14Co 268/2017
Právní věta
I. U bezúplatných právních jednání zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití ustanovení § 590 o. z. tj. podle ustanovení § 590 lze posoudit pouze relativní neúčinnost právních jednání úplatných.
II. Věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589 o. z.) a že k němu došlo v posledních dvou letech. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se v takovém případě neposuzuje.
III. Pojem bezúplatnosti je pojmem širším nežli darování. Bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu.
Citované zákony (17)
Rubrum
I. U bezúplatných právních jednání zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití ustanovení § 590 o. z. tj. podle ustanovení § 590 lze posoudit pouze relativní neúčinnost právních jednání úplatných. II. Věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589 o. z.) a že k němu došlo v posledních dvou letech. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se v takovém případě neposuzuje. III. Pojem bezúplatnosti je pojmem širším nežli darování. Bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu.
Výrok
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně E.L.M. Finance, s.r.o., se sídlem v Adamově, Třešňová 217, okres České Budějovice, IČO: 49060279, proti žalované J. Š., bytem v K., zastoupené JUDr. Aloisem Dvořákem, advokátem se sídlem v Teplicích, Benešovo nám. 3124/7a, o určení neúčinnosti právního jednání, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 3. března 2017, č. j. 6 C 228/2016-42, takto:
Odůvodnění
I. Rozsudek a usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 1 583 Kč.
Poučení
V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že dohoda o rozdělení pozůstalosti po J. I. uzavřená mezi pozůstalým manželem Ing. J. I. a žalovanou, na základě které žalovaná nabyla namísto Ing. J. I. podíl ve výši ˝ na nemovitých věcech, a to pozemcích parc. č. A, B, C, jejíž součástí je stavba č. e. E, a parc. č. D, všech v katastrálním území a obci Ch., schválená usnesením Okresního soudu v Děčíně, ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 35 D 577/2015-58, které nabylo právní moci dne 9. 11. 2015, je vůči žalobkyni právně neúčinná (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 233 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaná je výlučnou vlastnicí shora označených věcí nemovitých, přičemž vlastnictví k nim nabyla na základě dohody o rozdělení pozůstalosti, kterou v rámci projednávání pozůstalosti po své matce J. I. uzavřela žalovaná se svým otcem Ing. J. I. , a která byla schválena usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 10. 2015, č. j. 35 D 577/2015-58. Ing. J. I. byl směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2010, č. j. 33 Cm 4284/2010-8, zavázán zaplatit žalobkyni 2 500 000 Kč se šestiprocentními ročními úroky z této částky od 16. 10. 2010 do zaplacení. Směnečný platební rozkaz nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 19. 3. 2012. Po právní stránce okresní soud zjištěný skutkový stav posuzoval podle § 589 odst. 1 ve spojení s § 591 za použití § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a shledal žalobu důvodnou, neboť byly splněny zákonné podmínky, za nichž lze určit relativní neúčinnost žalobu napadeného právního jednání. Žalobkyně prokázala, že je věřitelkou dlužníka Ing. J. I. , a že její pohledávka vůči tomuto dlužníkovi ve výši 2 500 000 Kč s příslušenstvím je vymahatelná, neboť jí byla přiznána vykonatelným rozhodnutím (výše označeným směnečným platebním rozkazem). Stejně tak žalobkyně prokázala, že právní jednání jejího dlužníka zkracuje uspokojení její pohledávky, tedy že vedlo ke zmenšení majetku dlužníka, které má za následek, že žalobkyně nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z jiného majetku dlužníka, ačkoliv - nebýt tohoto právního jednání - by se z majetku dlužníka uspokojila. Uzavření dědické dohody, kterou Ing. J. I. bez dalšího přenechal žalované svůj zákonný dědický podíl na nemovitostech, jež se staly předmětem dědického řízení, nepochybně vedlo ke zmenšení jeho majetku, přičemž za situace, kdy se ve své podstatě jednalo o bezúplatné přenechání zákonného dědického podílu na nemovitém majetku, a kdy nebylo jiného majetku, ze kterého by mohla být pohledávka žalobkyně uspokojena, se jednalo o právní jednání, jímž bylo uspokojení pohledávky žalobkyně zkráceno, a které také bylo úmyslem Ing. J. I. . Jestliže totiž Ing. J. I. přistoupil na uzavření dědické dohody, kterou omezil svůj zákonný dědický podíl na pozůstalosti zůstavitelky J. I. pouze na získání majetkové hodnoty ve výši 8 000 Kč (bytové zařízení a elektrospotřebiče), oproti možnosti stát se rovnodílným spoluvlastníkem nemovitostí v celkové hodnotě 1 550 000 Kč, pak v takovémto jednání nelze spatřovat nic jiného, než snahu znemožnit žalobkyni, aby svou pohledávku uspokojila z výtěžku prodeje tohoto nemovitého majetku. Žalovaná, jež byla v době uzavření dědické dohody osobou blízkou k dlužníkovi (otec a dcera), se přitom mohla ubránit určení relativní neúčinnosti pouze v případě, že by nastala jedna z okolností uvedených v § 591 písm. a), b), c), nebo d) o. z. V posuzovaném případě se ovšem ani o jeden z těchto případů nabytí majetku nejednalo. Žalované se totiž na základě dědické dohody nedostalo ani plnění povinnosti uložené zákonem, ani obvyklého příležitostného daru, ani věnování učiněného v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel a v neposlední řadě ani plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. S ohledem na bezúplatné právní jednání dlužníka shledal okresní soud irelevantní obranu žalované, podle níž byla dědická dohoda uzavřena proto, že se zhoršoval zdravotní stav Ing. J. I. , resp. aby se předešlo případnému placení dědické daně. Žaloba byla podána před uplynutím dvouleté lhůty předepsané pro uplatnění práva domáhat se určení relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka. Výrok o náhradě nákladů řízení co do jeho základu s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, okresní soud odůvodnil plným úspěchem žalobkyně ve věci s tím, že přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a z hotových výdajů - cestovného k nařízenému jednání dne 3. 3. 2017 vozem Škoda Octavia z D. do D. a zpět při ujetých 538 km a průměrné spotřebě 7,1 l na 100 km, ve výši 3 233 Kč (29,50 Kč za litr paliva a 3,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 440/2016 Sb.). Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání domáhajíc se jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta a žalované bude přiznána náhrada nákladů řízení. Především namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace ve sporu, neboť považuje za sporné, zda je pasivně legitimován i právní nástupce. Žalovaná se mohla jen velmi obtížně bránit proti odpůrčí žalobě věřitele, neboť okolnosti a důvody převodu majetku byly dle její matky čistě v osobní rovině a k vypořádání společného jmění manželů (rodičů žalované) došlo výhradně z důvodu nepříznivého zdravotního stavu Ing. J. I. Rovněž v dědickém řízení vedl žalovanou a jejího otce k uzavření dohody dlouhodobě velmi špatný zdravotní stav jmenovaného. V době dědické dohody nebylo žalované ničeho známo o tom, že by její otec měl být dlužníkem. Žalovaná má za to, že by měl být účastníkem řízení i Ing. J. I. , jakožto účastník žalobkyní napadeného právního úkonu. V době uzavření smlouvy „o zúžení dědictví“ byl otec Ing. J. I. již těžce nemocen, přičemž v té době ještě vůči němu žádná vykonatelná pohledávka neexistovala, tudíž úmysl kohokoliv zkrátit nebyl dán. Onemocnění jejího otce, který převzal rukojemství za blankosměnku, která měla zajišťovat úvěr ve výši 16 095 623 Kč, využili další společníci ve společnosti RUBÍN-GLASS, s.r.o., dodatek k úvěrové smlouvě nechali podepsat prokuristku v rámci řízeného směřování společnosti do konkursu, o změně splatnosti úvěru její otec nevěděl. Bez povšimnutí soudu zůstala skutečnost, že druhý společník otce žalované, resp. společnost MO.REAL s.r.o., ve které působil jako jednatel, zaplatila žalobkyni zřejmě bez právního důvodu sumu 7 000 000 Kč. Žalovaná v době uzavření smlouvy o vypořádání dědictví po zůstavitelce J. I. o dlužníkově úmyslu zkrátit odporovatelným právním úkonem věřitele nevěděla a ani vědět nemohla, neboť se v té době zajímala především o zdravotní stav otce; nebyla účastníkem řízení ani žádného právního vztahu s otcem, vyjma vztahu rodinného, takže nemohla vyvinout pečlivost k poznání tohoto úmyslu. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek jako věcně správný potvrzen, neboť podle jejího názoru rozhodl soud prvního stupně po právu a své rozhodnutí zdůvodnil zcela vyčerpávajícím způsobem. Odvolací soud nařídil k projednání podaného odvolání jednání a podle § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž odvolání neshledal důvodným. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí odvolací soud neshledal vady, které by mohly mít za následek jeho nesprávnost, přičemž existence takovýchto procesních vad ani nebyla odvolatelkou namítána. Okresní soud provedl dokazování a zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Okresním soudem učiněná skutková zjištění, jak již byla výše citována, mají náležitou oporu v jím provedených důkazech, a proto odvolací soud ze závěru o skutkovém stavu učiněného okresním soudem vycházel. Pokud jde o jednotlivá dílčí skutková zjištění, učiněná z jednotlivých okresním soudem provedených důkazů, lze na podrobné odůvodněnínapadeného rozsudku na tomto místě pro stručnost odkázat. Odvolací soud se předně zabýval důvodností námitky žalované, že není ve sporu osobou pasivně věcně legitimovanou. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení se neúčinnost právního jednání dlužníka zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). Podle § 594 odst. 1 o. z. se neúčinnosti právního jednání lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. Smyslem žaloby podle ustanovení § 589 o. z. (odpůrčí žaloby) je - uvažováno z pohledu žalujícího věřitele - dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Rozhodnutí soudu, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno, představuje podklad k tomu, aby se věřitel mohl na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co neúčinným jednáním ušlo z dlužníkova majetku (srov. ustanovení § 595 odst. 1 větu první o. z.), a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči některé z osob uvedených v § 594 o. z. Odpůrčí žaloba je tedy právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován věřitel, jehož pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, jestliže právní jednání dlužníka zkracuje její uspokojení (srov. ustanovení § 589 o. z.). Vykonatelnou se rozumí taková pohledávka, jejíž splnění lze vynutit cestou výkonu rozhodnutí (exekuce), tj. pohledávka, která byla věřiteli přiznána vykonatelným rozhodnutím nebo jiným titulem, podle kterého lze nařídit výkon rozhodnutí (exekuci). V projednávané věci se žalobkyně jakožto věřitelka domáhá určení relativní neúčinnosti právního jednání svého dlužníka Ing. J. I. , které zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, přiznané jí soudním rozhodnutím, jedná se tudíž o tzv. odpůrčí žalobu ve smyslu výše citovaného ustanovení § 589 o. z. Osoba pasivně legitimovaná v řízení o takové žalobě je, jak již bylo výše uvedeno, vymezena ve shora rovněž citovaném ustanovení § 594 o. z. Podle tohoto ustanovení se lze neúčinnosti právního jednání dovolat především proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch. Odporovaným právním jednáním je v daném případě dohoda o rozdělení pozůstalosti po J. I. . Jde o dohodu, tj. dvoustranné právní jednání, jehož účastníky byli zůstavitelčini dědici, a to žalobkynin dlužník Ing. J. I. a žalovaná. Touto dohodou byla pozůstalost rozdělena tak, že žalovaná jí nabyla z dědictví celý nemovitý majetek zůstavitelky, ačkoli dědické podíly obou účastníků této dohody byly stejné, tj. ve výši ˝. Žalovaná je tudíž jak osobou, která s žalobkyniným dlužníkem Ing. J. I. při odporovaném právním jednání - uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti po J. I. - právně jednala, tak i osobou, která z tohoto právního jednání přímo nabyla prospěch, neboť se jí touto dohodou z dědictví dostalo většího majetku, než činil její dědický podíl. Je to tudíž právě a jen žalovaná, jež je v tomto sporu osobou pasivně legitimovanou. Dlužník, proti němuž má žalobkyně vymahatelnou pohledávku, tj. v daném případě Ing. J. I. , osobou, vůči níž se lze podle citovaného ustanovení § 594 odst. 1 o. z. dovolat neúčinnosti právního jednání, není, a není tudíž ani účastníkem tohoto řízení, resp. jeho účastenství není podmínkou úspěšnosti odpůrčí žaloby (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2684/2007, dostupný prostřednictvím internetu na stránkách tohoto soudu www.nsoud.cz, který sice vychází z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, ale jehož závěry jsou, pokud jde o účastenství v řízení o odpůrčí žalobě, i nyní použitelné). Ing. J. I. by sice mohl v tomto řízení vystupovat v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované, avšak pouze za předpokladu, že by do řízení vstoupil z vlastního podnětu či na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu (k tomu srov. § 93 odst. 2 o. s. ř.). Z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by některý z účastníků vedlejší účastenství otce žalované navrhoval, či že by snad on sám dal najevo vůli vystupovat v tomto řízení v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované. Správnými přitom shledal odvolací soud úvahy okresního soudu, na jejichž základě dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro určení relativní neúčinnosti dohody o rozdělení pozůstalosti po J. I. uzavřené mezi Ing. J. I. a žalovanou. Skutkové podstaty vymezující podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, jsou upraveny v § 591 a v § 591 o. z. Ustanovení § 590 o. z. vymezuje obecně podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, ustanovení § 591 o. z. pak upravuje podmínky za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti bezúplatného právního jednání. Výkladem za použití obecného výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali (tj. že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné) nutno dovodit, že u bezúplatných právních jednání zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití ustanovení § 590 o. z.; tj. jinými slovy řečeno, že podle ustanovení § 590 lze posoudit pouze relativní neúčinnost právních jednání úplatných. Pojem bezúplatnosti je přitom pojmem širším nežli darování. Bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu. V daném případě žalovaná, ačkoli její dědický podíl činil stejně jako dědický podíl Ing. J. I. ˝, získala z dědictví nemovité věci v hodnotě 1 550 000 Kč, zatímco Ing. J. I. bytové zařízení a elektrospotřebiče v hodnotě 8 000 Kč, tj. ve srovnání s hodnotou nemovitostí nabytých žalovanou prakticky bezcenné. Za nabytí ˝ nemovitých věcí, která by podle dědických podílů měla náležet Ing. J. I. , mu tudíž žalovaná neposkytla adekvátní náhradu a ve vztahu k této ˝ nemovitých věcí, a tedy v rozsahu, jímž je dohoda napadena projednávanou odpůrčí žalobou, je třeba uzavření dohody o rozdělení pozůstalosti považovat za právní jednání bezúplatné. Podmínky relativní neúčinnosti tohoto právního jednání je tudíž třeba posoudit za použití již svrchu citovaného § 598 o. z. podle § 591 o. z. Podle § 591 o. z. se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Z citovaného ustanovení, jak správně dovodil okresní soud, vyplývá, že věřitel se neúčinnosti bezúplatného právního jednání svého dlužníka může úspěšně dovolat za podmínky, že takové právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení jeho vykonatelné pohledávky (§ 589) a že k němu došlo v posledních dvou letech. Jiné podmínky určení relativní neúčinnosti bezúplatného právního jednání - s výjimkami uvedenými v § 591 pod písmeny a) až d) - zákon nestanoví. Subjektivní stránka, tj. to, zda dlužník měl zkracující úmysl a zda byl nebo musel být takový úmysl znám druhé straně, se tudíž v takovém případě neposuzuje. Skutečnost, zda druhou stranou bezúplatného jednání dlužníka byla osoba mu blízká, je tudíž ve vztahu k dlužníkovým bezúplatným právním jednáním bez významu [tato otázka by mohla mít význam toliko při posuzování relativní neúčinnosti úplatných právních jednání dlužníka dle § 590 odst. 1 písm. c) obč. zák.; o takový případ se však v projednávané věci z výše vyložených důvodů nejedná]. Tato poměrně přísná právní úprava vychází z premisy, že zvýhodnění osoby, v jejíž prospěch dlužník učinil beúplatné právní jednání, nemůže jít na úkor uspokojení pohledávky jeho věřitele. Obě tyto podmínky přitom byly v daném případě splněny. Žalobkyně má vůči Ing. J. I. i vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2010, č. j. 33 Cm 4284/2010-8. Dohoda o rozdělení pozůstalosti po J. I. přitom nastolila takový stav, který žalobkyni jakožto věřitelce znemožňuje nebo podstatně ztěžuje uspokojení její pohledávky z dlužníkova majetku, neboť touto dohodou se Ing. J. I. připravil o spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech, jež byly předmětem této dohody, o velikosti odpovídajcí jeho dědickému podílu, tj. o velikosti ˝, z jehož prodeje mohla být vykonatelná pohledávka žalobkyně alespoň zčásti uspokojena. Odpůrčí žalobou napadená dohoda o rozdělení pozůstalosti po J. I. byla uzavřena dne 22. 10. 2015, žaloba v projednávané věci byla podána dne 11. 10. 2016, a tedy před uplynutím zákonné dvouleté propadné (prekluzivní) lhůty počítané od data uzavření dohody. Skutečnosti, zda žalovaná věděla, že mezi jejími rodiči byla uzavřena smlouva o zúžení společného jmění manželů, a zda zůstavitelka J. I. při uzavření této smlouvy věděla o existenci dluhu svého manžela Ing. J. I. vůči žalobkyni, jsou z hlediska posouzení podmínek relativní neplatnosti dohody o rozdělení pozůstalosti po zůstavitelce J. I. bez významu. Stejně tak je bez významu, zda třetí osoba (MO.REAL s.r.o.) poskytla bez právního důvodu žalobkyni plnění ve výši 7 000 000 Kč. Žalovaná netvrdí, že by toto plnění bylo poskytnuto na úhradu dluhu Ing. J. I. z výše označeného směnečného platebního rozkazu, tímto plněním tudíž tento dluh nemohl zaniknout. Pokud skutečně toto plnění bylo žalobkyni poskytnuto, aniž k tomu existoval právní důvod (jímž by mohla být např. úhrada zbytku úvěru dle tvrzení žalované poskytnutého ve výši 16 000 000 Kč nezajištěného směnečným platebním rozkazem vydaným proti Ing. J. I. pouze na částku 2 500 000 Kč s příslušenstvím), mělo by to za následek vznik pohledávky této třetí osoby vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, nikoli zánik pohledávky žalobkyně vůči Ing. J. I. , přiznané vykonatelným směnečným platebním rozkazem. Okresní soud proto správně uzavřel, že žalovaná by se mohla ubránit určení relativní neúčinnosti dědické dohody v žalobou napadeném rozsahu pouze v případě, že by nastala některá z okolností uvedených v § 591 písm. a), b), c) nebo d) o. z. Odvolací soud se s okresním soudem ztotožňuje i v tom, že se o žádný z tam vymezených případů nejedná. Uzavřením dohody o rozdělení pozůstalosti se žalované nedostalo plnění žádné povinnosti uložené zákonem [§ 591 písm. a) o. z.]. Uzavření takovéto dohody, jíž žalovaná bezúplatně nad rámec svého podílu nabyla nemovitý majetek v řádově statisícové hodnotě, nelze považovat ani za obvyklý příležitostný dar, jímž je třeba rozumět běžné dary poskytované u příležitosti jmenin, narozenin a pod. [§ 591 písm. c) o. z.]. Nešlo přitom ani o věnování určené na veřejně prospěšný účel, nýbrž toliko pro vlastní potřebu žalované [§ 591 písm. c) o. z.]. S ohledem na poslední odvolací námitku je proto třeba posoudit, zda plněním poskytnutým Ing. J. I. napadenou dohodou o rozdělení pozůstalosti žalované nad rámec jejího dědického podílu, nebylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti [§ 591 písm. d) o. z.]. Odvolací soud je však ve shodě s okresním soudem toho názoru, že tomu tak není. Žalovaná namítá, že dohodu, na jejímž základě se stala výlučnou vlastnictví všech nemovitých věcí, jež byly součástí pozůstalosti, uzavřela s ohledem na nepříznivý zdravotní stav svého otce Ing. J. I. Pokud by ovšem žalovaná ponechala svému otci přes jeho nepříznivý zdravotní stav majetek, který mu podle velikosti jeho dědického podílu po jeho manželce náležel, nemohlo by takové počínání být hodnoceno ani jako nemravné ani jako neslušné. Mravní podporu nemocnému otci může dcera spíše vyjádřit tím, že mu bude nápomocna při správě jeho majetku a ponechá mu naději, že se jeho zdravotní stav zlepší a on bude znovu moci svého majetku plně užívat, než tím, že ho o tento majetek, byť na základě jeho přání, připraví. Jestliže tedy okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o rozdělení pozůstalosti po J. I. je vůči žalobkyni v rozsahu, v němž touto dohodou žalovaná nabyla namísto Ing. J. I. podíl ve výši ˝ na v této dohodě uvedených nemovitých věcech, právní neúčinná, je jeho rozhodnutí věcně správné. Pakliže nebylo shledáno pochybení ani v jeho rozhodnutí o nákladech řízení, které v napadeném rozsudku náležitě odůvodnil a na toto odůvodněnílze pro stručnost pouze odkázat, odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. v obou jeho výrocích potvrdil. Protože žalobkyně byla i v odvolacím řízení zcela úspěšnou, náleží jí vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady představují toliko cestovné jednatele žalobkyně k jednání u odvolacího soudu osobním automobilem z D. do Ú. a zpět (když s ohledem na vzdálenost a čas zahájení jednání neměl jednatel žalobkyně reálnou možnost se k soudu dopravit veřejnou dopravou), a to v rozsahu jedné poloviny, neboť jednatel žalobkyně se stejného dne účastnil u Krajského soudu v Ústí nad Labem dvou jednání. Cestovné činí celkem částku 3 166 Kč (tj. při amortizaci vozidla 3,90 Kč/km za amortizaci vozidla, spotřebě 7,1 l/100 km dle 1999/100/ES, ceně 29,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 440/2016 Sb. a počtem ujetých km 2x 264) a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci jeho polovinu, tj. 1 583 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu ve znění zákona č. 296/2017 Sb. za použití čl. II bodu 1, bodu 2. (arg. a contrario) zákona č. 296/2017 Sb.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.