydaného na podkladě podaného dovolání), a na podaném dovolání tak setrval a toto nevzal zpět. Dne 28. 5. 2024 se žalobce dotazoval [soud A], zda bylo dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku [soud B] ze dne 11. 4. 2022 a zda nejvyšší státní zástupce podal dovolání proti doplňujícímu rozsudku [soud B] ze dne 18. 12. 2023. Dne 7. 6. 2024 žalobce odpověď urgoval a dne 10. 6. 2024 mu bylo ze strany [soud A] sděleno, že dovolání vzato zpět nebylo. V podání došlém NS se žalobce vyjadřoval k postupu nejvyššího státního zástupce, který setrval na podaném dovolání i po vydání doplňujícího rozsudku [soud B], kdy tento postup a úvahy považoval za zcestné a navrhoval, aby NS podané dovolání jako nepřípustné odmítl. NS usnesením ze dne 17. 12. 2024 rozhodl mj. tak, že se dovolání nejvyššího státního zástupce podané ve prospěch i neprospěch žalobce odmítá jako neopodstatněné. NS konstatoval, že za situace, kdy [soud B] dovoláním vytýkané procesní pochybení napravil doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, by rozhodnutí ve smyslu dovolacího návrhu nejvyššího státního zástupce (včetně jeho následného vyjádření ze dne 5. 2. 2024 k doplňujícímu rozsudku) nebylo ničím jiným než přehnaným formalismem. NS uznal, že [soud B] při vydání doplňujícího rozsudku nepostupoval způsobem, který by byl v tr. ř. výslovně upraven, avšak nejedná se ani o postup zakázaný. Vyhovění dovolacímu návrhu nejvyššího státního zástupce by navíc vyvolalo těžko řešitelnou procesní situaci, kdy by o doplnění chybějícího výroku [soud B] rozhodl na podkladě příkazu NS a současně by zde existoval doplňující rozsudek [soud B] ze dne 18. 12. 2023, kterým bylo rozhodnuto o tomtéž a který nebyl napaden mimořádným opravným prostředkem. Usnesení NS bylo doručeno obhájci žalobce dne 31. 1. 2025 a žalobci dne 6. 2. 2025 (zjištěno ze spisu [soud A] sp. zn. [Anonymizováno]).

13. Při vyšetření dne 31. 5. 2022 byla žalobci diagnostikována [Anonymizováno] nemoc (zjištěno ze zprávy z ambulantního vyšetření na Klinice [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [právnická osoba] a [podezřelý výraz]).

14. Manželka žalobce absolvovala v období červen až listopad 2019 několik psychoterapeutických setkání, péči vyhledala z důvodu dlouhodobě prožívaných úzkostí. Tyto úzkosti pramenily především z přetíženosti v práci, kde měla i potíže se šéfovou, a dále z prožívaných konfliktů mezi potřebami být v práci a trávit čas s manželem, z neschopnosti najít si čas sama pro sebe, prosadit své potřeby doma i v práci a věnovat se vlastním aktivitám. V rámci terapeutických setkání zmiňovala komplikovaný, ale současně blízký vztah se žalobcem, tušení, že jí žalobce tají svůj zdravotní stav, a obavu, že o něho přijde a zůstane sama. Trestní stíhání žalobce a jeho případné dopady na její psychický stav manželka žalobce v průběhu psychoterapeutických setkání nezmiňovala (zjištěno ze zpráv ze psychosociální péče v Ústavu hematologie a krevní transfuze ze dnů 21. 6., 25. 6., 9. 7., 20. 8., 27. 8., 13. 9., 8. 10., 5. 11. a 25. 11. 2019).

15. V řízení vedeném u [soud C] pod sp. zn. 17 C 80/2022, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím a písemné omluvy jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou předmětného trestního stíhání, byla žaloba rozsudkem ze dne 24. 2. 2023 zamítnuta. Soud považoval dosavadní délku trestního stíhání, které pro absenci výroku týkajícího se odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce v rozsudku [soud B] ze dne 11. 4. 2022 a pro dosud nerozhodnuté dovolání nejvyššího státního zástupce považoval za dosud neskončené, za nepřiměřenou, za dostačující zadostiučinění však považoval žalovanou již poskytnuté konstatování porušení práva, když žalobce neunesl břemeno tvrzení stran konkrétní vzniklé újmy. Tento rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením [soud A] ze dne 14. 6. 2023 a věc byla vrácena [soud C] k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že soud prvého stupně neprovedl důkaz obsahem spisu předmětného trestního řízení, bez kterého nelze učinit závěro o (ne)přiměřenosti délky trestního stíhání. Odvolací soud pak připomněl, že při závěru o nepřiměřenosti dosavadní délky trestního stíhání by podaná žaloba mohla být předčasná, když v dosud neskončeném trestním stíhání by žalobci mohla být poskytnuta kompenzace jeho nepřiměřené délky ve formě zmírnění ukládaného trestu. Žaloba pak byla znovu zamítnuta rozsudkem ze dne 8. 11. 2023. Soud takto rozhodl, když opětovně dospěl k závěru o nepřiměřenosti dosavadní délky trestního stíhání, avšak žalobu zamítl tzv. „pro tentokrát“, když při dosavadním neskončení trestního stíhání není postaveno najisto, že žalobci nebude kompenzace nepřiměřené délky poskytnuta přímo v trestním řízení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem [soud A] ze dne 20. 3. 2024. Odvolací soud považoval za předčasný i závěr o nepřiměřenosti dosavadní délky trestního stíhání žalobce, zejména se však ztotožnil se závěrem, že pro absenci výroku v rozsudku [soud B] ze dne 11. 4. 2022, přičemž obsah odůvodnění rozsudku není v daném směru relevantní (o vydání doplňujícího rozsudku [soud B] ze dne 18. 12. 2023 odvolací soud v době svého rozhodování nevěděl), nelze považovat trestní stíhání žalobce za dosud zcela skončené, a stále zde tak existuje hypotetická možnost, že na základě dovolání bude trestní řízení žalobce otevřeno, a tudíž nelze vyloučit, že žalobci bude poskytnuta kompenzace nepřiměřené délky trestního stíhání přímo v trestním řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku [soud A] bylo jako nepřípustné odmítnuto usnesením NS ze dne 26. 9. 2024, když dovolací soud aproboval závěr o předčasnosti podané žaloby (nové tvrzení o vydání doplňujícího rozsudku [soud B] ze dne 18. 12. 2023 nebylo v dovolacím řízení přípustné) jako souladný se svou judikaturou. Ústavní stížnost žalobce proti rozhodnutím soudů všech třech stupňů byla jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025. Ústavní soud stejně jako v předchozích rozhodnutích o ústavních stížnostech žalobce v dalších dvou řízeních týkajících se téhož trestního stíhání aproboval závěr o předčasnosti žaloby z důvodu neskončeného trestního stíhání žalobce pro absenci výroku v rozsudku [soud B] ze dne 11. 4. 2022. Za vadu řízení pak Ústavní soud nepovažoval, že k vydání doplňujícího rozsudku [soud B] ze dne 18. 12. 2023 nepřihlédl ani [soud A], který o něm pro nesplnění povinnosti tvrzení ze strany žalobce nevěděl, ani NS, pro který tvrzení o vydání takového rozsudku představovalo nepřípustnou novotu (zjištěno ze spisu [soud C] sp. zn. 17 C 80/2022, konkrétně rozsudku na č. l. 92, usnesení [soud A] na č. l. 134, rozsudku na č. l. 214, rozsudku [soud A] na č. l. 241, usnesení NS na č. l. 271, usnesení Ústavního soudu na č. l. 288).

16. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2020 až 2024 celkem 39,77 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

17. Roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku 2015=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku 2015, činil 111,8 za rok 2020 a 151,4 za rok 2024, rozdíl je tedy 39,6 (zjištěno z webových stránek Českého statistického úřadu – sekce Statistiky>Ekonomika>Ceny, inflace>Inflace, spotřebitelské ceny>Inflace - druhy, definice, tabulky).

18. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že trestní stíhání trvalo dlouho a po celou dobu to bylo hlavní téma, na které musel myslet, proč se to stalo, jak to dopadne, že může být odsouzen k dlouhému trestu, nebylo to nic příjemného. Trestní stíhání nesl špatně, nebyl si vědom, že by spáchal nějaký zločin. Neustále to měl v hlavě a ostatní věci šly stranou. Po vydání rozsudku [soud B] přišla úleva, žalobce myslel, že je to vyřešené, ale pak přišlo nějaké dovolání a celé se to komplikovalo a vleklo, bylo to nepřehledné. Definitivní konec pak přišel až po rozhodnutí NS. Žalobce se dotklo již provedení domovní prohlídky před trestním stíháním. I když prohlídka proběhla slušně, tak to bylo nepříjemné. Prohlídky si všimli i sousedé v domě, žalobce se na ní ptali a musel jim, říkat, že o nic nejde, že je to jen formalita, přesto mu provedení prohlídky pošramotilo pověst v domě. V průběhu trestního stíhání se u žalobce začala projevovat [Anonymizováno] nemoc. První náznaky se objevily asi před osmi lety a první diagnóza, že by se mohlo jednat o tuto chorobu, byla vyřčena na klinice v [adresa] asi před pěti lety. Léčit se s touto chorobou pak žalobce začal poté, co mu byla diagnostikována v nemocnici v [Anonymizováno]. Co bylo příčinou rozvoje této choroby, nikdo konkrétně neuvedl, žalobce se domnívá, že by to mohlo souviset se stresem z trestního stíhání, ale tvrdit to nemůže. Již před trestním stíháním byl žalobce léčen s [Anonymizováno], resp. kolísavým tlakem a byl v této souvislosti sledován na [Anonymizováno]. V průběhu trestního stíhání u něho došlo k navýšení medikace, která mu zůstala i po skončení trestního stíhání, žalobce však připustil, že to může souviset i s věkem. V důsledku trestního stíhání žalobce rezignoval na možnost dalšího pracovního uplatnění, i když mohl ještě nějakých 8 let pracovat a příležitosti k tomu měl. Když pak byl vyzván, aby uvedl nějaké konkrétní pracovní příležitosti, o které přišel, hovořil o otevírání hudebního klubu v letech 2005 a 2006 a o tom, že na živnostenský list vykonával realitní činnost, stran které ale nebyl schopen specifikovat, kdy ji před přijetím práce od společnosti [společnost A], když byl před tím registrován na úřadu práce, ukončil. Žalobce se též dotklo, že měl v průběhu trestního stíhání zajištěn celý svůj majetek. Zajištěním prostředků na účtu přišel o našetřenou rezervu jednak pro případ nenadálých výdajů, jednak pro přilepšení na stáří, a s manželkou tak museli žít jen z jeho nevysokého důchodu a z platu manželky. Manželka tak musela žalobce částečně podporovat, což se mu nelíbilo. Kvůli zajištění prostředků na účtu se snížila životní úroveň žalobce a jeho manželky, kdy si již nemohli dovolit věci jako dříve. Žalobce tak kvůli nedostatku financí např. nemohl v době, kdy mu to zdravotní stav ještě dovoloval, jezdit s přáteli na lyže, věnovat se sportovním aktivitám, což dříve činil, jezdit na zahraniční pobyty. Zajištění a potenciální ztráta bytu představovaly ohrožení bydlení žalobce a jeho manželky, při současných cenách by si nemohli dovolit pořídit jiný byt. Trestní stíhání se dotklo i manželky žalobce, která je též špatně nesla a měla obavy, že se může stát něco zlého, i když s detaily věci seznámena nebyla. Špatně manželka snášela i provedení domovní prohlídky, přestože odešla do práce a prohlídce přímo přítomna nebyla. Byla v šoku z toho, že se jim někdo pohyboval po bytě a prohledával věci. Přestože manželka věřila v nevinu žalobce a podporovala jej, tak rovněž ona byla z trestního stíhání nervózní. K zásadním konfliktům mezi nimi nedošlo, ale pohoda v partnerském vztahu byla pryč. Žalobce potvrdil, že manželka vyhledala psychologickou pomoc. Dle žalobce to souviselo jednak s jeho trestním stíháním, jednak s tím, že manželka je workoholik a přeháněla to s prací, a když se to dalo dohromady, tak se z toho chvílemi hroutila. Vztahů s přáteli, kteří o trestním stíhání většinově ani nevěděli, se trestní stíhání dotklo jen přes nedostatek financí u žalobce, kdy žalobce se musel z některých aktivit kvůli penězům vymluvit, že nemá čas. Parta přátel, kteří takto jezdili na hory, na lyže, se pak rozpadla, ale nebylo to jen kvůli žalobci. V místě bydliště se o trestním stíhání žalobce nevědělo, řekl to asi jen dvěma nejbližším přátelům, ostatní sousedé se to nedozvěděli. Činnosti žalobce ve výboru SVJ se trestní stíhání nijak nedotklo, byly tam jen dotazy na domovní prohlídku.

19. Při účastnické výpovědi dne 8. 11. 2023 v řízení vedeném u OS Praha 7 pod sp. zn. 17 C 80/2022 žalobce mj. k dotazu, zda je pro něj trestní řízení skončené, uvedl, že byl zproštěn obžaloby, bylo podáno odvolání státního zástupce a z jeho pohledu je to skončeno, nyní už ve stresu z trestního stíhání není, je to za ním (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 8. 11. 2023).

20. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce, vypovídala velmi podobně jako žalobce. Uvedla, že doba trestního stíhání žalobce byla pro ně oba náročným a stresujícím obdobím. Žalobce se snažil nedávat to na sobě znát, nechtěl tím svědkyni zatěžovat, ale bylo na něm vidět, že je více unavený, že má obavy. Jak celá věc trvala dlouho, tak žalobce měl obavy, že by mohl být i odsouzen. Změna nastala cca před čtyřmi lety, kdy byl vyhlášen rozsudek a kdy věděli, že by se to už mělo zlepšit. Žalobce se dotýkalo i to, že jej do věci zatáhla osoba, které důvěřoval, známý, který mu byl i za svědka na svatbě. Žalobce měl již před trestním stíháním problémy s tlakem, byl léčen na [Anonymizováno], v průběhu trestního stíhání pak u něho došlo k navýšení medikace. V průběhu trestního stíhání byla žalobci též diagnostikována [Anonymizováno] choroba. Určité náznaky této choroby možná byly již i před trestním stíháním, ale naplno se choroba projevila až v době trestního stíhání. Svědkyně má za to, že to souviselo s prožívaným stresem z trestního stíhání. Žalobce po záležitosti s [společnost A] odešel do předčasného důchodu a měl již jen občasné brigády. Žádné stálé zaměstnání si již nehledal, dle svědkyně k tomu přispěla právě i zkušenost s [společnost A]. Svědkyně si nebyla vědoma, že by žalobce kvůli trestnímu stíhání přišel o nějakou pracovní příležitost. Svědkyně o trestním stíhání žalobce věděla, ale neznala detaily, žalobce ji tím nechtěl zatěžovat. Věřila v žalobcovu nevinu, snažila se jej podporovat a být mu oporou, snažila se to skloubit se svým vysokým pracovním vytížením. Svědkyně potvrdila, že v době trestního stíhání žalobce navštěvovala psycholožku. Svědkyně měla vlastní problémy kvůli svému pracovnímu přetížení, pak se k tomu přidaly i problémy kvůli stresujícímu prostředí, hádkám doma. Pokud jde o domovní prohlídku, svědkyně se jí neúčastnila, byla poslána do práce, po návratu pak musela uklidit byt, který byl naruby. Nebylo to ale nic příjemného, když někdo ráno zazvoní a jde prohledávat byt. Špatný pocit z toho, že se někdo přehraboval v jejich věcech, pak ve svědkyni přetrvával delší dobu. Trestní stíhání se dotklo finanční situace rodiny, žalobci byly zajištěny prostředky na účtu, které měl našetřeny jako rezervu, na přilepšení k důchodu. Zatímco dříve měl větší množství prostředků žalobce, po zajištění účtu žili převážně z příjmu svědkyně, který byl v té době cca 30-35 tis. Kč měsíčně. Jejich životní standard, na který byli zvyklí, se kvůli nižším příjmům snížil, a zejména kvůli tomu mezi nimi docházelo k hádkám, a došlo tak k mírnému narušení jejich vztahů v době trestního stíhání. K hádkám ale přispívaly i celková nespokojenost ze situace trestního řízení a též přepracovanost svědkyně. Žalobce byl zvyklý jezdit na lyže, chodit hrát tenis, golf, to si nyní kvůli financím nemohl dovolit. Svědkyně se alespoň snažila využívat bonusů, které ji přinášelo její zaměstnání v cestovním ruchu, a brala tak žalobce cca 2x ročně na pracovní cesty do zahraničí, což bylo za speciální ceny, a mohli si to tak dovolit. O tom, že žalobci byly zajištěny i byt a další nemovitosti, svědkyně nevěděla. Z rodiny o trestním stíhání žalobce věděla jen matka svědkyně, reagovala překvapeně, ale žádné detaily s ní neprobírali. Přátelé, známí dle svědkyně o trestním stíhání žalobce nevěděli, neprobírali to s nimi, kontaktů s nimi se trestní stíhání nijak nedotklo, resp. dotklo jen kvůli nedostatku financí, kdy žalobce nemohl jezdit na akce s přáteli, na které byl zvyklý. Sousedé v domě dle svědkyně nevěděli ani o provedení domovní prohlídky, ani o trestním stíhání žalobce, je to anonymní prostředí velkého paneláku, kde se lidé ani neznají. Žádné reakce na domovní prohlídku, která neprobíhala nijak pompézně, či trestní stíhání svědkyně nezaznamenala.

21. Přípisem došlým žalované dne 18. 12. 2023 uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě (byť stručněji formulovaných) požadavky na zaplacení částky 500 000 Kč a poskytnutí písemné omluvy (bez konkrétního požadavku na její znění) jako zadostiučinění za újmu způsobenou předmětným trestním stíháním. Žalovaná žalobce vyrozuměla přípisem ze dne 8. 4. 2024, že projednání jeho žádosti bylo z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě bez dalšího ukončeno (zjištěno z uplatnění nároku, detailu odeslané datové zprávy, přípisu žalované).

22. Z článku „Příčiny vzniku [Anonymizováno] nemoci – nové představy a nové výzvy“ soud s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) žádná skutková zjištění nečinil. Ze stejného důvodu pak soud ani z k důkazu provedených rozhodnutí vydaných ve věci vedené u OS Praha 7 pod sp. zn. 17 C 80/2022 nečinil zjištění o konkrétním vyjadřování do rozhodování zapojených soudů na adresu žalobce a ve svých zjištěních se omezil jen na věcný obsah jimi učiněných závěrů.

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

25. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

27. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

29. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání.

30. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

31. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

32. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán nejprve pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku a posléze pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let. S ohledem na výši trestní sazby a výši škody, která měla být trestnou činností způsobena, žalobci zjevně hrozilo uložení výrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem bylo v závěrečné řeči navrhováno 7 let) a též propadnutí zajištěných náhradních majetkových hodnot v řádu milionů Kč. To je okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu výrazně zvyšuje. Žalobce byl stíhán pro daňovou trestnou činnost, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. Stíhanou trestnou činností však měla být způsobena škoda ve výši cca 284 mil. Kč, což naopak společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje. Nemajetkovou újmu pak zvyšuje i skutečnost, že žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) tr. ř., tj. z důvodu, že stíhaný skutek není trestným činem.

33. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno usnesením ze dne 30. 10. 2015, doručeným žalobci dne 3. 11. 2015, a definitivně bylo skončeno usnesením NS ze dne 17. 12. 2024 o odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo doručeno obhájci žalobce dne 31. 1. 2025 a žalobci dne 6. 2. 2025. Trestní stíhání tedy trvalo celkem 9 let a 1,5 měsíce, resp. stran vědomosti žalobce 9 let a téměř 3 měsíce. Soud v této souvislosti uvěřil tvrzení žalobce, že dopady předmětného trestního stíhání subjektivně vnímal po celou uvedenou dobu. K tomu přispělo i nešťastné rozhodování trestních soudů, kdy po prvním rozsudku [soud B] žalobce nabyl dojmu, že je pravomocně zproštěn obžaloby, což uváděl i v odškodňovacím řízení u [soud C] (uvedl to též [soud A] v usnesení o zrušení zajištění náhradních majetkových hodnot), nicméně následně se situace stala nepřehlednou, řešil se chybějící výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce, a to prostřednictvím dovolání nejvyššího státního zástupce a doplňujícího rozsudku [soud B], kdy i po jeho vydání nejvyšší státní zástupce trval na podaném dovolání. Navíc informace, že ještě může být odsouzen, byla žalobci sdělována i v civilních řízeních, ve kterých se domáhal náhrady škody či zadostiučinění za nemajetkové újmy a jeho žaloby byly pro předčasnost zamítány. Soud tak nedospěl k závěru, že subjektivně by měla být délka trestního stíhání vůči žalobci zvažována po kratší než po shora uvedenou dobu. Soud se nezabýval hodnocením, zda uvedená délka trestního stíhání byla či nebyla přiměřená okolnostem projednávané věci, neboť je mu z jeho činnosti známo, že se žalobce v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 62/2024 samostatně domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení, a případnou nepřiměřenost délky řízení tak nelze u újmy z titulu nezákonného trestního stíhání zohledňovat. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu 9 let a 3 měsíců, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, je nutno označit za objektivně dlouhou, a délku trestního stíhání je tak nutno považovat za kritérium, které intenzitu nemajetkové újmy zvyšuje.

34. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. Ke stíhanému skutku v podstatné části došlo, což ani žalobce nepopíral, a orgány činné v trestním řízení tak měly důvod trestní stíhání žalobce vést. Shromážděné důkazy pak posoudil soud, který žalobce podané obžaloby zprostil. Orgánům činným v trestním řízení, resp. orgánům přípravného trestního řízení lze snad jen vyčíst, že po vysvětlení povahy účasti žalobce na celé trestné činnosti, které bylo konzistentní od začátku trestního řízení, mohly důkladněji vážit, zda je na straně žalobce po subjektivní stránce dána trestní odpovědnost. V rámci okolností trestního stíhání a činnosti orgánů státu soud nepřihlížel k žalobcem namítanému vyjadřování soudů v předchozích odškodňovacích řízeních. Pokud se tyto soudy měly vyjadřovat závadným způsobem či dokonce narušovat zásadu presumpce neviny, mohlo by se případně jednat o samostatný nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, který však s odpovědností žalované za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (nezákonným rozhodnutím) nesouvisí a nebyl předmětem tohoto řízení.

35. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, provedenými důkazy (výpovědi žalobce a svědkyně) byly prokázány obecné dopady spojené většinou s každým trestním stíháním, tj. psychická zátěž, stres, nervozita, pocit nejistoty, obavy z odsouzení. Tyto pocity frustrace byly u žalobce umocňovány zklamáním z toho, že jej do věci vmanipuloval člověk, kterému věřil a o kterém si myslel, že je jeho přítelem. Za takovou skutečnost však žalovaná neodpovídá. Výrazný zásah do osobnostní sféry žalobce a též jeho manželky představovalo provedení domovní prohlídky, při kterém došlo k narušení jejich soukromí a vnímání bezpečnosti domácího prostředí. Bylo prokázáno částečné narušení vztahu s manželkou, kdy ale jejich hádky pramenily spíše z toho, že měli z důvodu zajištění žalobcova majetku méně peněz, a museli tak snížit svůj životní standard, než z vlastního faktu trestního stíhání žalobce. Manželka žalobce jinak podporovala, stála za ním a věřila v jeho nevinu, byť s ním sdílela jeho obavy z možných následků trestního stíhání. Manželka měla ale své vlastní pracovní či psychické problémy, o detailech trestního stíhání žalobce toho moc nevěděla, sám žalobce ji tím nechtěl zatěžovat, a tak trestní stíhání nevnímala tolik intenzivně jako žalobce. Absolvování psychologické péče manželkou souviselo s trestním stíháním žalobce jen částečně, prvotní základ psychických problémů pramenil z pracovního vytížení manželky, jak vyplynulo i z předložených zpráv psycholožky. Jiných členů rodiny se trestní stíhání žalobce nedotklo. Stejně tak se trestní stíhání žalobce nedotklo jeho vztahů s přáteli, kteří o trestním stíhání většinově ani nevěděli, na tyto vztahy mělo trestní stíhání dopad jen zprostředkovaný, když se žalobce kvůli omezeným příjmům nemohl účastnit aktivit, které s přáteli dříve absolvoval (hory, lyže, zahraniční zájezdy). Trestní stíhání nemělo dopady ani na vztahy žalobce v místě bydliště. O trestním stíhání žalobce se ani nevědělo, sousedé si zřejmě všimli jen provedení domovní prohlídky, ale ani v souvislosti s ní nebyly prokázány žádné konkrétní dopady (žalobce hovořil o narušení dobré pověsti, manželka takové dopady popřela, domovní prohlídka nijak nenarušila činnost žalobce ve výboru SVJ). Za prokázané vzal soud narušení majetkové sféry žalobce v důsledku trestního stíhání, v rámci kterého byly žalobci zajištěny prostředky na účtu ve výši cca 0,5 mil. Kč a nemovitý majetek v odhadní ceně cca přes 3 mil. Kč. Žalobce se jednak dotklo předmětné zajištění jako takové, když v jeho důsledku jednak ztratil přístup k majetkovým rezervám vytvořeným pro případ neočekávaných událostí, jednak bylo i ohroženo bydlení žalobce a jeho manželky, která však o tom ani nevěděla. V důsledku omezení možnosti disponovat s úsporami na účtu se pak ztížily i životní podmínky, kdy žalobce s manželkou žili jen z důchodu žalobce a příjmu manželky, který však nebyl zanedbatelný (cca 30-35 tis. Kč měsíčně). Došlo tak i k určitému poklesu životní úrovně, když se žalobce nadále nemohl věnovat aktivitám, které provozoval dříve (lyže, tenis, golf, zahraniční cesty). Do zahraničí přestože žalobce s manželkou i v době trestního stíhání pravidelně cestovali, když využívali bonusů spojených s prací manželky v oblasti cestovního ruchu. Pokud jde o zdravotní sféru, soud se nezabýval tím, zda prokázaný vznik [Anonymizováno] choroby představuje následek trestního stíhání, tj. zda k rozvoji této choroby u žalobce došlo v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním. Pokud by tomu tak bylo, jednalo by se u újmy plynoucí z takovéhoto diagnostikovaného poškození zdraví o samostatně uplatnitelný nárok na náhradu újmy na zdraví a nebylo by na místě tuto skutečnost zohledňovat při posuzování nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním. Soud tak zohlednil jen skutečnost, že žalobce byl v době trestního stíhání osobou trpící řadou zdravotních problémů (vedle [Anonymizováno] choroby též problémy se srdce, tlakem a další choroby odpovídající jeho věku), v důsledku čehož probíhající trestní stíhání jistě vnímal intenzivněji a úkorněji než člověk zdravý a plný fyzických sil. Stejné pak platí i pro hledisko věku, když žalobci bylo v době zahájení trestního stíhání 66 let a v době jeho skončení již 75 let. Prokázány pak nebyly dopady trestního stíhání do pracovní sféry žalobce. Žalobce byl v době zahájení trestního stíhání již několik let ve starobním důchodu a nebyl schopen uvést žádnou konkrétní pracovní příležitost, o kterou měl přijít (ve svém líčení se vracel do minulosti dávno předcházející zahájení trestního stíhání). Skutečnost, že by žalobce po negativní zkušenosti se společností [společnost A], která sama předcházela zahájení trestního stíhání téměř o 5 let, hledal nějaké jiné stálé zaměstnání, vyloučila manželka žalobce. Konečně pak soud nemohl nepřihlédnout též k tomu, že žalobce již měl dřívější zkušenost s orgány činnými v trestním řízení. Přestože se tak stalo v poměrně dávné minulosti, žalobce již byl trestně stíhán a byl i odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Odškodňované trestní stíhání tak na něho muselo mít o něco méně intenzivní dopad než na osobu, která se do střetu s orgány činnými v trestním řízení dostává zcela poprvé.

36. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva není dostatečné.

37. Případ žalobce pak soud porovnal s následujícími případy odškodňování nemajetkových újem: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 72/2017 a následně u MS Praha pod sp. zn. 23 Co 354/2019 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku v souvislosti s obchodem s pohonnými hmotami, kterým měla být způsobena škoda 1 mil. Kč, tj. pro stejnou ale méně závažnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 2 let a 8 měsíců a poškozený byl obžaloby též zproštěn dle § 226 písm. b) tr. řádu, avšak až poté, co byl 2x nepravomocně odsouzen soudem prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci trpěl v důsledku trestního stíhání zdravotními problémy (narušení psychiky, záchvaty paniky, úzkosti, nespavosti), pro které byl léčen psychofarmaky, tyto problémy měl ale částečně již před zahájením trestního stíhání. U poškozeného v porovnávané věci nebyly prokázány žádné zásadní dopady do osobního života, do dobré pověsti v místě bydliště (malé město), do vztahů s dcerou. Prokázány byly nikoliv výrazný dopad do podnikání a nikoliv zásadní narušení manželského soužití a pohody v domácnosti. Poškozený v porovnávané věci byl již v minulosti trestán, k tomu však soud v porovnávané věci nepřihlížel. Soud rozsudkem z ledna 2020 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 50 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 246/2015 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. pro stejnou trestnou činnost, pro kterou byl též ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo výrazně kratší dobu 1 roku a 8 měsíců a poškozený byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. řádu, a to již prvním rozsudkem soudu prvého stupně. Poškozený v porovnávané věci byl dříve velmi společenský, v době trestního stíhání se společnosti vyhýbal, přestal komunikovat, uzavřel se, stal se z něj morous, což trvalo i po skončení trestního stíhání. Poškozený byl podrážděný, nervózní, vzteklý, lítostivý, impulsivní a léčil se u psychiatra, bral antidepresiva, což rovněž trvalo i po skončení trestního stíhání. U psychiatra se léčila i manželka poškozeného, jejich syn vyhledal pomoc dětského psychologa. Poškozený v porovnávané věci byl vyššího věku, což zintenzivňovalo jeho obavy z důsledků trestního stíhání. Trestní stíhání bylo částečným, i když ne hlavním, důvodem rozvratu vztahu poškozeného s manželkou, ve kterém docházelo k hádkám a došlo i k fyzickému napadení (další důvody byly velký věkový rozdíl, rozdílné názory na výchovu dítěte, rozdílnost povah, manželka začala podnikat), došlo i k narušení vztahu se synem, o kterého poškozený přestal jevit zájem. U poškozeného v porovnávané věci nebylo prokázáno narušení profesního života, přátelských vztahů, dobré pověsti. Soud rozsudkem z června 2016 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 34 000 Kč. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 51/2019 a následně u MS Praha pod sp. zn. 35 Co 310/2020 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 tr. zákoníku, kterým měla být způsobena škoda cca 20 mil. Kč, tj. pro podobnou a obdobně závažnou trestnou činnost, pro kterou byl též ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 10 let. Trestní stíhání v porovnávané věci trvalo obdobnou dobu 9 let a 8 měsíců. Poškozený byl nakonec obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. ř., avšak až poté, co byl nejprve 2x nepravomocně zproštěn, následně byl po dobu 8 měsíců pravomocně odsouzen a byla vůči němu vedena exekuce k vymožení náhrady škody a následně bylo odsouzení k dovolání zrušeno. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení vztahů s rodinnými příslušníky (nebyl schopen se oprostit od myšlenek na trestní stíhání, které se staly jediným tématem hovoru), přestal mít zájem o koníčky, sportovní aktivity, uzavřel se, nebyl schopen společenské konverzace, stal se zamlklý, nevrlý, nebyl schopen se soustředit, trpěl velkým stresem, nespavostí, častými změnami nálad, pocity vyčerpání, apatií, nechutenstvím, beznadějí, nejistotou, obavami o osud svůj i rodiny, objevily se u něho i myšlenky na sebevraždu. Stres u poškozeného vyústil ve zdravotní komplikace, pro které byl i hospitalizován. Odvrátila se od něho řada přátel, známých, kolegů, pracovních partnerů, byl nucen omezit své podnikatelské aktivity (špatně se soustředil). Bylo narušeno jeho dobré jméno v místě bydliště jako úspěšného podnikatele. Soud rozsudkem z listopadu 2020 shledal za adekvátní zadostiučinění částku 208 700 Kč.

38. Shora uvedené případy předložené žalobcem soud za vhodné k porovnání nepovažoval, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jednalo o trestní stíhání veřejně známých osob, u kterých došlo i v důsledku rozsáhlé medializace jejich případů k neporovnatelným zásahům zejména do pracovní sféry.

39. Po zohlednění shora učiněných zjištění a porovnání případu žalobce s uvedenými případy, soud dospěl k závěru, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. 12 C 72/2017 /23 Co 354/2019. Oproti tomuto případu byl žalobce zproštěn již v prvním kole rozhodování, jeho věc však byla řešena až u NS. Následky u žalobce byl mírnější než v porovnávané věci, jeho trestní stíhání však trvalo výrazně delší dobu, byl ohrožen vyšší trestní sazbou a trestnou činností měl způsobit násobně vyšší škodu, v důsledku čehož mu zřejmě hrozilo uložení přísnějšího trestu. S ohledem na skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu v porovnávané věci byl vydán v lednu 2020, a s ohledem na vývoj inflace v letech 2020 až 2024, která činila téměř 40 %, tak soud považoval za adekvátní zadostiučinění částku 100 000 Kč. Výše poskytovaného zadostiučinění by měla též odpovídat poměrům v ČR a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Uvedený princip ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání).

40. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud ničeho neobdržel, považoval soud podanou žalobu za důvodnou právě do částky 100 000 Kč, do které jí vyhověl, a do zbylého požadavku na zaplacení částky 400 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

41. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 18. 12. 2023 a lhůta 6 měsíců skončila dne 18. 6. 2024. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne 19. 6. 2024, od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. Vedle zaplacení finančního zadostiučinění považoval soud za důvodný též požadavek na poskytnutí omluvy, když omluva by měla být prvním prostředkem odčinění vzniklé nemajetkové újmy (pokud se jí poškozený domáhá). Pokud pak jde o požadovaný text omluvy, považoval jej soud za výstižný a odrážející skutečnosti vyplynulé z provedeného dokazování. Za přiléhavou považoval soud i požadovanou formu omluvy. V požadavku na poskytnutí omluvy tak soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.

43. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 54 151 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 200 Kč (2x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč, - 6,5x odměnou právního zástupce za sedm úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 (sepis vyjádření ze dne 20. 1. 2025, 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 26. 3. 2025, sepis doplnění žaloby ze dne 26. 3. 2025, 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne 16. 5. 2025, účast na jednání soudu, při kterém byl jen vyhlášen rozsudek, dne 21. 5. 2025 – poloviční odměna) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 33 150 Kč (6,5x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, vzata přiznaná částka 100 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za sedm úkonů právní služby vykonaných v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 3 150 Kč (7x 450 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 9 051 Kč.

44. Náklady na další provedené úkony právní služby (sepis doplnění důkazního návrhu ze dne 14. 3. 2025, sepis doplnění žaloby ze dne 26. 3. 2025) soud nepovažoval za účelně vynaložené, když jak doplňovaná tvrzení, tak doplňované důkazní návrhy z těchto podání mohly být (a částečně i byly) uplatněny již v podané žalobě. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce za tyto úkony tak soud žalobci nepřiznal.

45. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí. Stejnou lhůtu k plněn pak soud stanovil i pro poskytnutí přiznané písemné omluvy.

Poučení