14 A 8/2024 – 106

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: Český minigolfový svaz, z.s., IČO: 45772495 sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha 6 zastoupen advokátem JUDr. Danielem Vidunou, LL.M. sídlem Palackého 715/15, 110 00 Praha 1 proti žalované: Národní sportovní agentura sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9 o žalobě proti usnesení žalované ze dne 5. 1. 2024, čj. NSA–00018/2022/PSS22/12, takto:

Výrok

I. Usnesení žalované ze dne 5. 1. 2024, čj. NSA–00018/2022/PSS22/12, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 590,70 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Daniela Viduny, LL.M., advokáta.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaná mohla v roce 2024 zastavit řízení o žádosti žalobce pro bezpředmětnost z důvodu vyčerpání alokace jednoleté dotační výzvy na rok 2022, i pokud její první rozhodnutí o téže žádosti z roku 2022 zrušil soud a věc jí tehdy vrátil k meritornímu posouzení. Za těchto okolností, které jdou na vrub žalované, zastavení řízení dle soudu zasahuje nejen do práva žalobce na věcné projednání jeho dotační žádosti, do rovnosti účastníků soupeřících v rámci dotační výzvy a jejich legitimního očekávání, ale také, a to je zvláště důležité, příčí se požadavku na efektivní soudní kontrolu veřejné správy. Rozsudek, jímž soud zrušil první rozhodnutí žalované o žalobcově žádosti, se v důsledku pozdějšího postupu žalované stal obsoletním.

2. Nejdříve však k vylíčení povahy věci. Žalobce sdružuje sportovní spolky zabývající se provozováním sportovního minigolfu pro své členy i pro neorganizovanou veřejnost. Dne 30. 3. 2022 podal u žalované žádost vedenou pod č. PSS22–00018 (žádost) o poskytnutí dotace ve výši 5 706 588 Kč v rámci Výzvy 18/2021 Podpora sportovních organizací svazového charakteru 2022 (Výzva 18/2021 či zkráceně výzva), a to ve všech oblastech podpory této výzvy (organizace činnosti sportovní organizace svazového charakteru, péče o talentovanou mládež a zabezpečení státní sportovní reprezentace).

3. Usnesením ze dne 11. 8. 2022, čj. NSA–00018/2022/PSS22/07 (první rozhodnutí), žalovaná zastavila řízení o žádosti podle § 14j odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla). Dle žalované žalobce nespadal do okruhu oprávněných žadatelů, jelikož neprokázal, že má odpovídající organizační a řídící strukturu, prostřednictvím které by naplňoval svůj účel v souladu s čl. 2.10. písm. b) Výzvy 18/2021. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 12. 10. 2022 žalobu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, čj. 18 A 80/2022–83, první rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

4. Žalovaná pak v následujícím řízení, cca půl roku po vydání rozsudku 18 A 80/2022, vydala v záhlaví označené rozhodnutí (napadené rozhodnutí), kterým řízení o žádosti zastavila dle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (správní řád). Dle ní se žádost stala zjevně bezpředmětnou, protože již v meziobdobí (od prvního rozhodnutí) došlo k vyčerpání alokace Výzvy 18/2021.

II. Podání stran Žaloba

5. Dle žalobce žalovaná nevyčerpala všechny finanční prostředky alokované Výzvě 18/2021. Z čl. 5.1. výzvy vyplývá, že alokace činila 2,7 mld. Kč. Žalovaná pak na svých webových stránkách zveřejnila dokument Výzva 18/2021 – Podpora sportovních organizací svazového charakteru 2022 – vyplaceno. Z něj vyplývalo, že v rámci výzvy žalovaná vyplatila pouze 2 469 350 727 Kč. Z žádného dokumentu žalované neplyne, že změnila výši alokace. Dle žalobce tedy nevyčerpala 230 649 273 Kč. Tato částka výrazně převyšuje částku, kterou v rámci této výzvy požadoval žalobce (5 706 588 Kč).

6. I pokud by žalovaná skutečně vyčerpala alokaci výzvy, nemohla zastavit řízení o žádosti pro bezpředmětnost. K vyčerpání alokace by totiž došlo před věcným vyhodnocením žádosti, a to pouze v důsledku toho, že žalovaná vydala první rozhodnutí v rozporu se zákonem. To nemůže jít k tíži žalobci. Ve svém důsledku by takový postup znemožnil soudní přezkum rozhodnutí o neposkytnutí dotace. Nadto žalovaná musela o vyčerpání alokace vědět přinejmenším od 31. 12. 2022, kdy skončil „dotační rok“. V průběhu řízení 18 A 80/2022 takovou argumentaci žalovaná nevznesla. Dle žalobce žalovaná postupovala také v rozporu s § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.), jelikož rozhodla v rozporu s právním názorem rozsudku 18 A 80/2022. Vyjádření žalované z 15. 4. 2024 7. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Upozornila, že dotační výzvy na podporu sportu v oblasti neinvestičních dotací jsou vždy jednoleté a platné jen pro daný kalendářní rok. V nyní posuzovaném případě to plyne z čl. 9.

1. Výzvy 18/2021. Pokud žalovaná nevyčerpá všechny prostředky alokované pro výzvu v daném kalendářním roce, použije nevyčerpané prostředky ve stejném kalendářním roce pro jiné dotační výzvy. Takový postup upravuje čl. 5.2. výzvy. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí tak žalovaná již neměla k dispozici žádné prostředky alokované pro podporu projektů v rámci Výzvy 18/2021.

8. Dále žalovaná upozornila, že každý příjemce dotace je povinen poskytnuté prostředky vést v účetnictví odděleně. Způsobilými náklady jsou v souladu s čl. 9.1. výzvy pouze náklady vzniklé od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a uhrazené do 31. 1. 2023. Tyto podmínky nemohl žalobce dodržet, a to ani pokud by mu dotaci nyní poskytla. Žalobci nemohla poskytnout dotaci za jiných podmínek než ostatním žadatelům. Žalovaná podotkla, že v rámci neinvestičních dotací v roce 2022 vyhlásila jinou výzvu (Výzva 16/2022), které se mohly účastnit svazy, jimž zastavila řízení na základě § 14j odst. 4 písm. a) anebo podle § 14j odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel. V rámci této další výzvy žalobci poskytla dotaci ve výši 565 046 Kč, kterou mu následně vyplatila. Replika žalobce z 29. 5. 2024 9. Ze správního spisu nevyplývá, že by žalovaná učinila jakékoliv interní rozhodnutí, které by měnilo alokaci výzvy, ani že alokaci výzvy vyčerpala. Jelikož žalovaná neuvedla, jak naložila se „zbytkovými“ finančními prostředky alokovanými výzvě, žalobce se domníval, že tyto prostředky vrátila do státního rozpočtu. Dle žalobce žalovaná může peníze alokované na podporu sportu pro rok 2024 přesunout do Výzvy 18/2021. Může je vyplatit ve standardním režimu zahrnujícím následné vyúčtování nebo v režimu financování ex post. Nastavení výzvy nebrání tomu, aby žalovaná poskytla dotaci v tomto režimu.

10. Žalobce nesouhlasil s tím, že by nemohl prokázat náklady vzniklé od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a uhrazené do 31. 1. 2023. Žalobce vykonává svou činnost soustavně, a to bez ohledu na skutečnost, zda obdrží dotační prostředky, či nikoliv. Ve stanovené době měl tudíž taktéž náklady splňující podmínky Výzvy 18/2021, které by mohl prokázat. Žalovaná nastavila její dotační výzvy tak, že žadatelé o dotaci vynakládají výdaje způsobilé pro proplacení v rámci dotační výzvy již od 1. 1. příslušného roku. Pokud by čekali až do okamžiku obdržení rozhodnutí o poskytnutí dotace, pravděpodobně by již nestihli dotační prostředky zcela utratit. Žalobce trvá na tom, že údajné vyčerpání alokace není novým skutkovým zjištěním. Žalovaná musela o vyčerpání prostředků vědět již k 1. 1. 2023, tedy před vydáním rozsudku 18 A 80/2022, jímž soud zrušil její první rozhodnutí o nynější žádosti žalobce. Toto ovšem v rámci řízení 18 A 80/2022 nezmínila.

11. V dotačním řízení žalobce nijak neprodléval. Naopak byla to žalovaná, kdo vydal nezákonné rozhodnutí, které zrušil soud. Tato skutečnost nemůže jít žalobci k tíži. Žalobce nezpochybňuje, že obdržel částku 565 046 Kč v rámci Výzvy 16/2022, kterou žalovaná určila pro svazy, jimž zastavila řízení o žádosti o poskytnutí dotace podané na základě Výzvy 18/2021. Poukazuje ovšem na to, že na základě Výzvy 18/2021 by obdržel prostředky minimálně ve výši 1 837 931,20 Kč. Tyto nezískal pouze vinou prvního nezákonného rozhodnutí v této věci. Poukázal také na to, že v roce 2023 ho žalovaná, na rozdíl od roku 2022, vyhodnotila jako oprávněného žadatele. Přitom z hlediska znění dotační výzvy, fungování a organizačního uspořádání žalobce a zaslaných podkladů v rámci žádosti o poskytnutí dotace nedošlo k žádným zásadním změnám oproti roku 2022. Žalobce také upozornil, že žalovaná v nynější věci předložila soudu neúplný správní spis. Duplika žalované z 21. 6. 2024 12. Dle žalované je absurdní, že by do dotačního spisu měla zakládat i interní rozhodnutí o snížení či změně alokace Výzvy 18/2021. Pokud by tak činila, musela by do spisu založit i další dokumenty odůvodňující snížení či změnu alokace, tedy všechna pozitivní meritorní rozhodnutí, která učinila v jednotlivých dotačních řízeních v rámci této výzvy. Takový postup by vedl k neúměrnému zatížení žalované a k značné nepřehlednosti jednotlivých spisů. Žalovaná nemůže přesunout zbylé prostředky z alokace Výzvy 18/2021 na pozdější období, nemohla tedy financovat žalobcovu žádost ex post po termínu 31. 12. 2022. K tomu odkázala na ustanovení Výzvy 18/2021 a vyhlášky č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání). Nebylo možné, aby z pozdějších dotačních programů financovala projekty podané v rámci Výzvy 18/2021.

13. Pokud žalobce do příjmové strany svého rozpočtu zahrnul i příjmy z dotací, na něž neměl právní nárok, podstoupil riziko, že mu žalovaná tuto částku nevyplatí. Žalovaná reagovala taktéž na námitku, že žalobce v rámci dotace z Výzvy 16/2022 obdržel pouze malou část toho, co mohl a měl obdržet na základě žádosti podané v rámci Výzvy 18/2021. Výzvu 16/2022 adresovala neúspěšným žadatelům o podporu v rámci Výzvy 18/2021, což je i případ žalobce. Dle žalované není možné, aby žalobce nyní, poté, co obdržel dotaci dle Výzvy 16/2022, získal ještě dotaci dle Výzvy 18/2021. V tomto smyslu by přidělení dotace žalobci na základě Výzvy 18/2021 bylo také diskriminační vůči dřívějším úspěšným žadatelům o finanční podporu z Výzvy 18/2021, neboť tito žadatelé nemohli podat žádost o podporu na základě Výzvy 16/2022. Tentýž výdaj proplacený v rámci jedné dotace nemůže být znovu uhrazen z jiné dotace. Triplika žalobce z 19. 8. 2024 14. Dle žalobce mohla žalovaná do Výzvy 18/2021 alokovat finanční prostředky, s nimiž hospodaří v dalším roce. Pokud by žalovaná zjistila, že žalobce je oprávněným žadatelem v rámci Výzvy 18/2021, mohla tuto výzvu upravit dodatkem ve smyslu čl. 8.24 této výzvy. Žalobce zpochybnil, že v rámci Výzvy 18/2021 nelze proplatit již uhrazené výdaje, jak tvrdila žalovaná. K tomu odkázal na čl. 9.

1. Výzvy 18/2021, dle něhož lze dotaci použít i na náklady, které žadatel o dotaci uhradil před datem vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Dle žalobce není taktéž pravda, že by nešlo Výzvu 18/2021 financovat z finančních prostředků alokovaných žalovanou pro dotační řízení v pozdějším kalendářním roce. Z žádných dokumentů či předpisů, na které žalovaná odkázala, nevyplývá, že měnit alokaci lze pouze během období, na které žalovaná vyhlásila dotační výzvu. Finanční prostředky určené k rozdělení v kalendářním roce mohou sloužit jako dotační prostředky pro financování Výzvy 18/2021 jak ex post, tak ex ante.

15. Žalobce zdůraznil, že žalovaná porušila princip rovnosti a zákazu diskriminace. Opětovně připomněl, že vyčerpání alokace není novou skutečností, na jejímž základě by žalovaná nemusela respektovat rozsudek 18 A 80/2022. Pokud by žalovaná rozhodla v souladu se zákonem, nemusel by žádat o dotaci dle Výzvy 16/2022. Nadto žádné ustanovení Výzvy 18/2021 ani Výzvy 16/2022 nebrání tomu, aby žadatel žádal o podporu v obou těchto výzvách. Vyjádření žalované z 10. 12. 2024 16. Žalovaná uvedla, že přesunula prostředky zbylé z alokace Výzvy 18/2021 na jiné výzvy jí vyhlášené v roce 2022. Na možnost takového přesunu upozornila žadatele přímo ve Výzvě 18/2021. Nevyčerpanou alokaci nemohla rezervovat pro případné budoucí žaloby, protože by jednala neefektivně. Úkolem žalované je přerozdělit veškeré finanční prostředky, které jí zákonodárce poskytl. Alokaci určenou pro Výzvu 18/2021 spravovala Česká národní banka (ČNB) na výdajovém účtu státního rozpočtu, a to v rámci Kapitoly NSA – 362 (Kapitola 362). Po ukončení Výzvy 18/2021 tyto prostředky zůstaly na stejném účtu (a žalovaná je použila na jiné výzvy). Žalovaná nemohla doložit účetní doklad o přesunu zbylých finančních prostředků ve výši 230 649 273 Kč, jelikož tyto nepřesunula z výdajového účtu státního rozpočtu vedeného v prospěch žalované u ČNB.

17. Zbylé finanční prostředky musela žalovaná zúčtovat na základě § 6 odst. 1 vyhlášky o finančním vypořádání do 31. 12. 2022. Do 31. 3. 2023 pak musela provést kontrolu dokladů o poskytnutých dotacích a předložit Ministerstvu financí souhrn a komentáře k poskytnutým dotacím. Nadto i pokud by žalované zbyly nějaké nespotřebované prostředky v Kapitole 362, pak by, coby řádný hospodář, musela tyto prostředky v souladu s § 47 odst. 2 a 4 rozpočtových pravidel použít v roce 2023. Tato ustanovení přitom neukládají žalované vést nějaké účetní doklady týkající se použití nespotřebovaných prostředků dle Výzvy 18/2022. Žalovaná nemusela vést doklady ani k jejich převedení na jiné výzvy v roce 2022, resp. na jejich další převedení a použití jako nespotřebovaných výdajů. Takové doklady tudíž nemůže předložit ani žalobci, ani soudu. Žalobce však po ní takové důkazy požaduje. Dle žalované žalobce na ni v tomto ohledu přenáší důkazní břemeno.

18. S ohledem na výše uvedené je pak právně neproveditelnou idea, že žalobce mohl poskytnuté prostředky v rámci Výzvy 18/2021 vypořádat do 15. 2. 2024. Žalobce navrhuje, aby žalovaná „obešla“ příslušné právní předpisy, mj. rozpočtová pravidla a vyhlášku o finančním vypořádání, které upravují nakládání s prostředky ze státního rozpočtu pro běžný rozpočtový rok. Požaduje, aby žalovaná využila prostředky ze státního rozpočtu alokované na rok 2022 až v roce 2024, popřípadě v roce 2025.

19. Dle žalované je nutné zacházet s vyčerpáním prostředků alokovaných Výzvě 18/2021 jako s novým skutkovým zjištěním. Žalovaná prostředky vyčerpala až po vydání prvního rozhodnutí o žádosti žalobce, ale před vydáním nyní napadeného rozhodnutí. Žalovaná nemusela tuto okolnost hlásit soudu v řízení 18 A 80/2022. Dle ní vždy záleží na účastníkovi soudního řízení, zda určitou skutečnost tvrdí, či nikoliv. Žalovaná také zdůraznila, že žalobce nesplnil důkazní břemeno ohledně svých tvrzení. Tvrdil, že byl diskriminován, nicméně neuvedl, s jakými jinými konkrétními žadateli o dotaci žalovaná zacházela jinak než s ním. Nadto žalobce de facto uznal, že neměl nárok na dotaci podle Výzvy 18/2021, neboť přijal dotaci na základě Výzvy 16/2022. Z logiky věci totiž nebylo možné, aby byl žalobce oprávněným žadatelem u obou výzev, pokud druhá z nich byla určena pro „neúspěšné“ žadatele v té první. Pokud by měla žalovaná zpětně rozhodovat o poskytnutí dotace žadateli dle Výzvy 18/2021, tak by napřed žalobce musel vrátit prostředky poskytnuté mu na základě Výzvy 16/2022. Žalovaná doplnila, že předložila úplný dotační spis. Pokud žalobce tvrdí, že nedoložila celý spis, měl specifikovat, jaké dokumenty ve spisu chybí. Vyjádření žalobce z 17. 1. 2025 20. Žalobce uvedl, že požadavkem na doložení rozhodnutí o přesunu finančních prostředků nemyslel rozhodnutí o přesunu z účtu na účet, ale rozhodnutí žalované o tom, že přesunula finanční prostředky původně alokované Výzvě 18/2021 do jiné dotační výzvy. Žalobce po žalované nepožadoval, aby „rezervovala“ finanční prostředky pro případ, že bude muset kvůli předchozí nezákonnosti jí vydaného rozhodnutí znovu otevřít jednou uzavřené dotační řízení. Domnívá se, že v takových případech může žalovaná využít finanční prostředky ze svého rozpočtu pro rok, ve kterém dodatečně rozhoduje v „znovuotevřeném“ řízení (v důsledku úspěšné žaloby dotačního žadatele). Úspěšné žalobce nelze eliminovat v „obnoveném“ dotačním řízení odkazem na skutečnost, že finanční prostředky jsou vázány na kalendářní rok. Žalobce se domnívá, že řízení úspěšných žalobců, kteří žádali o podporu dle Výzvy 18/2021, neskončila, a tím pádem žalovaná nemohla uzavřít tuto výzvu. Označení výzev pro konkrétní rok není podstatné. Žalovaná dle něj nemá pravdu, pokud tvrdila, že žalobce neunesl důkazní břemeno; je to naopak ona, která tvrdila, že vyčerpala alokaci výzvy, a tedy měla toto tvrzení prokázat.

21. Žalobce upozornil na to, že čl. 5.

2. Výzvy 18/2021 umožňuje alokovat finanční prostředky určené pro neinvestiční dotační výzvy pro rok 2025. Žalovaná neoznačila ustanovení Výzvy 18/2021 ani jiná ustanovení, která jí bránila alokaci znovu otevřít a navýšit, např. pro potřebu nynějšího řízení. Dle něj dostatečně nereagovala na výzvu ze dne 5. 12. 2024, kterou jí zaslal soud. Vzhledem k tomu, že k alokaci prostředků by došlo v roce 2025, postup žalované by nebyl ani v rozporu s ustanoveními vyhlášky o finančním vypořádání, zejména s § 9 a § 10. Například § 9 vyhlášky o finančním vypořádání upravuje předložení přehledu o dotacích s ohledem na okamžik vyplacení dotačních prostředků, a nikoliv vzhledem k období, na které se vztahovala dotační výzva. Ustanovení Výzvy 18/2021 o vypořádání do 15. 2. 2023 je pouhým opisem vyhlášky o finančním vypořádání. Setrvání žalované na tom, že toto ustanovení brání poskytnutí dotace, je přepjatým formalismem.

22. Mimořádnou situaci způsobila žalovaná svým nezákonným rozhodnutím. Jde o postup v rozporu s principy právního státu, pokud žalovaná nyní odmítá věcně hodnotit žalobcovu žádost s odkazem na to, že v důsledku plynutí času vyčerpala alokaci a že se žalobcova žádost stala bezpředmětnou. Žalovaná se vyhýbá soudnímu přezkumu rozhodnutí ve věci samé. Na vzniklou situaci přitom mohla reagovat dodatkem dle čl. 8.

24. Výzvy 18/2021.

23. Žalobce opět popřel, že by přijetím dotace dle Výzvy 16/2022 jakkoliv uznal, že nemá nárok na dotaci dle jí předcházející Výzvy 18/2021. Ostatně podmiňovat přístup k dotaci vzdáním se možnosti uplatnění opravných prostředků stanovených právními předpisy je v rozporu s právním řádem. Žalovaná ve svém vyjádření navíc nepřesně definovala oprávněného žadatele dle Výzvy 16/2022. Je jím totiž také ten, komu bylo doručeno usnesení o zastavení řízení. Tudíž žalobce zůstal oprávněným i za situace, v níž soud rozsudkem 18 A 80/2022 zrušil usnesení o zastavení řízení (první rozhodnutí), neboť zrušení tohoto usnesení nic nemění na jeho doručení. Žalobce mohl být oprávněným žadatelem v rámci Výzvy 18/2021 i Výzvy 16/2022. Pokud žalovaná nesprávně vymezila okruh oprávněných žadatelů z Výzvy 16/2022, nelze to klást k tíži žalobce. Chybějící dokumenty správního spisu žalobce označil již ve vyjádření ze dne 29. 5. 2024. Žalobce taktéž reagoval na výzvu soudu ze dne 9. 1. 2025 a doložil podklady, které prokazují jeho hospodaření za rok 2022 a také dokumenty, které prokazují, jakým způsobem by jeho hospodaření vypadalo, pokud by dotaci obdržel. Vyjádření žalované z 31. 1. 2025 24. Soud vyzval žalovanou, aby vylíčila důvody, které jí bránily ex post navýšit alokaci Výzvy 18/2021 a aby označila veškeré ustanovení právních předpisů a dotačních podmínek, jež vylučují použít nynější prostředky žalované k „sanování“ jejího předchozího nezákonného rozhodnutí. V reakci na výzvu ze dne 9. 1. 2025 žalovaná předně odkázala na čl. 5.

2. Výzvy 18/2021, který jí umožňoval měnit výši alokace této dotační výzvy. Z právních předpisů pak dle ní vyplývá, že žalovaná měla nerozdělenou částku z alokace Výzvy 18/2021 přesunout na jiné výzvy vyhlášené v roce 2022.

25. Žalovaná následně argumentovala obdobně jako ve vyjádření ze dne 10. 12. 2024, a to uložením finančních prostředků na účet ČNB a s tím spojenou neexistencí účetního dokladu o přesunu zbylých finančních prostředků, odkazem na § 47 odst. 2 a 4 rozpočtových pravidel, potenciálně diskriminačním jednáním vůči ostatním žadatelům, pokud by kvůli žalobci měnila znění Výzvy 18/2021, vyplácením dotace ex ante apod. Nad rámec vyjádření ze dne 10. 12. 2024 žalovaná odkázala na ustanovení Výzvy 18/2021, jež ukládají určité povinnosti úspěšným žadatelům, kteří je musí splnit do pevně stanoveného data. Konkrétně se jedná o čl. 22.1. příjemce dotace musí vypořádat vztahy se státním rozpočtem do 15. února 2023 (tento článek žalovaná zmínila již ve vyjádření ze dne 10. 12. 2024), čl. 22.2. příjemce musí předložit vyúčtování do 15. února 2023, a čl. 22.3. příjemce musí vrátit nevyčerpané prostředky do 31. 12. 2022, respektive do 15. 2. 2023, pokud příjemce dotace vrací nevyčerpané prostředky v rámci finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem. Žalovaná shrnula, že není možné, aby vydala rozhodnutí o poskytnutí dotace dle Výzvy 18/2021, protože veškeré finanční prostředky alokované Výzvě 18/2021 musela použít na jiné výzvy v roce 2022, resp. případné zbylé finanční prostředky musela použít jako tzv. nespotřebované rezervy v souladu s právními předpisy.

26. Žalovaná se vyjádřila i k otázce nákladů, které co do účelů podporovaných Výzvou 18/2022 žalobce skutečně vynaložil. Na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu není právní nárok (čl. 8.

1. Výzvy 18/2021). Pokud žalobce plánoval svůj rozpočet, do nějž na příjmové straně zahrnul i příjmy z dotací, podstoupil riziko, že neobdrží dotaci, resp. neobdrží ji v jím předpokládané výši. Nadto pokud žalobce uhradil určitý výdaj před předpokládaným přijetím dotace, tento výdaj již nemůže znovu uhradit z dotace dle Výzvy 18/2021, a to zvláště za situace, pokud příjemci prostředky z dotace měli použít na uhrazení nákladů vzniklých do 31. 12. 2022, resp. do 15. 2. 2023 měli žalované převést případné vratky, aby mohli řádně vypořádat finanční vztahy se státním rozpočtem. Žalovaná tak nemůže po 31. 12. 2022 proplatit skutečně vynaložené náklady, u kterých žalobce předpokládal proplacení na základě Výzvy 18/2021.

27. Žalovaná dále specifikovala ustanovení právních předpisů, především rozpočtových pravidel, která vylučují využití prostředků na výdajovém účtu v rámci Kapitoly 362, nebo jiných nynějších prostředků žalované, k hojení předchozího nezákonného rozhodnutí. Žalovaná poukázala také na ustanovení zákona č. 434/2024 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2025 (zákon o státním rozpočtu na rok 2025). Dle žalované zákonodárce neurčil žádné prostředky z rozpočtu na rok 2025 k nápravě ve věcech dotací, které žalovaná měla poskytnout v minulosti (zde v roce 2022). Rozpočet počítá pouze s výdaji pro rok 2025. Pokud by žalovaná měla nyní mít možnost napravit svá dřívější nezákonná rozhodnutí, rozpočet na rok 2025 by musel takový postup předpokládat.

28. Ve výzvě ze dne 9. 1. 2025 soud vyzval žalovanou, aby ve svém vyjádření zohlednila také poukaz žalobce na čl. 9.

1. Výzvy 18/2021 (vyjádření žalobce z 19. 8. 2024). Žalovaná uvedla, že v tomto vyjádření žalobce poukázal na čl. 9.1. několikrát a není si tak jistá, na co konkrétně by měla reagovat. Odkázala tak na své vyjádření z prosince 2024, ve kterém reagovala na žalobcovo vyjádření z 19. 8. 2024. Nad rámec toho upozornila, že čl. 9.

1. Výzvy 18/2021 je nutno chápat mj. v souvislosti s celou kapitolou 22 Výzvy 18/2021, a to zejména v souvislosti s čl. 22.3. výzvy, dle nějž musí příjemce dotace vyúčtovat prostředky z poskytnuté dotace do 31. 12. 2022 (pozn. soudu: žalovaná zřejmě nedopatřením uvedla termín „do 21. 12. 2022“). Pokud se dotace podle Výzvy 18/2021 poskytuje na rok 2022, lze z ní hradit pouze náklady, které prokazatelně vznikly od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. Doplnění vyjádření z 31. 1. 2025 29. K výzvě soudu žalovaná přiložila dokumenty, které po ní soud vyžadoval, a to především podklady, jimiž poskytla podporu dle Výzvy 18/2021 chronologicky vzato několika posledním žadatelům.

III. Posouzení věci

30. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná a jedná se také o přípustnou žalobu, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době jeho vydání a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

31. Jádrem tohoto sporu je otázka, zda žalovaná mohla zastavit řízení o žádosti pro její bezpředmětnost. Soud tedy zkoumá jen a pouze to, zda zde byly podmínky pro zastavení řízení. Naopak nevyjadřuje se k otázce důvodnosti žádosti, a tedy, zda žalovaná měla žalobci poskytnout dotaci.

32. Žaloba je důvodná.

33. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání (žalovaná s tím výslovně souhlasila a souhlas žalobce byl presumován). Sám pak neshledal potřebu provádět dokazování nad rámec správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. Žalobce v žalobě navrhl celou řadu důkazů, s nimiž žalovaná pracovala již ve správním řízení. S ohledem na obsah správního spisu soud neprováděl k důkazu žádost o dotaci, usnesení o zastavení řízení ze srpna 2022 (tj. první rozhodnutí) ani napadené rozhodnutí. Obsah vlastní Výzvy 18/2021 nebyl mezi účastníky sporný. Jde o dokument, na jehož základě žalovaná přerozdělovala dotační prostředky, který žalovaná vytvořila a žalobce jeho obsah zná, jelikož dle něj postupoval již při podávání žádosti. Soud neshledal, že by k posouzení věci potřeboval z Výzvy seznat okolnosti nad rámec toho, co vyplynulo z podání stran v rozsahu, jenž mezi nimi nebyl sporný. Dále soud konstatuje, že spis ve věci 18 A 80/2022 zná z úřední činnosti, znají ho i nynější účastníci řízení, kteří v týchž rolích vystupovali i v tehdejším řízení. Soud neshledal, že by si prostřednictvím dokazování potřeboval osvěžit skutečnosti, které vyplývají z tohoto soudního spisu. Nadto v této věci je podstatný zejména rozsudek 18 A 80/2022, z něhož soud vychází i bez potřeby jím samostatně dokazovat. Vzhledem k tomu, jak soud uchopil žalobní argumentaci, a s ohledem na to, že ani mezi stranami není sporu o relevantních skutkových otázkách, ale jde o posouzení právní otázky „bezpředmětnosti“ žádosti, rozhodovala–li žalovaná v roce 2024 opětně o dotační žádosti na kalendářní rok 2022, soud neprováděl dokazování stanovami žalobce, webovými stránkami žalované ani zbylými návrhy na s. 7 žaloby. Z týchž důvodů soud nakonec nezjišťoval, zda žalovaná k datu vydání napadeného rozhodnutí skutečně vyčerpala alokaci Výzvy 18/2021 (vyjádření ze dne 31. 1. a 7. 2. 2025). Nic, co by soud mohl zjistit, z těchto dokumentů, nepotřeboval pro řešení stěžejní právní otázky tohoto sporu. Na tom nic nemění, že žalobce tvrdí, že žalovaná nevyčerpala alokaci Výzvy 18/2021 (v podrobnostech viz dále). Soud dále neprováděl k důkazu Výzvu 16/2022, která jednak nepředstavuje právní podklad pro řešení tohoto sporu, jednak její obsah není mezi stranami sporný. Ze stejného důvodu soud neprováděl dokazování Výzvou 25/2022 ani na ní navazujícími rozhodnutími žalované ze dne 4. 8. 2023. Otázky, k nimž by se mělo vztahovat eventuální dokazování těmito podklady, musí nejdřív řešit žalovaná v rámci věcného posouzení žádosti o dotaci v rámci Výzvy 18/2021.

34. V konečném důsledku soud nemusel provádět dokazování ani rozpočtem žalobce na rok 2022, jeho změnou, vyhodnocením hospodaření a na to navazujícími podklady (přílohy vyjádření ze dne 17. 1. 2025). V tomto směru soud seznal, že pro posouzení stěžejní právní otázky (viz níže) nepotřeboval zjistit skutkové okolnosti vztahující se k hospodaření žalobce v roce 2022. Pouze pro úplnost soud dodává, že těmito podklady žalobce pouze v obecné rovině osvědčoval tvrzení, že v roce 2022 byl, navzdory tomu, že nezískal dotaci dle Výzvy 18/2021, aktivní, a že vynaložil nějaké výdaje. V tomto soudním řízení přitom nebylo úkolem soudu řešit vlastní obsah těchto dokumentů, hodnotit, jakou povahu měly jeho výdaje v roce 2022, kolik z takhle deklarovaných výdajů by si mohl nechat proplatit v rámci Výzvy 18/2021 apod. To naopak bude – dle níže uvedených právních závěrů – úlohou žalované, shledá–li, že žalobce měl dosáhnout na dotaci dle této výzvy. Těmito dokumenty se bude jako první muset zabývat žalovaná.

35. Jde–li o vypořádání žalobních námitek, soud předně uvádí, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Lze z něj seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, výrok neodporuje odůvodnění, je z něj možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden a jak vypořádal námitky. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí.

36. Napadené rozhodnutí je ovšem nezákonné.

37. Žalovaná řízení zastavila pro zjevnou bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Tento postup nevylučuje § 14q rozpočtových pravidel, který upravuje vztah rozpočtových pravidel a správního řádu. Soud připomíná, že podle § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel není na dotaci právní nárok.

38. Soud dále vycházel zejména z čl. 5.1. a 5.

2. Výzvy 18/2021, které spadají pod kapitolu 5. Alokace výzvy. Zatímco čl. 5.1. upravuje celkovou alokaci výzvy a procentuální rozdělení celkové alokace mezi jednotlivé oblasti podpory[1], dle čl. 5.2. si poskytovatel vyhrazuje právo celkovou alokaci dle bodu 5.1. i alokace jednotlivých oblastí v bodech 1., 2. a 3. bodu 5.

1. Výzvy upravit, tzn. alokaci snížit, nerozdělit veškeré finanční prostředky předpokládané celkové alokace i alokace jednotlivých oblastí v rámci této Výzvy, příp. tyto finanční prostředky navýšit, a to v závislosti na počtu a kvalitě podkladů obdržených žádostí o poskytnutí dotace (dále jen „žádost“) a na výši disponibilních prostředků.

39. Poskytnutí dotace je dobrodiním ze strany státu, na které není právní nárok (§ 14 odst. 1 rozpočtových pravidel). Poskytovatel dotace vystupuje v tzv. vrchnostenském postavení vůči žadateli o dotaci. Poskytoval autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí dotace a je na žadateli, zda tyto podmínky příjme. Akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána, je pak určitou „protiváhou“ vrchnostenskému postavení poskytovatele dotace [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 5. 10. 2023, čj. 4 Afs 266/2022–36, Lucky Money, bod 22].

40. Dotační politika státu nemůže být svévolná (rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2025, čj. 8 Afs 168/2024–79, STRABAG Asfalt, bod 19), ale naopak musí respektovat základní hmotněprávní a procesněprávní podmínky. Hmotněprávní limity při jinak neomezeném, „politickém“ stanovení podmínek dotačního programu tkví v tom, aby poskytovatel „nepřestřelil“ jinak širokou politickou úvahu, kterou je nadán při nakládání s veřejnými prostředky. O zakázané nastavení podmínek výzvy se jedná, např. pokud výzva obsahuje podmínku, která rozlišuje na základě kritérií, která jsou hodnotově v demokratickém právním státě naprosto nepřípustná. Za vybočení z přípustné úvahy pak soudy označily i to, že dotační podmínka nebyla způsobilá racionálně přispět k cíli, který sledovala dotační výzva (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2024, čj. 1 Afs 25/2024–88, SK HAMR, bod 25).

41. Z procesního hlediska pak soud zkoumá, zda poskytovatel dotace postupoval férově a zda v procesu přerozdělování veřejných finančních prostředků dodržel všechna jím stanovená pravidla vč. pravidel stanovených právním řádem (obdobně rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2018, čj. 6 Afs 8/2018–37, č. 3757/2018 Sb. NSS, JESSENIA, bod 23). Žadatel o dotaci tak má právo na posouzení řádnosti procesu. Má právo na rovné zacházení se všemi žadateli. Lapidárně řečeno žadatel nemá právo na „výsledek“, ale na „řádný proces“ s tím související. Pravidla řádného procesu u té které dotace pak vedle základních procesních zásad a právních předpisů vymezují také dokumenty, na jejichž základě poskytovatel nabízí žadatelům možnost získat dotaci z veřejných prostředků (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014–46, č. 3324/2016 Sb. NSS, bod 31). Poskytovatelé jsou zejména povinni dbát rovného zacházení se všemi žadateli a zajistit rovnou ochranu jejich práv (např. rozsudek NSS ze dne 26. 9. 2024, čj. 10 Afs 231/2023–66, Development Alliance, bod 47). Kritéria aplikační praxe nesmějí být svévolná ani nijak excesivní (např. diskriminační). Při rozhodování je nutné zohledňovat konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby při skutkově shodných nebo podobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Stejné zacházení s žadateli o dotaci a legitimní očekávání žalobce 42. Čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Správní řád toto obecné pravidlo specifikuje mj. v § 7 odst. 1, dle nějž dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. Nelze opomenout ani § 2 odst. 4 správního řádu, dle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

43. Žalobce namítal, že s ním žalovaná nezacházela stejně jak s jinými žadateli, kteří podali bezvadnou žádost v rámci téže výzvy. Spatřoval diskriminaci v tom, že jeho případ se skutkově neodlišoval od případů ostatních žadatelů, přesto žalovaná nerozhodla meritorně o jeho žádosti, a to pouze proto, že v jeho věci pochybila a vydala nezákonné rozhodnutí.

44. Žalovaná s tím nesouhlasila. Pokud by nyní rozhodla ve prospěch žalobce, jednala by v rozporu s principem rovnosti. Tuto nerovnost spatřovala v tom, že žalobce již obdržel dotaci na základě Výzvy 16/2022. Pokud by žalovaná nyní rozhodla pozitivně o žalobcově žádosti o dotaci v rámci Výzvy 18/2021, diskriminovala by dřívější úspěšné žadatele o finanční podporu z této výzvy, neboť tito žadatelé nemohli podat žádost o podporu dle Výzvy 16/2022. Žalovaná se domnívala, že by postupovala v rozporu se zákazem diskriminace, pokud by žalobci vyplatila dotaci a ten by tak v návaznosti na to musel vypořádat vztahy se státním rozpočtem znatelně později než ostatní úspěšní žadatelé, kteří tak museli učinit nejpozději ke dni 15. 2. 2023. Navíc dle výzvy žalovaná dotaci mohla vyplatit ex ante, tedy po vydání pozitivního rozhodnutí o dotaci, ale před samotným využitím dotace žadatelem. Pokud by měla žalovaná vyplatit dotaci nyní, musela by ji vyplatit ex post, tedy by proplácela výdaje, které žalobce již vynaložil. Žalovaná by musela změnit znění Výzvy 18/2021, konkrétně její čl. 8.5., což by opět diskriminovalo ostatní žadatele.

45. Dle soudu žalovaná nerespektovala obecnou povinnost zacházet s účastníky řízení v rámce téže dotační výzvy stejně. Žalobce podal žádost bez zjevných vad ve lhůtě k tomu určené, přesto se žalovaná jeho žádostí věcně nezabývala. Přitom o jiných žádostech podaných za stejných či obdobných podmínek (tedy bezvadných žádostech) meritorně rozhodovala. Soud k této otázce nemusel vést dokazování, jelikož v podrobnostech, které postačují pro nynější rozhodnutí, je tato skutečnost patrná již jen z toho, že žalovaná dle jejích vlastních tvrzení na dotacích v rámci Výzvy 18/2021 v souhrnu poskytla žadatelům částku téměř 2,5 mld. Kč. V tomto ohledu není vůbec podstatné, zda žalovaná těmto jiným žádostem vyhověla, či nikoliv. Důležité je, že na rozdíl od žádostí jiných žadatelů žalovaná věcně neposuzovala žalobcovu žádost, přestože ji dle ní podal včas, bezvadně a ani v řízení se nedopustil žádného pochybení, na jehož základě by žalovaná mohla tuto žádost vyřešit v procesní rovině. Jediné, v čem se řízení o žalobcově žádosti lišilo od jiných případů, bylo to, že žalovaná v této věci vydala první rozhodnutí v rozporu se zákonem (rozsudek 18 A 80/2022). Soud míní, že žalovaná nemohla na žalobce přenášet negativní následky svého prvního nezákonného rozhodnutí. V roce 2024 mu nemohla zastavit řízení o žádosti jen z toho důvodu, že období, na které dedikovala dotaci, již skončilo. Jde na vrub žalované, že ještě v rámci tohoto dotovaného období nestihla vydat zákonné rozhodnutí.

46. Dle soudu není ani podstatné, že žalobce neidentifikoval konkrétní žadatele, s nimiž žalovaná zacházela jinak než s ním. Z tvrzení žalované i z obsahu spisu nesporně vyplývá, že žalovaná skutečně přerozdělovala dotace v rámci Výzvy 18/2021, tudíž o žádostech jiných žadatelů ve srovnatelné situaci musela věcně rozhodnout (a v těchto případech dokonce pozitivně). Žalovaná tudíž zcela evidentně k žádostem těchto úspěšných žadatelů přistupovala jinak než k žalobci, neb jeho žádost posoudila jen procesně.

47. Nelze akceptovat ani tezi žalované, že žalobce nemá nárok na vyplacení dotace v rámci Výzvy 18/2021, neboť již obdržel dotaci na základě Výzvy 16/2022, a jeho zapojení do dvou výzev by bylo diskriminační vůči jiným žadatelům, kteří tuto možnost neměli. Předně soud upozorňuje na to, že předmětem posuzovaného řízení je napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení, v tomto směru nejsou podstatné jiné navazující „dotační vztahy“ mezi žalovanou a žalobcem. Soud přitom nepominul závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 1. 2025, čj. 6 Afs 292/2018–39, město Klatovy, dle nichž by soud měl při přezkumu rozhodnutí vzešlých z řetězících se řízení přihlížet k výsledkům řízení, která na sebe navazují. Měřeno tvrzeními stran sporu, rozhodnutí v nynější věci (dle Výzvy 18/2021) je podmiňujícím rozhodnutím (ve smyslu dotačních podmínek Výzvy 16/2022), a to ve vztahu k rozhodnutí o poskytnutí pozdější (podmíněné) dotace v rámci Výzvy 16/2022. Již jen proto nelze při přezkumu zákonnosti podmiňujícího rozhodnutí zohledňovat podmíněné rozhodnutí, byť by i toto následující rozhodnutí žalovaná vydala v souladu se zákonem. Bylo by krajně nespravedlivé, pokud by žalovaná mohla tímto argumentem následně zhojit nezákonnost podmiňujícího rozhodnutí, které nesporně zasáhlo do veřejných subjektivních práv žalobce, a v jehož důsledku pak žalobce mohl podat žádost alespoň o nižší dotaci dle Výzvy 16/2022 (podmíněné rozhodnutí). Pokud by žalovaná v dalším řízení vyhověla žádosti žalobce dle Výzvy 18/2021, bude na ní, aby se vypořádala s eventuálním rozporem takového rozhodnutí s poskytnutím dotace dle Výzvy 16/2022.

48. Dlužno dodat, že na základě výše uvedeného soud neshledal, že věcným projednáním žádosti žalobce dle Výzvy 18/2021 by žalovaná „diskriminovala“ jiné žadatele o tyto dotace. Skutečnost, že žalobce požádal o dotaci v rámci Výzvy 16/2022, je důsledkem nezákonného prvního rozhodnutí žalované (rozsudek 18 A 80/2022). Pokud by v čase k tomu určeném žalovaná rozhodla o žalobcově žádosti v souladu se zákonem, k této situaci nemohlo dojít. Žalobce by buď byl uspokojen v rámci Výzvy 18/2021 (v případě pozitivního rozhodnutí), a tím pádem by nemohl ani žádat o dotaci dle Výzvy 16/2022. V případě zákonného negativního rozhodnutí by naopak byla bezpředmětnou otázka jeho nároku na vyplacení dotace v rámci Výzvy 18/2021. Nadto čl. 8.

17. Výzvy 18/2021 zakazuje duplicitní úhradu stejných nákladů z různých veřejných zdrojů (včetně zdrojů státního rozpočtu). Tudíž ani pokud by žalobce byl úspěšný s následným rozhodnutím v rámci Výzvy 18/2021, nemohl by touto dotací opětovně hradit náklady, které mu již žalovaná proplatila na základě Výzvy 16/2022. Poznámka žalované o znevýhodnění „úspěšných“ žadatelů o dotaci v rámci Výzvy 18/2021 je tak nepatřičná. I pokud by se přihlásili o dotaci v rámci Výzvy 16/2022, náklady proplacené v rámci Výzvy 18/2021 by již nebyly způsobilými. Fakticky by tak žalobce nebyl nikterak zvýhodněn oproti jiným žadatelům (vyjádření ze dne 17. 1. 2025). Žalobce ostatně ve svém vyjádření v této věci tvrdil, že v rámci způsobilých výdajů dle Výzvy 18/2021 nezapočítával výdaje uhrazené na základě Výzvy 16/2022. K tomuto aspektu žalobní argumentace se žalovaná mohla vyjádřit. Jde–li o námitku diskriminace jiných žadatelů, soud tedy poukazuje na to, že žalobce podal žádost dle Výzvy 16/2022 až v důsledku nezákonného prvního rozhodnutí (18 A 80/2022), přičemž z ničeho není patrné, že by zapojením do obou výzev měl být oproti jiným žadatelům fakticky zvýhodněn. Žalovaná nemá pravdu, že by v důsledku věcného projednání žalobcovy žádosti nepřípustným způsobem zvýhodnila žalobce oproti jiným žadatelům o dotace.

49. K tomu, že by žalovaná nyní musela vyplatit dotaci ex post, avšak Výzva 18/2021 předpokládá platbu ex ante, se vyjádřil žalobce ve vyjádření ze dne 17. 1. 2025. Dle něj platba dotace na základě Výzvy 18/2021 fakticky neprobíhala ex ante, byť poskytnutí dotace prostřednictvím jedné platby a právě ex ante vysloveně zmiňuje čl. 8.

5. Výzvy 18/2021. Z čl. 9.1. in fine Výzvy 18/2021 ovšem plyne, že náklady není nutné proplatit pouze v režimu ex ante. Pro případné dodatečné uspokojení žalobce tedy není nutné měnit ani ustanovení Výzvy 18/2021, jak tvrdí žalovaná.

50. Čl. 8.

5. Výzvy 18/2021 stanoví, že dotace je poskytnuta žadateli prostřednictvím jedné platby – ex ante, která bude následně finančně vypořádána a vyúčtována v souladu s právními předpisy a touto Výzvou.

51. Dle čl. 9.

1. Výzvy 18/2021 platí, že dotaci lze použít na úhradu nákladů, které prokazatelně vznikly od 1. ledna do 31. prosince roku, na které byla dotace poskytnuta, a výdajů, které souvisejí s obdobím od 1. ledna do 31. prosince roku, na které byla dotace poskytnuta. Tyto náklady musí prokazatelně souviset s účelem dotace uvedeným v Rozhodnutí. V souladu s předchozí větou může být náklad způsobilý pouze tehdy, pokud je uhrazený nejpozději do 31. ledna 2023. Dotaci lze použít i na náklady, které byly uhrazeny před datem vydání Rozhodnutí, pokud tyto souvisí s plněním účelu a obdobím podpory Výzvy. (zvýrazněno soudem)

52. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že z čl. 9.

1. Výzvy 18/2021 je patrné, že proplatit lze i náklady, které žadatel uhradil před datem vydání rozhodnutí. Situace, že veškeré náklady hrazené dle Výzvy 18/2021 by (v případě pozitivního rozhodnutí) žalovaná vyplácela ex post, není ani dle soudu typická. Výzva 18/2021 ovšem takovou možnost v obecné rovině připouští. Ani na základě takového zpětného vyplácení dotačních prostředků by tedy žalovaná neporušila zákaz rozdílného zacházení s jinými žadateli o dotaci. Nadto každý poskytovatel dotace má povinnost nastavit jednoznačné podmínky pro poskytnutí dotace. Jednotlivá pravidla dotačních výzev mají být navzájem nerozporná. Jen tak lze zajistit, aby byla pro jejich adresáty předvídatelná, tzn. aby také dostály základním parametrům právní jistoty. To odpovídá i ustálené judikatuře NSS, dle níž „dotační podmínky musí být vymezeny jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem“ a „rozhodnutí správního orgánu musí být řádně odůvodněno“ (rozsudky NSS ze dne 22. 5. 2024, čj. 10 Afs 7/2023–47, Českomoravský Billiardový svaz, bod 11 a tam cit. judikatura; a ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012–33, město Vsetín, bod 33 a násl.). Pokud žalovaná koncipovala nejasné a rozporné dotační podmínky, v jejichž důsledku se jeví jedno pravidlo (čl. 8.

5. Výzvy 18/2021) v rozporu s jiným (čl. 9.1.), nemůže se nyní dovolávat těchto nejasností v neprospěch žadatele (obdobně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2024, čj. 14 A 121/2023–38, bod 21).

53. Důvodným není ani postřeh žalované, že žalobce by mohl vypořádat vztahy se státním rozpočtem znatelně později než ostatní žadatelé. Ostatní totiž měli povinnost vypořádat vztahy se státním rozpočtem nejpozději ke dni 15. 2. 2023. U žalobce by tento termín byl odvislý jednak od toho, jestli vůbec žalovaná rozhodne o poskytnutí dotace dle Výzvy 18/2021, jednak od toho, v jakém kalendářním roce by žalovaná vydala takové eventuální rozhodnutí. Pokud by žalovaná vyhověla žádosti žalobce ještě letos, žalobce by musel vypořádat vztahy se státním rozpočtem do 15. 2. 2026. Tato lhůta vychází z § 9 odst. 1 vyhlášky o finančním vypořádání, který stanoví, že příjemce, kterému byla poskytnuta dotace nebo návratná finanční výpomoc přímo z jednotlivých kapitol státního rozpočtu, předloží vypořádání se stáním rozpočtem do 15. února následujícího roku. Toto ustanovení ostatně reflektuje čl. 22.

1. Výzvy 18/2021, dle kterého je příjemce dotace povinen vypořádat finanční vztahy se státním rozpočtem v souladu s vyhláškou č. 367/2015 Sb., o zásadách a lhůtách finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy a Národním fondem (vyhláška o finančním vypořádání), ve znění pozdějších předpisů, a to na vyhláškou předepsaném formuláři předloženém poskytovateli nejpozději do 15. února 2023.

54. Soud spatřuje tři důvody, pro které není správný názor žalované, že dotaci nemohla žalobci poskytnout s ohledem na právě cit. ustanovení výzvy. Jednak tato lhůta vychází z vyhlášky o finančním vypořádání, na což ostatně přímo odkazuje i znění čl. 22.

1. Výzvy 18/2021. Vyhláška však nestanoví tuto lhůtu takto konkrétně (což ostatně nebylo a není žádoucí s ohledem na princip obecnosti právních předpisů), avšak stanoví, že poskytovatel musí vypořádat vztahy se státním rozpočtem do 15. února následujícího roku (rozuměno od poskytnutí dotace). Z toho plyne, že i pokud by žalovaná rozhodla o vyplacení dotace žalobci v roce 2025, a ten by tak musel vypořádat vztahy se státním rozpočtem do 15. 2. 2026, tento postup by se nepříčil ustanovením vyhlášky o finančním vypořádání. Nesledoval by sice výslovně ustanovení Výzvy 18/2021, které předpokládalo vypořádání do 15. 2. 2023, avšak s ohledem na zachování práva žalobce na věcné posouzení jeho žádosti a závazný právní závěr rozsudku 18 A 80/2022 by striktní výklad tohoto ustanovení výzvy měl ustoupit ve prospěch obecného pravidla zakotveného v § 9 odst. 1 vyhlášky o finančním vypořádání, za jehož pomoci lze respektovat právo na věcné projednání žalobcovy žádosti. Pravidlo o finančním vypořádání nelze za okolností tohoto případu vykládat tak, že kvůli pevnému datu vypořádání do 15. 2. 2023, nebylo možné později věcně rozhodovat o žádosti žalobce dle Výzvy 18/2021.

55. Soud upozorňuje, a to je druhý důvod, pro který je tento postup možný, že žalovaná se svým nezákonným rozhodnutím do této pozice dostala sama. Ona v první řadě rozhodla v rozporu se zákonem (rozsudek 18 A 80/2022) a nyní měla v souladu se zásadou rovnosti povinnost opět rozhodnout o žádosti žalobce, a to meritorně, tj. stejně jako o žádostech jiných žadatelů v obdobném postavení. Soud míní, že žalovaná se nemůže dovolávat formálních pravidel, která sama nastavila, a která vykládá způsobem, jenž nerespektuje zásadu procedurální rovnosti ani legitimní očekávání žalobce. Žalovaná měla sama najít zákonný způsob, jak žádost žalobce věcně posoudit. Aniž soud žalovanou jakkoliv „navádí“ ke konkrétnímu postupu po zrušení nyní napadeného rozhodnutí, neb to není jeho úlohou, v obecné rovině podotýká, že čl. 8.

24. Výzvy 18/2021 umožňuje žalované přijímat dodatky ke znění Výzvy 18/2021, kterými by mohla – pro případ výsledku následného soudního přezkumu jejích rozhodnutí – předejít faktickému napětí mezi vypořádáním dotace do data 15. 2. 2023 (dle 22.

1. Výzvy 18/2021) a jejím poskytnutím na základě této výzvy až v roce 2025 či později. Na článek, který žalované umožňuje přijmout dodatek, trefně poukázal žalobce.

56. Za třetí, eventualita, že by žalobce v případě získání dotace dle Výzvy 18/2021 mohl vypořádat vztahy se státním rozpočtem v posunutém datu do 15. 2. 2026, do 15. 2. 2027 atd., nediskriminuje jiné úspěšné žadatele v rámci téže výzvy, kteří museli tento vztah vypořádat do 15. 2. 2023. Z pohledu soudu je totiž podstatné, že i žalobce (v případě poskytnutí dotace) by musel vypořádat vztahy se státním rozpočtem do 15. února roku následujícího po poskytnutí dotace, což je neutrálním a ekvivalentním kritériem, které nezachází rozdílně s jinými úspěšnými žadateli v rámci Výzvy 18/2021. V konečném důsledku by tak délka doby pro vypořádání byla stejná jako pro další úspěšné žadatele. Není ani pravdou, že vyhovění žádosti by diskriminovalo jiné neúspěšné žadatele, kteří se vůči zastavení jejich řízení nebránili. I oni měli totiž možnost podat žalobu. To, že zůstali procesně pasivními, nemůže jít k tíži žalobce, aneb práva patří bdělým. Soud přitom z úřední činnosti ví přinejmenším o jednom dalším případě, v němž se za téže procesní situace jiný žadatel o dotaci dle Výzvy 18/2021 brání zastavení řízení pro bezpředmětnost (spis veden u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 A 17/2024). Žalovaná upírá žalobci právo na věcné projednání žádosti i právo na soudní ochranu 57. Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví–li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.

58. Výše uvedené právo na soudní ochranu se v kontextu tohoto případu pojí s právem na meritorní rozhodnutí ve věci, jehož zákonnost následně soudy přezkoumávají. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 24/21, bod 77, je zastavení řízení zjevným omezením „práva účastníků řízení na soudní a jinou právní ochranu zahrnujícího právo na meritorní rozhodnutí“. Zastavení řízení dle něj „představuje omezení přístupu k meritornímu soudnímu přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení, což zároveň znamená omezení možnosti uchazečů domáhat se soudní ochrany jejich práva na rovné a nediskriminační zacházení ze strany zadavatele“. Byť Ústavní soud řešil svou povahou odlišný případ, tato obecná východiska lze přímo vztáhnout i na nynější situaci.

59. To, že právo na soudní ochranu zahrnuje i právo na meritorní rozhodnutí ve věci, reflektuje ustálená judikatura NSS. Například z rozsudku ze dne 4. 4. 2019, čj. 2 Azs 21/2019–31, bod 18, plyne, že právo na meritorní rozhodnutí o žádosti je součástí práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obdobně NSS v rozsudku ze dne 6. 2. 2025, čj. 6 Ads 203/2024–38, bod 30, označil za klíčovou z hlediska přístupu k soudní ochraně skutečnost, že se žalobci dostalo věcného posouzení jeho případu správním orgánem. Povinnost správního orgánu meritorně rozhodnout, jsou–li k tomu dány podmínky, vyplývá také z rozsudku NSS ze dne 2. 2. 2024, čj. 10 Afs 96/2022–59, FeCom. V něm se sice jednalo o vyloučení majetku z daňové exekuce, a tedy o jiný předmět řízení než o podporu v rámci dotačního řízení. Co je ovšem podobné nynější kauze, i v podmínkách rozsudku FeCom daňové orgány rozhodovaly po rušícím rozsudku správního soudu, který nařídil doplnit dokazování. Přesto řízení zastavily pro bezpředmětnost, neboť sporný majetek byl již prodán. NSS v rozsudku FeCom, bod 19, dospěl k závěru, že nelze dovodit bezpředmětnost meritorního rozhodnutí v řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce jen na základě faktické nemožnosti sporný majetek vyloučit, která nastala z důvodu, že jej správce daně (tedy týž orgán, který je k vedení řízení o vyloučení povolán) v mezidobí prodal. Potřeba meritorního rozhodnutí se neoslabila plynutím času, změnou skutkových okolností ani tím, že exekuce už fakticky proběhla – a že majetek tedy nelze žalobkyni jen tak vydat, i kdyby její argumenty byly pravdivé. Je totiž nadále možné a potřebné přezkoumat zákonnost správního rozhodnutí správce daně. Nelze proto přijmout námitku stěžovatele o prostém akademickém charakteru kýženého rozhodnutí. Žalobkyně má právo na vydání meritorního rozhodnutí, a to zejména za situace, kdy krajský i kasační soud dovodil nepřezkoumatelnost dřívějšího rozhodnutí správce daně o nevyloučení majetku z exekuce pro nesrovnalosti v dokazování. (zvýraznění doplněno soudem)

60. Přestože se tedy jednalo o jiný předmět řízení a řízení správce daně zastavil na základě jiného zákonného ustanovení [§ 106 odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu], soud považuje za podstatný požadavek na to, aby se správní orgán žádostí věcně zabýval. NSS taktéž zdůraznil, že vydání meritorního rozhodnutí je nutné i z důvodu potřeby případného titulu k náhradě škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (bod 23 rozsudku). Tato náhrada škody přitom není hypotetickou otázkou ani v posuzovaném případě, a to minimálně co do nákladů, které žalobce vynaložil na podání žádosti o dotaci dle Výzvy 18/2021, aniž žalovaná pro vlastní pochybení tuto žádost věcně neposoudila.

61. Právo na meritorní rozhodnutí ve věci jistě nelze absolutizovat. Takové právo nenáleží účastníkovi správního řízení, zejména pokud schází podmínky řízení (rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2024, čj. 4 Afs 267/2023–22, ERAMENT Trading, bod 21). V posuzovaném řízení však nechyběly podmínky řízení (srov. podrobněji judikaturu cit. např. v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, čj. 14 A 34/2024–42). V pořadí již druhé zastavení řízení v tomto případě totiž vedlo k materiálnímu vyprázdnění práva na soudní ochranu. Pokud by soud akceptoval výklad žalované, z práva na soudní a jinou ochranu by nezůstalo nic jiného než pouze jakási formalistická skořápka – tedy ve svém důsledku jen právo podat správní žalobu, ovšem bez toho, aby její projednání mohlo účinně přispět k zajištění ochrany veřejných subjektivních práv žalobce, zajistit následné faktické posouzení věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu stran poskytnutí či neposkytnutí dotace, resp. v konečném důsledku bez toho, aby se žalobce mohl domoct poskytnutí dotace. Soud nemohl souhlasit s tímto náhledem žalované. Není možné, aby žalovaná na žadatele o dotace přenášela odpovědnost za její vlastní pochybení (rozsudek 18 A 80/2022) tím, že fakticky znemožní soudní přezkum svých rozhodnutí ve věci samé, potažmo účinnou ochranu práv adresáta veřejné moci tím, že zrušující rozhodnutí soudu se zcela mine svými účinky. Z tohoto důvodu soud nemohl jinak než napadené řízení zrušit. Postup žalované odporoval právu na soudní a jinou ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jak ho vykládají tuzemské soudy.

62. Takové porušení práva na soudní a jinou ochranu by bylo ještě zřetelnější, pokud by si žalovaná tento zjevně nesprávný postup osvojila v další její praxi (jak soud ozřejmil, z úřední činnosti ví pouze o jednom dalším řízení 3 A 17/2024). Žalobce upozornil, že žalovaná vyhlašuje dotační výzvy v neinvestičních dotačních výzvách vždy na jeden kalendářní rok. Pokud vydá usnesení o zastavení řízení, které žadatel následně úspěšně napadne v rámci soudního přezkumu, nové rozhodnutí o dotační žádosti v dalším řízení (po rušícím rozsudku) zpravidla vydá až po uplynutí kalendářního roku, kterého se výzva týkala, resp. po vyčerpání na daný rok vázané alokace (jak tomu bylo i v nyní projednávaném případě). Pokud by takový postup soud shledal souladným s právními předpisy, umožňovalo by to žalované svévolně zacházet s žadateli o dotaci. Soud nepovažuje za hypotetickou ani výtku žalobce, že za těchto okolností by žalované postačovalo v rámci řízení o žádosti prvně vydat například nepřezkoumatelné rozhodnutí. I pokud by soud takové rozhodnutí zrušil (jak v tomto případě učinil rozsudkem 18 A 80/2022), žalovaná by následně mohla řízení o žádosti zastavit z důvodu vyčerpání alokace. Žadatelé o dotaci by tak vinou žalované přišly o možnost věcného posouzení jejich žádosti, event. také o získání dotace na jejich kontinuální (svazovou) činnost.

63. Soud v obecné rovině sdílí obavy žalobce. Žalovaná se v důsledku jejího vadného postupu nemůže vyhýbat věcnému posouzení žádostí o dotace, které by soudy mohly přezkoumat (byť žalovaná takový postup obhajuje jako efektivní zacházení s prostředky dedikovanými k dotacím). Pokud by se soud neohradil proti takovémuto postupu žalované, žalobce by ztratil možnost účinné obrany proti nesprávnému postupu žalované, který by v konečném důsledku vedl k vyjmutí jistých situací z kontroly soudní moci. Soud podotýká, že napadené rozhodnutí neruší pro obavy z možného nezákonného postupu žalované v jiných řízeních, ale proto, že napadené rozhodnutí je již samo o sobě nezákonné. Poukazem na možné důsledky dalších takovýchto rozhodnutí soud pouze demonstruje charakter a závažnost této nezákonnosti.

64. Soud nepominul ani závazný právní názor rozsudku 18 A 80/2022, v němž soud uložil žalované meritorně rozhodnout o žádosti žalobce (tamtéž, bod 65). Na tento rozměr věci ostatně poukázal i žalobce. Dle něj se žalovaná snažila zastřít porušení této své povinnosti tvrzením o bezpředmětnosti žádosti žalobce.

65. Žalovaná naopak uvedla, že nejednala v rozporu s § 78 odst. 5 s. ř. s. Ke dni vydání napadeného rozhodnutí již neměla k dispozici žádné prostředky alokované pro podporu projektů v rámci výzvy. Tuto skutečnost žalovaná označila za nové skutkové zjištění. Zákon o rozpočtových pravidlech neupravuje situace obdobné té, která nastala nyní. Žalovaná tedy zastavila řízení pro zjevnou bezpředmětnost [§ 66 odst. 1. písm. g) správního řádu], jelikož s ohledem na časové omezení výzvy již nemohla dotaci poskytnout. Žalovaná uznala, že nerespektovala právní názor soudu (rozsudek 18 A 80/2022), avšak byla přesvědčena, že z jí popsaných důvodů nemohla rozhodnout jinak, než řízení zastavit pro bezpředmětnost.

66. Dle soudu jsou správní orgány vázány právními závěry soudů. Z tohoto pravidla existují výjimky, které je třeba vykládat restriktivně.

67. Soud souhlasí s žalovanou v tom, že vyčerpání alokace je novou skutkovou okolností ve smyslu rozsudku NSS ze dne 18. 6. 2020, čj. 2 Afs 282/2018–41, Řetězárna Česká Třebová. Správní soudy při přezkoumávání zákonnosti správních rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s). Pokud tedy k vyčerpání alokace mělo dojít nejdřív až po vydání prvního rozhodnutí (o čemž mezi stranami není sporu), z hlediska nyní napadeného rozhodnutí jde o tzv. novou skutečnost. V tomto smyslu není podstatné, že žalovaná nevnesla otázku vyčerpání alokace Výzvy 18/2021 v rámci řízení o žalobě proti jejímu prvnímu rozhodnutí, tj. před vydáním rozsudku 18 A 80/2022. To ovšem bez dalšího neznamená, že tato nová skutečnost, tedy vyčerpání alokace výzvy, odůvodňuje v pořadí již druhé zastavení řízení o žalobcově žádosti. Důvod pro odchýlení od závazného názoru správního soudu nezakládá jakékoli nové skutkové zjištění učiněné po vydání zrušeného správního rozhodnutí, ale jen takové, které má způsobilost ovlivnit výsledek řízení. Pokud by takové nové skutkové zjištění mělo – s ohledem na povahu tohoto sporu – ovlivnit postup žalované v dalším řízení, musí důvody, pro které rozhodná skutečnost nastala (zde nezákonné první rozhodnutí zrušené rozsudkem 18 A 80/2022), jít na vrub správního orgánu.

68. Pokud za těchto okolností žalovaná nerespektovala závěry rozsudku 18 A 80/2022, jednala v rozporu s § 78 odst. 5 s. ř. s. Také z tohoto hlediska její postup neodpovídal čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť jedním z aspektů práva na soudní ochranu je to, že správní orgány rozsudky respektují a v navazujícím řízení z nich vychází. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo.

69. Pro úplnost soud podotýká, že si je vědom rozsudku ze dne 26. 3. 2024, čj. 15 A 28/2023–27, v němž zdejší soud konstatoval, že poskytovatel dotace má s ohledem na pravidlo obsažené v čl. 4.2. tehdejší výzvy (jednalo se o článek, který obsahově odpovídal čl. 5.

2. Výzvy 18/2021 v nyní posuzovaném případě) možnost zastavit řízení o žádosti o dotaci podle § 14k odst. 2 rozpočtových pravidel v případě, že již vyčerpal finanční alokaci dotační výzvy. K vyčerpání finančních prostředků může dojít i před rozhodnutím o oprávněnosti všech podaných žádostí (rozsudek 15 A 28/2023, body 39 a 40). Takový postup poskytovatele dotace nemůže vést k nerovnému zacházení s účastníky. V nynější kauze soud ovšem zjistil, že žalovaná nemohla zastavit řízení o žádosti v důsledku pochybení poskytovatele dotace. V tomto skutkovém detailu soud spatřuje rozdíl rozsudku 15 A 28/2023 oproti nyní posuzovanému případu. Žalovaná nezaložila její první rozhodnutí o žádosti na vyčerpání alokace Výzvy 18/2021. Na to poukázala až v napadeném rozhodnutí, tedy v řízení následujícím po rozsudku 18 A 80/2022. Jinými slovy v tomto případě žalobce podal žádost o dotaci před vyčerpáním alokace Výzvy 18/2021 (ani žalovaná nic jiného netvrdila) a pouze pochybením žalované se dostal do situace, v níž „nebylo možné“ o jeho žádosti věcně rozhodnout s ohledem na nové skutkové zjištění ohledně vyčerpání alokace Výzvy 18/2021. Závěry rozsudku 15 A 28/2023 je tak nutné číst tak, že poskytovatel dotace by stále měl mít možnost zastavit řízení z důvodů vyčerpání alokace výzvy, a to pokud poprvé rozhoduje o žádostech o dotace v předem stanoveném pořadí. Žalovaná mohla žalobci poskytnout dotaci 70. Jak soud již uvedl, vyčerpání alokace výzvy, bez dalšího nevede k zastavení řízení o žádosti. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná za těchto zvláštních okolností nemohla poskytnout dotaci z prostředků, kterými disponovala v době druhého rozhodování o žalobcově žádosti. Soud přitom vyzval žalovanou nejdříve výzvou ze dne 5. 12. 2024, na kterou žalovaná nereagovala, a následně výzvou ze dne 9. 1. 2025 právě k tomu, aby vylíčila důvody, které jí bránily zpětně navýšit alokaci k poskytnutí dotace dle Výzvy 18/2021 a aby jednoznačně označila veškerá ustanovení právních předpisů, které vylučují použít nynější prostředky na výdajovém účtu v rámci Kapitoly 362 nebo jiné její prostředky k „sanování“ jejího předchozího nezákonného postupu v podobě vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí.

71. Žalovaná odkázala na níže cit. ustanovení, na jejichž základě prý nemohla použít nynější prostředky na výdajovém účtu v rámci Kapitoly 362 nebo její jiné prostředky k nápravě prvního nezákonného rozhodnutí: § 5 odst. 3 rozpočtových pravidel Státní rozpočet jako souhrn finančních dokumentů zahrnuje zákon o státním rozpočtu, rozpis ukazatelů státního rozpočtu, podrobné rozpočty organizačních složek státu a změny těchto dokumentů. § 5 odst. 4 rozpočtových pravidel Příjmy a výdaje státního rozpočtu se člení na kapitoly státního rozpočtu (dále jen "kapitola"). § 8 odst. 1 rozpočtových pravidel Návrh zákona o státním rozpočtu vypracovává ministerstvo v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými celky, dobrovolnými svazky obcí a státními fondy. § 8 odst. 3 rozpočtových pravidel Ministerstvo řídí práce na vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu. Správci kapitol, státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí a jiné právnické a fyzické osoby, které požadují prostředky ze státního rozpočtu nebo poskytnutí státní záruky, jsou povinni předložit ministerstvu údaje potřebné pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu v termínu, rozsahu a struktuře, které stanoví ministerstvo vyhláškou. […] § 8b odst. 3 písm. a) rozpočtových pravidel Na základě částek oznámených podle odstavce 2 vypracují správci kapitol pro návrh státního rozpočtu na další rok návrhy rozpočtů svých kapitol, a předloží je ministerstvu do 31. července běžného roku. § 8b odst. 4 rozpočtových pravidel Na základě částek oznámených podle odstavce 2 vypracují správci kapitol pro návrh státního rozpočtu na další rok návrhy rozpočtů svých kapitol a předloží je ministerstvu do 31. července běžného roku. § 20 odst. 4 rozpočtových pravidel Správci kapitol, organizační složky státu, příspěvkové organizace, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, státní fondy a ostatní příjemci prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu jsou povinni předkládat údaje potřebné pro průběžné hodnocení plnění státního rozpočtu. […] § 20 odst. 6 rozpočtových pravidel Způsob, termíny předkládání údajů a jejich rozsah stanoví ministerstvo vyhláškou. § 21 odst. 1 rozpočtových pravidel Účelovost prostředků státního rozpočtu je dána závaznými ukazateli státního rozpočtu.

72. Žalovaná zejména uvedla, že v roce 2025 hospodaří s prostředky státního rozpočtu pro rok 2025, které jsou dány zákonem o státním rozpočtu na rok 2025. Podle § 1 odst. 5 zákona o státním rozpočtu na rok 2025 jsou ukazatele státního rozpočtu podle kapitol uvedeny v příloze č. 4 k tomuto zákonu. K tomu doplnila, že na s. 45 přílohy č. 4 k zákonu o státním rozpočtu na rok 2025 jsou uvedeny mj. Specifické ukazatele – výdaje, přičemž mezi těmito není zahrnuto jakékoliv sanování případných dotací, které měla poskytnout kdykoliv v minulosti. Pokud by tomu tak mělo být, tedy aby žalovaná měla nyní možnost napravit svá dřívější nezákonná rozhodnutí, pak by o tom musela být mezi Specifickými ukazateli – výdaji nějaká zmínka.

73. Jakkoli žalovaná popsala tvorbu své rozpočtové kapitoly, respektive odkázala na ustanovení upravující její vznik, soud neshledal, že by z právě cit. pravidel vyplývalo, že žalovaná v roce 2024 nemohla žádost žalobce věcně posoudit, resp. že by jí nemohla vyhovět z procesních důvodů. Předně soud shledává přístup žalované principiálně chybným, neboť ta zmiňuje, že mezi Specifickými ukazateli – výdaji není zahrnuto sanování případných jejích dřívějších nezákonných rozhodnutí. Dle soudu tak žalovaná de facto prohlásila, že svá nezákonná rozhodnutí evidentně nemusí nijak napravovat. Tento přístup je však v rozporu s principem dobré správy a za žádných okolností ho nelze potvrdit. Nadto žalovaná je správcem rozpočtové kapitoly ve smyslu § 3 písm. g) rozpočtových pravidel a sama tak vypracovává návrh rozpočtu své kapitoly. Nemůže tak opětovně přenášet odpovědnost za své pochybení (nezákonné rozhodnutí) na žadatele o dotaci s tím, že v rozpočtu, jehož návrh sama vypracovala, není prostředků na nápravu jejích nezákonných rozhodnutí. V tomto smyslu musí představa žalované o jednotném zaměření rozpočtových prostředků na jeden omezený kalendářní rok ustoupit principům, na nichž stojí tento rozsudek. Jen pro úplnost soud podotýká, že položka v rámci Specifických ukazatelů – výdajů označená Dotace do oblasti sportu, respektive v rámci nich rozvoj a podpora sportu působí na první pohled natolik obecně, že by pod tuto položku snad bylo možné podřadit i dotace vyplacené na základě výzev z předchozích let. Soud tedy neseznal, že by některé z ustanovení relevantních právních předpisů či Výzvy 18/2021 bránilo věcnému posouzení žádosti žalobce, resp. i eventuálnímu úspěchu této žádosti. Žalovaná nadto dle soudu nepoukázala na žádnou relevantní překážku, která by jí právně či technicky znemožňovala k době vydání napadeného rozhodnutí poskytnout a vyplatit dotaci dle Výzvy 18/2021.

74. Jelikož z ničeho nevyplývá, že by žalovaná nemohla navýšit alokaci dotace, soud nepovažuje za zásadní ani otázku, jestli skutečně došlo k vyčerpání alokace Výzvy 18/2021. I pokud alokace výzvy byla vyčerpána (respektive peněžní prostředky žalovaná použila na jiné dotační programy nebo převedla do dalšího roku), žalovaná stále mohla napravit nezákonnost prvního rozhodnutí zvýšením alokace Výzvy 18/2021 tak, aby pro případ jeho úspěchu v dotačním řízení žalobci mohla poskytnout dotaci. Dlužno dodat, že žalobce má pravdu, pokud tvrdil, že řízení o žádostech neúspěšných žadatelů, kteří uspěli s žalobami proti rozhodnutím žalované, dosud formálně neskončila, a tím pádem žalovaná ani nemohla uzavřít Výzvu 18/2021.

75. Ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu nestanoví žádný výčet okolností odůvodňujících zastavení řízení. Není důvod, proč by bezpředmětnost podané žádosti v obecné rovině nemohlo způsobit i vyčerpání alokace dotační výzvy, avšak za specifických okolností tohoto případu soud vysvětlil, proč zastavení řízení odporovalo zásadám, na nichž stojí právní řád.

76. S ohledem na výše uvedené stran rovnosti, legitimního očekávání a práva na soudní a jinou ochranu soud konstatuje, že procesní nestandardnost posuzované věci nelze povýšit nad ústavní práva žalobce. Navzdory povaze dotačního řízení soud nemohl pominout závažné porušení procesních práv žalobce spočívající především v neopodstatněném odepření meritorního posouzení věci. Z tohoto důvodu mu nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit.

77. Závěrem soud podotýká, že nepominul námitku, že žalovaná soudu nezaslala úplný správní spis. Žalobce tuto námitku formuloval až ve vyjádření ze dne 29. 5. 2024, přesto k ní soud přihlédl, jelikož úplností správního spisu se soud z povahy věci má zabývat z úřední činnosti. Pro charakter důvodů, které vedly soud k zrušení napadeného rozhodnutí, soud nemusel podrobně řešit tuto otázku. Jelikož soud v tomto řízení nezkoumal, zda žalobce splnil podmínky pro poskytnutí dotace, ale pouze právní otázku, zda obstojí důvody pro zastavení řízení o žádosti, nyní mu postačoval správní spis v rozsahu, v jakém mu ho předložila žalovaná. Dlužno ovšem dodat, že v dalším správním řízení má žalovaná povinnost vycházet z úplného správního spisu.

IV. Závěr a náklady řízení

78. Soud shledal žalobu důvodnou (výrok I). Napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost, jelikož žádost žalobce nemohla být s ohledem na specifika tohoto sporu bezpředmětná. Soud proto věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který vyslovil soud v rušícím rozsudku, je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Pokud žalovaná nezjistí jiný důvod pro zastavení řízení, bude se v dalším řízení věcně zabývat nárokem žalobce na poskytnutí dotace dle Výzvy 18/2021. Přitom žalovaná neopomene, že ji nadále zavazují závěry rozsudku 18 A 80/2022, kterým jí soud uložil konkrétně a přezkoumatelně zhodnotit, zda žalobce naplňuje podmínku celostátní působnosti (v návaznosti na doložení odpovídající organizační struktury). Žalovaná musí v dalším řízení dbát procesních práv žalobce neopomínaje právo na seznámení se s podklady rozhodnutí. V odůvodnění dalšího, v pořadí již třetího rozhodnutí v této věci, žalovaná uvede konkrétní úvahy, kterými propojí skutkové a právní závěry. Bude–li to potřeba k meritornímu posouzení žádosti žalobce o dotaci, žalovaná zváží jí dostupné prostředky k přijetí dodatku k Výzvě 18/2021.

79. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů. Úspěšnému žalobci náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku (3 000 Kč) a náhrada nákladů právního zastoupení. Ty spočívají v odměně jeho zástupce za 5 úkonů právní služby [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tj. převzetí zastoupení, sepsání žaloby, sepsání vyjádření z 29. 5. 2024, z 19. 8. 2024, z 17. 1. 2025, z 31. 1. 2025], z toho za 4 úkony v částce 3 100 Kč/úkon [§ 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.] a za další 1 úkon v částce 4 620 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu v nyní účinném znění]; celkem 17 020 Kč, a náhradě hotových výdajů za 4 úkony v částce 300 Kč/úkon [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.], a za 1 úkon v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu v aktuálním znění); celkem 1 650 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Proto se náklady právního zastoupení dále zvyšují o částku DPH (3 920,70 Kč). Částka nákladů odpovídajícím právním službám zástupce žalobce tedy činí celkem 25 590,70 Kč.

Poučení

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí II. Podání stran Žaloba Vyjádření žalované z 15. 4. 2024 Replika žalobce z 29. 5. 2024 Duplika žalované z 21. 6. 2024 Triplika žalobce z 19. 8. 2024 Vyjádření žalované z 10. 12. 2024 Vyjádření žalobce z 17. 1. 2025 Vyjádření žalované z 31. 1. 2025 Doplnění vyjádření z 31. 1. 2025 III. Posouzení věci Stejné zacházení s žadateli o dotaci a legitimní očekávání žalobce Žalovaná upírá žalobci právo na věcné projednání žádosti i právo na soudní ochranu Žalovaná mohla žalobci poskytnout dotaci IV. Závěr a náklady řízení