5 A 27/2002-86

Rubrum

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobců 1) F. H. 2) J. H. 3) J. H. a 4) F. H. zastoupených JUDr. Milošem Císařem, advokátem se sídlem Dělnická 9, Znojmo, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2001, čj. 19299/2001-5010, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 6. 2001, čj. 19299/2001-5010, bylo podle § 59 odst. 2 spr. ř. [v celém textu míněn zákon č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů; s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu] zamítnuto odvolání mj. žalobců ad 1) až 4) a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 4. 2001, čj. 763870/K00/1/1-Rt (dále jen "rozhodnutí okresního pozemkového úřadu“). Okresní pozemkový úřad svým rozhodnutím podle § 9 odst. 4 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemkových úpravách“; s účinností od 1. 1. 2003 nahrazen zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu) schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Š. a části k. ú. Š. a C. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že nelze přisvědčit názoru odvolatelů (žalobců) ad 1) až 4), že okresní pozemkový úřad svým rozhodnutím nerespektoval zákon o pozemkových úpravách v jeho §2a§8 odst. 6, neboť pozemky jsou v návrhu komplexních pozemkových úprav, v rámci možností, sceleny a je k nim zajištěn přístup převážně po navržených lesních cestách; z doložené dokumentace vyplývá, že poznámka do katastru nemovitostí o zahájení pozemkových úprav byla zapsána položkou výkazu změn č. 194/1998 a dalšími. Dále vyjádřil, že podkladem pro ocenění pozemků byl zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se zemědělské pozemky oceňují cenou stanovenou výnosovým způsobem podle bonitovaných půdně ekologických jednotek, a že z protokolů o odsouhlasení návrhu komplexních pozemkových úprav lze zjistit, že požadavky § 12 odst. 1, 2 a 3 nařízení vlády č. 4/2000 Sb., k provedení zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen "nařízení vlády č. 4/2000 Sb.“), na přiměřenou cenu, přiměřenou vzdálenost a přiměřenou výměru nebyly porušeny a tato kritéria rovněž nebyla překročena. Odvolací námitku týkající se nedostatku plných mocí žalovaný označil za neurčitou a nesrozumitelnou, neboť z plných mocí založených ve spise vyplývá, že plná moc pro žalobce ad 1) byla žalobci ad 3) a 4) udělena za účelem jejich zastupování při úvodním jednání, když širší rozsah zastupování není z plných mocí patrný a lze podle jejich obsahu dovozovat, že se jednalo o zastupování pouze pro úvodní jednání. Proti tomuto odvolacímu rozhodnutí podali žalobci ad 1) až 4) v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítli jeho nezákonnost, neboť bylo vydáno v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Nepříslušný Městský soud v Praze žalobu usnesením ze dne 19. 12. 2001, č.j. 28 Ca 413/2001, postoupil Vrchnímu soudu v Praze. V žalobě konkrétním způsobem namítli porušení § 8 odst. 9 zákona o pozemkových úpravách a § 12 odst. 1 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. žalobci ad 1) až 4) blíže doplnili tím, že jim byly vyčleněny nové pozemky, z jejichž výměry není žádný v ceně 8,64 Kč/1 m2, kterou dosahovaly jejich původní pozemky zahrnuté do komplexních pozemkových úprav, což doložili tím, že původně na LV č. 33 pro k. ú. Š. bylo 36 % jejich pozemků v ceně 8,64 Kč/1 m2. Žalobcům byl z výměry nově vyčleněných pozemků vyčleněn pozemek v nejnižší ceně pro k. ú. Š., a to v ceně 0,81 Kč/1 m2, přičemž žalobci ad 1) až 4) před schválením komplexních pozemkových úprav žádný pozemek v takové ceně nevlastnili. Z toho dovozují rozpor z požadavky a kritérii § 12 odst. 1 nařízení vlády č. 4/2000 Sb., podle něhož jsou vyčleňované pozemky v návrhu pozemkových úprav k výměně vlastnických práv v přiměřené kvalitě, pokud rozdíl v ceně původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 4 % ceny původních pozemků. Nad to uvedli, že mapa bonitovaných půdně ekologických jednotek při zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav neodpovídala skutečnému stavu původních pozemků, čímž ve svém důsledku došlo k neobjektivnímu stanovení cen těchto pozemků. Současně žalobci ad 1) až 4) v žalobě namítli i nedodržení podmínky § 12 odst. 2 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. a porušení § 2 zákona o pozemkových úpravách, neboť 76 % nově vyčleněných pozemků pro žalobce se nachází na hranici katastrálních území, tyto pozemky jsou ve značné vzdálenosti od sebe a nejsou sceleny tak, aby byla respektována základní zásada pozemkových úprav uvedená v § 2 tohoto zákona, tedy aby byly vytvořeny podmínky k racionálnímu hospodaření na těchto pozemích. Tuto skutečnost žalobci ad 1) až 4) doložili tím, že jim byla vyčleněna výměra 1,2 ha nových pozemků zcela odděleně od další jejich výměry 2 ha nových pozemků ležících na jiném odlehlém místě katastru. Současně namítli, že jejich připomínky v průběhu zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav nebyly brány v potaz a akceptovány. Z uvedených důvodů navrhli, aby žalobou napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí okresního pozemkového úřadu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný se svém vyjádření k žalobě sdělil, že důvody žaloby v ní uvedené nejsou určité, konstatují fakta a obsahují citace zákonů. V těchto částech žalovaný neshledal rozpor se známými skutečnostmi. K námitce rozporu s§2a§8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách, ve spojení s § 12 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. uvedl, že provedl přezkum podle § 59 odst. 1 spr. ř. v celém rozsahu, přezkoumal tedy nejen zákonnost, ale i věcnou správnost. Účastníkům byla dána možnost vyjádřit se k dílčím výsledkům a celkovému závěrečnému návrhu komplexních pozemkových úprav. K oceňování pozemků uvedl, že v rámci komplexních pozemkových úprav jsou oceňovány jednotlivé pozemky, ve výsledku je však posuzován nárok i návrh jako celek. Není rozhodující kvalita jednotlivých pozemků, nýbrž celková cena, výměra a vzdálenost pozemků vstupujících do komplexních pozemkových úprav, přičemž neshledal, že by došlo k překročení procentní hranice a kritérií stanovených nařízením vlády č. 4/2000 Sb. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V žalobě žalobci ad 1) až 4) dále namítali blíže nekonkrétní porušení zákona o pozemkových úpravách, nařízení vlády č. 4/2000 Sb. a správního řádu. Nejvyšší správní soud sděluje, že při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí, stejně jako u rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, neshledal rozpor s dalšími ustanoveními zákona o pozemkových úpravách, prováděcího nařízení vlády č. 4/2000 Sb. a ani procesní pochybení, která by byla v rozporu s požadavky správního řádu. Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Okresní pozemkový úřad zahájil dne 7. 7. 1998 na základě podnětu vlastníků zemědělské půdy řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Š. Zahájení řízení bylo podle § 6 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách oznámeno všem účastníkům veřejnou vyhláškou. Podle § 6 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách byly o řízení vyrozuměny příslušné orgány státní správy, které byly současně vyzvány ke stanovení podmínek k ochraně zájmů podle zvláštních právních předpisů. Úvodní jednání bylo svoláno na 27. 11. 1998 a byl na něm, podle § 5 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, zvolen sbor zástupců. Účastníci byli seznámeni se způsobem ocenění pozemků, s cílem a účelem pozemkových úprav. Okresní pozemkový úřad zabezpečil podle § 8 odst. 5 zákona o pozemkových úpravách vypracování soupisu nároků vlastníků podle jejich výměry a ceny. Soupis byl doručen vlastníkům a současně byl vyložen od 23. 11. 2000 do 7. 12. 2000. V souladu s § 9 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách byl zpracovaný návrh vystaven okresním pozemkovým úřadem k veřejnému nahlédnutí od 14. 3. 2001 do 28. 3. 2001 s tím, že účastníci mohli v této době uplatnit své námitky a připomínky. Současně byl zpracovaný návrh předložen dotčeným orgánům státní správy k udělení opatření. Ve smyslu § 9 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách bylo na 30. 3. 2001 nařízeno závěrečné jednání a okresní pozemkový úřad upozornil účastníky, že své námitky a připomínky mohou uplatnit nejpozději při tomto závěrečném jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Připomínku k umístění pozemků, k vytvoření hospodářských celků a k vlastní nezákonnosti provedení pozemkových úprav, vznesli žalobci ad 1) až 4). K této námitce okresní pozemkový úřad sdělil, že nově vyčleněné pozemky jsou v přiměřené kvalitě a přiměřené výměře a tvoří ucelený hospodářský celek. S návrhem pozemkových úprav souhlasili vlastníci pozemků, jejichž výměra činila 74,32 %. Jelikož byla splněna podmínka § 9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách, okresní pozemkový úřad svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2001, čj 763870/K00/1/1-Rt, schválil návrh komplexních pozemkových úprav. Odvolání podali též žalobci ad 1) až 4) dne 18. 4. 2001; dne 29. 6. 2001 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí čj. 19299/2001-5010. Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle § 132 s. ř. s. postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Usnesením ze dne 11. 2. 2003, č. j. 5 A 27/2002 - 48, Nejvyšší správní soud žalobu žalobců ad 1) až 4) odmítl s odůvodněním, že podle zákona o pozemkových úpravách se rozhoduje o vlastnictví k pozemkům, resp. o jejich sloučení či výměně za jiné. Danou věc je proto třeba považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť zde správní orgány rozhodují o vlastnickém právu k nemovitostem; z přezkumu ve správním soudnictví je tedy vyloučena. Soud poté žalobce ad 1) a ž 4) poučil o možnosti podání žaloby u obecného soudu. Žalobci poté podali žalobu podle části páté o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2003 u Okresního soudu ve Znojmě, v níž vyjádřili nesouhlas s rozhodnutím o schválení návrhu komplexních pozemkových úprav a navrhli, aby soud rozhodl tak, že se tento návrh neschvaluje. Okresní soud ve Znojmě v návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu namítl nedostatek své pravomoci věc projednat a rozhodnout, když poukázal především na § 2 zákona o pozemkových úpravách, podle nějž se jedná o vyvlastňovací řízení sui generis, kdy veřejný zájem je blíže vymezen právě v § 2 zákona o pozemkových úpravách. Zvláštní senát pro rozhodování některých kompetenčních sporů usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. Konf 55/2005 - 7, zrušil usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2003, č. j. 5 A 27/2002 - 48 a rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 29. 6. 2001, č. j. 19299/2001-5010, je soud ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud, jako příslušný soud k dokončení řízení podle § 132 s. ř. s., obsahujícímu přechodná ustanovení k věcné příslušnosti soudů, přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobcích bodů v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud podle § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správní soud neshledal, že by v řízení o komplexních pozemkových úpravách nebo i v odvolacím řízení došlo k porušení obecně závazných předpisů, které by měly za následek nezákonnost rozhodnutí. Žalobci ad 1) až 4) sice uvedli, že původně na LV 33 pro k. ú. Š. vlastnili z celkové výměry 36 % pozemků v ceně 8,64 Kč/1 m2, přičemž z vyčleněných pozemků jim byl vyčleněn pozemek o nejnižší ceně 0,81 Kč/1 m2, ač pozemek v takové ceně předtím nevlastnili. K této žalobní námitce týkající se tvrzené nepřiměřené ceny Nejvyšší správní soud uvádí, že rozhodující pro konečné posouzení přiměřenosti ceny jsou podle § 12 odst. 1 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. nikoli jednotlivé vyčleňované scelené pozemky, nýbrž celý návrh a nárok jako celek. Klíčovým pro posouzení přiměřenosti je tak celková cena, celková výměra a vzdálenost pozemků vstupujících a zahrnutých do pozemkových úprav s celkovou cenou, celkovou výměrou a vzdáleností vyčleňovaných scelených pozemků. Dílčí výkyvy v ceně a vzdálenosti u jednotlivých vstupujících a zahrnutých pozemků jsou možné, ale nejsou podstatné; rozhodující je celkový finální stav. Není proto rozhodující tvrzení, že 36 % pozemků bylo v určité ceně, pokud je zřejmé, že zbytek pozemků prokazatelně této ceny nedosahoval, jak Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu a z LV č. 33 pro k. ú. Š.; stejně tak není rozhodující, zda žalobci předtím pozemek v nejnižší ceně před pozemkovými úpravami vlastnili či nikoli. Nejvyšší správní soud rovněž neshledal pochybení při užití mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek, která údajně neodpovídala realitě, neboť se jedná o jeden z podkladů pro zpracování návrhu pozemkových úprav podle § 3 odst. 2 písm. d) nařízení vlády č. 4/2000 Sb., a o jeden z podkladů při oceňování pozemků podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování, ve znění pozdějších předpisů, přičemž při úvodním jednání konaném dne 27. 11. 1998 nebyly k návrhu způsobu ocenění pozemků vzneseny žádné nové návrhy a připomínky. Nároky vlastníků a posuzování přiměřenosti pozemků byly proto tedy zpracovány podle předpisů o oceňování. Je zřejmé, že způsob ocenění, který v žalobě poukazem na vady mapy bonitovaných půdně ekologických jednotek, žalobci ad 1) až 4) namítají, byl s účastníky projednán, přičemž žalobci ad 1) až 4) při úvodním jednání ke způsobu ocenění neuplatnili žádná vyjádření. Ohledně nedodržení kritérií přiměřenosti co do ceny a vzdálenosti, Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že na jednotlivých LV, prokazujících vlastnické právo žalobců ad 1) až 4), č. 33, 763, 802, 809, 828, 853 a 854 pro k. ú. Š., LV č. 308, 335 a 356 pro k. ú. Š., tyto námitky byly již ve fázi závěrečného jednání okresním pozemkovým úřadem náležitě vyvráceny, sdělením, že: "nově vyčleněné pozemky jsou v přiměřené kvalitě a výměře a tvoří ucelený hospodářský celek“. Při porovnání výpisu ze soupisu nároků pro jednotlivé LV žalobců ad 1) až 4), jež jsou uvedeny výše, s návrhem na odsouhlasení návrhu komplexních pozemkových úprav a bilance výměr, cen a vzdáleností pozemků před i po pozemkových úpravách, vyplývá, že shora uvedená kritéria posuzování přiměřenosti nebyla ani pro jeden LV překročena a nedodržena. V průběhu správního řízení při projednávání protokolu o odsouhlasení návrhu komplexních pozemkových úprav vznesli žalobci ad 1) a 2) námitky ohledně umístění pozemků pro LV č. 33, 763 pro k. ú. Š. a LV č. 308 pro k. ú. Š. Zcela konkrétně pak Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na správní spis a zmíněnou bilanci výměr, cen a vzdáleností pozemků před i po pozemkových úpravách, kde je uvedeno, že pro LV č. 33 z původní výměry 22,0580 ha nově navrhovaná výměra dosahovala 23,0577 ha, z původní ceny 1 421 090,41 Kč nová cena činila 1 461 214,11 Kč, původní vzdálenost byla 2002 m a nová má být 2285 m, což souhrnně představuje rozdíly ve výměře 4,53 % a v ceně 2,82 % ve prospěch žalobců, zatímco ve vzdálenosti to je 14,14 % v jejich neprospěch. Pro LV č. 763 z původní výměry 3,8668 ha byla nově navrhovaná výměra 3,9599 ha, v ceně z původních 297 737,97 Kč na 307 332,62 Kč a ve vzdálenosti z 1157 m na nových 1385 m, což představuje rozdíly ve výměře o 2,41 % a v ceně 3,22 % ve prospěch žalobců, zatímco ve vzdálenosti to je o 19,71 % v jejich neprospěch. Pro LV č. 308 byla původní výměra 2,0705 ha, nově navrhovaná výměra činila 2,0701 ha, původní cena byla ve výši 67 350,71Kč a nová ve výši 68 112,18 Kč, původní vzdálenost činila 1528 m a nově navrhované zase 1460 m, což je ve výměře v neprospěch žalobců o 0,02 %, zatímco v ceně je to ku prospěchu o 1,13 % a ve vzdálenosti o 4,45 % v jejich prospěch. Námitku spočívající v nesouhlasu s umístěním pozemků a porušení § 2 zákona o pozemkových úpravách uplatnil i žalobce ad 3) pro LV č. 802, 809, 828 a 853 pro k. ú. Š. Pro LV 802 to bylo z původní výměry 18,8703 ha na navrhovanou výměru 18,1911 ha, z původní ceny 1 107 762,36 Kč na novou cenu ve výši 1 143 070,10 Kč a ve vzdálenosti z původních 2670 m na nových 2647 m, čímž došlo k rozdílu na výměře o 3,60 % v jeho neprospěch, zatímco rozdíl v ceně byl 3,19 % a rozdíl ve vzdálenosti nedosahoval 1 % ve prospěch žalobce. Pro LV č. 828 to bylo z původních 12,8061 ha na nových 12,8002 ha, z původní ceny 805 049,66 Kč na navrhovanou 792 422,88 Kč, ve vzdálenosti z původních 2421 m na nových 2887 m, což představuje rozdíl v ceně o 1,57%, ve výměře 0,05% a ve vzdálenosti o 19,25% v neprospěch žalobce. Pro LV č. 809 byla původní výměra 9,6205 ha, nová pak 9,6194 ha, v ceně z původních 638 419,71 Kč na navrhovaných 653 951,34 Kč, ve vzdálenosti pak 2829 m na navrhovaných 2798 m, kdy rozdíl ve výměře je 0,01 % v neprospěch, zatímco cena o 2,43 % a vzdálenost o 1,10% ve prospěch žalobce. Pro LV č. 853 z původní výměry 6,7128 ha nově navrhovaná výměra činila 6,7392 ha, původní cena byla 446 575,38 Kč, nová 455 416,88 Kč a vzdálenost z původních 2564 m na 2517 m, což je ku prospěchu žalobce ve výměře o 0,39 %, v ceně o 1,98 % a ve vzdálenosti o 1,83 %. Rovněž žalobce ad 4) uplatnil v této fázi námitky ohledně umístění pozemků a porušením § 2 zákona o pozemkových úpravách. Pro LV č. 854 k. ú. Š. činila původní výměra 22,1486 ha a nová 21,8877 ha, což je o 1,18 % v neprospěch žalobce, původní cena 1 440 890,76 Kč na navrhovaných 1 485 800,66 Kč, což je rozdíl o 3,12 % v jeho prospěch, původní vzdálenost činila 2958 m a nově navrhovaná pak 2447 m, a to je o 17,28 % v jeho prospěch. Ačkoli to žalobci ad 1) až 4) ve fázi správního řízení nenamítli, Nejvyšší správní soud považuje za vhodné, vzhledem k paušálně a všeobecně pojaté žalobní námitce porušení § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách a § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb., uvést, jaké byly zbývající vlastnické nároky žalobců ad 1) až 4) a jaké byly navrhované vyčleňované pozemky, a to z hlediska požadavků § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. Pro LV č. 335 činila původní výměra 3,0436 ha, navrhovaná výměra byla 3,0499, původní cena 207 877,88 Kč a nová 209 009,2 Kč, ve vzdálenosti z původních 2616 m na nově navrhovaných 2466 m, což je ve prospěch žalobce ad 3) ve vzdálenosti o 5,73 %, v ceně o 0,54 % a ve výměře o 0,21 %. Finálně pro LV č. 356 to byla původní výměry 1,2760 ha a cena 56 016,40 Kč zachována, pouze u vzdálenosti v neprospěch žalobce došlo k rozdílu o 5,89 %, z původních 1697 m na 1797 m. Žalovaný ani okresní pozemkový úřad proto nepochybili, pokud uplatněné námitky vyřídili způsobem výše uvedeným. Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených skutečností k žalobním námitkám žalobců ad 1) až 4) provedl souhrnný náhled na pozemkové úpravy z hlediska údajů obsažených ve správním spise. Zjistil, že celková výměra pozemků ve vlastnictví žalobců ad 1) až 4) zahrnutých do obvodu pozemkových úprav činila 102,4732 ha, zatímco nově navrhovaná výměra měla plochu 102,6512 ha, což představuje o 0,178 ha v jejich prospěch. Původní nárok co do ceny činil 6 488 771,21 Kč, zatímco nově navrhovaná cena dosahuje výše 6 632 346,37 Kč, což představuje rozdíl opětovně ve prospěch žalobců o 143 575,13 Kč. Celková vzdálenost mezi pozemky zahrnutými a vstupujícími do pozemkových úprav vzdálenost činila 20,745 km, zatímco vzdálenost u nově navrhovaných vyčleněných pozemků byla stanovena na 20,892 km, což je rozdíl o 147 m v neprospěch žalobců. S ohledem na tyto dílčí a současně i komplexní závěry podané shora, Nejvyšší správní soud neshledal, že by byla porušena závazná kritéria co do přiměřenosti podle § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách a § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. K další žalobní námitce, podle níž se 76 % nově vyčleňovaných pozemků pro žalobce nachází v nepřiměřené vzdálenosti, čímž je současně porušen požadavek vytvoření podmínek k racionálnímu hospodaření na těchto pozemích podle § 2 zákona o pozemkových úpravách, Nejvyšší správní soud odkazuje na své předešlé závěry, které doplňuje zněním § 12 odst. 2 nařízení vlády č. 4/2000 Sb., podle kterého jsou vyčleňované pozemky v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl výsledné vzdálenosti původních a vyčleňovaných pozemků nepřesahuje 20 % vzdálenosti původních pozemků; uvedený limit neplatí, je-li jeho nedodržení způsobeno terénními překážkami, mimoúrovňovým křížením s dálničním tělesem nebo obdobnými skutečnostmi. Výslednou vzdáleností se rozumí vážený aritmetický průměr vzdáleností pozemků od původní usedlosti. Nejvyšší správní soud v tomto případě zdůrazňuje metodiku výpočtu, spočívající v aritmetickém průměru. Vyčlenění pozemků na hranice katastrálních území nutně neznamená, že došlo k porušení požadavku přiměřené vzdálenosti a požadavku racionálního hospodaření. Obdobné závěry nelze činit ani v případě, kdy pozemek o výměře 1,2 ha je zcela oddělen od dalšího pozemku o výměře 2 ha, ležícího na jiném místě. V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za podstatné poukázat na vlastní smysl a účel řízení o pozemkových úpravách, jako zvláštního druhu správního řízení s mnohdy velkým počtem účastníků. Ustanovení § 2 zákona o pozemkových úpravách hovoří o uspořádání vlastnických práv k pozemkům a s nimi souvisejícími věcnými břemeny, pozemky se jimi prostorově a funkčně upravují, scelují nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost pozemků a vyrovnání jejich hranic. Současně se jimi vytvářejí podmínky k racionálnímu hospodaření, k ochraně a zúrodnění půdního fondu, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability. Z vlastního vymezení cíle a účelu pozemkových úprav plyne celková náročnost tohoto procesu, projevující se např. v tom, že se neaplikují lhůty podle správního řádu, jeho náklady platí stát, atd. Posouzení, zda bylo skutečně dosaženo cílů a účelu pozemkových úprav, přitom nespadá jen do sféry jednotlivých účastníků, nýbrž celé společnosti, což se projevuje i existencí veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav. Obdobně i z vlastního procesu schvalování návrhu pozemkových úprav plyne, že podle § 9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují dvě třetiny výměry půdy dotčené pozemkovými úpravami. Právní úprava předpokládá, že je téměř nemožné docílit plného souhlasu všech vlastníků. V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. A to jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav; především však i proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách ve spojení s § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami mohou cítit poškozeni a znevýhodněni. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; racionálnější hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být většinové. K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, publikovaném pod č. 152/1998 Sb., podle něhož pozemkové úpravy ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě se jedná o hromadnou dobrovolnou směnu vlastnických práv dotčených vlastníků. Nicméně, pro tu skupinu vlastníků, která s prováděnými úpravami nesouhlasí, jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva krajním kriteriem ochrany jejich vlastnictví. Ústavní soud konstatoval, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu, na základě zákona a je na příslušných orgánech, aby ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod - striktně zajistily právo na adekvátní náhradu. Nejvyšší správní soud v této souvislosti dodává, že adekvátní náhradou se v případě provedených pozemkových úprav rozumí scelené vyčleňované pozemky, které jsou přiměřené co do ceny, vzdálenosti a výměry, pokud odpovídají závazným požadavkům § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. Nejvyšší správní soud též odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2001, č. j. 5 A 5/99 - 33, publikovaný jako SJS č. 801/2001, podle něhož je veřejný zájem dán kvalitativní rovinou vymezenou účelem pozemkových úprav v § 2 zákona a je nesporné, že v daném případě pozemkové úpravy sledovaly nové uspořádání vlastnických práv k pozemkům tak, aby prostorovou a funkční úpravou, popř. scelením byla zabezpečena přístupnost pozemků všech jednotlivých vlastníků a současně vytvořeny podmínky pro racionální hospodaření. Veřejný zájem pak podle zákona nachází kvantitativní odraz v tom, že pozemkové úpravy musí být provedeny (řízení zahájeno), požadují-li to vlastníci pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy řešeného katastrálního území a jejich návrh může být schválen, souhlasí-li s navrhovanou úpravou vlastníci alespoň dvou třetin výměry půdy dotčené pozemkovou úpravou. Veřejný zájem je proto zájmem takto kvantitativně vyjádřené skupiny vlastníků na kvalitativně novém prostorovém a funkčním uspořádání vlastnických vztahů k pozemkům, a to metodou zakotvenou zákonem. Kvalitativní rovina veřejného zájmu se odrazila především v praktickém provedení předmětných pozemkových úprav. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Úspěšnému žalovanému soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.