50 A 23/2017 - 68

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Olgy Stránské v právní věci navrhovatele: Ing. P. P., bytem X, zastoupen advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrkyni: obec Bašť, se sídlem Obecní 126, Bašť, zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Chlostem, se sídlem Na Zámecké 7, Praha, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Bašť – vydaného usnesením zastupitelstva odpůrkyně ze dne 4. 4. 2016 č. 10/020, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrkyně JUDr. Tomáše Chlosta, advokáta.

Odůvodnění

1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatel domáhá zrušení části územního plánu Bašť vydaného usnesením Zastupitelstva obce Bašť ze dne 4. 4. 2016 č. 10/020 (dále též jen „opatření obecné povahy“), a to v rozsahu pozemků p. č. xxx a x v katastrálním území Bašť, které jsou ve vlastnictví navrhovatele (dále jen „navrhovatelovy pozemky“). Dále navrhl zrušit opatření obecné povahy v rozsahu regulativu „kompostování zeleně – pouze v ploše TI1“ vymezeného v kapitole 6.2.7. textové části územního plánu.

2. Navrhovatel uvedl, že je spoluvlastníkem výše uvedených pozemků, které byly v předchozím územním plánu Bašť, ve znění změny č. 1, zařazeny do plochy průmyslové výroby. Spolu s druhým spoluvlastníkem pozemků připravuje navrhovatel již od roku 1994 podnikatelský záměr kompostování zeleně (bioodpadu). Na pozemcích se původně nacházela skládka odpadů z mělnické elektrárny, posléze tzv. divoká skládka odpadu. Navrhovatel provedl finančně nákladnou rekultivaci pozemků, čímž je zbavil ekologické zátěže a vytvořil podmínky pro jejich využití k podnikání ve veřejném zájmu (likvidace bioodpadů jejich kompostováním). Za účelem realizace svého záměru získal pravomocné územní rozhodnutí vydané Obecním úřadem v Líbeznicích (dále též jen „stavební úřad“) dne 27. 12. 1995, jímž bylo rozhodnuto o umístění areálu kompostárny a které je dle potvrzení tohoto úřadu ze dne 30. 5. 2013 stále v platnosti. Na základě dvou stavebních povolení byly provedeny a následně zkolaudovány pozemní komunikace a I. etapa kompostárny. Terénní úpravy (tzv. figury) byly řádně realizovány a rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18. 3. 2014 zkolaudovány. V současnosti probíhají nákladné úkony spojené s budoucí výstavbou II. etapy kompostárny, neboť se stavebním úřadem bylo dohodnuto, že výstavba a realizace celého záměru bude rozložena na etapy. Jde o projektovou dokumentaci, geodetická zaměření a další. V nejbližší době bude na stavebním úřadu podána žádost o vydání stavebního povolení na II. etapu (stavby, parkovací plochy). Odpůrkyně od roku 2013 podnikatelský záměr navrhovatele podporovala a souhlasila s ním. Nynější obrat odpůrkyně je proto překvapivý a může být motivován osobní záští představitelů odpůrkyně vůči navrhovateli, která souvisí se soudním sporem o vlastnictví nemovitých věcí v obci, který vyhrál navrhovatel. Opatření obecné povahy zařazuje navrhovatelovy pozemky do stabilizované smíšené plochy nezastavěného území (významná plošná zeleň). Takové funkční využití plochy brání využití pozemku k realizaci záměru navrhovatele.

3. V prvním návrhovém bodu navrhovatel tvrdí, že v rozporu se zákonem nebylo provedeno vyhodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území, zahrnující rovněž vyhodnocení vlivů na hospodářský rozvoj a soudržnost společenství obyvatel území. Výsledkem takového vyhodnocení přitom mohl být závěr o potřebnosti zachování dosavadního funkčního využití pozemků v souladu s podnikatelským záměrem navrhovatele. Tím bylo současně zasaženo i do práva na „účast“. Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ve stanovisku ze dne 16. 5. 2013 k návrhu zadání územního plánu uvedl jen to, že nepožaduje zpracovat vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Své stanovisko odůvodnil tím, že dle předloženého návrhu zadání územního plánu nejsou navrženy rozvojové plochy, které by stanovily rámec pro realizaci záměrů podle přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen „zákon o posuzování vlivů“). Navrhovatel tvrdí, že ve stanovisku krajského úřadu nejsou uvedeny žádné důvody, proč není vyhodnocení vlivů na životní prostředí požadováno. Neplyne z něho, že by krajský úřad přihlédl ke kritériím obsaženým v příloze č. 8 k zákonu o posuzování vlivů a vyhodnotil je, jak to požaduje judikatura (viz rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 Ao 6/2010 – 130). Stanovisko je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, přičemž tato vada mohla mít vliv na zákonnost napadeného opatření obecné povahy.

4. Podstatou druhého návrhového bodu je tvrzení, že opatření obecné povahy nerespektuje stanovisko krajského úřadu ze dne 16. 5. 2013, neboť stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů obsažených v příloze č. 1 k zákonu o posuzování vlivů, konkrétně jde o záměr dle bodu 10.1 kategorie II (zařízení k odstraňování nebo průmyslovému využívání odpadů), pro který byla nově vymezena konkurenční zastavitelná plocha TI1, a dále o záměry dle bodu 10.13 (tematické areály), které lze umístit např. do návrhových ploch OV1, OV2, OV101, výměra řady smíšených obytných ploch přesahuje 5 000 m2.

5. V třetím návrhovém bodu vytkl navrhovatel odpůrkyni, že formálně o jeho námitkách ani námitkách jiných osob nerozhodla. Podle § 172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), rozhoduje o námitkách proti návrhu opatření obecné povahy stejný orgán, který vydává opatření obecné povahy. Navrhovatel však žádné rozhodnutí zastupitelstva odpůrkyně, které má dle zákona rozhodovat usnesením a které by se týkalo námitek, nedohledal. Usnesením ze dne 4. 4. 2016, č. 10/020 rozhodlo zastupitelstvo odpůrkyně jen o vydání územního plánu. Usnesením č. 9/020 vzalo zastupitelstvo odpůrkyně rozhodnutí o námitkách a připomínkách na vědomí, což však není správný postup, o námitkách musí být rozhodnuto.

6. Čtvrtý návrhový bod se soustředí na rozhodnutí odpůrkyně o námitkách. Navrhovatel poukázal na to, že společně s druhým spoluvlastníkem podal jako fyzická osoba prostřednictvím zástupce námitky k návrhu územního plánu (k jeho veřejnému projednání). O těchto námitkách nebylo vůbec rozhodnuto. Vedle toho podala k návrhu územního plánu připomínky společnost P. s. r. o. (dále jen „P.“), jejímiž společníky jsou navrhovatel a druhý spoluvlastník pozemků. Vypořádání připomínky společnosti P. je zcela nedostatečné a v některých částech zcela nepravdivé. K tomu navrhovatel odkázal na požadavky vymezené judikaturou na kvalitu odůvodnění rozhodnutí o námitkách (rozsudky NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 Ao 6/2010 – 130, ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169, a ze dne 20. 1. 2010, čj. 1 Ao 2/2009 – 86). K vypořádání přípomínky společnosti P. ohledně kolize záměru s koridorem pro vysokorychlostní železniční trať si odpůrkyně vyžádala stanovisko Ministerstva dopravy, jemuž však zaslala pouze navrhovatelovy připomínky ze dne 25. 3. 2014 podané ke společnému jednání o návrhu, nikoliv však navrhovatelovy námitky ze dne 23. 6. 2014 ani připomínky společnosti P. z téhož dne. Odpůrkyně tak tuto námitku/připomínku nevypořádala ve spolupráci s dotčeným orgánem, ale sama, aniž by znala konkrétní stanovisko dotčeného orgánu. Správa železniční dopravní cesty přitom vyslovila souhlas s realizací podnikatelského záměru navrhovatele, jelikož stavby navrhovatele jsou pouze stavbami dočasnými, které případné stavbě vysokorychlostní železnice ustoupí. Při vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování odpůrkyni nenáleží, aby posuzovala ekonomickou výhodnost záměru, neboť to je věcí navrhovatele. Odpůrkyně přitom sama plánuje zřízení sběrného dvora na pozemku p. č. x (konkurenční plocha T1), který je taktéž vymezen v koridoru pro umístění vysokorychlostní železniční tratě. Vypořádání připomínky týkající se proporcionality je zcela nezákonné a věcně nepravdivé.

7. Pátým návrhovým bodem navrhovatel zpochybňuje označení stabilizované smíšené plochy nezastavěného území za stávající stav. To je v rozporu s vydanými rozhodnutími k realizaci záměru kompostárny. Na str. 12 opatření obecné povahy je v odůvodnění vypořádání připomínky společnosti P. uvedeno, že územní rozhodnutí a stavební povolení jsou respektována (jako stav). Grafická část opatření obecné povahy tomu však odporuje. Zpracovatel územního plánu při komunikaci s navrhovatelem opakovaně a nepravdivě tvrdil, že vydané územní rozhodnutí na umístění kompostárny pozbylo platnosti, a proto nebylo zahrnuto do územního plánu jako stav. V emailu ze dne 30. 5. 2013 zpracovatel územního plánu uvedl, že územní plán platná rozhodnutí respektuje a zapracovává. To platí, pokud je rozhodnutí v platnosti v době vydání územního plánu (pak územní plán kompostárnu zapracuje jako plochu zastavitelnou pro výrobu) nebo pokud už byla stavba zahájena (pak ji zapracuje jako plochu stabilizovanou pro výrobu). V rozporu s tímto předpokládaným, logickým a zákonným postupem však napadené opatření obecné povahy jako stabilizovanou plochu na navrhovatelových pozemcích vymezuje plochy smíšené nezastavěného území s ochranou přírodních hodnot (významná plošná zeleň).

8. Konečně navrhovatel šestým návrhovým bodem zpochybňuje proporcionalitu obsahu územního plánu, neboť změna funkčního využití jeho pozemků je v rozporu s kritériem vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahů a zákazu libovůle. Napadené opatření obecné povahy znemožňuje navrhovateli provést jeho podnikatelský záměr, pro jehož naplnění pozemky kupoval a který aktivně připravoval již za doby platnosti předchozího územního plánu (získal územní rozhodnutí, dvě stavební povolení a kolaudační rozhodnutí, probíhají nákladné úkony spojené s budoucí výstavbou II. etapy kompostárny). Navrhovatel zopakoval vývoj využívání daného území (oficiální a posléze neřízená skládka, následná rekultivace, překvapivá ztráta podpory záměru ze strany odpůrkyně). Navrhovatel je přesvědčen, že opatření obecné povahy je diskriminační, neboť zatímco záměr navrhovatele jím byl znemožněn, byla nově vymezena plocha TI1 (až ve fázi návrhu k veřejnému projednání) jako jediné místo v celé obci, kde má být umožněno kompostování zeleně. Odpůrkyně dle navrhovatele zneužila svého postavení a záměrně likviduje dlouho připravovaný záměr navrhovatele s cílem sama či prostřednictvím někoho jiného zabývat se touto relativně výdělečnou podnikatelskou činností (tento nekalý úmysl plyne ze str. 14 odůvodnění opatření obecné povahy). Podle názoru navrhovatele jde o podlý konkurenční boj. Navrhovatel prezentoval odpůrkyni tento svůj záměr s nabídkou nadstandardních podmínek pro obec (provoz sběrného dvora pro obec zdarma, ukládání a likvidace kompostovatelného materiálu za finančně zcela nadstandardních podmínek). Starostka odpůrkyně uvedla, že pro zřízení a provoz kompostárny vybrali jiného partnera a o nabídku navrhovatele nemá zájem. Regulativ umožňující kompostování zeleně pouze v ploše TI1 je sám o sobě neproporcionální a absurdní, neboť znemožňuje všem vlastníkům zahrad v obci, aby kompostovali zeleň na svých pozemcích, což je nepřijatelným a neodůvodněným zásahem do práv jednotlivých obyvatel obce, včetně navrhovatele. Zdůvodnění odpůrkyně, že pro kompostování zeleně bylo třeba vybrat jinou plochu z důvodu kolize záměru navrhovatele s koridorem vysokorychlostní železniční tratě, je nepravdivé, neboť tento koridor zasahuje do obou ploch stejně. Přes navrhovatelovy pozemky může jít stavba železniční trati kdekoliv a i tak zůstane absolutní většina pozemků vhodná k realizaci kompostárny, což u pozemku vybraného odpůrkyní možné není. Navrhovatel jedná ve věci vlastního záměru se Správou železniční dopravní cesty, která se záměrem souhlasí za podmínky budoucí koordinace obou záměrů, v řádu několika málo let by měl být koridor pro vysokorychlostní železniční trať zúžen na 200 m, takže by k využití pro záměr navrhovatele zbývalo 600 m délky pozemku, tedy cca 3 ha podnikatelské plochy. Změnou věcného řešení v opatření obecné povahy byl porušen princip právní jistoty, opatření obecné povahy je v rozporu s požadavkem na dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů podle § 18 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a s úkolem územního plánování dle § 19 odst. 1 písm. b), d) a e) stavebního zákona. Přesunutí záměru navrhovatele do jiné plochy je nevhodné a nepotřebné, diskriminační při zneužití postavení odpůrkyně. Cíle, který tím je sledován, mohlo být snadno dosaženo i bez takto extrémního zásahu do práv navrhovatele. Neexistuje žádný veřejný zájem na takovém omezení vlastnického práva navrhovatele a práva na podnikání.

9. Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu předně zpochybnila aktivní věcnou legitimaci navrhovatele, neboť podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je třeba považovat za rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, a to obzvláště pokud navrhovatel argumentuje svojí podnikatelskou činností. K takovému rozhodnutí je třeba podle § 1129 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků.

10. Pokud jde o vymezování návrhových ploch, nemůže sama realita vytvořit zastavitelnou plochu. Každý známý záměr v území se v průběhu pořizování územního plánu prověřuje s ohledem na potřeby a možnosti území a buď se vymezí jako plocha změny v území, nebo nikoliv. Na to nemá vliv ani případné územní rozhodnutí, neboť územní plán má přednost, „pokud jsou v území vody pro ochranu veřejných zájmů. Pak je možné neakceptovat planá územní rozhodnutí.“ (citováno včetně chyb). V daném případě je dán veřejný zájem na ochraně nezastavěného území, krajiny a zeleně a na ochraně budoucí trasy pro vysokorychlostní železniční trať. Navrhovatel na svých pozemcích žádný podnikatelský záměr nerealizuje, neboť stavba kompostárny nebyla zkolaudována, nelze tak provozovat žádnou „kompostovací“ podnikatelskou činnost. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18. 3. 2014 bylo společnosti P. povoleno užívání toliko terénních úprav (1. část, figura 1 a 3), nikoliv staveb kompostárny či přístupové komunikace. Definice smíšené plochy nezastavěného území je obsažena v § 17 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Označují se tak i přírodě blízké ekosystémy, což je právě případ navrhovatelových pozemků, na nichž možná dříve bývala skládka, ale v průběhu let zarostly vzrostlou zelení a nyní jsou cenným krajinným prvkem.

11. K prvému návrhovému bodu odpůrkyně uvedla, že krajský úřad jakožto dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí své stanovisko zdůvodnil zcela standardně. Stěží lze podrobně popsat a odůvodnit, proč se něco nepožaduje. Plocha TI1 nemůže být považována za konkurenční vůči navrhovatelovým pozemkům, neboť je určena k umístění technické infrasturktury, kdežto navrhovatel po celou dobu požadoval plochu pro průmyslovou výrobu. Konkurence nevzniká ani ve vztahu k cíli, neboť sběrný dvůr obce je určen pro sběr a třídění odpadu, o což se musí odpůrkyně postarat přímo ze zákona, zatímco záměr navrhovatele je založen na jeho podnikatelském záměru a sám navrhovtel rozhoduje, jaký odpad chce shromažďovat a zpracovávat. Ve sběrném dvoře převažuje sběr odpadu, který nemá s kompostováním zeleně nic společného. Jelikož se obec Bašť nachází v rozvojové oblasti v těsné blízkosti hlavního města Prahy, není z hlediska veřejných zájmů zapotřebí vymezovat novou průmyslovou zónu. Širší území je totiž urbanisticky velmi zatížené zástavbou, průmyslových zón je v okolí dostatek (prakticky souvislý pás podél dálnice D8). Naopak životní prostředí, zvláštní krajinný ráz a ekologická stabilita trpí velkou zátěží, proto je třeba chránit a zachovat maximum prvků zeleně v území.

12. K druhému návrhovému bodu odpůrkyně uvedla, že opatření obecné povahy nestanoví rámec pro povolení záměrů dle přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů. Sběrný dvůr odpad shromažďuje a třídí, následně se však odváží mimo řešené území k jeho odstraňování nebo dalšímu využívání, nejde tedy o záměr popsaný jako zařízení k odstraňování nebo průmyslovému využívání odpadů. Záměr navrhovatele by bylo možné pod tento pojem podřadit, ovšem nebyl v územním plánu vymezen, proto nebylo třeba provést posouzení vlivů na životní prostředí. Záměrem odpůrkyně odpočátku bylo zabránit vymezování ploch, které by mohly narušit životní prostředí.

13. V návaznosti na třetí návrhový bod odpůrkyně zmínila, že proces přijímání opatření obecné povahy byl již opakovaně soudy přezkoumán, přičemž nebylo shledáno porušení zákonného postupu. Ke čtvrtému návrhovému bodu odpůrkyně uvedla, že od zpracovatele územního plánu neodbržela námitky navrhovatele a druhého spoluvlastníka Ing. M. k návrhu územního plánu, je tedy třeba zabývat se tím, zda tyto námitky byly zpracovateli doručeny a kdy.

14. K pátému návrhovému bodu odpůrkyně vysvětlila, že o stabilizovanou plochu jde tehdy, jestliže její stávající fyzický stav je totožný se záměrem územního plánu, tedy nemá se měnit způsob jejího využití. Současný fyzický stav území je zeleň, což nemohou žádná územní rozhodnutí změnit, dokud nejsou realizována, přičemž realizace terénních úprav nepředstavuje zastavění pozemku.

15. K šestému návrhovému bodu odpůrkyně s odkazem na § 102 odst. 2 stavebního zákona argumentuje tím, že sám zákonodárce připouští, že může dojít ke změně určení pozemku v důsledku změny územního plánu, resp. vydání nového územního plánu. Od nabytí pozemků navrhovatelem na nich byly fakticky realizovány pouze terénní úpravy a určitou nečinností navrhovatele na nich vyrostla zeleň. Pro zařazení určitých pozemků do zastavitelné plochy není dostačující, že to požaduje jejich vlastník (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2010, čj. 8 Ao 1/2010 – 89), ani skutečnost, že již jednou v minulosti bylo území nějak posouzeno (toto posouzení pochopitelně vycházelo z tehdejší situace a rozhodujících skutečností). Posláním obce je chránit veřejný zájem, nikoliv prosazovat realizaci individuálních záměrů jednotlivých investorů tak, aby v maximální míře byla zachována udržitelnost rozvoje obce.

16. Odpůrkyně tedy navrhla, aby soud návrh navrhovatele zamítl.

17. Navrhovatel v replice k doložení své věcné legitimace opětovně odkázal na rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169. Podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy nemá charakter rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci ve smyslu § 1129 odst. 1 o. z., jde o procesní legitimaci k ochraně před zásahem do vlastnického práva. Navrhovatel v replice žádnou novou argumentaci nepřináší, pouze opakuje, co již bylo obsaženo v návrhu na zahájení řízení, což ostatně platí i ve vztahu k odůvodnění věcné legitimace navrhovatele.

18. Při jednání setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích.

19. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny podmínky, za nichž lze návrh věcně projednat. Dospěl k závěru, že návrh byl podán včas, osobou k tomu oprávněnou a splněny jsou i všechny další procesní podmínky (podmínky řízení). Návrh na zahájení řízení netrpí žádnou vadou. Soud proto návrh věcně projednal, k čemuž na žádost odpůrkyně nařídil jednání.

20. Z územního plánu Bašť schváleného dne 27. 12. 2006 soud zjistil, že navrhovatelovy pozemky byly zahrnuty do plochy průmyslové výroby, severní cíp pozemků protíná navrhovaný koridor místní komunikace. Pozemky jsou zahrnuty do současně zastavěného území (k 1. 4. 2003). V plochách průmyslové výroby lze umísťovat areály pro výrobu a skladování (základní funkce). Využití území je limitováno zákazem manipulace s toxickými a jedovatými látkami, vyloučena je prašnost při výrobním či manipulačním procesu. Případné znečištění technologických vod musí být likvidováno v místě. Výrobní činnost musí mít zajištěnu likvidaci odpadu mimo řešené území. Parkování musí být zajištěno na pozemku stavby. Do přípustné funkce plochy jsou zahrnuty provozy drobné výroby a služeb a prodej zboží.

21. Dne 31. 10. 2011 rozhodlo zastupitelstvo odpůrkyně o pořízení nového územního plánu. V dubnu 2013 zpracoval Městský úřad v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi (dále jen „pořizovatel územního plánu“) návrh zadání územního plánu. Krajský úřad Středočeského kraje ve svém stanovisku ze dne 16. 5. 2013, čj. 065587/2013/KUSK, jakožto dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí, uvedl, že nepožaduje zpracování vyhodnocení vlivů územního plánu Bašť na životní prostředí (tzv. SEA). Stanovisko odůvodnil tím, že dle předloženého návrhu zadání se nenavrhují rozvojové plochy, které by svým rozsahem a charakterem zakládaly rámec pro realizaci záměrů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o posuzování vlivů, a dále nepředpokládají významné střety zájmů z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví v daném území. Ministesterstvo dopravy ve vyjádření ze dne 29. 5. 2013 uvedlo, že v řešeném území sleduje ochranu koridoru pro vysokorychlostní železniční trať Praha – Lovosice, který je vymezen v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje a který požaduje vymezit v územním plánu v plném rozsahu dle krajské dokumentace. V současnosti se zpracovává nová technická studie, na jejímž základě bude možné následně zpřesnit a případně zúžit uvedený koridor. Správa železniční dopravní cesty ve vyjádření ze dne 16. 5. 2013 nad rámec informací sdělených Ministerstvem dopravy uvedla, že žádá vymezit pro trasu vysokorychlostní železnice koridor veřejně prospěšné stavby v plném rozsahu dle zásad územního rozvoje, nikoliv pouze územní rezervu, jak je navrženo v předloženém zadání územního plánu. Navrhovatel uplatnil dne 15. 5. 2013 připomínku, v níž poukázal na využití pozemků v jeho spoluvlastnictví dle rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby ze dne 27. 12. 1995, které přiložil, stejně jako vyjádření stavebního úřadu ze dne 30. 5. 2013 o tom, že toto územní rozhodnutí je stále v platnosti.

22. Zastupitelstvo odpůrkyně dne 15. 7. 2013 schválilo návrh zadání územního plánu s úpravami vyplynuvšími z projednání návrhu zadání. Ve schváleném zadání územního plánu je stanoveno, že projekt prověří možnost vymezení veřejně prospěšné stavby pro vysokorychlostní železniční trať. Dále je uvedeno, že územní plán bude respektovat stávající systém likvidace odpadů, projektant zváží vhodné vymezení plochy pro sběrný dvůr, současný je ve střetu s pozemkem pro mateřskou školu. Projektant navrhne vhodně dostupný pozemek, nejlépe na okraji obce.

23. Dne 25. 2. 2014 proběhlo společné jednání o návrhu územního plánu zpracovaném v prosinci 2013. Podle něho je na navrhovatelových pozemcích vymezena smíšená plocha nezastavěného území (jako plocha stabilizovaná) s významnou plošnou zelení. Přes jižní část pozemků prochází koridor vysokorychlostní železniční tratě a celá plocha pozemků je zahrnuta v koridoru pro přeložku silnice č. I/9. Pozemek p. č. x, na němž byla posléze vymezena plocha TI1, je v tomto návrhu součástí smíšené plochy nezastavěného území. Krajský úřad Středočeského kraje v koordinovaném stanovisku ze dne 7. 3. 2014, čj. 012667/2014/KUSK, uvedl, že k návrhu nemá jakožto dotčený orgán dle zákona o posuzování vlivů připomínky. Ředitelství silnic a dálnic ČR ve vyjádření ze dne 11. 3. 2014 sdělilo, že koridor pro přeložku silnice č. I/9 lze zúžit v souladu s koordinační studií zpracovanou v říjnu 2013. S tímto vyjádřením se ztotožnilo i Ministerstvo dopravy ve vyjádření ze dne 19. 3. 2014. Společnost P. podala k návrhu územního plánu připomínku ze dne 25. 3. 2014, v níž vyjádřila nesouhlas se zařazením navrhovatelových pozemků do plochy významné plošné zeleně. Poukázala na vydaná rozhodnutí stavebního úřadu ve věci kompostárny, která k připomínkám přiložila, a na to, že probíhají nákladné úkony spojené s budoucí výstavbou II. etapy kompostárny. Navrhovatelovy pozemky jsou vzdáleny od obytné části obce 200 m, navazují na silnici č. I/9, takže jejich dopravní obslužnost nezatíží obec. Na pozemcích se v 90. letech nacházela černá obecní skládka, pozemky byly na vlastní náklady rekultivovány, aby byly použitelné k podnikání. Nejedná se o zelenou plochu, naopak půda je neplodná. Navrhla, aby pozemky byly ponechány v ploše pro výrobu a skladování – lehký průmysl (VL). Připomínky podal dne 26. 3. 2014 i navrhovatel. Poukázal v nich na vydaná rozhodnutí stavebního úřadu a požádal, aby plocha byla zapracována jako plocha stabilizovaná pro průmyslovou výrobu (plochy výroby a skladování).

24. Pořizovatel územního plánu požádal o stanovisko k připomínkám navrhovatele a společnosti P. Ministerstvo dopravy. To v přípisu ze dne 2. 4. 2014 uvedlo, že v procesu pořizování územního plánu sleduje územní ochranu koridoru pro vysokorychlostní železniční trať a přeložku silnice č. I/9. Jelikož navrhovatelovy pozemky jsou vymezeny v obou těchto koridorech, nesouhlasí s vymezením zastavitelné plochy na uvedených pozemcích. Pořizovatel si dále vyžádal stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi jakožto orgánu ochrany přírody. Ten ve stanovisku ze dne 5. 5. 2014 uvedl, že se zařazením navrhovatelových pozemků do zastavitelných ploch pro výrobu a skladování nesouhlasí. Tyto pozemky jsou vhodné k využití dle návrhu územního plánu, tedy jako významná plošná zeleň. Rozšiřování zastavitelných ploch na okraj katastrálního území je, bez návaznosti na zastavitelné plochy na sousedních katastrech, obecně nevhodné z důvodu ochrany krajinného rázu a nevhodného šíření sídel do volné krajiny. V daném případě se navíc na části pozemků zeleň fakticky nachází. Část pozemku p. č. x se navíc nachází v ochranném pásmu lesa a nelze předjímat výsledek rozhodnutí o udělení souhlasu, proto nelze v této vzdálenosti plánovat zástavbu.

25. Z přípisu starostky odpůrkyně, která je pověřenou zastupitelkou, ze dne 19. 1. 2015 zaslanému pořizovateli územního plánu plyne, že odpůrkyně má v úmyslu umístit na pozemek p. č. x kompostárnu a sběrný dvůr (místo uvažované plochy TI1).

26. Veřejnou vyhláškou ze dne 13. 4. 2015 bylo oznámeno veřejné projednání návrhu územního plánu dne 16. 6. 2015. Veřejná vyhláška obsahuje poučení, že nejpozději do 23. 6. 2015 lze uplatnit připomínky a námitky k návrhu. Navrhovatel se dle prezenční listiny účastnil veřejného projednání návrhu územního plánu.

27. Dne 23. 6. 2015 doručil advokát JUDr. Bernard pořizovateli územního plánu do jeho datové schránky námitky navrhovatele a druhého spoluvlastníka Ing. M. K podání byly připojeny plné moci a kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 18. 3. 2014. Námitky se vztahují k navrhovatelovým pozemkům, přičemž navrhovatel v nich vyjadřuje zásadní nesouhlas s jejich zahrnutím do významné plošné zeleně. Žádá, aby byly v pořizovaném územním plánu zahrnuty do funkční plochy s obdobnými regulativy jako dle dosavadního územního plánu, aby na nich mohla být provozována podnikatelská činnost ve formě kompostování zeleně (bioodpadu), tedy např. jako plocha technické infrastruktury (TI) či plocha smíšená výrobní (SV). Uvedl, že akceptuje stanovení omezujících regulativů tak, aby na pozemcích mohla být umístěna jen kompostárna s doprovodnými stavbami s tím, že stavby budou mít s ohledem na plánovaný koridor vysokorychlostní železniční trati jen dočasný charakter. Navrhovatel pak zrekapituloval, že se na jeho pozemcích dříve nacházela černá skádka, která byla na náklady vlastníků pozemků odstraněna, byla provedena rekultivace pozemků, a to za účelem jejich využití k podnikání. Stavební úřad vydal územní rozhodnutí, stavební povolení a kolaudační rozhodnutí. Probíhají úkony spojené s výstavbou II. etapy kompostárny. Záměr je prospěšný i pro obec, neboť je v souladu s jejím zájmem na vytvoření zaměstnanosti v obci. Záměr předpokládá zaměstnání 30 pracovníků, zejména místních občanů. Je v souladu i s veřejným zájmem na ochraně životního prostředí, a to jednak z hlediska zajištění likvidace bioodpadu, jednak proto, že součástí záměru je vysoký podíl zelených ploch (více než 40 %). Záměr neohrožuje zemědělský půdní fond, pozemky jsou na okraji obce, vzdálené 200 m od obytné zástavby, bez problémů dopravně přístupné bez zátěže pro obec. Záměr není v rozporu s nadřazenou územněplánovací dokumentací, neboť stavby, které zasahují do koridoru pro vysokorychlostní železniční trať, jsou stavebním úřadem povolovány jako dočasné, realizace této trati je přitom v nedohlednu a v územním řízení bude koridor zúžen na šířku ochranného pásma dráhy. Návrh územního plánu není v souladu s cíli a úkoly územního plánování, nepřiměřeným způsobem zasahuje do soukromých zájmů navrhovatele, nereflektuje povinnost koordinovat veřejné a soukromé zájmy na rozvoji území. K tomu uvedl, že pozemky jsou v pronájmu společnosti P., která do záměru kompostárny investovala již velké finční prostředky na rekultivaci území, projektovou přípravu a částečnou realizaci záměru. Pozemky jsou předmětem zástavy za osobní a firemní půjčky. Pro pořizovatelem navržené řešení jsou navrhovatelovy pozemky nevhodné, neboť se nejedná o zelenou plochu, nýbrž o plochu ostatní (neplodnou půdu). Pořizovatelem navrhovaný záměr je nerealizovatelný, zůstane jen „na papíře“. Ochrany veřejné zeleně lze dosáhnout i jinými, výrazně šetrnějšími způsoby. Za nepřípustnou diskriminaci pak navrhovatel považuje vymezení plochy pro podnikatelskou činnost kompostování na pozemcích jiného vlastníka, které mají výrazně horší dopravní napojení, rovněž zasahují do koridoru vysokorychlostní železniční tratě a záměr na nich není v tak pokročilé fázi přípravy. Závěrem pak navrhovatel poukázal na nepřezkoumatelnost stanoviska dotčeného orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí a rozpor návrhu územního plánu s tímto stanoviskem, neboť v něm jsou vymezeny plochy, které představují rámec pro umístění staveb dle přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů (koridor pro vysokorychlostní železniční trať, koridor pro silnici č. I/9, místní komunikace).

28. Společnost P. doručila dne 23. 6. 2015 pořizovateli územního plánu připomínky k návrhu územního plánu, které jsou obsahově totožné jako námitky navrhovatele a druhého spoluvlastníka pozemků (viz odst. 27 shora).

29. Dne 4. 4. 2016 se uskutečnilo 20. zasedání Zastupitelstva obce Bašť. Pod bodem 11 programu zasedání byl projednán návrh vyhodnocení a rozhodnutí o námitkách a připomínkách k návrhu územního plánu. Starostka informovala, že v tuto chvíli nepřijímá zastupitelstvo žádné rozhodnutí o námitkách a připomínkách, neboť námitky a připomínky jsou zapracovány v návrhu územního plánu. Zastupitelstvo přijalo jednomyslně usnesení č. 9/020, že bere na vědomí rozhodnutí o námitkách a připomínkách k návrhu územního plánu Bašť. Pod bodem 12 programu zasedání bylo projednáno schválení nového územního plánu. Jednomyslně bylo přijato usnesení č. 10/020, že Zastupitelstvo obce Bašť vydává opatření obecné povahy územní plán Bašť.

30. Veřejnou vyhláškou ze dne 4. 4. 2016, čj. 017818/2016-140, bylo oznámeno vydání opatření obecné povahy Územní plán Bašť. Veřejná vyhláška byla vyvěšena na úřední desce odpůrkyně dne 6. 4. 2016 a na úřední desce pořizovatele územního plánu dne 7. 4. 2016. S ohledem na administrativní chybu při vyvěšování bylo vydání opatření obecné povahy oznámeno opakovaně veřejnou vyhláškou ze dne 20. 4. 2016, čj. 023579/2016, která byla vyvěšena na úřední desce odpůrkyně dne 20. 4. 2016 a na úřední desce pořizovatele územního plánu dne 21. 4. 2016.

31. Z grafické části územního plánu soud zjistil, že navrhovatelovy pozemky jsou zařazeny do smíšené plochy nezastavěného území (SM) s tím, že se v této ploše uplatňuje ochrana přírodních hodnot, a to významné plošné zeleně. Nejedná se o plochu návrhovou, nýbrž o plochu stabilizovanou. Přes jižní část pozemků prochází koridor vysokorychlostní železniční tratě Praha- Lovosice (DD 1) a severní cíp pozemků je zasažen koridorem pro přestavbu silnicie č. I/9 (DS 1). Oba tyto koridory jsou současně vyznačeny jako veřejně prospěšné stavby (S 12 a S 13). Z textové části územního plánu plyne, že hlavním využitím smíšených ploch nezastavěného území (SN) je nezastavitelné polyfunkční území určené pro krajinné prostředí bez specifikace využití. Přípustné využití území je pro stavby, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, stavby pro obsluhu plochy (přístřešky pro dobytek a koně, úschova krmiva, techniky a nářadí), stavby pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, ochranu přírody a krajiny apod., stavby pro veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu, oplocování u zahrad a sadů, ohrazené výběhy, přirozené louky, biokoridory.

32. Z textové části odůvodnění územního plánu vyplývá, že odpůrkyně rozhodla o připomínkách a námitkách podatelů společnosti P. navrhovatele a Ing. M., a to jednak o připomínkách ke společnému jednání o návrhu, jednak o námitkách podaných k veřejnému projednání návrhu. Připomínkám ke společnému jednání o návrhu odpůrkyně nevyhověla, což odůvodnila tím, že se pozemky nachází v koridoru veřejně prospěšné stavby vysokorychlostní železnice a v koridoru veřejně prospěšné stavby přeložky silnice č. I/9. Oba koridory jsou vymezeny v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje. Ministerstvo dopravy s ohledem na vymezení obou koridorů nesouhlasilo s vymezením zastavitelné plochy na navrhovatelových pozemcích. Vydaná platná územní rozhodnutí zůstávají v platnosti, odpůrkyně nepožadovala vymezit žádnou průmyslovou zónu, o niž zřejmě podatelé usilují. Námitkám podaným k veřejnému projednání návrhu odpůrkyně nevyhověla. Předeslala, že připomínku podala právnická osoba, která je nájemcem pozemků a jejímiž jednateli jsou vlastníci těchto pozemků. Vzhledem k této provázanosti bylo podání formálně označené jako připomínky vyhodnoceno, jako kdyby se jednalo o námitku. Odpůrkyně uvedla, že pokud je stavební povolení podatele v platnosti, může i nadále dle rozsahu rozhodnutí vykonávat stavební činnost. Jelikož jsou pozemky dotčeny budoucí výstavbou vysokorychlostní železniční tratě, mohou mít případné stavby na pozemcích jen dočasný charakter. Z dlouhodobého hlediska by mělo území zůstat nezastavěno. Vzhledem k blízkosti hlavního města a dobré dostupnosti obce v systému Pražské integrované dopravy je sice zvyšování počtu pracovních míst v obci přínosem, ovšem pouze doplňkovým. Odpůrkyně plánuje zřízení sběrného dvora v ploše TI1, takže využití navrhovatelových pozemků pro likvidaci bioodpadu není v současnosti aktuální. I plocha TI1 splňuje požadavek na odstup od obytné zástavby, její umístění však vyhovuje lépe, neboť zařízení by mělo sloužit několika sousedním obcím. Odpůrkyně zopakovala, že navrhovatelovy pozemky se nachází v koridoru vysokorychlostní železniční tratě a přeložky silnice č. I/9, Ministerstvo dopravy vyjádřilo nesouhlas s jejich zahrnutím do zastavitelné plochy. Není pravda, že by realizace železniční tratě byla v nedohlednu, aktuálně byla zpracována územně technická studie. Pokud jde o soulad s cíli územního plánování, přesněji koordinaci veřejných a soukromých zájmů v území, je možné v případě rozporu soukromého záměru s jinými cíli tento záměr vyloučit. Záměr kompostárny byl posouzen ve spolupráci s pořizovatelem územního plánu a autorizovaným projektantem, jde o soukromý podnikatelský záměr, který je ve střetu se zájmy veřejnými (dvěma koridory). V zájmu důkladné koordinace všech zájmů si pořizovatel vyžádal stanovisko Ministerstva dopravy a orgánu ochrany přírody. Ministerstvo dopravy jednoznačně požaduje územní ochranu obou koridorů v plném rozsahu, aby nebyla realizace těchto záměrů zmařena. Investici do pozemku (záměr podatele) považuje pořizovatel územního plánu za zcela chybnou, odporující dobré koordinaci v území. Bylo by neuvážené vymezovat plochy pro soukromé investice, pokud by mohly být zmařeny umístěním staveb nadregionální dopravní infrastruktury. Posuzovat proporcionalitu má smysl, pokud se zvažuje míra zásahu navrhovaných změn plynoucích z aplikace územního plánu do stávajících práv v území. V daném případě se však porovnává ponechání stávajícího faktického stavu území (nezastavěno – ponechání zeleně) a prosazení záměru podatele na straně druhé. Faktickou změnu v území nepožaduje odpůrkyně, nýbrž podatel. Vlastnické právo ani právo na podnikání tak nejsou omezeny. Stávající stav plochy je takový, že je zarostlá keřovou a stromovou zelení s pásy travních porostů, tento stav splňuje parametry pro zařazení do ploch krajinné zeleně. Plocha není vymezena jako návrh na změnu využití, ale jako ponechání stávajícího stavu krajinné zeleně, nelze ji zařadit do veřejně prospěšných opatření. Záměrem odpůrkyně není stávající stav měnit, ale ponechat ho a dále rozvíjet. Pokud jde o soulad navrženého řešení s veřejným zájmem, pořizovatel územního plánu si za účelem správného vyhodnocení potřeby chránit veřejný zájem vyžádal stanovisko dotčeného orgánu na úseku ochrany přírody a krajiny. Ten ve svém stanovisku uvedl, že je potřeba vymezit plochy významné plošné zeleně, záměr navrhovatele je nevhodný z hlediska ochrany krajinného rázu. Vymezení předmětné plochy jako krajinné zeleně je podpořeno dvěma souběžnými veřejnými zájmy, a to na ochraně nezastavěného území (záměr má být realizován ve volné krajině) a ochraně přírodních hodnot území. Na území obce je nedostatek zeleně narušované lidskou činností jen minimálně, je proto prioritou takové úseky zeleně v krajině chránit, přínosem je i náletová zeleň, která může sloužit jako rostlinný genofond a úkrytiště drobných živočichů. Odpůrkyně dále uvedla, že vymezení plochy pro sběrný dvůr v jiné lokalitě obce je ve zcela odlišném postavení, protože odpůrkyně hodlá v pološe TI1 provozovat sběrný dvůr sama jako veřejnou infrastrukturu. Lokalita je dostupná po místní komunikaci, zásah do koridoru vysokorychlostní železniční tratě je okrajový, plocha není v kolizi s upřesněnou trasou této tratě dle územně technické studie. Dále odpůrkyně ve vztahu k námitce týkající se absence posouzení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území poukázala na stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, jehož text citovala a z něhož dovodila, že navrhovateli nelze přisvědčit v tom, že by dotčený orgán na úseku posuzování vlivů na životní prostředí neuvedl žádné důvody, proč nepožaduje zpracovat posouzení vlivů. Koridor vysokorychlostní železniční tratě a koridor silnice č. I/9 byly posouzeny v rámci Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, místní komunikace podléhají posouzení pouze tehdy, mají-li čtyři a více jízdních pruhů nebo jde-li o komunikace I. a II. třídy, vymezení zastavitelných ploch na zemědělském půdním fondu samo o sobě nezakládá povinnost posouzení. Vydaná platná územní rozhodnutí zůstávají v platnosti.

33. V textové části odůvodnění územního plánu je dále uvedeno, že v krajině převládají orné půdy, zeleně je nedostatek. Územní plán podporuje vznik ploch a liniových prvků zeleně v krajině pro její zatraktivnění pro obyvatele (str. 36). Řešeným územím je navržen koridor vysokorychlostní železniční tratě Praha – Lovosice, jenž je dle Zásad územního rozvoje Středočeského kraje veřejně prospěšnou stavbou (D201). Projekt je součástí aktuálně probíhající revize evropské dopravní politiky TEN-T, díky čemuž se přiblížil realizaci. Ministerstvo dopravy a Správa železniční dopravní cesty vstoupily do další fáze přípravy projektu, byla zpracována Územně technická studie VRT Praha – Litoměřice, zahájení stavebních prací se předpokládá v roce 2020 a dokončení v roce 2030. V rámci této studie byla navržena trasa, která v blízkosti obce Bašť z důvodu ochrany stávající zástavby obce před vlivy dopravy vybíhá z koridoru stanoveného v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje. Územní plán ovšem musí respektovat koridor vymezený v zásadách územního rozvoje, může ho jen zmenšit. Navrhuje se proto, aby v návaznosti na územně technickou studii byl upraven koridor vymezený v zásadách územního rozvoje v rámci jejich aktualizace s tím, že následně mu bude uzpůsoben i koridor v územním plánu (str. 38 a 54). Odpůrkyně má záměr vybudovat sběrný dvůr spojený s kompostováním odpadu z veřejné zeleně v ploše TI1. Umístění vyplynulo ze záměru provozovat zde také kompostování zeleně z veřejných prostranství (doporučuje se odstup od obytné zástavby) a také z důvodu, že provoz by měl sloužit pro několik sousedních obcí, plocha je tedy umístěna tak, aby byla v dostupné vzdálenosti ze všech sídel (str. 64).

34. Z listin předložených navrhovatelem, které jsou z podstatné části součástí správního spisu, vyplynulo, že podle přípisu stavební komise Obecního úřadu v Bašti ze dne 28. 9. 1995, projednala tato komise žádost Ing. S. o vyjádření ke stavbě a provozu kompostárny na pozemku p. č. x, nemá k tomu námitek a souhlasí s realizací zamýšlené stavby. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 27. 12. 1995, které nabylo právní moci dne 19. 1. 1996, bylo rozhodnuto o umístění stavby kompostárny, jímky, mobilní buňky sloužící jako sklad a sociální zařízení a oplocení na pozemku p. č. x a bylo povoleno provedení terénních úprav na pozemcích p. č. xx a x. Žadatelem o vydání rozhodnutí byla společnost M. s. r. o. Dle vyjádření stavebního úřadu ze dne 30. 5. 2013 je toto územní rozhodnutí stále platné, neboť v době platnosti územního rozhodnutí byla podána žádost o vydání stavebního povolení (dne 14. 1. 1998) týkající se umísťovaných staveb, resp. části staveb v rozsahu skladu, a dále provedení terénních úprav. Totéž bylo potvrzeno i elektronickou zprávou oprávněné úřední osoby stavebního úřadu ze dne 17. 3. 2014. Dle sdělení Obecního úřadu v Bašti ze dne 9. 11. 1998 nemá obecní zastupitelstvo námitky proti realizaci výstavby kompostárny na pozemcích p. č. xx a x, konečné stanovisko bude vydáno po předložení kompletní projektové dokumentace, včetně výše příspěvku na budování infrastruktury obce. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 14. 5. 2001, čj. 080-98-7, bylo povoleno provedení stavby kompostárny – I. etapa obsahující sklad nářadí a materiálu na pozemku p. č. x a terénní úpravy na pozemcích p. č. xxx a x. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 30. 5. 2001, čj. 500-97-5, byla dodatečně povolena stavba přístupové komunikace na pozemcích p. č. xxx a x. Rozhodnutími ze dne 18. 8. 2011, čj. 4289/11/SU/Spo a čj. 4290/11/SU/DPo, rozhodl stavební úřad o povolení změny stavby před dokončením, a to tak, že přístupová komunikace na navrhovatelových pozemcích a stavba kompostárny (I. etapa – sklad nářadí a materiálu a terénní úpravy) mají být dokončeny do 2 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 18. 3. 2014 povolil stavební úřad užívání terénních úprav – 1. část označená jako figura č. 1 na pozemku p. č. x a figura č. 3 na pozemku p. č. x. Toto rozhodnutí bylo vydáno na základě stavebního povolení ze dne 14. 5. 2001. Bylo zjištěno, že část povolené stavby označená jako kompostárna – I. etapa, obsahující sklad nářadí a materiálu, nebyla dosud vůbec realizována a ani nebyly provedeny žádné stavební práce na této stavbě. Z povolených terénních úprav byly provedeny jen části označené figura č. 1 a 3. V tomto rozsahu tedy bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Správa železniční dopravní cesty v přípisu ze dne 1. 10. 2015 uvedla, že se v současnosti prověřuje možná úprava a posun trasy vysokorychlostní železniční tratě, což investor areálu kompostárny v předloženém projektu akceptuje a je připraven svůj záměr koordinovat s výhledovou stavbou železniční infrastruktury. Správa souhlasí s předloženým projektem areálu kompostárny za podmínky respektování budoucí koordinace s přípravou a stavbou tratě.

35. Z emailu M. Ř. ze společnosti X. X. N., spol. s r. o., která byla zpracovatelem územního plánu, ze dne 30. 5. 2013 plyne, že prvořadým úkolem nového územního plánu je chránit stávající plochy zeleně, půjde tak primárně cestou vymezení stabilizované plochy zeleně (oproti vymezení zastavitelné plochy pro výrobu). Zahrnutí navrhovatelových pozemků v předchozím územním plánu do stabilizované plochy pro výrobu bylo pravděpodobně v rozporu se skutečností, neboť v té době byla urbanizována pouze nejjižnější část lokality na pozemku p. č. st. x a navazujících parcelách. Výstavba kompostárny v souladu s vydanými rozhodnutími není ohrožena, územní plán platná rozhodnutí respektuje a zapracovává. Pokud je rozhodnutí v platnosti v době vydání územního plánu, pak územní plán kompostárnu zapracuje jako plochu zastavitelnou pro výrobu, pokud již bude stavba zahájena, bude zapracována jako plocha stabilizovaná pro výrobu. Pro plošný rozsah vymezovaného území je rozhodující územní rozhodnutí, nikoliv rozsah ploch pro výrobu vymezených v předchozím územním plánu. V emailu ze dne 14. 3. 2014 pan Ř. uvedl, že dle jeho informací nebylo na podzim 2013, kdy byl zpracován návrh územního plánu, v právní moci žádné rozhodnutí stavebního úřadu, platnost předchozích rozhodnutí v území vypršela na základě zákonné dvouleté lhůty, která nebyla naplněna, k 18. 8. 2013. Navrhovatelovy pozemky nebyly do návrhu územního plánu zařazeny proto, že odpůrkyně nemá zájem o zástavbu této lokality, z hlediska ochrany nezastavěného území je zastavění daného území nežádoucí a území není zatíženo platným rozhodnutím.

36. Soud se nejprve zabýval námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace, kterou vznesla odpůrkyně ve vyjádření k návrhu na zrušení části opatření obecné povahy. Odpůrkyně tento nedostatek dovozuje z toho, že navrhovatel je jen jedním z podílových spoluvlastníků dotčených pozemků, přičemž k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci je třeba dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. V daném případě se však druhý spoluvlastník, který má spoluvlastnický podíl o stejné velikosti jako navrhovatel, k návrhu nepřipojil.

37. Soud vyšel z právního názoru formulovaného ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169. V něm dovodil, že domáhat se ochrany před zásahem do vlastnického práva (v rozsahu spoluvlastnického podílu) je oprávněn kterýkoliv ze spoluvlastníků. Již tehdejší právní úprava přitom znala úpravu rozhodování o hospodaření se společnou věcí (§ 139 odst. 2 a 3), Nejvyšší správní soud přitom podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy pod tuto právní normu nepodřadil. Současná právní úprava na dřívější úpravu navazuje a pouze zpřísňuje většinu potřebnou pro rozhodnutí o významné záležitosti týkající se dané věci (§ 1129 odst. 1 o. z.). Tím ovšem není nikterak popřen princip dovozený civilistickou judikaturou vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb., tedy že ochrany vlastnického práva (spoluvlastnického podílu) se může domáhat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků samostatně bez ohledu na velikost jeho podílu [shodně M. Králík in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976 – 1474). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 417]. Soud tak uzavírá, že navrhovatel je aktivně věcně legitimován ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy v části, která se dotýká pozemků, jež má v podílovém spoluvlastnictví.

38. K věcné legitimaci v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je třeba doplnit, že opatření obecné povahy lze zrušit pouze za současného splnění dvou podmínek, a sice že soud shledá v rozsahu návrhových bodů opatření obecné povahy nezákonným nebo řízení, které předcházelo jeho vydání, stižené vadou, která mohla mít vliv na zákonnost opatření obecné povahy, a současně že v důsledku zjištěné nezákonnosti či procesní vady byl navrhovatel zkrácen na svých hmotných právech, a to buď přímo, nebo prostřednictvím porušení práv procesních (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 61/2010 – 98, zejména bod 26). Následkem nedostatku aktivní věcné legitimace je vždy zamítnutí návrhu (rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2006, čj. 1 Afs 40/2005 - 62, publ. pod č. 1477/2008 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 11. 3. 2008, čj. 8 As 46/2007 – 98; speciálně ve vztahu k řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy viz rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2010, čj. 1 Ao 3/2009 – 82, dále rozsudek ze dne 5. 12. 2007, čj. 3 Ao 4/2007 - 83, rozsudek ze dne 11. 6. 2009, čj. 3 Ao 2/2009 – 93, rozsudek ze dne 29. 4. 2008, čj. 4 Ao 1/2008 – 39, nebo rozsudek ze dne 17. 1. 2008, čj. 4 Ao 3/2007 – 22, a v neposlední řadě i usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, čj. 1 Ao 2/2010 – 116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS.). Posláním soudního řízení správního je totiž ochrana subjektivních veřejných práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), což lze dovodit rovněž z konstrukce § 101a odst. 1 s. ř. s., která se následně promítá do aktivní věcné legitimace. Návrhu lze vyhovět a opatření obecné povahy zrušit jen tehdy, pokud je možné učinit závěr, že navrhovatel byl tímto opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech. Ve správním soudnictví nemohou soukromé osoby podávat žaloby ve veřejném zájmu, popř. domáhat se soudní ochrany práv třetích osob. Účelem řízení o návrhu není odstranit objektivně nezákonné opatření obecné povahy, nýbrž poskytnout ochranu subjektivním právům navrhovatele, do nichž bylo nezákonným opatřením obecné povahy zasaženo.

39. V návaznosti na právě uvedené považuje soud za potřebné již úvodem vyjasnit, jaký stav byl nastolen napadeným opatřením obecné povahy, pokud jde o přípustnost realizace navrhovatelova záměru. Navrhovatel již v průběhu pořizování územního plánu jeho pořizovateli doložil, že v roce 1995 bylo vydáno územní rozhodnutí týkající se umístění staveb kompostárny a terénních úprav. Doložil potvrzení stavebního úřadu, že toto územní rozhodnutí je v platnosti. Dále předložil stavební povolení týkající se některých staveb kompostárny a terénních úprav a dodatečné povolení pozemní komunikace. V neposlední řadě pak předložil kolaudační rozhodnutí vztahující se k terénním úpravám. Těmito vydanými správními akty navrhovatel podporuje pravdivost svého tvrzení, že disponuje všemi povoleními nezbytnými k realizaci I. etapy kompostárny, včetně terénních úprav, přičemž má platné územní rozhodnutí, na jehož podkladě požádá o vydání stavebního povolení na II. etapu kompostárny. Účelem řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy není vyřešit spor, zda navrhovateli svědčí územní rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být i v současnosti vydána všechna nezbytná navazující povolení týkající se těch částí záměru, které doposud nebyly povoleny a realizovány. Vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne 18. 3. 2014 na část terénních úprav, které dle odůvodnění rozhodnutí byly povoleny stavebním povolením ze dne 14. 5. 2001, nasvědčuje tomu, že jednotlivé povolovací akty jsou skutečně platné. Platnost územního rozhodnutí pak byla výslovně potvrzena stavebním úřadem, jímž byla stvrzena de facto trvalá platnost tohoto územního rozhodnutí, neboť ve stanovené lhůtě byla podána žádost o vydání stavebního povolení na část záměru. Není tak žádného důvodu k tomu, aby soud nevyšel z tvrzení navrhovatele.

40. K tomu soud uvádí, že územní rozhodnutí vydané před účinností nového územního plánu nevyžaduje ke své další platnosti, aby územním rozhodnutím schválené využití pozemků pro konkrétní účel bylo přejato do územního plánu (či jiné formy územněplánovací dokumentace). Přijetím nového územního plánu se nic nemění na pravomocném územním rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2013, čj. 1 Aos 3/2013 – 58, bod 35). V rozsudku ze dne 25. 6. 2014, čj. 8 Aos 4/2013 – 50, k tomu Nejvyšší správní soud doplnil: „Územně plánovací dokumentace nemůže působit retroaktivně a nemůže derogovat účinky pravomocného a realizovatelného územního rozhodnutí. Územní rozhodnutí jsou totiž platná, nepozbudou-li platnosti ve smyslu § 93 stavebního zákona, nebo nebudou-li změněna nebo zrušena postupem dle § 94 stavebního zákona. Pokud tedy dojde po vydání územního rozhodnutí ke změně územního plánu, subjekt má nadále právo na provedení té stavby, která byla umístěna pravomocným územním rozhodnutím. Oprávněný z územního rozhodnutí si nicméně nemůže bez dalšího nárokovat vydání jiného územního rozhodnutí, které je již v době podání žádosti v rozporu s nově přijatým územním plánem. Nevyužití práv plynoucích z územního rozhodnutí nezakládá navrhovateli právní nárok na vydání jiného územního rozhodnutí pro stavbu jiného charakteru.“ V řízení o vydání stavebního povolení (a ani posléze v kolaudačním řízení) se v případě, že k záměru bylo vydáno pravomocné územní rozhodnutí, které je stále platné, neposuzuje soulad záměru s územněplánovací dokumentací, nýbrž toliko s územním rozhodnutím, a to ačkoliv po vydání územního rozhodnutí byla územněplánovací dokumentace změněna tak, že by podle ní nebylo možné záměr do území umístit (rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2012, čj. 1 As 107/2012 – 139).

41. V rozsudku ze dne 9. 12. 2010, čj. 5 Ao 6/2010 – 65, Nejvyšší správní soud uvedl: „Veškerá rozhodnutí správních orgánů, jež nabyla právní moci a nebyla posléze k tomu příslušným orgánem zrušena, požívají presumpce své zákonnosti a správnosti a jsou podle § 73 odst. 2 správního řádu závazná pro všechny správní orgány. To ovšem neznamená, že by nový územní plán či změna stávajícího územního plánu nemohly pro futuro vymezit plochy či koridory a stanovit podmínky pro jejich využití odlišným způsobem, než jak dosud stanoví územní rozhodnutí pro některé z pozemků, jež se mají stát součástí takového koridoru či plochy. Samotné vymezení plochy či koridoru a stanovení podmínek pro jejich využití v územním plánu či jeho změně dle § 43 odst. 1 stavebního zákona nemůže přímo zakládat, měnit či rušit práva a povinnosti fyzickým či právnickým osobám, takový územní plán či jeho změna však představují závazný podklad pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí (§ 43 odst. 5 stavebního zákona).“ V rozsudku ze dne 17. 1. 2014, čj. 5 Aos 2/2013 – 83, Nejvyšší správní soud uvedl: „Při vydávání územního plánu tedy není obec vázána vydanými územními rozhodnutími ani probíhajícími územními řízeními; naopak územní rozhodnutí musí být vydáváno v souladu s platnou územněplánovací dokumentací; příprava územního plánu, resp. jeho změny nelze podřizovat probíhajícímu územnímu řízení.“ Z toho plyne, že nebylo povinností odpůrkyně převzít do napadeného opatření obecné povahy věcné řešení území obsažené v předchozím územním plánu, tedy zahrnout navrhovatelovy pozemky do plochy pro průmyslovou výrobu, resp. plochu umožňující kompostování zeleně prováděné podnikatelským způsobem. Obecně se má za to, že takový postup je vhodný (viz rozsudek ze dne 31. 8. 2017, čj. 4 As 118/2017 – 60, bod 37), což však nepochybně neplatí v případě, kdy existují závažné důvody, pro něž byl záměr povolený pravomocným územním rozhodnutím vyřazen z nového územního plánu (což však nemá vliv na platnost tohoto rozhodnutí – k tomu viz výše).

42. Z výše uvedeného tedy plyne, že na navrhovatelových pozemcích lze i po vydání napadeného opatření obecné povahy realizovat záměr v podobě schválené územním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 27. 12. 1995. Pakliže měl navrhovatel či jím vlastněná společnost P. v úmyslu realizovat záměr kompostárny ve změněné podobě, měli více než dvacet let na to, aby požádali o změnu vydaného územního rozhodnutí, což však neučinili. Ani v návrhu na zrušení opatření obecné povahy navrhovatel neuvedl, že by zamýšlel realizovat svůj záměr jiným způsobem, než jaký vyplývá z pravomocného územního rozhodnutí.

43. Navrhovatel vznesl v návrhu dva návrhové body, které souvisí s procesem posuzování vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území (nepřezkoumatelnost stanoviska krajského úřadu ze dne 16. 5. 2013; nedodržení podmínek stanovených v tomto stanovisku). V daném případě nastala situace, že odpůrkyně zahrnula navrhovatelovy pozemky do stabilizované smíšené plochy nezastavěného území za účelem konzervace stávajícího faktického stavu na pozemcích, zatímco navrhovatel se domáhal vymezení zastavitelné plochy pro výrobu a skladování, která by umožnila realizovat podnikatelskou činnost nezemědělského charakteru spočívající v nakládání s odpady. Navrhovateli lze přisvědčit v tom, že posouzení vlivů na životní prostředí je pouze jedním z pilířů hodnocení vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území (§ 19 odst. 2 stavebního zákona). Součástí tohoto hodnocení je i posouzení vlivů na socioekonomické podmínky obyvatel daného území - hospodářský rozvoj, soudržnost společenství obyvatel území (§ 18 odst. 1 stavebního zákona). Jde o korektiv ve vztahu k posuzování vlivů na životní prostředí, jehož účelem je zabránit jednostrannému nazírání problémů v území a přílišné preferenci ochrany životního prostředí na úkor vyváženého rozvoje území. Současně je třeba mít na zřeteli, že územní plán je z hlediska posuzování vlivů na životní prostředí koncepcí, která toliko vytváří obecný rámec pro povolování jednotlivých záměrů a abstrahuje od jakékoliv konkrétnosti (srov. § 43 odst. 3 stavebního zákona, dle něhož nesmí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území obsahovat podrobnosti náležející do regulačního plánu či územního rozhodnutí).

44. Navrhovatel se dovolává vady procesu pořizování územního plánu domnívaje se, že pokud by bylo provedeno vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území, argumenty týkající se potřeby zajištění pracovních míst a likvidace bioodpadu kompostováním by vedly k přijetí závěru, že v pořizovaném územním plánu má být zachováno funkční využití plochy, do níž jsou zahrnuty pozemky navrhovatele, které umožní umístění staveb pro kompostárnu a provedení terénních úprav. Tato hypotéza navrhovatele ovšem není jakkoliv podložena a soud ji má za zcela mylnou. Povinností obce podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, je zajistit na území obce místa pro odkládání veškerého komunálního odpadu produkovaného fyzickými nepodnikajícími osobami na jejím katastrálním území. Obec je povinna zajistit místa pro oddělené soustřeďování složek komunálního odpadu, minimálně nebezpečných odpadů, papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů (§ 17 odst. 3). Povinností obce tak není likvidovat na svém území biologicky rozložitelný odpad, tedy např. vymezit plochu pro kompostování zeleně. Úkolem vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území není určit, do jaké míry lze vyhovět požadavkům jednotlivých vlastníků nemovitých věcí v řešeném území a vytvořit podmínky pro realizaci jejich podnikatelských záměrů, nýbrž vyhodnotit vyváženost plnění jednotlivých funkcí, akcentování silných stránek a eliminaci slabých stránek. Nelze tedy předpokládat, že i kdyby bylo provedeno vyhodnocení vlivů návrhu územního plánu na udržitelný rozvoj území, bylo by jednou z podmínek stanoviska dotčeného orgánu na tomto úseku zachování možnosti využít pozemky navrhovatele k umístění kompostárny, neboť přes navrhovatelovy pozemky prochází dva koridory dopravní infrastruktury, které jsou ve veřejném zájmu. Jde o koridory pro záměry nadmístního a republikového významu, které jsou z toho důvodu obsaženy v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje, takže jejich zapracování do územního plánu je jeho povinnou obsahovou náležitostí. Napadené opatření obecné povahy vymezuje na navrhovatelových pozemcích, které k oběma koridorům bezprostředně přiléhají, smíšenou plochu nezastavěného území s ochranou krajinné zeleně, které je v daném katastrálním území nedostatek a která by oba koridory vhodně odclonila od nejbližší zástavby. Nelze se tedy domnívat, že by za této situace mohlo vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vyznět ve prospěch ponechání plochy průmyslové výroby (resp. plochy výroby a skladování) na navrhovatelových pozemcích.

45. Z výše uvedeného plyne, že i kdyby bylo možné dát navrhovateli za pravdu, že v průběhu pořizování územního plánu došlo k vadě související s tím, že nebyly posouzeny vlivy na udržitelný rozvoj území, je nadevší pochybnost, že tato vada nemohla mít žádný dopad na vymezení funkčního využití plochy, do níž jsou zařazeny pozemky navrhovatele. Jinými slovy řečeno, lze vyloučit, že by tato vada měla vliv na zákonnost napadeného opatření obecné povahy (viz rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 218/2014 – 77, bod 33). Za této situace by proto bylo nadbytečné, aby se soud zabýval prvním návrhovým bodem z toho pohledu, zda skutečně představuje vadu procesu pořizování územního plánu (nepřezkoumatelnost stanoviska krajského úřadu ze dne 16. 5. 2013). Vada, která nemohla mít vliv na zákonnost napadeného opatření obecné povahy, totiž nemůže být důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. Tento návrhový bod je proto nedůvodný.

46. Návrhový bod, v němž navrhovatel namítá, že napadené opatření obecné povahy není v souladu se stanoviskem krajského úřadu ze dne 16. 5. 2013, neboť vytváří rámec pro povolení záměrů dle přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů (plocha TI1, v níž má být umístěn konkurující záměr odpůrkyně, návrhové plochy OV1, OV2, OV101 a řada smíšených obytných ploch o výměře nad 5 000 m2), nekoresponduje návrhovému petitu. Zabývat se touto námitkou by mělo význam pouze tehdy, pakliže by se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy v rozsahu těch ploch, které v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu na úseku posuzování vlivů na životní prostředí vytváří rámec pro povolení záměrů dle přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů, což ovšem nečiní. Navrhovatel se nedomáhá zrušení ploch vymezených na jiných pozemcích, než jsou jeho pozemky, naopak požaduje, aby na jeho pozemcích byla vymezena plocha, která by vytvářela rámec pro povolení záměrů dle přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů (kategorie II, bod 10.1 – zařízení k odstraňování nebo průmyslovému využívání odpadů).

47. Tvrzení navrhovatele, že v opatření obecné povahy je stanoveno omezení umožňující kompostování zeleně pouze v ploše TI1 (bod 6.2.7 textové části územního plánu), není přesné. V bodu 6.2.7 textové části územního plánu jsou upraveny regulativy vztahující se k plochám TI, které jsou roztříděny na hlavní využití ploch TI (to se vztahuje na všechny tyto plochy bez rozdílu) a na přípustné využití ploch TI. V rámci tohoto přípustného způsobu využití ploch TI je uveden sběrný dvůr obce Bašť a kompostování zeleně, které jsou omezeny jen na plochu TI1. Toto omezení je třeba interpretovat tak, že v jiných plochách technické infrastruktury není kompostování zeleně povoleno. Nevylučuje to však, aby podnikatelská činnost spočívající v likvidaci biologicky rozložitelných odpadů a biologických odpadů mohla být provozována v jiném druhu plochy, pakliže by tato činnost vyhovovala regulativům stanoveným pro daný typ plochy. Dopad výše zmíněné omezující podmínky je tedy menší, než se domnívá navrhovatel. Tuto podmínku nelze interpretovat tak, že by zakazovala provozování podnikatelské činnosti, jejímž předmětem by byla likvidace biologicky rozložitelného odpadu, v ploše jiného druhu. Nelze tak dovozovat, že by vymezení plochy TI1 určené k vybudování sběrného dvora odpadu, včetně kompostování biologicky rozložitelného odpadu, vylučovalo realizaci podnikatelského záměru spočívajícího v kompostování zeleně v jiné ploše. Zatímco záměr odpůrkyně, pro který byla vymezena plocha TI1, je výrazem zčásti plnění povinností obce dle zákona o odpadu, zčásti dobrovolného vykonávání činnosti v rámci likvidace biologicky rozložitelného odpadu, záměr navrhovatele je soukromým podnikatelským záměrem, jenž nemá vazbu na plnění povinností obce dle zákona o odpadu (ostatně povinnosti obce dle zákona o odpadu se netýkají pouze odpadu vhodného ke kompostování, nýbrž veškerého komunálního odpadu – záměr navrhovatele by tedy neřešil komplexním způsobem povinnosti odpůrkyně plynoucí ze zákona o odpadu, pouze by jeho prostřednictvím byla vyřešena otázka likvidace jedné ze složek komunálního odpadu). Vymezení plochy pro plnění povinností obce neznamená, že by podnikatelská činnost soukromého subjektu částečně obdobného charakteru nemohla být realizována v jiné ploše s odpovídajícím regulativem. Nelze tedy mít za to, že by vymezením plochy TI1 bez toho, aby byla podrobena hodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, bylo jakkoliv zasaženo do práv navrhovatele, a to ani s ohledem na omezení regulativů platných pro plochy TI v tom směru, že kompostování zeleně je přípustné pouze v ploše TI1. Návrhový bod je nedůvodný.

48. Ani třetí návrhový bod neshledal soud důvodným. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva odpůrkyně ze dne 4. 4. 2016 plyne, že dříve, než zastupitelstvo přijalo usnesení, jímž vydalo územní plán, zabývalo se návrhem rozhodnutí o námitkách. Je sice pravda, že tento bod programu byl ukončen usnesením č. 9/020, jímž vzalo zastupitelstvo rozhodnutí o námitkách na vědomí, nelze z toho ovšem dovozovat, že by o námitkách nebylo vůbec rozhodnuto. Ze zápisu plyne, že přijetí usnesení o tom, že se rozhodnutí o námitkách bere na vědomí, předcházela informace starostky odpůrkyně o tom, že zastupitelstvo nebude ve vztahu k rozhodnutí o námitkách přijímat žádné formální rozhodnutí, neboť toto rozhodnutí je zapracováno do návrhu územního plánu jako celku. Z textové části odůvodnění územního plánu plyne, že rozhodnutí o námitkách je jeho součástí (kapitola A, bod 1.2, str. 10 – 30). Usnesením č. 10/020 byl územní plán schválen.

49. Podle § 172 odst. 5 věty třetí a páté správního řádu rozhoduje o námitkách správní orgán, který vydává opatření obecné povahy (tedy zastupitelstvo obce, jak plyne z § 54 odst. 2 stavebního zákona), a rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy.

50. Na základě citovaných usnesení zastupitelstva odpůrkyně nelze mít žádné pochyby o tom, že územní plán, jehož součástí je rozhodnutí o námitkách, byl řádně vydán. To ostatně nezpochybňuje ani navrhovatel. Má však za to, že tímto, ani jiným usnesením nebylo rozhodnuto o námitkách, a proto toto rozhodnutí nebylo vůbec vydáno. Tento jeho závěr soud nesdílí. Z návrhu územního plánu, který byl předložen zastupitelstvu k projednání, plyne, že jeho nedílnou součástí bylo rozhodnutí o námitkách, a to v souladu s § 172 odst. 5 správního řádu jako část odůvodnění územního plánu (opatření obecné povahy). Usnesením zastupitelstva odpůrkyně č. 10/020 byl jako opatření obecné povahy vydán územní plán Bašť. Jestliže bylo řádně přijato usnesení, kterým bylo vydáno opatření obecné povahy obsahující územní plán, bylo současně rozhodnuto i o námitkách. Součástí opatření obecné povahy, kterým je vydáván územní plán, je totiž vedle samotného územního plánu též odůvodnění územního plánu a rozhodnutí o námitkách (to je součástí odůvodnění opatření obecné povahy). Společně s územním plánem jsou proto v rámci jednoho rozhodnutí zastupitelstva obce vydávána i jednotlivá rozhodnutí o námitkách. Z usnesení zastupitelstva odpůrkyně č. 9/020 a jemu předcházející diskuze nelze dovodit, že by úmyslem zastupitelstva bylo o námitkách vůbec nerozhodnout, naopak z nich plyne, že o námitkách nebylo formálně rozhodováno samostatným usnesením proto, že rozhodnutí o námitkách je zapracováno do návrhu územního plánu jako takového, jenž byl posléze usnesením č. 10/020 schválen.

51. Čtvrtým návrhovým bodem navrhovatel namítá, že nebylo vůbec rozhodnuto o jeho námitkách k návrhu územního plánu. V této souvislosti polemizuje i s obsahem rozhodnutí o připomínkách uplatněným ke společnému jednání o návrhu územního plánu a z procesní opatrnosti též se správností rozhodnutí o připomínkách společnosti P. uplatněných k návrhu územního plánu k veřejnému projednání.

52. K tomu soud uvádí, že dle § 47 odst. 2 stavebního zákona může každý uplatnit připomínky k návrhu zadání územního plánu a dle § 50 odst. 3 stavebního zákona může každý vznést připomínky i k návrhu územního plánu ke společnému jednání. Uplatňování námitek v této fázi procesu pořizování územního plánu dotčenými vlastníky nemovitých věcí není možné. Podle § 52 odst. 2 stavebního zákona mohou podat námitky proti návrhu územního plánu pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti; ostatní mohou podat připomínky (odst. 3 téhož ustanovení).

53. Správní orgán je povinen rozhodnout pouze o námitkách (§ 172 odst. 5 správního řádu). Rozhodnutí o připomínkách se nevydává, ovšem správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění (§ 172 odst. 4 správního řádu). Je zřejmé, že odpůrkyně (resp. pořizovatel územního plánu) byla povinna zabývat se i připomínkami uplatněnými v průběhu pořizování územního plánu, ovšem na jejich vypořádání nelze klást takové obsahové nároky jako na rozhodnutí o námitkách, což je dáno i tím, že připomínky může uplatňovat kdokoliv, aniž by musel mít vztah k území obce, natož vztah kvalifikovaný (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2017, čj. 6 As 237/2016 – 33, bod 10). Z postupu pořizovatele územního plánu, jenž si vyžádal stanovisko Ministerstva dopravy a dotčeného orgánu na úseku ochrany přírody a krajiny k připomínkám Ing. M., jejichž podstata byla shodná s připomínkami navrhovatele a společnosti P. (všichni poukazovali na rozhodnutí vydaná stavebním úřadem a žádali ponechání navrhovatelových pozemků v ploše průmyslové výroby), je zřejmé, že se připomínkami navrhovatele zabýval. V návaznosti na vyjádření Ministerstva dopravy a orgánu ochrany přírody pak dospěl k závěru, že vymezení zastavitelné plochy na pozemcích navrhovatele určené k realizaci záměru společnosti P. není možné. Odůvodnění obsažené na str. 11 textové části odůvodnění územního plánu je dostatečné, vychází z obsahu správního spisu a je z hlediska věcného logicky a přesvědčivě odůvodněno.

54. Pokud jde o námitky k návrhu územního plánu dle § 52 stavebního zákona, z obsahu správního spisu bez jakýchkoliv pochyb plyne, že připomínky podala společnost P. a samostatné námitky podal navrhovatel společně s druhým spoluvlastníkem prostřednictvím společného zástupce (viz bod 27 shora). Odpůrkyně ve vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy uvedla, že je třeba se nejprve zabývat tím, zda tyto námitky byly vůbec podány, neboť je od zpracovatele územního plánu neobdržela. Soud v této věci žádné dokazování neprováděl, jelikož tvrzení navrhovatele je bez jakýchkoliv pochybností podloženo obsahem správního spisu, který soudu předložila sama odpůrkyně.

55. Soud přisvědčuje tvrzení navrhovatele, že z textové části odůvodnění územního plánu (poslední odstavec na str. 11 a na začátku str. 12) plyne, že odpůrkyně rozhodla pouze o připomínkách společnosti P., s nimiž však procesně naložila jako s námitkami. Je jistě vadou řízení o územním plánu, že odpůrkyně nerozhodla o námitkách navrhovatele (a druhého spoluvlastníka). Tato vada ovšem není důvodem pro zrušení opatření obecné povahy, neboť nemohla mít žádný vliv na jeho zákonnost. Smyslem institutu námitek je umožnit dotčeným vlastníkům nemovitých věcí, aby mohli v řízení o územním plánu, které nemá žádné účastníky řízení a výsledný správní akt má působit vůči neurčitému okruhu osob, uplatnit své výhrady k navrženému obsahu územního plánu. Tímto procesním prostředkem jsou do řízení o územním plánu vneseny otázky, na jejichž vyřešení je závislá výsledná podoba územního plánu. V nyní posuzovaném případě nastala specifická situace, že navrhovatel podal obsahově naprosto shodné námitky jako společnost P. O připomínkách společnosti P. přitom odpůrkyně rozhodla, a to jako o námitkách, neboť zohlednila, že jednateli této společnosti, která není vlastníkem dotčených pozemků, jsou podíloví spoluvlastníci těchto pozemků. Odpůrkyně tedy na podání společnosti P. nahlížela tak, jako by ho (skrze tuto právnickou osobu) učinili vlastníci pozemků. Jelikož odpůrkyně rozhodla rozhodnutím o námitkách společnosti P. o stejných otázkách, které ve svých námitkách uvedl navrhovatel, a vypořádala se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách společnosti P. s argumenty předestřenými v námitkách navrhovatele, je zřejmé, že o námitkách navrhovatele by bylo rozhodnuto týmž způsobem a ze stejných důvodů. Nelze proto ani v hypotetické rovině rozumně předpokládat, že by obsah napadeného opatření obecné povahy (textové a grafické části územního plánu) byl byť jen v nepatrné části jiný, pokud by odpůrkyně formálně rozhodla i o námitkách navrhovatele, jak jí ukládá zákon. Výše dovozená vada řízení o územním plánu tak evidentně nemá vliv na zákonnost opatření obecné povahy (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2016, čj. 8 As 89/2016 – 48, bod 33).

56. Z důvodu procesní opatrnosti poukázal navrhovatel i na nedostatky vypořádání námitky společnosti P. K této jeho argumentaci soud předesílá, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce uplatněné námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené (viz rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010 – 169). Ústavní soud k tomu doplnil, že požadavky kladené na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami nemohou být přehnané. Jinak by se soud dopustil přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability systému územního plánování a právních jistot občanů; lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (nález ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11). Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o námitkách je součástí opatření obecné povahy, je třeba při posuzování přezkoumatelnosti jak rozhodnutí o námitkách, tak opatření obecné povahy jako takového vycházet z nedílnosti opatření obecné povahy jako celku a neoddělitelnosti jeho jednotlivých částí (tj. důvody rozhodnutí o námitkách lze dovodit i z těch částí opatření obecné povahy, které se netýkají rozhodnutí o námitkách, a naopak důvody opatření obecné povahy je přípustné dovozovat z odůvodnění rozhodnutí o námitkách; srov. rozsudek NSS čj. 8 As 89/2016 – 48, bod 31).

57. Jak plyne z rekapitulační části tohoto rozsudku (bod 32 shora), odpůrkyně se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách společnosti P. v dostatečné míře podrobnosti zabývala každým argumentem, jenž byl v námitkách uplatněn. Svojí kvalitou splňuje odůvodnění rozhodnutí o námitkách požadavky na ně kladené judikaturou (viz bod 56 shora), neboť z něho ve vztahu ke každému aspektu námitek plyne věcný argument, jenž vyvrací tezi navrhovatele. Nelze se ztotožnit s výtkou navrhovatele, učiněnou s odkazem na rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2010, čj. 1 Ao 2/2009 – 86, že vypořádání námitek sestává z obsahově zcela prázdné parafráze textu § 18 stavebního zákona. Je-li dle navrhovatele vypořádání námitek společnosti P. skutečně tak ploché, jak tvrdí, není soudu zřejmé, jak mohl navrhovatel následně označit řadu konkrétních tvrzení odpůrkyně, s nimiž nesouhlasí, a věcně s nimi polemizovat.

58. Navrhovatel zpochybňuje vypořádání námitky týkající se platnosti územního rozhodnutí a stavebních povolení. Z odůvodnění rozhodnutí o námitkách (str. 12 textové části odůvodnění územního plánu, část nazvaná „platnost územního rozhodnutí a stavebních povolení“) plyne, že pokud je stavební povolení v platnosti, lze na navrhovatelových pozemcích nadále vykonávat stavební činnost v rozsahu dle tohoto povolení. Stavby však mohou mít jen dočasný charakter, neboť pozemky jsou dotčeny budoucí výstavbou vysokorychlostní železniční tratě. Na str. 11 je v části zahrnující vypořádání připomínky ke společnému jednání o návrhu uvedeno, že vydaná platná územní rozhodnutí zůstávají v platnosti. Navrhovatel se domnívá, že vydané územní rozhodnutí lze respektovat pouze tím, že pozemky, na něž byl záměr umístěn, budou zahrnuty do plochy odpovídajícího funkčního určení.

59. Soud nemůže navrhovateli přisvědčit, neboť jak již uvedl a odůvodnil v bodech 40 a 41, územní rozhodnutí vydaná před účinností napadeného opatření obecné povahy, která jsou stále v platnosti, lze bez dalšího realizovat, ačkoliv záměrem dotčené pozemky jsou v napadeném opatření obecné povahy zahrnuty do plochy, která svým funkčním využitím neodpovídá záměru, jehož se týká územní rozhodnutí. Odpůrkyně nebyla povinna na navrhovatelových pozemcích vymezit plochu odpovídající svým funkčním využitím záměru umístěnému na tyto pozemky platným územním rozhodnutím. Pro přezkum opatření obecné povahy je rozhodující skutkový stav ke dni vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Podle kolaudačního rozhodnutí ze dne 18. 3. 2014 byla provedena pouze část terénních úprav, stavební práce na části stavby označené jako kompostárna (sklad nářadí a materiálu) nebyly vůbec započaty. Jiné kolaudační rozhodnutí předloženo nebylo, a to ani k návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Z ničeho tak nelze dovozovat (a netvrdí to ani navrhovatel v návrhu na zrušení opatření obecné povahy, v němž se zmiňuje pouze o probíhající projektové přípravě stavby – II. etapa), že by ke dni vydání napadeného opatření obecné povahy došlo k zastavění navrhovatelových pozemků byť i jen jedinou stavbou, takže by tyto pozemky nebylo možné považovat za nezastavěné území.

60. Dále navrhovatel zpochybňuje tvrzení odpůrkyně, že obec v současné době plánuje zřízení sběrného dvora, neboť pozemek, na němž byla vymezena plocha TI1, je ve vlastnictví soukromé osoby, s níž nemá odpůrkyně žádný vztah. K tomu soud uvádí, že ze skutečnosti, že pozemek p. č. x není ve vlastnictví odpůrkyně, nelze dovozovat, že by odpůrkyně neměla v úmyslu na něm postavit sběrný dvůr odpadů. Z grafické části územního plánu (výkres veřejně prospěšných staveb) plyne, že plocha TI1 je souběžně vedena jako veřejně prospěšná stavba (S14), pro kterou lze vyvlastnit. Tomu odpovídá i textová část územního plánu (viz str. 29). Označení určité plochy jako plochy pro veřejně prospěšnou stavbu sběrného dvora indikuje, že v ní má být vskutku realizován záměr, který je ve veřejném zájmu. Současně tím je splněn základní předpoklad pro vyvlastnění. Tvrzení odpůrkyně uvedené v rozhodnutí o námitkách, že hodlá sama vybudovat sběrný dvůr, není nevěrohodné jen proto, že v současnosti není vlastníkem pozemku, neboť ten lze za účelem daného záměru vyvlastnit.

61. Navrhovatel také poukázal na to, že pořizovatel územního plánu sice zaslal Ministerstvu dopravy k vyjádření připomínku navrhovatele ze dne 25. 3. 2014, nikoliv však námitky navrhovatele ze dne 23. 6. 2014 (ani připomínky společnosti P. z téhož dne). Z toho dovozuje, že navrhovatel nevypořádal připomínku společnosti P. ve spolupráci s dotčeným orgánem, ale výlučně sám. K tomu soud uvádí, že pořizovatel územního plánu si vskutku vyžádal od Ministerstva dopravy jeho stanovisko k připomínkám druhého spoluvlastníka navrhovatelových pozemků Ing. M. z března 2014 uplatněným ve fázi návrhu územního plánu ke společnému jednání (jde o obsahově shodné připomínky, které jsou propracovanější než stručné připomínky navrhovatele). Ministerstvo dopravy ve svém stanovisku ze dne 2. 4. 2014 jasně vymezilo své požadavky ve vztahu k zájmům, které sleduje na území odpůrkyně a které se dotýkají navrhovatelových pozemků. Tím byla vyřešena základní úroveň konfliktu mezi navrhovatelem požadovaným způsobem využití jeho pozemků a požadavky na ochranu veřejných zájmů v oblasti dopravní infrastruktury. Posléze byl Ministerstvu dopravy doručen návrh rozhodnutí o námitkách s výzvou k uplatnění stanoviska ve lhůtě 30 dnů. Výzva obsahuje poučení, že pokud dotčený orgán neuplatní v uvedené lhůtě stanovisko, má se za to, že s návrhy pořizovatele souhlasí. Výzva byla doručena Ministerstvu dopravy dne 24. 2. 2016. V návrhu rozhodnutí o námitkách je zahrnut i návrh rozhodnutí o námitkách společnosti P., jehož obsah odpovídá výslednému rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění. Spolu s návrhem rozhodnutí o námitkách byly zaslány i samotné námitky. Ministerstvo dopravy se k návrhu rozhodnutí o námitkách nevyjádřilo. V souladu s § 53 odst. 1 stavebního zákona se tedy má za to, že ministerstvo s návrhem rozhodnutí o námitkách souhlasí. Dotčený orgán si tak implicite přivlastnil důvody uvedené v návrhu rozhodnutí o námitkách, a ty je tak třeba pokládat za důvody uvedené ve stanovisku dotčeného orgánu (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, čj. 4 As 253/2016 – 45). Navrhovateli proto nelze přisvědčit, že by odpůrkyně rozhodla o námitkách dle vlastního uvážení bez součinnosti s dotčeným orgánem. Skutečnost, že Správa železniční dopravní cesty vyjádřila se záměrem navrhovatele souhlas pod podmínkou, že stavby budou dočasné a ustoupí v případě výstavby vysokorychlostní železniční tratě, není v rozporu s tím, co odpůrkyně uvedla na str. 12 textové části odůvodnění územního plánu v části nazvané „platnost územního rozhodnutí a stavebních povolení“ (viz bod 58 shora).

62. Navrhovatel dále zpochybňuje správnost úvahy odpůrkyně týkající se souladu výsledného řešení s cíli a úkoly územního plánování, za absurdní považuje úvahu o neekonomičnosti vymezování plochy pro soukromé investice, které by mohly být zmařeny záměrem vybudovat dopravní infrastrukturu. Soud shledává úvahu odpůrkyně správnou. Je třeba rozlišovat realizaci záměru do území již umístěného platným územním rozhodnutím a povolení dalších záměrů. Jak odpůrkyně v odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedla (a soud se k tomu již také opakovaně vyjádřil výše), navrhovateli nic nebrání realizovat záměr, který se opírá o platné územní rozhodnutí vydané před přijetím napadeného opatření obecné povahy. Jeho rentabilitu (s ohledem na plánovanou zástavbu částí pozemků dopravními stavbami) skutečně musí zvážit sám navrhovtel (resp. společnost P.). Pokud jde o plánování budoucího využití navrhovatelových pozemků, je třeba vzít v úvahu, že územní plánování je činností, která směřuje do budoucna a jejíž plánovací horizont je nejen několik následujících let, nýbrž i deset let a více. V situaci, kdy byly v průběhu pořizování územního plánu aktuálně činěny kroky k územní přípravě vysokorychlostní železniční trati s předpokládaným zahájením výstavby v roce 2020, je logické, že do územního plánu byla tato trať zanesena v podobě koridoru, nikoliv jen územní rezervy, jak bylo původně ve fázi návrhu zadání územního plánu předpokládáno. Je-li vymezován v územním plánu koridor dopravní infrastruktury, nelze současně umožnit ve stejné ploše umístit jiné záměry. Ačkoliv tedy je území doposud fakticky volné a záměr navrhovatele spočívá v dočasných stavbách, není možné souběžně totožnou část pozemků vyhradit koridoru a do doby jeho realizace pro umístění dočasných staveb za účelem jiného využití pozemků (to by umožňovala územní rezerva, pokud by se jednalo o záměry nevylučující využití pozemků pro sledovaný účel – viz § 36 odst. 1 stavebního zákona). Navrhovatel tak může nadále pokračovat ve stávajícím faktickém způsobu využití pozemků, nebo ve využití dle dříve vydaného a dosud plně nerealizovaného územního rozhodnutí (je-li platné), nebo dle v budoucnu vydaného územního rozhodnutí, které bude v souladu s regulativy platnými pro plochu, v níž se nachází jeho pozemky.

63. Navrhovatel v této souvislosti poukázal na to, že odpůrkyně pro svůj vlastní záměr výstavby sběrného dvora vymezila plochu technické infrastruktury tak, že koliduje s koridorem vysokorychlostní železniční tratě. K tomu soud uvádí, že v tomto řízení není prostor k tomu, aby se zabýval otázkou, zda obstojí vymezení plochy TI1 na pozemku, na který zasahuje koridor vysokorychlostní železniční tratě, neboť navrhovatel nenavrhl, aby soud zrušil napadené opatření obecné povahy v rozsahu plochy TI1. Jakkoliv se tedy přístup odpůrkyně může navrhovateli jevit jako pokrytecký, je pro posouzení projednávaného návrhu významné toliko to, zda lze na navrhovatelových pozemcích zasažených dvěma koridory dopravních staveb vymezit zastavitelnou plochu (k tomu viz výše).

64. Jako nepravdivé označil navrhovatel i vypořádání námitky ohledně proporcionality návrhu územního plánu, zejména pak tvrzení „nezastavěno – ponechání zeleně“, jelikož ve skutečnosti nejde o ponechání stávajícího faktického stavu (k tomu se soud vyjádří níže v souvislosti s vypořádáním pátého návrhového bodu). Navrhovatel je přesvědčen, že jde o zásah do vlastnických a podnikatelských práv, neboť mu byl opatřením obecné povahy znemožněn jeho připravovaný podnikatelský záměr. K tomu soud opakuje, že napadené opatření obecné povahy neznemožnilo navrhovateli realizovat jeho záměr připravovaný od roku 1995, jenž je podepřen pravomocným územním rozhodnutím, pokud je v platnosti (podrobněji viz vypořádání šestého návrhového bodu).

65. Navrhovatel dále v této souvislosti odkázal na první a druhý návrhový bod týkající se posouzení vlivů územního plánu na životní prostředí, aniž by svoji myšlenku blíže rozvedl. Soud proto rovněž pouze odkazuje na vypořádání prvého a druhého návrhového bodu.

66. Pátý návrhový bod, jímž navrhovatel zpochybňuje, že by vymezení smíšené plochy nezastavěného území odpovídalo stávajícímu faktickému stavu navrhovatelových pozemků, je nedůvodný. Navrhovatel se patrně domnívá, že jelikož bylo na jeho pozemky vydáno územní rozhodnutí pro kompostárnu, nelze toto území považovat za zeleň. V tomto ohledu se ovšem navrhovatel mýlí. Zaprvé: Stav dotčeného území neurčuje skutečnost, jaká plocha (s jakým funkčním určením) byla na navrhovatelových pozemcích vymezena v předchozím územním plánu. Jednalo se navíc pouze o návrhovou plochu průmyslové výroby, která však byla mylně vymezena jako plocha stabilizovaná, na což přesvědčivě poukázala odpůrkyně v napadeném opatření obecné povahy. Zadruhé: Platnost územního rozhodnutí a s tím spojená vlastnost spočívající v možnosti realizovat činnosti jím povolené (bez ohledu na obsah napadeného opatření obecné povahy) nelze považovat za faktický stav pozemku. Faktickým stavem se rozumí stav skutečný, tedy reálné podmínky panující na pozemcích navrhovatele. Ačkoliv navrhovatel předložil pořizovateli územního plánu i soudu řadu rozhodnutí povolujících stavební činnost a terénní úpravy, pouze jediné z nich (kolaudační rozhodnutí ze dne 18. 3. 2014) dokládá faktické provedení změn na navrhovatelových pozemcích dle vydaných stavebních povolení, a sice provedení části terénních úprav. Jak uvedl soud již v bodě 59 shora, navrhovatel nedoložil, že by na pozemcích provedl jakékoliv stavební práce související se stavbami umístěnými na pozemky územním rozhodnutím z roku 1995. Z leteckých snímků pozemků (aktuální snímek a snímek z roku 2015) dostupných na webu www.mapy.cz a soutisku katastrální mapy s ortofotomapou dostupného na webu www.nahlizenidokn.cuzk.cz, jimiž soud provedl při jednání důkaz (výtisky obdobných snímků předložil při jednání i sám navrhovatel), neplyne, že by se na pozemcích nacházela jakákoliv stavba. Pozemky jsou zatravněny, jsou na nich vyježděny koleje a po obvodu jsou lemovány vyšší vegetací. Lze se proto ztotožnit se stanoviskem odpůrkyně, že jde svým charakterem o přírodní plochu, kterou je možné podřadit § 17 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. V tomto ohledu je zcela nevýznamné, zda jsou pozemky součástí zemědělského půdního fondu ve smyslu § 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, nebo jaký druh pozemku a způsob jeho využití je evidován v katastru nemovitostí. Jsou-li pozemky „neplodnou půdou“, nijak to nebrání jejich zařazení do smíšené plochy nezastavěného území. Tato plocha není určena výlučně k zemědělské produkci (tato funkce je spíše doplňková), takže nevhodnost půdy pro rostlinnou výrobu je zcela irelevantní. Jde nepochybně o plochu stabilizovanou, nikoliv plochu přeměny, neboť faktický stav pozemků odpovídá funkčnímu určení plochy. To nicméně nebrání tomu, jak soud již opakovaně uvedl výše, aby i v této ploše nezastavěného území byl realizován záměr podle územního rozhodnutí ze dne 27. 12. 1995, je-li stále platné, jak potvrdil stavební úřad. Jakkoliv existence územního rozhodnutí může v procesu pořizování nového územního plánu odůvodňovat zařazení pozemků, k nimž se toto rozhodnutí vztahuje, do návrhové plochy se způsobem využití odpovídajícím územnímu rozhodnutí, nejde o pravidlo ani povinnost (k tomu viz bod 41 shora). Jestliže s ohledem na nové skutečnosti (vymezení koridorů staveb dopravní infrastruktury v nadřazené územněplánovací dokumentaci) dojde k územní kolizi záměru podepřeného územním rozhodnutím se záměry, které je třeba do územního plánu převzít z nadřazené územněplánovací dokumentace (jde o veřejně prospěšné stavby), není racionální vymezovat návrhovou plochu odpovídající svým způsobem využití záměru podepřenému územním plánem, neboť jinak by i pro futuro mohly být v tomto území povolovány konkrétní záměry, které neodpovídají změněným potřebám (potřeba vymezit koridory dopravních staveb, potřeba ochrany životního prostředí v jejich okolí). Tím nejsou nijak dotčeny záměry, k nimž již bylo vydáno územní rozhodnutí.

67. V tomto ohledu nelze považovat napadené opatření obecné povahy za vnitřně rozporné. Ačkoliv deklaruje, že vydaná územní rozhodnutí a stavební povolení jsou respektována, neznamená to, že by musela být promítnuta do územního plánu tak, že bude vymezena plocha s funkčním využitím odpovídajícím záměru umístěnému do této plochy platným územním rozhodnutím. Vyjádření projektanta územního plánu týkající se postupu při vymezování ploch v případě, že pro ně již bylo vydáno územní rozhodnutí, je výrazem obecně platného postupu. Není nijak směrodatné pro obsah napadeného opatření obecné povahy.

68. Vymezení stabilizované smíšené plochy nezastavěného územní na pozemcích navrhovatele (a dalších přiléhajících pozemcích ve vlastnictví jiných osob, např. pozemky p. č. x a x) nelze považovat za věcně nesprávné či nelogické, neboť reálný stav těchto pozemků odpovídá funkčnímu využití spojenému s touto plochou, a to včetně doplňku, že v ploše má být chráněna plošná zeleň, byť se její vzrostlejší formace doposud nachází pouze na okraji pozemků navrhovatele a na pozemcích, které k nim přiléhají. Tímto je vytvořen předpoklad pro její rozšíření i na další části pozemků, nebo alespoň pro zachování stávající vegetace. Význam vytváření podmínek pro zachování a případně i rozšíření vzrostlé zeleně v okolí koridorů dopravních staveb, nota bene v krajině, která je na vzrostlou plošnou zeleň chudá, je zřejmý (viz str. 36 textové části odůvodnění územního plánu).

69. V šestém návrhovém bodu navrhovatel napadá přiměřenost zvolené regulace, tj. zahrnutí pozemků navrhovatele do stabilizované smíšené plochy nezastavěného území.

70. Z argumentace navrhovatele je zřejmé, že zájmem, který tímto návrhovým bodem (a celým návrhem na zrušení opatření obecné povahy) sleduje, je realizace projektu kompostárny v souladu s územním rozhodnutím ze dne 27. 12. 1995. Navrhovatelova obava o osud projektu vychází z domněnky, že po vydání napadeného opatření obecné povahy není možné činit další kroky za účelem naplnění záměru, jenž již byl do území pravomocně umístěn. Jak soud vysvětlil již v bodu 40 shora, je možné i po vydání napadeného opatření obecné povahy žádat o vydání stavebního povolení či kolaudačního souhlasu na podkladě územního rozhodnutí ze dne 27. 12. 1995, a to za předpokladu, že je toto územní rozhodnutí skutečně platné, jak potvrdil příslušný stavební úřad (viz odůvodněné vyjádření ze dne 30. 5. 2013). Posuzovat přiměřenost opatření obecné povahy ve vztahu k již povolenému záměru tedy postrádá jakýkoliv smysl. Investice do projektu vložené zmařeny být nemohou, jejich životnost je pouze omezena tím, že budou muset ustoupit realizaci veřejně prospěšných staveb dopravní infrastruktury, s čímž je však navrhovatel smířen a proti tomu výhrady nevznáší. Územní rozhodnutí lze zrušit dle § 94 odst. 3 stavebního zákona jen v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby. Takové rozhodnutí prozatím vydáno nebylo.

71. V případě, že by se ukázalo, že územní rozhodnutí ve skutečnosti platné není, čemuž ovšem nic nenasvědčuje (viz bod 39 shora), byla by realizace záměru navrhovatele (resp. společnosti P.) vskutku vyloučena napadeným opatřením obecné povahy. V takovém případě by nepochybně bylo možné zvažovat, zda je opatření obecné povahy přiměřené. Navrhovateli by bylo třeba oponovat, že pakliže důsledně nedbal ochrany svých práv a od roku 1995, kdy bylo územní rozhodnutí vydáno, do dubna 2016, kdy bylo vydáno napadené opatření obecné povahy, tedy po dobu delší než 20 let, neprovedl úkony, jimiž by si zajistil zachování platnosti územního rozhodnutí, resp. vydání nového územního rozhodnutí po uplynutí platnosti rozhodnutí z roku 1995, pak evidentně o realizaci podnikatelského záměru ve skutečnosti nestojí. Za těchto okolností by nebylo možné navrhovatelově zájmu o využití území ke zbudování kompostárny přikládat velkou váhu. Investice, které do projektu vložil, ať již osobně, nebo prostřednictvím jím spoluvlastněných právnických osob, zejména pak investice na sanaci skládky, mu mohly být dávno vráceny, pokud by k realizaci podnikatelského záměru přistoupil bezpřednostně po vynaložení těchto nákladů a vydání územního rozhodnutí z roku 1995 a neotálel.

72. Právní stav po vydání napadeného opatření obecné povahy brání v tom, aby stavební úřad povolil změnu územního rozhodnutí ze dne 27. 12. 1995 nebo dodatečně povolil stavbu či terénní úpravy realizované mimo rámec tohoto územního rozhodnutí. Navrhovatel ovšem v návrhu netvrdí, že by se jeho záměry ubíraly kterýmkoliv z těchto směrů. I v tomto případě by ovšem bylo třeba poukázat na značnou dobu přípravy navrhovatelova záměru k realizaci (od roku 1995) a jistě nelze považovat za nepřiměřené, pokud po více než 20 letech od vydání územního rozhodnutí, které během této doby nebylo plně realizováno, ačkoliv se nejedná o stavebně náročný (rozsáhlý či technicky složitý) záměr, došlo s ohledem na potřebu využít dané území jiným způsobem k zařazení pozemků do plochy s odlišným funkčním využitím. Ke změně územního rozhodnutí a případně i k dodatečnému povolení staveb či terénních úprav tak měl navrhovatel nepochybně dostatek času, jenž prováhal, což jde plně na jeho vrub.

73. Poslední úrovní, na které lze poměřovat přiměřenost opatření obecné povahy, je úroveň abstraktní. Podle předchozího územního plánu z roku 2006 byly navrhovatelovy pozemky součástí plochy průmyslové výroby a bylo v nich možno umísťovat areály pro výrobu a skladování. Jednalo se o první územní plán platný pro území obce Bašť. V době platnosti tohoto územního plánu navrhovatel ani společnost P. žádné územní řízení neiniciovali, realizovanou část terénních úprav (tzv. figury 1 a 3) provedli na základě dříve vydaného stavebního povolení, jež se opírá o územní rozhodnutí z roku 1995. Napadené opatření obecné povahy primárně provádí Zásady územního rozvoje Středočeského kraje a vymezuje v souladu s nimi na pozemcích navrhovatele koridor vysokorychlostní železniční tratě a přeložky silnice č. I/9. Obě stavby jsou veřejně prospěšnými stavbami, pro které lze vyvlastnit vlastnické právo, jsou ve veřejném zájmu. V důsledku toho nemohla být na navrhovatelových pozemcích ponechána plocha průmyslové výroby. Nejde jen o to, že část pozemků bude nepochybně použita jako stavební pozemek pro obě zmíněné dopravní stavby, v důsledku toho navíc nastane celková změna poměrů. Obě dopravní stavby představují zásah do krajiny s potenciálně významnou zátěží na okolí (imisní zátěž ovzduší, hluk). Byť se obytná zástavba nachází ve vzdálenosti cca 200 m, je třeba přijmout opatření k ochraně životního prostředí v bezprostředním okolí dopravních staveb tak, aby byly limitovány jejich dopady nejen na toto bezprostřední okolí, ale i na obytnou zástavbu. Ponechání pozemků jako smíšené plochy nezastavěného území s ochranou plošné zeleně je nepochybně vhodné s ohledem na tyto změny v území. Navrhovatel v průběhu pořizování územního plánu neuvedl, že by měl v úmyslu v ploše průmyslové výroby realizovat jakýkoliv záměr průmyslového charakteru, dovolával se toliko již vydaného územního rozhodnutí na kompostárnu (a rozhodnutí na něj navazujících). Tento již umístěný záměr lze přitom realizovat bez ohledu na obsah opatření obecné povahy. Navrhovatel tedy v průběhu pořizování územního plánu nepřednesl žádné relevantní argumenty, pro které by bylo třeba k ochraně jeho soukromých zájmů ponechat na jeho pozemcích plochu určenou pro průmyslovou výrobu či skladování. Změna funkčního určení pozemků je opodstatněna nejen výše uvedenými důvody týkajícími se ochrany před negativními vlivy dopravních staveb, ale též tím, že navrhovatelovy pozemky postupně samovolně zarůstají vegetací. V nezastavěném území obce přitom drtivě převazuje orná půda, v krajině je nedostatek vzrostlé zeleně. Z hlediska krajinotvorby je přitom vhodné podporovat vznik ploch se vzrostlou zelení, která má na zemědělsky intenzivně využívanou krajinu pozitivní (především stabilizační) dopad. To potvrdil ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2014 dotčený orgán na úseku ochrany přírody a krajiny. Navrhovatel k tomu v průběhu pořizování územního plánu uvedl, že nemá v úmyslu nechat pozemek zarůst a podporovat rozvíjení vyšší vegetace, odpůrkyně ho k tomu nemůže donutit, sledovaný záměr tak nebude naplněn. K tomu soud uvádí, že aby navrhovatelovy pozemky plnily některou z funkcí smíšené plochy nezastavěného území, není třeba žádného aktivního zásahu ze strany navrhovatele. Již existující stav totiž těmto funkcím vyhovuje. Jde o plochu zeleně, byť vzrostlá vegetace se nachází pouze po obvodu navrhovatelových pozemků, která se vymyká z okolního koloritu orné půdy, představuje zdroj genofondu a cennou plochu pro živočichy.

74. Navrhovatel se domnívá, že zastavitelná plocha mohla být ponechána i jen na části jeho pozemků, resp. že projekt je koordinován se Správou železniční dopravní cesty. K tomu soud uvádí, že navrhovatel v návrhu sám s odkazem na přiložený přípis Správy železniční dopravní cesty ze dne 1. 10. 2015 uvádí, že Správa železniční dopravní cesty souhlasí s realizací navrhovatelova záměru pod podmínkou, že pokud se dostane do územní kolize s koridorem vysokorychlostní železniční tratě, budou stavby postavené v tomto území odstraněny. To pochopitelně platí pro realizaci záměru dle územního rozhodnutí z roku 1995. Ve skutečnosti se o žádnou koordinaci záměrů nejedná, nýbrž jen o výraz priority koridoru vyskorychlostní železniční tratě před záměrem navrhovatele. Stanovisko Správy železniční dopravní cesty lze tedy považovat za toleranci aktivit navrhovatele na jeho pozemcích do doby, než na nich bude umístěna vysokorychlostní železniční trať, popř. bude reálně započato se stavebními pracemi na daném úseku tratě. Jak soud již uvedl v bodě 62 shora, nelze v územním plánu takto chronologicky koordinovat dva odlišné záměry na totožných částech pozemku.

75. Navrhovatel se domnívá, že napadené opatření obecné povahy je vůči němu diskriminační, neboť zatímco v jeho případě musela plocha průmyslové výroby ustoupit koridoru vysokorychlostní železniční tratě, v jiné části území byla vymezena plocha TI1 pro kompostování zeleně, která se také nachází v tomto koridoru. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že záměr odpůrkyně vybudovat sběrný dvůr odpadu, spojený s kompostováním zeleně, na pozemku p. č. x nemá ve vztahu k záměru navrhovatele konkurenční povahu. Odpůrkyně totiž tímto záměrem primárně zajišťuje splnění svých povinností uložených jí ve vztahu ke komunálnímu odpadu zákonem o odpadech. Záměr navrhovatele je ve vztahu k těmto povinnostem obce zcela nedostatečný, neboť jeho podstatou je toliko likvidace biologicky rozložitelného odpadu, jeho prostřednictvím nelze splnit povinnost zajistit oddělené shromažďování jednotlivých tříděných složek komunálního odpadu. Realizace záměru navrhovatele by tak nikterak nepřispěla k naplnění zákonné povinnosti odpůrkyně, nepochybně nelze navrhovatelův záměr považovat ze veřejně prospěšný (nesměřuje k uspokojení veřejných potřeb), jde o záměr výlučně podnikatelský. Dospěla-li odpůrkyně k závěru o potřebnosti vybudovat sběrný dvůr, v jehož rámci bude likvidován i biologicky rozložitelný odpad, nelze v tom spatřovat útok na podnikatelský záměr navrhovatele, neboť z ničeho odpůrkyni neplyne povinnost likvidovat biologicky rozložitelný odpad vznikající na jejím území právě v zařízení navrhovatele. Jakkoliv výhodné podmínky navrhovatel odpůrkyni nabídl, nebylo povinností odpůrkyně (bez ohledu na dřívější podporu záměru navrhovatele) svěřit likvidaci biologicky rozložitelného odpadu navrhovateli (odpůrkyně mohla kromě likvidace odpadu ve vlastním zařízení smluvně zajistit jeho dodávání do jiného zařízení pro odstraňování biologicky rozložitelných odpadů). Je věcí navrhovatele, aby vlastní obchodní činností zajistil pro své zařízení vstupní suroviny a odběratele pro výstupní materiál. Z ničeho neplyne, že změna funkčního využití navrhovatelových pozemků je podmíněna vymezením plochy TI1. Navrhovatel správně poukazuje na to, že v rámci další projektové přípravy vysokorychlostní železniční tratě dojde ke zúžení koridoru vymezeného v územním plánu. Zatímco v případě navrhovatelových pozemků bude tato trať i po jejím zúžení procházet přes tyto pozemky, v případě plochy TI1 je značná pravděpodobnost, že upřesněný koridor nebude s touto plochou územně kolidovat, neboť v současnosti zasahuje do této plochy pouze okraj koridoru. Záměr navrhovatele (jehož parametry jsou dány územním rozhodnutím) může se záměrem odpůrkyně koexistovat. Navrhovatel ostatně neuvádí žádné překážky, které mu bránily v realizaci kompostárny již v 90. letech 20. století.

76. Vyhrazení přípustného způsobu využití ploch TI k umístění sběrného dvora a kompostárny pouze pro plochu TI1 není nesmyslné a rozhodně nikomu neznemožňuje, aby likvidoval biologicky rozložitelný odpad pocházející z jeho pozemků a domácnosti na vlastním pozemku (k interpretaci tohoto regulativu podrobněji viz bod 47 shora). Další plochy TI se nachází uvnitř zastavěného území a umísťovat v nich kompostárnu by vzhledem k zápachu vznikajícímu při kompostování nebylo možné. Proto je v rámci ploch TI omezeno jejich přípustné využití k umístění kompostárny pouze na plochu TI1.

77. Soud uzavírá, že na změně funkčního využití plochy, do níž jsou zařazeny navrhovatelovy pozemky, je dán veřejný zájem, který souvisí s koridory dvou dopravních staveb vedoucími přes tyto pozemky a návaznými změnami v podobě vlivů těchto dopravních staveb na okolí. Realizace vysokorychlostní železniční tratě i přeložky silnice č. I/9 je nepochybně ve veřejném zájmu. Navrhovatel nadále může až do doby realizace těchto veřejně prospěšných staveb postupovat dle územního rozhodnutí z roku 1995, není tedy pravda, že by napadené opatření obecné povahy tento záměr eliminovalo, jen nepočítá s jeho rozvíjením nad rámec tohoto územního rozhodnutí. Současně je třeba poukázat na to, že ačkoliv již od roku 1995 činí navrhovatel administrativní kroky k realizaci projektu, který jak sám uvádí, nevyžaduje významnou stavební činnost, za dobu 20 let daleko nepostoupil. Jistě nelze považovat za neproporcionální, pokud odpůrkyně po více než 20 letech od právní moci územního rozhodnutí na projekt, který dosud nebyl v podstatných částech uskutečněn a vůbec neplní svoji funkci, rozhodne o jiném způsobu využití pozemků. Tento jiný způsob využití pozemků nejen že vytváří předpoklady pro realizaci dopravních staveb a ochranu jejich okolí před negativními vlivy dopravy, odpovídá i faktickému stavu, v němž se pozemky nacházely ke dni vydání napadeného opatření obecné povahy. Nové funkční určení pozemků sleduje ochranu nezastavěného území a ochranu krajinné zeleně (a podporu jejího rozvoje), které je v této zemědělsky intenzivně využívané krajině nedostatek. Obsah napadené části územního plánu tak lze považovat za proporcionální, neboť sleduje naplnění veřejných zájmů (doprava, ochrana životního prostředí) prostředky, jimiž lze těchto cílů dosáhnout, a to způsobem šetrným k vlastnickému právu navrhovatele (ten své pozemky k podnikání reálně nevyužívá, jeho záměr není ani po 20 letech naplněn). Sledované veřejné zájmy jsou v tomto případě významnější než soukromý záměr navrhovatele, jenž ani po 20 letech nedošel bez objektivních příčin uskutečnění, navrhovatel evidentně není na tomto záměru existenčně závislý.

78. Jelikož soud neshledal žádný z návrhových bodů důvodným a ani z obsahu správního spisu nevyšla najevo vada procesu pořizování územního plánu, k níž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, zamítl návrh na zrušení části opatření obecné povahy v plném rozsahu (§ 101d odst. 2 věta druhá s. ř. s.).

79. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Odpůrkyně byla ve věci zcela procesně úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Její náklady spočívají v nákladech na zastoupení advokátem. Jelikož je odpůrkyně obcí, která nevykonává působnost orgánu územního plánování ani působnost stavebního úřadu, tudíž nezaměstnává žádné osoby odborně způsobilé hájit územní plán v soudním řízení, má soud náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47, bod 29). Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupce odpůrkyně provedl v souvislosti s tímto řízením tři úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu, a to převzetí zastoupení, sepis vyjádření k návrhu a účast při jednání soudu. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], výše odměny tak je celkem 9 300 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci odpůrkyně rovněž náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 900 Kč. Jelikož je zástupce odpůrkyně plátcem DPH, je součástí nákladů odpůrkyně i náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je její zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), tj. 21 % z částky 10 200 Kč, tedy 2 142 Kč. Náklady odpůrkyně tak celkem činí 12 342 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.), a to k rukám zástupce odpůrkyně (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení