16 Co 181/2024 - 79

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] 1 proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované A] sídlem [Adresa žalované A] sídlem [Adresa žalované B] pro 36 179 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. června 2024, č. j. 28 C 58/2024-49, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 12 584 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od 2. 1. 2024 do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I, pokud jím byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni 17 303 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně za dobu od 2. 1. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Karviné dne 22. 2. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení náhrady škody ve výši 36 179 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že proti ní bylo vedeno přestupkové řízení před [Anonymizováno] [adresa], odborem [Anonymizováno], pod sp. zn. [anonymizováno], a toto přestupkové řízení bylo usnesením ze dne 29. 5. 2023 pravomocně zastaveno. Žalobkyní uplatněný nárok představuje náhradu za vynaložené náklady na zastoupení advokátem v předmětném přestupkovém řízení, a to za jednotlivé úkony právní služby vymezené v žalobě. Nárok žalobkyně předběžně uplatnila u žalované přípisem ze dne 1. 7. 2023, doručeným žalované téhož dne, avšak žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když přestupkové řízení bylo zahájeno důvodně, v řízení nedocházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti správního orgánu, naopak v postupu žalobkyně žalovaná spatřuje snahu řízení účelově prodlužovat, ať už podáváním blanketních odvolání, která nesplňovala správním řádem předepsané náležitosti a k jejichž doplnění byl právní zástupce žalobkyně správním orgánem vyzýván, a dále podáváním opakovaných návrhů na přerušení řízení z týchž důvodů, ačkoli žalobkyně musela na základě předchozích rozhodnutí správních orgánů vědět, že takový návrh je bezúspěšný, a to včetně nedůvodného podnětu k zahájení přezkumného řízení ze dne 7. 5. 2022, jakož i podáváním nedůvodných odvolání proti procesním rozhodnutím prvostupňového správního orgánu, opakovanými námitkami podjatosti směřujícímu vůči oprávněné osobě [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. Dále zpochybňovala účelnost vynaložených nákladů na právní zastoupení, kdy za neúčelné (jako náklad vynaložený na odstranění nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu), a tedy i nezakládající nárok na náhradu škody na jejich vynaložení, považovala následující úkony v přestupkovém řízení: sepis návrhu na přerušení řízení ze dne 18. 9. 2020, sepis odvolání včetně odůvodnění odvolání ze dne 12. 10. 2020, sepis návrhu na přerušení řízení ze dne 25. 1. 2021, sepis odvolání ze dne 2. 2. 2021, sepis doplnění odůvodnění odvolání ze dne 2. 11. 2021, sepis odvolání ze dne 9. 11. 2021, zastupování u jednání dne 7. 3. 2022, sepis odvolání ze dne 11. 3. 2022, sepis podnětu k zahájení přezkumného řízení ze dne 7. 5. 2022, sepis námitky a návrh na přerušení řízení ze dne 29. 6. 2022, sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 8. 2022, sepis odvolání ze dne 15. 8. 2022, sepis odvolání ze dne 30. 1. 2023, sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 5. 2023 (chybně datováno 6. 3. 2023).

3. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 29 887 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), žalobu co do částky 6 292 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z této částky od 2. 1. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že po posouzení průběhu přestupkového řízení, tak jak jej zjistil ze správního spisu, došel k závěru, že v předmětné věci nebyla délka řízení, jež vyústila v zánik odpovědnosti za přestupek, nijak negativně přičitatelná žalobkyni, jak naznačovala žalovaná, neboť žádný z procesních úkonů žalobkyně nevedl k prodlevě v řízení, v tomto směru nelze negativně vyhodnocovat podávání odvolání žalobkyní proti rozhodnutí, kterým byla žalobkyně uznána vinnou. Další procesní návrhy žalobkyně (návrhy na přerušení řízení, návrh na přezkum, námitky podjatosti) neměly za důsledek, že by správní orgán vyčkával rozhodnutí o nich a ve věci nekonal. V případě, že by správní orgán prvního stupně naplnil bazální požadavky na rozhodování správního orgánu, tedy že by řádně formuloval skutkovou větu vytýkaného přestupku, řádně právně kvalifikoval vytýkané jednání, v rámci řízení by postupoval v souladu se zákonem a řídil se pokyny a hodnocením odvolacího orgánu v jeho zrušovacích rozhodnutích, pak by procesní návrhy žalobkyně nevedly k tomu, že by věc nemohla být skončena před uplynutím třech let od spáchání přestupku. V průběhu řízení bylo správním orgánem prvního stupně vydáno sedm rozhodnutí o vině žalobkyně, rozhodnutí byla odvolacím správním orgánem vždy zrušena a věc vrácena k novému projednání, a to pro pochybení na straně správního orgánu. Nelze neuvést, že v průběhu řízení správní orgán měnil popis skutku a jeho právní kvalifikaci, ačkoli v řízení nevyvstaly žádné nové skutečnosti, které správnímu orgánu nebyly známy při zahájení řízení, a které by mohly odůvodňovat modifikaci popisu vytýkaného jednání, tak jak ji činil správní orgán prvního stupně. Okresní soud tak má v dané věci jednoznačně za to, že přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu zřetelného procesního pochybení státu (správního orgánu) nezávislého na jednání žalobkyně jako obviněné a žalobkyně má vůči státu právo na náhradu škody, která jí vedením takovéhoto řízení vznikla. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně byla v předmětném přestupkovém řízení zastoupena advokátem [Jméno advokáta] a že tento učinil v zastoupení žalobkyně úkony právní služby vymezené v žalobě, náhrady, na jejichž vynaložení se žalobkyně domáhá. Okresní soud vyšel z toho, že jestliže byly předmětné úkony právní služby učiněny a žalobkyně svému advokátovi část úplaty za poskytnutí právní služby již uhradila, není dán důvod k pochybnostem, že žalobkyně je povinna k úhradě za veškeré úkony právní služby. Okresní soud se zabýval účelností vynaložených nákladů, ve smyslu jejich potřebnosti k řádnému hájení práv žalobkyně jako obviněné v přestupkovém řízení, neboť žalobkyně má nárok toliko na nahrazení nákladů řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a došel k závěru, že žalobkyně nemá nárok na nahrazení nákladů: – za návrh na přerušení řízení ze dne 25. 1. 2020 a odvolání ze dne 2. 2. 2020 proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení, neboť návrh byl podán poté, co krajský úřad dne 30. 11. 2020 rozhodl o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 18. 9. 2020, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o přerušení řízení ze dne 18. 9. 2020, a žalobkyní uváděný důvod pro přerušení řízení byl co do právního posouzení shodný, a advokát žalobkyně si tak musel být vědom, že návrh na přerušení řízení resp. odvolání nemohou být úspěšné; – za doplnění odůvodnění odvolání ze dne 2. 11. 2021, když zástupce žalobkyně podal doplnění odůvodnění odvolání též dne 1. 11. 2021, a žádná objektivní okolnost mu nebránila, aby předmětné bylo obsaženo v jednom podání; – za doplnění odůvodnění odvolání ze dne 16. 8. 2022, když zástupce žalobkyně podal doplnění odůvodnění téhož odvolání též dne 15. 8. 2022, a žádná objektivní okolnost mu nebránila, aby předmětné bylo obsaženo v jednom podání; – za banketní odvolání ze dne 4. 5. 2023, když toto odvolání bylo následně doplněno o odůvodnění dne 15. 5. 2023 a žalobkyni tak náleží náhrada toliko za jeden úkon právní služby, když je volbou zástupce žalobkyně, že jeden úkon (podání řádně odůvodněného odvolání) rozdělí do vícero podání. Ostatní úkony právní služby posoudil jako účelné, když neshledal žádné závažné důvody, pro které by mělo být vysloveno, že úkony nebyly učiněny účelně, zejména nebyly činěny se zjevně obstrukčním úmyslem. Žalobkyně tak má nárok na náhradu za tyto úkony právní služby: –převzetí a příprava zastoupení; – sepis návrhu na přerušení řízení ze dne 18. 9. 2020; – sepis odvolání včetně odůvodnění odvolání ze dne 12. 10. 2020; – zastupování u jednání dne 25. 1. 2021; – sepis odůvodnění odvolání ze dne 24. 2. 2021; – zastupování u jednání dne 29. 9. 2021; – sepis doplnění odůvodnění odvolání ze dne 2. 11. 2021; – sepis odvolání ze dne 9. 11. 2021; – zastupování u jednání dne 7. 3. 2022; – sepis odvolání ze dne 11. 3. 2022; – sepis podnětu k zahájení přezkumu ze dne 7. 5. 2022; – sepis námitky a návrh na přerušení řízení ze dne 29. 6. 2022; – sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 8. 2022; – sepis odvolání ze dne 15. 8. 2022; – sepis odůvodnění odvolání ze dne 10. 12. 2022; – sepis odvolání ze dne 30. 1. 2023; – sepis odůvodnění odvolání ze dne 6. 3. 2023; – sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 5. 2023. Odměna za jeden úkon právní služby při zastupování v řízení o přestupcích činní dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dle § 10 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 3., částku 1 000 Kč. Dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu náleží advokátovi náhrada hotových výdajů, není-li dohodnuto s klientem jinak, činí paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. S ohledem na výše uvedené okresní soud došel soud k závěru, že žalobkyni náleží nárok na náhradu škody za 18 poskytnutých úkonů právní služby, spočívající v odměně advokáta a paušální náhradě hotových výdajů advokáta a daně z přidané hodnoty z uvedeného ve výši 21 %, určené dle advokátního tarifu, celkem tedy 29 887 Kč, a proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 887 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úrok z prodlení z žalované částky, okresní soud došel k závěru, že žalovaná je v prodlení s uhrazením dluhu ve smyslu podle § 1970 občanského zákoníku, poté co uplynula lhůta šesti měsíců od uplatnění nároku žalobkyně podáním ze dne 1. 7. 2023, a žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 1. 2024. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

4. Proti výrokům I. a III. rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že okresní soud dospěl v napadeném rozsudku k závěru, že přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu zřetelného pochybení státu (správního orgánu) nezávislého na jednání žalobkyně jako obviněné a žalobkyně má vůči státu právo na náhradu škody, která jí vedením takového řízení vznikla s tím, že jí vznikl nárok na uhrazení skutečné škody (již uhrazené úplaty za poskytnutí právních služeb – okresní soud má dle odůvodnění napadeného rozsudku za prokázané z faktury č. [hodnota] a z faktury č. [hodnota], že žalobkyně uhradila za právní služby částku 18 068 Kč) a škody spočívající ve vzniku dluhu (závazek k zaplacení úplaty za poskytnutí právních služeb) dle § 2952 odst. 1 občanského zákoníku. Právní zástupce žalobkyně však jako přílohu přípisu ze dne 19. 1. 2024 doložil provedení vyúčtování poskytnutých právních služeb na částku 3 100 Kč na základě faktury č. [hodnota] a na částku 14 968 Kč na základě faktury č. [hodnota], tj. celkem na částku 18 068 Kč z požadované částky 36 179 Kč. Pro případ, že odvolací soud dospěje k závěru, že žalobkyně vznik škody spočívající v nákladech na zastoupení advokátem v přestupkovém řízení za celkem [hodnota] požadovaných úkonů právní služby prokázala, žalovaná uvádí, že podle jejího názoru okresní soud nesprávně právně posoudil následně uvedené úkony právního zástupce žalobkyně v přestupkovém řízení z hlediska jejich účelnosti či důvodnosti a rovněž z hlediska výše odměny advokáta podle advokátního tarifu, kdy argumentaci žalované, že za splnění předpokladu jejich účelnosti by šlo o „půlúkony“ dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, zcela pominul. Konkrétně se jedná o tato podání učiněná právním zástupcem žalobkyně (označená shodně jako v žalobě): 1) „sepis návrhu na přerušení řízení ze dne 18. 9. 2020“ 2) „sepis odvolání ze dne 9. 11. 2021“ 3) „sepis odvolání ze dne 11. 3. 2022“ 4) „sepis podnětu k zahájení přezkumu ze dne 7. 5. 2022“ 5) „sepis námitky a návrh na přerušení řízení ze dne 29. 6. 2022“ 6) „sepis odvolání ze dne 15. 8. 2022“ 7) „sepis odvolání ze dne 30. 1. 2023“ Dle žalované tedy při splnění předpokladu vzniku odpovědnosti žalované za škodu neměla být ze shora uvedených 7 úkonů právní služby přiznána náhrada škody za 5 úkonů vůbec (tedy nemělo být přiznáno 7 865 Kč) a za 2 úkony jen v poloviční výši (tedy nemělo být přiznáno 1 210 Kč, což odpovídá rozdílu přiznané částky 3 146 Kč a částky 1 936 Kč). Ve vztahu ke zmíněným 5 úkonům právní služby, dle žalované neúčelným ve smyslu ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb., žalovaná zároveň setrvává na své argumentaci ohledně výše odměny pro případ jejich posouzení jako účelných. Okresní soud došel k závěru, že žalobkyni náleží nárok na náhradu škody za 18 poskytnutých úkonů právní služby, když z 23 podání žalobkyně vyhodnotil jako neúčelný úkon 5 podání. Žalovaná namítá, že při odměně 1 000 Kč za jeden úkon právní služby a při paušální náhradě hotových výdajů v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby činí odměna a paušální náhrada hotových výdajů za 18 úkonů právní služby celkem částku 23 400 Kč, po připočtení 21% DPH z této částky (tj. částky 4 914 Kč) pak částku 28 314 Kč, a nikoliv okresním soudem přiznanou částku 29 887 Kč. Vzhledem k uvedenému žalovaná navrhuje, aby odvolací soud změnil vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zamítne, příp. zamítne v rozsahu náhrady škody přiznané za neúčelně vynaložené náklady právního zastoupení, jakož i přiznané nikoliv v souladu s advokátním tarifem a rovněž chybným matematickým výpočtem, vč. příslušenství, a dále, aby změnil též nákladový výrok napadeného rozsudku.

5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že jde-li o otázku škody, okresní soud správně dospěl k závěru, že škoda dle právní úpravy nového občanského zákoníku vzniká již okamžikem vzniku závazku a nikoliv až okamžikem jeho splnění, jak tomu bylo dříve za účinnosti občanského zákoníku z roku 1964. Opětovně v tom směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1594/2021 ze dne 15. 2. 2023. Závazek mandanta vůči advokátovi vzniká ze zákona okamžikem poskytnutí sjednané právní služby (za každý úkon okamžikem provedení úkonu). Pokud žalovaná podmiňuje vznik závazku vyúčtováním (žalovaná tím má na mysli nejspíše vystavení faktury), pak je její právní úvaha chybná. Jde-li o účelnost jednotlivých úkonů namítaných žalovanou, pak tuto nelze poměřovat procesní úspěšnosti jednotlivých podání v přestupkovém řízení, nýbrž jen tím, zda se svým obsahem úkony týkaly projednávané věci a zda nebyly duplicitní. Je zcela lhostejno, jak o nich bylo rozhodnuto. Akcentuje, že všechny rozporované úkony se svým obsahem týkaly projednávané věci a žádný z nich nebyl duplicitní. Návrhy na přerušení řízení měly svou logiku, protože výsledek trestního řízení druhého účastníka nehody byl zcela zásadní pro právní posouzení otázky zaviněné nehody (viník dopravní nehody může být jen jeden). Je tristní, že se správní orgán při svém právním hodnocení opíral o úvahu Okresního státního zastupitelství v [adresa], ale již odmítal vyčkat na stanovisko Krajského státního zastupitelství v [adresa], které, jak se posléze ukázalo bylo zcela opačné, a nakonec vedlo k podání obžaloby na [jméno FO] a k závěru soudu, že právě on zavinil předmětnou dopravní nehodu. Výsledek trestního řízení, který si správní orgán nemohl posoudit sám, byl rozhodný pro přestupkovou věc a návrhy na přerušení řízení tak měly svou logiku a účel. Rovněž je zcela irelevantní, že podávala poslední den procesní lhůty blanketní odvolání a toto následně odůvodňovala. Tento postup byl zapříčiněn pouze pracovní vytíženosti jejího právního zástupce, což se promítalo i do deklarovaných lhůt, ve kterých bude podání doplněno. Pokud správní orgán stanovoval k odůvodnění šibeniční pětidenní lhůty, jejichž délku nijak neodůvodňoval, v důsledku čehož šlo o usnesení nepřezkoumatelná, pak i zde byl procesní postup spočívající v podání opravných prostředků proti takovým usnesením správný a účelný. Soudy běžně stanovují účastníkům lhůty 30denní nebo alespoň 15denní, a pokud účastník deklaruje doplnit podání do 1 měsíce, soudy běžně takové lhůty akceptují. Není žádný důvod k tomu, aby správní orgány neznaly jinou lhůtu než pětidenní, kterou navíc stanovují bez jakéhokoliv odůvodnění. Takto šibeniční lhůtou pak vystavují advokáty masivnímu časovému tlaku a nutí je pracovat o sobotách, nedělích a po nocích. Jedná se o systémový nešvar správního řízení, který je nutno vykořenit. Úkony, kterými brojí proti nedůvodně krátkým a nijak neodůvodněným délkám stanovených lhůt, byly úkony smysluplnými, sledujícími legitimní cíl. Poukazuje-li žalovaná na to, že mohla žádat o prodloužení takové lhůty místo podání odvolání, pak její argumentace nemá racionalitu. Pokud správní orgán neakceptoval deklarovanou lhůtu a stanovil ji pouze lhůtu pětidenní, tak by přeci žádost o prodloužení lhůty neměla šanci na úspěch, protože v opačném případě by deklarovanou lhůtu akceptoval. Navíc šlo i to, že stanovení pětidenní lhůty postrádalo jakékoliv odůvodnění a bylo výrazem svévole. Ostatně, pokud by správní orgán měl vůli lhůtu prodloužit, tak mohl usnesení o stanovení pětidenní lhůty změnit v rámci autoremedury na základě odvolání, což se ovšem nikdy nestalo. Pokud by některé úkony měly být honorovány pouze polovinou, jak žalovaná namítá, pak má za to, že se celkově jednalo o přestupkovou věc skutkově a právně složitou a odměna za jednotlivé úkony právní pomoci náleží ve zvýšené výši dle ustanovení § 12 odst. 1) AT až na trojnásobek, což shodně navyšuje i výši způsobené škody. V součtu by tedy přiznaná náhrada škody měla být správná, resp. stále ještě nedosahující zákonné výše nároku. Celkově by škoda odvíjející se od odměn advokáta měla dosahovat až trojnásobku, byť je žalobou požadováno méně. Soud by se tedy měl škodou zabývat i z pohledu aplikace §12 odst. 1) AT, vypočíst její zákonnou výši a porovnat ji s žalovanou částkou, resp. s částkou přiznanou okresním soudem. Zdůrazňuje, že k aplikaci §12 odst. 1) AT při stanovení výše škody není potřeba projevu vůle účastníka či jeho tvrzení. Soud tak může učinit z úřední činnosti, jelikož jde o právní posouzení věci. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu potvrdil jako věcně správný a zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 4.-9. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.

8. Po právní stránce je projednávanou věc třeba posuzovat podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk) a ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen o. z.).

9. Okresní soud správně v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (např. nález ze dne 5. 5. 2015 sp. zn. II. ÚS 3005/14, nález ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 1099/19) uzavřel, že přestupkové řízení bylo zastaveno z důvodu zřetelného procesního pochybení státu (správního orgánu) nezávislého na jednání žalobkyně jako obviněné a žalobkyně má vůči státu právo na náhradu škody, která jí vedením takovéhoto řízení vznikla. Správní orgán druhého stupně ([Anonymizováno], [Anonymizováno]) jako odvolací správní orgán opakovaně rušil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ([Anonymizováno] [adresa], odbor [Anonymizováno]) z důvodu závažných procesních pochybení a nerespektování závazného právního názoru (rozhodnutí ze dne 30. 11. 2020, rozhodnutí ze dne 11. 3. 2021, rozhodnutí ze dne 10. 1. 2022, rozhodnutí ze dne 14. 10. 2022, rozhodnutí ze dne 17. 1. 2023, rozhodnutí ze dne 11. 4. 2023, rozhodnutí ze dne 15. 5. 2023).

10. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že vyjma 5 úkonů právní služby (návrh na přerušení řízení ze dne 25. 1. 2020 a odvolání ze dne 2. 2. 2020, doplnění odůvodnění odvolání ze dne 2. 11. 2021, doplnění odůvodnění odvolání ze dne 16. 8. 2022, banketní odvolání ze dne 4. 5. 2023) byly ostatní úkony právní služby (18) účelné. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 628/2015 přijal a odůvodnil názor, že „Byl-li podán proti procesnímu rozhodnutí soudu opravný prostředek, o němž je rozhodnuto jinak, než že soud rozhodující o opravném prostředku napadené rozhodnutí změní či zruší, zásadně nelze mít úkony účastníka, jež rozhodnutí napadl, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva.“, kdy s tímto názorem se odvolací soud ztotožňuje a nevidí důvod, proč by neměl být aplikován i na správní (přestupkové) řízení. Proto úkony právní služby – sepis odvolání ze dne 11. 3. 2022 (proti usnesení ze dne 7.3.2022, které vydal správní orgán prvního stupně usnesení, jímž zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení; zamítnuto odvolacím správním orgánem dne 2. 5. 2022), – sepis odvolání ze dne 15. 8. 2022 (proti usnesení ze dne 10. 8. 2022 o určení lhůty k doplnění odvolání ze dne 9. 8. 2022, kdy správní orgán prvního stupně usnesením uložil žalobkyni doplnit odvolání ve lhůtě 5 dnů; zamítnuto odvolacím správním orgánem dne 24. 8. 2022), – sepis odvolání ze dne 30. 1. 2023 (proti rozhodnutí ze dne 23. 1. 2023, kterým správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí nadepsané „vyrozumění o změně právní kvalifikace skutku“, v němž je žalobkyně vyzvána k uplatnění práva vyjádřit se ke změně právní kvalifikace a seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve lhůtě 5 dnů; zamítnuto odvolacím správním orgánem dne 25. 2. 2023), jsou bez dalšího neúčelné.

11. Odvolací soud považuje úkon právní služby – sepis odvolání ze dne 9. 11. 2021 (odvolání proti rozhodnutí ze dne 3. 11. 2021, kterým správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí nadepsané „vyrozumění“, v němž vyrozumívá žalobkyni, že bude proveden důkaz přehrání videozáznamu dopravní nehody) také za neúčelný, byť rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím správním orgánem dne 10. 1. 2022, avšak jen z důvodu, že rozhodnutí vydala podjatá pověřená úřední osoba. Protože rozhodnutí ve věci samé (přestupku) bylo též zrušeno odvolacím správním orgánem dne 10. 1. 2022 a nařízeno zopakovaní všech úkonů provedených podjatou pověřenou úřední osobou (včetně přehrání videozáznamu dopravní nehody), je zřejmé, že samostatné odvolání proti rozhodnutí ze dne 3. 11. 2021 bylo neúčelné (úkon právní služby – sepis odvolání proti rozhodnutí ve věci samé (přestupku) byl naopak shledán jako účelný).

12. Odvolací soud považuje úkon právní služby – sepis podnětu k zahájení přezkumu ze dne 7. 5. 2022 [z důvodu, že dne 2. 5. 2022 [Anonymizováno] kraje zamítl odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 7. 3. 2022 (o nepřerušení řízení), a to přesto, že Krajské státní zastupitelství v [adresa] přikázalo ve věci trestního stíhání [jméno FO] doplnit prověřování vypracováním znaleckého posudku k posouzení charakteru zranění žalobkyně, zástupce žalobkyně uvádí, že bude-li [jméno FO] pravomocně odsouzen v trestním řízení, ze spáchání trestného činu, tedy se závěrem, že zavinil předmětnou dopravní nehodu, logicky není možné, aby správní orgán dospěl k závěru opačnému a zavinění dopravní nehody přisoudil žalobkyni] za neúčelný, když Ministerstvo dopravy přípisem ze dne 29. 6. 2022 konstatovalo, že nebyl shledán důvod k zahájení přezkumného řízení. Přezkumné řízení je de facto mimořádným opravným prostředkem, a proto se na děj dopadá výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. 30 Cdo 628/2015, tedy nebyl-li podnět k zahájení přezkumu shledán důvodným, zásadně nelze mít úkony účastníka, jenž podnět podal, v této fázi řízení za účelné ve vztahu k uplatňování či bránění práva.

13. Odvolací soud dále považuje úkony právní služby – návrh žalobkyně na přerušení řízení a odvolání jednání ze dne 18. 9. 2020 (z důvodu, že žalobkyně podala na Okresní státní zastupitelství v [adresa] návrh na výkon dozorové činnosti nad postupem policejního orgánu, když má žalobkyně za to, že policejní orgán měl věc správně posoudit tak, že dopravní nehoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním [jméno FO] a měl proti němu zahájit trestní stíhání, kde byla žalobkyně měla postavení poškozené; zamítnuto správním orgánem dne 18. 9. 2020), – návrh žalobkyně na přerušení řízení ze dne 29. 6. 2022 (z důvodu podnětu k zahájení přezkumného řízení; zamítnuto správním orgánem dne 30. 6. 2022) za neúčelné, když těmto návrhům nebylo vyhověno.

14. Ostatní úkony právní služby odvolací soud shodně s okresním soudem posoudil jako účelné, když též neshledal žádné závažné důvody, pro které by mělo být vysloveno, že úkony nebyly učiněny účelně, zejména nebyly činěny se zjevně obstrukčním úmyslem (viz např. nález ze dne 16. 5. 2017 sp. zn. II. ÚS 1795/16). Žalobkyně tak má nárok na náhradu za tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis odvolání včetně odůvodnění odvolání ze dne 12. 10. 2020, zastupování u jednání dne 25. 1. 2021, sepis odůvodnění odvolání ze dne 24. 2. 2021, zastupování u jednání dne 29. 9. 2021, sepis odvolání ze dne 1. 11. 2021, zastupování u jednání dne 7. 3. 2022, sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 8. 2022, sepis odůvodnění odvolání ze dne 10. 12. 2022, sepis odůvodnění odvolání ze dne 6. 3. 2023, sepis odůvodnění odvolání ze dne 15. 5. 2023. Odměna za jeden úkon právní služby při zastupování v řízení o přestupcích činní podle § 10 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 1 000 Kč. Dále podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky náleží advokátovi náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně pak doložil, že je plátcem DPH proto mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada za DPH nyní ve výši 21 %. Žalobkyni tak náleží za 11 účelných úkonů právní služby celkem částka 17 303 Kč. Jak již uvedl okresní soud, žalovaná je v prodlení s uhrazením dluhu ve smyslu § 1968, § 1970 o. z., poté co uplynula lhůta šesti měsíců od uplatnění nároku žalobkyně podáním ze dne 1. 7. 2023, a žalobkyně tak má nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaná pak byla správně zavázána zaplatit dlužnou částku, včetně úroků z prodlení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

15. Pro úplnost odvolací soud dodává, že se nezabýval námitkou žalované ohledně nedoložení výše škody žalobkyní, neboť přiznal žalobkyni toliko částku 17 303 Kč, když sama žalovaná uvedla, že žalobkyně doložila částku 18 068 Kč (vyúčtování poskytnutých právních služeb na částku 3 100 Kč na základě faktury č. [hodnota] a na částku 14 968 Kč na základě faktury č. [hodnota]).

16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 12 584 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 2. 1. 2024 do zaplacení, zamítl. Ve zbývající části byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) ve věci samé shledán jako věcně správný, a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci měli v řízení úspěch jen částečný, neboť žalobkyně byla úspěšná ze 47,83 % (17 303 Kč z 36 179 Kč) a žalovaná z 52,17 % (18 876 Kč z 36 179 Kč), tedy jejich úspěch byl obdobný, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.