22 C 192/2019 - 466

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudcem Mgr. Janem Maruškou ve věci žalobkyně: [jméno FO], narozena [datum] bytem [adresa] zastoupené advokátkou [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalovanému: [jméno FO], narozen [datum] bytem [adresa] zastoupeného advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že jednotka č. [hodnota], byt, vymezena v budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. číslo [hodnota], jednotka č. [hodnota], jiný nebytový prostor, vymezena v budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. číslo [hodnota], vše zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa], vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha a spoluvlastnický podíl o velikosti [hodnota] na jednotce číslo [hodnota], garáž, jednotka vymezena v budově č. p. [hodnota], která je součástí pozemku parc. č. [hodnota], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa], obec [adresa] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, náleží do společné jmění žalobkyně a žalovaného, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 772 887 Kč, a to k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 11 025 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 9. 2019 se žalobkyně domáhala určení, že bytová jednotka č. [hodnota] vymezená podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [hodnota], o celkové podlahové ploše 87,6 m2 a balkonem o ploše 10,8 m2, nacházející se v 2. nadzemním podlaží, zapsána na LV č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu (dále také jen „Byt“), jednotka č. [hodnota], jiný nebytový prostor, vymezena podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [hodnota], o celkové podlahové ploše 3,5 m2, nacházející se v 1. podzemním podlaží, zapsána na LV č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu (dále také jen „Sklep“) a spoluvlastnický podíl o velikosti [hodnota] na jednotce č. [hodnota], způsob využití garáž, vymezená podle občanského zákoníku na pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [hodnota], včetně vybavení, nacházející se v 1. podzemním podlaží, zapsáno na LV č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec Praha, vedeno katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, s níž je spojeno právo užívat parkovací stání č. [hodnota] (dále také jen „Garážové stání“, všechno dále také jen „Nemovitost“) náleží do společného jmění účastníků. Dále žalobkyně uvedla, že dne 10. 9. 2016 uzavřeli účastníci v [adresa], manželství, které dosud trvá, žalobkyně však žije v Kanadě a žalovaný v České republice. Dne 23. 3. 2017, tedy po sňatku, uzavřel žalovaný kupní smlouvu se společností [právnická osoba]., IČO [IČO] (dále také jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k Nemovitosti ve prospěch žalovaného za kupní cenu ve výši 8 150 000 Kč, jejíž část ve formě zálohy byla zaplacena z finančních prostředků, které účastníci obdrželi jako svatební dar od nevlastního otce žalovaného [jméno FO]. Byť Nemovitost byla pořizována účastníky společně do společného jmění manželů, není takto zapsána v katastru nemovitostí, neboť žalobkyně uvěřila tvrzení žalovaného, že jako cizinka nemůže být zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastník. Protože žalovaný odmítá změnu zápisu vlastnického práva k Nemovitosti v katastru nemovitostí souhlasným prohlášením účastníků, je žalobkyně nucena podat tuto žalobu. Dále žalobkyně uvedla, že i po sňatku pobývala v Kanadě, kde pracovala pro [právnická osoba], poté se však dne 6. 5. 2017 na žádost žalovaného natrvalo přestěhovala za ním do Česka a společně bydleli s matkou žalovaného [jméno FO] a do 19. 11. 2017 i s nevlastním otcem žalovaného [jméno FO] na adrese [adresa]. Protože žalobkyně musela opustit své zaměstnání v Kanadě a tedy ztratila jediný zdroj svých příjmů, dohodli se účastníci, že žalovaný bude finančně zabezpečovat chod domácnosti (včetně nákladů na bydlení a splátek úvěru na Byt) i veškeré náklady žalobkyně. Ze stejných důvodů pak účastníci nikdy neuzavřeli jakoukoliv dohodu modifikující zákonný rozsah společného jmění manželů, naopak dne 10. 9. 2016 uzavřeli za přítomnosti svědků dohodu, podle které veškerý majetek nabytý účastníky za trvání manželství náleží do společného jmění manželů a kterou se žalovaný zavázal pro případ rozvodu uhradit manželce částku odpovídající jedné polovině majetku nabytého za trvání manželství. Společné soužití účastníků s matkou žalovaného po smrti nevlastního otce žalovaného bylo velmi komplikované, tchýně žalobkyni neměla ráda a soustavně ji a její rodinu napadala, a i proto manželé měli v úmyslu se co nejdříve přestěhovat do vlastního Bytu, který za tím účelem zařizovali, což bylo známo i známým účastníků a jejich rodinám. Žalovaný navrhl žalobkyni, aby odjela na několikatýdenní dovolenou za rodinou do Kanady s tím, že zatím zařídí stěhování do Bytu. Žalobkyně tedy dne 6. 5. 2018 odcestovala do Kanady s tím, že se vrátí 24. 6. 2018. Již dne 22. 6. 2018 jí však žalovaný posílá email, ve kterém jí oznamuje konec manželství a žádá ji, aby se nevracela. Žalobkyně se však přesto vrací, žalovaný s ní však odmítá komunikovat, odpírá jí přístup do Bytu, a protože žalobkyně nemá kde zůstat a žalovaný navíc neoprávněně ukončil správní řízení zahájené za účelem získání víza pro žalobkyni, ta se vrací domů. Žalovaný žalobkyni dosud své chování nevysvětlil. Žalobkyně má za to, že ji žalovaný svým jednáním uvedl v omyl a jednal ve zlé víře, když ji nejprve přesvědčil, aby se vzdala zaměstnání a přestěhovala se za ním do Prahy, posléze i pokud jde o nabytí Nemovitosti do společného jmění manželů, a proto žalovaný nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo dokonce protiprávního činu a zneužití práva žalovaného nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně dále s odkazem na judikaturu dovozuje, že Nemovitost byla pořízena za trvání manželství, a proto je předmětem společného jmění manželů, a to i pokud ji v uvedené době zakoupil jeden z manželů a koupi před druhým zatají. Žalobkyně má na požadovaném určení za uvedeného skutkového stavu naléhavý právní zájem, neboť z předložených důkazů vyplývá, že Nemovitost pořizovali účastníci ve shodě, že se jedná o společný Byt, byť to žalovaný popírá, ale tato sporná otázka nemůže být řešena jako před běžná otázka v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť manželství i společné jmění manželů nadále trvá.

2. Žalovaný v podání ze dne 17. 1. 2020 uvedl, že nesouhlasí s tvrzeními žalobkyně o oprávněnosti jejího nároku, tedy její nárok neuznává, a proto navrhl žalobu zamítnout. Namítal především, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem i proto, že jejím cílem není ochrana jejího vlastnického práva, ale sleduje pouze ekonomický zájem na případném vypořádání společného jmění manželů, ale i proto, že uvedenou otázku lze řešit jako předběžnou otázku v řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žaloba ale není důvodná i proto, že Nemovitost nabyl žalovaný do jeho výlučného vlastnictví, neboť stranou Smlouvy byl pouze žalovaný a nákup Nemovitosti financoval z jeho výlučných finančních prostředků.

3. Žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci uzavřeli sňatek bezprostředně předtím, než došlo k poskytnutí daru 1 000 000 Kč ze strany [jméno FO] na nákup Nemovitosti a její samotné koupi, že [jméno FO] věnoval i svému vlastnímu synovi u příležitosti uzavření sňatku byt, naopak k žalovanému nepřistupoval stejně jako k vlastním dětem a měl výhrady k jeho chování, jak vyplývá ze závěti [jméno FO], ve které žalovanému sice odkázal 30% podíl ve společnosti [právnická osoba], ale bez rozhodovacího práva, což pak dále potvrzuje logickou úvahu, že pokud by měl [jméno FO] zájem darovat svatební dar na pořízení Nemovitosti pouze žalovanému, dovedl by to jistě právně ošetřit, aby se předešlo sporům. S odkazem na ust. § 555 občanského zákoníku upravující pravidla interpretace právních jednání, respektive zjišťování úmyslu jednajícího, se zohledněním toho, co právnímu jednání předcházelo, žalobkyně dovozuje, že časová osa vývoje událostí (svatba - dar - koupě Nemovitosti - nastěhování žalobkyně do Prahy) s přihlédnutím ke kladnému vztahu [jméno FO] k žalobkyni, neexistujícímu důkazu o zúžení společného jmění účastníků jako manželů i skutečnosti, že [jméno FO] i vlastním dětem daroval Nemovitost u příležitosti uzavření sňatku, svědčí ve prospěch závěru, že částku ve výši 1 000 000 Kč daroval [jméno FO] jako svatební dar oběma účastníkům, a to tím píše, že účastníci kromě úhrady oslavy recepce na [adresa] žádný jiný společný dar od rodičů žalovaného nedostali, neboť nelze přistoupit na konstrukci, že žalobkyně dostala od matky žalovaného šperky v hodnotě 2 000 000 Kč, rodiče zaplatili svatbu v hodnotě 1 000 000 Kč, ale nedali účastníkům žádný svatební dar. Žalobkyně má za to, že byla obětí podvodu, manipulativního a účelového jednání ze strany žalovaného, neboť ten chtěl, aby se za ním přestěhovala do České republiky, zároveň ale odmítl za ni převzít odpovědnost, pokud by si sňatek rozmyslel. Na jednu stranu tak spoléhal na to, že pokud jej neoznámil českým úřadům, není sňatek platný, na druhou stranu se ale obával, že kdyby přesto sňatek platný byl, ve Smlouvě o koupi Nemovitosti uvedl, že nenabývá předmět koupě do společného jmění manželů. Přestože toto prohlášení nemá žádné právní následky, poukazuje na nemorální jednání žalovaného. Žalobkyně dále prokázala, že má naléhavý právní zájem na určení, že Nemovitosti patří do společného jmění manželů, neboť byly zakoupeny za trvání manželství účastníků, mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda zužující zákonný rozsah manželství a ani společné jmění manželů nebylo zrušeno či zúženou soudem a v katastru nemovitostí je jako vlastník Nemovitosti uveden pouze žalovaný. S ohledem na to, žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl.

4. Žalovaný v závěrečném návrhu uvedl, že žaloba by měla být zamítnuta už jen z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne 29. 3. 2024, žalobkyně žije trvale v Kanadě, a proto se určení, že Nemovitost patří do společného jmění manželů, domáhá pouze kvůli získání finančního prospěchu při vypořádání společného jmění manželů a žaloba nijak nesouvisí s její bytovou či jinou naléhavou potřebou. Otázka určení vlastnického práva k Nemovitostem by měla být podle judikatury řešena jako předběžná otázka v řízení o vypořádání společného jmění manželů, nikoliv v tomto řízení. Žalobkyně dále neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že Nemovitost patří do společného jmění manželů. Protože již neplatí princip, že v pochybnostech se má za to, že majetek byl nabyt do společného jmění manželů, musela by žalobkyně prokázat, že Nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů. Žalobkyně to sice dovozuje ze skutečnosti, že peníze na její pořízení daroval [jméno FO] oběma manželům, to však v řízení žalobkyně prokazovala pouze písemnými prohlášeními nedůvěryhodných osob, nevlastních sourozenců žalovaného. Ti však nejen že žijí v Kanadě a se svým otcem a jeho novou rodinou nikdy neudržovali blízké vztahy nebo je dokonce na řadu let přerušili, tedy není pravděpodobné, že by měli věrohodné informace o záměrech svého otce, ale navíc to, že měli účastníci v Nemovitosti společně žít, nevypovídá nic o úmyslu [jméno FO] darovat finanční prostředky do společného jmění účastníků. Tvrzení žalobkyně nepotvrdila ani výpověď svědka [jméno FO]. Naopak žalovaný prokázal, že Nemovitost pořídil ze svých prostředků, které získal darem od rodičů, a proto jsou jeho výlučným majetkem. Nemovitost pořídil žalovaný jednak z daru ve výši 1 000 000 Kč od nevlastního otce [jméno FO], který byl použit na zaplacení akontace k hypotečnímu úvěru, kterým je nákup financován, a jednak z hypotečního úvěru, jehož splátky jsou hrazeny z darů od matky žalovaného, a to přímo z jejího účtu. V případě darování jednomu z manželů je situace, kdy nakonec nabydou vlastnické právo oba, pouhou výjimkou a nikoliv pravidlem, přičemž zásadním kritériem při posouzení takové situace je vždy vůle dárce. Vůli a úmysl darovat tyto finanční prostředky pouze žalovanému potvrdila při své svědecké výpovědi matka žalovaného [jméno FO], která potvrdila stejný úmysl i v případě jejího manžela [jméno FO], stejně jako jeho dcera a sestra žalovaného [jméno FO], které s ním žily ve společné domácnosti až do jeho smrti. Tento úmysl [jméno FO] potvrzují i obdobný dar (byt ve stejném domě) ve stejné době pro sestru žalovaného [jméno FO] pořízený také na hypotéku, darované byty i ostatním dětem [jméno FO] z jeho prvního manželství a také úmysl [jméno FO] pořídit všem svým dětem i další byty, který sdělil svému bratrovi [jméno FO]. Finanční prostředky na nákup Nemovitost nebyly svatebním darem, neboť tím byla nákladná svatební recepce na [adresa] a pro žalobkyni navíc rodinné šperky značné hodnoty. Podle žalovaného je navíc nárok uplatňovaný žalobkyní šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, neboť manželství účastník trvalo fakticky pouhé dva roky, z čehož pouze jeden rok žili účastníci ve společné domácnosti v Praze, kdy ani během této doby žalobkyně do společného jmění manželů nijak nepřispívala, nepodílela se na nabytí Nemovitosti, neuhradila ani část jediné splátky hypotečního úvěru na Nemovitost. Z úmyslného protahování řízení o rozvod účastníků ze strany žalobkyně a ze žalobkyní podané nedůvodné žaloby o výživné manželky vyplývá, že i toto řízení je pouhou nemravnou snahou žalobkyně získat polovinu majetku žalovaného, o jehož nabytí se žalobkyně během krátkého manželství účastníků nijak nepřičinila.

5. Jelikož žalobkyně je občankou Kanady a žalovaný občanem České republiky, poměr mezi účastníky založený sňatkem, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a příp. jakým právním řádem se poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Smlouva obsahující kolizní normy určují pravomoc i rozhodné právo ve věcech s mezinárodním prvkem však nebyla mezi Českou republikou a Kanadou uzavřena. Spory týkající se majetkových poměrů manželů se řídí právním řádem České republiky podle ust. § 49 odst. 3 ZMPS a podle ust. § 6 odst. 1 ZMPS je v této věci dána pravomoc zdejšího soudu, který je podle ust. § 88 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) k řízení v této věci místně příslušný.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

7. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] v [adresa] v Kanadě (viz oddací list Úřadu městské části města Brna, Brno – střed ze dne [datum]), jejich manželství ale bylo poté rozvedeno ke dni 29. 3. 2024, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. srpna 2023, č. j. 10 C 395/2019-166 o rozvodu manželství účastníků, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2023, č. j. 18 Co 201/2023-212 (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2023, č. j. 18 Co 201/2023-212).

8. Dne 22. 3. 2017 podepsali [jméno FO] za společnost [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] jako prodávající a žalovaný jako kupující kupní smlouvu (Smlouva), kterou prodávajíc prodal žalovanému Nemovitost za kupní cenu ve výši 8 150 000 Kč (viz čl. 1 až 3 Smlouvy). Kupující dále prohlásil, že splňuje veškeré podmínky a předpoklady stanovené právními předpisy pro to, aby na základě této Smlouvy nabyl Jednotku a Sklepní kóji do svého výlučného vlastnictví a Podíl na garáži do spoluvlastnictví, tj. zejména, že nenabývá Předmět koupě do společného jmění manželů, případně jiného právního vztahu s obdobným obsahem podle právního řádu, který by se na nabývání vlastnictví kupujícím vztahoval (viz čl. 6.2 Smlouvy). Žalovaný byl jako vlastník Nemovitosti zapsán do katastru nemovitostí dne 3. 5. 2017 a to s účinky zápisu ke dni 5. 4. 2017 (viz list vlastnictví č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] ze dne 3. 9. 2019).

9. Žalovaný zakoupil Nemovitost z daru nevlastního otce [jméno FO] ve výši 1 000 000 Kč a zbytek z úvěru u [právnická osoba] (viz LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] – zástavní právo zapsané pod bodem C) s tím, že jednotlivé splátky tohoto úvěru hradil z finančních prostředků poskytnutých mu jeho matkou (viz výpověď [jméno FO], výpis z účtu [jméno FO] u [právnická osoba] za období od 12/2020 do 2/2021, viz výpis z účtu žalovaného u [právnická osoba] za období od 8/2019 do 11/2020 s příchozími platbami od [jméno FO]).

10. V případě daru ve výši 1 000 000 Kč šlo o dar výlučně pro žalovaného (viz příkaz k převodu finančních prostředků vystavený [jméno FO] ze dne 9. 12. 2016 a doručený [právnická osoba] dne 12. 12. 2016 na částku ve výši 1 000 000 Kč s poznámkou „[adresa] byt“, výpověď svědkyně [jméno FO] – matky žalovaného „ten Byt dostal z naší strany, teda spíš od manžela, on každému dítěti pořídil byt, ve stejné době jako syn dostala byt i dcera, měla to být pro oba investice, vím, že to byl dar pro každé dítě, každému něco dal, a to v době kdy končily školu, manžel říkal, že koupí byt i [jméno FO] a [jméno FO], jako to udělal pro každé jiné dítě, v případě částky 1 000 000 Kč šlo o peníze manžela“, výpověď svědkyně [jméno FO] – polorodé setry žalovaného „byl to dar od mého otce, věnoval to mně a mému bratrovi, tedy spíše to byl dar od rodičů, moji rodiče měli za to, že každé dítě by mělo dostat svůj byt, že je to vhodná investice, rodiče zaplatili akontaci, tedy první splátku a zbytek byl financován z hypotéky, otec by nedával peníze nikomu jinému než svým dětem, byť připustila, že si nevzpomíná, že by otec přímo řekl, že peníze jsou pouze pro bratra“).

11. Výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] učiněné v tomto řízení soud hodnotil jako věrohodné, přestože jde o rodinné příslušníky žalovaného, tyto vypovídaly po poučení podle ust. § 126 o. s. ř. přímo o tom, co vnímaly svými smysly a za situace, že žily s [jméno FO] ve společné domácnosti, jejich výpovědi byly konzistentní, odpovídají ostatním v řízení provedeným důkazům (např. platební příkaz o poukázání částky 1 000 000 Kč žalovanému) a žádné skutečnosti snižující jejich věrohodnost soud nezjistil ani ze způsobu, jakým svědkyně sdělovaly soudu zjišťované skutečnosti a či z jejich chování při výpovědi. Lze také přisvědčit žalovanému, že tvrzení o darování předmětných finančních prostředků pouze žalovanému, respektive úmyslu rodičů (otce) přispět svým potomkům na bydlení, nikoliv poskytnout účastníkům svatební dar, svědčí i časová souvislost, když k daru uvedené částky došlo delší dobu po svatbě, účastníci dostali svatebním darem úhradu svatební hostiny v srpnu 2017 na [adresa] v ceně přesahující 1 milion Kč, žalobkyně pak navíc rodinné šperky (žalovaná to nepopřela), výběr bytu pro žalovaného probíhal už v roce 2015 (viz email ze dne 5. 8. 2016 o uzavření rezervační smlouvy k Bytu a bytu pro sestru žalovaného [jméno FO]), tedy před svatbou a obdobný dar jako žalovaný obdržela také jeho sestra, o to ve stejné době jako žalovaný, jednalo se o Byt ve stejném domě ve kterém je i Byt a tento byl pořízen obdobným způsobem jako Byt či Nemovitost tedy úhrada akontace z daru rodičů a následně splácení úvěru, který hradili rodiče (viz informace o jednotce č. [hodnota] v k. ú. [adresa], smlouva o úvěru ze dne 12. 4. 2017 u [právnická osoba]), když zároveň každý z potomků [jméno FO] (celkem šest polorodých sourozenců) v minulosti obdržel darem od svého otce byt nebo dům.

12. Naopak pokud žalobkyně dovozovala, že šlo o (svatební) dar oběma účastníkům, tedy o finanční prostředky náležející do společného jmění manželů a vyplývalo to z místopřísežného prohlášení žalobkyně ze dne 8. 9. 2023, místopřísežného prohlášení [jméno FO] ze dne 30. 8. 2023 či nedatovaného prohlášení [jméno FO] (č.l. 231 spisu), soud tomu neuvěřil. Pokud jde o tvrzení žalobkyně v jejím místopřísežném prohlášení ze dne 8. 9. 2023, že „[jméno FO] poskytl mému manželovi finanční prostředky na náš [adresa] byt pro nás oba, to bylo jasně sděleno pře svatbou i po ní, [jméno FO] nám jako svatební dar daroval vysokou částku jako první platbu za byt“ soud tomu neuvěřil, neboť žalobkyně má na výsledku sporu zájem a její tvrzení je v rozporu s dalšími v řízení provedenými důkazy. V případě prohlášení [jméno FO] i místopřísežného prohlášení [jméno FO] ze dne 30. 8. 2023 jde o zjevně účelové tvrzení, „že jim otec řekl, že byt nebo peníze na něj byly svatebním darem pro účastníky“, neboť v předchozích prohlášení ze dne 15. 12. 2020 a 18. 2. 2020 uvedenou skutečnost neuvedli. Pokud jde o prohlášení polorodých sourozenců žalovaného [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jejich věrohodnost je nepochybně ovlivněna konfliktním vztahem k žalovanému a jeho rodině, neboť spolu vedou spory o dědictví po [jméno FO], případně i jiné spory v podnikání (viz např. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. července 2021, č. j. 74 C 27/2021 ve věci žalobkyně společnosti [právnická osoba] jejímž jednatelem je žalovaný proti společnosti [právnická osoba]., jejíž jednatelé jsou [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], dále omluva [jméno FO] za telefonáty [jméno FO] na č.l. 222, místopřísežné prohlášení [jméno FO] ze dne 30. 8. 2023). Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 18. 2. 2020, [jméno FO] ze dne 15. 12. 2020 a [jméno FO] ze dne 10. 11. 2020 a z výpovědi svědka [jméno FO], nevyplývá, že v případě částky 1 000 000 Kč od [jméno FO] šlo o (svatební) dar oběma manželům, přičemž je třeba přisvědčit žalovanému, že tvrzení o plánovaném společném soužití účastníků v Bytě či o pomoci [jméno FO] s koupením bytu ke společnému životu, nevypovídá jednoznačně o úmyslu [jméno FO] darovat finanční prostředky oběma manželům (do společného jmění účastníků). Zaslání finanční částky, i kdyby měla sloužit k nákupu vybavení Bytu, případně pořízení kuchyňské linky do Bytu bratrem žalobkyně, může sice svědčit o plánování společného bydlení účastníků v Bytě, pro posouzení vlastnického práva k Bytu či Nemovitosti je však zcela irelevantní.

13. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

14. Podle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Jelikož žaloba v této věci je žalobou na určení, soud se nejprve zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na žalobou požadovaném určení, že Nemovitost náleží do společného jmění účastníků.

16. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde lze pomocí určovací žaloby eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jakož i v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, spisové značky 30 Cdo 3378/2009).

17. Právní názor, uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2008, týkající se naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví nemovitosti v zaniklém, avšak doposud nevypořádaném SJM účastníků, již není pro nemovitosti evidované v katastru nemovitostí použitelný. Občanský zákoník z roku 2012 zavedl plně princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů. „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis“ (§ 984 odst. 1 o. z.). „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala“ (§ 985 o. z.). „Uplatněním práva“ ve smyslu tohoto ustanovení je žaloba na jeho určení; určovací žaloba je podkladem pro vyznačení poznámky spornosti a zamezení účinků zápisu výlučného práva jednoho z účastníků na třetí osoby. Určovací žalobu nemůže nahradit žaloba na plnění, opírající nárok na plnění o právo, jehož existence má být posouzena jako předběžná otázka. Je-li tedy v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak doposud nevypořádaného SJM, může se domáhat určení, že nemovitost je v zaniklém a doposud nevypořádaném SJM. Pokud v průběhu řízení nastanou účinky zákonné domněnky vypořádání (§ 741 o. z., § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.), bude třeba žalobu změnit na určení, že věc je v podílovém spoluvlastnictví účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3245/2017).

18. Vzhledem k výše uvedené judikatuře je proto třeba přisvědčit žalobkyni, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to již jen ze žalobkyní tvrzeného důvodu, že Nemovitost je předmětem (zaniklého a dosud nevypořádaného) společného jmění manželů, ale v katastru nemovitostí je jako vlastník Nemovitosti evidován jen žalovaný - (bývalý) manžel. Proto je nedůvodná i námitka žalovaného, že žalobkyně se domáhá požadovaného určení pouze kvůli získání finančního prospěchu při vypořádání společného jmění manželů a nikoliv z důvodu její bytové potřeby, neboť pohnutka žalobkyně k podání žaloby v této věci je pro posouzení věci irelevantní. Z posledně citovaného judikátu (odstavec 13. tohoto rozsudku) pak výslovně vyplývá, že judikatura, které se dovolává žalovaný na podporu jeho závěru, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1031/2009 a rozsudek Nejvyššího soudu ĆR ze dne 31. 3. 20210, sp. zn. 22 Cdo 506/2008), již není pro nemovitosti evidované v katastru nemovitostí použitelná, a to s ohledem princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů zavedený občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb. od roku 2013.

19. S ohledem na existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení soud dále posuzoval, zda Nemovitost patří do společného jmění manželů či nikoliv.

20. Podle ust. § 708 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona.

21. Podle ust. § 709 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku (odst. 1). Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů (odst. 2). Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev (odst. 3).

22. Podle ust. § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

23. Podle ust. § 716 o. z. snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek, nepřihlíží se k tomu (odst. 1). Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny (odst. 2).

24. Prokáže-li se tedy v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, že věc nabyl v tzv. zákonném režimu jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, má se za to, že věc je součástí společného jmění; toho, kdo tvrdí, že jsou splněny podmínky pro nezařazení věci do společného jmění, uvedené zejména v § 709 odst. 1 a 3 o. z., tíží důkazní břemeno ohledně skutečností tam uvedených. To platí v poměrech mezi manžely i pro věc evidovanou ve veřejném seznamu jako vlastnictví jen jednoho z účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3070/2021, ze dne 27. 7. 2022).

25. Žalovaný v řízení namítal, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o svém tvrzení, že Nemovitost patří do společného jmění manželů, tento jeho názor však není správný. Jak vyplývá ze shora uvedené judikatury rozložení důkazního břemene v této věci vyplývá ze struktury normy - § 709 odst. 1 o. z.; ten, kdo tvrdí, že jde o majetek v SJM, prokazuje, že byl nabyt za trvání manželství („součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství“); prokáže-li se tato skutečnost, je na tom, kdo nabytí do SJM i za tohoto stavu popírá, aby prokázal, že nastaly skutečnosti zakládající výjimky z popsaného pravidla uvedené zejména v ust. § 709 odst. 1 a 3 o. z.

26. Protože účastníci si neujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu ve smyslu ust. 716 o. z. (ani jeden z účastníků to netvrdil a za takovou dohodu nelze považovat ani dohodu [Anonymizováno] a irelevantní je i prohlášení žalovaného v čl. 6.2 Smlouvy), a zároveň bylo v řízení prokázáno, že Nemovitost nabyl žalovaný za trvání manželství, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že jsou splněny podmínky ust. § 709 odst. 1 o. z., že Nemovitost přesto do společného jmění nenáleží. Žalovaný tvrdil, že Nemovitost zakoupil ze svých výlučně mu náležejících finančních prostředků, respektive z daru jeho osobě od nevlastního otce [jméno FO] a ve zbytku z úvěru, který žalovaný hradí z finančních prostředků darovaných mu jeho matkou, tedy že jde o výjimku podle ust. § 709 odst. 1 písm. d) o. z., neboť věc nabyl sám právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Soud pak dospěl k závěru, že tato svá tvrzení žalovaný prokázal, tedy Nemovitost náleží do jeho výlučného vlastnictví.

27. Navíc je třeba přisvědčit žalovanému, že ani dluh z úvěru použitý na financování koupě Nemovitosti nespadá podle ust. § 710 o. z. do společného jmění manželů, přestože jej převzal za trvání manželství, ale převzal jej sám bez souhlasu žalobkyně, přitom se s ohledem na jeho účel a výši nejednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb, tedy ani není podstatné, z jakých finančních prostředků tento dluh splácel a splácí, tedy jestli šlo o finanční prostředky náležející do společného jmění manželů či nikoliv.

28. Pokud žalobkyně dále argumentovala rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4709/2009, tento sice obsahuje závěr, že “koupí-li jen jeden z manželů za trvání manželství věc a koupi před druhým zatají, je věc přesto předmětem společného jmění manželů“, žalobkyně však pomíjí, že to platí jen, „nejde-li o případ zákonné výluky“ jako v tomto případě. Obdobně to pak platí pro rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3542/2006, na které také žalobkyně odkazovala. Ani tvrzení žalobkyně, že pokud by měl [jméno FO] zájem darovat svatební dar na pořízení Nemovitosti pouze žalovanému, dovedl by to jistě právně ošetřit, aby se předešlo sporům, nijak nesvědčí o úmyslech [jméno FO], když naopak je obecně známé, že písemné smlouvy o darování nejsou mezi rodinnými příslušníky běžné. Také časová osa relevantních událostí naopak podle soudu svědčí (jak popsáno podrobně shora) ve prospěch závěru, že částku ve výši 1 000 000 Kč daroval [jméno FO] pouze žalovanému, nikoliv jako svatební dar oběma účastníkům, 29. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu zamítl (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože žaloba byla zamítnuta, byl žalovaný z procesního hlediska v řízení plně úspěšný, a proto má proti žalobkyni právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů tohoto řízení ve výši 772 887 Kč. Tyto náklady řízení žalovaného tvoří a) odměna za zastupování za 16 advokátem žalovaného učiněných úkonů právní služby: - příprava a převzetí zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném do 31. 12. 2024, - vyjádření k žalobě ze dne 17. 1. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - vyjádření žalovaného k replice žalobkyně ze dne 19. 2. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu - účast na jednání soudu dne 4. 8. 2020 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 18. 2. 2021 v době od 13:10 hod. do 16:10 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 8. 6. 2021 v době od 13:35 hod. do 17:10 hod. podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 7. 10. 2021 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 27. 1. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 26. 5. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - písemné podání k výzvě soudu ze dne 5. 9. 2022 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast na jednání soudu dne 19. 9. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - písemný závěrečný návrh žalovaného ze dne 26. 9. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 1. 10. 2024 podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) adv. tarifu, - účast u jednání soudu dne 1. 11. 2024, při kterém pouze došlo k vyhlášení rozhodnutí podle ust. § 11 odst. 2 písm. f) adv. tarifu, která činí částku 40 900 Kč za úkon podle ust. § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6 advokátního tarifu (při určení tarifní hodnoty, tedy ceny Nemovitosti, určení jejíhož vlastnictví se žalobkyně domáhala soud vyšel k návrhu žalovaného z kupní ceny Nemovitosti v době pořízení Nemovitosti, neboť s ohledem na obecně známý růst ceny nemovitostí od roku 2017 je takto určená tarifní hodnota výhodnější pro žalobkyni), celkem částku ve výši ve výši 633 950 Kč, b) náhrada hotových výdajů advokáta, která činí částku 300 Kč za každý úkon právní služby podle ust. § 13 odst. 1 a 4 adv. tarifu, celkem částku 4 800 Kč a c) náhrada 21% DPH ve výši 134 137 Kč podle ust. § 137 o. s. ř. Přestože žalovaný se dále domáhal přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za další níže uvedené úkony právní služby, soud je žalovanému nepřiznal. Žalovaný se domáhal přiznání celkem tří úkonů právní služby spočívajících v převzetí a přípravě zastoupení, a to z důvodu opakované změny jeho zástupce, přičemž pouze náklady za převzetí a přípravu zastoupení jeho prvním zástupcem v tomto řízení je možno považovat za účelně vynaložené, a proto pouze za tento první ze tří uvedených úkonů právní služby soud žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. Za účelně vynaložené pak nelze posoudit ani náklady za úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného ze dne 14. 2. 2021, neboť k uvedenému podání nebyl žalovaný vyzván, bylo podáno s ohledem na změnu zastoupení žalovaného a nadcházející soudní jednání a jeho obsahem byla pouze rekapitulace tvrzení a důkazních návrhů. Jako účelně vynaložené pak nelze považovat ani náklady za úkon právní služby spočívající v podání ze dne 24. 6. 2024, neboť obsahem tohoto podání byla pouze informace o nabytí právní moci rozsudku o rozvodu účastníků a jeho přílohou zmiňovaný rozsudek, přičemž jak uvedená informace, tak i důkaz ve formě rozsudku o rozvodu účastníků, mohly být předány soudu při následujícím jednání soudu. V případě podání žalovaného ze dne 30. 8. 2024 se nejedná o podání ve věci samé ve smyslu ust.. § 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, neboť jeho obsahem byla žádost žalovaného o poskytnutí informací ze spisu, obdobně to platí i pro úkon právní služby – podání ze dne 22. 10. 2024, a proto ani za tyto úkony náhrada nákladů řízení žalovanému nenáleží.

31. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát právo na náhradu nákladů řízení, které platil, proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož ve věci byl ustanoven tlumočník za účelem tlumočení výslechu svědků a překladu listin doručovaných žalobkyni či svědkovi do ciziny, stát tlumočníkovi uhradil odměnu a náhradu hotových výdajů (tlumočné) celkem ve výši 11 025 Kč, a to podle usnesení zdejšího soudu ze dne 16. srpna 2021, č. j. 22 C 192/2019-198 ve výši 1 950 Kč, usnesení zdejšího soudu ze dne 12. červan 2023, č. j. 22 C 192/2019-309 ve výši 4 125 Kč a usnesení zdejšího soudu ze dne 11. září 2024, č. j. 22 C 192/2019-382 ve výši 4 950 Kč (ust. § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.). Protože podle výsledku byl v tomto řízení plně úspěšný žalovaný, je tyto náklady státu povinna uhradit žalobkyně, neboť v jejím případě nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proto soud uložil žalované zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši 11 025 Kč (výrok III.).

32. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení