15 Af 64/2014 - 58

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Ing. Martina Jakuba Bruse a v právní věci žalobce: Patok, a.s., IČ: 27356248, se sídlem U Porcelánky 2903, Louny, zastoupeného JUDr. Jiřím Janebou, advokátem, se sídlem Divišova 882, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8.7.2014, č.j. 17812/14/5000- 24700-711175 a č.j. 17811/14/5000-24700-711175, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou (vedenou pod sp. zn. 15 Af 64/2014) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2014, č.j. 17812/14/5000-24700-711175, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 2.12.2013, č. 263/D/2013, na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 68 483,- Kč. Dále se žalobce žalobou (původně vedenou pod sp. zn. 15 Af 65/2014 před jejím spojením ke sp. zn. 15 Af 64/2014) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8.7.2014, č.j. 17811/14/5000-24700-711175, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebnímu výměru správce daně ze dne 2.12.2013, č. 264/D/2013, na odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 388 070,- Kč. V žalobách shodně uvedl, že dne 27.1.2011 podal v rámci Operačního programu Podnikání a investice žádost o poskytnutí dotace nazvané „Modernizace a rozšíření informační technologie ve společnosti PATOK a.s.“ Z této žádosti mimo jiné vyplývá, že projekt byl zaměřen na rozvoj a zdokonalení technické infrastruktury a programového vybavení firmy a na zavedení a rozšíření informačního systému při zvyšování efektivity dodavatelsko-odběratelských vztahů. Dotace byla poskytnuta formou zpětného proplacení na základě již realizovaných výdajů doložených příslušnými účetními a jinými doklady. Dne 27.8.2012 byl žalobce vyzván poskytovatelem dotace (Ministerstvem průmyslu a obchodu) k podrobnějšímu vysvětlení, proč nebylo provedeno výběrové řízení. Dne 20.9.2012 zaslal žalobce poskytovateli dotace vysvětlení a na základě provedené kontroly byla dotace poukázána na účet žalobce dne 6.11.2012. Ze strany poskytovatele došlo k upozornění na možné nesrovnalosti, které žalobce vysvětlil a vzhledem k tomu, že poskytovatel dotaci proplatil, bylo vysvětlení podané žalobcem dostačující. Následně však byl žalobci doručen dopis poskytovatele ze dne 30.5.2014, ve kterém je uvedeno, že z důvodu provádění auditů v oblasti výběrových řízení byl nucen přehodnotit některá svá rozhodnutí v oblasti výběrového řízení. Poté byla u žalobce zahájena daňová kontrola a vydány platební výměry pro porušení rozpočtové kázně, neboť nebylo provedeno výběrové řízení. Žalobce poukázal na to, že i na postupy podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), se užijí základní zásady uvedené v § 2 až § 8 správního řádu. Dále na podporu své argumentace spočívající v požadavku na zachování právní jistoty odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 690/01, II. ÚS 329/04, IV. ÚS 525/02 i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 31/2005. Vzhledem k tomu, že veřejná správa je jen jedna, je její povinností i na úseku poskytování dotací řídit se základními zásadami právního státu. Poskytovatel dotace v rámci výkonu řádné správy žádost o platbu řádně přezkoumal, žádost schválil a dotaci proplatil. Žalobce přitom postupoval v úzké součinnosti s poskytovatelem dotace a sdělil mu veškeré rozhodné skutečnosti pro jeho rozhodnutí. Poskytovatel dotace postupoval při posouzení žádosti o platbu v souladu s právními předpisy i v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace, které sám vydal. Posun na straně poskytovatele dotace nastal z interních důvodů na straně veřejné správy, nikoli na základě chování žalobce. Dotace byla poskytnuta formou zpětného proplacení, tedy po přezkoumání veškerých faktických úkonů a právních jednání provedených žalobcem. Přesto nakonec poskytovatel dotace otočil a jednou schválenou platbu požadoval prostřednictvím finančního úřadu zpět. Kontrola splnění podmínek poskytovatelem byla provedena dne 1.11.2012, opakovaná kontrola v téže věci není možná. V důsledku činnosti poskytovatele dotace vznikla na straně žalobce škoda, neboť součástí platebního výměru je i povinnost zaplatit penále, které představuje trest. Žalobce legitimně očekával, že pokud by nesplnil podmínky pro poskytnutí dotace, nebude mu dotace vyplacena, nikoliv, že mu bude vyplacena a následně z interních důvodů veřejné správy bude požadováno její vrácení spolu s penále. Žalobce ani neporušil odstavec 5 Pravidel pro výběr dodavatelů, jak je mu vytýkáno. První etapa projektu probíhala po dobu cca 20 měsíců v období od 11.11.2010 do 30.6.2012, kdy docházelo k obměně a rozšíření hardwaru a softwaru žalobce. Jednotlivé objednávky byly činěny žalobcem nahodile dle potřeby v průběhu 20 měsíců v rámci postupné obměny a rozšiřování hardwaru a softwaru. Je notorietou, že hardware i software v čase podstatným způsobem mění svoji cenu z důvodu rychlého zastarávání nebo z důvodu kurzových posunů. Žalobce byl povinen postupovat s péčí řádného hospodáře a bylo by i proti smyslu dotací, pokud by žalobce nakoupil hardware a software v jeden čas, větší část by uskladnil a použil v době, kdy je již zastaralý, resp. v době, kdy by mohl mít za stejnou cenu kvalitnější vybavení. Nelze kupovat hardware a software s dodávkou za 12 měsíců za cenu, která bude v době dodávky podstatně nižší z důvodu ceny vývoje. Žalobce důvody, proč nelze provést výběrové řízení, poskytovateli dotace sdělil a poskytovatel dotace tím, že následně schválil zpětné proplacení vynaložených peněžních prostředků, posoudil rovněž oprávněnost postupu žalobce. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Správce daně v řízení o uložení sankce při porušení rozpočtové kázně pouze zkoumá, zda byly dotační prostředky čerpány v souladu se zákonem a rozhodnutím o poskytnutí dotace, resp. jeho podmínkami. Neoprávněné použití dotace bylo v žalobou napadeném případě správcem daně jednoznačně prokázáno, neboť došlo k porušení článku II. bodu 2 písm. d) Podmínek poskytnutí dotace. Žalobce se tudíž prokazatelně dopustil porušení rozpočtové kázně dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech, za což dle ustanovení § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech náleží odvod do státního rozpočtu. Při kontrole odvodové povinnosti přezkoumává správce daně nejen dodržení účelu, na který byly finanční prostředky poskytnuty, ale rovněž splnění všech podmínek stanovených rozhodnutím o poskytnutí dotace. Zákon o rozpočtových pravidlech neumožňuje, aby správce daně vyměřující odvod za porušení rozpočtové kázně přistoupil k liberaci či zohlednění polehčujících okolností. Pro orgány finanční správy není při posouzení, zda došlo k porušení rozpočtové kázně, kontrolní nález poskytovatele závazný, neboť správce daně realizuje vlastní zjištění stran naplnění jednotlivých podmínek rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žalobce neobstarával jednotlivé komodity v rámci projektu neplánovaně a nepředvídatelně v souladu se svými aktuálními potřebami. V kontextu kompletní dotační dokumentace je zřejmé, že bylo naprosto spravedlivé požadovat po žalobci, aby předvídal budoucí pořízení IT zboží. V replice ze dne 14.11.2014 žalobce poukázal na to, že veřejná správa je službou veřejnosti a je povinností správních orgánů spolupracovat v zájmu dobré správy. Dle jeho názoru je nepřijatelný výklad podaný žalovaným. Výkon veřejné správy v daném případě spočíval v kontrole podkladů, schválení dotace, schválení platby a vyplacení dotace. Následně však proběhl tentýž výkon veřejné správy, avšak v reversním módu, tedy neschválení podkladů, neschválení dotace a požadování vrácení dotace. Kontrola splnění podmínek poskytnutí dotace je na místě pouze v případě, kdy je dotace poskytována na záměr, který se má v budoucnu teprve uskutečnit, anebo v případě, kdy příjemce dotace zamlčel skutečnosti nutné pro posouzení splnění podmínek pro zpětné proplacení dotace. Jiný výklad vede k dvojímu přezkoumání téže věci z téhož důvodu jednou veřejnou správou, tedy k téže kontrole téhož, a to pouze z důvodů na straně veřejné správy. I kdyby v případě obměny hardwaru a softwaru nešlo o nahodilost, je notorietou, že ceny hardwaru a softwaru v čase kolísají, ať již z důvodu překotného vývoje v dané oblasti, anebo z důvodu kurzových posunů. Pořizování hardwaru a softwaru v delším časovém horizontu (zde 1 rok a 8 měsíců) v sobě zahrnuje jak prvek nahodilosti, tak nepravidelnosti, kdy je zboží pořizováno s přihlédnutím k ekonomické situaci žalobce a s přihlédnutím k situaci na trhu. Bylo by v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře, aby žalobce vyřadil několik málo měsíců starý hardware jen proto, že by musel nakoupit nový. Žalovaný nemůže své rozhodnutí odůvodnit bez přihlédnutí ke specifikům trhu s hardwarem a softwarem. Odkazují-li platební výměry správce daně na zprávu o daňové kontrole, je nutno konstatovat, že nejde o důkaz, nýbrž o výsledek činnosti téhož správního orgánu, který ovšem není součástí rozhodnutí, a tak platební výměr nesplňuje základní požadavky na kvalitu rozhodnutí správního orgánu. V duplice žalovaný argumentaci žalobce odmítl a mimo jiné poukázal na ustanovení § 147 odst. 4 zákona č. 280/2004 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“), z něhož vyplývá, že zpráva o daňové kontrole se považuje za odůvodnění platebního výměru. Ve vyjádření ze dne 22.1.2015 se žalobce ztotožnil s tím, že výsledek kontrolního zjištění se považuje za odůvodnění rozhodnutí o platebním výměru. Nicméně namítl, že z odůvodnění výsledku kontrolního zjištění nevyplývá, co bylo přesně předmětem jednotlivých faktur, resp. realizovaných nákupů. Pokud správce daně uváděl, že se jedná o zakázku stejného předmětu, pak je nutno uvést, že se nevypořádal s faktem, že hardware a software jsou zcela odlišné komodity. Správce daně i žalovaný rovněž pochybili, když se vůbec nezabývali tvrzením žalobce, že žádný z dodavatelů nebyl ochoten po celou dobu trvání projektu garantovat ceny. Jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Ans 4/2013-44, nemohou být nejasné dotační podmínky kladeny k tíži příjemce dotace. V přípise ze dne 19.2.2016 poukázal žalobce na rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ze dne 11.2.2016, č.j. 134709/15/7500-30470-050620, jímž byla část odvodů za porušení rozpočtové kázně žalobci prominuta. Při jednání, ze kterého se žalovaný omluvil, právní zástupce žalobce uvedl, že na podané žalobě trvá a zdůraznil, že postup žalovaného byl nesprávný, neboť není připuštěno opakované provedení kontroly, a výměry tak nemají oporu v právní úpravě. Právní zástupce žalobce také poukázal na skutečnost, že penále bylo ze strany daňových orgánů sníženo. Dále navrhl důkaz nabídkou kancelářské PC sestavy ze dne 1. 12. 2010 a nabídkou nového serveru a příslušenství ze dne 12. 12. 2010. V konečném návrhu právní zástupce žalobce trval na tom, že k porušení rozpočtových pravidel nedošlo, právě s odkazem na nahodilost pořizování hardwaru a softwaru a proměnlivost cen tohoto zboží. Dále zdůraznil dodavateli deklarovanou nemožnost garance cen pro celé období poskytnuté dotace. S ohledem na uvedené navrhl, aby žalobou napadená rozhodnutí byla zrušena a věci byly vráceny žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Napadená rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu hlavy druhé s.ř.s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s.ř.s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, včetně prekluze daňové povinnosti, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s.ř.s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Soud si vyžádal u žalovaného spis a po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu vyplývají následující podstatné okolnosti. Žalobci byly poskytovatelem dotace (Ministerstvem průmyslu a obchodu) na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 5.10.2011, č.j. 2313-11/2.2ITP03-662/11/08200, přiznány peněžní prostředky v celkové maximální výši 50% způsobilých výdajů projektu, tj. 1350 000,- Kč, přičemž prostředky ze strukturálních fondů tvořily z této částky 85%, tj. 1 147 500,- Kč a prostředky národního spolufinancování ze státní rozpočtu činily 15%, tj. 202 500,- Kč. Realizovaným projektem žalobce byla „Modernizace a rozšíření informační technologie ve společnosti PATOK a.s.“ a datum zahájení projektu bylo stanoveno na 11.11.2010 a ukončení realizace projektu bylo stanoveno na den 30.10.2013. Žalobce ke dni zahájení daňové kontroly dne 23.4.2013 vyčerpal 508 153,- Kč. V „Plné žádosti“ žalobce do popisu projektu mimo jiné uvedl, že žalobci vyvstala potřeba současnou neúnosnou situaci IT řešit pořízením komplexního informačního systému spojeného s investicí od odpovídajícího hardware. V rámci projektu dojde k modernizaci a rozšíření informační technologie nahrazením starých operačních systémů, pořízením nového hardwaru a dalších zařízení, pořízením a implementací CRM řešení a další. V rámci projektu bude provedeno poptávkové řízení na hardware i software a dle potřeby poté dojde k realizaci výběrových řízení dle pravidel pro výběr dodavatelů v rámci Operačního programu Podnikání a inovace. Podle čl. II. bod 2 písm. d) Podmínek poskytnutí dotace, které jsou součástí rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 5.10.2011, musí žalobce postupovat při výběru dodavatelů podle Pravidel pro výběr dodavatelů, která tvoří přílohu Podmínek nebo podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. V uvedených Pravidlech pro výběr dodavatelů je stanovena hranice hodnoty zakázky 500 000,- Kč, od níž je povinen žalobce konat výběrové řízení. Podle Obecných principů odst. 5 Pravidel pro výběr dodavatelů je zadavatel „povinen postupovat tak, aby nedocházelo k dělení předmětu zakázky na menší zakázky s cílem snížit hodnotu zakázky pod stanovené finanční limity jednotlivých kategorií. Shodné i obdobné činnosti či nerozdělitelné dodávky, služby, nebo stavební práce realizované v rámci jednoho projektu musí vždy být chápány jako jedna zakázka („princip účelu“). Realizuje-li jeden dodavatel více zakázek, je na ně zpravidla pohlíženo jako na jednu zakázku. Zadavatel však není povinen sčítat předpokládané hodnoty zakázek stejného předmětu, které budou pořizovány „nahodile“ dle zcela aktuálních potřeb zadavatele a které nelze objektivně dopředu předvídat. Tato povinnost neplatí ani pro opakované zakázky, které zadavatel pořizuje nepravidelně a jejichž jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá. V případě tohoto postupu musí zadavatel objektivně doložit důvody, které k takovému postupu vedly, a poskytovatel v jednotlivých případech posoudí oprávněnost tohoto postupu.“ Ve spise se dále nachází e-mail od Ing. L. jednající za žalobce adresovaný poskytovateli, za nějž jednal Ing. H. V něm je uvedeno vyjádření k jednotlivým nedostatkům žádosti o platbu na předmětný projekt. V závěru tohoto e-mailu je uvedeno, že výběrové řízení nebylo prováděno, neboť žádný oslovený dodavatel nebyl ochoten garantovat ceny po dobu trvání projektu. Nákupy byly realizovány v průběhu celého období postupně z důvodu rozložení financování z vlastních prostředků do delšího období. Žádný jednotlivý nákup nedosahoval limitu pro vyhlašování výběrového řízení. S firmou NT_info má žalobce uzavřenou Smlouvu o poskytování technické podpory Service level agreement, která se vztahuje pouze na zařízení pořízená od firmy NT_info. Dále je ve spise založen i e-mail Ing. H. o tom, že mu byl projekt odebrán a byl odeslán na oddělení nesrovnalostí Ministerstva průmyslu a obchodu. Žalobce obdržel dopis poskytovatele, který mimo jiné uvádí, že bylo na oddělení nesrovnalostí rozhodnuto o tom, že došlo k porušení Pravidel pro výběr dodavatelů ve smyslu dělení zakázky z důvodu nevypsání výběrového řízení, resp. jeho nevyhlášení při dodávkách nad 500 000,- Kč a následně byl kontaktován příslušný finanční úřad. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že nákup hardwaru a softwaru byl realizován od dvou dodavatelů, a to od Ing. V. N., NT_info, ve výši 832 629,- bez DPH v období od 22.12.2010 do 4.7.2012 (39 dodávek), a od Ing. M. P. – MiPi servis ve výši 80 477,- bez DPH v období od 5.4.2011 do 4.7.2012 (4 dodávky). Správce daně a žalovaný pak shledali porušení odst. 5 Obecných principů Pravidlech pro výběr dodavatelů, neboť se nejednalo o nahodilý nákup a byla porušena i povinnost postupovat tak, aby nedocházelo k dělení předmětu zakázky na menší zakázky. Vzhledem k tomu, že nebylo uskutečněno výběrové řízení, došlo k porušení čl. II. bod 2 písm. d) Podmínek poskytnutí dotace a k porušení rozpočtové kázně podle § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech. Podle ustanovení § 44 odst. 1 písm. j) zákona o rozpočtových pravidlech, účinného od 30.12.2011, porušením rozpočtové kázně je porušení povinnosti stanovené právním předpisem, rozhodnutím nebo dohodou o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, které přímo souvisí s účelem, na který byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta a ke kterému došlo před přijetím peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv a které trvá v okamžiku přijetí prostředků na účet příjemce; prvním dnem porušení rozpočtové kázně je den jejich přijetí příjemcem; penále za porušení rozpočtové kázně se počítá ode dne následujícího po dni, do kterého měl příjemce na základě platebního výměru odvod uhradit. Soud konstatuje, že obdobnými případy se již správní soudy i Soudní dvůr Evropské unie zabývaly, přičemž z jejich judikatury soud vycházel. Soud se zabýval otázkami, zda má správce daně právo provést daňovou kontrolu poté, co kontrolu provedl poskytovatel dotace, a kdo nese odpovědnost za dodržení podmínek dotace v souvislosti s jejím vyplacením. Jak vysvětlil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18.7.2013, čj. 1 Afs 54/2013- 36, www.nssoud.cz, příjemce dotace může kontrolovat v rámci veřejnosprávní kontroly jednak poskytovatel dotace (tj. Ministerstvo průmyslu a obchodu), jednak územní finanční orgány (tj. finanční úřad), a to na základě zmocnění v § 7 odst. 2 písm. c) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Kontrola zahrnuje finanční kontrolu skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky zejména při vynakládání veřejných výdajů včetně veřejné finanční podpory u kontrolovaných osob, a to před jejich poskytnutím, v průběhu jejich použití a následně po jejich použití, včetně auditu podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství (§ 3 odst. 2 zákona o finanční kontrole). Územní finanční orgány jsou však oprávněny i k provádění daňové kontroly podle § 85 daňového řádu. Daňová kontrola může též být zaměřena na dodržení rozpočtové kázně v souvislosti s dotací poskytnutou ze státního rozpočtu či Národního fondu (§ 44 zákona o rozpočtových pravidlech). Zatímco veřejnosprávní kontrola směřuje k uložení nápravných opatření (jde tedy o odstranění zjištěných nedostatků), daňová kontrola může vyústit v uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně (tedy k vrácení finančních prostředků použitých v rozporu s pravidly dotace). Vyplacení finančních prostředků poskytovatelem dotace nebrání územním finančním orgánům v tom, aby prověřily, zda skutečně byly splněny podmínky dotace. Dále vyplývá z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu, že příjemci dotace nemůže být přičítáno k tíži, že nemohl splnit dotační podmínky vinou špatného postupu poskytovatele dotace, jeho nečinností či nejasnou formulací dotačních podmínek (viz rozsudky NSS ze dne 11.11.2010, čj. 1 Afs 77/2010-81, ze dne 29.10.2009, čj. 1 Afs 100/2009-63, www.nssoud.cz). Z judikatury Soudního dvora EU plyne, že za dodržení všech podmínek dotací jsou odpovědni výlučně příjemci podpor. Skutečnost, že poskytovatel finančních prostředků opomněl upozornit na nesrovnalosti při provádění dané akce, nevylučuje ani neomezuje odpovědnost příjemce dotace [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 13.3.2008, Vereniging Nationaal Overlegorgaan Sociale Werkvoorziening a další, spojené věci C-383/06 až C- 385/06, bod 56]. Nejvyšší správní soud v případu srovnatelném s případem žalobce (rozsudek ze dne 17.7.2014, č.j. 10 As 10/2014 – 43, www.nssoud.cz, odst. 21 a 22) mimo jiné uvedl: „Stěžovatelka přijala od státu určité dobrodiní a protiváhou tohoto dobrodiní nebylo (na rozdíl od soukromoprávních vztahů) protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě akceptace a plnění podmínek, za nichž je dotace přijímána. Proto výlučnou povinností stěžovatelky bylo splnění všech předem nastavených kriterií pro udělení dotace (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2005, čj. 2 Afs 58/2005-90). Za dodržení podmínek, které se vážou k udělené dotaci [tj. peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. a) rozpočtových pravidel], odpovídá příjemce dotace. Odpovědnost za řádné a včasné provedení podpořeného projektu nese podle podmínek nastavených v dotační smlouvě, rozhodnutí či návrhu projektu příjemce dotace, a to i v případě, že skutečnosti nezávislé na jeho vůli ovlivní realizaci projektu (srov. přiměřeně též rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2009, čj. 5 Afs 70/2008-152, č. 2309/2011 Sb. NSS ve věci NELI S. P. A., a. s.; ze dne 21. 6. 2012, čj. 9 As 101/2011-108; nebo ze dne 15. 8. 2012, čj. 1 Afs 15/2012-38, č. 2713/2012 Sb. NSS, ve věci Povodí Labe, státní podnik). Rozhoduje-li však finanční orgán o porušení rozpočtové kázně, ke kterému mělo dojít neoprávněným použitím nebo zadržením peněžních prostředků, pak je povinností finančního orgánu zvažovat také to, zda jsou ujednání obsažená v dohodě o poskytnutí příspěvku dostatečně jasná a srozumitelná a zda nedošlo k porušení těchto ujednání v důsledku neposkytnutí patřičné součinnosti ze strany poskytovatele dotace (viz již v bodě [19] cit. rozsudek ve věci Pernix Consult). Stěžovatelka se rozhodně nemůže odvolávat na to, že ona při realizaci projektu podpořeného dotací nepochybila, ale že pochybil poskytovatel dotace, který prostředky vyplatil, aniž by důkladně vyhodnotil, zda a jak ona podmínky dotační podpory splnila. Tato argumentace stěžovatelky nemůže obstát již jen proto, že stěžovatelka zastírá své předešlé pochybení, resp. porušení podmínek dotace tím, že poskytovatel vyplacením prostředků dotace toto pochybení údajně schválil. O ničem takovém nelze hovořit, vyplacení prostředků dotace v žádném případě nemůže zhojit porušení povinností příjemce dotace. Ostatně vyplacení dotace není rozhodnutím, a to ve formálním ani v materiálním smyslu, nepředchází mu žádné správní řízení…“ Z výše uvedeného plyne, že nebyla porušena právní jistota žalobce, stejně jako jeho legitimní očekávání v tom, že pokud již mu byla dotace jednou proplacena, nemůže již dojít ke kontrole ze strany správce daně a vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně spočívající v porušení dotačních podmínek, neboť takovéto pravidlo zákon o rozpočtových pravidlech ani daňový řád nezakládají. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 Afs 54/2013- 36 jasně uvedl, že daňová kontrola po proplacení dotace a kontrole poskytovatelem dotace je možná. K namítanému postupu poskytovatele, který nejprve postup žalobce aproboval, je nutno uvést, že žalobci se nedostalo žádných konkrétních ujištění ohledně souladu jeho postupu při realizaci projektu s dotačními podmínkami. Za takové ujištění rozhodně nelze považovat proplacení dotace. Je nutno také konstatovat, že poskytovatel dotace nevydal žádné oficiální stanovisko, jímž by změnil podmínky čerpání dotace. Za splnění podmínek dotace je zodpovědný žalobce jako její příjemce a bylo jeho povinností vyhlásit výběrové řízení při zakázkách nad 500 000,-Kč, což však neučinil. Soud si položil i otázku, zda na tomto pochybení nenese podíl i poskytovatel a dospěl k závěru, že nikoliv. Pravidla pro výběr dodavatelů jsou dostatečně jasná, stejně jako Podmínky poskytnutí dotace. Ostatně o jejich nejasnosti v průběhu realizace projektu nevznikl ani spor. Je nutno zdůraznit, že žalobce nejprve porušil odst. 5 Obecných principů Pravidel pro dodavatele tím, že nevyhlásil výběrové řízení, pak na to byl ze strany poskytovatele upozorněn a své pochybení zdůvodnil tím, že žádný oslovený dodavatel nebyl ochoten garantovat ceny po dobu trvání projektu. Následně došlo k proplacení dotace, které ovšem mohlo být způsobeno prostým pochybením jednoho pracovníka poskytovatele. Pokud by soud přijal argumentaci žalobce, pak ani v případech zjevného omylu při proplácení dotace by nebylo možno vyplacené prostředky zpětně požadovat. Žalobce jistě odpovědnosti nezbavuje ani to, že oslovil některé dodavatele a ti nebyli ochotni garantovat určitou hladinu cen hardwaru a softwaru. Žalobce se dále dovolává výjimky z povinnosti sčítat hodnoty zakázek stanovené v již zmiňovaném odstavci 5 Pravidel pro výběr dodavatelů. Ani v tomto směru nelze žalobci přisvědčit. Z toho, že žalobce nakoupil 43 dodávek hardwaru a softwaru v průběhu 18 měsíců a navíc se jednalo o předmět projektu, nelze usuzovat na nahodilost či nepravidelnost dodávek. Předmětem projektu byl totiž nákup hardwaru a softwaru a nelze uvažovat o tom, že by se mělo jednat o nepravidelné či nahodilé dodávky ve smyslu odst. 5 Obecných principů Pravidel pro výběr dodavatelů. Bylo na žalobci, aby buď požádal o změnu dotačních podmínek, nebo se jim přizpůsobil i za cenu, že nebude dosaženo nejlepšího možného výsledku. Nelze ovšem akceptovat postup žalobce, který spočívá v ignorování a tím i porušení části dotačních podmínek. Dalšími námitkami žalobce směřujícími proti náležitostem předmětných platebních výměrů či kontrolního zjištění se soud nemohl zabývat, neboť byly vzneseny opožděně. Podle § 71 odst. 2 s.ř.s. lze žalobu rozšiřovat o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Tato lhůta činí podle § 72 odst. 1 s.ř.s. dva měsíce poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Žalobci byla žalobou napadená rozhodnutí doručena dne 8.7.2014 a lhůta pro rozšíření žalobních bodů marně uplynula dne 8.9.2014. Navržený důkaz nabídkami kancelářských sestav a nového serveru soud neprováděl, neboť by i zjištění proměnlivosti cen tohoto zboží nemohlo nic změnit na rozhodnutí soudu. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému nepřiznal požadovanou paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), neboť má za to, že závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, nelze vztahovat na žalovaného, neboť ho nelze považovat za běžného účastníka řízení. V daném případě se ze strany žalovaného jednalo o výkon státní správy a jeho úkony nikterak nevybočovaly nad rámec jeho běžné úřední činnosti. V dané věci náhradu nákladů řízení upravuje ust. § 60 s. ř. s., zatímco Ústavní soud se zabýval v uvedeném nálezu interpretací ust. § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Navíc sám Ústavní soud ve svém nálezu (odst. 46) dává i civilním soudům prostor k úvaze ve vztahu ke každému konkrétnímu případu, zda paušální náhradu hotových výdajů přiznají, či nikoliv. Soud tedy uzavírá, že uvedený nález Ústavního soudu nezakládá právo správního orgánu na paušální náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu.