27 Co 269/2025 - 128

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], IČO [IČO žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 60 500 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 C 167/2024-64 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje; ve výroku I. v tom správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 60 500 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 147 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 7 C 167/2024-64 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 60 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 60 500 Kč od 3. 4. 3024 do zaplacení (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně vzhledem plnému úspěchu žalobce tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 620 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vycházel na základě provedeného dokazování z toho, že žalobce jako zhotovitel uzavřel s žalovanou jako objednatelem dne 11. 7. 2018 smlouvu o dílo na projekt „[právnická osoba]“, v níž se žalobce v čl. II zavázal vypracovat projektovou dokumentaci a provést všechny takové inženýrské činnosti, činnosti projektantů, jakož i další související činnosti nezbytné k tomu, aby objednatel byl schopen uskutečnit projekt. Lhůta pro dokončení díla byla sjednána do 10. 12. 2018. Cena díla byla sjednána částkou 160 000 Kč bez DPH s tím, že část ceny ve výši 60 000 Kč bude uhrazena do 30 dnů ode dne podání žádosti o stavební povolení, část ceny díla ve výši 50 000 Kč bude zaplacena do 60 dnů ode dne úhrady části ceny pod bodem a) a zbývající část ceny za dílo ve výši 50 000 Kč bude zaplacena do 30 od vydání pravomocného stavebního povolení stavebního záměru. Žalobce vypracoval projektovou dokumentaci, kterou předal na konci roku 2019 [jméno FO], která žalovanou zastupovala na základě plné moci ve stavebním řízení vedeném u [právnická osoba], který dne 10. 9. 2021 vydal stavební povolení. Předmětné rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 10. 2021. Žalobce následně vystavil žalované fakturu za vypracování projektové dokumentace na uvedený projekt ve výši 60 500 Kč (50 000 Kč + 21 % DPH ve výši 10 500 Kč). Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2024, která byla žalované zaslána dne 21. 3. 2024, byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 60 500 Kč se sjednaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,05 % denně od 9. 11. 2021 do zaplacení. Soud prvního stupně shledal žalobu plně důvodnou, neboť žalobce své závazky ze smlouvy o dílo beze zbytku splnil. Vyjma vytvoření projektové dokumentace byl předmět díla v článku II. odst. 2 smlouvy vyjádřen velmi neurčitými, nejasnými a obecnými výrazy, a tudíž nelze bez dalšího dovodit žádné povinnosti, které by žalobci vůči žalované vznikly. Poslední část ceny díla ve výši 50 000 Kč bez DPH (tj. 60 500 Kč s DPH) tak měla být zaplacena do 30 dnů od vydání pravomocného stavebního povolení. Žalovaná však tuto částku žalobci ani přes výzvu neuhradila, čímž se dostala do prodlení, a žalobci tak náleží z této částky sjednaný úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně od 3. 4. 2024 do zaplacení. Námitku promlčení neshledal soud prvního stupně důvodnou s tím, že splatnost třetí části ceny díla ve výši 50 000 Kč bez DPH byla sjednána do 30 dnů od vydání pravomocného stavebního povolení. Stavební povolení nabylo právní moci dne 21. 10. 2021, tříletá promlčecí doba tak začala plynout 31. den od tohoto data, tedy od 21. 11. 2021. Žaloba byla k soudu podána dne 30. 9. 2024, a je tedy zřejmé, že nárok žalobce není promlčen. Dovolávala-li se žalovaná absolutní neplatnosti tohoto ujednání, soud prvního stupně upozornil, že znění smlouvy připravovala žalovaná, a nemůže tak těžit z protiprávního stavu, který sama vyvolala, a na základě něho se následně dovolávat promlčení oprávněného nároku věřitele.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, a to v celém rozsahu. V něm namítla, že předmětem díla bylo dle čl. II odst. 2 smlouvy o dílo i zastupování žalované ve správním řízení a zajištění či obstarání jakýchkoliv povolení, rozhodnutí a stanovisek a dalších podkladů, studií, průzkumů apod. Žalobce nesplnil svůj závazek ze smlouvy o dílo pouze tím, že předal zástupkyni žalované Ing. [jméno FO] projektovou dokumentaci ke stavebnímu záměru. Sám žalobce ostatně ani nepopírá, že žalovanou v navazujících řízení nezastupoval. Dílo tak nebylo doposud řádně a včas provedeno, a žalobci proto ani nevznikl nárok na doplacení třetí části ceny díla. Strany si přitom neujednaly změnu rozsahu díla, takové ujednání by dle čl. XI odst. 3 smlouvy o dílo muselo být přijato ve formě písemného dodatku odsouhlaseného oběma stranami. Žalovaná dále poukazuje na čl. V odst. 3 smlouvy o dílo, podle kterého disponoval žalobce veškerými potřebnými podklady a informacemi k provedení díla. Nadto žalovaná namítá, že nárok žalobce byl již promlčen. Splatnost třetí části ceny díla byla vázána na vydání pravomocného stavebního povolení. Jelikož u takového ujednání není jisté, zda vůbec nastane, jedná se o absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne.

4. Žalobce k odvolání uvedl, že považuje rozsudek soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce za správný a odvolací námitky za neopodstatněné. Obrana žalované je od počátku řízení shodná a soud prvního stupně se s ní dostatečně vypořádal. Smlouva o dílo stejného obsahu byla uzavřena i mezi žalobce a [jméno FO] [Anonymizováno], který je jediným jednatelem a společník žalované, a dále se společností [právnická osoba]., ve které má pan [jméno FO] rozhodující vliv. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 C 17/2024-105, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, č. j. 21 Co 298/2024-141, již bylo potvrzeno, že vyjma vytvoření projektové dokumentace je předmět díla v čl. II odst. 2 smlouvy o dílo vymezen velmi neurčitými, nejasnými a obecnými výrazy, a tudíž z něj nelze pro žalobce bez dalšího dovodit žádné povinnosti. Žalovaná navíc po podpisu smlouvy ani po termínu dokončení díla po žalobci nikdy zastupování v navazujícím řízení nepožadovala ani jej k tomu neupomínala. Žalovaná rovněž proti žalobci neuplatnila nároky z titulu jeho údajného porušení smluvní povinnosti. Pakliže mělo být dílo dokončeno do 10. 12. 2018, je zřejmé, že předmětem díla bylo pouze zpracování projektové dokumentace, neboť nelze očekávat, že by při uzavření smlouvy ke dni 11. 7. 2018 mělo být ve sjednané době vydáno pravomocné stavební povolení. Stran posouzení námitky promlčení se žalobce plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací soud se přitom zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, a neshledal tak odvolání žalované důvodným.

6. Při přezkumu odvolací soud vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně. Odvolací soud sám při jednání dokazování nijak nedoplňoval ani neopakoval dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci (srov. § 213 o. s. ř.), když z hlediska skutkových zjištění nepanuje mezi účastníky spor. Lze tak plně odkázat na rozsudek soudu prvního stupně a jím učiněná zjištění, že žalobce jako zhotovitel uzavřel se žalovanou jako objednatelem dne 11. 7. 2018 smlouvu o dílo na projekt „[právnická osoba]“ (č. l. 6-10), ve které si strany mj. sjednaly předmět díla (čl. II), lhůtu pro dokončení díla (čl. III) a cenu díla a způsob její úhrady (čl. IV) včetně smluvní pokuty a úroku z prodlení (čl. IX) s tím, že třetí části ceny díla ve výši 50 000 Kč bez DPH (tj. 60 500 Kč s DPH) měla být žalobci dle čl. IV odst. 3 písm. c) smlouvy o dílo zaplacena do 30 dnů od vydání pravomocného stavebního povolení záměru. Žalobce na základě smlouvy vypracoval projektovou dokumentaci, kterou dne 10. 9. 2018 předal zástupkyni žalované [jméno FO] (předávací protokol na č. l. 41). Stavební povolení nabylo právní moci dne 21. 10. 2021 (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] na č. l. 12). Žalobce následně vystavil žalované fakturu k úhradě 60 500 Kč s DPH se splatností do 8. 11. 2021 (faktura č. [hodnota] na č. l. 13). Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení částky 60 500 Kč se sjednaným úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,05 % denně od 9. 11. 2021 do zaplacení, kdy tato výzva byla žalované zaslána dne 21. 3. 2024 (předžalobní výzva na č. l. 12 včetně podacího lístku a informace o zásilce na č. l. 14 a 15). Žalovaná tuto částku žalobci doposud nezaplatila.

7. Soud prvního stupně po právní stránce věc správně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť právní poměr mezi účastníky vznikl na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 11. 7. 2018, tedy za účinnosti o. z.

8. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

9. Podle § 2587 dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

10. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

11. Podstata odvolací argumentace žalované (objednatele) spočívala v tom, že žalobce (zhotovitel) dílo neprovedl řádně, neboť se mj. v čl. II odst. 2 smlouvy o dílo zavázal zastupovat žalovanou ve správním řízení a zajistit potřebné povolení. Jelikož žalovaný v tomto rozsahu dílo neprovedl, nevznikl mu ani nárok na zaplacení třetí části ceny díla ve výši 50 000 Kč bez DPH (tj. 60 500 Kč s DPH), která mu dle čl. IV odst. 3 písm. c) měla být zaplacena do 30 dnů od vydání pravomocného stavebního povolení záměru.

12. Pro posuzovanou věc je tedy klíčový výklad čl. II odst. 2 smlouvy o dílo, ve kterém si účastníci vymezili předmět díla následovně: „1. Dílo dle této Smlouvy znamená vypracování projektové dokumentace (dále jen ,Projektová dokumentace‘) a provedení všech takových inženýrských činností, činností projektantů, jakož i dalších souvisejících činností, nezbytných k tomu, aby Objednatel byl schopen uskutečnit Projekt (dále jen ,Dílo‘).

2. Dílo zahrnuje zejména zhotovení veškeré projektové a jiné související dokumentace, která je nezbytná k tomu, aby Projekt mohl být uskutečněn (tj. zejména zkolaudován a předán k užívání), předání takové dokumentace Objednateli, zastupování Objednatele ve veškerých správních a jiných řízeních souvisejících s vydáním jakýchkoliv povolení, rozhodnutí a stanovisek pro Projekt, včetně zajištění veškeré dokumentace a podkladů vyžadovaných příslušnými úřady a orgány, včetně veškerých studií a průzkumů, jakož i provedení veškerých takových činností a úkonů, které jsou obvykle architektonickými a projektovými kancelářemi v obdobných věcech prováděny (vyjma zajištění hlukové studie od přilehlé komunikace a studie zastínění sousedních objektů a denní osvětlení bytů). Pro zamezení pochybnostem se uvádí, že Zhotovitel je povinen provést i ty činnosti, práce a úkony, které sice nejsou výslovně v této Smlouvě uvedeny, ale jejichž provedení je pro řádné a včasné dokončení Díla jako celku, nezbytné, ledaže by některé činnosti, práce či úkony byly z rozsahu Díla v této Smlouvě či jejích přílohách výslovně vyňaty.“ 13. Nutno předeslat, že výkladem obdobného ujednání obsaženého v jiných smlouvách se Krajský soud v Praze již zabýval, a to v rozsudcích ze dne 13. 11. 2024, č. j. 21 Co 201/2024-91 (týkající se projektu „[adresa]“), a ze dne 19. 2. 2025, č. j. 21 Co 298/2024-141 (týkající se projektů „[právnická osoba] [Anonymizováno]“, „[právnická osoba] v k. ú. [adresa]“ a „[právnická osoba] u [Anonymizováno]“). Podle těchto rozhodnutí byly předmětné smlouvy o dílo téměř totožné a byly použity jako smlouvy formulářové s tím, že vymezení předmětu díla uvedené v jejich článku II. odst. 2 je natolik obecné, nejasné, neurčité a nesrozumitelné, že z něj nelze dovozovat žádné povinnosti, které by žalovanému vůči žalobkyni vznikly, a že předmětem díla bylo toliko vypracování příslušných projektových dokumentací. Správnost tohoto závěru ve vztahu k rozsudku sp. zn. 21 Co 201/2024 stvrdil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 33 Cdo 688/2025, se závěrem, že v této části nebyl předmět díla vymezen dostatečně určitě.

14. Výklad konkrétního právního jednání dle § 555 a násl. o. z. vždy závisí na okolnostech každého jednotlivého případu. Odvolací soud nepřehlíží dílčí odlišnosti daného případu od věcí sp. zn. 21 Co 201/2024 a 21 Co 298/2024, zejména pokud jde o okruh účastníků a právní základ podané žaloby. Přesto má odvolací soud za to, že se daný případ s uvedenými věcmi v podstatných znacích shoduje, neboť formulace příslušného ujednání je v zásadě totožná (viz smlouvy o dílo k projektům „[právnická osoba] [Anonymizováno]“ na č. l. 42-49 a „[právnická osoba] v k. ú. [adresa]“ na č. l. 50-58), veškeré smlouvy byly se žalobcem coby zhotovitelem uzavřeny jako formulářové a dotčené subjekty na straně objednatele jsou personálně propojeny skrze osobu [jméno FO], který je jednatelem žalované i společnosti [právnická osoba]. Od závěrů uvedených v rozsudcích sp. zn. 21 Co 201/2024 a 21 Co 298/2024 se proto odvolací soud nemá důvod ani v tomto případě jakkoliv odchýlit (§ 13 o. z.).

15. Obecně platí, že předmět díla jakožto podstatná náležitost smlouvy o dílo musí být vymezen dostatečně určitě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1720/2016, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, R 18/2023 civ.). Projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho obsah, tj. když se jednajícím nepodařilo obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit. Jinak řečeno, neurčitý je takový projev vůle, nejsou-li použité výrazy dostatečně konkrétní a jasné, takže nelze zjistit, jaké konkrétní právní následky má projevená vůle vyvolat. Neurčitost nebo nesrozumitelnost se může týkat celého právního jednání, nebo jen některé jeho části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1537/2021). Právní jednání, jehož neurčitost se soudu nepodaří odstranit výkladem (§ 555 a násl. o. z.), tzn. ozřejmit, k jakým právním následkům projevená vůle účastníků směřovala, je zdánlivé (§ 553 odst. 1 o. z.) a nepřihlíží se k němu (§ 554 o. z., srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 99/2020).

16. V daném případě odvolací soud shledal, že předmět díla byl v čl. II odst. 1 ve spojení s čl. I. odst. 2 smlouvy o dílo vymezen dostatečně určitě pouze v části týkající se zpracování projektové dokumentace ke stavebnímu záměru a jejímu předání objednateli. Ve zbývajícím rozsahu je vymezení předmětu díla dle čl. II. odst. 2 smlouvy o dílo natolik vágní, nejednoznačné a povšechné, že z něj nelze pro žalobce vůči žalované dovodit žádnou konkrétní povinnost. Neurčitost vymezení předmětu díla přitom nelze překlenout ani výkladem ve smyslu § 555 a násl. o. z. Nutno upozornit, že ani žalovaná žádná konkrétní skutková tvrzení k výkladu čl. II. odst. 2 smlouvy o dílo nevznesla, pouze příslušné ujednání v odvolaní odcitovala a následně jej znovu parafrázovala. V této části je tudíž smlouva o díla zdánlivá a nevyvolává žádné právní následky. Neobstojí proto obrana žalované, že žalobce nesplnil svůj závazek zastupovat žalovanou v navazujících řízení, neboť ze smlouvy v tomto ohledu pro žalobce žádný konkrétní závazek nevyplývá. Pakliže se k ujednání v příslušné části nepřihlíží, je nutně nedůvodná i související námitka žalované, že si strany platně neujednaly změnu rozsahu díla. Jak navíc správně upozornil již soud prvního stupně, žalovaná po žalobci nad rámec vypracování a předání projektové dokumentace žádnou další činnost související s realizací stavebního záměru po předání projektové dokumentace ani nežádala. Řádné neprovedení díla začala žalovaná namítat až v souvislosti s podanou žalobou. Tím spíše se soudu jeví námitka žalované pouze jako účelová snaha vyhnout se zaplacení celé ceny díla, které bylo ze strany žalobce řádně a včas provedeno (§ 2604 o. z.).

17. Důvodná není ani námitka promlčení, kterou žalovaná vznesla s tím, že splatnost třetí části ceny díla byla vázána nejistou podmínku (vydání pravomocného stavebního povolení), a jedná se tak o absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy. Stavební povolení nabylo právní moci dne 21. 10. 2021, a 30denní lhůta k zaplacení třetí části ceny díla tak marně uplynula v pondělí 22. 11. 2021 (§ 607 o. z.). Tříletá promlčecí lhůta ve vztahu k tomuto dílčímu plnění tudíž počala běžet ode dne jeho dospělosti, tj. od 23. 11. 2021 (§ 629 odst. 1 ve spojení s § 623 o. z.). Jelikož byla žaloba k soudu prvního stupně podána dne 30. 9. 2024, je patrné, že nárok žalobce není promlčen. Argumentovala-li žalovaná tím, že vydání pravomocného stavebního povolení představuje nejistou podmínku, odvolací soud upozorňuje, že je třeba odlišovat podmínku ve smyslu § 548 a násl. o. z. od ujednání stanovujícího lhůtu ke splatnosti, které je předpokladem pro vznik smluvního nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002). V poměrech posuzované věci, kdy žalovaná připravovala text formulářové smlouvy včetně ujednání o splatnosti (viz obdobné předpoklady splatnosti v čl. IV ve smlouvách na čl. 42-49 a 50-58), přitom odvolací soud nepokládá odložení splatnosti vázané na určitou právní skutečnost jako hrubě nespravedlivé vůči žalované coby objednateli. Obecně samozřejmě není vyloučeno, že by závislost splatnosti ceny díla na vydání pravomocného stavebního povolení mohla odporovat zásadě poctivého obchodního styku či dokonce dobrým mravům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2327/2011, a dále HORÁK, Pavel. Ten dluh Ti zaplatím, až mně zaplatí třetí osoba. Právní rozhledy, 2019, č. 3, s. 84-91). Taková situace však v daném případě nenastala, a to tím spíše, že se ochrany dobrých mravů dovolává žalovaná, v jejíž prospěch byla splatnost třetí části ceny díla sjednána. Pakliže má žalovaná za to, že je příslušné ujednání čl. IV odst. 3 písm. c) smlouvy o dílo absolutně neplatné, odvolací soud upozorňuje, že by odporovalo zásadě poctivosti ve smyslu § 6 o. z., kdyby žalovaná těžila z protiprávního stavu, který sama vyvolala. V tomto ohledu by se námitka promlčení příčila dobrým mravům a jednalo by se o zjevné zneužití práva na úkor žalobce coby zhotovitele, které podle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2089/2023).

18. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaný svůj závazek spočívající ve zpracování a předání projektové dokumentace ke stavebnímu záměru bez zbytku splnil, a vznikl mu tak nárok na zaplacení třetí části ceny díla ve výši 60 500 Kč ve lhůtě 30 dnů od vydání pravomocného stavebního povolení záměru, tj. nejpozději do 22. 11. 2021, a to včetně sjednaného úroku z prodlení z této částky ve výši 0,05 % denně, který žalobce požadoval od 3. 4. 2024 do zaplacení.

19. S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I.), kdy ani v závislém nákladovém výroku II. neshledal žádná pochybení. Odvolací soud pouze podle § 164 o. s. ř. opravil zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně stran lhůty k plnění, kdy podle vyhlášeného rozsudku je žalovaná povinna zaplatit žalobci předmětnou částku s příslušenstvím v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně na č. l. 60). Rozsudek soudu prvního stupně byl proto ve výroku I. potvrzen v tomto správném znění.

20. V odvolacím řízení měl žalobce plný procesní úspěch, a podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. mu tak vůči procesně neúspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 11 147 Kč (výrok II.). Tarifní hodnota jednoho úkonu právní služby při hodnotě sporu 60 500 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni provedení úkonu (dále jen „advokátní tarif“), činí 3 540 Kč. Zástupci žalobce náleží odměna za dva úkony právní služby, tedy celkem 7 080 Kč, a to za vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu dne 21. 11. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Zástupci žalovaného dále náleží paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč za dva úkony právní služby, celkem tedy 900 Kč. Advokátu dále podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu náleží náhrada účelně vynaložených cestovních výdajů ve výši 402 Kč [jízda autem k soudu ve vzdálenosti 130 km (2*65 km), při ceně benzinu automobilového 95 oktanů 35,80 Kč za 1 litr dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a kombinované spotřebě dle technického průkazu 8,63 litru/100 km, tj. 130*(8,63/100)*35,80] a podle § 14 advokátního tarifu též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. v celkové výši 900 Kč (6 x 150 Kč). Pro pořádek odvolací soud podotýká, že zástupce žalobce vycházel při vyúčtování cestovného z ceny benzinu automobilového 98 oktanů, ačkoliv dle přeloženého technického průkazu používá benzin automobilový 95 oktanů (pole P.3 technického průkazu). Náklady řízení dále podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. tvoří též náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená z těchto částek (bez cestovních výdajů), tj. ve výši 1 865 Kč (po zaokrouhlení dle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). O místě plnění a lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žádný důvod k odepření či snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. odvolací soud neshledal.

Poučení