38 C 166/2013- 425

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Chadimovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupené JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], advokátem sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 6 705 137,13 Kč a 4 529 185,37 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 6 705 137,13 Kč a 4 529 185,37 Kč vždy s příslušenstvím v podobně úroku z prodlení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 553 800 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] a vedenou zdejším soudem pod sp. zn. 38 C 166/2013 se žalobkyně (dále také "TMCZ") domáhala na žalované náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím [anonymizována tři slova] (dále [anonymizováno]) s odůvodněním, že žalobkyně podniká v oblasti elektronických komunikací a dle zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích v tehdy účinném znění, jí byla v rámci příslušného správního řízení uložena veřejnoprávní povinnost poskytnout finanční příspěvek na úhradu prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby. [anonymizováno] jako správní orgán prvního stupně dne 8.6.2007 vydal rozhodnutí č.j. 68 784/2006-611-VII.vyř, kterým žalobkyni uložil povinnost poskytnout příspěvek na účet univerzální služby za rok 2004 ve výši 79 195 182 Kč Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy rady [anonymizováno] ze dne 24.9.2007, č.j. 51 272/2007-603. Dne 8.10.2007 uhradila žalobkyně na příslušný účet uvedenou částku 79 195 182 Kč. Proti nezákonnému rozhodnutí podala správní žalobu a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.12.2009, č.j. 10 Ca 349/2007-165, nezákonné rozhodnutí zrušil a věc vrátil správnímu orgánu prvého stupně k dalšímu řízení. Zrušující rozsudek nabyl právní moci [datum]. Ve správním řízení vedeném po zrušení nezákonného rozhodnutí předseda Rady [anonymizováno] dne 29.5.2012 pod [číslo jednací] vydal nové správní rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí ze dne 3.1.2012, [číslo jednací], kterým byla žalobkyni uložena totožná příspěvková povinnost za rok 2004. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Původní úhrada ve výši 79 195 182 Kč byla započtena na povinnost stanovenou tímto novým rozhodnutím. Od doby splnění platební povinnosti žalobkyně do nabytí právní moci nového rozhodnutí, jímž byla žalobkyni tato povinnost uložena, tedy od [datum] do [datum], byla žalobkyni neoprávněně odňata možnost s finančními prostředky nakládat a za tuto dobu žalobkyni ušel zisk odpovídající přinejmenším výši obvyklých úrokových výnosů, kterých by uložením předmětné finanční částky na vlastní bankovní účty v daném místě a čase pravidelně dosáhla. Předmětem žaloby pak žalobkyně učinila náhradu škody vzniklé za období od [datum] do [datum], neboť k tomuto období již uplatnila nárok na náhradu škody u ČTÚ jako příslušného ústředního orgánu podáním ze dne [datum], které bylo [anonymizováno] doručeno dne [datum] [anonymizováno] nárok neuznal a dopisem ze dne [datum] doručeným žalobkyni [datum] jí vyrozuměl o tom, že uplatněný nárok odmítá.

2. Žalobou podanou u soudu dne [datum] a vedenou pod sp. zn. 51 C 300/2013 žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 1.943.066,85 Kč a příslušenstvím a to ze stejného důvodu za následující období od [datum] do [datum] s tím, že tento nárok byl uplatněn u [anonymizováno] dopisem ze dne [datum] a [anonymizováno] jej dne [datum] odmítl.

3. Usnesením soudu ze dne [datum] byla obě řízení spojena ke společnému projednání a nadále vedena pod sp. zn. 38 C 166/2013.

4. Usnesením ze dne [datum] soud ke společnému projednání pod sp zn. 38 C 166/2013 spojil řízení ve věci 19 C 28/2015. V tomto řízení zahájeném dne [datum] požadovala žalobkyně náhradu škody proti žalované ve výši 4 629 658,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že [anonymizováno] rozhodl dne 13.6.2008 rozhodnutím [číslo jednací] vyř., jímž žalobkyni uložil povinnost poskytnout příspěvek na účet univerzální služby za rok 2002 ve výši 63 258 721 Kč. Na základě podaného rozkladu dne [datum] vydal předseda Rady [anonymizováno] rozhodnutí, č.j. 69 029/2008-603, kterým bylo prvoinstanční rozhodnutí v plném rozsahu potvrzeno. Dne [datum] žalobkyně uhradila na příslušný účet částku ve výši 63 258 721 Kč odpovídající shora uvedené výši uložené povinnosti. Proti nezákonnému rozhodnutí však žalobkyně podala správní žalobu, které Městský soud v Praze rozsudkem vyneseným dne 22.3.2012 pod č.j. 11 Ca 393/2008-221 plně vyhověl, když nezákonné rozhodnutí zrušil (s účinky ex tunc) a věc vrátil správnímu orgánu prvého stupně k dalšímu řízení. Zrušující rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Ve správním řízení vedeném po zrušení nezákonného rozhodnutí pak předseda Rady [anonymizováno] vydal dne 29.5.2012 pod [číslo jednací] nové správní rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 16.1.2012, [číslo jednací], ve znění opravného rozhodnutí ze dne 10.2.2012, [číslo jednací], kterým byla žalobkyni uložena totožná příspěvková povinnost. Podle tohoto rozhodnutí, které nabylo právní moci dne [datum], byla dříve provedená úhrada příspěvku ve výši 63 258 721 Kč započtena na povinnost stanovenou novým rozhodnutím. Od doby splnění platební povinnosti žalobkyní do nabytí právní moci nového rozhodnutí, jímž byla žalobkyni tato povinnost uložena, tedy od [datum] do [datum], byla žalobkyni neoprávněně odňata možnost s finančními prostředky nakládat a za tuto dobu žalobkyni ušel zisk odpovídající přinejmenším výši obvyklých úrokových výnosů, kterých by uložením předmětné finanční částky na vlastní bankovní účty v daném místě a čase pravidelně dosáhla. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u [anonymizováno] nárok na odškodnění ve výši 4 629 658,97 Kč [anonymizováno] přípisem ze dne [datum] nárok odškodnit odmítl.

5. Podle § 29 odst. 1 zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů, ve znění účinném pro roky 2002 a 2004 (dále jen "cit. zák."), univerzální službou se rozumí minimální soubor služeb, které jsou dostupné ve stanovené kvalitě všem uživatelům na celém území státu za dostupnou cenu. Dle § 30 odst. 1 cit. zák. je [anonymizováno] je oprávněn uložit ve veřejném zájmu povinnost poskytovat univerzální službu jednomu nebo několika držitelům telekomunikační licence tak, aby byla zajištěna dostupnost služeb poskytovaných v rámci univerzální služby na celém území státu. Dle § 31 odst. 1 cit. zák. poskytovatel univerzální služby má nárok na úhradu prokazatelné ztráty.

6. Podle § 32 odst. 1 cit. zák. se prokazatelná ztráta hradí z účtu univerzální služby (dále jen "účet"), na který jsou povinni přispívat držitelé telekomunikačních licencí finančním příspěvkem. Účet spravuje Úřad ([anonymizováno]). Úřad je povinen zřídit účet, vznikne-li povinnost úhrady prokazatelné ztráty. Dle odst. 2 § tohoto ustanovení držitelé telekomunikačních licencí jsou povinni zúčtovat finanční příspěvek a nároky na úhradu prokazatelné ztráty prostřednictvím účtu. Podle odst. 3 držitelé telekomunikačních licencí předloží Úřadu nejpozději do 30. června každého kalendářního roku zúčtování prokazatelné ztráty vzniklé poskytováním univerzální služby v uplynulém kalendářním roce, pokud jsou jejími poskytovateli, a výši finančního příspěvku na univerzální službu za uplynulý rok. Úřad do 30 dnů ověří výši prokazatelné ztráty a výši finančního příspěvku a stanoví výši platby na účet nebo vystaví doklad opravňující k čerpání finančních prostředků z účtu. Dle odst. 6 věta prvá tohoto ustanovení prostředky účtu lze použít jen k hrazení prokazatelné ztráty. Podle odst. 7 způsob stanovení výše finančního příspěvku držitelů telekomunikační licence na účet a pravidla přidělování finančních prostředků z účtu na hrazení prokazatelné ztráty stanoví prováděcí předpis.

7. Na základě výzvy soudu poté, co byl rozhodnutím Městského soudu v Praze zrušen vydaný mezitímní rozsudek, kterým byl nárok žalobkyně uznán po právu, žalobkyně doplnila a upřesnila skutková tvrzení tak, že obvyklým způsobem, jak žalobkyně nakládala se svými volnými finančními prostředky, bylo v souladu s Investiční strategií [anonymizováno] jejich zhodnocování formou krátkodobých investičních úložek realizovaných na standardních finančních trzích a to u renomovaných komerčních bank či mateřské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] za podmínek platně uzavřených rámcových smluv, když pro jednotlivé úložky byly podmínky vždy telefonicky upřesněny v závislosti na aktuálním vývoji finančních trhů s následným písemným potvrzením těchto realizačních smluv tzv. konfirmačními dopisy. Žalobkyně tak prováděla výhradně termínované vklady nebo investice do termínovaných aktiv se splatností v krátkodobém horizontu a se zafixovanou úrokovou sazbou. [příjmení] způsobem, jakým nakládala se všemi volnými prostředky, by po celé škodní období nakládala též s prostředky, které byla nucena na základě nezákonného rozhodnutí odvést na účet univerzální služby, přičemž uplatněná výše nároku odpovídá průměrnému úrokovému výnosu, kterého by žalobkyně dosahovala za pravidelného běhu věcí.

8. K nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve věci příspěvku na účet universální služby za rok 2004:

9. Žalovaná ve vyjádření k nároku na náhradu škody vyplývající řízení o příspěvku na účet universální služby za rok 2004 souhlasila s tím, že žalobkyni jako poskytovateli telekomunikačních služeb vznikla zákonná povinnost přispívat na financování ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004, kdy tuto povinnost nesla společnost [právnická osoba] O výši ztráty bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizováno] z 15.3.2006, č.j. 28 799/2005-611/IV.vyř, kterým byla stanovena výše ztráty 302 622 498 Kč. Dále učinila žalovaná nespornými tvrzení žalobkyně o tom, že rozhodnutím ze dne 8.6.2007, č.j. 68 784/2006-611/VII.vyř, byl příspěvek žalobkyně na účet univerzální služby za rok 2004 stanoven ve výši 79 195 182 Kč, učinila nesporným, že žalobkyně proti rozhodnutí předsedy Rady [anonymizováno], kterým bylo toto původní rozhodnutí potvrzeno, podala žalobu, o níž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne [datum] tak, že obě vydaná rozhodnutí [anonymizováno] zrušil a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Žalovaná rovněž učinila nespornými tvrzení žalobkyně o úhradě příspěvku na účet ztráty z poskytování univerzální služby. Žalovaná nesouhlasila s uplatněným nárokem žalobkyně na náhradu škody a tvrdila, že tento nárok není po právu. Rozhodnutím předsedy Rady [anonymizováno] [číslo jednací] z 26.10.2009, které nabylo právní moci dne [datum], bylo zrušeno podkladové rozhodnutí [číslo jednací] vyř. vydané ve věci ověření výše prokazatelné ztráty ze dne [datum] a správní orgán prvního stupně pokračoval v řízení ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 a rozhodnutím č.j. 105 442/2009-603 ze dne 1.12.2009, které nabylo právní moci dne [datum], tedy dříve, než bylo [anonymizováno] doručeno písemné vyhotovení zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze, byla z moci úřední nařízena obnova řízení ve věci určení výše příspěvku na účet univerzální služby za rok 2004. [příjmení] podkladové rozhodnutí bylo vydáno dne 27.9.2010 pod č.j. 28 799/05-611/IX vyř. a nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím byla ověřena ztráta ve výši 302 622 498 Kč a na základě tohoto podkladového rozhodnutí bylo dne 29.12.2011 vydáno rozhodnutí [číslo jednací] vyř. o stanovení podílů pro výpočet příspěvků na účet univerzální služby za rok 2004, které nabylo právní moci dne [datum], když bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady [anonymizováno], a podle názoru žalované, ač byla původní rozhodnutí [anonymizováno] zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze, nestalo se tak z důvodu věcného, ale pouze z důvodů procesních, když žalobkyně nebyla účastníkem původního řízení č.j. 28 799/2005-611 ve věci ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004. Městský soud v Praze sice konstatoval nezákonnost těchto rozhodnutí, samotná povinnost žalobkyně k úhradě příspěvku tímto rozsudkem zpochybněna nebyla. Dle názoru žalované zrušení správního aktu má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna a to z důvodu, aby nebyla zpochybněna právní jistota při rozhodování správních orgánů. Minimálně do doby, než bylo rozhodnutím předsedy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] podkladové rozhodnutí ze dne [datum] zrušeno, bylo dle zásady presumce platnosti a správnosti správních aktů uložení povinnosti k úhradě příspěvku žalobkyně po právu, a pokud na jeho základě žalobkyně plnila, nemohla jí vznikat tvrzená škoda z důvodu, že až do doby rozhodnutí o jeho zrušení toto rozhodnutí platilo. [anonymizováno] sice refundaci prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby realizuje prostřednictvím účtu, který spravuje, s předmětným příspěvkem však nedisponoval a nedisponuje, neboť byl povinen příspěvky zaslané přispěvateli na účet univerzální služby neprodleně převést, a také tak učinil. Příspěvek pro žalobkyni byl stanoven v souladu se zákonem, žalobkyně byla s úhradou tohoto příspěvku srozuměna a žádná škoda jí tak nevznikla. Mezi žalobkyní tvrzenou škodou a jednáním [anonymizováno] nespatřuje žalovaná příčinnou souvislost. Navíc žalovaná namítala, že žalobkyně uplatněnou částku na náhradu škody řádně neprokázala, a zároveň vznesla námitku promlčení celého nároku žalobkyně, neboť Městský soud v Praze původní rozhodnutí zrušil rozsudkem vyhlášeným dne [datum], přičemž u tohoto jednání byl právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] přítomen. Dle názoru žalované je tak třeba běh promlčecí doby počítat ode dne [datum] a nikoli až ode dne následujícího po dni, kdy bylo žalobkyni toto rozhodnutí doručeno.

10. Ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku dne [datum] a předmětem její podnikatelské činnosti je mimo jiné zřizování a provozování sítě elektronických komunikací a poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací včetně veřejně dostupné telefonní služby. Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum] byla určena výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 společnosti [právnická osoba] ve výši 302 622 498 Kč a rozhodnutím ze dne [datum] byl stanoven podíl pro výpočet příspěvku pro žalobkyni ve výši 79 195 182 Kč. Rozklad, který proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně, byl zamítnut rozhodnutím ze dne [datum]. Dalším rozhodnutím, které nabylo právní moci dne [datum], byla rozhodnutí ze dne [datum] ve věci ověření výše prokazatelné ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2004 zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Ohledně správních řízení ve věci stanovení výše příspěvků jednotlivých přispěvatelů na účet univerzální služby za rok 2004 byla nařízena obnova řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] byla rozhodnutí předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum] zrušena a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení. Ústnímu jednání, při němž byl tento rozsudek vynesen, byl přítomen Mgr. [jméno] [příjmení], v substituci JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta zastupujícího žalobkyni na základě plné moci z [datum]. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Rozhodnutím z [datum] byla stanovena výše podílů pro výpočet příspěvku na účet universální službu za rok 2004 jednotlivým držitelům telekonunikačních licencí tak, že podíl žalobkyně činil 26,2302% a stanoven částkou 79 379 455 Kč, přičemž po započtení dosud uhrazených plateb činila povinnost žalobkyně 184 273 Kč. Rozklad podaný žalobkyní do tohoto rozhodnutí [anonymizováno] byl rozhodnutím ze dne [datum] zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací], 58 784/ 2006 [číslo], 51 272/ 2007 [číslo], 19 [číslo], 105 442/ 2009 [číslo], protokol z ústního jednání vedeného Městským soudem v Praze ve věci sp.zn. 10 Ca 349/2007-162, rozsudek v této věci z 1.12.2009, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo]). Dopisem došlým [anonymizováno] dne [datum] uplatnila žalobkyně u [anonymizováno] náhradu škody, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím [anonymizováno]. Škoda spočívá v ušlých úrocích rovnajících se průměrné úrokové sazbě za období od [datum] do [datum], pokud by vyplacenu částku měla žalobkyně uloženou u bankovního ústavu a úročenou ve výši průměrné úrokové sazby. Celkem byla požadována částka 6 705 137,13 Kč. Dopisem předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum], doručeným žalobkyni [datum], byl tento nárok žalobkyně odmítnut, neboť nebyl jednoznačně prokázán vznik škody, příčinná souvislost mezi ní a jednám [anonymizováno]. Rovněž není zřejmý způsob, jakým byla škoda určena (žádost o náhradu škody, odpověď [anonymizováno], doklad o doručení). Dále uplatnila žalobkyně nárok na náhradu škody za období od [datum] do [datum] dopisem ze dne [datum]. I tento nárok byl odmítnut dopisem [anonymizováno] z [datum] (výzva žalobkyně, odpověď [anonymizováno]).

11. K nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve věci příspěvku na účet universální služby za rok 2002:

12. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě nezpochybnila, že [anonymizováno] rozhodl dne [datum] o ověření výše deklarované ztráty z poskytování univerzální služby společností [právnická osoba] za rok 2002 a na základě tohoto podkladového rozhodnutí bylo dne [datum] rozhodnuto o příspěvku žalobkyně ve výši 63 258 721 Kč, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum]. Na základě žaloby podané žalobkyní Městský soud v Praze dne [datum] rozhodnutí předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum] zrušil, ačkoliv v té době bylo již, byť nepravomocně, rozhodnuto v obnoveném řízení o příspěvku rozhodnutím ze dne [datum] 43 577/ 2001 [číslo] vyř., které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Rady [anonymizováno] ze dne [datum]. Žaloba tedy měla být podle jejího názoru odmítnuta. Žalovaná namítala, že Městským soudem v Praze bylo zrušeno pro nezákonnost pouze druhostupňové rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí o příspěvku. [příjmení] rozhodnutí ze dne [datum] nahradilo původní rozhodnutí, které zrušeno nebylo, s účinky ex nunc. Na základě nového rozhodnutí o příspěvku ze dne [datum] stanovil [anonymizováno], že právní účinky tohoto rozhodnutí nastávají ex nunc. Úhradu příspěvku žalobkyní dle žalované nelze považovat za bezdůvodnou, když v žádný okamžik nepanoval stav neexistence rozhodnutí a není tak splněn zákonný předpoklad vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Nemůže tedy existovat ani příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a jednáním [anonymizováno]. Dále žalovaná zpochybnila řádné uplatnění nároku na odškodnění u [anonymizováno], když tvrzená škoda nebyla řádně doložena, a žaloba je tudíž předčasná.

13. Soud vzal za prokázané skutečnosti učiněné oběma stranami sporu za nesporné ohledně vydání podkladového rozhodnutí, které určilo výši prokazatelné ztráty za rok 2002, a ohledně rozhodnutí o výši příspěvku žalobkyně za toto období. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná rovněž nezpochybnila, že žalobkyně uhradila svůj příspěvek 63 258 721 Kč dne [datum], jak vyplývá i z dopisu [anonymizováno] adresovaného [právnická osoba] [anonymizována tři slova] o převodu uvedené částky na tuto společnost (shodná tvrzení účastníků, dopis z [datum]). Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že rozhodnutím ze dne [číslo] 2009 předseda Rady [anonymizováno] pod [číslo jednací] nařídil obnovu ve správních řízeních ve věci stanovení výše příspěvků jednotlivých přispěvatelů (i žalobkyně) na účet univerzální služby za rok 2002, neboť řízení předcházející vydání podkladového rozhodnutí o výši prokazatelné ztráty za rok 2002 nebylo provedeno za účasti všech přispěvatelů, a usnesením ze dne 22.10.2010, č.j. 64 875/2009-603, bylo podkladové rozhodnutí ze dne [datum] zrušeno. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [číslo] – [číslo] vyř. ze dne [datum] byla ověřena výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2002 ve výši 257 494 476 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum], bod 3 výroku, bylo rozhodnuto, že se povinnost žalobkyně činí 63 265 780 Kč a po započtení uhrazených plateb na účet univerzální služby za rok 2002 stanoví ve výši 7 059 Kč Městský soud v Praze dříve, než rozhodnutí ze [datum] nabylo právní moci, rozsudkem č.j. 11 Ca 393/2008 – 221 ze dne 22.3.2012 zrušil rozhodnutí předsedy Rady [anonymizováno] ze dne 23.9.2008, [číslo jednací] a vrátil věc [anonymizováno] k dalšímu řízení. Soud zaujal názor, že pokud bylo podkladové rozhodnutí dne 22.10.2010 zrušeno, může být vydáno rozhodnutí ve věci stanovení výše příspěvku žalobkyně až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o ověření výše prokazatelné ztráty z univerzální služby za rok 2002 (tvrzení účastníků, rozhodnutí [anonymizováno], rozsudek Městského soudu v Praze). Žalobkyně uplatnila dne [datum] u [anonymizováno] nárok na náhradu škody způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí. Tento nárok byl odmítnut dopisem předsedy Rady [anonymizováno] z [datum] doručeným žalobkyni [datum] (uplatnění nároku, doručenka, odpověď [anonymizováno]).

14. K oběma nárokům na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve věci příspěvku na účet universální služby za rok 2004 a 2002:

15. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák.č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 3 odst. 1 písmeno a) OdpŠk. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily státní orgány. Podle § 6 odst. 2 písmeno b) OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem, jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

16. Jak již bylo uvedeno výše, soud ve věci nejprve rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, č. j. 38 C 166/2013 – 85, který se týkal pouze původního nároku žalobkyně uplatněného v řízení pod sp.zn. 38 C 166/2013. Tento rozsudek byl sice k odvolání žalované Městským soudem v Praze zrušen, nicméně odvolací soud v tomto rozhodnutí souhlasil s názorem soudu I. stupně, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná (pro stručnost soud odkazuje na odůvodnění usnesení č.j. 14 Co 253/2015 – 108).

17. Soud po doplnění řízení ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č.j. 38 C 166/2013 – 158, dospěl k závěru, že [anonymizováno] v souladu s § 32 odst. 3 zák.č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, rozhodl o ověření výše ztráty z poskytování univerzální služby za rok 2002 a 2004 a jako příslušný správní orgán dle § 10 zák.č. 500/2004 Sb., správní řád, a dle § 143 zák.č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, rozhodl o podílu pro výpočet příspěvku na účet univerzální služby za rok 2002 a 2004 pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že tato rozhodnutí byla následně shledána nezákonnými, uzavřel soud, že stát odpovídá za škodu, která byla způsobena žalobkyni tím, že na základě těchto nezákonných rozhodnutí plnila. Soud shledal důvodným tvrzení žalobkyně, že pokud by byla na základě těchto nezákonných rozhodnutí neposkytla požadovanou částku na účet univerzální služby, měla by tuto částku k dispozici až do doby, než o jejím podílu bude rozhodnuto zákonným způsobem. Pokud tedy žalobkyně uváděla, že jí v případě příspěvku pro rok 2004 za období od [datum] do [datum] a v případě příspěvku pro rok 2002 od [datum] do [datum] vznikla škoda v podobě ztráty, když s těmito prostředky nemohla volně disponovat a využít je jako volné finanční prostředky obvyklým způsobem, uzavřel soud, že tato škoda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím [anonymizováno], a proto shledal nárok žalobkyně oprávněným.

18. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č.j. 14 Co 342/2016 – 232, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. částečně změnil tak, že zamítl nárok žalobkyně uplatněný původně v řízení vedeném pod sp. zn. 51 C 300/2013 ve výši 1 943 066,85 Kč s příslušenstvím, který představoval požadavek žalobkyně na náhradu škody z ušlého zisku, která vznikla zaplacením příspěvku na prokazatelnou ztrátu z univerzální služby za rok 2004, a to za období od [datum] do [datum]. Tím bylo rozhodnuto o celém nároku uplatněném v řízení 51 C 300/2013 s výjimkou rozhodnutí o nákladech řízení. Stejně zamítl odvolací soud i část nároku na náhradu škody vzniklé zaplacením příspěvku za rok 2002 a to za období od [datum] do [datum] (řízení původně vedeno pod sp. zn. 19 C 28/2015). Z nároku na náhradu škody v souvislosti s platbou příspěvku za rok 2002 tak zbývá částka 4 529 185,37 Kč.

19. Odvolací soud dospěl k závěru, že za období od zaplacení uložené částky až do právní moci zrušujícího rozhodnutí není vznik nároku na náhradu ušlého zisku vyloučen, nárok však, pokud jde o další žalované období, dán není. Po zrušení správních nezákonných rozhodnutí se mohla a měla žalobkyně domáhat vrácení bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo plněním z právního důvodu, který později odpadl. V daném řízení však žalobkyně ani netvrdila, že by se po [anonymizováno] vrácení plnění domáhala. Jelikož však z žádného právního předpisu povinnost vrácení takto přijatého plnění nevyplývá, nelze ani uvažovat o nesprávném úředním postupu žalované. Odvolací soud v tomto rozsudku provedl výpočet, na nějž zdejší soud pro stručnost odkazuje, kterým došel k částce, na níž žalobkyně z uvedeného důvodu z titulu náhrady škody v podobě ušlého zisku nárok nemá.

20. Odvolací soud dále zaujal názor, že nárok žalobkyně není řádně doložený- tedy se pohybuje v oblasti hypotézy. Uložil soudu prvního stupně znovu žalobkyni konkrétně poučit o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní Podle odvolacím soudem citované judikatury nestačí dokládat tvrzený nárok jen rámcovými smlouvami, které se ani všechny netýkají období rozhodného, tj. před zaplacením příspěvků, nebo jen výslechem svědků. Musí být doloženy konkrétní obchody a konkrétní částky, vynaložené na obchodování, dále musí být prokázáno, z jakých konkrétních účtů byly před zaplacením příspěvků obchody prováděny. Ušlý zisk jako ztráta, která v důsledku nezákonného rozhodnutí orgánu státu vzniká na základě toho, že nebylo žalobkyni umožněno disponovat se svými prostředky a ušel jí tak výnos, jehož by při běžném nakládání s těmito finančními prostředky za normálního běhu okolností dosáhla, předpokládá v průběhu dokazování, že bude porovnán stav před zaplacením příspěvků se stavem v následujícím období. Je nutno posoudit stav finančních prostředků na účtech žalobkyně u peněžních ústavů, se kterými má uzavřenu smlouvu o vedení účtů, a doložit stav obchodování s nimi, tj. posoudit stav finančních prostředků v roce 2006 a 2007, které měla žalobkyně v konkrétním čase k dispozici před zaplacením příspěvků, a porovnat, jaké obchody byly v těchto letech realizovány, a posoudit, s jakou pravděpodobností by mohly být realizovány v letech následujících, zda se nejedná o hypotetický nárok, který je teprve zpětně dovozován. K tomu je v kladném případě třeba vzít v úvahu, jaký byl stav na finančních trzích, jaké byly úrokové sazby apod. V tomto směru je nutné znalecké posouzení konkretizovat. Podklady však musí dodat žalobkyně.

21. Pokud jde o další námitku žalované, týkající se předběžného uplatnění nároku, tuto odvolací soud neshledal důvodnou.

22. Odvolací soud rovněž zaujal názor k další sporné otázce týkající se účinků zrušujících rozhodnutí. Podle odvolacího soudu po zrušení výše uvedených správních rozhodnutí odpadl právní důvod plnění s účinky od vydání nezákonných rozhodnutí (ex tunc). Podle odvolacího soudu je nutno vzít v úvahu, že v této věci nebyla zrušenými rozhodnutími založena (konstituována) nějaká práva, pouze byla uložena povinnost. Jestliže byla tato povinnost odstraněna zrušením rozhodnutí, odpadl důvod plnění, neboť původním rozhodnutím nebyl založen právní stav, kterým by někdo na jeho základě získal nějaké oprávnění, a proto není třeba ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu ČR v souladu se zněním § 99 správního řádu, domnělá práva, nabytá na základě zrušeného rozhodnutí, chránit. Proto účinky zrušujícího rozhodnutí je nutné vztáhnout zpětně-ex tunc ke dni vydání nezákonných rozhodnutí. V tomto smyslu odvolací soud dospěl k závěru, že za období od zaplacení uložené částky až do právní moci zrušujícího rozhodnutí není vznik nároku na náhradu ušlého zisku vyloučen.

23. Na základě výzvy soudu k prokázání vzniku a výše škody na straně žalobkyně tato doplnila důkazy dodatkem ke znaleckému posudku [číslo], v němž znalecký ústav [právnická osoba], dospěl k závěru, že v období, kdy žalobkyně zaplatila svůj příspěvek na univerzální službu za roky 2001 až 2006 disponovala dostatkem finančních zdrojů pro zajištění provozní činnosti, nepotřebovala dodatečné finanční zdroje k úhradě svých závazků, nebyly identifikovány skutečnosti ohrožující finanční zdraví žalobkyně. Na základě uplatňované investiční politiky a objemu finančních prostředků zhodnocovaných ve formě investic dospěl znalecký ústav k závěru, že v případě existence dodatečných volných finančních prostředků by žalobkyně zhodnocovala tyto prostředky jako investice.

24. Soud dále provedl důkaz opakovaným výslechem [celé jméno svědka], finančního ředitele žalobkyně, výslechem jeho podřízeného Ing. [jméno] [příjmení] a výpisy z účtu žalobkyně [číslo] [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] a od n1. 6. 2008 do [datum]. Z těchto důkazů však soud pro toto řízení zejména s ohledem na právní názor, který soud ve věci zaujal, jak bude uvedeno dále, žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí nezjistil.

25. Žalovaná ve svých podáních z [datum], [datum] a [datum] namítala, že na příspěvky na účet univerzální služby nelze nahlížet jako na volné prostředky, když povinnost tyto příspěvky platit vznikla žalobkyni ex lege, nemohla s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat, že finanční prostředky ve výši těchto příspěvků budou představovat volné finanční prostředky a její nárok je tak čistě hypotetický. Žalobkyně podle žalované ani výši ušlého zisku neprokázala, když konkrétně neprokázala ani způsob, jakým by s těmito konkrétními prostředky nakládala.

26. Ke zpochybnění závěrů znaleckého posudku předloženého žalobkyní nechala rovněž žalovaná zpracovat znalecký posudek společností [právnická osoba], č. posudku [číslo].

27. V posudku k otázce, zda u žalobkyně bylo nakládání s volnými finančními prostředky jejich umísťováním na finanční trh obvyklé, znalecký ústav odpověděl, že se nejednalo o jediný způsob nakládání a kruciálním způsobem nakládání s volnými prostředky byla výplata dividend.

28. Dále žalovaná namítala, že platby (příspěvky) na účet univerzální služby byly na účtu zřízeném pro tuto platbu a spravovaným [anonymizováno] pouze deponovány po určité období (v řádu dnů), aniž by se staly součástí státního, či jiného veřejného rozpočtu, než byly uvolněny příslušnému poskytovateli univerzální služby. Odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Ans 5/2009 ze dne 26. května 2009, kde tento soud k povaze účtu univerzální služby uvedl, že.:„ Účet univerzální služby je tedy zřízen a používán pouze pro přechodné deponování příspěvků ostatních operátorů ve výši ověřené prokazatelné ztráty a její následné převedení na účet poskytovatele univerzální služby“. Úřad tedy s příspěvky žalobkyně na účet univerzální služby (včetně příspěvku žalobkyně na účet univerzální služby za roky 2002 a 2004, které jsou předmětem této žaloby) nedisponoval a nedisponuje. Dále odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2017, čj. 9 A 131/2012-94, ve věci příspěvků na účet univerzální služby za rok 2003, který v této věci uvedl: "V nyní posuzované věci je třeba konstatovat, že ač má daná věc nepochybně i veřejnoprávní rozměr, vykazuje rovněž výrazné soukromoprávní aspekty. Předmětem platby není majetková pohledávka vůči státu, ale příspěvek na úhradu prokazatelné ztráty soukromoprávnímu subjektu (držiteli telekomunikační licence). Povinnost držitelů telekomunikačních licencí přispívat na tuto úhradu vznikla ex lege (§ 32 zákona o telekomunikacích) a přispěvatelé o této povinnosti nepochybně věděli. Veřejnoprávní prvek pak do tohoto procesu vstupuje zejména v podobě správních orgánů, které spravují účet, z nějž se prokazatelná ztráta hradí, a ověřují výši prokazatelné ztráty. Správní orgány tedy plní administrativní úkoly (správa účtu) a vystupují v podstatě jako garant toho, že jednotlivé soukromoprávní subjekty mezi sebou spravedlivě vypořádají závazky, které jim vznikly z ex lege povinnosti zajistit dostupnost služeb poskytovaných v rámci univerzální služby. Skutečnost samotného vzniku povinnosti úhrady univerzální služby byla tedy všem účastníkům zřejmá, a právní jistota ohledně samotného uplatnění nároku (povinnosti finančně se podílet na poskytování univerzální služby) tedy nemohla být ohrožena. V nyní posuzovaném případě nedochází ke svévolnému zásahu do právní jistoty žalobce (povinnost podílet se na úhradě ztráty z poskytování univerzální služby mu vznikla ex lege a žalobce o této povinnosti věděl; správní orgány ve správním řízení vystupují jako garant toho, že tíže této povinnosti bude spravedlivě rozdělena mezi jednotlivé držitele telekomunikačních licencí, a jádro jejich rozhodovací činnosti tedy netkví v určení, zda vůbec žalobci bude či nebude povinnost uložena), ani k favorizaci státní moci při uplatnění majetkové pohledávky (majetková pohledávka vzniká nikoli státu, ale držiteli telekomunikační licence jakožto poskytovateli univerzální služby)“. Podle žalované rozsudky Městského soudu v Praze čj. 10 Ca 349/2007-165 ze dne 1. prosince 2009 a čj. 11 Ca 393/2008-221 ze dne 22. března 2012, kterými byla zrušena pro nezákonnost předmětná rozhodnutí [anonymizováno] ve věci příspěvku žalobkyně na účet univerzální služby za roky 2002 a 2004, od kterých žalobkyně odvozuje svůj nárok na náhradu ušlého zisku, byla zrušena s účinky ke dni právní moci těchto rozsudků Městského soudu v Praze, tedy ex nunc.

29. V této souvislosti žalovaná rovněž poukázala na relevantní judikaturu Ústavního soudu, který v usnesení III. ÚS 1210/16 ze dne 31. 7. 2018 odkázal na závěry, které Nejvyšší správní soud přijal např. v rozsudku ze dne 4. 2. 2009 č. j. 1 As 79/2008-128 (č. 1815/ 2009 Sb. NSS), kde se zabýval tím, od kdy dochází ke zrušení územního rozhodnutí, a kde NSS uvedl (body 15 a 16), že: "Právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, dle níž se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej. Podle těchto rozhodnutí NSS po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá práva a povinnosti. Zrušení správního aktu má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna, akt již tedy nemůže v budoucnu založit další práva a povinnosti. Jedinou výjimku představuje skupina nicotných aktů, u nichž se má za to, že nebyly nikdy vydány, a tudíž nemohly působit právní následky ani v minulosti. Prohlášení nicotnosti, které jen formálně odstraňuje neexistující akt, proto působí ex tunc. Stejně tak v rozsudku ze dne 7. 9. 2017 č. j. 3 Azs 91/2016-46, bod 24, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že případné zrušení individuálního správního aktu soudem má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna. Rovněž zde zmínil, že soudní řád správní neobsahuje obdobné ustanovení, jako je § 99 správního řádu, umožňující určit, ke kterému okamžiku nastávají účinky spojené se zrušením rozhodnutí“.

30. Žalobkyně na vyjádření žalované reagovala podáním ze dne [datum]. Uvedla že závěry žalované jsou zcela v rozporu se zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu, zejména s § 5 a 8 odst. 1 tohoto zákona. Žalovanou zmiňovaná rozhodnutí se nikterak nedotýkají problematiky uplatňování náhrady škody dle tohoto zákona, tedy ani problematiky, která je projednávána v rámci tohoto soudního řízení. Je třeba totiž rozlišovat na jedné straně případné účinky„ ex nunc“, resp. presumpci správnosti správních aktů z hlediska následného postupu v „ meritorní“ správní věci, tedy problematiku spojenou se zásadou ochrany dobré víry a ochrany nabytých práv z pohledu vztahu jedinec – správní orgán (rozhodnutí NS 1 As 79/2008, kterým argumentuje žalovaná) a na druhé straně problematiku, která řeší odškodnění takového„ meritorního“ postupu, a to mezi jedincem a nikoliv správním orgánem, ale Českou republikou, a to právě postupem dle OdpŠk. Současně je v rámci tohoto významné a je třeba též rozlišovat, k čemu se žalovanou zmiňované účinky„ ex nunc“ vlastně pojmově vůbec vztahují. Žalovanou zmiňovaná judikatura řeší pouze účinky (a to pouze některé) toliko v rámci„ meritorní“ věci. Toto však nemá žádný dopad do vlastního mechanismu odškodnění (tedy jakéhosi sekundárního, resp. speciálního řízení v návaznosti na„ meritorní“ řízení), které s ohledem na existenci nezákonného„ meritorního“ rozhodnutí žalobce požaduje v tomto řízení. Pokud by argumentace žalované byla správná, tak v takovémto případě by de facto neexistovala žádná reálná možnost se v rámci odškodnění domáhat jakéhokoliv ušlého zisku (v podstatě i jakékoliv jiné škody) v důsledku nezákonného správního rozhodování (resp. toto by bylo pojmově vyloučeno“) právě s odkazem na to, že do doby, než by prvotní nezákonné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, tak by bylo dle žalované nutno na něj po celou tuto fázi nahlížet jako na bezvadné. Toto je však zcela absurdní závěr, když je zcela běžné a logické náhradu škody ve formě ušlého zisku požadovat od doby faktického zásahu, resp. prvotního stavu vyvolaného samotným„ vznikem“ nezákonného rozhodnutí, se kterým jsou spojeny právní a faktické důsledky, a nikoliv až jeho následným„ dodatečným“ zrušením. Závěr prezentovaný žalovanou by naopak znamenal faktické odpírání spravedlnosti, pokud by případnou možnost jakékoliv náhrady spojoval až právě se zrušujícím rozhodnutím, když doba vydání tohoto zrušujícího rozhodnutí závisí na mnoha faktorech nezávislých na vůli odškodňovaného, která navíc nemá nic společného s faktickým nezákonným„ zásahem“, který naopak fakticky působí pouze do doby, kdy prvotní nezákonné rozhodnutí je následně zrušujícím aktem zrušeno. Rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost s účinky do budoucna, nezákonnost zrušovaného rozhodnutí zde však je od samého počátku, tedy od vydání nezákonného rozhodnutí.

31. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

32. Nejprve soud řešil otázku, zda má žalobkyně případně nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku za celé požadované období, která již byla částečně modifikována rozsudkem odvolacího soudu, jak je uvedeno výše. Odvolací soud dopěl k závětu, že tento nárok by mohl být dán pouze do doby právní moci rozhodnutí, jimiž byla rozhodnutí správního orgánu pro nezákonnost zrušena. Rozsudek Městského soudu v Praze ve věci 10 Ca 347/2007 nabyl právní moci 19. 1. 2010. Již následujícího dne, tedy [datum], tak žalobkyně mohla žádat o vrácení zaplaceného příspěvku na účet univerzální služby za rok 2004, což neučinila. Žalobou ve věci 38 C 166/2013 se ušlého zisku domáhá od [datum] do [datum], když v tomto období jí ušel zisk v podobě úroku 1,95% ročně a tento zisk za období od [datum] do [datum] (354 dní) kapitalizovala částkou 1 522 197,74 Kč, což za 1 den činí (1 522 197,74: 354) 4 299, 9935 Kč a za 208 dní od [datum] do [datum] se jedná o částku 894 398,64 Kč, na kterou tedy žalobkyni nárok vzniknout nemohl. V této části nároku včetně příslušenství v podobě úroku z prodlení tak byla žaloba zamítnuta z výše uvedených důvodů.

33. Ohledně další části nároku na náhradu škody soud uzavřel, že ani v tomto případě žaloba důvodná není. Soud považuje za důvodnou obranu žalované spočívající v posouzení, zda účinky správních rozhodnutí [anonymizováno] nastaly ex tunc nebo ex nunc.

34. Ve svém rozsudku ze dne [datum], kterým soud žalobě vyhověl, zaujal názor, že podkladová rozhodnutí (tedy rozhodnutí o ověření výše prokazatelné ztráty [právnická osoba] [právnická osoba] z poskytování univerzální služby) i navazující rozvrhová usnesení vztahující se k náhradě prokazatelné ztráty za roky 2002 a 2004 byla zrušena s účinky ex tunc ke dni vydání těchto nezákonných rozhodnutí. Tento názor blíže v zrušujícím rozsudku z [datum] rozvedl odvolací soud, když uzavřel, že v této věci nebyla zrušenými rozhodnutími [anonymizováno] založena (konstituována) práva, pouze byla uložena povinnost. Jestliže byla tato povinnost odstraněna zrušením rozhodnutí, odpadl důvod plnění, neboť původním rozhodnutím nebyl založen právní stav, z kterého by jiná osoba získala nějaké oprávnění, a proto není třeba ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu ČR v souladu se zněním § 99 správního řádu, domnělá práva, nabytá na základě zrušeného rozhodnutí, chránit. Proto účinky zrušujícího rozhodnutí je nutné vztáhnout zpětně ex tunc ke dni vydání nezákonných rozhodnutí. Tento názor však dle prvostupňového soudu na základě nově najevo vyšlých skutečností není správný. Odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal na ustanovení § 99 správního řádu, který v odst. 1 stanoví, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat od právní moci přezkoumávaného rozhodnutí nebo od právní moci rozhodnutí v přezkumném řízení. V odst. 2 pak stanoví, že pokud se ruší rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci přezkoumávaného rozhodnutí. Ani toto ustanovení tedy neurčuje jednoznačně, k jakému datu účinky zrušení nastávají. V daném případě však Městský soud v Praze, když nezákonná rozhodnutí rušil, nepostupoval dle správního řádu, ale podle zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), který obdobné ustanovení neobsahuje. Je sice zřejmé, že z tohoto ustanovení lze analogicky vyjít, nicméně ani § 99 správního řádu nevylučuje možnost, aby v případě, že je rušeno správní rozhodnutí, které ukládalo toliko povinnost, byly účinky zrušení stanoveny jinak něž od počátku (ex nunc). Poté, co v této věci rozhodl odvolací soud, Městský soud v Praze v rozsudcích č.j.. 9 A 131/2012 – 94 ze dne 18. 1. 2017 a 9A 134/2012 – 99 ze dne 29. 9. 2016 (řízení se týkala přezkoumání rozhodnutí [anonymizováno] ve věci prokazatelné ztráty za poskytování univerzální služby za roky 2003 a 2005) zaujal názor, že věc nelze zjednodušovat na vztah žalobce a žalovaného ([anonymizováno] ca [anonymizováno]), v němž by byla státem uložena povinnost pouze žalobci ([anonymizováno]), neboť jde o spor vykazující i výrazné soukromoprávní prvky, v němž se jedná o práva a povinnosti několika držitelů telekomunikační licence, včetně poskytovatele univerzální služby. Je proto zcela legitimní uzavřít, že v zájmu právní jistoty těchto subjektů je namístě posoudit zánik účinků zrušovaných správních rozhodnutí až ke dni právní moci rozhodnutí soudu, kterými byla zrušena s tím, že po celou dobu až do jejich zrušení je třeba na tato rozhodnutí pohlížet jako na správná a závazná, jak ostatně vyplývá i z usnesení Ústavního soudu ÚS 1210/16 ze dne [datum], na které poukázala žalovaná a které bylo vydáno rovněž až poté, co odvolací soud v tomto řízení zaujal právní názor, kterým se soud prvního stupně z výše uvedených důvodů necítí být vázán. Navíc je třeba zohlednit, že povinnost žalobkyně podílet se na prokazatelné ztrátě za poskytování univerzální služby pro žalobkyni i ostatní operátory vyplývá přímo ze zákona, žalobkyně se zaplacením podílů na tuto ztrátu musela počítat. Skutečnost, že s touto povinností byla srozuměna ostatně plyne i z toho, že po zrušení podkladového a zejména rozvrhového usnesení nepožádala [anonymizováno] o vrácení zaplacené částky, když jí bylo jistě zřejmé, že povinnost k zaplacení jí bude znovu stanovena, což se také stalo. Pro posouzení, zda žalobkyni právo na náhradu škody vzniklo, je dle názoru soudu podstatné i to, že účet, na který jsou příspěvky shromažďovány, sice spravuje [anonymizováno], který je však obratem odesílá poskytovateli univerzální služby.

35. Námitku žalobkyně, že otázka, k jakému datu účinky zrušení správního rozhodnutí soudem je nerozhodná pro možnost dovolat se náhrady škody, soud nepovažuje za případnou. Jak již bylo uvedeno výše, z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou odkázal i Ústavní soud, právní řád presumuje správnost aktů vydaných orgány veřejné správy, správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej. Podle těchto rozhodnutí NSS po celou dobu své existence až do svého eventuálního zrušení vyvolává správní akt právní následky, zakládá práva a povinnosti, což znamená dle názoru soudu, že až do chvíle právní moci rozsudků, kterými byla nezákonná rozhodnutí [anonymizováno] zrušena, tato žalobkyni zavazovala a její plnění tak bylo poskytnuto v souladu se zákonem a žalobkyni tak nemohla vzniknout škoda, jíž se v tomto řízení domáhá. Soud nesdílí názor žalobkyně, že je třeba odlišovat účinky zrušovaných rozhodnutí od nároku na náhradu škody proti státu z důvodu vydání nezákonných rozhodnutí, neboť jinak by neexistovala "žádná reálná možnost se v rámci odškodnění domáhat jakéhokoliv ušlého zisku (v podstatě i jakékoliv jiné škody) v důsledku nezákonného správního rozhodování (resp. toto by bylo pojmově vyloučeno“) právě s odkazem na to, že do doby, než by prvotní nezákonné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno, tak by bylo dle žalované nutno na něj po celou tuto fázi nahlížet jako na bezvadné". Zde je třeba znovu odkázat na konkrétní okolnosti každého případu, tedy jak bylo již uvedeno výše, konkrétně v této věci vznikla žalobkyni povinnost podílet se na prokazatelné ztrátě z poskytnuté univerzální služby přímo ze zákona, zrušovaná rozhodnutí [anonymizováno] nezakládala pouze povinnost žalobkyni, ale odrážela povinnosti (i práva) všech operátorů a bylo tak v zájmu právní jistoty těchto operátorů, aby práva a povinnosti ze zrušených správních rozhodnutí trvala po celou dobu jejich platnosti.

36. Z výše uvedených důvodů soud žalobu jako celek zamítl.

37. Náklady řízení soud posoudil dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, má proto právo na jejich náhradu. Žalovaná v řízení nebyla zastoupena advokátem, náleží jí proto náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 31 úkonů ve výši po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., a to ve věci 38 C 166/2013 vyjádření ze dne 11. 3. 2014, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], odvolání ze dne [datum] a [datum], účast na ústním jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] / Městský soud v Praze), [datum] (Městský soud v Praze), [datum], [datum], [datum], [datum], 10. 3. 2022. Ve věci 19 C 28/2015 před spojením ke společnému projednání žalované učinila tyto úkony, za něž jí náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč: vyjádření z [datum], [datum], [datum], účast na ústním jednání [datum], [datum]. Žalované dále náleží náhrada nákladů za znalecký posudek vypracovaný dle zadání žalované s doložkou dle § 127a o.s.ř. znaleckou kanceláří [právnická osoba] ve výši 544 500 Kč Celkem náklady žalované činí 553 800 Kč.

38. V řízení vedeném pod sp. zn. 51 C 300/2013 před spojením ke společnému projednání žalované náklady řízení nevznikly.