39Co 350/2019

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a JUDr. Renaty Hertlové ve věci nezletilé: E. F., nar. xxx bytem xxx, Praha zastoupená kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 3 dcery rodičů: Mgr. M. F., narozená xxx bytem xxx, Praha nyní fakticky xxx, xxx, Slovenská republika zastoupená advokátem Mgr. Luďkem Voigtem, LL. M. sídlem Bělohorská 163, 169 00 Praha 6 V. F., narozen xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátem JUDr Athanassiosem Pantazopoulosem sídlem Slavíkova 19, 120 00 Praha 2 o návrhu matky na změnu místa obvyklého bydliště nezletilé, o návrhu otce na výkon rozhodnutí a na svěření nezletilé do péče otce, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. srpna 2019, č. j. 10 P 20/2015-979, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném věcném zamítavém výroku I a ve výroku IV o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl návrh matky na určení, že místo obvyklého bydliště nezletilé je Slovenská republika, xxx, xxx (výrok I). Výrokem II vyloučil k samostatnému projednání řízení o návrhu otce nezletilé na její svěření do své výlučné péče. Výrokem III zastavil řízení o návrhu otce na výkon usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 10 P 20/2015 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 39 Co 254/2018-251. Výrokem IV rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu.

2. Při svém rozhodování vycházel z toho, že matka se domáhala změny obvyklého bydliště nezletilé, které by podle jejího návrhu mělo být na adrese xxx, xxx. Matka návrh odůvodnila tím, že nezletilá si od čtyř let přeje vrátit na Slovensko, kde má celou rodinu, sestřenice, bratrance a dědečka. Dalším důvodem je obava matky ze ztráty zaměstnání, neboť má pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou a s ohledem na to, kolik času absentuje v práci, neboť dochází s nezletilou k lékaři, psycholožce a na logopedii, má strach, že ji nikde nepřijmou. Na Slovensku by mohla učit, tedy věnovat se vystudovanému oboru, což v České republice činit nemůže. Poukázala i na výši nákladů v České republice, které jsou pro ni příliš vysoké. Ve Slovenské republice mají oba rodiče celou rodinu, která může s péčí a náklady vypomoci. Navíc pobyt nezletilé na vesnici a čerstvém vzduchu by pro ni byl přínosný. Nezletilá má slovenské státní občanství a hovoří o tom, že chce být na Slovensku. Kontakt otce s nezletilou by nebyl přerušen, neboť matka se snažila dohodnout nezletilé ve škole individuální plán. Otec s návrhem matky nesouhlasil. Uvedl, že matka svůj návrh uplatnila v době, kdy otec požádal o rozšíření styku s dcerou. Nezletilá celý život žila na území České republiky, s výjimkou krátkého období, kdy byla neoprávněně přemístěna matkou na Slovensko. Matka sama na území České republiky řadu let pracovala. K argumentu matky, že nemůže vykonávat profesi učitelky, poukázal na stanovisko Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, podle něhož by takový problém být neměl. Navíc jde o argument v zájmu matky a nikoliv nezletilé. Styky nezletilé s otcem probíhají pravidelně a není vhodné je narušovat výraznou vzdáleností. Citoval doporučení znalců PhDr. Záhorské a PhDr. Vymětala včetně toho, že nutnost pravidelných a četných kontaktů doporučilo i zařízení xxx, z. s. Poukázal i na smír rodičů, uzavřený u Okresního soudu v Bratislavě I dne 9. 11. 2018 pod sp. zn. 3 P 124/2018, jehož jedním z bodů je, že obvyklé bydliště nezletilé je na území České republiky. Kolizní opatrovník se připojil k návrhu otce. I on uvedl, že nezletilá se narodila v České republice, kde navštěvovala jak mateřskou, tak i základní školu a měla řadu mimoškolních aktivit. Státní příslušnost nebyla řešena do doby, než mezi rodiči začaly konflikty. Poukázal i na to, že odborníky byl doporučen nejužší styk nezletilé s otcem.

3. Soud prvního stupně provedl rekapitulaci předchozích rozhodnutí, kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 11. 2017, č. j. 10 P 20/2015-483 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018, č. j. 39 Co 45/2018-592, bylo rozhodnuto o povinnosti otce platit na výživu nezletilé E. výživné, zároveň byl zamítnut jeho návrh na úpravu styku s nezletilou, neboť nejsou splněny podmínky pro takové rozhodnutí, protože v mezidobí byla nezletilá usnesením téhož soudu ze dne 25. 6. 2018 pod sp. zn. 10 P 20/2015 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2018, č. j. 39 Co 254/2018-251, svěřena do prozatímní péče otce. Později soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 8. 2018, č. j. 10 P 20/2015-239 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 39 Co 289/2018-74, zamítl návrh matky na nařízení předběžného opatření na svěření nezletilé do péče matky. Uvedená rozhodnutí vycházejí z prokázaných skutečností, že matka se neřídí doporučeními odborníků, mimo jiné neumožňuje odborným pracovníkům pohovor s nezletilou o samotě, nemá žádnou snahu o nápravu svých rodičovských postojů tak, aby umožnila budování a upevňování vztahů nezletilé s otcem. Svými postoji nezletilou poškozuje a její péči nelze tolerovat. Navíc je třeba zamezit psychickému tlaku na nezletilou ze strany matky, který se projevil i v rovině fyzické a lze jej kvalifikovat jako psychické týrání. Takové chování matky může na nezletilé zanechat následky v emočním i vztahovém vývoji a je třeba je eliminovat. Matka průběžně pokračuje v manipulativním jednání vůči nezletilé včetně nerespektování soudních rozhodnutí. Navíc matka, která měla nezletilou předat do péče otce, opustila obvyklé bydliště v Praze a přemístila se i s nezletilou na Slovensko. Pokračuje v manipulativním chování, což je jednání nežádoucí. Matka usiluje o fixaci nezletilé na svoji osobu a převádí na ni své negativní pocity vůči otci. Tento způsob výchovy je škodlivý a v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé.

4. Okresní soud Bratislava I usnesením ze dne 9. 11. 2018, sp. zn. 3 P/124/2018, schválil smír rodičů, kteří se dohodli na návratu nezletilé do místa jejího obvyklého pobytu v České republice. Matka se zavázala vrátit nezletilou na území České republiky do pěti pracovních dnů ode dne nabytí právní moci shora citovaných rozhodnutí s tím, že nezletilá zůstane v péči toho rodiče, který zabezpečí její návrat do České republiky. Po návratu do České republiky byly upraveny styky nezletilé s otcem.

5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 1. 2019, č. j. 10 P 20/2015-715 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 5. 4. 2019, č. j. 39 Co 108/2019-811, zamítl návrh matky na nařízení předběžného opatření, jímž mělo být určeno, že místem obvyklého bydliště nezletilé je xxx, xxx, Slovenská republika. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 10 P 20/2015-742 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2019, č. j. 39 Co 64/2019-753, byl zamítnut návrh matky na předběžnou úpravu na určení, že je oprávněna vycestovat a pobývat s nezletilou na adrese ve Slovenské republice shora uvedené.

6. Soud prvního stupně citoval i ze znaleckých posudků znalkyně PhDr. Záhorské a z její výpovědi, zejména to, že nezletilá k matce zaujímá velmi pozitivní, hluboký vztah se znaky fixace, její vztah je těsný a symbiotický. V její přítomnosti má nezletilá sklony k více infantilnímu a regresivnímu chování. Ve vztahu k matce je bez projevu nejistoty či úzkosti. K otci zaujímala vztah ambivalentní a nevyrovnaný, ve verbální rovině s tendencí jej odmítat. Lze předpokládat, že s ohledem na velmi úzký vztah nezletilé k matce bude kopírovat chování matky. Nezletilá spontánně a autenticky verbalizuje konflikty mezi rodiči v minulosti a uvádí, že v některých situacích má z otce strach. V méně průhledných projektivních testech nejsou v hlubších strukturách znaky úzkosti či strachu ve vztahu k otcovské autoritě. V přímém kontaktu s otcem bez přítomnosti matky je ve vztahu k němu spontánní, bez projevů nejistoty, úzkosti či strachu, a dokáže se v případě potřeby vůči němu vymezit. I s otcem vyhledává fyzický kontakt, spontánně komunikuje a iniciuje společné činnosti. Jeho přítomnost neodmítá. V kontaktu s ním bez přítomnosti matky je spontánní a veselá. Je-li přítomna matka, anticipuje matčiny negativní prožitky. Ze znaleckých posudků MUDr. Karola Zabáka, realizovaných bez otce nezletilé, které byly provedeny pouze jako důkaz listinou, znalec doporučil, že je nezbytné rozvíjení vztahu nezletilé k otci, popřel však, že by nezletilá byla indoktrinovaná negativními postoji a názory ze strany matky. Zdůraznil spolupráci obou rodičů bez stupňování vzájemných sporů. Doporučil nechat nezletilou v péči matky, kde se cítí bezpečně. Uvedl, že nemůže označit vhodné či nevhodné prostředí z hlediska státu, nezletilá má vztahy jak v České, tak i ve Slovenské republice. Podle znaleckého posudku PhDr. Štěpána Vymětala vzal soud prvního stupně za prokázané zejména to, že znalec při konfrontaci nezletilé s otcem nezjistil známky strachu či obav, projevovaná nejistota a úzkost ze vztahu k otci se objevila výrazně v přítomnosti matky. Nezletilá se identifikuje s postoji matky a má zvýšenou tendenci plnit její očekávání. V jejím chování se objevily známky manipulujících tendencí. Nezletilá má snahu přebírat negativní postoje matky a jejího očekávání vůči otci. V situaci nucené volby se přiklání na stranu matky. Má tendenci odcizovat se od otce, v přítomnosti matky jej zavrhuje a napodobuje matku. V přítomnosti otce je schopna jej akceptovat bez známek strachu či obav. S ohledem na vleklý a vyostřený konflikt mezi rodiči je v neřešitelné situaci. Jeví se jako negativně ovlivňována ve vztahu k otci postoji a očekáváním matky. Měla by proto zůstat v její péči tak, aby matka styku otce s dítětem nebránila. Mezi ní a otcem by měl probíhat pravidelný, předvídatelný, rozšiřující se a matkou podporovaný styk.

7. Ze zpráv společnosti xxx, z. s. vzal soud prvního stupně za prokázané, že na jeden ze styků nezletilá přišla uplakaná, tiskla se k matce a sdělila, že k otci jít nechce, protože se ho bojí, že by jí mohl ublížit jako matce. Matka však znemožnila pracovat pracovníkům s nezletilou v nepřítomnosti rodičů.

8. Ze zprávy xxx ze září 2018, vzal soud prvního stupně za prokázané, že nezletilá je dispenzarizována v psychologické ambulanci xxx z důvodu psychosomatické symptomatiky a akutní stresové poruchy. Absolvovala terapeutická sezení. Zpočátku byla traumatizovaná událostmi v České republice, později byla sdílná. Došlo-li na téma otec, odmítala se o něm bavit. Uvedla, že se nechce vrátit do České republiky. Totéž otci sdělila jako vánoční přání. Z další zprávy xxx ze dne 11. 6. 2019 byla nezletilá již méně sdílná a neměla zájem vyprávět o aktuálním období v České republice. Poukázala na nespokojenost ve škole. Uvedla, že je fixovaná na spolužáky na Slovensku. K otci chodí každý druhý víkend, ale nelíbí se jí tam. Nevěnuje se jí tam pozornost a nemají zážitkové aktivity. Ráda jezdí na Slovensko.

9. Podle zprávy xxx ze dne xxx, ředitel školy dne 12. 7. 2018 rozhodl o přijetí nezletilé ke studiu na této základní škole. Podle pracovní smlouvy uzavřené mezi matkou a shora uvedenou základní školou matka dne 8. 11. 2018 nastoupila na pozici učitelka matematiky, informatiky a správce sítě.

10. Ze zprávy xxx ze dne 18. 1. 2019 soud prvního stupně zjistil, že dne 17. 1. téhož roku provedli pohovor s nezletilou. Řekla, že na Slovensku byla opravdu šťastná, má tam prarodiče, příbuzné a řadu kamarádů. Nastoupila tam do školy, kde se dobře zapojila, účastnila se řady kroužků. Zopakovala své vánoční přání s tím, že jde o přání jediné. Po návratu do České republiky nastoupila do téže školy jako v loňském roce, ale do jiné třídy. Odmítá mluvit česky. Byla-li dotazována na vztah s otcem, rozplakala se, nechce se s ním vídat, protože mamince ublížil. Podle další zprávy ze dne 15. 8. 2019 první kontakty nezletilé s otcem po návratu ze Slovenska nezletilá odmítala, matka hovořila o bolestech břicha a zvracení. Když mělo dojít k přespání u otce, matka naplánovala několikadenní pobyt mimo domov, přestože nezletilá mimo domov nikdy nespala. Po návratu matka předala nezletilou otci k prvnímu přespání, tento postup pro nezletilou znamenal psychickou zátěž.

11. Ze zprávy krizového centra xxx soud prvního stupně zjistil, že rodiče souhlasili s terapeutickou podporou pro jejich dceru. Proběhly tři schůzky, poté matka sdělila, že podporu nepotřebuje, protože dcera má psycholožku na Slovensku. Spolupráce byla komplikovaná postoji matky, která opakovaně poskytovala odlišné informace. Společnost uvedla, že setkání otce s nezletilou v organizaci nepovažuje za smysluplná, protože otec se před terapeutem chová jinak. Dvakrát využila individuální konzultaci směrem k posílení rodičovských kompetencí. Protože využívá služeb v jiné organizaci, další individuální podporu nevyužila. Otec se do individuálních konzultací k posílení rodičovských kompetencí zapojil a pokračoval směrem v komunikaci mezi dcerou a otcem. Při setkání s terapeutkou xxx působila nesměle, sdělila, že chce být s maminkou na Slovensku a táta na ni křičí. Na Slovensku má celou rodinu. V Čechách se jí nelíbí, nemá tu kamarády a nejde jí čeština. Bylo doporučeno přijmout opatření ke zmírnění rodičovského konfliktu na nezletilou. Jako důležité organizace označila umožnit nezletilé, aby měla ráda oba rodiče a mohla se otevřeně vyjadřovat. S tímto souvisí schopnost rodičů vyjadřovat svůj postoj vůči druhému rodiči před E. Měla by mít umožněn dobrý vztah s otcem.

12. S ohledem na to, že nezletilá a její rodiče jsou státními příslušníky Slovenské republiky a jde tak o řízení s mezinárodním prvkem, soud prvního stupně se zabýval svojí příslušností a pravomocí rozhodnout ve věci. Příslušnost soudu pro rozhodnutí ve věci péče o nezletilé odvodil z článku 8 odst. 1 Nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003 dle obvyklého bydliště nezletilé na území České republiky s tím, že rozhodným právem je právo české dle článku 15 bod 1. Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí vyhlášené pod č. 141/2001 Sb. m. s.

13. Postupoval proto dle § 877 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. - občanského zákoníku (dále jen o. z.). Vycházel z teze, že základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Narušení vztahu k jednomu z rodičů je jedním z nejzávažnějších následků rozpadu rodiny. Nepřítomnost jednoho rodiče ve výchově je sama o sobě rizikovým faktorem pro další negativní vlivy. Narušený vztah k jednomu z rodičů navíc může ovlivnit psychický stav dítěte nejen aktuální, ale i budoucí. Z obsahu spisu je zřejmé, že vztahy mezi rodiči jsou dlouhodobě vyhrocené až kalamitní, matka hraje v životě nezletilé dominantní a klíčovou roli. U nezletilé se objevuje identifikace s jejími přáními a přebírání jejích postojů. Nezletilá nerozlišuje zážitky vlastní a zážitky matky, emocionálně splývá s osobou matky. Pokud je matka ohrožená, cítí se i nezletilá ohrožená. U nezletilé nebyly zjištěny posttraumatické stresové známky vázané na chování otce či matky. Vůči nezletilé nebylo ze strany rodičů zjištěno žádné násilí. Citoval závěr znalce PhDr. Vymětala, podle něhož v přítomnosti matky má nezletilá blízko k infantilnímu a regresivnímu chování, zatímco v její nepřítomnosti se chová adekvátně svému věku. V přímém kontaktu s otcem bez přítomnosti matky je spontánní. Tento znalec nezjistil známky strachu či obav nezletilé z otce. Vztah nezletilé k němu se však postupně změnil od ambivalentního k více odmítajícímu a odcizenému. Pro nezletilou je však žádoucí, aby styk s otcem byl pravidelný, postupně se rozvíjel a matka jej podporovala. Citoval z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 1206/2009. Má-li být styk otce s nezletilou upevňován a rozvíjen, soud má obavy, že bydlela-li by nezletilá v xxx, nedošlo by k postupnému upevňování a prohlubování vztahu, ale k efektu opačnému. Navíc v průběhu půlročního pobytu nezletilé na Slovensku v roce 2018 se vztah nezletilé k otci proměnil od ambivalentního k odmítajícímu a odcizenému. Zdůraznil i vzdálenost mezi Prahou a xxx - 440 km. Cestování nezletilé vzhledem k tomu, že na Slovensku chodila do školy, na flétnu a zpěv, by bylo nepohodlné a nebylo by v jejím zájmu. Zabýval se i citovaným soudním smírem bratislavského okresního soudu, kde rodiče uzavřeli dohodu, na jejímž základě se má otec s nezletilou stýkat nejen jednou za čtrnáct dní o víkendu, ale pravidelně i v týdnu. Podle znalce PhDr. Vymětala je jádrem potíží vzájemný konflikt mezi rodiči. V podobném duchu se vyjádřil i MUDr. Zabák. Znalci i organizace xxx a xxx, z. s. doporučili rodičům přiměřenou spolupráci bez stupňování vzájemných sporů. Navíc by měli podporovat obraz druhého rodiče v očích dítěte. Matka nezletilé však nabízenou spolupráci odmítá. Otec se vůči matce v minulosti choval agresivně, za toto chování byl odsouzen. Od těchto nežádoucích okolností uplynula dlouhá doba, násilí nebylo směřováno vůči nezletilé a v jejím zájmu je, aby rodiče začali přiměřeně spolupracovat a navzájem uznali roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte.

14. Soud prvního stupně se zabýval i článkem 14 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že právo svobodně opustit území České republiky musí být vykládáno komplexně s ohledem na další ústavně zaručená lidská práva, zejména právo rodičů dle článku 32 odst. 1, 4 Listiny. Určujícím hlediskem při vzájemných konfliktech rodičů by měla být ochrana zájmů nezletilé. Nepřisvědčil argumentům matky, že na území České republiky nemůže pracovat jako učitelka, neboť podle informací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, které jsou veřejně přístupné na internetových stránkách ministerstva, se podává, že toto vyloučeno není. Podmínky jsou dostupné na internetových stránkách a jsou upraveny i zákonem č. 18/2004 Sb. Navíc matka v České republice dlouhodobě pracovala a byla zaměstnána na jiných než učitelských pozicích. Najít si práci na území České republiky pro ni jako vysokoškolsky vzdělaného člověka nemůže být problém. Navíc tento argument hájí zájmy matky a nikoli nezletilé. K námitce matky o vysokých nákladech na bydlení v Praze soud prvního stupně uvedl, že jí lze přisvědčit v tom, že náklady na život v Praze jsou vyšší než na jiných místech republiky. Matka však není nemajetná, vlastní byt v Praze i v xxx a jako vysokoškolsky vzdělaná osoba nemá problém najít si dobře placenou práci v Praze. Navíc ze strany otce by na výživné mělo být placeno 15 000 Kč měsíčně, což je dostatečně vysoká částka, která by pokryla převážnou část výdajů nezletilé.

15. Soud prvního stupně zdůraznil, že podle smíru, který uzavřeli rodiče v listopadu 2018 na Slovensku, se dohodli, že matka s nezletilou se vrátí na území České republiky a dohodli se i na úpravě styku otce s nezletilou. Není tak zřejmé, proč matka na dohodu přistoupila a jak ji chtěla plnit, trvá-li na návrhu na změně obvyklého bydliště. Již po dvou měsících od podpisu smíru matka opakovaně podala návrh na nařízení předběžného opatření, podle něhož by bylo změněno obvyklé bydliště nezletilé. Zdůraznil, že matka se nepodrobila předběžnému opatření soudu, na základě něhož byla nezletilá prozatímně předána do péče otce, a přes uzavřený smír nechce respektovat soudní rozhodnutí, jehož podmínky vylučují, aby měla nezletilá bydliště na území Slovenské republiky. Naopak trvá na změně obvyklého bydliště nezletilé, nedbá rad odborníků, nevyužívá nabízené pomoci a odmítá spolupracovat na rozvíjení vztahu k otci nezletilé, navíc vzbuzuje důvodnou obavu, že při změně bydliště nezletilé by došlo postupně k úplnému odcizení dcery od otce. Nezletilá, ačkoliv má slovenské státní občanství, od narození žila na území České republiky, kde navštěvovala jak mateřskou, tak základní školu. S nástupem do první třídy chodila na výtvarný kroužek, na hru na klavír, keramiku, taneční kroužek, věda nás baví, jóga a vaření. Na posledním vysvědčení měla jednu dvojku z češtiny. Po dobu šesti měsíců v roce 2018 pobývala na území Slovenska, kam ji přemístila její matka za situace, kdy byla předběžným opatřením svěřena do prozatímní péče otce. Navštěvovala xxx, na vysvědčení měla samé jedničky. Absolvovala tam i psychoterapii.

16. Nezletilá opakovaně vyjadřovala přání vrátit se na Slovensko, protože se jí líbí ve škole, má tam širší rodinu včetně dědečka a našla si tam kamarády. K pobývání na území České republiky zaujímá negativní postoj. Soud prvního stupně tato zjištění učiněná prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí považoval za dostatečná a nevyslýchal nezletilou přímo při soudním jednání. Jako důležité vytyčil, zda je nezletilý schopen racionálně zdůvodnit své stanovisko a zájmy. Samotné stanovisko nezletilého nelze bez dalšího převzít do výroku soudního rozhodnutí, neboť je ve smyslu například nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 2943/14, třeba pečlivě a komplexně posuzovat jeho zájmy. V dané věci bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že u nezletilé se objevuje identifikace s přáním matky a přebírání jejích postojů. Jinými slovy nezletilá se identifikuje s přáním matky, pokud matka nechce zůstat na území České republiky, zaujímá stejný postoj i nezletilá.

17. Soud proto uzavřel, že na základě provedeného dokazování je zřejmé, že změna bydliště není v zájmu nezletilé. Návrh matky je podle soudu ryze účelový, vedený snahou co nejvíce omezit styky nezletilé s otcem, tedy nikoli v nejlepším zájmu nezletilé. Naopak v jejím zájmu je pravidelný, postupně se rozvíjející a matkou podporovaný styk s otcem. Došlo-li by ke změně bydliště nezletilé na Slovensko, vzhledem k přístupu matky, z něhož zjevně vyplývá snaha styk nezletilé s otcem co nejvíce omezit, je zde velké riziko, že by naopak došlo k postupnému odcizování nezletilé s otcem, což by negativně ovlivnilo celý její další vývoj. Rozhodoval bez vypracování znaleckého posudku, neboť tento postup hodnotil jako neúčelný. Poslední znalecké zkoumání proběhlo v únoru roku 2019, a byť byl vypracován pro účely trestního řízení, jeho závěry byly použitelné i v řízení tomto. Výrokem II rozhodl o vyloučení k samostatnému projednání řízení o návrhu otce na svěření nezletilé do jeho výlučné péče. Výrokem III zastavil řízení o návrhu otce na výkon rozhodnutí ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 a § 150 o. s. ř. (výrok IV).

18. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání matka s návrhem na jeho změnu tak, že jejímu návrhu bude vyhověno. Později doplnila, že se odvolává pouze proti výroku I rozsudku, trvala na jeho změně a vyhovění návrhu. Poukázala na to, že dne 24. 4. 2015 uzavřel otec dohodu ve věci úpravy poměrů nezletilé za situace, kdy soudkyně JUDr. Pernetová neschválila styky dle dohody, protože otec jí vysvětloval, že to chce mít pouze napsané a chodit pro dceru si bude, jak mu to bude vyhovovat. Proto soudkyně stanovila styky bez udání času a data, závislé pouze na domluvě rodičů. Otec si potom chodil na místo v sobotu v neděli, někdy nevyzvedl dceru ze školky apod. Matka vše tolerovala a jemu se přizpůsobovala. Do dnešní doby nejsou s otcem styky stanoveny soudně, probíhají na základě dohody. Zdůraznila, že docházelo k domácímu násilí, za které byl otec nezletilé pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 14 T 122/2017, který byl dne 19. 12. 2018 potvrzen Městským soudem v Praze. Podle tohoto rozsudku bylo prokázáno, že otec nejméně od srpna 2009 psychicky i fyzicky týral matku nezletilé. Zopakovala, že dne 27. 12. 2018 se s dcerou vrátila do České republiky na základě dohody v návratovém řízení, než bude rozhodnuto o návrhu na změnu obvyklého bydliště opatrovnickým soudem. Poukázala na to, že podle znaleckého posudku PhDr. Záhorské jsou na sebe ona i dcera silně navázány, navíc nezletilá byla s největší pravděpodobností přítomna konfliktům v rodině matky a otce. Podle ní není cílené, že dítě přejímá postoj toho rodiče, na něhož je citově vázáno, velkou roli hraje i to, že byla přítomna konfliktům rodičů. To se podepisovalo i na ambivalentním vztahu k otci. V případě prokázaného domácího násilí se v žádném případě nedoporučuje střídavá výchova. Znalci PhDr. Vymětalovi se za této situace jevilo žádoucí, aby dítě zůstalo v péči matky. Navíc podle vyjádření téhož znalce matka objektivně utrpěla těžkou újmu na zdraví ve formě posttraumatické stresové poruchy ve fázi s četnou neurotickou a konverzní symptomatikou. Citovala i ze zprávy organizace xxx, podle jejíhož doporučení by k pocitu bezpečí mohlo přispět snížení nejistoty v tom, kde bude E. bydlet. Citovala i zprávu psycholožky xxx ze Slovenska. Podle jejích závěrů pobyt na Slovensku nezletilé jednoznačně prospívá a aktuálně se jeví jako dostatečně bezpečné a emočně výživné prostředí pro E. jako nezletilou pacientku. Po návratu do České republiky, kdy nezletilá dojížděla do Slovenské republiky na sezení, táž psycholožka uvedla, že nezletilá je frustrovaná, nemá zájem kreslit, skládat z papíru či vzpomínat, zda se věnuje aktivitám, jimž se věnovala při předcházejících shledáních. K aktuální škole v Praze uvádí, že tam nerada chodí, musí navštěvovat bývalou třídu, protože tam má skříňku, spolužáci ji nepřijímají. Obdobným způsobem se nezletilá vyjádřila i před opatrovníkem, ve škole v České republice se jí děti posmívají, protože neumí dobře mluvit česky. Děti se vysmívaly i Slovensku, není jí líto, že odešla z České republiky. Do Čech se už nikdy nechce vrátit. V Čechách ji bolívalo břicho a zvracela, na Slovensku se jí líbí více. Proto při pohovoru s opatrovníkem výslovně uvedla, že s matkou odešla na Slovensko a byla tam opravdu šťastná. Má tam prarodiče a řadu příbuzných i kamarádku. Ve škole se dobře zapojila, měla řadu kroužků, které jí nyní chybí. Její jediné vánoční přání bylo, aby mohla na Slovensku zůstat. To sdělila i otci. V Praze se nemohla vrátit do téže třídy, kam chodila v běžném roce, nastoupila však do stejného ročníku. V kolektivu se necítí dobře, učivo je jiné než na Slovensku. Mluví slovensky, paní učitelka chce, aby mluvila česky, což E. odmítá. Ke vztahu k otci uvedla, že se s ním nechce vídat, protože viděla, jak matce ublížil. Chtěla by se vrátit na Slovensko a s tátou se stýkat na Slovensku, nebo že by s mamkou jezdily za tátou vlakem do Prahy. Otec s návratem nezletilé na Slovensko nesouhlasí. Zdůraznila i to, že otec nijak nekontaktuje školu ani třídního učitele. Citovala i ze znaleckého posudku Mgr. Karola Zabáka. Podle jeho závěrů nezletilá potřebuje zázemí matky a vnímat její bezpečí. Nemá-li splněny bezpečné podmínky, nemůže dojít k diferencovanějšímu prožívání a posuzování jiných vztahů včetně vztahu k otci. Znalec závěrem doporučil nechat dítě v péči matky v bydlišti, kde se matka cítí bezpečně. Citovala i ze znaleckého posudku PhDr. Petra Goldmanna a MUDr. Bronislava Kobedy z roku 2017.

19. Matka při jednání odvolacího soudu navrhovala zrušit napadený rozsudek a doplnit dokazování. Rozhodnutí soudu prvního stupně vytýkala především to, že nezletilá neměla možnost se k věci vyjádřit. Je Slovenka, mluví slovensky a tam chce také žít. Matka plánovala, že by nezletilá měla dvě školy a individuální studijní plán. Zdůraznila, že v České republice má ona sama problémy se zaměstnáním. Poukázala i na trestnou činnost otce. Zopakovala, že E. chce žít ve Slovenské republice, kde má i rodinu, ona sama tam učí matematiku a IT.

20. K podanému odvolání matky se vyjádřil otec s návrhem na potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 P 20/2015-998, byla aktuálně nezletilá předána do jeho prozatímní péče a sdílí společnou domácnost se svým otcem. Povinnou školní docházku plní v Praze, kde je její obvyklé bydliště a má zde lékařskou péči. Od začátku listopadu 2019 probíhají asistované styky s matkou a nezletilou v organizaci xxx na základě usnesení téhož soudu ze dne 21. 10. 2019, č. j. 10 P 20/2015-48. Zdůraznil, že matka již dvakrát nezletilou protiprávně přemístila z místa jejího obvyklého bydliště bez souhlasu otce či jeho nahrazení soudním rozhodnutím. Předběžným opatřením o úpravě styku nezletilé s matkou byl styk upraven tak, aby matka měla zajištěno právo na styk s dcerou a aby bylo zároveň eliminováno riziko dalšího protiprávního přemístění nezletilé.

21. Otec při jednání odvolacího soudu zdůraznil, že má od 8. 10. 2019 prozatímně E. v péči v jejím obvyklém bydlišti. V Praze chodí do školy, kde má i lékařskou péči a dochází na kroužky, neboť od narození žila v České republice. Asistovaný styk probíhá s matkou prostřednictvím xxx. Znovu zdůraznil i to, že matka dvakrát svévolně přemístila nezletilou na území Slovenské republiky, vždy bez souhlasu otce i závěry návratového řízení u slovenského soudu, podle něhož je obvyklé bydliště nezletilé v České republice.

22. Opatrovník se připojil k návrhu otce. Zdůraznil, že nezletilá se identifikuje s matkou a přebírá její postoje. To je v rozporu s jejím nejlepším zájmem. Naopak v jejím zájmu je rozvíjet vztahy s oběma rodiči, v řízení však bylo prokázáno, že běžné kontakty dcery s otcem matka neumožňovala. Z celého jednání matky vyplývá důvodná pochybnost o tom, že chce nadále podporovat styky otce s dcerou, neboť například ihned po dohodě před slovenským soudem matka požadovala změnu dohodnutého. Zdůraznil, že nezletilá se narodila v České republice a od narození zde žije.

23. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, pouze ve výroku I dle odvolání matky a výroku akcesorickém IV, postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., v systému úplné apelace s ohledem na opatrovnický charakter řízení, a odvolání matky neshledal důvodné. Odvolací soud zároveň souhlasí s argumenty, jimiž soud prvního stupně odůvodnil své závěry, a odkazuje na ně.

24. Podle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003, upravujícího obecnou příslušnost, platí, že soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. K projednání návrhu matky jsou tak příslušné soudy České republiky a rozhodným právem je právo české (článek 15 bod 1. Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí vyhlášené pod č. 141/2001 Sb. m. s.), jak správně uvedl soud prvního stupně. V řízení bylo prokázáno, že bydlištěm dle článku 8 odst. 1 Nařízení Rady Evropského společenství (ES) č. 2201/2003 je pro nezletilou Česká republika, kde od narození nepřetržitě žije a navštěvuje zde i kolektivní zařízení, s výjimkou doby protiprávního přemístění matkou na území Slovenské republiky. Matka se nyní návrhem domáhá změny obvyklého bydliště.

25. Podle § 877 odst. 1, 2 o. z., nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče. Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte. Podle dikce tohoto ustanovení, nedohodnou-li se rodiče na bydlišti dítěte, shoduje se bydliště dítěte s bydlištěm toho z rodičů, do jehož péče je na základě soudního rozhodnutí svěřeno.

26. Jak vyplývá z obsahu spisu, po vydání napadeného rozhodnutí soudem prvního stupně byla nezletilá usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 10 P 20/2015-998 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 39 Co 325/2009-1037, svěřena do prozatímní péče otce, a již z tohoto důvodu nemůže být matka se svým návrhem úspěšná. Nyní v případě změny napadeného rozsudku a vyhovění jejímu návrhu by totiž měl své bydliště změnit otec, protože nezletilá je v jeho péči, což nepochybně nebylo smyslem matčina návrhu. S ohledem na odvolací námitky matky a okolnost, že soud prvního stupně se těmito novými skutečnostmi, k nimž došlo teprve po vydání jeho rozsudku, z chronologických důvodů nemohl zabývat, přezkoumal odvolací soud jeho rozhodnutí i z ostatních důvodů.

27. Matka se svým návrhem domáhala změny obvyklého bydliště nezletilé v době, kdy se bez souhlasu otce s dcerou přestěhovala na Slovensko, kde ona sama nyní bydlí a pracuje. Důvodem vyhrocení situace, která ve svém důsledku vedla ke změně prozatímní péče o nezletilou, byla skutečnost, že matka se dlouhodobě a pod různými záminkami včetně těch zdravotních snažila o izolaci nezletilé od otce a bránila jí v budování vztahů s ním, čímž ji významným způsobem poškozovala a narušovala jí tak právo mít rodinné vazby nikoli pouze na ni jako matku, ale i na otce. Nepřátelské vztahy mezi rodiči takový postoj nemohou ospravedlnit stejně jako to, že otec se v minulosti na matce dopustil či dopouštěl násilí. Rovněž se snažila znemožnit kontakt s nezletilou bez její přítomnosti i odborným pracovníkům. Tento způsob výchovy vede k naprostému přejímání názorů matky dcerou a takto budovanou závislost či nezdravou fixaci nezletilé na její osobu lze označit i jako psychické týrání či manipulaci. Matka nezletilou dvakrát bez souhlasu otce a při absenci rozhodnutí nahrazujícího jeho souhlas přemístila na Slovensko. Nerespektovala ani soudní rozhodnutí, neboť usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2019, č. j. 10 P 20/2015-715 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019, č. j. 39 Co 108/2019-811, soud předběžně zamítavě rozhodl o návrhu matky na změnu bydliště nezletilé. Lze proto přisvědčit závěrům soudu prvního stupně, že za popsané situace nebyla ani v době, kdy byla nezletilá v péči matky, změna obvyklého bydliště nezletilé v nejlepším zájmu nezletilé, protože by vedla k narušení vztahů s otcem již jen z důvodu nemožnosti realizovat plnohodnotný styk s ním.

28. Matkou tvrzená okolnost, že v České republice má znemožněno pracovat jako učitelka, nemůže být důvodem vyhovění návrhu již proto, že dle zjištění soudu matka dříve dlouhodobě v České republice pracovala nikoli jako učitelka, a nyní tak jde pouze o účelové tvrzení, navíc nepravdivé, protože matka za splnění daných podmínek v České republice učit může. Navíc jde o argument pouze ve prospěch matky a nikoli nezletilé.

29. Matka dále namítala i to, že soud nezletilou nevyslechl. Ačkoli jde o opatrovnické řízení a nezletilá je ve věku takřka deseti let, kdy má právo vyjádřit svůj názor, učinila tak jak před odbornými pracovníky, tak i před orgánem péče o děti, a soud tak její názor při rozhodování bral v potaz a nevyslýchal ji již proto, aby ji opakovanými dotazy nezatěžoval nad míru únosnou, neboť je rodičovským konfliktem již velmi zatížena a v jeho důsledku se nachází v obtížné životní situaci.

30. Poukaz matky na to, že na Slovensku žije široká rodina nezletilé, nemůže být důvodem vyhovění návrhu matky, protože rodinu nezletilé tvoří především matka a otec, ten žije v České republice, a i dle názoru všech na věci zúčastněných znalců je úzký kontakt s ním v nejlepším zájmu nezletilé.

31. Poukazuje-li matka na náklady živobytí v České republice, nelze přehlédnout, že matka vlastní byt jak v xxx, tak i v Praze, navíc v Praze i dříve pracovala na jiných než učitelských pozicích, a s vysokoškolským vzděláním a praxí v České republice pro matku nemůže být problém živit se v České republice prací.

32. Odvolací soud při svém rozhodování kromě nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. II ÚS 2943/14, citovaného již soudem prvního stupně, vycházel i z dřívějšího nálezu tohoto soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. II ÚS 4160/12, kde Ústavní soud vymezil ústavněprávní kritéria pro rozhodování o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. „Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v těchto řízeních vzít v potaz, patří zejména: "(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte" (srov. např. citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 a tam citovanou judikaturu). Ve vztahu k posledně uvedenému kritérii, tj. přání dítěte, pak Ústavní soud konstatoval, že "za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu." Současně však zdůraznil, že "není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů" [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 66/69 SbNU 213)]. Jak Ústavní soud konstatoval v nálezu sp. zn. II. ÚS 2919/14 ze dne 20. 1. 2015, "z formulace, že nejlepší zájem dítěte musí být "zásadním vodítkem" (předním hlediskem), totiž zároveň vyplývá, že nejde o hledisko jediné, které soudy v řízeních týkajících se úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí musí zvažovat. Nejlepší zájem dítěte může být v konfliktu s oprávněnými zájmy ostatních osob (dalších dětí, rodičů, atd.). Výbor OSN pro práva dítěte proto uznává, že je nutný určitý stupeň flexibility v aplikaci tohoto principu a případné konflikty s jinými oprávněnými zájmy je třeba řešit případ od případu. Nejlepší zájem dítěte je tedy možno, ba dokonce nutno, vyvažovat s ostatními oprávněnými zájmy. Z jeho označení jako "přední hledisko" však vyplývá, že nejlepší zájem dítěte má při vyvažování vysokou prioritu. Jinými slovy, v případném vyvažování má nejlepší zájem dítěte vyšší váhu než ostatní oprávněné zájmy, které je však nutno též vzít v potaz [viz nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014, s odkazem na Obecný komentář č. 14 Výboru pro práva dítěte z 29. 5. 2013 o právu dítěte na to, aby jeho nejlepší zájmy byly předním hlediskem (General comment No. 14 on the right of the child to have his or her best interests taken as primary consideration), 2013, CRC/C/GC/14)]." 33. Proto i za situace, kdy sama nezletilá si přeje vrátit s matkou na Slovensko, dospěl odvolací soud k témuž závěru jako soud prvního stupně, totiž že by tak došlo ke zpřetrhání vztahů s otcem, o což matka usilovala i v době, kdy žila v České republice, a to je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé. V jejím zájmu nyní je naopak zůstat s otcem v České republice, protože otec na rozdíl od matky podporuje vztah nezletilé k matce, o bránění ve styku nelze ani hovořit, a navíc se na styku matky s dcerou dobrovolně finančně podílí. Je to tak otec, kdo je z tohoto pohledu pro nezletilou lepší vychovatel než matka, protože jí umožňuje adekvátně jejímu věku a jím nezaviněné vzniklé situaci rozvíjet vztah k oběma rodičům, aniž by ji doktrinoval. V řízení nebylo rovněž zjištěno, že by se u nezletilé snažil vybudovat závislost na svojí osobě, na rozdíl od matky. Dceři tak umožňuje zdravější vývoj, který je do budoucna pro navazování dalších vztahů nezbytný.

34. Ze všech těchto důvodů je napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I správné a odvolací soud je proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku akcesorického IV. V nenapadených výrocích II a III zůstal rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

35. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142, § 150 o. s. ř., a to ze stejných důvodů jako soud prvního stupně.

Poučení