42 C 495/2020 - 310

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Maškovou ve věci žalobkyně c): [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [osobní údaje žalovaného] o zaplacení částky 236 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni c) částku 161 850 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 161 850 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni c) částku 74 750 Kč s příslušenstvím.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni c) společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 97 946,19 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně c).

Odůvodnění

1. Původně na straně žalující vystupovali rovněž matka žalobkyně c) [jméno FO] [původní žalobkyně a)] a otec žalobkyně c) [jméno FO] [původní žalobce b)], kteří spolu s žalobkyní c) žádali zaplacení částky 266 620,72 Kč představující náklady spojené s péčí o žalobkyni c) za období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 (dále jen rozhodné období) ve výši 253 110 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 253 110 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2020 do zaplacení a nákladů za pobyt v denním stacionáři, canisterapii, fyzioterapii a za dopravu k jednotlivým nezbytným vyšetřením, procedurám a na specializovaná lékařská pracoviště, ve výši 13 510,72 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 510,72 Kč ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2020 do zaplacení a nákladů řízení. K odůvodnění uvedli, že rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 1997, č. j. 9 C 80/95-75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1997, č. j. 23 Co 377/97, byla předchůdkyně žalovaného [právní předchůdce] uznána odpovědnou za škodu způsobenou protiprávním jednáním při narození žalobkyně c). Protiprávní jednání bylo spatřeno v chybném obvyklém diagnostickém a léčebném postupu a nedostatečně aktivním postupu lékaře při péči o ženu v souvislosti s mateřstvím. V příčinné souvislosti s protiprávním jednáním předchůdce žalovaného byl porod těžce postiženého dítěte - žalobkyně c), která utrpěla vážné poškození zdraví s trvalými následky, a to poškození mozku. Žalobkyně c) není schopna samostatně vykonávat jakoukoliv činnost, potřebuje asistenci při oblékání, svlékání, úkonech osobní hygieny, podávání jídla a pití. Dále je nad ní nutný zvýšený dohled pro možnost vzniku epileptických záchvatů. Žalobkyně c) není schopna se samostatně pohybovat, vyžaduje neustálou celodenní péči a pomoc rodičů, nebyla schopna se naučit číst, psát ani počítat, je schopna utvořit jen krátké nesrozumitelné věty. Žalobkyně c) byla vyšetřena znalkyní, která u ní konstatovala závažné poškození mozku s korelátem na CT i EEG vyšetření, dále šilhavost, skoliózu TH-L páteře, postižení kloubů a svalů DK, tyreopatii a obezitu. Závěr neurologického vyšetření je, že žalobkyně c) trpí dětskou mozkovou obrnou s centrální kvadruparézou, pravostrannou převahou, sekundární epilepsií a myklonickými i generalizovanými záchvaty. Tento stav je řadu let neměnný a nelze očekávat v budoucnu jeho významnější zlepšení. V souvislosti s protiprávním jednáním předchůdce žalovaného vznikají žalobkyni c) a jejím rodičům, původní žalobkyní a) a původnímu žalobci b), náklady spojené s péčí o zdraví žalobkyně c) spočívající v platbách za denní stacionář provozovaný společností [právnická osoba] v [adresa] v celkové výši 13 260 Kč (4x týdně), za canisterapii ve výši 1 300 Kč (13 návštěv) a za fyzioterapii ve výši 3 000 Kč. Náklady na dopravu žalobkyně c) jsou v celkové výši 49 010,72 Kč. Dopravu do stacionáře zajišťuje původní žalobkyně a). Původní žalobkyně a) žalobkyni c) zaveze do stacionáře mezi osmou až devátou hodinou, poté odjede zpět do místa jejich bydliště, kde obstarává činnosti spojené s péčí o jejich domácnost, které nelze vykonávat za její přítomnosti, a poté kolem třetí hodiny žalobkyni c) vyzvedne. V rozhodném období se jednalo o 51 cest tam i zpět bez žalobkyně c) v délce 62 km a 51 cest tam i zpět s žalobkyní c) v délce 76 km, jelikož z důvodu zabránění nevolnostem žalobkyně c) je nutné využívat delší cesty po dálnici. Náklady za stacionář, canisterapii, fyzioterapii a za dopravu žalobci souhrnně označili jako náklady za léčení. Dále žalobci uplatňují náklady na péči o žalobkyni c), kterou vykonává osobně její rodina, zejména pak původní žalobkyně a). O žalobkyni c) musí být pečováno fakticky neustále, je nutné jí pravidelně provádět drobné ošetřovatelské úkony, masáže, pravidelně s ní výchovně pracovat. Žalobkyně c) trpí také epileptickými záchvaty, proto jí musí být někdo neustále nablízku. Žalobci se na soud s nároky náhrady škody obracejí opakovaně. U rozsahu péče o žalobkyni c) dospěly soudy k závěru, že rozsah péče o žalobkyni c) představuje nejméně 10 hodin denně, výši nákladů pak soudy určovaly podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen vyhláška). Žalobci v této souvislosti odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19, podle kterého je ve věcech odškodnění za škodu na zdraví nutno odškodňovat skutečnou škodu, a to ve výši, za kterou lze reálně zajistit odbornou pečovatelskou péči. Ústavní soud následně dospěl k závěru, že ústavně souladná je taková úvaha obecných soudů, která vychází z referenčního bodu 64 480 Kč měsíčně před odečtením příspěvku na péči (tj. z částky 130 Kč za 1 hodinu péče dle vyhlášky po dobu 16 hodin denně). Situace žalobkyně c) je navíc ještě horší než situace stěžovatelky v citovaném nálezu Ústavního soudu. Osoba, která nad ní vykonává dohled, musí být neustále přítomna, což v případě stěžovatelky v citovaném nálezu není nutné. Objektivně je nutné pečovat o žalobkyni c) nejméně 20 hodin denně. V návaznosti na uvedené žalobci požadují částku 130 Kč za 1 hodinu péče, za 182 dní, 20 hodin denně, tedy částku ve výši 473 200 Kč. Žalobkyně c) pobírá příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč měsíčně, který od výsledné částky odečítají (473 200 Kč - 19 200 Kč x 6 měsíců = 358 000 Kč). Za částku 110 Kč až 120 Kč za hodinu nelze zajistit profesionální službu o žalobkyni c). V cenících se jedná o dotované ceny. Jedná se o zaměstnance příspěvkových organizací a v období volna je tato služba nedostupná. Dále od výsledné částky žalobci odečítají částku 19 890 Kč, která představuje pobyt poškozené ve stacionáři [právnická osoba] (51 dní x 3 hodiny x 130 Kč). Celkově tak žalobci požadovali částku 338 110 Kč za péči o žalobkyni (473 200 Kč – 115 200 Kč – 19 890 Kč = 338 110 Kč). Žalobci dále dopisem ze dne 8. 10. 2020 požádali o úhradu částky 66 570,72 Kč, která představuje náklady na léčení. Žalovaný na základě výzvy ze dne 16. 10. 2020 částečně plnil, a to částkou 85 000 Kč představující částečnou úhradu za poskytovanou péči a částky 51 838 Kč a 1 222 Kč, které představují část vynaložených nákladů na léčení. Žalobci ohledně nákladů na léčení požadují rozdíl mezi nárokem ve výši 66 570,72 Kč a žalovaným zaplacenými částkami 51 838 Kč a 1 222 Kč, tj. částku 13 510,72 Kč, kdy se jedná o rozdíl v cestovném (žalovaný uhradil cestovné za 6 972 km v sazbě 5,09 Kč/km, žalobci nárokují cestovné za 7 326 km v sazbě 6,69 Kč/km). K aktivní legitimaci k náhradě nákladů za léčení žalobci uvedli, že žalobkyně c) byla rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 8 Nc 1654/2008, zbavena způsobilosti k právním úkonům. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 11 P 29/2009, byla opatrovníkem žalobkyně c) ustanovena původní žalobkyně a). Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 11 P 29/2009, byla žalobkyně c) omezena ve svéprávnosti tak, že není mj. schopna činit právní jednání v oblasti absolutních i relativních majetkových práv. Příjmy žalobkyně c) představující invalidní důchod třetího stupně, náhradu za ztrátu na výdělku a příspěvek na mobilitu, jsou zasílány na běžný účet původní žalobkyně a) jakožto její opatrovnice. Z finančních prostředků na tomto účtu [kam jsou zasílány i jiné příjmy původní žalobkyně a) a původního žalobce c)] byly hrazeny náklady na péči o žalobkyni c). Žalobci se v minulosti u Okresního soudu v Příbrami i u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhali na základě totožných skutkových tvrzení obdobných nároků za různá časová období. Z rozhodnutí odvolacích soudů vyplynulo, že k uplatnění nároku na náhradu nákladů na péči je aktivně legitimována pouze žalobkyně c). Při rozhodování o aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu nákladů léčení žalobkyně c) rozhodovaly uvedené soudy rozdílně. Proto se z opatrnosti úhrady domáhá žalobkyně c) spolu s původní žalobkyní a) a původním žalobcem c). Žalobci dále odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 31 Cdo 1904/2021-263. V doplnění skutkových tvrzení ze dne 17. 3. 2023 žalobkyně c) uvedla rozsah péče v pracovní dny (mimo pátky), kdy nenavštěvuje stacionář [právnická osoba], podle kterého je nutné poskytovat žalobkyni c) péči od 6:45 hodin, kdy vstává, do 22:00 hodin, kdy jde spát. Poskytovaná péče se týká zejména hygieny, pomoci téměř při každé činnosti, včetně oblékání, umívání, jezení, chůze, zvedání či sedání a dohledu nad žalobkyní c). Dále v doplnění tvrzení uvedla rozsah péče v pracovní dny v týdnu, kdy navštěvuje [právnická osoba], tyto dny žalobkyně c) vstává v 6:00 hodin, následně je od 9:00 hodin v [právnická osoba], v této době původní žalobkyně a) jde na nákup, vaří, pere, žehlí a zašívá, následně původní žalobkyně a) jede pro žalobkyni c) do [právnická osoba], kde ji vyzvedne a následně žalobkyni c) poskytuje péči až do 22:00 hodin, kdy jde žalobkyně c) spát. Dále v doplnění tvrzení uvedla rozsah péče v pátek, kdy nenavštěvuje [právnická osoba], tyto dny žalobkyně c) vstává v 6:00 hodin, následně ji původní žalobkyně a) poskytuje péči až do 8:45 hodin, kdy s žalobkyní c) jede do města [název], kde žalobkyně c) cvičí s terapeutem, následně jdou do obchodu na nákup, poté domů, po celou dobu je nutné, aby původní žalobkyně a) poskytovala žalobkyni c) péči a dohlížela nad ní, žalobkyně c) jde spát v 22:00 hodin. Dále v doplnění tvrzení uvedla rozsah péče o víkendech a svátcích, tyto dny žalobkyně c) vstává v 6:45 hodin, následně jí původní žalobkyně a) poskytuje péči a dohlíží nad ní až do 22:00 hodin, kdy jde žalobkyně c) spát. V noci je pak nutné několikrát žalobkyni c) osobně zkontrolovat a neustále ji kontrolovat přes chůvičku. V závěrečném návrhu pak žalobci soudu navrhli, aby výše uvedený zákonný úrok z prodlení byl přiznán ve výši 8,25 % ročně z částky 236 600 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení, nikoli v dříve uvedené výši 10 %. Žalovaný dlužné částky přes opakované výzvy neuhradil.

2. Žalobkyně c) se tak podanou žalobou původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 253 110 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k jejímu splnění, představující její výlučné náklady na potřebnou denní péči v rozhodném období k obstarání obsluhy a úkonů sloužících k obstarání záležitostí, které si nedokáže zajistit sama, a dále se žalobkyně c) spolu s původní žalobkyní a) a původním žalobcem b) po žalovaném domáhala částky ve výši 13 510,72 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů tohoto řízení. Žalobci tyto částky chybně sečetli a v záhlaví žaloby označili jako předmět řízení žalobu o zaplacení částky 267 842,72 Kč. Žalobce následně při jednání potvrdil, že se jedná pouze o chybnou početní operaci. Předmětem řízení před rozšířením žaloby bylo zaplacení částky 266 620,72 Kč s příslušenstvím.

3. Na návrh žalobců a se souhlasem soudu došlo usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 42 C 495/2020-90, v právní moci dne 13. 4. 2021, k rozšíření žaloby o částku ve výši 6 122,60 Kč s příslušenstvím, která představuje náklady vynaložené na právní zastoupení [údaje o zástupci] v řízení o udělení souhlasu s právním jednáním původní žalobkyně a) s podáním této žaloby za žalobkyni c).

4. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyně c) spolu s původní žalobkyní a) a původním žalobcem b) vyzvali žalovaného podáním ze dne 8. 10. 2020 k zaplacení škody ve výši 338 110 Kč a dále škody ve výši 17 560 Kč a 49 010,72 Kč. Žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka plnil ve výši 85 000 Kč, a to v souladu s judikaturou ve výši 110 Kč za 1 hodinu péče, za 10 hodin péče denně, a 53 060 Kč na stacionář za 51 dnů, cestovné 4 x do stacionáře, cestovné k fyzioterapeutovi, ve výši 5,09 Kč/1 km, celkem tedy 138 060 Kč, tedy tak, jak opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze, Obvodní soud pro Prahu 5 a Městský soud v Praze, např. pod sp. zn. 62 Co 55/2020, 11 Co 46/2020 nebo 68 Co 73/2020. Důvodem je, že částka 130 Kč stanovená vyhláškou předpokládá splnění podmínky odborného vzdělání, což rodiče žalobkyně c) nemají. K nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19 žalovaný uvádí, že se nález týká jiného způsobu výpočtu náhrady škody a jiného poškození žalobkyně c). Ústavní soud nestanovil, že se vždy počítá náhrada škody za 24 hodin ve výši 130 Kč, ale pouze to, že každý případ musí být posuzován samostatně a pro úvahu soudu je výchozí vyhláškou stanovená cena služeb. Náklady za canisterapii a fyzioterapii a stacionář [právnická osoba] v celkové výši 13 260 Kč byly uhrazeny v plné výši. Podle žalovaného pak zbývá uhradit rozdíl mezi soudní judikaturou uznanou částkou 110 Kč a deseti hodinami péče a požadovanou částkou 130 Kč a dvaceti hodinami péče, což však činí rozdíl pouze 236 600 Kč a nikoliv žalobci tvrzenými 253 110 Kč. Tento návrh lze zamítnout pro nedůvodné uplatnění práva. Z žaloby není zřejmé, jak žalobci dospěli k částce 253 110 Kč, dále žalobci netvoří nerozlučné společenství a odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 352/2016-220, podle kterého: „pokud jde o dlouhodobou péči o osobu neschopnou sebeobsluhy, považovat za účelné náklady spojené s léčením, které je možno odškodnit poškozenému, tedy žalobkyni c), podle § 449 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) (žalobci a) a b) nejsou k uplatnění tohoto nároku aktivně legitimováni…“ Žalovaný dále uvádí, že nelze posuzovat jako škodu péči o žalobkyni c) ani tam, kde jde o péči o celou rodinu, tedy i o ostatní rodinné příslušníky. Tou je např. nakupování, vaření, úklid domácnosti, praní a žehlení, atd. Pokud žalobci netvoří nerozlučné společenství, musí být o nároku rozhodnuto jako o samostatném nároku uplatněném manželi [rodiče žalobkyně], kteří společenství tvoří, a jako o samostatném nároku vzneseném [žalobkyně c)], která v žádném společenství není. Z plnění vedlejším účastníkem v říjnu 2020 vyplývá, že byly uhrazeny uplatněné nároky žalobkyně c), a to v rozsahu ustálené judikatury, i náklady na léčení. Dále žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2324/2010-236, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval: „…pokud žalobci uplatňují nárok na zaplacení jednotlivých úkonů při péči o poškozenou, tyto úkony nepředstavují vynaložení nákladů na léčení podle § 449 obč. zák. a žalobcům proto odškodnění podle § 449 obč. zák. nenáleží. K podání žaloby je věcně legitimována pouze poškozená…“. Stejný názor vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku č. j. 25 Cdo 1250/2016-422. Žalovaný proto namítá nedostatek aktivní legitimace žalobců a) a b) ohledně nákladů na léčení. Dále žalovaný sporoval nárok žalobců na náhradu nákladů řízení, nákladů na právní zastoupení co se týče částky 6 122,60 Kč, faktury uplatněné žalobci za pobyt ve stacionáři [právnická osoba].

5. Vedlejší účastník na straně žalované též nárok žalobců neuznal, a to ani zčásti. Vedlejší účastník hradí mimosoudně za žalovaného prokázané a opodstatněné nároky na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s péčí o žalobkyni c) a náklady léčení. Veškeré další nároky, které jsou opakovaně v soudních řízeních uplatňovány bez jakéhokoli odůvodnění a prokázání nezbytnosti a účelnosti, vedlejší účastník odmítá a neuznává. Vedlejší účastník dále uvedl, že žalobci uplatňují výše uvedené nároky opakovaně žalobami za jednotlivá krátká časová období, o těchto nárocích, tedy ve věci stejného skutkového terénu, soudy již mnohokrát rozhodovaly a ve smyslu zásady stejného rozhodnutí v obdobných věcech má soud k dispozici dostatečný judikatorní podklad pro rozhodnutí v této věci. Vedlejší účastník se zcela a bez výhrad připojil k vyjádření žalovaného. Znovu namítal nedostatek aktivní legitimace žalobců. Vzhledem k této skutečnosti by každý z žalobců měl prokázat, zda a v jakém rozsahu vynaložil náklady léčení a náklady péče a tato tvrzení a důkazy mohou vést k hmotněprávnímu výsledku pouze ve vztahu ke každému jednotlivému žalobci dle jeho tvrzení a návrhů. Vedlejší účastník dále namítá, že na nároky uplatněné žalobci je nutno aplikovat zákon č. 40/1964 Sb., neboť se nejedná o výjimku stanovenou v ustanovení § 3079 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobci vyčíslují výši náhrady za péči o žalobkyni c) částkami náhrady vždy ve stejné výši za měsíc, vedlejší účastník má za to, že vzhledem k tomu, že se jedná o nárok na náhradu skutečné škody (nejedná se o dávku či rentu), je nezbytné stanovit v jednotlivých položkách denní náhradu, aby mohl být správně stanoven rozsah nákladů s ohledem na počet dní v daném měsíci, kdy je péče vynaložena. Vedlejší účastník hradil žalobcům náhradu nákladů na péči tak, že měsíční náhrada je přepočtena s ohledem na počet dní v daném měsíci (resp. v daném pololetí) a dále s tím, že vedlejší účastník neuznává nárok na náhradu nákladů za péči v položce „zvýšená částka za oblékání a svlékání“ v rozsahu 1 500 Kč měsíčně a dále v položce „zvýšená částka za výchovnou práci s postiženým“ v rozsahu 1 500 Kč měsíčně. Tyto položky vedlejší účastník neuznává, neboť nebylo prokázáno, že se jedná o úkony nezbytné péče, a zároveň v tomto směru odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 149/2016, kde odvolací soud došel k závěru, že nárok žalobců na náhradu nákladů na péči v těchto položkách, resp. ve větším rozsahu, není oprávněný. Pokud se jedná o rozsah péče poskytované žalobkyni c), vedlejší účastník odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 352/2016, kde soud došel k závěru, že péče o žalobkyni c) vyžaduje péči v průměru 10 hodin denně, přičemž v této době je zahrnuto i ztížení péče o žalobkyni c) při záchvatu. V rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 207/2017 dále soud došel k závěru, že péče o domácnost je vykonávána i ve prospěch dalších osob, které zde žijí, a tuto skutečnost je nutno zohlednit ve stanovení rozsahu výpomoci v domácnosti žalobkyně c). Pokud se jedná o výši náhrady za péči poskytovanou žalobkyni c) jejími rodiči, vedlejší účastník vycházel při výplatě pojistného plnění z rozhodnutí soudu ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 16/2017, kdy byla stanovena výše náhrady za péči ve výši 110 Kč za hodinu péče, a kdy soud při stanovení výše náhrady vycházel podpůrně z vyhlášky. Vedlejší účastník dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 255/2019 a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 52/2019. Předmětem řízení vymezeným žalobci je náhrada škody vzniklé v souvislosti s péčí o žalobkyni c) za rozhodné období, přičemž je nezbytné prokázat rozsah této péče, a žalobci zároveň tvrdí, že péči v tomto období žalobkyni c) poskytovali její rodiče. Jedná se tedy o náhradu skutečné škody vzniklé v určitém období, kdy pro rozhodování o výši náhrady této škody je nezbytné založit na konkrétních rozhodujících skutkových zjištění. Tímto skutkovým zjištěním je mj. okolnost, že péče byla žalobkyni c) zajišťována ze strany jejich rodičů, nikoli ze strany profesionálního poskytovatele. Argumentace žalobců v tom směru, že za náhradu ve výši 110 Kč za hodinu péče není možno zajistit placenou péči je tak zcela nepřiléhavá, když skutečně v rozhodném období péči zajišťovali rodiče. Vedlejší účastník dále uvádí, že v místě bydliště je nabízena pečovatelská péče [právnická osoba], která zajišťuje služby osobám se sníženou soběstačností a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v jejich domácnosti nebo v zařízení [právnická osoba]. Z ceníku [právnická osoba] vyplývá, že většina úkonů péče je poskytována za sazbu 80 Kč - 100 Kč za hodinu, tj. za většinu úkonů této profesionální péče by žalobkyně c) v případě, kdyby tyto služby využila namísto rodinné péče, zaplatila by méně, než činí částka vyplacená ze strany vedlejšího účastníka (110 Kč za hodinu péče). Vedlejší účastník zdůraznil zásadu legitimního očekávání a má za to, že je nutno respektovat dosavadní rozhodnutí soudů ve stejné věci, když nedošlo ke změně rozhodujících skutkových okolností. Při úvaze soudu o přiměřené náhradě za péči poskytovanou žalobkyni c) ze strany osob blízkých je třeba zohlednit, že stacionář [právnická osoba]. zajišťuje téměř každodenní péči o žalobkyni c) a předkládá vyúčtování ve výši 260 Kč za den pobytu. Tvrzení žalobkyně c), že přiznaná náhrada za péči neodpovídá nákladům, jež by vynaložila na péči profesionálů, není založena na konkrétních skutečnostech a neodpovídá faktickému stavu.

6. Zdejší soud rozhodl rozsudkem dne 18. 5. 2022, č. j. 42 C 495/2020-133, ve znění opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 42 C 495/2020-140, tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni c) částku 236 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 16 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok II.). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni c) zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 16 510 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok III.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit původním žalobcům a) a b) společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13 510,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok IV.). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit původním žalobcům a) a b) a žalobkyni c) společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 13 510,72 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok V.). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 510,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení (výrok VI.). Dále zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit původním žalobcům a) a b) částku 6 122,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení (výrok VII.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi původními žalobci a) a b) proti žalovanému a vedlejšímu účastníkovi jsou žalovaný a vedlejší účastník povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit původním žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení ve výši 13 641,48 Kč k rukám právního zástupce původních žalobců a) a b) (výrok VIII.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovaným je žalobkyně c) povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 2 100 Kč (výrok IX.). Dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní c) a vedlejším účastníkem je žalobkyně c) povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok X.). Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 42 C 495/2020-140, byl výrok doplněn o výrok, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 5 soudní poplatek ve výši 1 501 Kč. Proti citovanému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 podala žalobkyně c) odvolání, a to do výroku pod bodem I., IX. a X., původní žalobci a) a b) podali odvolání do výroku pod bodem VII. a VIII. Rozsudkem Městského soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166, byl rozsudek zdejšího soudu ve výrocích VII. a VIII. potvrzen, ve výrocích I., IX. a X. zrušen a vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení, s odůvodněním, že je v řízení nutné, aby soud prvního stupně jednoznačně konkretizoval poskytované pečovatelské úkony, vymezil rozsah úkonů a jejich časovou náročnost. Vzhledem k tomu, že chybí jednoznačné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace péče, právní spor účastníků se doposud týkal převážně toho, zda v rámci volné úvahy o ocenění péče poskytované osobou blízkou lze vycházet podpůrně a přiměřeně buď z minimální mzdy podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kterou by musel poškozený zaplatit potřebnému počtu pečovatelů pracujících na úvazek odpovídající době či úkonům k provedení nezbytných činností péče o jeho osobu nebo z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky, či bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry. Odvolací soud poukázal na závěry dovolacího a Ústavního soudu, dále poukázal na sjednocující rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1904/2021, které stanovilo základní kritéria a východiska, od nichž se má odvíjet volná úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř., vyčíslující náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem či jinou blízkou osobou. Vyhláška v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen zákon o sociálních službách), který provádí, zjevně směřuje pouze ke stanovení určitého rámce pro stanovení úhrad s tím, že rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost. Uvedené reflektuje, že potřeby osob vyžadujících péči se mohou výrazně lišit, ve vztahu ke každému jednotlivci se tak bude výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb [zatímco někomu může postačovat poskytování osobní asistence v podobě pomoci s úklidem a údržbou domácnosti a zajištění nákupů a pochůzek, tedy služeb ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky, jiný bude potřebovat i pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) vyhlášky, což se následně projeví ve výši částky hrazené pečovatelské službě]. Výše uvedené se pak nepochybně musí rovněž odrazit i ve stanovení výše náhrady za péči rodinným příslušníkem. Úvaha soudu ve smyslu § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, kterou by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by tedy měla být podložena alespoň rámcovým zjištěním úkonů ve smyslu výčtu ve vyhlášce, které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedené v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba. Jedním z příhodných vodítek přitom mohou být i ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony. Za rozhodující je třeba pokládat škálu pečovatelských úkonů, jejichž prostřednictvím je poškozené osobě poskytována její rodinou péče přesahující rámec běžné rodinné solidarity, časová náročnost těchto úkonů a úplata, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami v souladu s vyhláškou a kterou nepokrývá účelově poskytovaný příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Odvolací soud tak uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení učinil potřebná skutková zjištění o rozsahu a povaze pečovatelských úkonů i jejich alespoň přibližné (průměrné) časové náročnosti, přičemž podle principu povinnosti tvrdit a prokázat toho z účastníků, kterému uvedené skutečnosti svědčí ve prospěch, původní žalobkyni a) v případě potřeby vyzval k jejich doplnění. Ve věci tak bylo nutné vyřešit otázku finančního ohodnocení jednotlivých poskytovaných úkonů péče o žalobkyni c), jejich nezbytnost, účelnost a časovou náročnost.

7. O nároku původních žalobců a) a b) tak již bylo pravomocně rozhodnuto, když jim byla přiznána náhrada ve výši 13 510,72 Kč s příslušenstvím, a to za pobyt žalované c) v denním stacionáři, canisterapii a fyzioterapii, za dopravu k jednotlivým nezbytným vyšetřením, procedurám i na specializovaná lékařská vyšetření, a to za rozhodné období, po započtení platby ve výši 51 838 Kč a 1 222 Kč, kterou již rodičům žalobkyně uhradil vedlejší účastník. Co se týče zaplacení částky ve výši 6 122,60 Kč s příslušenstvím, která představuje náklady vynaložené na právní zastoupení advokátem v řízení o udělení souhlasu s právním jednáním původní žalobkyně a) s podáním této žaloby za žalobkyni c), i o této částce bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, když žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen původním žalobcům a) a b) zaplatit částku ve výši 6 122,60 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta. Předmětem řízení tak zůstává výlučně nárok žalobkyně c) na náhradu za péči o zdraví žalobkyně c) ve výši 236 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 17. 10. 2020 do zaplacení [žalobkyně c) se v řízení domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 253 110 Kč, kdy v této věci jí již byla pravomocně přiznána částka ve výši 16 510 Kč (výrok II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. 42 C 495/2020-133, ve znění opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 42 C 495/2020-140, ve spojení s rozsudkem Městského soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 36 Co 248/2022-166), která tak byla započtena na žalovanou částku ve výši 253 110 Kč].

8. V souzeném případě se mezi účastníky jedná o v zásadě opakované žaloby týkající se zcela totožných nároků pouze za různá časová období (u Obvodního soudu pro Prahu 5 byla tato řízení vedená např. pod sp. zn. 11 C 142/2021, 24 C 101/2021, 26 C 58/2019, 24 C 237/2020). Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovaný spor mezi žalobkyní c) s původními žalobci a) a b) a žalovaným a vedlejším účastníkem, kterým se žalobci domáhají za další dvě čtvrtletí doplacení vedlejším účastníkem a žalovaným neuznaných a neproplacených nákladů, jsou mezi nimi některé rozhodné skutečnosti již nesporné. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný je právním nástupcem původního škůdce, který byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. 9 C 80/95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 1997, č. j. 23 Co 377/97-91, shledán odpovědným za škodu na zdraví vzniklou žalobkyni c) v podobě jejího vážného, trvalého zdravotního poškození, které vyžaduje jak trvale zvýšené léčebné náklady, tak náklady na zajištění osobní péče, kterou žalobkyni c) její rodiče poskytují.

9. Co se týče aktivní legitimace žalobkyně c) k nároku na náhradu péče, touto se již soudy ve věci obdobných nároků žalobkyně c) za jiná období zabývali již opakovaně, a aktivní legitimace žalobkyně c) k nároku na péči, který je nyní předmětem řízení, byla potvrzena i výše citovaným rozsudkem Městského soudu č. j. 36 Co 248/2022-166. (srovnej též rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 20 Co 52/2019-279, či rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 5. 2019, č. j. 34 C 3/2018-160). Žalobkyně c) byla rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 8 Nc 1654/2008, zbavena způsobilosti k právním úkonům. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 12. 2015, č. j. 11 P 29/2009-181, byla žalobkyně c) omezena ve svéprávnosti tak, že není mj. schopna činit právní jednání v oblasti absolutních i relativních majetkových práv. Opatrovníkem žalobkyně c) byla ustanovena původní žalobkyně a). Podání žaloby v této věci za ve svéprávnosti omezenou žalobkyni c) bylo schváleno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. 12. 2020, č. j. 11 P 29/2009-641, sp. zn. 7 P a Nc 138/2020, 7 P a Nc 153/2020.

10. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu ke sporným skutečnostem provedl dokazování nejen důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení, ale i listinami, které vyžádal soud sám (zejména se jedná o zprávy a ceníky jednotlivých poskytovatelů zdravotní péče), a dále pak protokoly o jednání v obdobných věcech týkajících se náhrady péče o žalobkyni c) za jiná období (§ 120 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř)]. V řízení nevyšla najevo potřeba provedení dalších důkazů (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.). Soud hodnotil všechny povedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a potom všechny důkaz v jejich vzájemné souvislosti. Po provedeném dokazování byl zjištěn níže uvedený skutkový stav.

11. Žalobkyně c) trpí duševní trvalou poruchou, středně těžkou až těžkou mentální retardací na bázi DMO, s epilepsií, miklonomickými i generalizovanými záchvaty, dětskou mozkovou obrnou s centrální kvadruparézou, pravostrannou převahou, má závažné poškození mozku s korelátem na CT i EEG vyšetření, dále trpí šilhavostí, skoliózou TH-L páteře, postižením kloubů a svalů DK, tyreopatií, obezitou. Žalobkyně c) mj. není schopna rozhodovat v majetkové sféře, není schopna uzavírat smlouvy, není schopna pracovat nebo jednat v pracovněprávních vztazích, není schopna jednat v oblasti přijímání/odmítání zdravotnických služeb, není schopna jednat s úřady. Žalobkyně c) není schopna plnohodnotné účasti na soudních řízeních a výslechu, výslech může přinést újmu ve formě chování či epileptického záchvatu. Soudnímu rozhodnutí není schopna porozumět. (prokázáno znaleckým posudkem [jméno FO] ze dne 25. 9. 2015)

12. Předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2020 žalobci žalovanou mj. vyzvali k uhrazení částky ve výši 338 110 Kč za rozhodné období. Tato částka byla vypočtena za 20 hodin péče denně po 130 Kč/1 hodina, za 182 dní, a po odečtení částky ve výši 115 200 Kč a částky ve výši 19 890 Kč. (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 8. 10. 2020 včetně dodejky) 13. [jméno FO] stanovila rozsah nezbytné péče o žalobkyni c) následovně: 3x denně oblečení a svlečení, 4x denně běžné úkony osobní hygieny (přebalení), 2x týdně jednoduché ošetření (rehabilitační cvičení), 4 hodiny denně výchovné práce, 4x – 6x denně pomoc při podávání jídla a pití, 24 hodin denně dohled nad těžce zdravotně postiženým, 2 hodiny týdně doprovod na vyšetření a rehabilitaci, 4x měsíčně nákupy a nutné pochůzky. (prokázáno rozsahem nezbytné péče o [žalobkyně c)] vypracovaným [jméno FO])

14. Podle likvidační zprávy za rozhodné období byla žalobkyni c) vyplacena náhrada za péči v rozsahu 182 dní, 10 hodin denně, 110 Kč za jednu hodinu, která byla ponížena o příspěvek na péči ve výši 115 200 Kč (tj. 6 x 19 200 Kč). Žalobkyni c) tak byla vyplacena částka ve výši 85 000 Kč. (prokázáno likvidační zprávou ze dne 22. 10. 2020)

15. Podle ceníku úhrad za úkony pečovatelské služby města [název] platného ke dni 1. 7. 2021 se cena poskytnuté pomoci pohybuje od 25 do 30 Kč za 15 minut poskytnuté péče, tedy 100 - 120 Kč/1 hodina. Pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti je pak v ceně 130 Kč/1 hodina. (prokázáno ceníkem úhrad za úkony pečovatelské služby města [název])

16. Centrum sociálních a zdravotních služeb města [název] není schopno poskytovat žalobkyni c) péči v potřebném rozsahu a čase, navrhují spíše péči osobní asistentky či stacionář. Citované centrum poskytuje pomoc při běžných úkonech a při zajištění chodu domácnosti v ceně 80 Kč/1 hodina. (prokázáno sdělením Centra sociálních a zdravotních služeb města [název] ze dne 4. 4. 2023 včetně ceníku platnému ke dni 1. 1. 2019) 17. [právnická osoba], poskytuje péči, kdy úhrada za tuto péči se skládá z pevné částky za ubytování a stravování a je hrazena ve výši přiznaného příspěvku za péči, který náleží poskytovateli. Úhrada za 1 den se stravou činí 360 - 380 Kč, úhrada za péči ve IV stupni (úplná závislost) činí 13 200 Kč. (prokázáno sdělením [právnická osoba], ze dne 30. 3. 2023 včetně ceníku platnému ke dni 1. 1. 2018) 18. [právnická osoba] vyčíslila náklady na péči o žalobkyni c) od cca 9:00 hodin do 15:30 hodin podle ceníku z roku 2020 na částku ve výši 782 Kč. V rámci pečovatelské služby mohou zajistit péči žalobkyni c) v čase od 7:00 hodin do 20:00 hodin, v nočních hodinách službu neposkytují. V rozhodném období byla cena služby 120 Kč/1 hodina. (prokázáno sdělením [právnická osoba] ze dne 5. 4. 2023 včetně ceníku platnému ke dni 1. 12. 2019) 19. [právnická osoba], nemá registrovanou službu denní stacionář, tudíž neposkytuje péči těmto klientům. (prokázáno sdělením [právnická osoba]) 20. [právnická osoba], organizační složka města [název], poskytuje pečovatelské služby v ceně 80 Kč / 1 hodina, pomoc při zajištění chodu domácnosti 80 - 130 Kč/1 hodina. (prokázáno ceníkem [právnická osoba], organizační složka města [název] platným od 1. 1. 2018) 21. [právnická osoba] poskytuje pečovatelské služby v ceně okolo 32 Kč/15 minut, tj. 128 Kč/1 hodina. (prokázáno ceníkem [právnická osoba] platným od 1. 6. 2019)

22. Protokolem z jednání soudu ze dne 2. 8. 2022 ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 142/2021 ve věci o zaplacení částky ve výši 311 718 Kč s příslušenstvím představující náhradu nákladů na péči poskytovanou žalobkyni c) za období od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 o výslechu matky žalobkyně c), původní žalobkyně a) [jméno FO], bylo prokázáno, že se o žalobkyni stará již 31 let, pokud jedou do stacionáře, jejich den vypadá běžně tak, že ráno vstávají kolem 6:00 hodin, sundá žalobkyni plenu, otře ji, obuje boty, dovede na WC, posadí do sprchy, sundá boty, noční košili, pak ji musí osprchovat, pak jí zase obuje boty, obleče, odvede do pokojíčku, tam ji učeše, pak jdou do kuchyně, kde připraví snídani, [žalobkyně c)] si třeba ukáže, co zrovna chce, namaže jí chleba, nakrájí na kostičky, pak jdou do koupelny, vyčistí zuby, někdy je to boj, protože nechce, někdy reaguje špatně na kartáček. Když ráno vstanou, tak až do odchodu je to řada činností bez přestávky, jen si s ní třeba sedne, když si dávají snídani. Neustále je nutné na ni dohlížet. Má epilepsii, stačí, že klepne lžičkou o hrníček a žalobkyně už jde do záchvatu. Stalo se, že ťukla o hrníček a žalobkyně se skutálela z lavice a zaklínila si koleno a nemohla potom 14 dní chodit. Pak ji odvede do chodby, kde jí obleče mikinu, záleží na ročním období. Posadí ji na vozík, protože žalobkyně chodí jen doma podél zdi, když se jí chce, venku ale samostatně nechodí. Odveze ji vozíkem k autu, tam ji zvedne, dá nohy dolů z ťapek, posadí do auta, vozík naloží do auta a odveze ji do [právnická osoba]. V mezidobí si vyřídí věci, které potřebuje. Potom na druhou hodinu pro ni jede, posadí ji do auta, naloží vozík a jedou domů. Tam musí vyndat vozík, ten vozí v autě, kdyby se třeba po cestě něco stalo, nějaká nehoda. Pak ji posadí na vozík, odveze domů a sundá věci, postaví, dojdou na WC, dají si kafe a koláček nebo jogurt, jdou do koupelny, umyje jí ruce a provede klasickou hygienu, pak si třeba chce hrát, tak hrají domino, nebo si čtou. Pak si třeba hraje, že „vaří“. Někdy jdou na procházky, nemůžou být pořád doma, a když je třeba horší počasí, tak alespoň na zahradu, tam na tom vozíku sedí a něco hází psovi. Pak jdou domů, zase hygiena, je třeba umýt ruce, když sahá na psa. Pak svědkyně připravuje večeři, musí jí to nakrájet, podat jí pití, léky, a to jak ráno, tak večer, sama si je nevezme. Pak se chystají na spaní, to ji svlékne, umyje, vezme na toaletu, pak zase obleče, musí do sprchového koutu, pak ji obuje a někdy večer s nimi chodí sledovat na televizi, někdy třeba chce koukat u sebe, ale většinou kouká s nimi. Pak kolem 22:00 hodiny ji ukládá ke spaní, přečte jí třeba pohádku, nebo si povídají, [žalobkyně c)] spíše odpovídá „já ano“ nebo „ne“, svými slovy toho moc neřekne. Když je potom doma třeba v pátek, tak to vlastně ráno probíhá stejně, vstává o něco později, ale už kolem 6:00 hodiny ráno k ní přichází do pokojíčku, kde si povídají, pomazlí ji. Druhá dcera má miminko, tak aby ji nevzbudila, proto za ní svědkyně dochází už ráno. Pak ji hlídá i přes noc, je epileptik, tak tam se může stát, že se vzbudí, zamotá si třeba nohy do peřiny, tak musí vstát a musí jí pomoct. V ty pátky jezdí cvičit, pak jdou nakoupit. Když přijde manžel z práce, tak si ji vezme on, také si s ní pohraje, například něco malují. Druhá dcera má dítě, tak také za ní chodí, žalobkyně má radost, že ji tam má. Ta odpoledne a večery probíhají stejně. Nezvládne žádné aktivity sama, ani ruce si neumyje, nedokáže to, pak když se jí nakrájí jídlo, tak si to sama nandá, ale zbytek už sama nezvládne, nedokáže si ani sundat tričko, nebo zavázat boty. Trpí kvadruparézou pravostrannou s jednostranným zatížením, takže tyto úkony nezvládne, svědkyně třeba zkoušela, aby se sama učesala, ale to nedokáže. Většinou se o ni stará svědkyně, manžel chodí do práce, ale když přijde domů, tak se snaží pomoci, někdy pomůže i dcera. S její váhou 90 kg, když je potřeba ji nadzvednout a pootočit, tak je to velmi náročné. Epileptické záchvaty mívá 3 až 4 za týden, některé jsou lehčí, některé horší, někdy se musí podat diazepam, někdy stačí ji jen obejmout a pomůže to. V [právnická osoba] se účastní skupinové péče, je jich tam v kolektivu 5 nebo 6. Je problém, pokud se mění asistentka, protože trvá, než si žalobkyně na někoho dalšího zvykne. Na cizí si musí nejprve zvyknout, trvá to, žalobkyně nikomu hned ze začátku nedůvěřuje, například neřekne, že se jí chce na WC. Nelze ji nechat bez dozoru, kdyby dostala záchvat a třeba spadla, praštila by se, zapadne jí jazyk. Když nemá svůj den, tak je i docela agresivní, třeba tahá za vlasy nebo bouchne, nedokáže ovládat své emoce. Nelze, aby k nim někdo docházel, mívají služby od rána do 16:00 hodin, což když je žalobkyně ve stacionáři a svědkyně ji přiveze domu v 15:00 hodin, tak je to k ničemu. Svědkyně se na to ptala, jen jí řekli, že by s ní třeba došli nakoupit, na procházku, ale nejde, aby někoho měla denně. [právnická osoba] je sociální terapeutická dílna, která má i stacionář, těch 5 až 6 dětí tam má svou místnost, svojí asistentku, hrají si s nimi, aby například rozeznávaly barvy, jako malé děti, protože oni tou mentalitou malé děti jsou, třeba skládají obrazce do tvarů, například mají víčka od lahví a musí vybírat podle barev, poté jdou do jídelny, kde se naobědvají a poté si mohou lehnout, někdo tam s nimi ale sedí, protože je nemohou nechat samotné. Na WC je odvedou, přivedou. Žalobkyně c) nezvládne žádné rukodělné práce, do pravé ruky nic nedá. Snažili se, aby dělala něco víc, ale nestiskne nic v dlani. Ve IV. stupni postižení nemůže žalobkyně dělat nic, je jí jedno například, že rozsvítí, zvládne rozsvítit, ale nechá rozsvíceno, nechá téct vodu, otevře okno s ventilačkou, nebo třeba zamkne, ale už neodemkne. (prokázáno protokolem z jednání odvolacího soudu ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 142/2021)

23. Protokolem o jednání soudu ze dne 23. 9. 2022 ve věci vedené pod sp. zn. 26 C 58/2019 o výslechu matky žalobkyně c), původní žalobkyně a) [jméno FO], bylo prokázáno, že malých záchvatů má žalobkyně c) 10 nebo 15 denně, velké záchvaty, které trvají třeba dvě nebo tři hodiny, má 2x nebo 3x týdně. (prokázáno protokolem z jednání soudu ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 58/2019)

24. Protokolem o jednání soudu ze dne 23. 9. 2022 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 26 C 58/2019 bylo výslechem svědkyně [jméno FO] prokázáno, že v období od listopadu roku 2020 či roku 2021 je zdravotní stav žalobkyně c) setrvalý, trpí dětskou mozkovou obrnou s mentálním defektem, má postižen deficit intelektu. Žalobkyně c) špatně chodí, má zhoršenou motoriku horních končetin, žalobkyně do ordinace přijíždí na vozíku. U žalobkyně c) se zdravotní stav zlepšit nemůže. Žalobkyně c) ke svědkyni chodí se svou matkou, není možné, aby k ní přišla samostatně. Ke zprávě, kterou vystavila, o rozsahu nezbytné péče o [žalobkyně c)] uvedla, že odráží pravdivou situaci. (prokázáno protokolem ze dne 23. 9. 2022 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 26 C 58/2019)

25. Protokolem z jednání soudu ze dne 11. 1. 2022 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 26 C 58/2019 bylo výslechem svědkyně [jméno FO], zástupkyně poskytovatele sociálních služeb prokázáno, že žalobkyně c) je jejich klientkou, žalovaný je poskytovatel dotace. Žalobkyně c) dojíždí do denního stacionáře od pondělí do čtvrtka. Ke stavu žalobkyně c) svědkyně uvedla, že žalobkyně c) by neměla být bez dozoru druhého člověka, žalobkyně c) má mentální postižení i postižení pohybového aparátu, má epilepsii. Jedná se o péči jako o malé dítě nebo o imobilního člověka. Žalobkyně c) není mobilní a zakopává o cokoliv co má v cestě, sama nikam nedojde. Je schopna ujít 10 metrů za podpory, a pokud je rovná podlaha, pokud tam nejsou prahy či překážky. Pokud je práh nebo špatně vyspárovaná dlažba, která vyčnívá, žalobkyně c) zadrhne o spáru, leká se a pak bezvládně padá. Někdy žalobkyni c) převážení na vozíku. Ve stacionáři žalobkyni c) několikrát dopravují žalobkyni c) na toaletu, pomohou jí vysvléknout, posadí ji, pomáhají ji utřít. Ruce si žalobkyně c) myje sama. Poté se přemisťují na další aktivitu či oběd. Je třeba, aby byl s žalobkyní c) vždy asistent, u žalobkyně c) je veliké riziko pádu a úrazu. Když padá, tak padá zcela bezvládně. Péče ve stacionáři probíhá mezi 9:00 a 14:00 hodinou. Žalobkyně a) vaří žalobkyni c) do stacionáře oběd. Žalobkyně c) nezvládá péči cizích osob vedle sebe, reaguje velmi dobře na známé osoby, na známé asistenty a rodinné příslušníky. Pokud do týmu přistoupí další pracovník nebo je tam praktikant, tak žalobkyně c) po většinu dne nespolupracuje. K epileptickým záchvatům žalobkyně c) svědkyně uvedla, že tato má záchvaty, kdy se žalobkyně c) něčeho lekne, to se dá vykomunikovat tichým hlasem, během 5 minut se probírá. Lekne se, jde do tzv. spazmu, tedy křeči, z tohoto stavu se probírá během těch 5 minut. U těchto krátkých spasmů je nebezpečí pádu. Občas se stane, že spadne ze židle či křesílka. V silných záchvatech žalobkyně c) zůstává v křeči a ve spasmu dlouho, je v bezvědomí a dochází ke ztrátě vědomí, poté volají rodinu a ta si ji odveze. Žalobkyně c) je emotivně labilní, její nálada se v průběhu dne mění. Co se týče úhrady za stacionář, na této se podílí klient, státní dotace a sponzoři. Žalobkyně c) se sama nají lžící. Ve stacionáři ji vyzvedávala její sestra, matka nebo otec. (prokázáno protokolem ze dne 11. 1. 2022 ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 26 C 58/2019)

26. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, když tyto důkazy se týkaly buď nesporných skutečností, skutečností, které byly již zjištěny z jiných důkazních prostředků (mapříklad výslechem matky žalobkyně c) nebo výslechem svědkyně [jméno FO]), nebo nároků, o kterých bylo již v této věci pravomocně rozhodnuto. Návrh na doplnění dokazování dotazem na Městský úřad [adresa] ohledně výskytu pečovatelských služeb v lokalitě a jejich ceny, výslechu osob ze stacionáře [právnická osoba]. ohledně péče o žalobkyni c), doložení rozsudku č. j. 28 Co 199/2022–295 a vypracování znaleckého posudku znalcem ohledně rozsahu konkrétních omezení žalobkyně c), stanovení rozsahu nezbytné péče a porovnání péče poskytované žalobkyni c) ve stacionáři [právnická osoba] a péče poskytované ze strany její rodiny, soud zamítl pro nadbytečnost. Co se týče rozsahu pečovatelských služeb a jejich cen, tato skutečnost již byla v řízení dostatečně zjištěna z již vyžádaných zpráv od konkrétních poskytovatelů, kteří rovněž poskytli i ceníky služeb platné za rozhodné období. Ohledně návrhu na výslech osob ze stacionáře [právnická osoba], v řízení byl proveden důkaz protokolem z jednání soudu obsahující právě výslech [jméno FO], zástupkyně poskytovatele sociálních služeb, která se s žalobkyní c) ve stacionáři [právnická osoba] setkává a podílí se na péči o ni. Dále pak soud jako nadbytečný hodnotí i provedení rozsudku č. j. 28 Co 199/2022–295, který se týká jiných osob a skutečností, které nejsou srovnatelné se souzeným sporem. Co se týče vypracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu žalobkyně c), zdravotní stav byl zjišťován vypracováním znaleckého posudku v roce 2015, kdy soud nemá s ohledem na již provedené dokazování důvod pochybovat o zdravotním stavu žalobkyně c), v řízení bylo dostatečně prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně c) je setrvalý a neměnný. Soud tak dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když provedené důkazy považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

27. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 420 a násl. zákona č. 40/1964, Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a to v souladu s § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, podle kterého právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tedy podle obč. zák., neboť ke škodní události došlo před 1. 1. 2014.

28. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

29. Podle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

30. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

31. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

32. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Předchůdce žalovaného, [právní předchůdce], byla uznána odpovědnou za újmu způsobenou žalobkyni c). Žalobkyně c) žádá po žalovaném nahrazení škody, konkrétně náhrady za péči o žalobkyni c) v rozhodném období v celkové výši 253 110 Kč. Žalobkyně c) je de facto nesoběstačná, vyžaduje celodenní péči o její osobu, potřebuje asistenci ke všem úkonům osobní hygieny, při oblékání a svlékání, při přípravě jídla a pití, při jakýchkoliv přesunech i při péči o domácnost, dále vyžaduje neustálý dohled, a to i v noci. Žalobkyně c) podrobně ve svém vyjádření popsala svůj pravidelný denní režim, a to jak ve dnech, kdy navštěvuje stacionář [právnická osoba], tak ve dnech, které stacionář nenavštěvuje. Žalovaný a vedlejší účastník sporovali jak rozsah nezbytné péče o žalobkyni c), tak částku, kterou by měla být poskytnutá péče ohodnocena.

33. V souzeném případě tedy bylo v řízení zcela prokázáno, že za poškození zdraví žalobkyně c) je odpovědný žalovaný jako právního nástupce [právnická osoba] podle § 420 a násl. obč. zák. Sporná však mezi účastníky zůstala reálná výše potřebného rozsahu (časové náročnosti) poskytované péče a jejího finančního ohodnocení.

34. Nárok na náklady na péči o žalobkyni c) plynoucí z nákladů vynaložených v souvislosti s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák., a to jako nárok přímo výhradně poškozeného, tj. žalobkyně c), vyplývá již z ustálené judikatury Ústavního soudu (srovnej nálezy sp. zn. I. ÚS 46/12; I. ÚS 2930/13; I. ÚS 870/14; I. ÚS 2224/15, jakož i judikatury NS v Brně sp. zn. 31 Cdo 1778/2014).

35. Soud postupoval při stanovení časové a finanční náročnosti na péči o žalobkyni c) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž osobám poškozeným na zdraví náleží mj. i náhrada nákladů léčení (pokud není kryta veřejným zdravotním pojištěním), zahrnující též náklady na potřebnou péči při nesoběstačnosti, které jsou primárně odvozeny od finančních částek, jež je poškozená osoba nucena vynakládat, aby si zajistila potřebnou obsluhu a úkony sloužící k obstarání záležitostí, které si nedokáže sama zařídit. (srovnej rozsudek NS v Brně sp. zn. 31 Cdo 1904/2021)

36. Soud při úvaze o výši náhrady o péči žalobkyni c) postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž za přiměřené považuje vycházet při ocenění ošetřovatelské péče o příbuzného z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle vyhlášky. Zákon o sociálních službách předpokládá, že k poskytování daných sociálních služeb dochází na základě smlouvy (viz § 91 zákona o sociálních službách), v níž je upravena i výše úhrady za sociální služby a způsob jejího vyúčtování. Podle § 75 téhož zákona platí, že osoby hradí úhrady za pečovatelské služby, služby osobní asistence, případně další výpomoc ve smyslu tohoto ustanovení v rozsahu stanoveném smlouvou a že maximální výši úhrady stanoví prováděcí předpis. Tím je právě zmíněná vyhláška. Tato vyhláška pak předně vymezuje, v rozsahu jakých úkonů se daná sociální služba poskytuje (nutno dodat, že vyhláška stanovuje pouze určitý rámec pro stanovení úhrad, rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost, potřeby osob vyžadujících péči se mohou výrazně lišit, ve vztahu ke každému jednotlivci se tak bude výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb). Při úvaze o výši náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči, poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, vychází soud ze zjištění o rozsahu potřebných pečovatelských úkonů, jejich časové náročnosti a z úplaty, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami podle vyhlášky, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 28. 2. 2022, a kterou nepokrývá účelově poskytovaný příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách). (srovnej nález Ústavního sp. zn. I. ÚS 46/2012; rozsudek NS v Brně sp. zn. 31 Cdo 1904/2021) Vyhláška vymezuje, v rámci jakých zcela konkrétních úkonů se daná sociální služba poskytuje a stanovuje maximální výši úhrady za její poskytování. Jednotlivé základní činnosti osobní asistence pak vyhláška zakotvuje v § 5 odst.

1. V § 5 odst. 2 pak vyhláška uvádí maximální výši úhrady za poskytování osobní asistence, která činí 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů. Zákon o sociálních službách přitom předpokládá, že k poskytování daných sociálních služeb dochází na základě smlouvy (viz § 91 zákona o sociálních službách.), v níž je upravena i výše úhrady za sociální služby a způsob jejího vyúčtování. Podle § 75 zákona o sociálních službách platí, že osoby hradí úhrady za pečovatelské služby, služby osobní asistence, případně další výpomoc ve smyslu tohoto ustanovení v rozsahu stanoveném smlouvou a že maximální výši úhrady stanoví prováděcí předpis. Tím je právě zmíněná vyhláška. Tato vyhláška pak předně vymezuje, v rozsahu jakých úkonů se daná sociální služba poskytuje a současně stanoví maximální výši úhrady za její poskytování.

37. Soud se tak v prvé řadě zabýval časovým rozsahem konkrétních jednotlivých úkonů, ke kterým v rámci běžného dne je nutné poskytovat žalobkyni c) péči a pomoc. Žalobkyně c) v řízení předložila konkrétní denní harmonogram, podle kterého je nutné žalobkyni c) poskytovat péči a pomoc, dále se k časovému rozsahu vyjádřila původní žalobkyně a), svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Zdravotní stav žalobkyně c) pak měl soud za prokázaný z vypracovaného znaleckého posudku. Žalobkyně c) požadovala náklady za péči za 20 hodin péče denně. Žalovaný, resp. vedlejší účastník na straně žalovaného, plnil za rozhodné období pouze v nižším rozsahu podle předchozích pravomocných rozhodnutí, a to v rozsahu 10 hodin denně.

38. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně c) vyžaduje prakticky nepřetržitý dohled a dopomoc třetí osoby, a to i v noci, kdy mívá záchvaty, ve zcela základních činnostech sebeobsluhy (hygiena, péče o vlasy, nehty, dopomoc při oblékání, svlékání, pomoc při stravování, chůze, doprovod při návštěvách lékařů atp.), jakož i pomoc ve všech činnostech souvisejících s péčí o její domácnost (nákupy, úklid, praní, žehlení, příprava jídla atp.). Jedná se tedy o pomoc třetí osoby, která již zcela zjevně přesahuje běžnou výpomoc v rámci rodiny, kterou však žalobkyně c) nutně potřebuje k alespoň udržení svého zdravotního stavu. Tato péče je jí poskytována právě rodiči, zejména původní žalobkyní a), a nikoli např. profesionální pečovatelkou, jíž by byla vyplácena přesně vyčíslitelná odměna.

39. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni c) je nutné poskytovat pomoc a péči, kterou lze posoudit jako základní činnost osobní asistence podle § 5 odst. 2 vyhlášky, a to nad rámec běžné rodinné solidarity, ve dnech, kdy navštěvuje denní stacionář [právnická osoba] přibližně v trvání 16 hodin, a to následovně: - pomoc při vstávání, úkonech osobní hygieny a oblékání od 6:00 do 7:00 hodin (tj. 1 hodina), - pomoc při podávání jídla a pití, osobní hygiena po jídle, příprava na přesun do stacionáře od 7:00 do 8:00 hodin (tj. 1 hodina), - čas strávený cestou do stacionáře [právnická osoba] včetně předání žalobkyně c) asistentce a cesta zpět domů od 8:00 do 9:45 hodin (tj. 1 hodina a 45 minut) - nákup od 9:45 do 10:15 hodin (tj. 30 minut) - vaření, úklid, praní, žehlení od 10:15 hodin do 12:15 hodin (tj. 2 hodiny) - čas strávený cestou do stacionáře [právnická osoba] včetně vyzvednutí žalobkyně c) a cesta zpět domů od 13:15 do 15:00 hodin (tj. 1 hodina a 45 minut) - dopomoc při příchodu domů z [právnická osoba], úklid vozíku, převlékání, úkony osobní hygieny a podání svačiny a pití od 15:00 hodin do 16:00 hodin (tj. 1 hodina) - procházka od 16:00 hodin do 17:00 hodin (tj. 1 hodina) - přezutí, oblékání, cvičení, dopomoc na WC, umytí, dohled nad žalobkyní c) od 17:00 do 18:30 hodin (tj. 1 hodina a 30 minut) - podání a dopomoc při podávání večeře od 18:30 do 19:00 hodin (30 minut), - pomoc při večerní hygieně, převlékání, česání, podání léků od 19:00 do 19:30 hodin (30 minut) - čas s rodinou v obývacím pokoji, nutný stálý dohled od 19:30 do 21:30 hodin (2 hodiny) - pomoc při osobní hygieně před spánkem a ukládání do postele od 21:30 do 22:00 hodin (30 minut) - dohled v noci (cca 1 hodina)

40. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyni c) je nutné poskytovat pomoc a péči, kterou lze posoudit jako základní činnost osobní asistence podle § 5 odst. 2 vyhlášky, a to nad rámec běžné rodinné solidarity, ve dnech, kdy nenavštěvuje denní stacionář [právnická osoba] mimo pátky, přibližně v trvání 16 hodin a 15 minut, a to následovně: - pomoc při vstávání, úkonech osobní hygieny a oblékání od 6:45 do 7:45 hodin (tj. 1 hodina), - pomoc při podávání jídla, pití a léků, osobní hygiena po jídle od 7:45 do 8:45 hodin (tj. 1 hodina), - dopomoc při přípravě k odchodu do obchodu včetně nákupu v obchodě a následnému návratu z obchodu včetně dopomoci při návratu od 8:45 do 10:45 hodin (tj. 2 hodiny) - podávání svačiny, pomoc při jídle, umytí rukou od 10:45 do 11:00 hodin (tj. 15 minut) - dohled nad žalobkyní c), a to například při hraní si nebo malování, včetně přípravy oběda pro žalobkyni c) od 11:00 do 12:30 hodin (1 hodina a 30 minut) - podání oběda, pomoc při jídle, související osobní hygiena od 12:30 do 13:00 hodin (30 minut) - dohled nad odpoledními aktivitami - například při hraní, cvičení, čtení, malování, dívání se na televizi, popř. pobyt na zahradě, od 13:00 do 15:30 hodin (2 hodiny a 30 minut) - podání svačiny, pomoc při jídle a osobní hygieně od 15:30 do 16:00 hodin (30 minut) - procházka od 16:00 hodin do 17:00 hodin (tj. 1 hodina) - přezutí, oblékání, cvičení, dopomoc na WC, umytí, dohled nad žalobkyní c) od 17:00 do 18:30 hodin (tj. 1 hodina a 30 minut) - podání a dopomoc při podávání večeře od 18:30 do 19:00 hodin (30 minut) - pomoc při večerní hygieně, převlékání, česání, podání léků od 19:00 do 19:30 hodin (30 minut) - čas s rodinou v obývacím pokoji, nutný stálý dohled od 19:30 do 21:30 hodin (2 hodiny) - pomoc při osobní hygieně před spánkem a ukládání do postele od 21:30 do 22:00 hodin (30 minut) - dohled v noci (cca 1 hodina)

41. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyni c) je nutné poskytovat pomoc a péči, kterou lze posoudit jako základní činnost osobní asistence podle § 5 odst. 2 vyhlášky, a to nad rámec běžné rodinné solidarity, v pátek, přibližně v trvání 17 hodin, a to následovně: - pomoc při vstávání, úkonech osobní hygieny a oblékání od 6:00 do 7:00 hodin (tj. 1 hodina), - pomoc při podávání jídla, pití a léků, osobní hygiena po jídle od 7:00 do 8:00 hodin (tj. 1 hodina), - dohled nad žalobkyní c), a to například při hraní od 8:00 do 8:30 hodin (30 minut) - dopomoc při oblékání a přesunu do vozidla od 8:30 do 8:45 hodin (15 minut) - čas strávený cestou do [adresa], dopomoc při vstupu do budovy a při posazení na cvičení lůžko, dopomoc při odchodu včetně oblékání a přesunu do vozidla, čas strávený cestou na nákup, od 8:45 do 10:00 hodin (tj. 1 hodina a 15 minut) - nákup od 10:00 do 10:45 hodin (tj. 45 minut) - dopomoc při osobní hygieně po návratu domů, podání svačiny, od 10:45 do 11:00 hodin (tj. 15 minut) - dohled nad žalobkyní c), a to například při hraní, příprava oběda pro žalobkyni c), od 11:00 do 12:30 hodin (1 hodina a 30 minut) - pomoc při podání oběda žalobkyni c), pomoc při osobní hygieně, od 12:30 do 13:00 hodin (30 minut) - dohled nad odpoledními aktivitami - například při hraní, cvičení, čtení, malování, dívání se na televizi, popř. pobyt na zahradě, od 13:00 do 15:30 hodin (2 hodiny a 30 minut) - podání svačiny, pomoc při jídle a osobní hygieně od 15:30 do 16:00 hodin (30 minut) - procházka od 16:00 hodin do 17:00 hodin (tj. 1 hodina) - přezutí, oblékání, cvičení, dopomoc na WC, umytí, dohled nad žalobkyní c) od 17:00 do 18:30 hodin (tj. 1 hodina a 30 minut) - podání a dopomoc při podávání večeře od 18:30 do 19:00 hodin (30 minut) - pomoc při večerní hygieně, převlékání, česání, podání léků od 19:00 do 19:30 hodin (30 minut) - čas s rodinou v obývacím pokoji, nutný stálý dohled od 19:30 do 21:30 hodin (2 hodiny) - pomoc při osobní hygieně před spánkem a ukládání do postele, čtení pohádky nebo zpívání, od 21:30 do 22:00 hodin (30 minut) - dohled v noci (cca 1 hodina)

42. Soud dále dospěl k závěru, že žalobkyni c) je nutné poskytovat pomoc a péči, kterou lze posoudit jako základní činnost osobní asistence podle § 5 odst. 2 vyhlášky, a to nad rámec běžné rodinné solidarity, o víkendech a svátcích přibližně v trvání 16 hodin a 15 minut, a to následovně: - pomoc při vstávání, úkonech osobní hygieny a oblékání od 6:45 do 7:45 hodin (tj. 1 hodina), - pomoc při podávání jídla, pití a léků, osobní hygiena po jídle od 7:45 do 8:45 hodin (tj. 1 hodina), - dopomoc při přípravě k odchodu z domu, výlet nebo delší procházka, podání svačiny, návrat domů, pomoc při převlékání, pomoc při hygieně, od 8:45 do 11:00 hodin (tj. 2 hodiny a 15 minut) - dohled nad žalobkyní c), a to například při hraní si nebo malování, včetně přípravy oběda pro žalobkyni c), od 11:00 do 12:30 hodin (1 hodina a 30 minut) - podání oběda, pomoc při jídle, související osobní hygiena od 12:30 do 13:00 hodin (30 minut) - dohled nad odpoledními aktivitami žalobkyně c) - například při hraní, cvičení, čtení, malování, dívání se na televizi, popř. pobyt na zahradě, od 13:00 do 15:30 hodin (2 hodiny a 30 minut) - podání svačiny, pomoc při jídle a osobní hygieně od 15:30 do 16:00 hodin (30 minut) - procházka od 16:00 hodin do 17:00 hodin (tj. 1 hodina) - přezutí, oblékání, cvičení, dopomoc na WC, umytí, dohled nad žalobkyní c) od 17:00 do 18:30 hodin (tj. 1 hodina a 30 minut) - podání a dopomoc při podávání večeře od 18:30 do 19:00 hodin (30 minut) - pomoc při večerní hygieně, převlékání, česání, podání léků od 19:00 do 19:30 hodin (30 minut) - čas s rodinou v obývacím pokoji, nutný stálý dohled od 19:30 do 21:30 hodin (2 hodiny) - pomoc při osobní hygieně před spánkem a ukládání do postele od 21:30 do 22:00 hodin (30 minut) - dohled v noci (cca 1 hodina)

43. S ohledem na minimální rozdíly mezi časovou náročností pečovatelských úkonů vykonávaných pro žalobkyni c) ve dnech, kdy je navštěvuje stacionář [právnická osoba] ve dnech kdy jej nenavštěvuje, a to ať již v pátek nebo ve dnech pracovního klidu, s přihlédnutím k tomu, že výše uvedené harmonogramy jsou pouze příkladné, neboť nelze očekávat, že každý den žalobkyně c) bude zcela korespondovat s daným harmonogramem, a s přihlédnutím k tomu, že nikdy nelze přesně časově určit časovou náročnost úkonů, když s ohledem na měnící se okolnosti a podmínky, za kterých jsou poskytovány, se jejich trvání může měnit (poukázat lze zejména na epileptické záchvaty žalobkyně c) a s nimi spojenou zvýšenou náročnost péče o žalobkyni c), kdy tyto záchvaty mohou nastat i v noci), je nutné časovou náročnost zprůměrovat. Uvedené úkony jsou podřaditelné pod základní činnosti osobní asistence podle § 5 odst. 1 vyhlášky. Soud dospěl k závěru, že je zcela namístě celkovou časovou náročnost pečovatelských úkonů průměrovat na rozsah 16 hodin denně.

44. K této časové náročnosti pečovatelských úkonů dospěl rovněž i Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci vedené pod sp, zn. 11 C 142/2021, a Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 36 Co 214/2023 a pod sp. zn. 29 Co 125/2023. Obdobně jako v těchto řízeních, i v nyní projednávané věci dospěl soud k závěru, že s ohledem na skutečnost, že stav, kdy jakákoliv činnost je průběžně doprovázena průběžně vykonávaným dohledem nad stavem žalobkyně c) vylučuje, aby bylo možno některé z uvedených úkonů zcela podřadit pod úkony poskytované v rámci rodinné solidarity. Většina domácích prací vykonávaných v době, kdy je žalobkyně c) ve stacionáři, souvisí právě s péčí o ni (zejména co se týče pravidelného vaření obědů žalobkyni c) do stacionáře a praní a žehlení oblečení). Stejně tak sledování televize a jiná odpolední a večerní aktivita žalobkyně c), je možné podřadit jako základní činnost osobní asistence podle vyhlášky (konkrétně § 5 odst. 1 písm. e) vyhlášky), když ani při této činnosti nelze ponechat žalobkyni c) bez dozoru, a to zejména z důvodu jejich záchvatů nebo pádů. Dále pak žalobkyni c) přísluší částečná náhrada za úhradu péče vykonávanou jejími rodiči v noci, spočívající v pravidelné kontrole jejího spánku a zda u ní nepropukl záchvat. Městský soud v Praze pak ve svém rozsudku č. j. 36 Co 214/2023-274 vyjádřil názor, že časový údaj 16 hodin může vést k výraznému zjednodušení určování budoucích náhrad nákladů na péči poskytované žalobkyni c) jejími rodiči. (srovnej rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 214/2023-274 bod 35 až 42 a č. j. 29 Co 125/2023-324 bod 23 až 30)

45. Soud se dále zabýval oceněním pečovatelských úkonů, přičemž výši nákladů na péči určili žalobci s odkazem na vyhlášku, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, podle které činí maximální výše úhrady za pečovatelské služby právě 130 Kč za hodinu, což je podle žalobců minimální částka, za kterou je žalobkyni c) možné zajistit placenou péči ve srovnatelném rozsahu, jaká je jí poskytována rodinou. Žalovaný s částkou ve výši 130 Kč za hodinu nesouhlasil, namítal, že částka 130 Kč za hodinu stanovená vyhláškou předpokládá naplnění předpokladu odborného vzdělání, kterým žalobci nedisponují. Vedlejší účastník dále namítal, že v místě žalobců je nabízena pečovatelská péče za většinu úkonů v ceně 80 Kč - 100 Kč za hodinu. Soud se v této věci ztotožnil se žalobkyní c) a přiznal jí, po zohlednění sdělení a ceníků konkrétních poskytovatelů pečovatelských služeb a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1904/2021 a Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 214/2023, náhradu nákladů na péči v souladu s vyhláškou, podle níž činila v rozhodné době maximální výše úhrady za pečovatelské služby 130 Kč za hodinu. Ze sdělení a ceníků jednotlivých poskytovatelů bylo zjištěno, že hodinová cena se v rozhodném období pohybovala od 80 do 130 Kč. Nutno podotknout, že tyto pečovatelské úkony nejsou poskytovány po celý den, v noci pak již vůbec. Za předpokladu, že by pečovatelské úkony byly poskytovány v noci, lze očekávat, že by jejich cena byla vyšší. Při stanovení výše náhrady, která náleží nesoběstačnému poškozenému za osobní péči poskytovanou mu rodinnými příslušníky nad rámec běžné rodinné spolupráce a solidarity, může soud vycházet podpůrně a přiměřeně i z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 664/19 za ústavně konformní a prospívající právu na ochranu tělesné integrity označil hodinovou sazbu terénní pečovatelské služby podle § 5 odst. 2 vyhlášky. Obdobně jako v ostatních rozhodnutích soudu i zdejší soud považuje v rozhodném období za adekvátní částku 130 Kč za hodinu péče.

46. Ohledně rozsahu péče o žalobkyni c) tak dospěl soud k závěru, že představuje průměrně 16 hodin denně, přičemž výše úhrady byla soudem stanovena na částku 130 Kč za hodinu. Soud tak vyhověl nároku žalobkyně c) ohledně výše peněžní částky za hodinu péče, neboť s vyšším věkem, s nímž se pojí její větší výška a hmotnost, se péče o žalobkyni c) při jejím stavu stává náročnější fyzicky i psychicky a tomu by měla odpovídat i výše ohodnocení. Jak bylo již výše uvedeno, skutečnost, že původní žalobci a) a b) nejsou profesionální pečovatelé, nemá na finanční ohodnocení jedné hodiny péče vliv. Osobou oprávněnou k náhradě nákladů péče je osoba, jíž byla péče poskytována a na výši náhrady nemá vliv, zda pečující osoba odvádí nějaký příspěvek státu. (srovnej rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 206/2021-156)

47. Soud proto žalobkyni c) přiznal nárok na péči v rozsahu 16 hodin denně ve výši 130 Kč za hodinu za 182 dní (16 hodin x 130 Kč x 182 dní = 378 560 Kč). Žalobkyně c) se zcela správně domáhá náhrady nákladů na péči za jednotlivé dny a nikoliv za celé měsíce. Námitku vedlejšího účastníka, že se žalobkyně c) domáhají náhrady nákladů za péči za celé měsíce, tak považuje soud za irelevantní. Od takto zjištěné částky 378 560 Kč je nutné odečíst příspěvek na péči poskytovaný státem žalobkyni c), který v rozhodném období činil částku ve výši 19 200 Kč měsíčně, tj. 115 200 Kč celkem, neboť se jedná o platbu podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách, která je jí vyplácena právě za účelem zajištění sociálních služeb podle tohoto zákona při zvládání. Dále je třeba odečíst částku 85 000 Kč, kterou žalovaný již před podáním žaloby částečně plnil ve výši 85 000 Kč. Dále je třeba odečíst částku ve výši 16 510 Kč, která byla žalobkyni c) za rozhodné období na náhradu za péči již pravomocně přiznána. Soud tak přiznal žalobkyni c) částku 161 850 Kč (378 560 Kč - 115 200 Kč - 85 000 Kč - 16 510 Kč) tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbývající části ohledně částky 74 750 Kč nárok není důvodný a soud jej proto zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

48. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci se žalobou nedomáhali nároku na náhradu za péči v položce „zvýšená částka za oblékání a svlékání“ v rozsahu 1 500 Kč měsíčně a dále v položce „zvýšená částka za výchovnou práci s postiženým“ v rozsahu 1 500 Kč měsíčně, jak tvrdil vedlejší účastník, a soud se proto námitkou vedlejšího účastníka ohledně těchto nároků nezabýval.

49. O příslušenství rozhodl soud podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., a přiznal žalobkyni c) zákonný úrok z prodlení od data splatnosti uvedeného v předžalobní upomínce ze dne 8. 10. 2020, jejíž doručení žalovaný nesporoval.

50. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní c), žalovaným a vedlejším účastníkem rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně c) byla ve věci převážně úspěšná, a to v části 178 360 Kč (po zohlednění i již přiznané částky ve výši 16 510 Kč) z celkově žalované částky 253 110 Kč. Žalobkyně c) má tak nárok na náhradu nákladů řízení po zohlednění jejího úspěchu ve věci na 40,93 % nákladů z jejich celkové výše, tedy nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 97 946,19 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 253 110 Kč sestávající z částky 9 340 Kč podle § 11 odst. 1 a. t. za každý z 20 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka ze dne 8. 10. 2020, žaloba, písemné vyjádření ze dne 22. 12. 2020, 22. 2. 2021, 27. 7. 2022, 17. 3. 2023, 10. 8. 2023, 28. 2. 2024 a 1. 3. 2024, závěrečný návrh ze dne 4. 8. 2023, účast na ústním jednání u soudu dne 2. 6. 2021, 11. 5. 2022, 13. 10. 2022, 8. 3. 2023, 14. 6. 2023, 18. 10. 2023, 10. 1. 2024 a 17. 4. 2024, odvolání ze dne 10. 6. 2022), a za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 a. t. ve výši jedné poloviny, tj. v částce 4 670 Kč (účast na ústním jednání u soudu dne 18. 5. 2022, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí), dále z náhrady hotových výdajů za 21 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a z 21 % DPH z odměny advokáta a náhradu hotových výdajů ve výši 41 531,70 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu ve věci náleží žalobkyni c) náhrada nákladů řízení ve výši 40,93 % z celkové částky 239 301,70 Kč, tedy ve výši 97 946,19 Kč. Soud žalobkyni c) nepřiznal nárok na náhradu za rozšíření žaloby ze dne 1. 3. 2021 a nárok za vyjádření ze dne 26. 4. 2021, neboť se nejednalo o úkon související s nárokem žalobkyně c) ale s nárokem původních žalobců a) a b), kdy o tomto nároku bylo již pravomocně rozhodnuto. Stejně tak soud nepřiznal náhradu ani za návrh žalobců na pokračování v řízení spojený s důkazním návrhem ze dne 1. 12. 2021 a sdělení k výzvě soudu ze dne 14. 7. 2022, neboť tento není úkonem právní služby dle § 11 a. t. (a to ani za užití analogie podle § 11 odst. 3 a. t.), nejedná se o vyjádření ve věci samé. Tato podání žalobců navíc nepřinesla do věci nic nového. Celkové náklady žalobkyně c) ve výši 97 946,19 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) společně a nerozdílně tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení