111 C 17/2019-279

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 15 026 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 826 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 261,35 Kč od 17. 5. 2016 do 1. 7. 2016 a z částky 11 826 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 6. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení, 15 355,92 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15.5.2019 domáhala zaplacení částky ve výši 15 026 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne 2.11.2015 uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na jejichž základě žalobkyně dodala v roce 2016 elektřinu a plyn do odběrných míst žalované. Žalobkyně za dodanou elektřinu vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 2.8.2016, splatnou dne 16.8.2016 na částku 8 873,09 Kč, kterou žalovaná uhradila ještě před podáním žaloby. Za dodaný plyn pak žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 2.5.2016, splatnou dne 16.5.2016 na částku 26 261,35 Kč. Žalovaná na tuto fakturu uhradila před podáním žaloby dne 1.7.2016 částku ve výši 14 436,35 Kč, čímž došlo k částečnému ponížení fakturované částky na částku 11 826 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky ve výši 2 000 Kč představující smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyúčtovala žalované fakturu [číslo] ze dne 6.6.2016, splatnou dne 20.6.2016 a zaplacení částky 1 200 Kč jako nákladů na uplatnění pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky ve výši celkem 15 026 Kč i s úrokem z prodlení. Žalobkyně měla za to, že smlouvy byly se žalovanou uzavřeny platně, a [právnická osoba] pod kontrolou, o.p.s., [IČO] (dále také jako„ EPK“ či„ Energie pod kontrolou“), která za žalovanou jednala, nepřekročila své zástupčí oprávnění. Žalobkyně vznesla námitku promlčení práva žalované vznést námitku relativní neplatnosti Smlouvy ze dne 2.11.2015. Pro případ, že by soud posoudil smlouvy uzavřené se žalovanou jako neplatné, se žalobkyně domáhala svého nároku z titulu nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie ze strany žalované.

2. Žalovaná namítla, že mezi účastníky nikdy neexistovalo platně uzavřené ujednání o odběru energií, o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu. Žalovaná uzavřela smlouvu se [právnická osoba] pod kontrolou, která pro ni měla zajistit dodávku energií. Nicméně za celou dobu trvání smlouvy k převodu odběrných míst na třetí právní subjekt nedošlo. S ohledem na to, že žalovaná ztratila důvěru ve schopnost [právnická osoba], uzavřela s účinností od 1.1.2016 novou smlouvu o dodávce elektrické energie se společností [právnická osoba] Žalovaná dále uvedla, že předmětnou fakturu [číslo] uhradila již dne 29.6.2016, o čemž opakovaně informovala žalobkyni. Žalovaná zaplatila faktury na dodávku elektrické energie a zemního plynu pod tlakem, že jí bude plyn vypnut. Žalovaná rovněž namítala, že žalobkyně vymáhá předmětnou pohledávku dvakrát, vzhledem k tomu, že ji přihlásila do insolvenčního řízení [právnická osoba] pod kontrolou. Žalovaná hradila zálohy za energie [právnická osoba] pod kontrolou na základě Smlouvy z 30.8.2013, jejíž platnost skončila až 31.3.2016. Nad to [právnická osoba] neměla podle žalované potřebnou licenci pro obchodování s elektrickou energií a plynem, a i z tohoto důvodu žalovaná považovala smlouvu za neplatnou. Společnost Energie pod kontrolou jednala podle žalované v rozporu s dobrými mravy, a překročila své zástupčí oprávnění, když uzavřela smlouvu z 2.11.2015, přičemž žalobkyně musela znát obsah ujednání mezi touto společností a žalovanou. Společnost Energie pod kontrolou měla navíc v té době již značné dluhy. Žalovaná rovněž namítala, že jí [právnická osoba] pod kontrolou nezajistila dodávku energií prostřednictvím kvalifikovaného smluvního partnera, který by byl držitelem příslušné licence. Podle žalované jí žalobkyně dodala plnění proti její vůli, a nemá proto nárok na zaplacení žalované částky. Žalovaná poukázala na nekalé praktiky [právnická osoba] pod kontrolou a [právnická osoba], jakož i žalobkyně, které negativně zasáhly konečné zákazníky.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná a [právnická osoba] pod kontrolou uzavřely smlouvu o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne 30. 8. 2013. Žalovaná vystavila plnou moc [právnická osoba] pod kontrolou ze dne 30. 8. 2013. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně uzavřela dne 2. 11. 2015 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu s tím, že jako zákazník byla ve smlouvě uvedena žalovaná, a smlouva byla na straně zákazníka podepsána [právnická osoba] pod kontrolou. Žalobkyně pak od ledna do března 2016 dodala žalované plyn do odběrného místa žalované, za což žalované vyúčtovala fakturou [číslo] spotřebu plynu ve výši 26 261,35 Kč. Žalovaná na tuto fakturu [číslo] uhradila přímo žalobkyni částku ve výši 14 436,35 Kč. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud ze Smlouvy o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ze dne 30.8.2013 (dále také jako„ Smlouva z 30.8.2013“), zjistil, že předmětem smlouvy byla činnost [právnická osoba] pod kontrolou spočívající zejména v poskytování nezávislého poradenství v energetice pro žalovanou, v komplexní přenesené správě ze žalované na uvedenou společnost a provozování odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a plynu, a v přípravě a realizaci projektů pro snižování energetické náročnosti na všech odběrných zařízeních ve vlastnictví žalované (článek I., bod 1.3.3). Podle článku III. smlouvy žalovaná svěřila [právnická osoba] pod kontrolou komplexní přenesenou správu odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu ve vlastnictví žalované, přičemž touto správou se rozuměla změna či přeregistrace zákazníka odběrných míst žalované na [právnická osoba] pod kontrolou. EPK se tak stala se žalovanou správcem jejích odběrných míst a jejich nevýhradním provozovatelem. Společnost Energie pod kontrolou se podle článku III., bod 3.4. smlouvy zavázala přeúčtovávat žalované spotřebovanou energii a zemní plyn ve stejných termínech, v jakých jí byly účtovány smluvními dodavateli. Podle článku VI. byla mezi stranami sjednána možnost výpovědi smlouvy bez udání důvodu, nicméně se souhlasem Rady žalované s tříměsíční výpovědní lhůtou. Společnost Energie pod kontrolou měla do 30 dnů po doručení výpovědi oznámit žalované den, ve kterém přeregistruje všechna odběrná místa zpět na žalovanou, a tato místa přeregistrovat v nejkratší možné lhůtě stanovené operátorem trhu, odběrná místa neprodleně převzít a podepsat v tomto směru předávací protokol (bod 6.8. smlouvy). Podle bodu VII. smlouvy se žalovaná se zavázala uvedené společnosti hradit výdaje na zajištění dodávek energií včetně zemního plynu do odběrných míst, a to podle platebního kalendáře. Z ustanovení bodu VIII. smlouvy vyplývá, že [právnická osoba] pod kontrolou měla odebírat elektrickou energii a zemní plyn, a tuto dodávat žalované do jejích odběrných míst ves správě [právnická osoba] pod kontrolou. V případě výpovědi smlouvy, či jejího ukončení, přešel závazek odebírat energie podle uzavřených smluv přímo na žalovanou.

5. Z plné moci ze dne 30.8.2013 vyplývá, že žalovaná potvrdila, že [právnická osoba] pod kontrolou je oprávněna nakládat s jejími odběrnými místy a odběrnými zařízeními, což zejména zahrnovalo právo zastupovat žalovanou před dodavateli a distributory energií při přehlášení odběru těchto energií a jednotlivých odběrních míst na nového odběratele, kterým měla být právě [právnická osoba] pod kontrolou. Podle třetího odstavce této plné moci byla [právnická osoba] oprávněna na základě uzavřených smluvních vztahů se žalovanou uzavřít s dodavateli nové smluvní vztahy v místech dosavadních odběrů žalované, a náleželo jí právo takto s těmito odběrnými místy a odběrnými zařízeními nakládat.

6. Z dohody o spolupráci ze dne 2. 10. 2015 soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] pod kontrolou, společností [právnická osoba] a žalobkyní. Z článku I. smlouvy vyplývá, že [právnická osoba] pod kontrolou jako obecně prospěšná společnost poskytovala svým klientům mimo jiné službu komplexní přednesené správy odběrných míst a provozovala přenesenou správu těchto odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu energií ve vlastnictví klientů, a to na základě uzavřených smluv o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu mezi ní, společností [právnická osoba] a klienty, a to na základě plných mocí vystavených klienty. Žalobkyně pak ve smlouvě prohlásila, že dlouhodobě působí ve stejné oblasti činnosti jako [právnická osoba] a [právnická osoba] a zahájila s nimi spolupráci. Společnosti Energie pod kontrolou a společnost [právnická osoba] prohlásily, že jsou na základě plných mocí od klientů oprávněny uzavírat jménem a na jejich účet smlouvy s dodavateli, což vzala žalobkyně na vědomí. Z článku I., bod 4. smlouvy vyplývá, že žalobkyně byla dodavatelem elektrické energie a zemního plynu. Podle bodu II. smlouvy měla žalobkyně poskytovat dodávky energií zákazníkům [právnická osoba] pod kontrolou a [právnická osoba] za cenu sjednanou v této smlouvě. Podle článku III., bod 1. smlouvy měly být konkrétní smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a zemního plynu uzavřeny nejpozději do 15.11.2015.

7. Ze Smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu ze dne 2.11.2015 (dále také jako„ Smlouva z 2.11.2015“), má soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena žalobkyní jako obchodníkem pro obchod se zemním plynem s tím, že jako zákazník je na smlouvě uvedena žalovaná. Za žalovanou jako zákazníka byla smlouva podepsána [právnická osoba] pod kontrolou, a žalovaná smlouvu nepodepsala. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektrické energie (dále také„ OP“). Obdobně byla uzavřena rovněž Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2.11.2015, tj. mezi žalobkyní jako obchodníkem pro obchod s elektřinou s tím, že za žalovanou jako zákazníka smlouvu podepsala [právnická osoba] pod kontrolou.

8. Z přílohy č. 2 ke Smlouvám o sdružených službách dodávky – (OP) Všeobecných obchodních podmínek ke smlouvě o sdružených službách dodávky vyplývá, že se těmito podmínkami mělo řídit poskytování sdružených služeb dodávky elektřiny a zemního plynu. Podle bodu 1.

2. OP byly smluvními stranami zákazník definovaný ve smlouvě a žalobkyně jako dodavatel. Všeobecné obchodní podmínky byly podepsány jednak žalobkyní a dále na každé stránce [právnická osoba] pod kontrolou; žalovaná tyto podmínky sama nepodepsala.

9. Z oznámení o zasmluvnění dodávek [právnická osoba] pod kontrolou ze dne 2. 11. 2015 vyplývá, že [právnická osoba] pod kontrolou oznámila zákazníkovi uzavření Smlouvy o sdružených službách dodávky elektrické energie a zemního plynu se žalobkyní.

10. Ze zápisu [číslo] z jednání Rady obce Vráž ze dne 7. 12. 2015 soud zjistil, že na tomto jednání žalovaná projednala dopis [právnická osoba] Market, která upozornila žalovanou na to, že [právnická osoba] pod kontrolou neplní své závazky. Žalovaná proto odsouhlasila vypovězení Smlouvy ze dne 30.8.2013 se [právnická osoba] pod kontrolou ke dni 1.4.2016.

11. Z přípisu ze dne 16. 12. 2015 soud zjistil, že žalovaná informovala žalobkyni, že jí byla doručena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a zemního plynu. Žalovaná upozornila žalobkyni na to, že za ni byla smlouva podepsána [právnická osoba] pod kontrolou, která tím však překročila své zástupčí oprávnění. Žalovaná současně odkázala na obsah plné moci ze dne 30. 8. 2013, a uvedla, že EPK nebyla oprávněna uvedenou smlouvou za žalovanou uzavřít. Žalovaná dále oznámila žalobkyni, že s uzavřenou smlouvu výslovně nesouhlasí, a nikdy k ní neudělila souhlas, a proto touto smlouvou není vázána. Žalovaná současně z opatrnosti odstoupila od výše uvedené smlouvy, a to z důvodu změny smluvních podmínek sdružených služeb dodávky elektřiny a zemního plynu. Detail písemnosti – doručenka potvrzuje, že žalovaná tento přípis odeslala téhož dne 16.12.2015 žalobkyni.

12. Z podacího deníku žalované za rok 2015 má soud za prokázané, že žalované bylo doručeno oznámení o zasmluvnění dodávek [právnická osoba] pod kontrolou z 2. 11. 2015 dne 2. 12. 2015. Dne 10. 12. 2015 pak žalovaná odeslala výpověď Smlouvy [právnická osoba] pod kontrolou, a dne 16. 12. 2015 pak žalobkyni odeslala dopis ohledně neplatnosti smlouvy se žalovanou.

13. Z dopisu [právnická osoba] pod kontrolou ze dne 30. 12. 2015 a jeho příloh soud zjistil, že uvedená společnost akceptovala jí danou výpověď ze strany žalované s tím, že Smlouva měla být ukončena k 31.3.2016. Uvedená společnost dále informovala žalovanou, že smlouvy na dodávky energií, včetně zemního plynu, byly uzavřeny do 31.12.2015 s tím, že od 1.1.2016 bude žalované dodávat energie přímo žalobkyně, a tyto fakturovat. Žalované byl současně s dopisem doručen předávací protokol k předávaným odběrným místům.

14. Z výpisu z účtu žalované ze dne 16. 12. 2015 a ze dne 18. 2. 2016 vyplývá, že žalovaná zaplatila zálohu na zemní plyn ve výši 3 942 Kč dne 16.12.2015 a 7 884 Kč dne 18.2.2016, tedy celkem částku 11 826 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná nezaplatila tyto zálohy žalobkyni, ale [právnická osoba] pod kontrolou. Soud vzal tyto nesporné skutečnosti za svá skutková zjištění dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.

15. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] ze dne 2. 5. 2016 spotřebu zemního plynu v období od 1.1.2016 do 31.3.2016 ve výši 26 261,35 Kč. Splatnost faktury nastala 16. 5. 2016. Žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení této částky upomínkou ze dne 24. 5. 2016, přičemž žalovaná dala na tuto fakturu dne 28.6.2016 pokyn k proplacení částky ve výši 14 435,35 Kč (po odpočtu záloh zaplacených 16.12.2015 a 18.2.2016 ve výši celkem 11 826 Kč).

16. Fakturou [číslo] ze dne 6. 6. 2016 žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč podle Přílohy č. 2 ke Smlouvě z 2.11.2015, a to za neuhrazenou fakturu [číslo].

17. Výpisem z účtu žalované ze dne 30. 6. 2016 má soud za prokázané, že žalovaná odeslala žalobkyni na fakturu [číslo] částku 14 435,35 Kč, jako částečnou úhradu spotřeby zemního plynu.

18. Z faktury [číslo] ze dne 2.8.2016 vyplývá, že jí žalobkyně vyúčtovala žalované spotřebu elektrické energie ve výši 8 873,09 Kč.

19. Z přihlášky pohledávky žalobkyně ze dne 3.3.2017 soud zjistil, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení [právnická osoba] pod kontrolou svoji pohledávku ve výši 6 696 781,57 Kč z titulu smluvní pokuty vyplývající z Dohody o spolupráci z 2.10.2015 a dále úrok z prodlení ve výši 423 692,99 Kč z této smluvní pokuty.

20. Přípisem ze dne 21. 3. 2018 žalobkyně sdělila žalované, že trvá na zaplacení částky ve výši 11 826 Kč za dodaný plyn a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, jakož i další smluvní pokuty. Přípis byl žalované odeslán 23. 3. 2018 (viz podací arch). Přípisem ze dne 7. 5. 2019 žalobkyně setrvala na svém nároku na zaplacení dluhu a vyzvala žalovanou k zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Přípis byl žalované doručen 7. 5. 2019 (viz doručenka datové zprávy).

21. Soud zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, neboť je s ohledem na svá skutková zjištění učiněná z provedených důkazů, považoval za nadbytečné.

22. Vzhledem k tomu, že Smlouva o energetickém poradenství a správě odběrných míst a odběrných zařízení pro spotřebu elektrické energie a zemního plynu byla uzavřena dne 30.8.2013, soud aplikoval na tuto smlouvu ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2016 (dále jen„ obč.zák.“), a to s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákon ač. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen„ o.z.“). Smlouvu z 2.10.2015 a Smlouvy z 2.11.2015 pak sod posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

23. Podle § 31 odst. obč zák. platí, že při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vzniká při plné moci udělené právnické osobě právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.

24. Podle § 32 odst. 1 obč zák. nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.

25. Podle § 33 odst. 1 obč zák. překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že překročení schválil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. Podle odstavce 3 téhož ustanovení platí, že ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

26. Podle § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

27. Podle § 6 odst. 1 o.z. platí, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

28. Podle § 7 o.z. se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

29. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

30. Podle § 586 odst. 1 a 2 o.z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

31. Podle § 1746 odst. 2 o.z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

32. Podle § 2004 odst. 1 o.z. se odstoupením od smlouvy závazek zrušuje od počátku. Podle odstavce 2 téhož ustanovení plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

33. Podle § 2005 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Podle odstavce 2 téhož ustanovení odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

34. Podle § 2054 odst. 2 o.z. platí, že plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

35. Podle § 2992 o.z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

36. Podle § 2997 odst. 1 o.z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

37. Podle § 3006 o.z. vmísí-li se někdo do záležitostí jiné osoby, ač k tomu není oprávněn, jdou k jeho tíži následky z toho vzniklé.

38. Podle § 11a odst. 5, 1. věta zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) platí, že zvýší-li držitel licence na obchod s elektřinou, obchod s plynem, výrobu elektřiny nebo výrobu plynu cenu za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do 3 měsíců od data zvýšení ceny nebo změny jiných smluvních podmínek.

39. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela se [právnická osoba] pod kontrolou smlouvu o energetickém poradenství ze dne 30. 8. 2013, kterou soud posoudil jako nepojmenovanou smlouvou podle ust. § 51 obč. zák., neboť účastníci dostatečně určitě vymezili její obsah. Na základě této smlouvy se strany dohodly, že [právnická osoba] pod kontrolou přeregistruje na sebe odběrná místa žalované, jak vyplývá z článku III. smlouvy. Tuto skutečnost, že [právnická osoba] pod kontrolou převede na sebe odběrná místa žalované, potvrzuje rovněž článek VIII. smlouvy, neboť [právnická osoba] pod kontrolou měla odebírat elektrickou energii a zemní plyn, a tuto sama přímo dodávat žalované. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná zmocnila či pověřila [právnická osoba] pod kontrolou tím, aby za ni uzavřela s dodavateli novou smlouvu o dodávce energií. Tomuto závěru odpovídá i ustanovení článku VIII. smlouvy, podle kterého v případě ukončení dané smlouvy měla energii odebírat již přímo žalovaná. S ohledem na obsah této smlouvy pak žalovaná udělila plnou moc [právnická osoba] ze dne 30. 8. 2013, v níž je výslovně uvedeno, že [právnická osoba] pod kontrolou je oprávněna nakládat s odběrnými místy žalované, a to při přehlášení odběru energií na sebe jako nového odběratele. Soud má za to, že ani z třetího odstavce nevyplývá, že by [právnická osoba] byla žalovanou zmocněna k uzavření nové smlouvy jejím jménem a na její účet, když při výkladu této části textu je třeba zohlednit i obsah smlouvy ze dne 30. 8. 2013. Úmyslem stran tak nebylo plnou mocí zmocnit [právnická osoba] pod kontrolou k uzavření nových smluv jménem žalované, ale pouze zmocnit [právnická osoba] k přeregistraci odběrných míst na tuto společnost.

40. Jestliže tedy následně [právnická osoba] pod kontrolou uzavřela se žalobkyní a [právnická osoba] Trade dohodu o spolupráci ze dne 2. 10. 2015, v níž deklarovala, že je oprávněna na základě plných mocí od klientů (tj. i od žalované), uzavírat jejich jménem a na jejich účet smlouvu se žalobkyní jako dodavatelem, a v tomto směru i podepsala za žalovanou smlouvy o sdružených službách dodávek z 2. 11. 2015, překročila tím své oprávnění vyplývající pro ni z plné moci dle § 33 odst. 1 obč, zák. (nyní podle o.z. tzv. zástupčí oprávnění). Soud doplňuje, že to, že [právnická osoba] v Dohodě ze dne 2.10.2015 uvedla, že je oprávněna na základě plné moci od žalované uzavírat jejím jménem a na její účet smlouvu se žalobkyní, svědčí o tom, že žalobkyně se mohla domnívat, že uvedená společnost je oprávněna za žalovanou jednat, a tedy nejednala nepoctivě ve smyslu § 6 o.z., a námitka žalované není v tomto směru důvodná.

41. Společnost Energie pod kontrolou pak oznámením o zasmluvnění dodávek ze dne 2. 11. 2015 informovala žalovanou, že uzavřela předmětnou smlouvu z 2. 11. 2015, nicméně tento přípis doručila žalované až dne 2. 12. 2015, jak vyplývá z podacího deníku žalované za rok 2015. Žalovaná pak s ohledem na to vypověděla [právnická osoba] Smlouvu z 30.8.2013, což projednala [jméno] žalované na 30. jednání dne 7. 12. 2015. Žalovaná poté přípisem ze dne 16. 12. 2015 informovala žalobkyni o tom, že jí byla předmětná smlouva z 2.11.2015 doručena a poukázala na to, že [právnická osoba] překročil své oprávnění vyplývající pro ni z plné moci, a to i s poukazem na obsah plné moci ze dne 30. 8. 2013. Žalovaná dále sdělila žalobkyni, že [právnická osoba] nikdy neudělila souhlas k uzavření této smlouvy, a proto touto smlouvou není vázána. (Soud doplňuje, že pokud žalovaná uvedla, že odstoupila od uvedené smlouvy z důvodu změny smluvních podmínek, pak v tomto případě i přes poučení soudu dle ustavení § 118a o.s.ř. nijak nedoplnila své tvrzení, že pro to byly splněny podmínky, a v tomto smyslu neoznačila žádné důkazy, a tedy neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní).

42. Přípis žalované ze dne 16. 12. 2015 byl odeslán žalobkyni 16.12.2015, jak potvrzuje detail písemnosti – doručenka z téhož dne a dále podací deník žalované se záznamem z 16. 12. 2015. Soud má za to, že žalovaná bez zbytečného odkladu oznámila žalobkyni překročení oprávnění vyplývajícího pro [právnická osoba] z plné moci, vzhledem k tomu, že jej žalobkyni odeslala za 14 dní po doručení daného oznámení. V mezidobí žalovaná řešila dopis od [právnická osoba] Market, ohledně něhož svolala dne 7. 12. 2015 [jméno] obce, na které bylo odsouhlaseno vypovězení Smlouvy z 30.8.2013. Jestli pak po třech dnech od konání Rady obce žalovaná odeslala v tomto směru výpověď smlouvy [právnická osoba] a za následujících šest dní pak odeslala dopis žalobkyni z 16.12.2015, má soud za to, že tak učinila včas. Soud má za to, že celá situace byla pro žalovanou složitá, což dokládá obsah 30. jednání Rady žalované, z něhož je zřejmé, že žalovaná konzultovala věc nejdříve z právníkem, když navíc i [právnická osoba] pod kontrolou trvalo 30 dní, než žalované doručila oznámení ze dne 2.11.2015. Soud má za to, že tento výklad plně koresponduje i se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 2484/2012 či usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3460/2019. Ze všech výše uvedených důvodů pak má soud za to, že námitka promlčení vznesená žalobkyní, že žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy včas, není opodstatněná. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná není vázána Smlouvou z 2.11.2015 ve smyslu ust. § 33 obč. zák.

43. S ohledem na výpověď smlouvy ze strany žalované pak Společnost Energie pod kontrolou přípisem ze dne 30. 12. 2015 informovala žalovanou o tom, že smlouvy na dodávky energií byly uzavřeny pouze do 31. 12. 2015, a že od 1. 1. 2016 jí bude energie včetně plynu dodávat přímo žalobkyně, a tyto jí bude i fakturovat. Žalobkyně pak dodala žalované v období od 1.1.2016 do 31.3.2016 zemní plyn, což bylo mezi účastníky nesporné, a to za částku 26 261,35 Kč, kterou jí vyúčtovala fakturou [číslo] splatnou 16. 5. 2016. Jestliže pak žalovaná i s ohledem na to, že vypověděla Smlouvu z 30.8.2015 již dne 10.12.2015 a se znalostí obsahu přípisu [právnická osoba] ze dne 30.12.2015 uhradila žalobkyni na fakturu [číslo] platbu ve výši 14 435,35 Kč, kterou jí odeslala dne 30. 6. 2016, má soud za to, že žalovaná touto platbou uznala i svůj závazek zaplatit fakturu ve zbývající výši 11 826 Kč dle § 2054 o.z.

44. Pokud žalovaná namítala, že k tomuto zaplacení byla donucena okolnostmi, pak tato skutečnost právě s ohledem na časovou souvislost a znalost sdělení [právnická osoba] z předložených důkazů nevyplývá. Obdobně to platí i pro námitku žalované, že jí žalobkyně dodala zemní plyn proti její vůli, a tedy plnila bez právního důvodu ve smyslu § 2997 o.z. Pokud žalovaná namítala, že již žalobkyni vše uhradila, neboť [právnická osoba] zaplatila v zálohách částku 11 826 Kč, pak soud poukazuje jednak na přípis [právnická osoba] pod kontrolou ze dne 2. 11. 2015, kterým bylo žalované sděleno, že žalobkyně bude žalované od 1.1.2016 dodávat zemní plyn a tento jí i fakturovat. Soud rovněž poukazuje na obsah Smlouvy z 30.8.2013, z něhož pro žalovanou nevyplývá žádná povinnost platit [právnická osoba] zálohy na dodávky energií. Podle článku VII. smlouvy se žalovaná pouze zavázala hradit [právnická osoba] výdaje na zajištění dodávek energií, nikoliv samotné energie. Pokud, žalovaná namítala, že žalobkyně uplatňuje svůj nárok na zaplacení částky 11 826 Kč dvakrát, pak z přihlášky žalobkyně do insolvence [právnická osoba] vyplývá, že žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení nárok na zaplacení smluvní pokuty z dohody ze dne 2. 10. 2015, a nikoliv žalovaný nárok. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši 11 826 Kč a rozhodl, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

45. Protože žalovaná je v prodlení se splněním peněžitého závazku z faktury [číslo] mezi účastníky nebyla smluvena sazba úroků z prodlení, přiznal soud žalobkyni rovněž úroky z prodlení ve výši podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni podání žaloby, ve spojení s § 1970 o.z. z částky 26 261,35 Kč od 17. 5. 2016 (den následující po splatnosti faktury) do 1. 7. 2016 (den připsání částečné platby ve výši 14 436,35 Kč na účet žalobkyně s ohledem na odeslání této částky 30. 6. 2016) a z částky 11 826 Kč od 2. 7. 2016 do zaplacení (výrok I. rozsudku).

46. Pokud jde o nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč, která byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] podle Přílohy č. 2 ke Smlouvě z 2.11.2015, pak vzhledem k tomu, že žalovaná není Smlouvou ze dne 2.11.2015 vázána, o čemž jak výše uvedeno informovala žalobkyni přípisem ze dne 16.12.2015, a žalobkyně vyúčtovala uvedenou fakturu až dne 6. 6. 2016, dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na zaplacení této smluvní pokuty podle článku 5 bod 3. OP nevznikl, stejně jako s tím souvisejícího nároku na zaplacení úroku z prodlení. Pokud žalovaná částečným hrazením uznala fakturu [číslo] má soud za to, že tímto uznala pouze svoji povinnost doplatit na tuto fakturu částku ve výši 11 826 Kč, a nikoliv samotnou smlouvu z 2.11.2015. Soud proto rozhodl, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.

47. Soud rovněž ve výroku II. rozsudku zamítl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení této částky jako nákladu na uplatnění pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle daného ustanovení tato částka představuje minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli. Z provedených důkazů však vyplývá, že mezi účastníky se o takovýto vztah nejednalo, když žalovaná nevystupovala ve vztahu jako podnikatel ani jako veřejný zadavatel, a navíc nebyla Smlouvou ze dne 2.11.2015 vázána.

48. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Toto ustanovení řeší případy, kdy žalobce dosáhne ve věci úspěchu pouze částečného. V tomto případě oba účastníci, tj. žalobkyně i žalovaná, v řízení zčásti uspěli a zčásti neuspěli. Zákon tento výsledek pro účely náhrady nákladů řízení řeší jeho rozdělením podle poměru úspěchu stran sporu ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. V případě, že úspěch se rovná neúspěchu, vysloví soud, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Jinak uloží účastníkovi, který převážně neuspěl, povinnost k náhradě nákladů řízení tomu účastníkovi, který převážně uspěl. Výsledná částka se vypočítá odečtením„ úspěchu“ od„ neúspěchu“ (který je ovšem„ úspěchem“ protistrany). Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměnu advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 9 úkonů po 1 740 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření z 9.6.2020 a z 31.5.2020 a 4 x účast na jednání), dále úkonu po 870 Kč podle § 11 odst. 2, písm. h) ve spojení s odstavcem 3, vyhlášky za podání z 2.7.2021, kterým žalobkyně předložila k důkazu Dohodu o spolupráci, a 10 paušálních náhrad po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a dále představují náhradu cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne 27.11.2020 z [obec] do [obec] a zpět vypočtenou dle ustanovení § 157 a § 158 zák. č. 262/2006 Sb. ve výši celkem 483,20 Kč (osobní automobil Volvo C, spotřeba dle TP: 8,5 l /100 km (3. údaj o spotřebě), palivo nafta motorová, cena 31,80 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,20 Kč km, počet km 70 - dle vyhlášky č. 358/2019 Sb., a dále za tři cesty advokáta týmž osobním automobilem k jednání soudu dne 16.4.2021, 9.6.2021 a 21.7.2021 z [obec] do [obec] a zpět ve výši celkem 469,83 Kč za každou z cest při ceně 27,20 Kč na 1litr, sazba zák. náhrady 4,40 Kč km, počet km 70 – vyhláška č. 589/2020 Sb., a to včetně náhrady za ztrátu času advokáta (cesta k jednání soudu a zpět) za 8 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21% DPH ve výši 4 469,44 Kč Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 26 752,47 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 78,70 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 15 026 Kč, soud žalobu co do částky 2 000 Kč a 1 200 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 21,30 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 26 752,47 Kč, tedy částku 15 355,92 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. Soud doplňuje, že nepřiznal žalobkyni odměnu za podání ze dne 16.8.2019 a paušální náhradu ve výši 300 Kč, neboť tyto náklady nepovažoval za účelné, když žalobkyně tímto podáním k výzvě soudu pouze předložila Obchodní podmínky, které však měla předložit již se žalobou, a dále soud nepřiznal žalobkyni odměnu za 1x poradu s klientem, když žalobkyně nedoložila, že se tato porada uskutečnila, ani, že přesáhla jednu hodinu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo této advokátce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení