39Co 210/2021

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci nezletilé: E. F., narozená xxx bytem trvale S., P. zastoupené Městskou částí Praha 3 se sídlem Úřadu městské části Praha 3 Seifertova 559, 130 00 Praha 3 - Žižkov dcery rodičů: Mgr. M. F., narozená xxx bytem P., N., S. r. zastoupená zmocněnkyní V. M. (nikoli pro doručování písemností) bytem N S., P. V. F., narozený xxx bytem trvale P., P. zastoupený advokátem JUDr. A. P. sídlem S., P. o návrhu otce na změnu úpravy styku matky s nezletilou, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. května 2021, sp. zn. 10P 20/2015 takto:

Výrok

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným usnesením ve výroku I rozhodl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 1. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1634, se ve výroku II, III a IV věta prvá ruší (výrok I). Výrokem II nařídil předběžné opatření, podle něhož je matka oprávněna se s nezletilou stýkat každou sudou sobotu v měsíci v době od 10:15 do 17:15 hodin za asistence pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi A. F., K., P. s tím, že styk může proběhnout na kterémkoli místě v P., otec je povinen nezletilou na styk s matkou připravit a styk umožnit, nezletilou předat při započetí styku matce a matka nezletilou při ukončení styku předá otci. Matce dále uložil povinnost hradit služby pracoviště A. F. dle platného ceníku, zveřejněného na webových stránkách xxx v hotovosti oproti příjmovému dokladu (výrok II). Výrokem III uvedl, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 1. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1634, zůstává ve výroku IV věta druhá v platnosti.

2. Při svém rozhodování vycházel z návrhu otce ze dne 13. 5. 2021, jímž se otec domáhal úpravy asistovaného styku matky s dcerou každou sudou sobotu v době od 11:00 do 15:00 hodin a každé úterý v měsíci v době od 19:00 do 20:00 hodin prostřednictvím internetové platformy xxx. Uvedl, že ve věci již bylo dne 23. 2. 2021 nepravomocně věcně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilé. Ta po návratu z velikonočních prázdnin, trávených s matkou na S., otci sdělila, že ji matka navádí, aby ve škole do sešitu denně psala učitelce, že se chce vrátit na S., totéž má sdělovat školní psycholožce či řediteli školy. Ve škole má také opakovat, že má intoleranci na potraviny. Dále matka nezletilou naváděla, aby každý týden elektronicky poslala dopis s. prezidentce a ombudsmanovi s tím, že se chce vrátit na S. Při xxx hovoru pak měla matce plyšovou hračkou dát znamení, že to udělala. Nezletilá však žádné dopisy psát nechce. Matka jí opakuje, že jí musí pomoci bojovat, a že když se nezletilá nebude snažit, už nepřijede. Nezletilá se bojí emočních výbuchů matky, a proto raději udělá, co matka chce, případně jí to alespoň řekne, aby mohla čas s ní prožít bez potíží, výčitek či scén. Při setkání s matkou v termínu od 8. do 9. 5. 2021 dostala od matky pokyn, aby uváděla, že se otce bojí. Matka tak záměrně, dlouhodobě a intenzivně na nezletilou vyvíjí nepřijatelný nátlak, výrazně tak ovlivňuje její morální i sociální vývoj a vštěpuje jí vzorce chování, narušující správný vývoj její osobnosti. K návrhu připojil trestní oznámení na matku pro ohrožování výchovy dítěte.

3. K návrhu otce se vyjádřil opatrovník nezletilé, který se o popsaných skutečnostech dozvěděl od otce a s nezletilou provedl pohovor. Sdělila mu, že byla informována o svěření do péče otce a uvedla, že je ráda. Zopakovala, že když je s matkou, ta ji nutí psát dopisy na různé instituce se sdělením, že chce žít na S. S. prezidentce a ombudsmanovi má psát na kontaktních formulářích na internetu. Posléze při hovoru s matkou přes xxx má dát matce znamení, že dopisy odeslala. Ve skutečnosti dopisy neodesílá. Když byla s matkou, její dopisy matka poslala poštou. Má rovněž sdělovat třídní učitelce i školní psycholožce, že chce žít s matkou na S. Dle pokynu matky jim má sdělovat, že se otce bojí. Má neustále hovořit i o intoleranci na potraviny. Pokud to neudělá, matku neuvidí. Nic takového však dělat nechce. Chce zůstat s otcem, P. a R. v Č. r. Matka si nepřeje, aby otce na nádraží objímala. Opatrovník shrnul, že nezletilé se nelíbí plnit matčiny instrukce, nedokáže se jí však postavit a používá různé úhybné manévry včetně uchylování se ke lžím. Navíc nezletilé by dle jejího vyjádření nevadila ani asistovaná úprava styku, pouze se obává finanční situace matky. Takové chování matky nezletilou poškozuje, činí nezletilou nešťastnou, s postojem matky nesouhlasí. Matka se s nastalou situací nemůže smířit. Opatrovník projevil snahu nalézt zařízení, zajištující bezplatné asistované kontakty, to se mu na víkendy nalézt nepodařilo.

4. K vyjádření připojil zprávu z K. centra C. n. ze dne 4. 5. 2021, v němž se nezletilá svěřila terapeutce se svým náhledem na chování matky. Uvedla, že by si přála, aby se na ni matka nezlobila, že má ráda otce. Je pro ni stresující obava sdílet s matkou jakékoli pozitivní zážitky s otcem. Má obavy řešit některé věci i s pracovnicí xxx i terapeutkou z obavy, aby něco „nepokazila“. Když dříve řekla něco „nevhodného“, matka se na ni zlobila a řekla jí, že ji kvůli tomu už nikdy neuvidí. Podle terapeutky byla nezletilá matkou manipulována i před konzultacemi v centru. Např. se zdálo, že byla pod tlakem o S. mluvit jako o místě, kde má domov a přátele, či mluvit o přání se tam vrátit. V uvolněnější atmosféře uvedla, že dobu, strávenou tam s matkou, vnímá jako krátkou a nepříjemnou.

5. Soud prvního stupně provedl dne 18. 5. 2021 s nezletilou pohovor za přítomnosti opatrovníka a v kanceláři soudkyně. Nezletilá uvedla, že matka po ní chce, aby psala č. ombudsmanovi i s. prezidentce přes formuláře na webových stránkách, každý týden ombudsmanovi v pondělí a prezidentce ve středu a čtvrtek, aby to nevypadalo, že ji matka navádí, protože v úterý a čtvrtek spolu hovoří přes xxx. Odeslání dopisů má posléze matce potvrdit přes xxx plyšovou hračkou. Když byla u matky, dvakrát tak učinila i ručně. Má psát o strachu z otce, touze být na S. Od minulého roku musí psát učitelce do sešitu, že chce být na S., což nedělá, protože nechce. Chce zůstat s otcem, P. a R. v Č. r. Paní V. ve škole má říct, že na ni táta křičí. Když za ní otec přišel a myslel si, že napsala prezidentce, svěřila se mu a ulevilo se jí. Sdělila i to, že při asistovaných stycích, když se pracovnice A. F. vzdálila, jí matka šeptá, co má říct. Ohledně asistovaných styků jí matka řekla, že na to nemá peníze. Stačila by jí i jedna sobota za 14 dnů, protože „mamka říká, že je unavená“. Když byla na S., dědečka napadlo, aby napsala řediteli, že chce být na S., že se bojí táty a že táta na ni křičí. Na pokyn mamky má říkat, že u ní jí speciální potraviny kvůli intoleranci. Takové potraviny nejí, intoleranci nemá. Chtěla by, aby xxx rozhovor neprobíhal v sobotu, protože chce být s kamarádkami. Matka také chtěla, aby při pohovoru s opatrovníkem plakala. O otci před matkou nemluví, protože to matce vadí. Matka jí při zmínce o něm říká, že s ní nebude ztrácet čas, utrácí peníze za nic, že chce nezletilá u nich zůstat.

6. Soud prvního stupně uvedl, že ve věci nepravomocným rozsudkem ze dne 23. 2. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1714, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1754, a opravného usnesení ze dne 3. 5. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1787, nezletilou svěřil do péče otce, rozhodl o vyživovací povinnosti matky, upravil běžný i speciální styk matky s dcerou a již pouze při běžném styku matce uložil povinnost zdržet se vycestování s dcerou mimo území Č. r. Dále zamítl návrh matky na změnu obvyklého bydliště nezletilé a na stanovení výživného za dobu od 28. 6. 2018 do 9. 10. 2019. Uvedl, že matka je dosud na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 27. 1. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1634, ve spojení s usnesením Městského soud v Praze ze dne 20. 1. 2020 (správně 3. 3. 2021), č. j. 39 Co 72/2021-1705, oprávněna stýkat se s dcerou mimo jiné každý sudý víkend od soboty 10:15 hodin do neděle 17:15 hodin, za povinnosti zdržet se vycestování s dcerou mimo území Č. r. bez souhlasu otce. Na základě usnesení ze dne 23. 2. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1698, se matka mohla stýkat s dcerou od 27. 2. do 7. 3. 2021, a poté dle usnesení ze dne 29. 3. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1739, od 1. 4. do 5. 4. 2021 i na území S. r.

7. Právně soud prvního stupně vycházel z nařízení Rady ES č. 2201/2003 a obvyklého bydliště nezletilé na území Č. r. ve spojení s § 102 odst. 1, § 75c odst. 1, 2, 3, 4, § 76 odst. 1 písm. e/ a § 77 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Uzavřel, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána. Obecně uvedl, že nelze se podrobněji zabývat hmotněprávní stránkou věci, ale otázkou nutnosti zatímní úpravy poměrů účastníků. Vždy je třeba pečlivě zvážit, zda je splněna podmínka naléhavé potřeby předběžného opatření. Z povahy předběžných opatření rovněž vyplývá, že nebudou zjišťovány všechny rozhodné skutečnosti, které by soud musel mít zjištěny, vydával-li by konečné rozhodnutí, ale i tak musí mít soud za osvědčené alespoň základní skutečnosti, aby posoudil, zda je skutečně dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků. Zatímní úprava poměrů předběžným opatřením přichází v úvahu tam, kde soud dospěje k závěru, že v důsledku jeho rychlého autoritativního zásahu vznikne méně škod, než když nezasáhne.

8. Konkrétně vycházel z toho, že v dané věci po vydání meritorního rozhodnutí byly zjištěny takové poměry, jimž odpovídá potřeba nové zatímní úpravy poměrů účastníků. Na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru o potřebě zatímní úpravy odlišné od té v meritorním rozhodnutí. Zjištěné skutečnosti představují ohrožení zdravého rozumového a citového vývoje nezletilé. Je třeba zamezit vystavování nezletilé dalšímu tlaku ze strany matky, spočívajícího v tom, že nutí dceru k rozesílání dopisů ombudsmanovi i s. prezidentce s přáním vrátit se na S., ačkoli tak činit nechce. Matka nezletilou manipuluje i tak, že má podle jejího přání sdělovat třídní učitelce, řediteli školy i psycholožce, že se chce vrátit na S., ačkoli to není pravda, protože chce zůstat v Č. r. Má rovněž sdělovat, že se otce bojí, i když to tak není, protože má naopak otce ráda. Matka jí však zakazuje projevovat city k němu. Rovněž ji nabádá ke sdělování nepravdivých informací ohledně potravinové intolerance. Tento nátlak výrazně ovlivňuje morální i sociální vývoj nezletilé, matka jí vštěpuje nepřijatelné vzorce chování. Pro nezletilou je situace zatěžující a stresují, neboť se obává hněvu matky za to, že má ráda svého otce. Matčino chování soud prvního stupně označil za psychické týrání, když navíc nezletilé vyhrožuje, že řekne-li něco nevhodného, už matku kvůli tomu nikdy neuvidí. Matka tak činí i přesto, že je jí znám silný citový vztah dcery k ní.

9. Ke genezi věci soud prvního stupně uvedl, že v důsledku opakovaného protiprávního přemístění nezletilé na S. usnesením (Obvodního soudu pro Prahu 3) ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 P 20/2015-998, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 39 Co 325/2019-1037, nezletilou zatímně svěřil do péče otce a styk upravil pouze formou asistovanou tak, aby matka nemohla nezletilou opětovně unést na S. Postupně byla tato forma asistovaných styků nahrazena asistovaným předáváním a nakonec styky bez asistence, ale na území Č. r. Později soud matce umožnil s dcerou strávit jarní a velikonoční prázdniny již mimo toto území. Nepravomocným meritorním rozsudkem upravil rovněž prázdninový styk matky s dcerou i mimo území Č. r., kdy zohlednil matčinu lítost nad svým chováním, kterou projevila při soudním jednání, a uvěřil jí, že si celou situaci uvědomila. S ohledem na nyní zjištěné skutečnosti uzavřel, že matka hovořila pouze účelově a v rozporu se skutečnými záměry. Čas, který mohla s dcerou trávit mimo území Č. r., zneužila k vyvíjení nepřijatelného nátlaku na nezletilou a manipulovala s ní. Jednoznačně prokázala, že neuznává roli a důležitost otce v životě nezletilé, protože jinak by po ní nikdy nemohla chtít, aby otce při loučení či vítání neobjala, nedopustila by, aby se nezletilá před ní bála projevit, že má ráda otce. Prokázala nerespektování toho, že nezletilá má dva rodiče a že je v jejím zájmu mít pevný a rovnocenný vztah s nimi oběma. Nezletilou manipuluje k jednání, které je pro ni stresující, nutí ji lhát a předstírat. Ačkoli sama apelovala na zúčastněné, aby naslouchali hlasu nezletilé, sama tak nečiní a přání nezletilé slyšet nechce. Neuvědomuje si, že toto chování může do budoucna nechat vážné následky na zdravém vývoji nezletilé.

10. Uvedl, že nemá důvod nevěřit opakovaně projeveným skutečnostem ze strany nezletilé, která jednání matky shodným způsobem popsala jak opatrovníkovi, tak terapeutce v krizovém centru a přímo i soudkyni při pohovoru s ní. Uvedl, že nezletilá je již ve věku, kdy se již od matky nenechá tak snadno ovlivnit. Přístup matky se jí nelíbí, postupem času nachází odvahu a nebojí se své přání říci nahlas. K otci, u něhož je v péči od října 2019, si vybudovala vztah, má ho ráda, měla možnost poznat jaký je a jaký obraz o něm vytváří matka. Shrnul, že je namístě eliminovat shora popsané manipulativní jednání matky s nezletilou a opětovně z tohoto důvodu přistoupil k úpravě asistovaných styků. Vycházel i z projeveného přání samotné nezletilé. S ohledem na nemožnost asistence o víkendech rozhodl o asistenci pracoviště A. F. a s ohledem na důvody tohoto postupu uložil úhradu asistence pouze matce.

11. Uvedl dále, že návrh otce je zásadně důvodný i ohledně styku přes platformu xxx každé úterý, každý lichý čtvrtek a každou lichou sobotu v době od 19:00 do 20:00 hodin, neboť při tomto typu kontaktu matka na nezletilou nátlak nedělá, byť pouze z obavy z nahrávání hovorů otcem. S ohledem na povahu předběžného opatření však uzavřel, že absentuje podmínka naléhavosti potřeby a bezodkladné nutnosti zatímní úpravy v tomto rozsahu. Proto ponechal v platnosti stávající zatímní úpravu.

12. Proti usnesení soudu prvního stupně podala včasné odvolání matka s návrhem na jeho zrušení. Zopakovala, že již od října 2019, kdy došlo k šokové separaci nezletilé od matky, její styk s ní probíhal limitovaně. Zdůraznila, že otec byl za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 2 roky s tříletou podmínkou, odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. xxx, který byl dne 19. 12. 2018 potvrzen odvolacím soudem. Z trestního spisu vyplývá, že k týrání matky docházelo za přítomnosti dcery. Poukázala na zprávy MUDr. F. i M. Š. a znalecký posudek Š. V. Nezletilá je tak sekundární obětí domácího násilí. Nezletilé měla být poskytována zvláštní ochrana dle zák. č. 45/2013 Sb., která je jí dlouhodobě odpírána. Matka byla skrze dítě podrobována pokračování v domácím násilí, mstění a trestání. Zdůraznila, že po celou dobu řízení nezletilá prosí, aby byla v péči matky. Soud však navzdory násilnickému chování otce a vyjádření odborníků MUDr. Š. a MUDr. Z. toto přání po celý čas ignoroval. Žádosti E. hodnotil jako manipulaci matkou. Okolnost, že nezletilá nevykazuje znaky syndromu zavrženého rodiče, je rovněž i závěrem znaleckého posudku PhDr. Z. Nyní soud dlouhodobě z moci státní autority nastavil poměry nezletilé tak, aby limitovaný styk s matkou byl pod asistencí. Soudu vytýkala nekritické přejímání informací získaných od nezletilé o poškozování matkou, tento přístup označila za alarmující. Uvedla, že otec nezletilou prokazatelně izoluje od matky i její rodiny na S., jejích vrstevníků a podrobuje ji psychickému i fyzickému nátlaku. Uvedla, že před „věrohodnou výpovědí“ otec nezletilou budil před šestou hodinou ranní tak, aby ji fyzicky vyčerpal. Nezletilá musela další hodiny čekat před kanceláří před nástupem do školy. Otec elimininoval mimoškolní aktivity E. Bránil jí i v běžné docházce, nastolil distanční výuku, do školy nechodila vůbec a poté jednou týdně v pondělí, s poukazem na e-mail základní školy ze dne 28. 5. 2021. „Věrohodné výpovědi“ tak předcházelo psychické i fyzické vyčerpávání tak, aby s ní otec mohl snáze manipulovat. V květnu 2021 E. vypovídala u soudu za situace, kdy s ohledem na otcem uváděnou karanténu nezletilé s matkou neměla styk více než měsíc. Tato okolnost neguje možnost matky dítě zastrašovat. Nevěrohodnost vyplývá i z dlouhodobého nátlaku otce a jeho manipulace s nezletilou. K potravinové intoleranci uvedla, že otec sám matce zaslal výsledky testů a intoleranci stvrdil. K oslovení ombudsmana nezletilou uvedla, že nezletilá se s jeho úlohou seznámila ve škole a nikoli skrze matku. K tomu, že měla navádět dceru, aby říkala, že se otce bojí a nemá jej ráda, uvedla, že nezletilá sama v tomto směru svoji matku spontánně kontaktuje, poukázala na nedatované zprávy SMS. Poukázala i na to, že v rámci školní úlohy E. otce namalovala jako usměvavého satana, uvedla, že by chtěla, aby otec šel do vězení. Otce se bojí tak, že raději úmyslně neudělá zkoušky na otcem vybranou školu, aby nemusela říci svůj názor, poukázala na korespondenci rodičů z června 2021 a zprávu A. F. z téhož měsíce. Zdůraznila zprávu ze základní školy Sv. M. ze dne 23. 3. 2020, podle níž nezletilá uvedla, že nechce jít k otci, nakreslila jej jako satana a vyslovila přání, aby šel do vězení. K období, kdy se s dcerou nestýkala, uvedla, že tomu tak bylo z důvodu koronavirové krize, kdy hranice mezi republikami byly uzavřené. Opatrovníkovi vytýkala nehájení zájmů nezletilé, porušování práv matky a dítěte např. v tom, že později odvolal dříve tvrzenou nekontaktnost matky. Podle matky si je soud vědom důkazů o strachu nezletilé z otce, pokračuje však v kampani trestání a mstění se matce. Osobnost otce je dle znaleckých posudků „narcistní s násilnickými sklony“. Poukázala na znalecké posudky MUDr. K. a PhDr. G. Napadené usnesení je podle matky v rozporu s obecnými poznatky o domácím násilí, v rozporu s důkazy i logickým myšlením, kdy otec má nezletilou dlouhodobě ve výlučné péči a tak pod svojí kontrolou. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. xxx zdůraznila, že zájmem dítěte je zachování vztahů s oběma rodiči. Soudy nepřípustně zasáhly do vztahu matky a dítěte. Faktický stav rozvrací rodinný život jich obou. Odkázala i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, konkrétně ve věci S. proti N., P. proti N., K. proti N. Shrnula, že výsledek předběžné úpravy slouží k tomu, aby otec za účasti státních orgánů pokračoval v domácím násilí za devastace vztahu matky a dcery.

13. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu dle odvolání matky, v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud po přezkoumání věci souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně a na jeho přijaté a řádně odůvodněné závěry pro stručnost odkazuje.

15. K jednotlivým zásadním odvolacím námitkám matky uvádí odvolací soud následující:

16. Matka v odvolání v prvé řadě argumentuje tím, že otec se vůči ní a sekundárně i vůči nezletilé dopouštěl násilí, a za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 2 roky s tříletou podmínkou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. xxx, následně potvrzeným odvolacím soudem.

17. Z obsahu spisu vyplývá, že ohledně poměrů nezletilé rodiče uzavřeli před Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 24. 4. 2015, č. j. 10 P 20/2015-58, opatrovnickou dohodu, podle níž byla nezletilá svěřena do péče matky. Ohledně styku otce s dcerou byli umluveni, že otec dceru bude po dohodě vídat 2 x týdně a rovněž po domluvě o víkendech. Matka tehdy bydlela na adrese P., S. v bytě, který rodiče společně zakoupili dne 29. 4. 2009. Rovněž dle potvrzení ve spise matka tehdy pracovala u xxx penzijní společnosti, a.s. V období od 1. 10. 2015 do 31. 12 2016 pracovala u C. CZ s. r. o. Dne 20. 6. 2016 podal otec návrh na úpravu styku s dcerou odůvodněný tím, že v rámci opatrovnické dohody zaujal vstřícný postoj k matce a v rámci rozvodového vypořádání darovací smlouvou ze dne 9. 2. 2016 matce postoupil uvedený byt. Po zapsání bytu na její jméno začaly problémy se stykem s nezletilou. Rovněž podle obsahu spisu dne 14. 6. 2016 došlo v bytě k incidentu, kdy matka z obavy o své zdraví zavolala Policii ČR a otec policii odevzdal klíče od bytu. Matka k chování otce před soudem dne 2. 9. 2016 uvedla, že k incidentům s otcem docházelo i dříve. Podle zprávy dětské lékařky MUDr. F. ze dne 10. 9. 2016 tato shledala na straně nezletilé vše v pořádku. Podle zprávy o šetření poměrů nezletilé opatrovníkem ze dne 3. 10. 2016 vyplývá, že nezletilá sdělila, že otec „búchal“ mamu, a proto je „zlý“. Na dotaz, zda tak činil i jí odpověděla, že ne. Tehdy sdělila, že kdyby měl táta více plyšáků, líbilo by se jí u něj víc a mohli by je jít s tátou koupit. Líbí se jí, když si s otcem hrají s hračkami, hrají také počítačové hry. Také se procházejí a k tátovi se těší. Opatrovník tehdy uzavřel, že matka patrně před nezletilou ventiluje vztahové problémy s otcem a dítě tak ujišťuje, že je otec špatný. Nezletilá byla svědkem partnerských hádek a fyzického napadení, mělo by jí však být vysvětleno, že jde o konflikt partnerský a nikoli mezi ní a rodičem. Bude-li postoj matky přetrvávat, může dojít k závažnému narušení vztahů dítěte s otcem.

18. Z uvedeného lze uzavřít, že prvotně vztahy mezi rodiči zásadním způsobem poznamenalo násilí otce vůči matce, které vyvrcholilo incidentem dne 14. 6. 2016, a že situacím byla nezletilá přítomna. Lze však rovněž uzavřít, že od tohoto data již otec do bytu matky nechodí a k násilí nedochází, matka se dle svých slov s otcem stýká pouze na veřejnosti. Své negativní pocity k otci však ventiluje před nezletilou, která má otce ráda, a poškozuje tak jejich vzájemný vztah.

19. Matka dále uváděla, že nezletilé byla soudem dlouhodobě odpírána práva jako oběti sekundárního násilí stejně jako matce. Není úkolem opatrovnického soudu zabývat se ochranou práv matky, byť do uvedeného data oběti domácího násilí. Poměry nezletilé byly xxx prošetřovány v souvislosti s vedenými opatrovnickými řízeními. Z citované zprávy ze dne 3. 10. 2016 však již tehdy vyplývalo, že matka, místo aby dceři vysvětlila, že chování otce ve vztahu k ní, byť mu byla svědkem, nesměřovalo vůči nezletilé, dítě ventilováním partnerských problémů před nezletilou, možná i nevědomě, indoktrinovala proti otci. Z téže zprávy pak vyplývá, že nezletilá se ani tehdy otce nebála a měla jej ráda. Dle doporučení Policie ČR, jak tvrdila matka, byl usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 10 P 20/2015-222, upraven asistovaný styk otce s dcerou prostřednictvím P. D. z. s. každou středu od 15:00 do 16:00 hodin. Podle vyjádření opatrovníka ze dne 1. 6. 2017 probíhají asistované styky otce s dcerou dle sdělení ředitelky P. D. z. s. velmi dobře, není třeba v nich pokračovat a lze přistoupit k asistovanému předávání. Tomuto závěru odpovídá předběžné opatření soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j. 10 P 20/2015-123, již s úpravou pouze asistovaného předávání každou středu od 14:00 do 17:00 hodin. Podle závěrů znaleckého posudku MUDr. Z. ze dne 23. 6. 2017 jsou oba rodiče osobnostmi bez znaků svědčících pro psychické onemocnění, matka se zvýrazněnými rysy úzkostnosti, mírné nezralosti a pythiatickými. Otec má zvýrazněny rysy neurotické a perfekcionalistické. Nezletilá má hluboký vztah k matce se znaky fixace. K otci má vztah ambivalentní, s ohledem na úzký vztah k matce lze předpokládat kopírování chování matky, která bude svými emočními projevy negativní prožitky u dcery posilovat. Ačkoli nezletilá sama sdělila, že někdy má z otce strach, v méně průhledných projektivních testech nejsou v hlubších strukturách přítomny znaky úzkosti či strachu z otcovské autority. V kontaktu s otcem bez přítomnosti matky dcera s otcem vyhledává častý fyzický kontakt, spontánně komunikuje, iniciuje společné činnosti, ale v případě potřeby se dokáže vymezit, nevykazovala znaky syndromu zavrženého dítěte. Znalkyně doporučila prohlubování stykům otce s dcerou, jako potřebné uvedla odpoutání dcery od matky. Uvedla dále i to, že matka se obává styku nezletilé s otcem a domnívá se, že jeho jednání je motivováno snahou pomstít se matce. V její péči o dceru se velmi výrazně promítá její nezpracovaný konflikt s otcem. U matky znalkyně uvedla zjištění znaků oběti domácího násilí, projevující se mimo jiné i naučenou bezmocí.

20. Z uvedeného je zřejmé, že zatímco matka znaky oběti domácího násilí v době vyšetřování vykazovala, dcera nikoli a nevykazovala znaky syndromu zavrženého dítěte.

21. I přes uvedená doporučení matka bránila stykům otce s dcerou, což soud prvního stupně vedlo k tomu, že usnesením ze dne 25. června 2018, č. j. 10 P 20/2015-129, uložil matce povinnost předat nezletilou do prozatímní péče otce a tuto péči otce o nezletilou snášet. Odvolací soud k odvolání matky usnesením ze dne 5. 9. 2018, č. j. 39 Co 254/2018-251, toto rozhodnutí potvrdil a otci uložil ve lhůtě podat návrh na změnu péče o nezletilou. V odůvodněníjiž tehdy konstatoval, že matka nezletilé přes odborná doporučení nikdy neupustila od indoktrinace dcery proti otci, neumožňuje dceři budování a upevňování klidných a pozitivních vztahů s otcem. Dlouhodobá manipulace s dítětem proti druhému rodiči je jeho psychickým týráním, neboť dítě potřebuje mít rádo oba rodiče, v dané věci matka dceři vztah s otcem nejen neumožňuje, ale jeho budování přímo zamezuje, a to za situace, kdy byla na nesprávnost svých výchovných postupů v tomto směru opakovaně upozorňována, mimo jiné závěry znaleckého posudku PhDr. J. Z., ale i pracovníky společnosti P. D. i opatrovníkem nezletilé. V tomto směru odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu již ze dne 30. 5. 1967, sp. zn. xxx.

22. Z uvedeného lze uzavřít, že ačkoli byla matka do června 2016 obětí domácího násilí, za přítomnosti nezletilé, od té doby přes odborná doporučení, z nichž je patrné, že dcera má otce ráda a matka v ní naopak posiluje negativní pocity vůči otci, brání matka styku otce s dcerou v takové intenzitě, která soudy již v roce 2018 vedla k předběžnému svěření nezletilé do péče otce. Negativní postoje matky vůči otci a zejména ovlivňování dítěte jsou patrné i ze zprávy MUDr. F. ze dne 6. 6. 2018, byť na její zprávu matka v odvolání rovněž odkazovala.

23. K poukazu matky na šokové odloučení dcery odvolací soud uvádí, že v průběhu roku 2018 matka bez souhlasu otce i jeho případným nahrazením opatrovnickým soudem s dcerou vycestovala do S. r. Dne 27. 12. 2018 se však na základě výsledků návratového řízení musela s dcerou vrátit do Č. r. S otcem před b. soudem v rámci návratového řízení uzavřela dohodu, podle níž se s dcerou navrátí zpět do Č. r. za předpokladu, že otec vezme zpět svůj návrh na změnu výchovy. Již v lednu 2019 se však matka domáhala změny uzavřené dohody. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 P 20/2015-742, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 39 Co 64/2019-753, soud zamítl návrh matky na předběžné oprávnění matky vycestovat a pobývat s nezletilou na adrese P., N., S. r., do právní moci rozhodnutí opatrovnického soudu ve věci změny obvyklého bydliště nezletilé a dále s tím spojený návrh ve věci změny školy a úpravy styku nezletilé s otcem. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 8. 2019, č. j. 10 P 20/2015-979, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, č. j. 39 Co 350/2019-1118, soud zamítl návrh matky na změnu obvyklého bydliště nezletilé, kterým by bylo určeno, že místem obvyklého bydliště nezletilé je P., N., S. r., neboť po provedeném dokazování uzavřel, že změna bydliště není v zájmu nezletilé.

24. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 P 20/2015-998, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 39 Co 325/2019-1037, uložil matce povinnost předat nezletilou do prozatímní péče otce a tuto péči snášet. Tak rozhodl za situace, kdy matka opětovně bez souhlasu otce i jeho nahrazením soudem nezletilou přemístila na S., kde ji přihlásila i do školy. Nezletilá tuto skutečnost měla otci zamlčet, absenci v č. škole zdůvodňovat omluvou. Soud tehdy při svém rozhodování vycházel z toho, že matce bylo nepochybně známo, že bez souhlasu otce nesmí změnit faktické bydliště nezletilé a zejména odvézt ji na území jiné republiky. Přesto tak znovu stejně jako v roce 2018 učinila, nezletilá bez souhlasu otce a za jeho zády chodí do s. školy, kde matka vyučuje. Tomu odpovídá i to, že v č. škole byla v měsíci září 2019 pouze čtyřikrát v době, kdy je v péči otce, absenci ve zbylých dnech jí omluvila matka. Nezletilá je tak nucena předstírat, že bydlí v P., ačkoli fakticky žije s matkou na S., to vše za situace, kdy matka již jednou prošla návratovým řízením, v důsledku něhož se s dcerou musela vrátit do Č. r. Jako osoba inteligentní si matka nemůže nebýt vědoma nesprávnosti svého počínání, přesto se k němu znovu uchýlila. Tento způsob výchovy nezletilé soud nemůže nadále tolerovat, protože nutnost setrvalého přetvařování se v základních otázkách nemůže být nezletilé ku prospěchu, naopak ji zásadním způsobem poškozuje. Matka svým chování dává dceři špatný příklad, protože ji vlastním vzorem učí, jak ignorovat nejen otce a jeho rodičovskou zodpovědnost, ale i pravomocná soudní rozhodnutí včetně toho o dosud předběžném, ale pravomocném zákazu změny bydliště nezletilé. Těmto závěrům potom odpovídají navazující soudní rozhodnutí o nejprve asistovaných stycích s matkou, a později asistovaných předávání bez možnosti vycestovat mimo území Č. r.

25. Odvolací soud proto shrnuje, že svěření nezletilé do péče otce, byť pouze předběžné, protože potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 2. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1714, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1754, a opravného usnesení ze dne 3. 5. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1787, o svěření nezletilé do péče otce, dosud není v právní moci, je odůvodněno zásadním bráněním matky ve styku s otcem a později opakovanými únosy nezletilé do S. r., a to přes výslovný nesouhlas otce i soudu jako orgánu státu. Důvodem tohoto postupu byla zejména i okolnost, že matka popsaným postupem učí nezletilou přetvařovat se, lhát, a to i otci, a zcela ignorovat jeho rodičovskou odpovědnost. Matce, která při jednání soudu prvního stupně dne 17. 2. 2021 projevila lítost a snahu k nápravě mimo jiné slovy, že si je vědoma toho, že majoritním viníkem celé situace je ona sama a velmi toho lituje, soud prvního stupně dal možnost širšího podílení se na výchově nezletilé úpravou styku ve standardním rozsahu. Později usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. 10 P 20/2015-1739, rozhodl za souhlasného stanoviska opatrovníka nezletilé o možnosti v termínu od 1. 4. do 5. 4. 2021 vyjet s nezletilou na S.

26. Za tohoto normalizujícího stavu věcí, z něhož mohla profitovat zejména nezletilá, však matka opětovně přistoupila k radikálním konfrontačním krokům a nabádala dceru k opakovanému vyjadřování se ke státním i školním institucím v tom směru, že nechce být s otcem, ale s matkou na S., otce se bojí, proti její vůli, včetně potvrzování loutkou v rámci hovoru přes platformu xxx. Tím, že ji nabádala, aby otce při loučení či návratu neobjímala, se opětovně závažným způsobem pokusila rozvrátit vztahy otce s dcerou. Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně, že tento způsob výchovy je psychickým týráním dítěte, kterého se matka navíc dopouští opakovaně. Z uvedeného je rovněž zřejmé, že matka zásadním způsobem preferuje své zájmy nad zájmy nezletilé, protože nezletilou nutí k přejímání jejích životních postojů k otci a zcela neguje jeho rodičovská práva. Odvolací soud v tomto smyslu odkazuje na opakované závěry Ústavního soudu, konkrétně ve vztahu ke střídavé péči, avšak obecně platné, vyjádřené např. v nálezu tohoto soudu ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. xxx, podle nichž by „rodiče neměli řešit své neshody bojem o dítě či jeho prostřednictvím, ale naopak hledět především na jeho zájem být v péči obou z nich a hledat nejvhodnější způsob, jak mu vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, umožňující mu bez negativních vlivů tento zájem realizovat“. Z obsahu spisu vyplývá, že matka si zjevně neuvědomuje ani to, že smyslem opatrovnického řízení je ochrana nezletilých dětí a nikoli jejich rodičů, což se projevilo např. i v jejím postoji k upraveným asistovaným předáním, kdy akcentovala ochranu své osoby před ochranou nezletilé, přestože asistované styky v opatrovnických řízeních představují nikoli ochranu rodičů nezletilých, ale ochranu nezletilých před nevhodnými projevy rodičů. Protože i sama nezletilá projevila přání, aby styky byly asistované a byla před negativními projevy matky chráněna, dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k nutnosti návratu k tomuto typu setkávání dcery s matkou. Z těchto důvodů i odvolací soud dovodil nezbytnost okamžitého autoritativního zásahu do poměrů nezletilé tak, aby eliminoval nežádoucí jednání matky, poškozující zájmy nezletilé.

27. K tvrzení matky o manipulaci otce s dcerou odvolací soud uvádí, že za situace, kdy nezletilá ve věku 11 let popsala jednání matky konzistentně jak orgánu xxx, tak i terapeutce K. centra C. N., která navíc vyjádřila možnost manipulování nezletilé matkou před konzultacemi v centru, a před soudem, dospěl odvolací soud k závěru, že není důvod jejím tvrzením (matkou popíraným) nevěřit. Z tvrzení nelze ani dovodit matkou v odvolání poukazovaný strach a tíseň. Kresby nezletilé otce jako „satana“ či přání, aby „šel otec do vězení“ byly již matkou dříve předloženy a pocházejí z doby, kdy protiprávně pobývala s dcerou na území S. r. Svědčí pouze o zatažení dcery do problémů matky, protože v řízení bylo prokázáno, že nezletilá z otce obavy neměla. Matkou citované rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. xxx je usnesením, týkajícím se obnovy řízení pro nezaplacení soudního poplatku. I odvolacímu soudu jsou však známy dlouhodobě konzistentní závěry Ústavního soudu, podle nichž je zájmem dítěte především zachování vztahů mezi oběma rodiči. Odvolací soud v tomto směru poukazuje např. na usnesení tohoto soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. xxx, v němž je výslovně uvedeno, že „je věcí obecných soudů, aby při rozhodování o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi zohlednily všechny konkrétní okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte, který musí být vždy prioritním hlediskem. Soudy přitom musí nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny, přičemž zájem dítěte vyžaduje, aby se na jeho výchově participovala nejen matka, ale i otec, jež se nezastupitelným způsobem podílí na jeho postupně se vyvíjející životní orientaci. Výchovné předpoklady rodiče, jemuž je dítě svěřeno do péče, pak v sobě zahrnují i to, aby tento rodič mimo jiné uznával i roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte“. Byť se matka na toto odvolává, nelze než zdůraznit, že matka se dlouhodobě snažila o odcizení mezi dcerou a otcem, nejprve snahou, aby dcera přejala její názory, později bráněním ve styku s otcem, vyvrcholením těchto snah byly dva mezinárodní únosy nezletilé. Ačkoli otec se na matce v minulosti do roku 2016 dopouštěl násilí, je s ohledem na shora uvedené aktuální závěr matky v odvolání o prokázaném domácím násilí za účasti orgánů státu závěrem absurdním, nemajícím s realitou nic společného. Lze vyjádřit pouze lítost nad tím, že matka nesetrvala v nastoupené cestě a snaze po nápravě vlastního nesprávného jednání, tak, jak ji vyjádřila před soudem dne 17. 2. 2021, s čímž korespondovaly soudem upravované postupně se rozšiřující styky s dcerou včetně možnosti vycestování (za souhlasu opatrovníka nezletilé) s následnou možností úpravy péče o nezletilou.

28. Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako správné postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil ve všech jeho výrocích, tedy i ve výroku o styku matky s dcerou prostřednictvím internetové komunikace xxx dle předchozí pravomocné úpravy, pro jejíž změnu nebyl dán důvod.

29. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v hodnocení mezinárodní příslušnosti dle nařízení Rady ES č. 2201/2003.